Ottův slovník naučný T. 24 Staroženské Šyl. [PDF]

OTTŮV

SLOVNÍK NAUČNÝ. IL L U S T R O V A N Á

ENCYKLOPEDIE OBECiNÝCH VÉDOMOSTÍ.

D V A C Ä T Ý C T V R T Ý DlL. Staroženské

Šyl.

SE 14 PŘÍLOHAMI A 194 VYOBRAZENÍMI V TEXTU.

1906. V Y D A V A T E L A N A K L A D A T E L i. O T T O

V ľK \ 7 K

s. S ta r o ie n s k é , S ta r o č e n s k é , nyni obyč. S ta r o č e n s k o ;něm. Gunstdorf\ Kunstdorfj, ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Pardubice, fara Sezemice; 14 d.. 89 obyv. č. (1900). Ves založena r. 1781 od Slezáků. S ta r o ž it n o s t i (něm. Altertúmer, angl. antiquities atd.'i nazývají se hmotné památky zachované ze starých (i předhistorických) dob toho neb onoho národa; podle toho mluvíme o s-stech řeckých, římských, slovanských, germánských atd. Věda, jež obírá se zkou máním 3-tí, slove a r c h a e o lo g i e (v. t.) Ně kdy užívá se výrazu s. též o jednotlivých oborech starověkého badání, na př. řecké s. s t á t n í , t. i. výklad o státním zřízení Řeků, římské s. p r i v á t n í , t. j. výklad o soukro mém životě římském, s. s a k r á l n í , t. i. vý klad o bohoslužbě a předmětech bohoslužeb ných, s. s c a e n ic k é , t. j. výklad o divadle a jeho zřízení a výpravě her dramatických atd. S ta r * a n d s tr lp e s [stárs end strajps], angl.. h v ě z d y a p r u h y , korouhev Spoje ných Obci sev.-amer. » S t a r i i (vedle zastaralého významu r o d ič e , p ř e d k o v é , srv. něm. Eltern) bývá název osob, jimž z úcty k jejich stáři a zkušenostem odtud plynoucím bývala svěřo vána správa obce (náboženské, politické i ji ných), tak že s. je pak člen představenstva atd. O s ch isráélských viz I s r á é l i t é , str. 828 6, a S a n h e d r í n ; o s-ch prvokře sťanských a evangelických viz P r e s b y t e r a P r e s b y t e r i a n i s m u s , též Č echy, str. 187; o s-ch J e d n o t y b r a t r s k é viz J e d n o t a b r a t r s k á , str. 163 a. S. ( Verordneté) v rak. alpských zemích od dob Maximiliána I. byli orgán zemské samo správy podobný dnešním z e m s k ý m v ý b o rům . Tito zemští s. vedli zemské hospodář ství, prováděli sněmovní usneseni a bděli nad zachováváním stavovských práv a vý sad. Byli představenými zemske kanceláře a měli každého roku podávati sněmu zprávu o své činnosti za uplynulý rok. Počet jejich nebýval stejný ani v jedné a téže zemi. Také doba jejich úřadováni se měnila (voleni na 3—4 léta). Vybíráni byli skoro výhradně z vyšších stavů; pouze v Kraňsku byli až do r. 1579 občas voleni do tohoto sboru i mě šťané, a v Horních Rakousich podle instrukce Ottfi* Slovník Naučný sv. XXIV. 4/5 1905.

z r. 1661 na osm s-ch připadali dva zástupci zeměpanských měst a městysů, kteří vsak musili se spokojiti polovičním služným ostat ních s-ch. Vedle s ch volen býval zvláštní stavovský výbor jako sbor nahrazující zem ský sněm v době, kdv nezasedal. — O zem ských s -c h ve Slezsku viz P o l i t i c k é ú ř a d y , str. 1106.— S. o b e c n í (m ěstští), něm. Stadtverordnete, viz Čechy, str. 515 6, 569 6. — Srv.též čl. A ld e r m a n a S e n io r. S t a r š i n a , technický výraz ruského práva, jimž se označují dva pojmy zcela různé. S-nou v o lo s tn ý m nazývá se orgán selské správy (viz R u s k o , str. 344). Ve smysle kollektivnim (s. malo ruská) rozuměl se vý razem tím na Malé Rusi původně soubor osob, jež zastávaly službu (urjady) po boku hetmanově, v plucích a v setninách. Podle této služby dělila s e s . na g e n e r á ln í, p l u k o v n í a s e t n i n o v o u . Brzo však pojem s-ny značně se rozšířil Na konci XVII. a na poč. XVIII. stol. rozumělo se slovem tím ne jen dotčené důstojnictvo, nýbrž i soubor osob, jež kdysi řečenou službu zastávaly, i s jejich dětmi, jakož i vůbec osoby, jež obdržely od státu statky. Toto velkostatkářstvo nabylo záhy faktickým způsobem před ního postaveni v zemi podobného jako jinde šlechta. Dosti dlouho trvalo, než přední po staveni s-ny uznáno bylo i právně. Teprve když r. 1785 vydána byla pro ruskou šlechtu výsadní listina na práva, svobody a před nosti ruského dvorjanstva, platnost jeji roz šířena byla i na Malou Rus. Nej v. úkazem ze 20. bř. 1835 konečně definitivně stano veno, kdo z maloruské s ny má se počitati k ruské šlechtě dědičné. Viz též K o z á c i, str. 1041. S ta r io v , S ta š o v (Ditteisbach), far. ves v Čechách, hejtm. a okr. Polička; 204 d., 1246 obyv. n.; 2 č. U900), kostel Nanebevzetí P. Marie, 4tř. šk., pš., pila, valcha a tkalcovství. S t a r t [stártj, angl., při dostizích a závo dech misto, ze kterého jezdci nebo závodníci vyjíždějíce nebo vybíhajíce počínají svoje do stihy, také počátek běhu dostihového. Zna mení k tomuto rozběhu dává startér, a to buď mávnutím barevného praporečku, nebo (jako při athletických závodech v běhu) sle pým výstřelem z bambitky. S. děje se buď 1

se stoje čili z místa, nebo k místu (s. letem), clanchéovýmt)% do *Vesmíru*, do »Ottova kdy závodnici bliži se ke s-u tryskem a te- Slov. Naučného* a j. a vydal řadu cvičebnic >rvc od s-u dají se do předepsaného běhu, pro školy střední a měšf. Jsou to: Arithme ako při závodech klusem. Hladce odbude se tika pro /., II. a III. tř. Škol reálných (Př , S., když po daném znamení všickni závod 19. vyd., 1904); Arithmetika pro nifší třídy nici současně vyrazí, jinak s. musí se opa- \ gymnasii a reál. gymn. (t., 1877, 3. vyd.); kovati Při závodech lodi plachetních s tvoří s prof. Fr. Machovcem: Arithmetika pro nifší přímku myšlenou mezi bójemi neb loďmi tř. gymn. (t., 1891, 6 vyd.); Arithmetika pro nebo předměty na břehu, jíž musí čluny : školy měšf., I. a II. dil (t., 1877, 3. vyd.); Zána znamení startérovo proplouti. Při s-u le i kládové měřictvi a rýsování pro nif. třídy škol tem musí čluny proplouti touto přímkou i střed, a pi*o školy měšťanské (Př., 1875); s inž. v určitých mezerách časových, při čemž platí F. Čecháčem vydal Fysikálni diagramy pro nikoli okamžik proplutí, nýbrž počátek oné | školy vysoké, střední a průmyslové. »Arithmečasové doby. Čluny veslařské spočívají oby ; tika pro střed, školy* byla (r. 1886) přeločejně zádí na vorech a vyrazí pak současně I žena prof. Vlad. Šakem a Thcod. Šiškovém i do bulharštiny. Vedle toho S. měl hned o i na dané znamení. S ta rý v luž.-srbském folkloru viz S rb o v é ! počátku velkou účast v rozvoji českého těsno pisu, jsa od r. 1863 členem spolku *Čes. L u Ž ič tí, str. 962a a 962 6. S ta r ý : l i S. K arel, přírodovědecký spis. stenografů Gabelsbergerských* (jehož se stal český (* 24. říj. 1831 ve Vepřové u Přiby j členem čestným), byl dlouhá léta koTmornim slavě — f 9. pros. 1898). Studoval na gymn. ! stenografem na sněmu království Čes., po v Něm. Brodě a na fílos. fakultě v Praze, 25 let vyučoval těsnopisu na školách střed r. 1859 stal se supplentcm na čes. reálce ních, od r. 1887 je členem a od r. 1902 předv Praze a r. 1863 prof. přírodopisu na vyš. | sedou zkušební kommisse pro učitele těsno dívčí škole v Praze; kde působil do r. 1897. pisu na školách středních. Byl též činný při S. jako literát náleží k nejpřcdnějŠim českým j různých vydáních »Čes. těsnopisu*. Vedle spisovatelům populárním, kteří dovedli for toho jest examinátorem fysiky při zkouškách mou velmi šťastnou a poutavou podávati kandidátů učitelství na 2třídních školách obmládeži i širším vrstvám čtenářstva poučné !chodních atd. S. jest'spoluzakladatelcm a od obrázky z přírody. Jsou to zejména Obra\y ; r. 1894 starostou »Ústředního spolku čes. { přírody (Př., 1863—64), Život \viřat v »Ma- professorů v Praze*, v němž čile a vydatně tici lidu* (t., 1872, 1873, 1874 a 1878, 4 díly účastní se všech jeho podniků, sjezdů ajed8 příručním atlasem), Zábavy přírodopisné ! náni, směřujících ke zdokonalení čes. školství (t., 1877) a oblíbené Veselé prázdniny (t., : středního a ke zlepšeni stavovských poměrů 1880). Ve »Sbírce spisů pro mládež* vydal i professorstva českého, a náleží k nejstaršim a sedmero prací přiléhajících těsně k *Životu 1nej zasloužilejším členům (od r. 1863) »Jedzvířat* a to: Ze fivota opic (1894); O hmy\o- i noty čes. mathematiků*, v níž je nyni mistofravcích (1896); O netopýrech (1896); O šel : předsedou. S. zasáhl též do života veřejmách kočkovitých (1897); O šelmách kunovi- ! ného; od r. 1891 zasedal ve sboru obec. star tých (1897); O šelmách medvédovitých (1897) ších za Nové jpěsto, r. 1892—94 byl měst. a O šelmách psovitých (1897). Vydal též ně | radním, členem různých odborů školních, které cvičebnice pro dívčí škoíy: Zoologie vrchním dozorcem útulků chudé mládeže čili {ivočichosloví a (ivoČichopis (Př., 1865), : školské a měst. opatroven, od r. 1893—99 odle 12. vyd. Schddlerovy »Knihy přírody*, : prvním místopředsedou měst.statistické kom terou s J. V. J a h n e m (v. t. 9.) přeložil misse, v letech 1901—04 byl členem okr. za(jemu náleží díl II.); Fysika (t., 1869); Stručná 1stupitelstva na Kr. Vinohradech a jest česttélo- a zdravověda pro školy i domácnost (t., i ným měštanem v Neveklově. 1874); O světle. Několik pojednáni přírodo- í 3) S P o ly k a r p , spisovatel čes. (* 1858 zpytných (t.); do programmů vyš. Školy div.: v Plzni). Po studiích gymn. ve svém rodišti Naše kuchyně (1888—89); Vlastnosti dobré hos I a univers, v Praze povýšen byl r. 1884 na podyně (1893—94) a životopis V. Gablera doktora veškerého lékařství, pak působil jako (1897—98). Přispíval též do soudobých časo- I pluk. lékař v Praze, v Kotoru, v Krivošiji, isů, zejména do »Živy« (1858—61) a do 1v Král. Hradci a nyni je štábním lékařem I v Těšíně. Od r. 1887 - 1902 podnikal skoro [obrova »Slovníku Naučného*. 2) S. V á c la v , spis. čes. (* 29. srp. 1842 každoročně delší cesty po Itálii, Francii, v Tloskově). Po studiích gymn. a univers, , Anglii, Německu, Dánsku, Belgii a Hollandv Praze vyučoval (v 1. 1867—71) na soukr. sku. Vedle toho byl literárně činný, hlavně ústavech středních dra Fr. Čupra, dra A. v belletrii, napsav celou řadu obratně psaWiechowského a dra Ig. Maadc v Praze, j ných novell a humoresek do »Lumíra« (r. 1879 r. 1871—72 stal se supplentem a potom pro- ' až 1882) a jiných časopisů, o sobě pak vy fessorem na I. čes. reálce v Praze; r. 1895 dal některé z nich ve sbírce novell Z arény jmenován ředitelem nově založené reálky na iiti (Př., 1884, v »Knihovnč pro český lid*). Král. Vinohradech a od r. 1904 působí opět Jeho čtyřaktové činohře Magdaleně (t., 1892) jako ředitel na I. čes. reálce v Praze na No j byl udělen akcessit z fondu Tylova; je to vém městě. S je literárně činný. Přispíval hra divadelně působivá, ač scénické effekty do »Čas. pro pěstování mathem. a fysiky* její tu a tam nejsou dosti psychologicky odů (Kterak %achd{eti s galvanictymi články Le- vodněny, připravujíce hru částečně o lite-

{

Starý — Stasimon. rárni hodnotu. Po různu psal též Články od o prawnej strome równouprawnienia narodoborné, někdy i j inojazyčné. R. 1889 vyzna wošci (t., 1884); Sprawa jtfy k a paňstwowego menán ryt. křižem čemoh. řádu Danilova, w Auslryi (t., 1884); O piérws\éj konstytucyi r. 1900 zlatým záslužným křižem s korunou austryackiéj; jéj gene\a i ocena (Krakov, 189Ó); a r. 1904 ryt. křižem řádu Františka Josefa. Konstytucy'a Tr\ec\ego Maja na tle wspólc^esS t a r ý vyskytuje se zhusta jako přídavné nego ust roju innych paňstw europejskich (Lvov, jm. určovaci při jménech mistnich a země 1892); Charta Leopoldina (t., 1893); Historya pisných. Č lá n k y zde s c h á z e jíc í h le d a ti Uniwersytetu Lwowskiego i 8 6 g — () 4 (t., 1894): j e s t p o d p ř ís lu š n ý m i jm é n y p o d s t a t Study a \ i okresu prawa wyborc\ego (t., 1897); n ý m i, na př. S. (Staryj) Bych o v viz By- Dos Reichsgericht und die Virilstimmen (t., c h o v ; S. Č e r k a s s k (Staročerkasskaja) viz 1900); Codex juris politici c^yli austryackie Č e r k a s k 1); S. D vů r (Althof) viz D vůr 34)a ustawy konstytucyjne od r. 1 8 4 8 poc\qws\y 35); S. H am r (Althammermúhle) viz H am r 7); (t., 1903). Vedle četných menších prací a S. J ič ín (Alttit*chein) viz J i č í n 3); S. (Sta brošur S-kého týkajících se zákonodárné ry j) K rym viz K ry m 2); S. (Staryj) O sk o l činnosti haličského sněmu a rozličných otázek viz O s k o l 3); S. (Sta/y) S%cz viz S an- práva ústavního a správního uvésti sluší d e c z 2) atd. články jeho v Mischler-Ulbrichově >Oesterr. S t a r ý s t y l , s. p o č e t, letopočet podle Staatswórterbuch*: Delegationen, Gemeinsame kalendáre juliánskeho, viz K a le n d á ř, strana Angelegenheiten, Reichsrathswahlordnungf Zoll778 a a 780 b. u. Handelsbúndnis, dále stať Reforma regulaS t a r ý s v ě t, název Evropy, Asie a Afriky minu austryackiéj Rady Paňstwa (>Przegl^d na východní polokouli zemské proti N ovém u prawa i admin.c, Lvov, 1903) a článek Sprawa s v ě t u , t. j. nově objevené Americe, při čemž paragrafu 1 4 . ustawy $asadnicqéj o repre\enAustrálie ponecháva se úplně stranou (jinak tacyi paňstwa (»Czasopismo prawnicze i eko srv. čl. D iiy sv ě ta ). Co se času týče, ná nom.*, Krakov, 1904). -dle. rodové S-rého světa jsou ti, kteří vystupují S ta s J e a n S e r v a is , lékař a chemik belg. v dějinách evropských, asijských a afrických (* 1813 v Levné — f 1891), byl po delší v dobách před narozením Kristovým. dobu professorem na voj. škole v Brusselu. S t a r ý Z á k o n viz B ib le , str. 6 b. Od r. 1841 byl členem akademie belgické. S ta r x a n s k l L e o p o ld , hrabě, spisovatel Zkoumal nejprve sloučeniny organické, jako pol. (* 1835 v Tarnopoli — f 1904 na svém floridzin, acetal a j., potom s Dumasem ato statku v Podkamieni), napsal hojně historic movou váhu uhlíku, jakož vůbec o přesné kých populárnich dramat, jako Syn Bohdana určováni atomové váhy prvků získal sobě (1868); Starosta wielunski; Legat hetmana veliké zásluhy. Také pracoval v oboru che i 1869); Gwia\da Syberyi (1881); Powrót konfe- mie theoretické a analytické a v chemii soudní derata (komédie, 1869); Sen treýnisia (1882) naznačil způsob, jak možno dokázati alka z dob [ana Kazimíra. loidy ve zvířecích substancích Jeho práce, S t a r z y ú k i : 1) S. S t a n i s l a v D o liw a roztroušené po odborných čas., vyšly v Brus i* 1785 — f 1851), spisovatel polský, známý j selu 1894 jakožto Oeuvres completes (3 sv.). také svým pseudonymem S ta c h z Z a m ie -; Srv. Spring, Notice sur la vie et les travaux c h o w a , pocházel z rodiny Šlechtické usedlé; de J. S. S. (1893). v Podolí, ale ok. r. 1836 prodal zděděné | S ta s e [-zej, z řec. stasis, s tá n i, s t a n o statky a přestěhoval se do Haliče. Pisně jeho : v isk o , p o s t a v e n í ; v lékařství m ě s t n á n i v lyrické sbírce Spiewki i wiers\e Podolanina: sc k rv e v těle. (Varš., 1830; vynikají něžností a namnoze; St&sl&k L u d wik, soudobý malíř polský, v celém bývalém Polsku znárodněly. Vedle j od něhož třeba uvésti: V ý/íé, Ráno, Z pod původní komédie Bankocetle pr\eci$te (1836) i téfe střechy, Z Prokocima a jiné krajinomalby FM. přeložil některé kusy Grillparzrovy, Augie-, a genry. rovv, Scribeovv, Pironovy, Wernerovy a j. ■ S ta s im o n [-zi-j, v řeckém dramatě sbo *> S S t a n is la w rytíř, právník polský | rový zpěv, jenž dělí od sebe dvé epeisodií. •* 18. dub. 1853 vc Snowiczi v Haliči). Vy-1 Jméno to neznačí snad, že sbor s. přednášel studovav r. 1876 práva ve Lvově, byl tam j stoje — bývalť zpěv jeho provázen často r. 1879 povýšen na doktora práv. Aby se tancem —, nýbrž smysl jeho jest ten, že sbor zdokonalil v právech, studoval ještě na univ. zpíval je tehdy, když již zaujal své určité vídeňské a mnichovské. V 1. 1876—79 byl stanovisko v orchestře, na rozdíl od zpěvu v praxi u místodržitelství ve Lvově. R. 1883 vstupného (parodos) a závěrečného (exoJos)t habilitoval se na univ. vc Lvově pro obor přednášeného jednak při příchodu do orche všeob. a rak. práva státního. R. 1889 stal se stry, jednak za odchodu z ní. Co do íozmi moř. a r. 1892 řád. professorem. V 1. 1884 sahu s. u Aischyla obyčejně se skládá ze tří až 1888 byl poslancem na radě říšské z kurie dvojic strof (syzygií), u Soíoklea a Euripida velkostatků, od r. 1901 jest poslancem na ze dvou, od kterénož pravidla však vysky novo. Zvolen byv r. 1902 za rektora lvovské , tují se u všech tří mistrů výjimky. Mimo umversitv, nepřijal volby za příčinou činnosti; pravidelné strofy a antistrofy nalézáme tu poslanecké. Hlavni vědecké práce S-kého někdy též epódy nebo i rozčleněni kommajsou: O t. \w. ustawodawstwie tymc\asowém tické. Rhvthmickým bohatstvím a rozmani (Lvov, 1883); Kilka kwestyi sp*rných %ná tostí vyznačuji se 8-a Aischylova, kdežto kres* prawa poUtycqnego (t., 1883); Uwagi u Sofoklea a celkem též u Euripida praví-

Stasinos —Stasov.

diera jest sklad logaoedický. S. z pravidla studoval práva a vstoupil do státní služby, bylo zpíváno celým sborem; jen výjimkou ale již r. 1851 šel do výslužby a odjel za připadal přednes jeho částí polosborum nebo hranice. Pobyv v Itálii, vstoupil do kommisse jednotlivým osobám. Obsahem svým přimyká barona Korfa, sbírající materiál k životopisu se k dramatickému svému okolí nejvíce Mikuláše I., a napsal Molodyje gody imp. u Aischyla a Sofoklea, kdežto u Euripida Nikolaja I. do vstuplenija jego v brak\ Ob\or tato souvislost bývá často velmi volná. V ko déjatěljnosti III. otdélenija sobstvennoj Jego médii vyskytuji se sborové zpěvy analogické Vel. kanceljariji v prodolfenije carstvovanija se 8-em tragédie jenom v té části, jez ná imp. Nikolaja /.; Istorija popy tok k vvedéniju sleduje po parabasi, a jsou jen skrovného gregorianskago kalendarja v Ros siji i v nékotorych slavjanskich \emljach (podle pramenů rozsahu Sdk. S ta s in o s [-zí-] z K y p ru , jeden z bás státního archivu v obmezeném počtu exem níků, jimž připisovalo se autorství kyklic- plářů). Všechny práce tyto byly vydány ku kého eposu Kypria (srv. Ř e k o v é , strana přání Alexandra II., v jehož vlastní kance láři S. sloužil po 20 let. V 1.1856—72 účast 490 a). AF. S ta s ju le v ió M ich ajil M a tv ě je v ič , pu nil se všech prací v umělec, oddělení veřejné blicista a historik rus. (* 1826), vzdělal se na knihovny petrohr. a r. 1872 stal se knihov univ. petrohradské a dosáhl dissertacemi níkem tohoto oddělení. Na počátku r. 1860 Afinskaja gegemonija (1849) a Likurg afinskij stal se redaktorem »Izvěstic archaeol. spo (1851) hodnosti magistra a doktora, načež lečnosti a tajemníkem národopis, oddělení habilitoval se práci ZaŠčita Kimonova mira na zeměp. musea, jež uspořádal s V. A. Propetrohr. univ. za docenta všeobecných dějin. chorovem. Akademie nauk svěřila mu pak Později dovršil vzdělání za hranicemi a r. 1859 rozbor spisů D. A. Rovinského (»Ob istoriji stal se mimořádným prof., ale v říjnu 1861 rus. gravjuryc), Makarije (o novgorodských ro studentské nepořádky opustil s A. N. starožitnostech), S. A. Davydové (o dějinách ypinem. V. D. Spasowiczcm, B. f. Utinem a a technice rus. krajkářs:ví) a j. Četné jeho S. Kavelinem universitu a byl v 1. 1862—66 studie z oboru dějin, archaeologie, národočlenem vědeckého komitétu ministerstva nár. )isu, dějin literárních, z hudby a j. rozptýosvěty. Byl také učitelem dějin v carské ro eny jsou po různých časopisech. Z důleži dině a vyučoval nynějšího cara. Veliké oblibě tějších jsou: Vladimirskij klad (1866); Rus. těší se jeho Istorija srednich vékov (1862—65, narodnyj ornament (1872); Jevrejskoje plemja 2. vyd. 1885—87). Opustiv státní službu, za v so^danijach jevropejskago iskusstva (1873); ložil r. 1865 známý měsíčník *Věstník Jev- Stolicy Jevropy (1876); Pravoslavnyja cerkvi ropy« (nazvaný tak z piety ke Karamzinovi), v \ap. Rossiji v XV I. véké (1880); Zamétki který posud rediguje a jenž náleží k nejpřed- o drevnérus. odéfdé i voorufeniji (1882); Dvanějšim revuím rus. O sobě vydal ještě: Opyt dcaf pjaf lét rus. iskusstva (1882-83); Torma\y istoričeskago ob\ora glavnych sistém filosofiji rus. iskusstva (1885); Koptskaja i efiopskaja istoriji. Vedle činnosti redaktorské a publici architéktura (1885); Kartiny i kompo\icijif stické, soustředěné ve »Věstniku Jevropy«, skrytyja v \aglavnych bukvách dřevních rus. S. jest také horlivým pracovníkem v petro- rukopise; (1884); Tron chinskich chanov (1886); hrad. d u m ě (od r. 1881), jmenovitě jako Armjanskija rukopisi i jich ornamentika (1886) předseda školské kommisse. K uctění jeho a j. Vedle toho napsal množství kritických zásluh založena trojtřidni národní škola pro rozborův o pracích I. Rěpina, M. Antokol150 chlapců, nazvaná jeho jménem. Jeho při ského, V. VerešČagina, životopisy umělců činěním stoupl počet nár. škol v Petrohradě K. Brjulova, A. A. Ivanova, A. a I. Gornoze 262 na 344 s 21.285 žáky a počet neděl stajevů, I. Rěpina, V. VerešČagina, V. Pe ních škol z 8 na 22 s 130S žáky. 1 v jiných řová, I. Krámského, V. Prochorova, V.Vaskommissích vyvíjel neúnavnou činnost. K. 1900 něcova, H. Polěnovy a mn. j. R. 1884—87 vzdal se předsednictví městské školní rady vydal z rozkazu carova na státní útraty mo pro neshody se starostou, ale ostatní hod numentální dilo Slavjanskij i vostoČnyj orna nosti podržel. V 1.1887—99 byl též čestným ment po rukopisjam ot IV. do X IX . véka (též Šnk. smírčím soudcem pro Petrohrad. s franc. textem). V uměleckých recensích S ta s o v : 1) S. V as i lij P e tro v iČ , archi svých S. vždycky klade hlavní váhu na ob tekt rus. (* 1769 — f 1848), sloužil ve vojště sažnost a národní osobitost uměleckého díla. a vzdělal se odborně za hranicemi. R. 1807 Jeho přesvědčení, i když vyvolávalo pole dosáhl titulu prof. akademie sv. Lukáše miku, bylo vždy upřímné. Se zvláštní horli v Římě. Navrátiv se do vlasti, sloužil v cis. vosti potíral snahy t. zv. dekadentismu. V dě kabinetní kanceláři. R. 1811 za projekt po jinách literatury věnoval nevšední úsilí otázce mníku rus. vojínům, padlým pod Poltavou, původu b y lin . Spadá sem hlavně spis Prodosáhl hodnosti akademika. Hlavní jeho práce ischo\dinije rus. bylin (1868), jenž svoji smě jsou: lyceum při Carskoselském paláci: Narv- lostí a otevřenosti vzbudil svého času bouř ská triumfálni brána (1827); kathedrála Pro- livý ohlas a ohnivé protesty. Proti theorii mčnění Páně (1829); Trojická kathedrála /{- S-a, hlásajícího, že rus. byliny jsou pouhou majlovského pluku (1835); Moskevská triům- bledou kopií epických pověsti východních, fálni brána v Petrohradě a j. přejatých z druhých rukou a nemajících 2) S. V l a d i m í r V a s i l j e v i č , umělecký v sobě nic samostatného, národního, ba ne kritik a archaeolog rus., syn před. (* 1824), podávajících ani odlesk společenského života

Stasova — Stassfurtské soli. své doby, vystoupili hlavni Buslajev, Hilferding, J. Někrasov, A. Veselovskij, Vsev. Miller, Oř. Milier a j. Ač theorie tato byla vě dou odmítnuta, přece S. dal popud k hlub šímu, jmenovité srovnávacímu studiu bylin, kterážto práce dosud není skončena. Ano v jednotlivostech některé vývody S-a uznány správnými. Hlavni myšlenka jeho o vých. původu látek některých bylin oživla v pra cích V. F. Millera a G. N. Potanina, kteří ovšem pracují na podkladě jiném než S. Ač S. byl nepřítelem lživlastenectvi, přece horlivě hájil i na půdě kritiky literárni národního rázu literatury v nejlepším smyslu tohoto slova. S. byl také časopiseckým bojovníkem nové hudební školy rus. Od r. 1847 nebylo v rus. hudbě význačnějšího zjevu, který by unikl jeho pozornosti. Nebyl pravým hudeb níkem specialistou a nepouštěl se do ana lyse formální stránky díla, ale se zápalem hájil jeho aesthetického a dějinného významu. Ohnivá láska k domácímu umění zaváděla ho někdy příliš daleko ve volbě výrazu jeho nadšení, ale v oceněni význačného, svéráz ného a nadaného zjevu zřídka se mýlil, tak že jméno jeho těsně jest spojeno s vývojem rus. hudby ve 2. pol. XIX. stol. (srv. R u sk o , str. 290 a). Co do upřímnosti svého přesvěd čeni, ryzího uměleckého nadšeni a zimničné horlivosti i vroucnosti neměl v hudební kri tice snad sobě rovna, tak že v té příčině mnozí staví jej po bok Bělinskému,jcnž před stihl S-a ovsem svým literárním nadáním. Velikých zásluh dobyl si S. jako upřímný přítel, umělecký důvěrník a rádce mnohých skladatelů, zejména Musorgského, RimskéhoKorsakova, Glazunova a j., jejichž životopisy (podobně jako životopis Glinkův), paměti, korrespondenci atd. vydával. V té přičíně zvláštní význam má vydaná jím korrespondence Glinkova, Dargomyžského, Sěrova, Borodina, Musorgského, kn. Odojevského a pod. Srv.: V. V. 5. Očerk jego žizní i dějatěljnosti kak muzykaljnago pisatělja (»Rus. Muzyk. Gazeta, 1895); Pypin, ístorija russkoj etnografiji IL, 156 si. (bibliografický seznam stati). Sebrané spisy jeho vyšly v Petrohradě (1894, 3 d.). Šnk. S t á s o v a N a d ě ž d a V a s ilje v n a , dobroditelka rus. (♦ 1822 — f 1895), sestra Vla dimíra Vasiljeviče S t a s o v a , nabyla domá cího vzděláni, jež stále doplňovala, a věno vala veškeré své síly osvětové činnosti ve prospěch rus. žen. Založila v Petrohradě s několika družkami společnost levných bytů p ro chudé ženy a pracovala ku povzneseni pokleslých žen. Nějakou dobu vyučovala na nedělních školách, načež působila ve společ nosti žen, opatřujících práci intelligentním dívkám a ženám. Od r. 1867 byla v čele snah p o vyšším ženském vzděláni a hlavně jejím přičiněním r. 1870 zahájeny veřejné před nášky, t zv. »Vladimirské kursy*, jež byly předchůdci stálých vyšších kursů ženských, založených r. 1878 pod vedením prof. Bestuževa-Rjumina. S. byla kurátorkou těchto kursftv až do r. 1889. Ve výboru spolku pro

vydržování těchto kursů setrvala do smrti. Vedle toho byla od r. 1893 předsedkyni spolku absolventek kursů. R. 1894 k jejímu návrhu založen spolek >Dětská pomoc*, která zřídila »jesle« jejího jména. Srv. VI. Stasov, N. V. S. (Petrohrad, 1899). 8 t& f f f a r t, m. v okr. Calbe pruského vlád. obv. magdeburského nedaleko anhaltšké hra nice nad ř. Bode, při trati Magdeburk-Aschersleben a Blumenberg-S., má 20.011 obyv. (1900), z nichž 1963 katol. Má zbytky starých hradeb, chrám sv. Jana z XV. stol.; několik nových kostelů, vyšši měšt. školu, strojírny, kotelny, rozsáhlé královské solné doly a těžařstvo Ludvika II.; mimo to je sídlem hor* niho úřadu. S t& ssfn rtsk é s o li jsou soli draselnaté a horečnaté, iež se vyskytují hlavně ve svrch ních polohách solného lože stassfurtsko leopoldhallského i jiných menších v se v. Ně mecku, dílem sdruženy se soli kamennou jako její příměs, dále do vyšších poloh však nad ni převládajíce. Jsouce jediným velikým přirozeným pramenem draslíku a jeho slou čenin, dále hlavním pramenem hořčíku a brómu, s. s. mají neobyčejnou důležitost průmyslovou. Největší ložisko, stassfurtské jihozáp. od Magdeburka, přísluší ke svrch nímu permu mořskému c. Zechsteinu (srv. P e rm sk ý ú tv a r, str. 5004) a jeví od zpodu vzhůru tento sled oblastí (Regionen): 1. o. an h y d r ito v á , složená ze soli kamenné s ten kými vrstvami anhydritu, mnohonásobně se soli se střídajícími; 2. o. p o ly ha lito vá, v níž stále ještě převládá sůl kamenná, ač ne tak jako v prve, a spolu s ní se vyskytuje polyhalit 2 CaS04. MgSOA. KtS 0 4 ,H t O\ 3. ob last k ie s e r ito v á , v níž sůl kamenná střídá se s vrstvami bílého kieseritu M gS0 4 . Ht O a červeného carnallitu K C l. MgClt . 6 Ht Ot stále ještě do dvou třetin hmoty ložiska za ujímajte; 4. nejvýše jest uložena oblast carn a llito v á , kde tato červená, hygroskopická sůl skládá ložisko z větší části, majíc přimí šenu sůl kamennou, kieserit a některé slou čeniny jiné vice porůznu, jako sylvin KCl, kainit M gSO A . KCl .3 /L O , tachyhydrit CaClt . 2 MgGt . 12 Ht Ot boíacit a j. bórany atd. Nad carnallitovou oblastí jest uložen ochranný příkrov nepropustného slaného jílu a pak svrchní vrstva anhydritová; nad tou místy ještě lože velmi čisté, jen málo polyhalitem promíšené mladší soli kamenné. Celková mocnost všech souvrství ložiska pře sahuje 1000 m. Hlavní důležitost mají soli draselnaté a horečnaté, především carnallit, kieserit, kainit a sylvin; nazývají se též solmi odklizovými č. solmi matečných louhů (Abraum-t Mutterlaugensal\e). Mi.no Stassfurt jsou známa větší množství soli draselnatých a hořečnatých pouze v mladších třetihorach u Kalusze v Haliči (záp. od Stanislawówa), kde se vyskytují rovněž ve vyšších polohách sol ného lože a příkrovem nepropustného jílu i sádrovce jsou kryty; hlavní solí jest tu kainit, vedle něhož ještě sylvin ve větším množství se naskýtá. Lože kaluszské však

Staszic — Staszów.

vydatnosti svojí daleko nedostihuje lože stassfurtského. Geologické podmínky vzni ku s-kých s-lí byly zajisté zcela zvláštního rázu lokálního, že umožnily vykrystallováni a uchování sloučenin tak snadno ve vodě rozpustných. Podle mínění nyni nejroz šířenějšího, vypracovaného hlavně Ochseniem, 3. 3. ukládaly se v zátoce od ostat ního moře oddělene hrázi, která zamezovala stálé vyrovnávání solného obsahu zátoky se širým mořem, ale byla tak nízká, že přes ni mořská voda mohla se občas přelévati a nahrazovati vodu v zátoce vypařenou. Za vy soké temperatury místa a při nedostatku sladkovodních přítoků stálým odpařováním stával se roztok solný vždy koncentrovaněj ším, až počaly se rozpuštěné sloučeniny z něho ukládati. Pořad vylučováni sloučenin kromě soli kamenné v mořské vodě obsažených zá visel v první řadě na jejich rozpustnosti ve vodě, tak že nejprve se usazoval nejméně rozpustný anhydrit, pak snáze rozpustný poly halit a nejdéle zůstávaly rozpuštěny nej snáze rozpustné soli hořečnaté a draselnaté, i z těch opět kieserit dříve vykrystalloval než hygroskopický carnallit; avšak vedle roz pustnosti účinkovaly tu ještě vlivy jiné, a to kvantitativní poměr různých sloučenin pospolu v mořské vodě obsažených, teplota i rychlost vylučování jednotlivých solí. Pod mínky tyto pro každý jednotlivý minerál stassfurtských loži byly experimentálně sle dovány ]. H. van’t Hoffem a jeho školou v řadě proslulých prací. — Usazení a za chováni vrchních, velmi snadno rozpust ných soli však bylo umožněno pouze tím, že spojení se širým mořem bylo pře rušeno (hráz vyzdvižena nebo pískem zvý šena) a tak zátoka přeměněna v solné je zero; úplným vyschnutím tohoto usadily se konečně i nejrozpustnější svrchní soli, na čež celé ložisko bylo pokryto (snad zaváto) vrstvou solného nepropustného jílu. Moře, jež tato solná lože později znovu pokrylo, osadilo pak nad nimi ještě vrstvy střed ního anhydritu a mladší soli kamenné. — Z u ž i tk o v á n í 8-kých s-lí jest dvojí: solí surových, pouze mletých neb na koncentro vanější obsah draslíku upravených užívá se jako důležitých m i n e r á l n íc h h n o j i v, jež, kombinována s jinými, osvědčila se výhod nými na nejrůznějších druzích půd a pro největší čásf rostlin pěstovaných, zvláště pro ty, u nichž záleží na co možná obsahu škrobu a cukrů největším: brambory, révu vinnou, ovocné stromy, řepu, dále pro chmel, tabák a luštěniny i obili. Druhá čásf soli zpracujef se na lučebniny technicky důležité: ledek draselnatý, potaš, draslo, chlorečnan, man ganistan, chróman a dvojchróman draselnatý, kamenec, cyankalium, draselnaté vodní sklo, hořkou sůl, chlórid horečnatý, veškeré praeparáty brómové atd. S rostoucím významem s-kých s-lí v hospodářství i průmyslu roste též jejich spotřeba i produkce, a od r. 1861, kdy A. Frank zahájil jejich zužitkování, do r. 1902 stoupla jejich hornická těžba na roč-

nich 32!/» mill. q. Srv. F. Pfeiffer, Handbuch der Kali-Industrie (1887); Precht, Die SalzIndustrie v. Stassf. (5. vyd. 1891) a H. Paxmann, Die Kaliindustrie (1899). Fr. Sl-k. S ta s s lo (zřídka S ta sz y c ) S ta n is f a w W a w rz y n ie c , politik a spis. pol. (* 1755 v Pile ve Velkopolsku — f 1826). Byl syn starosty pilského a po vůli rodičů věnoval se bohosloví. Po jejich smrti odebral se za studiemi do ciziny. Byl v Lipsku, Gotinkách, prodlel v Paříži, kde spřátelil se s francouz skými encyklopedisty a stal se hlasatelem politických idei Rousseauových. Ve Francii oddal se též studiu věd přírodních, zvláště geologii. Procestoval Alpy a Apenniny, po byl v Itálii. R. 1772 vrátil se do vlasti. Stal se vychovatelem u proslulého Ondřeje Zamojského, »polského Lykurga*, a učitelem franc. literatury na akademii, kterou Zamojski založil v Zamošci. V 1. 1779—85 vydal pře klady z Racinea, Buffona, Floriana, Thomsona. V Zamosci obíral se politikou. R. 1785 vy dal: Uwagi nad fyciem Jana Zamojskiego, knihu, která byla velice čtena a posuzována a v níž za ideál vyhlásil dobu Štěpána Bát ho-' riho; r. 1790 vydal Pr^estrogi dla Polski l terafniejs\nych Europy %wia\ków i \ praw nátury wypadajqce. S. ve spisech těch jeví se jako republikán, zastance ideje osvobo zeni lidu od poddanství, demokrat, svalující vinu úpadku vlasti na magnáty polské, ale zároveň i jako veliký patriota. R. 1801 z úspor zakoupil si hrubieszowské panství v lublin-, ském vojvodství. Zařídil je, lidu poddanému ve smysle svých zásad udělil svobodu, pan ské pozemky věnoval obci. Působil jako lidu mil, osvícenec a podporovatel věd a umění. Od Thorwaldscna zakoupil pro Varšavu po mník Kopemikův. Od r. 1808 byl presiden tem Společnosti přátel věd (Towar^ystwo prfrfaciót nauk); staral se též horlivé o zvele bení zanedbaného hornictví v král. Polském. S. stal se č.enem kommisse pro vyučování a záležitosti náboženské, čestným státním ministrem, zasedajícím ve státní i správní radě království. Vc státní radě velkovévod ství Varšavského (1812) zachránil školní fond před rozchvácením. R. 1815 po pádu Napo leonově vydal: Mysli o równowad\epolity c\nej w Europie, a dílo geologické: O ^iemioroditwie Karpatów i innych gór i róúmin Polski. S. pokoušel se i na poli básnickém, skládaje verse původní (didakt. báseň Rod lud^ki) a překládaje, zvláště z Homéra, ale snaha jeho v tomto oboru zůstala bez úspěchu. S. byl přítelem politiky císaře Alexandra I. jakožto obnovitele Polska po kongressu Vídeňském a toužil po sjednocení všech Slovanů v čele s Ruskem. Srv.: Dziela S. S-a (1815—21, 9 sv.); biografie Wlad. Zawadzkého (1860) a J. Wojewodzkého (1879): Stanisfaw S. ; PypinSpasowicz, Hist. lit. slov. (čes. překl.) II., 107 si.; A. Kuliczkowski, Zarys dziejów liter, polskiej (1884), 284—289. Tbk. StaszÓW (ruský Stašev), ruské město v král. Polském v új. sandoméřském gub. radomské při řece Černé, asi 20 km od hranic

Staszyc — Stát.

haličských; má 8500 obyv. (1897), kat. ko odůvodnění své existence vůbec nepotřebuje. stel, 2 synagogy, 3 školy a značný průmysl Na druhé straně pak theorii, jež otázkou po (majolikové zboží) a soukenictví. S. povstal důvodč s-u se zanášejí, lze uvésti celou řadu v XVI. stol. Pp. a vyjímáme z nich pouze několik nejdůleži S t a s s y o viz S ta s z ic . tějších. Jest theorie, že s. jest instituce sa S t a š e k : 1) S. (též S ta sc h e k ) I g n á c mým b o ž s tv e m ustanovená, tudíž dílo F l o r u s , fysik čes. (* 1782 ve Výškově na boží — to jest nejstarší semitsko-orientálské Mor. — f 1862 v Praze). Studoval v Kromě pojetí s-u, kdežto v době křesťanské patriříži a r. 1799 vštoupil do řádu piaristů, načež stická a scholastická filosofie hleděla na s. r. 1805 posvěcen na kněze. V 1. 1809—11 spíše jako na dílo ďábla (sv. Augustin) a ze učil mathematice a fysice na piaristském známé theorie o dvou mečích dovozovala ústavě v Mikulově, pak od r. 1812 po 43 let vyvýšenost církve jakožto instituce božské v Litomyšli, kde byl později rektorem a nad s-em jakožto dilem lidským, ne-li do ředitelem gymnasia (do r. 1857). Když r. 1814 konce ďábelským; jiná jest t. zv. t h e o r i e piaristský chrám i ústav v Litomyšli vyho m o ci, jež ve s-ě vidi toliko dílo násilí a řely, přičinil se zejména zavedením soukro důvod s-u klade v oprávněnost panství sil mých sbírek, aby znova byly vystavěny, a nějšího nad slabším, jiná opět t. zv. t h e o zvláštní zásluhy si získal o rozhojnění fysi- r ie p r á v a — theorie patriarchální (vývoj kálnich sbírek gymn. Z oboru fysiky psal S-u z rodiny), theorie patrimoniálni (s. jest několik rozprav do rozličných čas. a do něm. majetkem vladařovým), theorie smluvní (s. programmů gymn. litomyšlského a r. 1859 vznikl smlouvou, Rousseau: Contrat sociál) —, vydal populární rukověť astronomie Erleuch- dále jest t h e o r i e é t h i c k á — s. jest mravní tete Vorhalle \um Tempel des Unendlichen. nutnosti, vyžadovanou řádem světovým — a Srv. »Živa« 1862. konečně t h e o r i e p s y c h o l o g i c k á — člo 2) S. A n ta l, pseud. Ant. Z e m a n a (v. t.). věk prý povahou svou tíhne ke společenství, S tA ie v viz S ta s z ó w . ke s-u (Aristotelés: av&Q(Q7tog tcoov 7toXiziy.cv\ Grotius: Homini proprium sociále, t. zv.apNa S t a i i o h viz S ta c h y . S tA io v : 1) S., ves v Čechách, hejtm. a petitus societatisy Zde ovšem není misia k jed okr. Hořovice, fara Praskolesy, pš. Zdice; notlivým theoriím těmto přihlížet! zevrubněji. 85 d., 572 obyv. č. (1900), 2tř. šk., mlýn. Pů Ú č e l s-u. S otázkou, p r o č zde s. jest, vodně S. uvádí se mezi zbožím kláštera úzce souvisí otázka, k č e m u jest zde s. — ostrovského. — 2) S., ves t., viz S t a r š o v . účel s-u; i v této příčině vystupuje celá řada St&t, z lat. status (tak jako it. Stato, fr. Ě taty theorii, z nichž nejdůležitější jsou celkem ově: šp. estado, něm. Staat, angl.state atd., ač pro jednak za výhradný účel s-u klade se poskypojem sám latina užívá výrazu respublica, ci tovati pokud možno nejvyšší b l a h o jak jed ví tas atd.), řec. 7ióiigf maď. állam a j. notlivci, tak i celé společnosti lidské — theo I. P o je m , d ů v o d a ú č e l s-u. S. jestrie e u d a i m o n i s t i c k o - u t i l i t a r i s t i c k á , trvalý (organický) svazek lidstva určité ter- jež důsledně vyvrcholila v t. zv. s-ě p o l i ritorium obývajícího v jedinou vůli a v je c e jn ím — jednak jest prý účelem s-u za dinou moc nejvyšší. Jsou tedy jednotlivé bezpečiti p r á v n í b e z p e č n o s t všech ob znaky 8-u: a) trvalý (a organický) svazek lid čanů (s. p rá v n í). Pro dnešní dobu ustáleno stva, t. j. národ (ve smysle politickém); po jest přesvědčení, že účelem s-u jest napokud pak přísudku »organický« se týče, sluší máhati k dosažení všech životních úkolů lidu ihned připomenouti, že tento přísudek od státním svazkem spojeného a rozeznáváni mnohých spisovatelů jest popírán, ježto prý mezi t. zv. s-em právním a s-em policejním jest to nemístná analogie z biologie, jež pro nabylo významu jiného. Nazýváme totiž nyni sociologii, k níž státověda zajisté náleží, místa p r á v n í m s-em takový s., jehož instituce po nemá; míněni toto je zajisté správné a možno skytují dostatečné záruky, že při výkonu tedy přísudku »organický« užívati nanejvýš státní moci bude v každé příčině, tedy i když obrazně; b) určité území, tcrritorium, na by šlo o omezení práv individuálních, šetřeno které státní moc se vztahuje: bez území, právních norem. (Srv. též P o l i c e j n í stá t.) II. V znik s u. Ptáme li se, jakým způso právě tak jako bez národa, není s-u; c) jed nota vůle a jednota moci: státní moc jest bem s. vznikl, jest nám přesně lišiti dvě nedílná; d) tato nedílná státní moc musí býti otázky: a) ja k v z n ik l s t á t v ů b e c , t. j. jakým také nejvyšší, t. j. nad tuto státní moc vyšši moci ve s-č není; ve příčině té mluvíme způsobem, kdy a kde vzaly původ svůj in také o souvcrainitě státní (ve smysle státo stituce, jež s-u jsou vlastní — t. zv. p r i m á r n í či p r v o t n í t v o ř e n í s-u; b) ja k právním). D ů v o d s-u. Otázkou, proč vůbec jest tu v z n ik á s. n o v ý v dobách, kdy ostatní s-y s. a proč zvláště s těmi institucemi, jež jemu již existují — t. zv. s e k u n d á r n í či d r u jsou vlastní, tedy otázkou po odůvodnění h o t n é t v o ř e n í s-u. a) Pokud prvé otázky se týče, jest ne existence s-u, zanášeli se myslitelé od nej starších dob až na naše časy, a právě tak sp*rné, že s. vůbec vzniknouti může teprve jako jest sp*rná definice s-u, jest sp*rný i dů tehdy, když určitý národ resp. kmen zaujme vod s-u. Jsou dokonce i mínění, která tuto pevná sídla, neboť teprve od této doby lze otázku pokládají za zbytečnou, spokojují se čítati jeho historii; avšak otázku, jakým způ faktem, že s. tu jest, a tvrdí, že s. nějakého >sobem s. vzniká, resp. jak vznikají jednotliví

faktorové jeho, vôbec zodpověděti nelze, a a) t h e o k r a c i i — za držitele státní moci historie nás také nechává úplně bez rady. Pů pokládá se bytost nadpozemská, bůh, a vla vod s-u scil. státního zřízení hledati sluší dař světský, je-li ovšem jaký, pokládá se za dávno v době předhistorické, neboť všichni pouhého náměstka této bytosti nadpozem kulturní národové v době, kdy vstupuji na ské (srv. K n ě ž s tv o , str. 431 fc); dějinné pole, mají již zřízení státní pevně a b) m o n a r c h i i — veškera moc státní jest určitě vyvinuté. Historie tedy tuto otázku soustředěna v jedné osobě, ve světském zodpověděti nemůže, avšak odpověď na ni vladaři, který panuje vlastním jménem; po dávají filosofové, tvoříce ovšem pouhé hypo- dle toho pak, zda tato nejvyšší moc je dě thcse. Vznik s-u obyčejně kombinuje se dičná v určitém rodě, či obsazuje-li se trůn s t. zv. p ř i r o z e n ý m s t a v e m l i d s t v a , smrti dosavadního vladaře uprázdněný vždy t. j. stavem, ve kterém lidstvo původně žilo, novou volbou, mluvíme o monarchii dědičné než vstoupilo ani ne tak na pole historické, a o monarchii volební (srv. M o n a rc h ie ); jako spíše než vstoupilo ve společenské, c) a r i s t o k r a c i i — vládní moc vykonává jevně spořádané řády; a teprve když prý pouze určitá třída lidí, tak že ostatní třídy idstvo poznalo, že tento přirozený stav jemu jsou z účastenství ve vládě vyloučeny (po ke spořádanému spolužití nepostačuje, utvo drobněji, zejména o dalším děleni aristokracie řilo si společenské řády a tudíž také s. Co viz A r i s t o k r a t i e ) ; se pak týče otázky, jak v tomto přirozeném d) d e m o k r a c i i — vládní moc vykonává stavu život se utvářil a proč lidstvo spole celý národ; tato demokracie jest buď bez čenské řády si vytvořilo, mínění se dělí: prostřední, jestliže celý národ bez rozdílu jedni tvrdí, že v tomto přirozeném stavu byl k vykonávání vládní moci jest povolán — život naprosto spořádaný a jen z pudu spo starořecké malé s-y — aneb repraesentalečenského vstoupilo prý lidstvo ve spole tivní, volí-li si národ určité zástupce, kteří čenské řády (Aristotelés, Grotius), kdežto pak jeho jménem vládu vykonávají. Jest jiní liči tento stav jako bellům omnium con- zcela přirozeno, že demokracie bezprostřední tra omneš, kde prý rozhodovaly jen hrubé jest možná jen ve s-ech zcela malých (srv. násilí, nejzištnějši sobecké pudý a nejnižší D e m o k r a c ie ) . Připomenouti dlužno, že vedle těchto čtyř vášně, a teprve když prý lidstvo poznalo, že za takovéhoto stavu jakékoli spolužiti není základních forem vyskytují se ještě formy možno, tedy pouze ze snahy, aby svůj život rázu podružného, kde totiž jedna základní a majetek uchránilo, nikoli z pudu společen forma kombinována jest s jinou; tak roze ského, vstupuje ve společenství a buduje in znáváme na př.: monarchie, kde převládá ráz aristokratický — středověké s-y stavov stituce státní (Hobbes). ské —; jinde opět máme monarchie s rázem b) Podstatně jiného rázu jest otázka tak zv. druhotného tvořeni s-u, která předpo demokratickým — nynější vývojová tendence kládá s-y již existující. Nový s. vzniká, se- při dnešních t. zv. monarchiích konstitučjdou-li se všichni činitelé s. tvořící, avšak ních —; jsou opět aristokracie, demokracie způsob, jakým se to děje, jest velmi různý: neb i monarchie s rázem theokratisujícim jest to buď akt pouhé fysické moci, zaujme-li a pod.; nelze totiž Život ve s-ě spořádati totiž kmen trvale určité území jiné — zde podle určité šablony, nýbrž potřeby a ráz scházel jeden z faktorů s-u, totiž určité ter- národa samý určité formy státní vytvořují ritorium (ovšem tento kmen měl již před tím a je kombinuji. Která forma s-u jest relativně nejdokonajinde sídlo své!) — na př. vznik germánských S-ů na půdě rozpadávajícího se s-u Řím lejši, nelze s určitostí říci; pro dnešní dobu ského; aneb jest to výsledek dlouhého hi bylo by možno pouze voliti mezi m o n a r ch i í a storického vývoje — vznik německých s-ů r e p u b lik o u (aristokracií a demokracii), ježto na půdě bývalé říše Římskoněmecké (zde thco*kracic má pro nás význam jen historický. scházel dlouho jiný faktor, totiž jediná vůle V té příčině již Aristotelés dovozoval, že jak a moc nejvyšší) - aneb vzniká s., když lid monarchie (kterou on nazýval královstvím), stvo obývající určité území zorganisúje se tak i aristokracie i demokracie (podle něho v trvalý svazek a stvoří takto národ — pře p o l i t e i a ) jsou stejně dobré a stejně opráv měna t. zv. territorii ve s-y na půdě Spoje něny, jen když vláda se vykonává se zřetelem ných S-ů severoamerických —, konečně vzniká na blaho celku; pokud však se vládne jen nový s. ze s-ů již existujících, když jeden s. ve prospěch jednotlivce resp. jednotlivých rozdělí se ve dva nebo i vice s-ů samostat tříd, jest nespravedlivá a sluší ji zavrhnouti, ných (Belgie a Holland po r. 1831), neb když neboť monarchie takto provozovaná zvrhuje několik dosud samostatných s ů se spojí ve se v tyrannidu, aristokracie v oligarchii a s. jeden (v minulém století Itálie a do jisté p o lite ia v ochiokracii (hrôzovládu). Které míry r. 1871 i říše Německá), aneb když od formy s-u byly vc středověké a novověké stávajícího s-u čásť některá se oddělí a pro filosofii a pravo vědě pokládány za nejlepší hlášena jest za s. samostatný (vznik s-ů bal resp. nejdokonalejší, nelze ovšem rozbirati; jen tolik dlužno dodati, že ani dnes míněni kánských v XIX. stol.). III. F o r m y s u . Podle toho, při kterém o tomto předmětě ustálena nejsou, a jest subjektu ve s č soustředěna jest státní moc, připomenouti, že povšechný íáz určitého ná mluvíme o formě s-u. Rozeznáváme celkem roda má nemalý vliv na utvářeni, jakož i na dokonalost té které formy státní. Úvahy čtyři t. zv. základní formy s-u:

2. Intensivnějšího rázu jest t.zv. k o n v e n c e o tom náležejí však již do konkrétní čili (celní, poštovní, mincovní a pod.), kde již popisné sociologie. IV. S t á t n í m oc a o rg á n y s tá tn í. Státní namnoze jest nutno organisovati zvláštní moc, kterou dobře líčiti sluši od moci vla (společné) úřady a ústavy, jež by spravovaly dařovy, jest moc, kterou vykonává 3. ve svém záležitosti, na něž konvence se vztahuje; sem obvodě vzhledem ke svým poddaným a jest náležel německý celní spolek (der deutsche tato moc jednotná, nejvyšsí (souverenni) a Zollverein) sjednaný V 2. čtvrtině XIX. stol. nedílná; viz ostatně výše ad 1. c) d). Z pojmu na popud Pruska mezi státy německými s vy nedilnosti státní moci plyne, že t. zv. n a u k a loučením Rakouska. 3. S p o le k neb svazek s t á t ů (Staateno d ě l e n i m o c i v e s-ě (Montesquieu: Esprit des lois; moc z á k o n o d á r n á , moc bund); súčastněné s-y tvoři zde, aniž nějak v ý k o n n á a moc s o u d c o v s k á ) má go této pozbývají své souverenity, pevně organisostránce jen význam podřízený, upravujíc totiž vaný celek, jehož účelem'jest ochrana spol jednotlivé její funkce nebo druhy, které však kového území na venek a zachováni míru nejsou ničím jiným než pouhým o d le s k e m uvnitř vedle účelů ještě jiných. Ústřední t é t o j e d i n é , n e d í l n é m o c i s t á t n í . Ač moc, jež takovémuto svazku s-ů přísluší, jest tato státní moc stále jest neobmezená vztahujíc pouze reflexem moci spojených s-ů a pří se na všechny obory, není vyloučeno,aby s do* sluší svazku jen potud a jen v tom rozsahu, puštěním jejím, resp. i na zakladě historického pokud je spojené souverainní státy naň resp. vývoje určité svazky společenské uvnitř s-u na tento ústřední orgán přenesly. Sem ná záležitosti své obstarávaly samostatně, a mlu leží známý Německý bund (1815—66). B. l. P e r s o n á ln í u n ie; dva neb vice víme vtom případě o sam o sp ráv ě(v iz A u to nom ie). O úkolech státní moci viz P o litik a . s-ů mají společnou pouze osobu mocnářovu O rg á n y s tá tn í. Jako každý svazek po (a to nahodile), jinak však jsou úplně samo třebuje i s. určité orgány, jimiž by vůli svou statné a na sobě nezávislé; sem náleží perso projevoval a moc vykonával; tyto orgány nální unie Čech a Uher za Jagellovců, nazýváme orgány státními. Kdo však těmi unie za Albrechta 11. a Ladislava Pohrobka orgány jsou a jak se děli, předpisuje státní a za prvních Habsburků, dále unie Velké Britannie a král. Hannoverského od r. 1714 zřízeni (ústava). V. S. j e d n o tn ý , s-y s lo ž e n é a t. zv. do r. 1837 a pod. V dnešní době personální f r a g m e n t y s t á t n í . Vše, co tuto dosud unií par excellence jest unie království Bel o s-ě pověděno, vztahuje se na s. jednotný; gického a státu Konžského v Africe. 2. R e á ln í un ie; súčastněné s-y mají na spojením dvou neb vice s-ů jednotných vzni kají s-y složené. Toto spojení může býti základě společné úmluvy osobu vladařovu rázu podstatně dvojího: A. spojeni p o v a h y trvale společnou a vedle* toho i jiné orgány m e z i n á r o d n i, jestliže státoprávní ústrojí a záležitosti; podle většího neb menšího s-ů takto spojených zůstává naprosto ne počtu orgánů a záležitostí za společné pro dotčeno; B. spojení p o v a h y s tá to p r á v n í, hlášených jeví se tato reální unie vice neb dotýká-li se spojeni toto vnitřního státo méně intensivni; sem náleží unie Švédska právního ústroji s-ů spojených. a Norska, dále unie založená pragmatickou Podle jiného dělidla mluvíme také o spo sankci mezi zeměmi pod dynastii habsbur jeni organickém a neorganickém a nazýváme skou spojenými. 3. S. sp o lk o v ý (Bundesstaat) jest s. utvo spojeni s-ů organickým tehdy, jsou-li jím utvořeny orgány spojeným s-ům společné, řený z několika s-u, který vedle súčastněkdežto v opačném případě mluvíme o spo ných s-ů dílčích (a nad nimi) provozuje samo jení neorganickém. Opětně v jiné příčině statnou ústřední moc statni. Komu pak lze mluviti o historicko-politických svazcích v takovémto s-ě spolkovém souverenita pří oproti svazkům rázu po výtce juristického atd. sluší, zda s-u ústřednímu, či zda tato jest A. 1. Nejméně intensivni forma jest almezi s-y dílčími dělena, jest posud mezi lia n c e , t. j. spojeni s ů záležející v tom, spisovateli sp*rno. — Sem náleží říše Ně že súčastněné s-y slibuji si vzájemnou po mecká (císařství) prohlášená 18. led. 1871 moc pro případ v úmluvě naznačený (trojspolek«, ské poměry náležel by sem snad ještě s. »dvojspolek« a pod. (srv. S p o le k 894a). Turecký s knížetstvim Bulharským; jinak

Statární - —Statek.

však spojení tohoto druhu pozbývá vůčihledě 1'État fédératif (Bern, 1886); Brie, Der Bundes půdy a jest praktické posud v jiných dílech staat (Lip., 1874); t., Theorie der Staatensvěta. V Evropě totiž s-y nesouverainni verbindungen (Štutgart, 1886); Brunialti, snažily se dosahnouti souverainity úplné, Unioni e combinazioni fra gli stati (Turin, což se jim až na knížetství Bulharské již po 1891); Fustel de Coulanges, La citéantique; Grotius, D ejure belli acpacis; Gumplowicz dařilo; př. s. Srbský, Rumunský a Řecký. Konečně, zejména v nej novější literatuře (Lud.), Rechtsstaat und Sozialismus (Inšpruk, státovědecké mluvíme o t. zv. s t á t n í c h 1881); t., Grundriss der Soziologie (Vídeň, fra g m e n te c h ; stává se totiž, že určitý s. 1885); t., Allgemeines Staatsrecht, 2. vyd. vznikl dlouhým, historickým pochodem z ně (Inšpruk, 1897); t., Die soziologische Staatskolika s-ů dříve samostatných, avšak tato idee (t., 1902); t., Geschichte der Staatsstátní unifikace či fuse nenastala přec jen theorien (t., 1905); Hánel, Studien zum deutdo té míry, aby tyto s-y dříve samostatné schen Staatsrechte (Lip., 1873); Held, Grundstaly se pouhými provinciemi; naopak ony ztige des allgemeinen Staatsrechtes (t., 1868); zachovaly si jakési zbytky státní samostat Janet, Histoire de la science politique (pře nosti, nikoli však do té míry, aby i nyni loženo do češtiny drem Břetislavem Foustkou bylo lze pokládati je za s-y samostatné, nýbrž v Laichterově »Výboru nejlepších spisů po zůstaly útvary komplikovanými, kompromiss- učných*); Jellinek, Die Lehre von den Staanimi, svéprávnými individualitami historicko- tenverbindungen (Berlin, 1882); t., Ueber politickými; ty pak nazýváme státními frag Staatsfragmente (1896); t., das Recht des menty. Příklad toho jest nynější konstituo modernen Staates, I.Band: Allgemeine Staats váni království a zemi na říšské radě zastou lehre (Berl., 1900; vyjde v tomto roce v čes pených; trojjediné království Chorvatsko- kém překladé v Laichterově »Výboru*); LaSlavonsko-Dalmatské (ovšem bez království band, Das Staatsrecht des deutschen Reiches Dalmatského) vůči Uhrám. Mnohdy ovšem (1895); (Léon) Polier a (René) de Marans, ke konstituování těchto státních fragmentů Esquisse ďunc théorie des États composés neni třeba ani dlouhého vývoje historického; (Toulouse, 1902); Meyer, Lehrbuch des deut příklad Finsko vůči Rusku (ovšem až do nej schen Staatsrechtes (1899); Michel, Lidée novější doby) a pod. de Tétat (1895); Mohl, Die Geschichte und VI. Z á n ik s-u. S. zaniká, ubude-li jeLiteratur der Staatswissenschaftcn (1855); den neb vice faktorů samostatný s. tvoří Pražák, Rakouské právo ústavní, dil I.—IV. cích, a lze po té stránce říci, že okolnosti, 2. vyd. (Praha, 1900—02); Rehm, Geschichte jež na jedné straně podporují vznik 8-u der Staatsrechtswissenschaft (1896) ; t., All nového, na druhé straně pravidelně působí gemeine Staatslehre (1899); Seydel, Staatszánik s-u posud existujícího. Povšechně však rechtliche und politische Abhandlungcn (Freijest jisto, že zánik s-u způsoben jest vice burg,1883); Schulzc, Lehrbuch des deutschen méně vždy nějakým aktem násilným, kterému Staatsrechtes (1881); Trieps, Das Recht des právni podklad buď naprosto schází nebo deutschen Reiches und der deutschen Bunteprve později a dodatečně jest doložen. desstaaten (1890); Waitz, Das Wesen des Jako příklady zániku s-u zvláště lze uvésti Bundcsstaates; Weitzel, Geschichte der Staatsvojenský výboj se strany s-u vítězného (na wissenschaft (1832—33); Westerkampf, Staapř. zánik resp. vtěleni království Hannover tenbund und Bundesstaat (1892) a j. v. BB. S. b u d o u c n o s ti viz U to p ia a S o c ia ského, kurfirštství Hesského, vévodství Nassavského a města Frankfurtu v království lism u s, str. 573. S. C írk e v n í č. P a p e ž sk ý viz C írk e v n í Pruské r. 1866), saekulansacc, mediatisace (na př. zánik mnohých duchovních knížetství s tá t. a mést německých r 1803), konečně čirý S-y n e u t r á l n í viz N e u tra lita . O S p o je n ý c h S-ech a m e ric k ý c h , aunásilný čin jednoho neb několika s-tů moc nějších (dělení Polska!). Mnohdy však s. za s tra lsk ý c h , b ra z ilsk ý c h , c o lu m b ijsk ý c h , nikne cestou formálně i materiálně právní, v e n e z u e lsk ý c h viz v díle XXIII., str. 832 si. na př. vtělení knížetství Hohenzollernských a a 878 si. S tatárn í ( s ta tá r ic k ý ) , z lat. s to j í c í , vévodství Lauenburského v království Pruské, jež stalo se ústavním způsobem po obapoi- p r o d l é v a j í c í ; s. č e t b a jest volná četba ném dohodnuti súčastněných s-ů; případy ta dějící se hlavně s přídavkem výkladu grammatického, syntaktického a věcného. Opakem kové jsou však velini řídké, ba ojedinělé. Jest samozřejmo, že zaniknuvší s. může jest četba k u r s o r i c k á (zběžná), která ne opět oživnouti a znovu vzniknouti, na př. zdržuje se analysí a výklady, leda v přípa balkánské státy v minulém století; zda ovšem dech nejnutnějších. S t a t e l r a (ŽTateiga),jméno král.paní starov takovýchto případech bylo by lze mluviti o právni nepřetržitosti, jest zajisté dosti po- perských: 1) S., dcera Idemova, choť A rtax e r x a IL, pani ušlechtilá, upadla v nenávist chybno. L it e r a tu r a : Z přečetných spisů vyjímáme tchyně své P a r y s a tid y , která ji dala Mezejména díla tato: Bluntschli, Allgemcine 1an tem otráviti. — 2) S., sestra a choť Staatslehre; t., Geschichte des allgemeinen D a r e i a III., zemřela v zajetí makedonském Pšk. Staatsrechtes und der Politik (1867); t., za Alexandra Velikého. S ta te k (lat. bonům, fr. bient něm. Gut atd.) Deutsche Staatslehre und die heutige StaatenweJt (1980); Borel, Sur la souveraineté de značí j m ě n í, m a je te k , zb o ží, staročesky

Statek. a dosud na Moravě i na Slovensku též nej důležitější majetek — d o b y t e k ; o s-tku čili g r u n t u viz níže. S. a lo d n i viz A lo d a A lo d if ik a c e . S. d e s k o v ý (něm. landtdfiiches Guť) viz D e s k y , str. 365a si. S - t k y d o m i n i k á l n i viz D o m in i k á l ni pozem ky. S - t k y d ů c h o d o v é čili r e n t o v é viz R e n t a , str. 562b. S - t k y d u c h o v n i viz D u c h o v n í sta tk y . S - t k y k o r u n n í čili s t á t n í viz K o r u n n í s t a t k y a D om ény. S . le n n í, m a n s k ý viz L é n o , L e n n í fm a n sk é ) p r á v o a D esk y , strana 361a, 365 a si. S - t k y m o v ité a n e m o v ité viz M ovi t o s t i a Im m o b ilie . S. o b e c n i viz Č echy, str. 568. S. o d ú m r t n í (lat. bonům caducumt něm. erbloses Gut atd.) viz O d ú m rf. S . r u s t i k á l n í viz R u s t i k á l n í p o zem ky. S. r y t í ř s k ý (něm. Rittergut) viz R y t í ř s k ý , str. 450 a. S. s e ls k ý viz L á n , S v o b o d n í c i a jiné odkazy v ČI. S e ls k ý s ta v . S. s v ě ř e n s k ý , s v ě ř e n s k ý m s v a z k e m s t i ž e n ý , f i d e i k o m m i s s n í viz F id e ik o m m i s s. S. z p u p n ý viz A lo d a A lo d if ik a c e . S ta te k , v mluvě lidové g r u n t, slove souhrn všech budov, které náležejí k jed nomu hospodářství. V českých statcích možno podnes zřítí stopy po bývalých starých úpra vách. V našich vesnicích viděti jest dosud s-tky nejstaršího druhu, kde místnosti obytné a chlévy jsou pod jednou střechou. Způsob stavby, roubení, shledává se ještě mnohde, at na stavbě slovácké, české nebo slezské, staroslovanský srub ať prostý, nebílený nebo pro bezpečnost hlinou omazaný — le p e n e c — nebo již zděný a sklepem nebo sýp kou opatřený, vídáme také dosti zhusta. Ve středu staveni bývá síň s kuchyní, po jedr.é její straně ji*zba, po druhé komora, na druhé straně sině připojuji se potřebné místnosti hospodářské v přímém prodlouženi hlavního staveni. — Podle místních poměrův a tvaru terrainu vyskytuji se i jiná uspořádání cel ková, na př. taková, při nichž hlavni čásť s>tku, obsahující obytné místnosti, leží buď při cestě nebo stojí za zahrádkou s ni sou běžně, jindy zase jest obrácena čelem k cestě a druhá čásť s hospodářskými prostorami, jako chlévy, stodolou, špýcharem a j. v., při pojuje se k první pod pravým úhlem. Ko nečné v dobách pozdějších nebo při větších s tc ic b shledává se budova v čele sloužící za obydlí, k niž s jedné strany přímo přilé hají stáje, souběžně s obytnou budovou jest stodola, proti stájím kůlna. Tím povstává dvůr, který kolkolem jest ohrazen těmito budovami, po případě plotem, do něhož ve dou při obytném staveni vrata a vedle nich dvířka. Při hlavním stavení vyhloubena jest stu d na; při stájích zřízeno jest hnojiště.

U mnohých s-tků shledává se chaloupka pro výměnkáře vystavěná — v ý m ě n e k —; buď pod komorou, nebo pod zahrádkou bývá sklep. Není-li stodola vzadu dvora, staví se někdy i zcela o samotě »za humny*. Stodo lou projíždělo se »za humna* na pole. — Budovy mají štíty jednoduché; někdy bývají zbity z prken v různých směrech kladených a na spárách lištami krytých — l o m e n i c e —, jež ruka tesařova ozdobila dřevěnými »kraj kami*, lištami uměle skládanými, a bývají na nich prosté malby květů a ornamentů, s ná pisem pod kabřincem na záklopě. (Srv. též D ř e v ě n é s ta v b y , str. 8a.) Charakteristicky od s-tků předem popsa ných odlišuje se s. východočeský. Kdežto v jiných krajinách s-tky mají za základní tvar celé disposice téméř vždy obdélník, vysky tují se tu s-tky s dvory různých úhelníků pravidelných i nepravidelných. Kol dvora se skupeny jsou místnosti obytné i hospodář ské tak, že tvoři prostor proti venkovu uza vřený, do něhož možno vejiti pouze dvěma otvory: hlavními vraty s dvířky, t. zv. p a r k á n e m a zadním vjezdem. Po jedné straně hlavních vrat vchází se siní do hlavni míst nosti obytné — s e d n i c e (*seknice«) s přistěnkem neb »sekničkou«, v níž obyčejně bydli výměnkář, ač-li nemá zvláštní chalupu výměnickou, která bývá v samém sousedství s-tku. Do sednice vchází se síní, která pro středkuje též spojení mezi kuchyni, v níž jest ohniště a otevřený komín, a dře vnikem, v němž bývá v rohu umístěna studna, pak komorou a stájí pro koně, ze které se vchází do sklepa. Na druhé straně hlavních vrat bývá s t o d o l a , která má vysoké vjezdy stře chou kryté, vedle ní bývá zavřená k ů ln a a poblíže ní otevřená kůlna pro různé nářadí hospodářské, kterážto kůlna obyčejně hra ničí se zadním výjezdem ze s-tku. Vedle sed nice bývá řezárna a při ní chlév pro hovězí dobytek. Sednice a přistěnek bývají dosti často sroubeny z trámů a jen čásť u kamen a pekárny bývá zděná. Tato a kamna bývají zařízena tak, že topí se v nich z t. zv. č e r n é kuchyně, ke které přiléhá dřevník dříve zmíněný. Od sednice až po stáj pro hovězí dobytek vede chodník as 140 em široký, po někud vyvýšený, vydlážděný velikými plo chými kameny, jehož čásť, která vede od vrátek až k síni, sluje z á p r s e ň , další od sině až k záchodu, který přiléhá k venkovské zdi stáje pro hovězí dobytek, slove z á h ro be ň. Tento chodník jest kryt převislou stře chou. Rovněž kůlny, stodola, přední strana síně a dřevník jsou roubeny, stáj, chlév, ko mora, řezárna a sklep jsou vyzděny a to neomítaným kamenem lomovým a kromě íezárny jsou klenuty. Z řezárny vchází se po dřevěných schodech do dřevěného srubu umístěného nad klenutým sklepem a tento srub v patře se nacházející bývá sýpkou. Strop nad sednici a přístěnky jest buď po valový nebo též někdy fošnový. Silné fošny spočívají na stropnicích, které leží souběžné s hlavním průčelím sednice. Nad povaly neb

Statenbrunn — Statika.

fošnami rozprostřena jest na půdě maza nice. Krytina nade všemi budovami bývá Šindelová. Pod vlivem dalších požadavků, hlavně po žární policie, jakož i větší pohodlnosti a novo dobého polního a dobytčího hospodářství, změnily se podstatně jednotlivosti ve s-tcich, tak že s-tky nynější nabývají vzezření zcela jiného, nežli jaké měly s-tky v dobách star ších, a co se staveb týče, jedná o tom zvláštní odvětví stavitelské, t. zv. s t a v i t e 1s t v í h o s p o d ářsk é. Fka. S t& te n b ra n n , S t a t t e n b r u n n , ves v Če chách, hej tm. Ledeč, okr. Dolní Královice, fara a pš. Lukavice; 5 d., 84 obyv. č, (1900). s t a t a n h o e k [-hókj, mys, viz F a r e w e ll 1). S ta te n lo e , S t a t i v n i c e , ves v Čechách, hcjtm. a okr. Smíchov, fara Noutonice, pš. Vel. Přílepy; 71 d.,- 514 obyv. č. (1900), opu kové lomy, cihelna a tři mlýny. Allod. statek se dvorem Kamýkem (414*62 ha), se zámkem (při něm kaple a park), dvorem, pivovarem a sladovnou drží svob. pí. Dlouhoveská z Dlouhévsi. Čásť osady Č e r n ý Vůl. Ves připomíná se r. 1228 mezi zbožím kláštera svatojirského. Dvůr poplužni s platy, lukami a porostlinami náležel proboštu kostela vy šehradského. Také kostel svatovítský měl ve S-cich platy úroční. Jiný statek zemanský držel v 1. pol. XIV. stol. měštěnín pražský Štěpán Budek. Po r. 1421 uchvátili zboží statenické světští pánové. Čásť vyšehradskou drželi zápisně Čardové z Petrovic, po nich Sezimové z Ústi a jiní rodové. Čásť svato jirskou, na niž stávala tvrz, byla držena o sobě. R. 1680 koupil S. opět klášter svato jirský a držel je do svého zrušeni (r. 1788). S připadly fondu náboženskému, od něhož je koupil hr. Sporck, po něm následoval r. 1797 měšťan litoměřický Frant. Ftigner, otom ryt. Jan Canal zEhrenberka, J a n ťro op hr. Hartmann, r. 1805 dr. Jos. Lóhner, r. 1807 Barbora hr. Kuenburková a r. 1842 přešly sňatkem na rod nynější. S t a t a n I s l a n d [stétn ájlend]: 1) S. I , ostrov v sev.-amer. státě newyorském, tvo řící jižní stranu přístavu N. Yorku, je 21 km dlouhý, 13 km široký a 154 km* veliký. Od New Jersey odděluje ho S. I. S o u n d (též A r t h u r ’s K ill) a K ill v an K u li a od Long Islandu N a rro w s (Úžiny). Do r. 1898 tvořil samostatné hrabství richmondské, ale nyni je připojen k N. Yorku a má 67.000 obyv. (1900). Povrch jeho je mírně zvlněn. Na po břeží bělají se četné letohrady Novoyorčanů, kteří mají pohodlné spojení parníky s proti lehlým městem. 2) S. I., ostr. argent., viz S t á t n í o s tro v . S t a t é r , řec., ze semitského š e k e l (v. t.): 1) staroorientální i řecká váha. 1 s = 13*64 g y 50 s-ů = 1 mina, 3000 s-ů = 1 talent. — 2) staroorientální i řecká měna. Kroisův zlatý s., mající váhu 8*17 g, měl cenu zlata 25 IC, fókajský zlatý s., mající váhu 16 8 g, měl cenu zlata 50 K. Babylónský stříbrný s. rovnal se cenou */,. s-u « ►kajského, měl tedy cenu asi 2 K 50 h , Kroisův stříbrný s. rovnal se

cenou Ví# zlatého s-u Kroisova, měl tedy* cenu 2 K 50 h. O s-u Dareiově viz D a re ik o s 1). S-ykyzický i lampsacký byly raženy z élektra (smíšeniny zlata a stříbra). U Řeků byly s-y stříbrné i zlaté. Aiginský stříbrný s. měl váhu 12*4 g a platil něco přes 2 K, eubojský s. byl lehčí, maje váhu 8*5 #, attický měl váhu 8*73 g a platil asi 1 K 70 h. Zlatý s. attický platil něco přes 21 K. red. S tath m ograf, z řec., grafický přistroj, za znamenávající rychlost jedoucího vlaku. Na papíře, odvinujícím se s válce pohybovaného hodinovým strojem, hrot rýsuje čáru, která, stoji-li vlak ve stanici, probíhá čarou vodo rovnou, nullou označenou. Čím větší rychlostí se jede, tím vice hrot píšící vzdaluje se této čáry. Z průběhu křivky s-em vyhotovené možno pak kontrolo vati rychlost jízd v. S ta tia viz S a in t E u s ta c h e . S ta tlo e (něm. Strandnelkt)y rostl, rod če ledi travnicovitých (Plumbagineae). S. limonium, lim o n k a L. roste na pobřeží Sev. a Baltického moře. Má lodyhu 3—5 dm vys šupinatou, latnatě větvitou n. chocholičnatou, listy kožovité podlouhle opak vejčitc, v řapík zúžené, volné chomáčky tvořící. Jako nejhoj nější pobřežní rostlina byla známa v starém Řecku (tQLnóUov) a užívalo se jí dříve proti průjmu a krváceni S. latifolia Sm. pěstuje se jako ozdobná rostlina v zahradách na zá honech hlavně jen pro květy své, jež hodi se do suchých kytic. S. coriacea Pall. užívá se kořenu v Rusku jako třísla. S. armeria L. viz A r m e r ia . Vm. S ta tic k ý , z řec., r o v n o v á ž n ý (srv. S ta tika). O s -k é m m o m e n tu viz M om ent, str. 537 b a 538 a. S ta tik a jest dil m e c h a n ik y (v. t.), jenž obil á se rovnomocností (aequivalcnci) a rovno váhou sil. Vyšetřuje tedy, za kterými výmin kami dvě soustavy silové, působící v totéž těleso, jsou rovnomocnv, t. j. vyvozují týž účinek; dále stanoví výminky, za kterými soustava sil, působících v těieso, jest v rovno váze Podle těles, v něž síly působí, rozezná váme s-ku těles pevných (g e o sta tik u ), ka palných ( h y d r o s ta tik u ) a plynných (ačros ta tik u ). šln. S. g r a f ic k á č. g r a f o s ta tik a . Ve s-ice namítají se větším dílem útvary rázu měřického; přirozeno tedy, že vyšetřování syntheticko-měřické má jisté výhody před ana lyticko-počtářským, ač jsou případy, kdy bez tohoto obejiti se nelze. Methoda svntheticko-měřická dobyla si proto záhy pudy ve s-ice, podporována jsouc zvláště rozvojem novější geometrie synthetické. To platí nejen 0 s-ice theoretické, ale zvláště o s-ice (me chanice) s ta v e b n é , totiž applikaci s-ky v úlohách, jež se týkají stability konstrukcí stavebných. Nejprve se přestávalo na tom, že z výsledků počtářsky získaných odvozo vány měřické konstrukce ke grafickému ře šeni příslušných úloh; později počalo se 1 samostatně měřicky vyšetřovati. Co se týče s-ky theoretické, sluší jmenovati V a rig n o n a , P o in s o ta , M óbia aj.,kteří užívali methody

Statilič — Stationnaire.

m i řické; co do applikace byl to hlavně Pon- J. Strnada stavitelem plzeňské radnice (P lzeň, c e l e t , od něhož pochodí měřická řešení dů- str. 965 6 si. a 971 tf; vyobr. na XII. tab. při le iiiy c h úloh inženýrských. Původcem samo čl. A r c h i t e k t u r a , str. 684). Jest v 2. pol. s ta tn é nauky po stránce inženýrské jest Cul- XVI. stol. jediný vlašský stavitel v Plzni m a n n , prof. polytecb. školy v Curichu; počal usedlý a sluší tudíž vše, co souvisí se zápisy te n to předmět vykládati r. 1860 a vydal tis vztahujícími se k »Hansu* nebo »Hanuši k e m své výklady pod názvem 9Die graphischc Vlachovi*, identifikovati s ním. Jeho otec Statik« (prvý díl vyšel r. 1864, celé dílo slul D o m e n i c o d e M a s s a g n io . S. zdržo r. 1866). Ze spisů později vydaných jmenu val se až do svých mužných let v rodném jem e: Bauschinger, Elemente der graphischen svém městě a trval s nim ve spojení až do Statik (Mnichov, 1871); Lévy, Statique graphi- své smrti. Nepochybně i první jeho man q u e (Pař., 1886—88, 2. vyd.); Saviotti, La želka Magdaléna, jistě však druhá Laura, statica grafica (Milán, 1888); Ritter, Anwen- dcera Andrey da Melido, byly z Lugana; tam dungen der graphischen Statik (Curich, 1888 S. měl i své statky a tam byl též pohřben. a i 1900); Muller-Breslau, Die graph. Statik Jakkoli radnice plzeňská je prací vlašskou d e r Bauconstrucíionen (Lip., 1887-96). šln. (lombardskou), přece je typem světské reS. h o s p o d á ř s k á č. z e m ě d ě ls k á , na naissance české. S. byl bezprostředním sou uka o rovnováze mezi úbytkem a příbyt sedem nové radnice plzeňské a byl značně kem živin v půdě. V témž smyslu mluví se zámožný; r. 1561 kupuje dům vedle radnice, o s-ice v ledním hospodářstvi (Jorstliche Sta později >císařský« zvaný, ten podle letopočtu tik). Srv. čl. B o n ita p ů d y a H n o jiv o . j nad jednoduchým portálem r. 1565 přestavěl Z lit. uvádíme: Drechsler, Die Statik des ! a držel až do své smrti. (Srv »Zprávy archiFka. Landbaues (1860); Heiden, Leitfaden der ge- ! tektů a inž.« roč. XXIII.) samten DQngcrlehre u. Statik des Land | S ta tio n a rin s [-cioná-J, střlat., viz S ta tio n e rs ’ C om pany. baues (3. vyd., 1892). S. s ta v e b n á viz M echanika stavebná. ! S ta tio n á rn i [-cio-], z franc., n e h y b n ý , S t a t i l l ó J a k o v , sochař,stavitel a kovoli- neměnící místo, na př. ve strojnictví s. s t r o je jec XV. stol. (* v Trogiru v Dalmacii), p o jsou stroje pevně připojené k základům. Opak cházel z vážené rodiny S ův a byl dlouho toho jsou stroje p ř e n o s n é . — V e l e k tr o znám jen podle jména svého rodiště (Tro- te c h n ic e s. a k k u m u lá to r y jsou akkumug ir a n in , T r a g u r i e n s i s , T r a g u r i n u s , ' látorv v centrálách používané, jež nejsou vyD a lm a ta di T r a g u r io , S c h ia v o n e di i dány žádnému pohybu. — V a s t r o n o m i i T r a u \ Jeho pravé jméno zjištěno podle s. b o d jest b o d o b r a tu ve zdánlivé dráze básně chorvatského pěvce XVII. stol. Ivana planety, neboť v tomto místě, zdá se, ja Kavanjina. Ok. r. 1460 pracoval s jinými koby těleso nebeské náhle stanulo. Stationers* C om pany [stéš’n’rs komumělci ve Florencii o výzdobě vévodského pa'áce (palato ducale), potom povolán byl peny], angl., »jednota knihkupecká*, slove do Uher, aby se tu účastnil při stavbách 1v Londýně společnost neb jednota osob zva kr. Matiáše Korvína v Budině. Pak také za- j ných s t a t io n ar i i, jež buď prodávaly a ob městnán byl vácovským biskupem Štěp. Bá- j starávaly knihy nebo provozovaly živnost na thorim, aby opravil palác novohradský a m ě l; knihkupectví se vztahující. S. C. existuje dozor nad staviteli a kameníky při vyzdo- již od r. 1403, a když po vynálezu knihtiskařbováni chrámu a bisk. paláce ve Vácově. I ství její význam valné vzrostl, b ia r. 1557 Nejvíce proslavil se podle zpráv svými so nadána právy společenstevními. Až do vy chami v král. hradě a na náměstí sv. Jiří dání Copyright actu r. 1842 S. C. měla ne v Budině. Tři sochy na nádvoří král. hradu omezenou výsadu nakladatelskou pro všecky představovaly v životni velikosti krále Ma | tiskopisy v Anglii. Asi v polovině XVI. stol. tiáše. otce jeho Jana Hunyada a bratra Ladi- S. C. založila zvláštní seznamy, uložené ve slava. Za těmito sochami stála kašna mramo I S t a t i o n e r s ’ H all (v. t.), v nichž zaznamerová, s bronzovou sochou Minervy. V jiném : nány jsou všeckv výnosy a privileje společ dvoře byly od něho sochy Diany a Apollóna, nosti, pak také tituly knih v Anglii vyšedších rovněž z kovu ulité, na náměstí sv. Jiří před ; a jsou tyto »Registers« důležitým dokumenkrál. palácem socha Herkulova. R. 1526 ve j tem pro dějiny angl. knihkupectví, naklada liký vezír Ibráhím paša, dobyv Budína, dal telství i literatury. — >Stationer« slove dnes tyto tři sochy dopraviti do Cařihradu a po- . v Anglii toliko obchodník psacími potřestaviti před svým palácem na hippodromu. bami. — Srv. Arber, Transcript of the reSochy tyto zanikly a z prací S-ových neza gisters of the Company of Stationers of chovalo se nic, než pověst o jejich kráse a London, 1554—1640 (1875—94, 5 sv.). podivu vrstevníků. Patrno však, že S. byl S ta tio n ers' H a ll [stéš*n’rs h6ál], angl., umělec odchovaný renaissanci italskou a ! knihkupecká bursa v Londýně nedaleko ra ternoster Row a kathedrály sv. Pavla. Viz kovohjec velmi dovedný. F. H-s. S ta tlo [-cioj, lat., viz S t a n ic e ; s. (pol. S t a t i o n e r s ’ C o m pany . stacyja) viz S ta n . — S - n e s fisc i viz Fis- | S ta tio n n a ire [stasjo- i stasioněrj, fr., jS to jíc í, n e h y b n ý (srv. S ta tio n á r n i) ; le c u s , str. 270 b. 8 ta t io ( t é ž d e S t a t i i s ) G io v a n n i, vlaš s. (i u nás lidově šta c io n é r), staniční úředský stavitel, rodilý z Lugana v Lombardii | nik, p ř e d n o s t a s ta n ic e , pak s ta n i č n í (f 1595), jest podle archivalního badání prof. 1(strážná) loď, zejména loď určená pro per-

Š ta tista — Statistika.

sonál vyslanectva, jež stále je připravena pak listy podle souhlasných udání a oznamuje v přístavě (na př. rak.-uh. válečná loď »Tau elektr. zvonek, zda udáni zaneseno správně. Zvláštní zařízení kontrolní oznámí hned, rus* v Cařihradě). Š ta tista , lat., slove nemluvící neb nej- kdvby některý list měl o díru vice neb výše sborových výkřiků se účastnici osoba méně. Spojení s počitadly lze upraví ti tak, na jevišti, jež nehraje, nýbrž toliko »stojí« že možno údaje kombinovati úplně podle (odkudž jeho jméno) a chodí, po případě potřeby. Při sčítání lidu r. 1890 v Rakousku i některá gesta provádí. Ve sboru slove zpracoval Hollerithôv s-ký stroj SchäfFerem modifikovaný, jehož listy obsahovaly 240 k o m p a is (viz C o m p arse). různých údajů. Stroje pneumatické v kon S ta tistio k ý , týkající se statistiky. S-ké k o n g r e s s y mezinárodni viz S ta strukci téměř souhlasí se stroji elektrickými, stisknutím páky přichází však k činn osti tlak tis tik a , str. 17 b. vzduchu místo proudu elektrického. JPok. S-ké m apy viz Mapy, str. 808 b. S-ké ú řa d y viz S t a t is t ik a , str. 17 b si. S-ké m e th o d y z n á z o rň o v a c í. Výsledky S ta tistik a . Slovo s., nesprávně odvozo S-ké mohou býti čtenáři předvedeny ve formě jednoduchého popisu slovného; avšak pro vané přímo z lat. status (stav), pochází od ital. přehlednost — zvláště je-li materiál hojnější stato, původně též stav, postavení, vnější lesk, a rozsáhlejší — užívá se nejčastěji p ř e h l e d stavovská vyznamenáni, potom i trvalé úřady ných ta b u le k s-kých. Poněvadž však jest zemské, od konce středověku i samo státní nesnadno ve sloupci číslic rychle se orien-, území a soubor veřejných řádův a zařízení, tovati a přirovnávati jednotlivá data, používá | t. j. stá t. Podobně rozšířil se i pojem slov se znázornění g r a f ic k é h o (viz G ra fic k é ; dříve již utvořených (état, state, estato, Staať) ta b u lk y ), jež se děje buď k a r to g r a m m y j v jiných jazycích. Ze slova s t a t o vzniklo (v. t.) nebo d ia g ra m m y (v. t.), o nichž n e j-; ital. statista = státník, fr. homme ď É tat, angl. lepší názor podávají přílohy ke čl. Čechy* | statist, a z tohoto teprv adj. statistica, scil. str. 112, 152, 168 atd., P říb ra m , str. 670 a j. j scientia, t. j. souhrn vědomostí, jichž kromě S-ké o rg á n y , s-ké p u b lik a c e viz S t a - ! znalosti historie a práva potřebuje o veřej tis tik a , str. 17 a si. t ných poměrech své země i ciziny ten, kdo S-ké i tr o j e určeny jsou k rychlému a bez- ; jest povolán k působení v záležitostech stát pečnému, při tom úplně mechanickému sta- i ních. V tomto smysle (vylíčení stavu kultur novení výsledků sčítáni lidu, poměrů do ních států) užil slova s. po prvé C o n r in g pravních, berních atd. Užito jich b^lo (XVII. stol.) v přednáškách »Notitia rerum s dobrým prospěchem po prvé při sčítání publicarum*, po něm zvi. A ch en w all (1748^ lidu r. 1890 ve Spoj. Obcích sev.-amer., po , v předn. >Notitia politica, vulgo statistica*. zději též u nás a v Kanadě. Upotřebením I I. Dnes rozlišována bývá především s. ve s-kých s-jů získává se čas, sčítání je levnější f o r m á ln ím smysle jakožto methoda baa spolehlivější. datelská tím se vyznačující, že pozorované Podle toho, jak se do pohybu uvádí sčí- jednotlivé případy stejnorodé se sčítají a taci ústrojí, rozeznáváme s-ké s. e le k tr ic k é j spojují ve skupiny. Východiskem a zákla a p n e u m a tic k é . Největšího významu na dem statistického šetření a líčení je tedy byl elektrický s-ký stroj d ra H e rm a n a , dnes číslo , jemuž arci dostává se doplnění H o lle r ith a . Na desku z tvrdého kaučuku a výkladu s lo v e m a po případě i o b r a kladou se listy z tuhého papíru děrované zem (srv. výše S t a t i s t i c k é methody )odle sčítacího archu. Podle svého místa na 1znázorňovací), a sice jde tu vždy o sou istu znamená otvor v listě, že příslušné indi stavná číselná pozorovaní hromadná, o ve viduum je svobodné, ženského neb mužského liké řady čísel, které se uvádějí ve vzájemné rodu atd. Pod listy je v kaučukové desce ' vztahv, aby se tak nabylo čísel poměrných, tolik jamek, kolik je možných odpovědí. jejichž srovnáváním zjištují se opět zvláštnosti Každá jamka naplněna je rtuti, opatřena vyšetřovaných skupin. Na př.: Číslice obyva svorkou a drátem spojena s počitadlem. Nad telstva je pouze statistický ú d a j, statistické zpodní pevnou deskou kaučukovou pohybuje I badání počíná se teprv uvedením jejím na se na páce jiná deska opatřená toliko kon 1 km* a srovnáním těchto poměrných číslic taktními hroty, kolik je jamek v desce | v rozličných státech, přirovnáním počtu pozpodní. Přitisknutím páky deska kontaktová ! rodů v a úmrtí atd. k pom. počtu obyvatelstva přitlačí se k listu vloženému, hroty, jež na a pod. Jako zvláštní methoda badatelská do razí na papír, ustoupí dovnitř desky kon chází s. použití v nejrozmanitějších vědách taktové, kdežto hroty, jež přijdou nad otvor jakmile jde o jevy světa vnějšího číselně zji v listu, vniknou do rtuti, tak že povstane stitelné, na př. v přírodních vědách (s. bouří, spojeni se stroji počítacími a způsobí se I slunečních skvrn, vodních srážek, celá mete jedním stisknutím páky téměř neomezený orologie), v anthropologii, lékařství, jazykopočet záznamů. Na počítacím stroji Holle- ( zpvtě, dějepise, právnictví atd. rithově lze denně vyříditi 5000—10000 listů, 1 Se vzrůstem státovědeckého materiálu vy ykládají-li se jednotlivé listy ručně. Výkon tvořila se v novější době s. jakožto věda je as šesteronásobný, vedou-li se listy strojně. samostatná, která snaží se číselným soustav Listy mající aspoň jeden údaj společný kla ným pozorováním hromadným zjistiti sociální dou se na sebe do zvláštních přihrad, v nichž a hospod, jevy ve státě a společnosti a určise navrstvuje as 200 listů. Při sčítání třídí se ‘ tým seřazením a srovnáváním těchto jevů

Statistika.

vyzkoumati jejich příčiny a stanovití dů | měry za iednotku sloužící (j. při s-ice úrody sledky. V tomto m a te r iá ln ím smysle s. je ! a osevné plochy), buď konečně vyslechnuti tedy užitím statistické methody výzkumné a | znalců (anketa). popisné na člověka žijícího ve státě a společ | II. D ě jin y s-ky. Úkoly, které dnes uklánosti čili krátce »čiselným zkoumáním spole ; dáme s-ice, byly řešeny již v nejranějších , dobách historie, arci výhradně pro účely vo čenského života lidského* (Lexis). 1. Předmětem s-ky jsou tedy veškeré čí jen ské a správní. Tak na př. v Egyptě (sčíselně zjistitelné jevy v životě člověka ve spo j tání a měřeni země, rejstříky o porodech a lečnosti lidské žijícího, a to jak podle jejich i úmrtích), v Číně (stopy sčítaní obyvatelstva stavu přítomného, tak podle proměn v histo j v c než 2000 1. př. Kr.), u Židů (zevrubné rickém vývoji. Podle toho pak, které jevy • sčítání lidu po východu z Egypta, později společenského života lidského jsou činěny i pravidelně opakované), v Persii (měřeni silnic, předmětem číselného vyšetřováni, rozezná j pěší pošty,ukládáni daně pozemkové). UŘeků váme: I byla rovněž vyšetřováni statistického rázu a) s-k u o b y v a t e l s t v a (v někt. zemích | podkladem úpravy daní, vojenské služby atd., demografii), která zahrnuje všeliké statist. v Římě od Servia Tullia konán každých 5 let skutečnosti závislé na porodech a úmrtích, census zahrnující jak sčítání obyvatelstva, sňatcích, stěhování atd. a může býti pěsto tak zjištěni majetku s důkladnosti ani v nována o sobě, samostatně, nezávisle na vědách | vější době ještě nedosaženou a zavedeny jiných (srv. článek P o p u la c e ) . 1jakési stálé matriky církevní, od doby Augu b) S -k u h o sp . k u l t u r y , která jsouc pod stovy prováděno měřeni silnic a země i uklástatně pomocnou vědou národního hospo , dání daně pozemkové. Po pádu říše Západodářství a hosp. i sociální politiky podává římské spadají pokusy o sčítáni lidu, zazna číselná data o výrobě, oběhu, rozdělení a menáváni pohybu obyvatelstva a měřeni země spotřebě statků; sem náleží zej m.: s. p o teprv na samý konec středověku, nejprve v o l á n i , poskytující zároveň obraz ho>po- ve městech a v menších územích, od XVIII. stol. dářsko-sociálmho rozčleněni společnosti; s. i ve větších státech. O sňatcích, porodech z á v o d ů (zemědělských, prům., obchodních); a úmrtích vedou se cirkevní knihy methos. v ý r o b n í , zejm. i s. úrody, hornictví a dicky obecněji teprv od stol. XVI., číselné hutnictví, jednotlivých průmysl, odvětvi; s. zjišťováni poměrů hospodářských (o vývoze d o p r á v n i č tv í, zejm. železniční, plavební a dovoze zboží, o výdajích a příjmech státu a poštovní; s. z a h r a n i č n í t r ž b y co do a pod.) počíná se teprv od doby merkanti množství i co do hodnoty zboží; 3. b a n lismu. Vyšetřování toto sloužilo i nyni pouze k o v n i c t v í a peněžnictví; 3. d ů c h o d u a k praktickým účelům správním, sebraný ma s p o t ře b y . teriál býval tajen a uveřejňování statistických c) S. d u š e v n í k u ltu r y o tvarech a stup tabulek zakazováno. Praktická potřeba po ních vzdělání rozumového a mravního (zejm. znáváni a vzájemného srovnávání mocenských s. v z d ě lá v a c íc h ú s t a v ů v a t. zv. s. poměrů jednotlivých státův od počátku no m o r á ln í) . vého věku vyvolávala nicméně soustavné po d) S. s p rá v y s tá tn í a sa m o sp rá v y , pisy jednotlivých zemí a celých známých dílů zejm. s. v o le b n í, f i n a n č n í, v o je n s k á , j světa nejen co do poměrů přírodních, nýbrž j u s t i č n í , s p r á v n í (a v tom zase na př. i co do počtu a zaměstnání obyvatelstva, c h u d in s k á , z d r a v o t n í ) a pod. právního řádu, mravů a obyčejů, vojenského 2. Činnost s-ky zahrnuje tedy především zřízení, dani a j. příjmů státních atd. Sem zjednáni číselného materiálu(číselabsolutních), patří zejména Čosmographia Šeb. Mtinstera tedy statistické vyšetřeni, dále seřazení a (1544), Relationes universales de viribus, seskupeni řad číselných a vypočítání čísel opibus et regimine principům Europae, Asiae poměrových (relativních) a konečně samo- : et Atricae (1589) Giov. Botera a j. R. 1660 statné vědecké zužitkováni materiálu stati počal H e rm a n n C o n rin g (v. t.) pod názvem stického k vyvozováni důsledků způsobem ( Notitia rerum publicarum v Hclmstedtu sou srovnávacím, zkoumáni a vyložení vnitřní1stavné přednášky o státních poměrech teh souvislosti jevů číselně zjištěných. Někteří dejší doby, o zřízení, správě, obyvatelstvu (Mayr) rozeznávají 3-ku v š e o b e c n o u , t . . a hosp. poměrech evropských států, hledě j. elementární činnost pozorovací, a s - k u , z tohoto *soustavného popisu státu* učiniti z v l á š t n í , t. j. vědecké zpracování a zúžit- i samostatnou disciplinu, od zeměpisu, děje kováni pozorovaného materiálu. Aby stati pisu a politiky odloučenou. Za příkladem stické vyšetřování bylo přesné, musí býti zji Conringovým konány podobné přednášky štěny co možná všechDy případy a jevy sku- | i na jiných universitách. Vědecký ráz vtiskl tečné stejnorodé v určitém čase a místě, čísla, této disciplině teprve G o t t f r i e d Achenjež se zpracovati mají, musí býti co možná vvall (v. t.), který pokládán tudíž i za vlast úplná a vespolek srovnatelná. i ního zakladatele s-ky jakožto zvláštního od 3. Způsoby, jimiž se děje statistické vy větví vědeckého. Jeho kniha *Staatsverfasšetřováni, jsou — v postupu od neidokona- sung der heutigen vornehmsten europäischen lejšiho k nejméně spolehlivému — buď bez Reiche und Vólker im Grundriss* (1747) líčí prostřední, ústni či písemné vyšetřeni čísel dějiny, velikost, podnebí, vodstvo, plodiny ných údajfiv o skutečných poměrech (j. p ř i ' atd. země, počet a povahu obyvatelstva, státní sčítání lidu), buď odhad, jimž se zjisti p r ů - 1právo, dvorské a vládní zřízení (a v tom

Statistika

i obchod, manufaktury, míry a mince, finance a dluhy atd.) jednotlivých (ne všech) státův evropských, užívá v úvodě po prvé výrazu »s.« jakožto substantiva. S-kou Achenwall rozumí nauku o s tá tn ím z říz e n í jednoho nebo několika států, t. j. o souhrnu skuteč ných státních znumemtosti (Staatsmerkwúrdigkeiten) říší nebo republik, rozuměje těmito pamětihodnostmi (znamenitostmi) všechno, co značnou měrou prospěšně či škodlivě do týká se blahobytu státu. Číslice měly tu vý znam podřízený, šlo především o všeobecné vylíčení jak státního zřízení, tak poměrů po pulačních a hospodářských. Knihou jeho, do všech skoro jazyků přeloženou, rozšíf il se název s. a na čas i Achenwallův pojem vědy statistické u všech národů. Nástupce Achen wallův v Gotinkách, historik SchlÓzer, roz šířil úkol statist. badáni i na minulost (>Ge schichte ist fortlaufende Statistik, Statistik ist stillstehende Geschichte*). Záhy již do cházely pozornosti badatelů záznamy církevní o porodech, sňatcích a úmrtích. John G r a u n t (1620—1674) vypočítal pro Londýn, že obě pohlaví jsou si co do počtu téměř rovna, že na každých 13 děvčat rodí se 14 chlapců, poměry úmrtnosti atd. Edmund H alley pro slul svým dobrozdáním (1693) »o úmrtních stupních lidí s pokusem zjistiti výšku rent životního pojištěni* na základě dat K. Neu mannem o městě Vratislavi sebraných. Pod nícen badateli anglickými a nezávisle na historicko-politické s-ice německých vyso kých škol, theolog Jan Petr S ttssm ilch (1707 až 1767) objevil na základě materiálu z cír kevních knih čerpaného nejdůležitější poučky s-ky populační, předčiv nad své předchůdce methodou, již užil, dospěti obsáhlým propo čítáváním jednotlivých případů k odkrytí vše obecných trvalých řádův a pravidelností. Ve druhé třetině XIX. stol. vznikla škola francouzských učenců, která vycházela z hledisk zcela jiných a zcela jinak pojímala úkol s-ky. Jejím nejčelnějšim zástupcem jest Bel gičan A d o lf Q u é te le t (1796—1874, hlavní dílo 1835: Sur 1’homme et le développement de ses facultés ou essai de physique sociále). Podle něho s. nemá popisovati země, nýbrž řešiti otázky vědecké. Jediným podkladem jejím jest č ís lo ; co jest pokus védám pří rodním, to má vědám státním (společenským) poskytnouti methodické hromadné pozoro vání, srovnávací propočítáváni jevů. Exakt ním způsobem měla býti utvořena fysiologie lidské společnosti a zpozorované pravidel nosti ve statistických poměrech číselných po suzovány jakožto projevy zákonů přírodních. Quételet snažil se vyšetřovati nejen vnější poměry obyvatelstva, nýbrž i zjišfováti čí selně jevy lidského života po všech strán kách, i duševní a mravní schopnosti a pro měny člověka, uvésti rozličné stránky jeho ve vzájemné vztahy a zejm. v souvislost s při rozenými podmínkami a sociálními poměry. V neobyčejné pravidelnosti, jakou shledal při hromadném pozorováni i v jednáních člověka zdánlivě libovolných, spatřoval ne

obyčejnou vázanost lidského konáni, aniž ob jasnil její poměr k otázce svobodné vůle. Snažil se v pozorované zemi zjistiti »průměrného člověka* (homme moyen), jejž podle na lezených průměrů vystrojil všemi měřitelnými vlastnostmi, nejenom průměrnou velikostí vzrůstu, váhy, tělesné síly atd., nýbrž i prů měrným věkem sňatku, úmrtí, zločinné ná klonnosti (v desetinných místech podle pro centa zločinců k obyvatelstvu) a pod., a jejž postavil jakožto typický výraz pro obyvatele této země na dnešním stupni kulturním. Přes toto zřejmé přeceňování významu prů měrných číslic a ukvapené někdy nalézáni •sociálních zákonů* pokládán jest Quételet (který byl i duševním původcem mezinárod ních statistických kongressů poč let 1850) právem za zakladatele moderní s-ky, zejm. za původce s-ky m o r á ln í. Z následovníků jeho buďtež uvedeni Wapp á u s , prof. v Gotinkách (s. p o p u la č n í) , Arnošt E n g e l, Bruno H i l d e b r a n d , ve Francii týmž časem působili A. M. G u e r r y (původce s-ky k r i m in á ln i , Essay de la statistique morale de la France, 1824), D u fa u (Traité de statistique, 1840), v Anglii William F a r r (zakladatel vzorné ú m r t n í a z d r a v o t n í s-ky angl.). V Čechách, nehledíc ke staršímu ještě pěstění české geografie, zejm. topografie, s. byla pěstována již od stol. XVIII. k. 1787 společnost vlastenců sdružila se k vydá vání díla, které by jednalo o vnitřní ústavě země české, o jejich rozmanitých produktech, 0 vzrůstu a úbytku obyvatelstva a průmyslu a o četných buď již známých nebo teprv za váděných odvětvích živnostenských, kommerčních a zemských zlepšeních, zkrátka •o všem, co spadá jak v novou, tak ve sta rou s-ku Čech*. V čele akce byl neúnavný skutečný gubem. rada Jos. Ant. R ie g g e r , professor státního a lenního práva v Praze, výsledkem akce bylo 12svazkové dílo: Materialien zur alten und neueren Statistik von Bóhmen (1787—94), v nichž podán jak hotový •plán ke s-ice Čech*, popisující jejich tvář nost »fysikální, politickou i morálni*, tak speciální formuláře k popisu měst, panství, továren a množství materiálu k politic. země pisu, státovědě, politic. a kultur, dějinám 1 s-ice Čech. V 1. 1792—95 Riegger vydával •Archiv der Geschichte und Statistik insbesondere von Bóhmen* (v Drážďanech), r. 1796 »Skizze einer statistischen Landeskunde Bóhmens* (3 seš.). O Čechách psali dále namnoze s použitím materialií Rieggrem sebraných anonymus 1794 *AusfUhrliche Nachrichten íiber Bóhmen (»Vom Verfasser der Nachrichten Uber Polen*, Št. Hradec, 1794), obsahuje stručné politické a nábož. osudy Čech, nynější stav, mravy, kulturu a pod., stať o české šlechtě — dílem otisk z Rieggra — stati o hospodářství, školství, vědě atd. V r. 1805 MUllner podal »Versuch einer statist. Geographie von Bóhmen*, v němž nej více místa zabírají schematismy měst, velko statků, klášterů, farních okresů v atd.. dále

Statistika. historické přehledy, kdežto tabulková a vůbec číselná methoda je v počátcích (summámí přehledy celkového obyvatelstva, porodův a úmrtí v Čechách a pod., z hospodářské s-ky velmi málo). Síře založen jest •Umríss einer geographisch - statistischen Schilderung des Nónigreichs Bóhmen nach seinem gegenwärtigen Zustande* barona J. M. Liechtensterna (1822), arci pořád ještě politický zeměpis s obsáhlou píoměrně kapitolou o poměrech národohospodářských. Výtečným, zejm. prů myslovým statistikem byl J. v. S c h r e v e r , později zejm. prof. dr. J. N. Š c h n a b e l (Statistische Darstellung von Bóhmen, 1826; Sta tistik der landwirtschaftlíchen Industrie Bóh mens, 1846; Tafeln zur Statistik Bóhmens, 1848). V letedi 50tých XIX. století prof. Petr M isc h le r vypracoval projekt všeobecné s-ky zemské, zřízen však jen r. 1856 při tehdejší c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti v Praze ústřední výbor pro s-ku polního a lesního hospodářství v král. Českem, jehož činnost pod vedením prof. E. J o n á k a za hájena r. 1861 velkolepou publikací »Tafeln zur Statistik der Land- und Forstwirtschaft des Kónigreiches Bóhmen* (13 d., podle teh dejších 13 krajů). Pravidelné uveřejňování výsledků žní počalo r. 1869, r. 1885 vydána pečlivá s. le s ů v král. Čes. Rozvoj agendy sněmu a výboru zemského, který učinil nezbytnými rozmanité statistické výkazy o školství obecném, zemědělském a průmyslovém, o okr. záložnách hosp., o po družných drahách, o financích samosprávných, 0 chudinství veřejném a pod., dále příklad jiných zemí (Halič, Bukovina, Štýrsko), snahy ústřední statist. kommisse vídeňské po ujed noceni zemských s-ik vedly k tomu, že usne sením sněmovním z 6. břez. 1897 zřízen z dosa vadní zemědělské kanceláře statistické •Zem ský statistický úřad pro král. České* s úkolem pěst ováti s-ku ve všech oborech platnými zákony zemské samosprávě přikázaných a konati v zájmu země i jiná statist. vyhledá váni a sestavováni, jemu od zem. výboru uložená. Od svého založeni r. 1850 podávaly s-ku svých obvodů obchodní a živn. komory, r. 1879 město Praha utvořilo samostatnou městskou kancelář statist., jejíž'působnost rozšířena r. 1880 a 1881 i na předměstí. 1 jiné orgány pěstují s-ku svých oborů (s. čes. záložen od r. 1883, Jos. Schreyer; s. českých hospod, společenstev v král. Českém, vydávaná Ústřední Jednotou a pod.). "III. O r g á n y s t a t i s t i c k é . Statistická še tření nej účelněji prováděti může toliko správa veřejná (stát či svazky samosprávné) a to buď jednotlivými svými obory správními nebo při vzrostu statist. materiálu a vědeckého významu lépe zvláštními orgány statist. Prů během XIX. stol. provedeno skoro všude znenáhla odloučení statistických orgán ôv od obyčejného organismu správního, nedosaženo však posud všude té soustředěnosti, jaká je žádoucna pro vyšší výkony, zejm. jako do statečný podklad pro úkoly vědecké. SamoO ttfir Slovník Naučný, « ▼. X X IV . 10/5 1906.

statný statistický orgán zřízen byl nejprve ve Š v é d s k u (1756), 8 počátku jen pro údaje o pohybu obyvatelstva v zemi. Ve F r a n c i i bylo se zřízením statist. bureau počato již r. 1795, úřad tento zanikl však již r. 1815. Časem vznikla četná bureau speciální; sčítání lidu a s-ku agrární a průmyslovou zpraco vává bureau de statistique générale de France, zal. r. 1833. V A n g lii jednotlivá statistická bureau ministerská datuji již od r. 1696, první statist. centrála byla zřízena r. 1832, soustře děné s-ky však dosud v Anglii není. V Ně m e c k u zařízen »cisařský statist. úřad říš ský* r. 1872 jakožto zvláštní orgán pro celou říši se samostatnou působnosti při s-ice kri minální, volební, tržebni, celní a vnitřní plavby, kdežto při sčítání lidu, živností a zá vodů, při s-ice pohybu obyv., zemědělství, chudinství, vodní dopravy konají samostatná šetřeni a zpracovávají je statistické úřady jednotlivých zemí (v Prusku zřízena již r. 1805 min. Steinem a znovuzřiz. r. 1810 pod vede ním J. G. H o f f m a n n a , 1860—82 Arnošt E n g e l; dále v Bavorsku, Sasku a j.). Vedle velikých statist. úřadů státních vy tvořily se hlavně od let 60tých i ve větších městech samostatné stát. orgány kommunálni (první v Paříži r. 1829, v Berlině r. 1862), existují též statist. ústavy a spolky vědecké, v 1. 1853—76 konaly se k podnětu Quételetovu m e z i n á r o d n i s t a t i s t . k o n g r e s s y úředních statist. kanceláří (první v Brusselu r. 1853, poslední v Budapešti r. 1876), k nimž pojily se stálé výbory (poslední v Paříži r. 1876) a které zanikly následkem Bismarckova zá kazu účasti delegátů německých. Jejich místo nahrazují dnes do jisté míry neofhciální t. zv. kongressy démografické (poslední r. 1897 v Petrohradě) a mezinár. statist. institut v Římě, založ. r. 1887. V R a k o u s k u počíná již od polovice sto letí XVIII. nepřetržitá a již soustavnější s. správní, za Marie Terezie bylo vyslancům v cizině nařízeno sbírati o příslušných stá tech statistické zprávy, s. povýšena záhy i na studium universitní (ve Vídni přednášel po dle Achenwallova kompendia o s-ice evrop ských států Lepoiini, na tereziánské akademii za Josefa II. o rakouské s-ice prof. Jindřich Watteroth), Josef II. vydal předpisy o zhoto vování zevrubných tabulek statistických pro gubernia a kraje, z nichž professoři politic kých věd v provinciích měli sestavovati a přednášeti s-ku svých zemí a z těchto pro vinciálních s-ik měl professor s-ky ve Vídni sestavovati generální s-ku říše. Podobně vy dávána vládní nařízení na povzneseni stati stických vědomostí za Leopolda II. a Fran tiška I., veliké množství statist. materiálu, rozptýleně již po ruce jsoucího, vedlo k tomu, že již r. 1810 jednáno ve státní radě rak. o zřízení topograficko-stat. bureau, vydávána však pouze od r. 1829 od gener. ředitelství účetního s. rakouské monarchie, jejíž tabulky nadto s počátku zcela a i potom až do r. 1848 aspoň částečně byly chovány v tajnosti. Te prve r. 1840 zřízeno ředitelství pro admini-

Statistika.

stratívni 3-ku jakožto jednotný úřad statist úřadu a jeho předchůdce (c. k. direkce pro ad (do r. 1863), časem vzniklo však opět několik ministrativní s-ku)jmenujeme: Tafeln zur Sta statist. úřadů speciálních, tak že máme nyni tistik der ósterr. Monarchie (1849—65); Stajako statist. orgány pro celé Předlita vsko: tistisches Jahrbuch (1863-68-70: »der ósterr. a) s t a t i s t i c k o u ú s t ř e d n í k o m m is s i Monarchie*, od r. 1872 bez tohoto dodatku (od r. 1863), která provádí statist. vyšetřování do r. 1881, od r. 1882: Oesterr. statistisches v nej rozmanitějších oborech, zvi. i sčítáni lidu; Handbuch až do r.1903); časopis >Statistische b) pro s-ku zahraniční tržby, průmyslu a Monatschrift* (od r. 1875); ^Statistische Nachdopravy s t a t i s t . o d d ě l e n í (departement) richten aus dem Gesammtgebiete der Landv m in is t. o b c h o d u (od r. 1872, reformo wirtschaft* (1899—1903); »Statistisches Jahr váno r. 1890 a 1894), jemuž přičleněna jest buch der autonomen Landesverwaltung in s t á l á k o m m is s e k u r č o v á n í c e n o b den im Reichsr.* atd. (1900, 1902 a 1903); c h o d n íc h v rak. tržbě zahraničné, složená »OesterreichischesStädtebuch«, statist. zprávy z praktic. průmyslníkův a obchodníkův. Od z větších rak. měst (1887—1902). Kromě toho r. 1901 jest zřízen zvi. c. k. ú ř a d p r o národopisné mapy (1855), místní repertoria s-ku v z á je m n é h o o b c h o d u mezi Rakous podle zemi, příručky atd. Z publikaci jiných úřadů: »Amtl. Nachrichten des Minist. des kem a Uhrami; c) ú ř a d p r o s - k u p r á c e (od r. 1898), Innern betr. die Unfallversicherung und die jemuž přičleněna jest p r a c o v n í r a d a slo Krankenversicherung der Arbeiter* (od žená ze zaměstnavatelů a zaměstnanců, theo- r. 1888), ^Mittheilungen« minist. financi, vý sledky dani spotřebních téhož minist., »Stat. retic. odborníkův a vládních zástupcův; d) s - k u r o l n i c t v í , l e s n i c t v í a h o r jahrbuch* minist. orby (o rolnictví a hor nictví), min. obchodu vydává »Nachrichten n i c t v í obstarává ministerstvo orby; e) v min. železnic jest zvláštní odděleni Uber Industrie, Handel und Verkehr* (od r. 1871), »Stat. Uebersichten betr. den ausp ro s-k u ž e le z n ič n í; / ) jednotlivá o d b o r n á m i n i s t e r s t v a wártigen Handel* (od r. 1891), *Stat. des vydávají s-ky o věcech ze svého oboru správ Zwiscnenverkehres* mezi Předlit, a Uherskem ního (výkazy o daních přímých a nepřímých, od r. 1900), »Stat. Nachrichten Uber die tabulky a monografie o měně, dělnickém po Lisenbahnen der ósterr.-ung. Monarchie* jišťováni, kriminalitě a soudnictví vůbec [o kon (od r. 1879), dále »Mittheilungen« úřadu pro kursech, exekucích], o pošt. spořitelně atd.). s-ku práce rod r. 1902), zprávy o podporo Vývoj s a m o s p r á v y vedl ke zřizování vání živnosti, s-ku živn. společenstev r. 1895, s t a t i s t . ú ř a d ů z e m s k ý c h v Čechách od úřad pro s-ku práce v min. obchodu vydal r. 1898, na Moravě a ve Slezsku od r. 1899, výsledky sčítání živností podle stavu z r. 1897 v Haliči od let 1870, v Bukovině a ye Štýr a změny ve stavu živnosti r. 1898—1900, s-ku sku. S-ku živností a obchodů pěstuji též ob dělnických spolků v Rakousku, vydává s-ku chodní a živn. k o m o r y rakouské, m ě s ts k é stávek a výluk, měsíčník »Soziale Rundschau* ^ statist. úřady jsou v Praze (od r. 1871), Kra atd. Zemský statistický úřad království Českého kově (od r. 1884), Vídni (statist odděleni vydává své »Zprávy« (v nich v I. svazku ve městské) a j. IV. S t a t i s t i c k é p u b l i k a c e . Ze statist.všeobecné části vývoj a statut úřadu), pra ublikací rak. dlužno především uvésti pu- videlně každoroční výsledky sklizně a hospo likace vydávané c. k. stat. ústřední kommissi. dářský průmysl, dále s. samosprávy a zem Pod souborným titulem »Oesterr. Statistik* ských voleb z r. 1895 (v I. sv.), úvěrní ústavy tato kommisse vydává výsledky svých stat. koncem r. 1897, finance zemské a finance šetřeni a zpracování (dosud 71 sv.), zejm. větších obcí v Čechách za r. 1896 a volby na př. výsledky sčítání obyvatelstva z 31. pros. sněmovní i finance zemské do konce 1901, let 1880,1890 a 1900, dále s-ku pohybu oby silnice a mosty (1899 a 1900) atd. Zemský vatelstva království a zemi na radě říšské výbor král. Čes. vydává o jednotí, oborech zastoupených (po prvé za rok 1881 a 1882, své působnosti též vlastní statistické pře poslední za r. 1900), s-ku zahraničního ob hledy (na př. o zemské akci k podporování chodu rak.-uher. monarchie (po prvé za železnic nižšího řádu v král. Českém, o ná r. 1883), S-ku dopravy (po prvé za r. 1881 rodním školství a o pokračovacím školství až 1891, a to a) silnic, vodních drah, říční obchodním a průmyslovém a pod.). Zemský plavby, b) námořní plavby a tržby, železnic, stat. úřad markr. Moravského vydal (ve >Zpráošt, telegr. a telefonů), s-ku rak. státního vách«): Úvěrní ústavy na Moravě koncem ospodářstvi (po prvé za celé období 1868 r. 1899; ve Slezsku vychází ročně (od r. 1899) až 1882, pak za každý jednotlivý rok zvlášť), dobrý Statist. Handbuch fUr die Selbstverfinance autonomní správy (za r. 1883—87, waltung in Schlesien. Stat. publikační činnost pak 1888—92 atd.), s-ku spořitelen, bank, obchodních komor v posledním desítiletí po úvěrních družstev, výsledky s-ky nemovitého klesla tím, že obor průmysl, s-ky zabírá na majetku, zemědělské mzdy, sčítání dobytka, prospěch věci vždy intensivněji ústřední stat. zdravotnictví, školství, justiční správy (ci kommisse, zůstavujíc komorám pouze spolu vilní, konkursní, trestní, vězniční, výkazy působeni při stat. šetřeních a vedeni rej o soudních depositech), s-ku voleb do říšské stříku firem i katastru živnosti. Městská sta rady, výsledky sčítáni živnost, závodů podle tistická kancelář v Praze vydává resp. vydala stavu z r. 1902 atd. Z jiných publikaci téhož stat. knížku (ročně od r. 1871), Administrační

Statistika.

zprávu (ročně od r. 1885), s-ku úmrtnosti S. j u s t i č n í viz níže S t a t i s t i k a krimi v Praze a pfedm. 1881—90, s-ku bytovou po nální. S. k r im in á ln í čili s. k r im in a lity jest dle stavu z r. 1890, výsledky mimořád. sčí tá n i obyv. poČ. prosince 1896, konečné sčí oddíl s-ky, který se zabývá číselným přehle taní lidu prov. 31. pros. 1900 (dosud díl 1.). dem zločinců v jejich poměru k úhrnnému Čes. odbor zemčd. rady pro král. České vy počtu obyvatelstva. Jakožto oddíl s-ky trestní dal Agrárni anketu (1898—1900). správy liší se kr. s. od s-ky o činnosti trest V N ě m e c k u vydává cis. stat. úřad •Sta ních soudů (Gescháftsstatistik), od s-ky ju tistik des Deutschen Reichs* (1873 - 83 63 sv., stiční (Justi^statistik) a od s-ky vězeňské (Geod r. 1884 dalších přes 150 sv.)y »Viertel- fángnisstatistik). S. o č in n o s ti tr e s t n í c h jahrshefte zur Statistik des D. R.« (od r. 1890), s o u d ů podává Číselný výkaz o počtu, dru »Statist. Jahrbuch ftlr d. D. R.« (od r. 1880) zích a obsazení trestních soudův a o způ a speciální stat. publikace v mezích své pů sobu a počtu trestních záležitosti před tě sobnosti shora vylíčené. Pruská vláda vydává mito soudy projednávaných. S. j u s t i č n í •Preussische Stat.* (od r. 1859), »Zeitschrift má účelem vykazovati číselně, pokud hmotné des kgl. preuss. stat. Bureaus« (od r. 1861), trestní právo (trestní zákon) prováděno jest •Stat. Handbuch tůr den preuss. Staat« (od od trestních úřadů. Zabývá se číselným pře r. 1888), a podobně vydávají své stat. perio hledem trestních nálezův (odsuzujících i osvo dické publikace i speciální s-ky o oborech bozujících) jakož i trestu jimi vyměřených. jejich autonomii vyhrazených jednotlivé S. v ě z e ň s k á podává pak přehled o počtu ostatní státy říše Německé, zejm. státy jiho- trestních ústavu v a osob do nich odsouze ných. Výsledky kr. 8-ky mají velikou důlenémecké, Sasko a svobodná města říšská. V U h rá c h vydává král. uher.stat. ústřední ležitost jednak pro theorii trestního práva ú řad (v uher. orig. a úředním překladě něm.) (pro vědu), jednak pro praxi (pro trestní • Ungar. stat.Jahrbuch* (od r. 1872, resp. 1893), soudnictví a vůbec trestní správu), jednak »Ung. s ta t Mittheilungen* a j ; v 11 a 1i i : >An- i pro zákonodárství (pro reformní snahy nali di statistica*, »Annuano statistko ita- v oboru hmotného práva trestního). S. kri liáno* (od r. 1878), »Censimento della popo- minální zkoumá příčiny trestných činů, po lazione* 1861,1871,1881 a 1901; ve F r a n c ii: zoruje účinky trestův a nazírá s éthickeho •Statistique de la France* (od r. 1837, resp. hlediska na delikty jako na zjevy sociální. 1881), nyni »Statistique générale de la France*, Výkazy 8-ky kr. spočívají na rejstřících ve Annuaire statistique de la France; ve V. dených u soudů nebo státních zastupitelstev B r i t a n n i i : Siatistical abstract for the United a zpracovaných buď v ministerstvu spra Kingdom (od r. 1854, ročně) atd. kromě vedlnosti nebo ve statistických kancelářích. ovšem přečetných stat. publikací speciálních. S. kr. počala býti pěstována již od sklonku Podobné v jiných státech evrop., dále zvlášť 20tých let XIX. stol. Příkladem předcházela hojně v severoamer. Unii, Austrálii, japaně, Francie, jejíž znamenitá 8. kr. vedená mini sterstvem spravedlnosti stala se vzorem stá angl. Vých. Indii a j. Pro všeobecnou a srovnávací s-ku srv.: tům jiným. Základ k ní položil r. 1825 AUgem. stat. Archiv (vyd. G. v. Mayr); Neu- G u e rry de C ham pneuf. Za Francii násle mann-Spallart (pokrač. Juraschek), Ueber- dovalo Rakousko (1828), Švédsko (1830), sichten der Weltwirtschaft; HQbner-Juraschek, Belgie (1831, Ducpétiaux), Dánsko (1832), Geographisch-stat. Tabellen aller Lánder der Hollandsko (1850). S. vězeňská počala se E rde (od r. 1880 ročně); The Statesman’s pěstovati ve Francii r. 1852, ve Švédsku Yearbook (Londýn, od r. 1864); Bulletin de r. 1853, v Hollandsku r. 1854 atd. V Ně statistique et de législation comparée (Paříž, mecku pěstována byla do nedávna 8. kr. od 1877 měs.); Brachelli-Juraschek, Die Staa- v jednotlivých státech (nejlépe v Bavorsku, obstojně v Sasku, nedokonaleji v Prusku); ten Europas (vychází nyni) a j. jednotné ústřední s-ky nebylo. Teprv od vy V. L i t e r a t u r a : Kmes, Die Statistik ais selbständige Wissenschaft (1850); Meitzen, dáni jednotného trest, zákona z r. 1871 a od Geschichte, Theorie und Technik der Stat. soudní organisace z r. 1879 položen základ (2. vyd., 1903); Conrad, Grundriss zum Stu k ústřední srovnávací s-ice, jež vedena jest dium der polit Oekonomie: IV. Statistik na základě usneseni spolkové rady z 5. pros. (1902 a 1904, 2 sv.); Mayr, Die Gesetz- 1881 v říšském justičním úřadě jednotně pro mässigkeit im Gesellschaftsleben (1877); týž, celou říši. V nové době vycházejí z Ně Stat. und Gesellschaftslehre, I. a II sv. (1895 mecka a z Itálie snahy reformní. Nejlépe a 1897); Westergaard, Die Grundziige der organisována jest 8. kr. v Itálii, kdež zřízena Theorie der Stat. (1890); Jonák, Theorie der jest na základě král. dekretů z r. 1882 a po Stat. (1856); Block, Traité théorique et pra- zdějších k o m m isse p ro c iv iln í,o b c h o d n í tique de statistique (1878); John, Geschichte a k r . s-ku (commissione per la statistica ci vile, commerciale e penále), která se opírá d er Stat., d. L do r 1835 (1884). Gbr. o starší domácí vzory (sardinské z let 1852 S. a g r á r n í viz A g rá rn í s ta tis tik a . S. Č in n o s ti tr e s tn íc h s o u d ů (něm. Ge- až 1857). Co se týče methodiky, zavedeny schá/tsstatistik) viz níže S t a t i s t i k a krimi jsou v Německu (od r. 1S82) a v Itálii (od r. 1890) na místo dosavadních seznamů t. zv. nální. S. h o s p o d á ř s k á viz H o s p o d á ř s k á s ta č íta c í lís tk y (Záhlkarten\ do nichž se za pisuji trestní rozsudky a jiné trestní nálezy, tis tik a .

Statistika.

jakmile nabyly právní moci, a to v každém jednotlivém případě a pro každého jednotlivého vinníka zvláště. Rakouské s-ce kr. slou žily před zavedením čítacích lístků za základ t. zv. o z n a m o v a c í l i s t y (Noti\enblátter) státních zástupců, jež obsahuji výsledek zá věrečného lícení, u státního zastupitelstva jsou uloženy a na konci roku tvoři stati stický materiál, z něhož se sestavuji výsledky trestního soudnictví příslušného soudního dvoru. K zavedení podobných záznamů jako jsou čítací lístky a oznamovací listy směřuji moderní snahy reformní ve státech, kde zá znamů takových posud není. Kromě toho usiluji reformní snahy o organisaci zvláštních statist. úřadův, o úplné odděleni 3 -ky kr. od ostatních odvětvi s-ky, o spojitost její však se s-kou vězeňskou. Od celého čtvrt století ději se též pokusy o kr. s-ku m ezi n á r o d n i, to jest o srovnávání dat kr. s-ky jednotlivých států. Podnět vyšel od mezinár. statistického sjezdu v Petrohradě r. 1872. Dosavadní snahy neměly však pro mnohé překážky valného výsledku. Nehledi-li se ani k různému formulováni hmotného trestního práva v jednotlivých státech, nejsou statist. výkazy vedeny posud podle týchž zásad (po něvadž ani organisace ani methoda s-ky kr. nejsou ve všech státech stejné), a kromě toho velice záleží na stavu trestní správy v tom neb onom státě. Jsou-li trestní orgány při stíhání trestných skutků nedbalé, a vykazuje-li následkem toho s. kr. příznivý stav kriminality, jest tento příznivý stav ovšem jen zdánlivý. Veliká pozornost věnována byla v po slední době s-ice z p ě t n o s t i (.Rúckjallsstatistik). O reformu její jednalo se již na mezinár. kriminalistickém sjezdě v Christian ii r. 1891, pak r. 1893 v Paříži (kdež zvolena šestičlená kommisse k vypracování dobrozdání o nové methodě s-ky zpětnosti) a po tom r. 1894 v Antverpách. S. zpětnosti jest důležitá z toho důvodu, že jediné na jejím základě lze poznati účinky a vliv používané trestní soustavy, zdali totiž výkon trestu zlo čince polepšil neb aspoň varoval a odstrašil, či zdali snad opětné páchání trestných činů dokonce nepodporoval. Obšírněji pojednal o s-ice zpětnosti O. K ó b n e r (Die Methode einer wissenscha/tl. Rúckjallsstatistik v »Zeitschrift f. d.gesammteStrafrechtswiss.«,XIII,5) a pěkně vývody jeho, co se Rakouska týče, opravil A. Z u c k e r (Ein Beitrag %ur Entwickelung einer richtigen Rúckjallsstatistik v »Jurist Blätter«, 1894; též separátně). Kób ner žádá všeobecné zavedeni t r e s t n í ch r e j s t ř í k ů (casiers judiciaires, casellario giudi\iale, Strajregister), jak je zná franc. právo od r. 1850, italské od r. 1865, německé od r. 1882 a belgické od r. 1888. V rejstřících těchto lze stopovati veškeren život zločin cův, pokud přišel do kollise s trestní mocí státu. Zucker doplňuje a opravuje Kóbnera co do poměrů rakouských. V Rakousku ve dou se podobné zápisy mnohem dříve než ve státech jiných. Jsou to t. zv. t r e s t n í

p r o t o k o l y , do nichž se zapisují všechny trestní nálezy. Zápisy tyto vedou se na dvou místech: jednak od soudů, jednak od správ ních úřadů. Soudy podávají o každém vy neseném trestním náleze správu politickému úřadu správnímu, a tento opět úřadu obec nímu. Prof. Zucker doporučuje, aby s. zpět nosti vedena byla zvláště od úřadův obec ních. Majiť města nejspíše možnost a největší prospěch z toho, aby podnikala příslušné práce statistické. Kromě změny v organisaci s-ky zpětnosti Kóbner žádá též zásadní změnu v methodě a praví zcela správně, že o stavu kriminality nerozhoduji absolutní číslice, nýbrž jen čísla poměrná, proporce. Číslice udávající počet zločinců mají pro statistiku cenu jen tenkráte, je-li zároveň znám poměr počtu zločinců k počtu lidí schopných trest ných Činů. Má-li s. zpětnosti míti vědeckou cenu, musí býti konstatováno, kolik jednot livců schopných návratu ke zločinu čili schop ných zpětnosti skutečně ke zločinu se vrátilo čili skutečně zpětnosti se dopustilo. Dosa vadní s. zpětnosti jest úplně pochybena. Za určité období uvádí se jistý počet opětně odsouzených, tedy absolutní číslo zpětilých. Toto číslo neuvádí se však ve spojení s po čtem jednotlivců schopných zpětnosti, nýbrž s počtem odsouzených vůbec. Pokud nebude konstatován číselný poměr zpětilých k oso bám již potrestaným a proto ke zpětnosti způsobilým, nebude s. zpětnosti míti valné ceny vědecké. O výsledcích rak. s-ky kr. uveřejňuje prof. A. Zucker úvahy o 1. 1894, 1895, 1898, 1899, 1900 a 1901 v »Gerichtssaalu« a v samostat ném spise, v nichž poukazuje ke zjevům těmto: Od r. 1874 až do r. 1897, tedy téměř po 25 let, bylo ročně vyneseno 28.000—30.000 rozsudků trestních pro z lo č in y (r. 1897 ze jména 29.652), r. 1898 přibylo náhle 5000 roz sudků trestních, načež r. 1901 bylo 36.305 osob pro zločiny odsouzeno, čímž byla do sažena maximální výše vzhledem k vývoji od r. 1874. Uváženi hodna jest okolnost, že zmí něný postup odpovídá přibýváni počtu osob pro zločinnou krádež ročně odsouzených, I zde počet odsouzených udržel se až do r. 1897 ve výši téměř stejné; r. 1898 přibývá bezmála 3000 odsouzených na 16.110 a počet ten jeví se i r. 1901. Lze tedy říci, že v Ra kousku počet krádeži působí nejúčinněji na ovšechnou kriminalitu týkající se zločinů. — řibylo i osob pro p ř e č in y ročně odsouze ných. Kdežto v 1. 1874—80 průměrně ročně bylo odsouzeno 1580 osob, připadá r. 1901 pro přečiny odsouzených osob 9018, však sluší uvážiti, že byly to z valné části skutky, které teprve zákony později vydanými pro hlášeny byly za skutky trestné. Nejvíce arcit přibylo osob odsouzených pro p ř e s tu p k y ; r. 1874 279.262 osob, r. 1901 607.081 osob, bylo tedy r. 1901 o 327.819 osob vice odsouzeno než r. 1874, a sluší tedy předlo žití si otázku, zdaliž výkon trestu, záležející hlavně v obmezení svobody, bude za krátko ještě možný. Přibylo arcit vedle ustanoveni

Statius — Stativnice.

S. v ě z e ň sk á viz S t a t i s t i k a kriminální, trestních i obyvatelstva: r. 1880 14,885.000, r. 190117,639.288 dospělých osob, avšak tyto str. 19 5, a Čechy, str. 121. S. z p ě t n o s ti (něm. Růckfallsstatistik) viz zjevy nemění mnoho na faktu, 2e v Ra kousku podobně jako v jiných státech evrop S t a t i s t i k a kriminální, str. 20a. (Statistické údaje ve všech směrech možno ských, z nichž toliko Anglie činí výjimku, kriminalita značně stoupá. Pozorujeme-li stav nalézti též při jednotlivých státech hned za kriminality podle království a zemi na říšské výklady o přírodních poměrech té neb oné radě zastoupených, vidíme, že r. 1901 na země, srv. na př. R a k o u s k o , str. 90 si., 10.000 obyv. (stavu civilního) připadlo od R u s k o , str. 154 si. atd.) S ta tiu s [stácius] P u b l i u s P a p i n i u s , souzených pro zločiny: v Čechách 8*9, v Ha kolem r. 40 po Kr. v Nea liči 12*8, v Přímoří 13*5, v Hor. Rakousich básník řím. 13*7, v Dol. Rakousich 14*7, v Tyrolsku 14*7, poli — f ok. r. 96 t.). Prvního vzdělání dov Bukovině 15*9, v Korutanech 17*4, na Mo i stalo se mu v rodišti, potom vzdělával se ravě 18*0, ve Slezsku 18*1, v Salcpursku 18*6, v Římě, kam otec jeho byl se přestěhoval. v Krajině 18*6, ve Štýrsku 21*3, v Dalmacii Nemálo ve vzdělávání jeho působil otec sám, 22*02 a ve Vorarlbersku 24*4. Podle tohoto jenž byl nejen učitel, nýbrž i básník. S. již přehledu král. České co do odsouzení pro záhy zabýval se básněním a záhy též sklad zločiny zaujímá misto nejpříznivějši, které bami svými obracel nemalou měrou pozor zachovává již po dlouhá léta. Nápadno jest, nost vzdělanců na sebe, jakož i zvítězil o zá že Morava vykazuje výsledky mnohem horší, vodech básnických. Po celý život nedopra 18*8"'0, a že Vorarlberk se nachází na místě coval se však postavení samostatného, nýbrž posledním, neboť byl tam pro zločiny od zůstal v závislosti na císaři Domitianovi souzen počet osob bezmála 3kráte větší nežli a jeho milcích. Později (asi r. 90, jak se zdá, v Čechách. Stěhovací pud českých dělníků z ohledů zdravotních) uchýlil se na jih do nemůže na příznivém stavu kriminality v Če Neapole, kdež také zemřel. Z básni jeho za chách podstatně ničehož změniti. — Srv. chovaly se nám dvě epické básně, Thebais a Achillei*, a sbírka básni příležitostných rázu K r i m i n a l it a . S. lé k a ř s k á i z d r a v o tn í založena byla lyricko*epického, zvaná Silvae. Thebais jest s počátku století XIX. franc. lékaři Louisem obšírné epos (12 knih), kteréž liči zápas synů a Gavarretem jako t. zv. numerická methoda, Oidipových Eteoklea a Polyneika o trůn thébjejí methody byly během století stále zdo ský; snad Antimachova báseň t. jm. byla v někt. konalovány/ tak že výtěžků jejich s prospě příčině S-iovi vzorem. Druhá epická báseň chem lze užívati zejména ve studiu nakažli jednající o životě Achillově zůstala nedokon vých i mornich nemoci, nativity, morbility čena; máme z ni toliko dvě knihy, kde vy a'morbidity vůbec. Studium s-ky lék. usnad kládá se o mládi bohatýrově. Silvae obsahují ňuji pravidelné výroční zprávy ústředních 32 příležitostných básni, rozdělených v pět úřadů zdravotnických, jako na př. zdravotní knih. Týkají se důležitých událostí v životě rady král. Českého a fysikátu kr. hl. m. Prahy. různých mocných osob, jako narozenin, smrti S'. m o r á ln í. Předmětem s-ky morální j e s t , a p., neb líčí skvělé stavby, jež právě byly vyšetřovati jevy, které se zakládají na jed- dohotoveny. Větším dilem složeny jsou nanicn vyplývajících z mravného rozhodnutí v hexametrech, řidčeji v metru alkajském, svobodné vůle člověka (a to z rozhodnuti sapfickém a j. Básněmi těmito S. prokázal kladně nebo záp*rně mravného). Positivní poměrně nejvíce nadání své básnické. S. byl s. mravnosti, obírající se na př. rozvojem sice muž velmi vzdělaný a básník neobyčejně humanitních ústavů a zařízeni, vzrůstáním nadaný i obratný ve veršování, nicméně plody smyslu pro spořivost atd., jest vlastně jen jeho nepůsobí mile na čtenáře, jednak proto, doplňkem s-ky jednáni negativně mravných že i u něho, podobně jako u souvěkých bás •8 ky nemravnosti), jež lze spíše zjistiti a níků, proniká silně živel rhétorický, převládá rozeznati, než jednáni positivně mravná, jež prázdná frase a suchopárná učenost, jež jeví dilem veřejnosti zůstávají skryta a utajena se zvláště v častém výkladě mythologickém, anebo u nichž nelze vždy rozhodnou li, je-li jednak i proto, že z básní jeho vyžírá podlá jejich pohnutka čistá (na př. dobročinnost servilnost, jakouž se zalibiti chce nehodnému ze ctižádosti, vypočítavá a pod. proti dobro panovníku Domitianovi a jeho okolí. — Vy činnosti plynoucí z Čisté lásky k bližním atd.). dání »Achilleidy« a »Thebaidy« od KohlPodrobný výčet případů sem spadajících viz manna (Lip., 1879 a 1884); »Silvae« vydány v čl. Č e c h y , str. 119 si. (o nemanželských od Baehrensa (t., 1876), od Klotze (t., 1900), porodech tamtéž str. 1165 si., R a k o u sk o , s německým kommentářem od Vollmera (t., ' RN. str. 95**); srv. též výše čl. S. k rim in á ln í, 1898). 2) S. C a e c iliu s viz C a e c iliu s S ta tiu s . K r im in a lita , S e b e v r a ž d a a j. Z literatury S ta tiv , p o d s t a v e c přístrojů astrono uvádíme: Drobisch, Die moralische Statistik o. die menschliche Willensfreiheit (1867); mických, geodaetických a jiných. Konstrukce v. Óttingen, Die Moralstatistik in ihrer Be- jeho řídi se povahou a účelem přístroje. deutung fflr e. Sozialethik (3. vyd., 1882); Srv. na př. M ik r o s k o p , str. 305 ay a ta Knapp, Die neuern Ansichten Uber Moral bulku. S ta tiv a (castra s.), s t á l á le ž e n i, trvalé statistik (1871); Lexis, Handwůrterbuch der Staatswíss. (1892, ve 4. sv. heslo »Moral- tábory římské, viz L e ž e n i, str. 9865. S ta tiv n io e viz S t a t e n i c e . statistik«).

Statk ovskij — Štátni.

S ta tk o v a k ij B o le s la v I g n a f j e v i č , in ženýr ruský (♦ 1825 — j 1898), působil od r. 1847 na Kavkáze při obtížných stavbách vojenských silnic i zakavkázské železnice hlavné po r. 1861 ). O překážkách rázu geoogického i klimatologického a o jejich od straněni pojednal v práci O pričinacli proischo^dinija Ka{bekskago yavala (posledni vyd. v Tiflise 1887); Zadači klimatologiji Kavka\a (1878), jenž vyšel i franc.: Problěmes de la climatologie de Caucase (Pař., 1879). Dále vydal: Mikroskopičeskije organismy i nabljudénija nad nimi v Parijskoj observatoriji Monsuri (1882); Prekraščenije ovra^nych výnosov i voýobnovlenije lisov na goracli (1895) a četné stati v čas. technických. S ta tn i, co státu náleži nebo státu se týče. S. a d r c s s á ř e čilí a lm a n a c h y , k a l e n d á ř e , s c h e m a tis m y jsou informační knihy obsahujici zpravidla genealogický přehled členstva panující rodiny jakož i seznam dvor ních a s-ch ůřcdnikú a zřízenců podle jed notlivých kategorii s. služby jakož i jiné po dobné personálni přehledy; jsou dosti starého původu. Prvé pokusy takových knih sahaji až do XVI. stol. Uvésti sluši již Petra Fleischmanna Beschreibung des {u Regensburg in diesem g4 . Jar gehaltenen Reichstags sambl einverleibten kais. Hofstadts und corrigirten Tittulars auf der Kais. Mjstt. und deren Erbkónigrcich und Landen, auch auss Steyr, Kárnten u. Krain hohe und niedrige ÚJJi{ier, Regimentsráth und Diener, so wol was auff den hunger., windisch. u. crabat. Gräntzen fllr Bischojen, Prelaten, Obristen, Hauptleute, Rittmaister und andere Bevelchhaber vorhanden und wie sie mit Namen haissen (Řezno, 1594, u Ondřeje Burgcra). R. 1637 vydal holi. knihkupec Elzevier pod názvem Status particularis regiminis S. Caesareae Maj. Ferdi nandi 11 . i 6 3 j dvorský a s. schematismus Ferdinanda 11. Podobnou knihou byl franc. Almanach royal založený r. 1679 knihkupcem Laurentem Houry v Paříži. V XVIII. stol. počaly takové schematismy vycházeti zne náhla ve všech státech evropských. Uvedeny buďte: jmenový rejstřík pro spojená Nizo zemí od r. 1700, prusko-branib. s. kalendář od r. 1704, řezenský komiciálni (snemovni) kalendář od r. 1720, angl. Royal calendar od r. 1730 a j . V raocnařstvi Rak.-Uh. na zývá se publikace tato dvorni a s. příruční knihou (Hof- und Staatshandbuch der ost.ung. Monarchie) a vychází tiskem a nákladem c. k. dvorni a s. knihtiskárny ve Vidni. Ob sahuje vedle titulů panovníka genealogický přehled členů cis. rodu, dvořanstva císařova i dvořanstva jednotlivých členů cis. rodu, seznamy majitelů vysokých řádů, jména členů delegací i členů obou sněmoven rady říšské, přehled všech úřadů, a to nejdříve společ ných (rak.-uh.) a pak nejv. úřadů rakouských, přehled zákonodárných sborů i úřadů jed notlivých zemi zastoupených na radě říšské; podobné uspořádán jest oddil týkající se zemi koruny sv. Štěpána; na konci podán jest přehled úřadů v Bosně a Hercegovině.

S. adressář pruský vydává se pode jménem Handbuch uber den kón. preuss. Hoj und Staat; pro celé Německo vydává říšský úřad vnitř ních záležitosti Handbuch Jůr das dcutsche Reich. Ruský s. adressář vydávaný departe mentem heroldie řidiciho senátu nazývá se Adres-kalendarj. Universálnim s-m adresářem podávajícím přehled o úřadech četných států světa jest Gothaischer genealogischer Hofkalender (vydává jej Juštus Perthes v Gothé). -dle. S. a lm a n a ch y viz S t á t n i adressáře. S. c irk e v viz N á b o ž e n stv í, str. 964a, a C írk e v . S. dluhy. Novověký ráz života s-ho po dává měrou rozsáhlou a velice rozma nitou příčiny k tomu, že stát se stává dluž níkem. Nenif příčinou takovou vždy jen potřeba uhraditi jisté potřeby, kteréž nelze opatřiti jinými a to zejména řádnými úhra dami neboli řádnými příjmy (příjmy z pod niků, poplatky, daněmi). Nebot mnohé ryze mimofinanční úkoly veřejné správy nelze řešiti jinak, než když stát stane se dlužníkem určitých osob. 1 tak dospíváme k prvnímu a základnímu rozděleni s ch dluhů, na dluhy správní a finanční. A. S p rá v n i dluh. Stát stává se dlužní kem ne že potřebuje peněz, nýbrž proto, že se jím státi musí, chce-li provésti určitý úkol veřejné správy. Rozličné úřady s. přijimaji na př. kauce od offerentů, licitantův a do davatelů nebo od jistých zřízenců veřejných (služební kauce); přt-jimaji v ochranu a po případě i v majetkovou správu cizí jměni (soudní deposita, sirotčí kapitály); pošta při jímá na poukázku_ peníze k výplatě v jiném mistě, peníze dobírkou vybrané k odevzdáni zasilateli; poštovní spořitelna přijímá vklady ke zúročeni nebo na t. zv. účet clearingový. Vcházeni v takové a hojné jiné sem spadající poměry dlužnické se strany státu zakláda se na všeobecném zmocněni neb rozkaze, daném zákony neb nařízeními, není tedy potřebí pro každý jednotlivý případ zmocněni zvlášt ního, zejména tedy též přivoleni zákonodár ných sborův. ' B. D lu h fin a n č n í jest všeliký takový, ve který se vcházi následkem nutnosti uhraditi mimořádným způsobem jisté potřeby (výdaje). Dluh finančni náleži tedy k mimořádným úhradám. Pro způsoby uzavíráni a dokumen továni těchto dluhů vyvinuly se časem zvláštni formy, které sice mají mnoho společného též s' těmi, kterých uživaji k opatřeni úvěru i veliká hospodářství soukromá (železnice, plavební podniky, banky atp.), ale přece mají některé zvláštnosti jim vlastni, hlavně pak tu, že stát povahou svou určen jsa k trva losti může vcházeti a vcházivá v .závazky trvalé (srv. níže o dluhu rentovém). Cím dále jdeme do minulosti, nežli ještě se vyvinuly novověké tvary cenných papirův, ale také novověké podoby s-ho zřízeni, tím menši co do povahy a způsobu uzavíráni, listinového stvrzováni, záruk a zástav jsou rozdíly mezi dluhy panovníků neb stavovských korporaci

Státní (dluhy). a dlahy soukromnickými. Dávají se na ně dlužni úpisy s podpisy panovníků, svědků, ručitelů, poskytuji se rukojmí a dávají ve zvláštní zástavu statky anebo jisté prameny pravidelného panovnického příjmu (zvláště t. zv. příjmů regálových). Novější doba nejen i e uiivá jiných technických prostředků pro váděcích (obligací, losů, zvláštních poukázek pokladničných a pod/), nýbrž předpokládá ve státech konstitučnich ke každému uza vřeni zápůjčky s. zákonné zmocnění a to p ro nejdůležitější obor (t. zv. dluhy trvalé) pro každý případ zvláště a správa dluhu dáva se pod dozor zvláštních výborů, volených zákonodárnými sbory (kommisse pro kon trolu s-ho dluhu v Rakousku). Spolu s rozvojem s-ho dluhu povstaly však také z á s a d n í o nich ú v a h y s h l e d iš tě n á r o d o h o s p o d á ř s k é h o . Starší spiso vatelé, kteří ještě pěstovali t. zv. směr merkantilistický a měli na očích pouhé obdoby spořádaných hospodářství soukromých, zcela rozhodně nepřáli dluhům; platilyf jim i samý daně (hl. přimé) za pouhý mimořádný pro středek uhrazovací, k němuž opatrné s. vrch nosti sahati mají jen pro mimořádné po třeby přechodné. Tím vice ovšem zápůjčky. Jen na západě evropském, kdež nejprve se vyvinuly novověké zjevy cenných papírů a čilý jimi obchod, našli se záhy přátelé s-ch dluhů,kteří v uzavírání zápůjček, místo úhrady deficitů daněmi, nespatřovali žádné závady, jen když nebudou věřitelé státu v cizině. (Tak i Voltaire soudil.) Teprve v liberálních učeních na sklonku XIX. věku povstává zá sadní odpor proti uzavíráni s-ch zápůjček, ježto se jimi ujímá kapitál soukromé výrobě. Dávali tedy přednost úhradě pomoci dani nových neb zvýšených před zápůjčkami. Ovšem odpor ten neměl účinku, ježto poniiváni úvěru bývalo snadnější, než ukládání vyšších nebo nových daní a tato poměrná snadnost pomoci úvěrové jistě také podpo rovala odhodlání k velikým válkám, jimiž s. dluh nejvíce narůstal. Znenáhla počalo se však i v písemnictví bedlivěji lišiti mezi účely, o které běží při otázkách, zda ten který výdaj má se uhraditi spíše daněmi nebo zá půjčkami. A tak zejména přesně se stano vilo, ie všeliký výdaj řádný, t. j. co do pod nětu svého s pravidelnosti periodickou se opakující, má se uhrazovati příjmy řádnými, anii se tim pravi, že by již každý výdaj mimořádný měl a směl býti hrazen dluhem. Všeobecné heslo, že smi se uložiti také pří štím pokolením, aby nesly spolu náklad toho, co i jim prospěch přináší, ukáže se při ze vrubnějším prozkoumáni nepřesným, ano ne bezpečným. Nejméně závady má uzavřeni dluhu tehdy, když účelem jeho jest opat řiti taková zařízení, jež sama pro budoucnost stávají se zdrojem pravidelných výnosů (na př. železnice). W arner liší taková zařízení jakožto ^80 ukromohospodářská uložení kapi tálu* od 9kapitálových uloženi veřeinohospodářských*, kde jde o náklady jistých zařízení, sice také trvalé prospěchy slibujících, ale

nikoliv přimé peněžní výnosy (jako veliké reformy správni nebo justiční), dokonce pak od ^mimořádných vydaní v nejužším smysle*, při nichž běži o pouhé odvrácení nebezpečí, jako zejména výdaje na války. Avšak ani toto lišení nedá vodítek bezpečných a správ nou vidí se býti vlastně jen zásada, že musí každá doba ze všech nákladů státních nésti seč jest, tedy vůbec potud, pokud by nebylo tim ohroženo ukojení soukromohospodářských potřeb obyvatelstva, jeho hospodář ského a kulturního vývoje. Z toho vyplývá dvojí zřetel. Předně: že nemůže se rozhod nutí mezi dani (novou neb zvýšenou) a dlu hem činiti závislým jediné na skutečnosti, co bude v daném okamžiku méně nepopu lární, ani na technických obtížích, které jsou při zavedení nových daní obyčejně značnější nežli při uzavírání dluhů — nýbrž musí býti uváženy všecky účinky, které by vzešly z toho i onoho způsobu uhrazení pro obecné pro spěchy národohospodářské, a podle výsledku toho musi se rozhodnouti, kterého způsobu užíti a pokud kterého. Za druhé pak: že ne může býti zásadou pro Žádný druh s-ho dluhu, abychom se spokojili pouhým jeho trvalým a pravidt lným úrokováním nepomý šlejíce spolu na splácení v dobách pro finanční hospodářství s. příznivých, a zhostili se péče, aby se takové příznivé doby vhodnou ná rodohospodářskou politikou také připra vovaly. Ostatně jsou i všecka zde dotčená hle diska různá podle toho, o jaký z p ů s o b s-ho d lu h u f in a n č n íh o právě jde. Dělímeť finanční dluhy s. zejména na dvě sku piny základní, účelem i povahou docela roz dílné. Totiž na t. zv. dluh p ře c h o d n ý (též »nezaložený «, dette flottante, schwebende Schuld) a dluh p e v n ý , trv a lý (též >založený*, dette consolidée;fix e , feste, fundierte Schuld). Rozdíl ten zasahá hluboko ao různosti potřeb hos podářství finančního a třeba ve skutečnosti nebývají obojstrané hranice tak přesný, jako je může abstraktně vytknouti nauka, přece dokonalé abstraktní rozlišeni jest velmi dô ležito pro poznáni i pro direktivy praktické. D lu h p ř e c h o d n ý v ideálném, abstraktném ponětí jest takový, k němuž dává pod nět dočasná a přechodná neshoda potřeb (výdajů) a úhrad (příjmů) tim, že pro jistý výdaj, jehož uhrazení řádnými příjmy zpředu jest ustanoveno, nejsou tu okamžité dosta tečné řádné příjmy po ruce, ač se ví nebo počítá, že budou a dojdou. V řečeném ideál ném smysle by tedy celý process dluhu pře chodného (uzavřem i splaceni) vlastně pro-’ bíhal v mezích rozpočtových čísel téhož roku správního, tak že by jen přechodné k uhra zeni potřeby uznané a v rozpočtu předvídané použilo se dočasné pomoci úvěru, kterýž by zase ještě během téhož správního roku uhra dil se z docházejících zatím řádných příjmů. Panují tu tedy jevy úplně obdobné příhodám hospodářství soukromého, když v něm bez pečně očekávané pravidelné příjmy z jaké koliv příčiny ještě nedocházejí a ono si vy

Štátni (dluhy).

pomáhá zatímní výpůjčkou. Prakticky ovšem ři ft-m dluhu přechodním nebude vždy průěh tak prostý. Budet uhrazeni uvrženo i po ukázáno teprve snad na řádné příjmy roku následujícího a pod. Tak můžeme, hledíce ke skutečnostem konkrétním, říci, že pře chodný dluh finanční jest ten, jehož zapra vení se poukazuje na řádné příjmy téhož nebo nejbližších období správních. Ale pak stane se někdy, že podobný dluh, k jehož uzavření bývá dáno zmocnění všeobecným nějakým ustanovením zákonným, po případě vždy na krátké lhůty obnovuje se několi kráte. než je konečně splaceni možno, ano že třeba obnovování táhne se delšími do bami, až dluh, uzavřený jakožto přechodný, změní se v nějakou formu dluhu trvalého (t. zv. k o n so lid a c i). Z p ů so b y u z a v írá n í přechodných zápůjček jsou příbuznější for mám úvěru soukromého už proto, že běží při nich formálně o výpomoc na krátký čas. Nej rozšířenější bývá prodej zúročiteíných, v pevné, nedlouhé lhůtě splatných poukázek na s. pokladnu (exchequer bills, bons du trésor, Schat\scheine%Staatskassenanweisungen a t. p.J. Mívají obyčejně výhodu nízkého zúročení, protože bývá vždy dosti kapitálů v okamžitě volných, teprve pro trvalé uložení v nějaké pozdější chvíli určených nebo na ně čeka jících, které za možnost zatímního zužitko váni spokojí se mírnými úroky. Také upo třebení bankovního úvěru jest možno. — Mezi tvary přechodného úvěru počítávány bývají i s t á t o v k y se zřetelem k tomu, že stát je vydává misto hotových peněz při svých platech a za to slibuje bráti je podle nomi nální hodnoty u svých pokladen od těch, kdo jemu z jakéhokoliv důvodu jsou k pla tům zavázáni (k daním, poplatkům a j.); avšak úplné obdoby s právě vylíčenou po vahou dluhu přechodného bylo by tu vlastně jen tehdy, kdyby summa vydaných státovek vždy právě jen stačila, aby mohly všecky tento obrat stá.e prodělá vatr, zhusta však bývá jich vydáno mnohem vice a dluh státovkový nabývá pak povahy poměrně trvalé, nebof se shlazuje teprve při stažení státovek (nápravou měny) proměnou jejich ve dluh trvalý, tedy také konsolidaci. (Srv. čl. P e n íz e papírové.) Podstatně odchylné jsou arci tv a ry d lu h u t r v a l é h o . Jeho podstata záleží v tom, že k uhrazení nějakého veřejného nákladu užije se zápůjčky uzavřené buď na dobu mnoho letou, však s jistým způsobem splacení nebo spláceni napřed ustanoveným anebo — což jest nyni způsob převládající — na dobu vůbec neurčitou, tak že zpředu slibuje se pouze pravidelné zúročení (dluh re n to v ý , čili prosté podle obecného způsobu mluveni renta). V tím to případě jest jen výpověd se strany věřitele vyloučena, za kterýžto ne dostatek odškodňuje ho v novověkém hospo dářském životě snadná přenositelnost dluž ního úpisu, která mu poskytuje stálou mož nost opatřiti si kdykoliv prodejem jeho hotovost. Řečený zde rozdíl ve příčině na

před zaručeného umořeni či chybějícího všeho slibu takového jest nej závažnější ze všech v době přítomné. Všeliká jiná obvyklá ozna čeni jsou podřízena, jako na př. označeni podle měny, ve které se slibuje placeni úroků (renta zlatá, stříbrná, papírová) nebo účelu (dluhopisy železničné, investiční renty a j. p.). Mají jen za účel dáti na ruku obchodu po hodlné znaky rozlišovací. (Srv. R e n ta , str. 562b si.) Nakolik jde o z á p ů jč k y , je iic h ž u m o ře n í s lib u je se n a p ř e d , vyloučeny jsou zřejmě dluhy s jedinou pevnou lhůtou úpl ného splacení celkového, s jakými se potká váme v úvěru soukromém. Nebylot by nikdy napřed jisto, zda budou k tomu prostředky a jaké poměry právě budou panovati na trhu peněžním, tak že by bylo nutno netoliko vyrážeti klín klínem, nýbrž po případu dluh starý, uzavřený s podmínkami příznivějšími, spláceti pomocí zápůjčky méně příznivé. Všeliké dluhy sem spadající jsou tedy zá půjčky s určitým plánem splacovacím. Vy loučen jest obyčejně pouhý dluh a n n u itn i, t. j. takový, při kterém platí se věřiteli každo ročně určitá pevná částka úhrnková, obsahu jící splátku a zúročeni zbytku posud nespla ceného. Jen výjimkou objevuji se menši dluhy takové a uzavírají se pak u příslušných bank (na př. při postaveni jisté budovy pomoci výpůjčky postupně umořitelné). Soukromničtí kapitalisté nemilují takových pohledávek, jež umořují se jim po částech. Slibuje-li se tedy splácení podle určitého plánu, rozumí se tím vždy takové, při kterém pokaždé části věřitelstva dostane se plné výplaty jednotlivých obli gací, na okrouhlé summy znějících. Kterým se ho dostane, o tom rozhoduje slosováni. Buď pak losem určí se pouze úpisy, jež se splatí prostě summou nominální (prostá zá půjčka s lo s o v a c í; příklad nynější rakouské dluhy železniční vzniknuvší převzetím prio ritních obligací sestátněných drah na vlastni účet státu a proměnou jejich akcií ve s. dluhopisy), anebo se slibuje kromě kapitálu nominálního ještě jistá pracmie pro všecky vylosované úpisy vždy stejná (prostá p ra e m io v á zápůjčka), anebo se konečně pro jistou čásf vylosovaných úpisů, podle urči tého pravidla zvláště vytažených, stanoví výhry nestejně odstupňované, což jsou vlastni zápůjčky loterní (srv. čl L o t e r n í z á p ů jč k y ). Avšak i při takových loternich dluzích klín vyrážívá se klínem v ten způsob, že k úhradě summ vylosovaných vydávají se úpisy rentové (podle úředního názvosloví rak.: r e n t a u m o ř o v a c í , Tilgungsrente), tak že i zde rentový dluh uznává se vlastně za normální, na který se loterní postupné proměňuje, a užívá se zápůjčky loterní jen jako útvaru přechodného, aby v době pro vydání rentových úpisů snad méně příhodné užilo se formy, jež najde odbyt příznivější — ač naděje taková do budoucna může zklamati. Potud jest i pro stál sám uzavřeni zá půjčky loterní jistou sázkou, tedy také loterií. D lu h re n to v ý jeví se tedy býti pro vě-

Štátni (dluby). fitele s-ho právem na jistý pravidelný roční důchod (rentu), jehož nabývá složením určité summv kapitálové. Te-li s jeho strany nevypovčditelný, neni nevypovéditelný se strany dlužníka, státu, kterýž arci, není-li příznivých podmínek ve stavu jeho finančním pro t. zv. volné spláceni (viz níže), užívá práva toho jediné za účelem konversi. Způsob, jakým dluh rentový se provádí, může býti v pod statě dvojí: d lu h o b lig a č n i a d lu h knižní. Obligačni dluh záleží v tom, že kapitál, který zápůjčkou má se opatřiti, rozděluje se na zaokrouhlené, stejné částky, na něž zni jed notlivé úpisy, pročež se jim též říkává d ílčí n. č á s t k o v é d l u h o p i s y (Teilschuldversekreibungen). Obligace takové zni na ma jitele, jsou opatřeny pravidelnými poukáz kami úrokovými (u nás běžně půlročními) a spolu poukázkou na nový arch kuponový (talonem), až předcházející arch postupným odstfihánim kuponů se vyčerpá. Bývá vsak dovoleno proměniti si obligaci vlastníku svěd čící a kupony opatřenou v papir svědčící určitému jménu (v in k u lo v án í), z něhož vy bírají se úroky na kvitance. Forma obligacniho dluhu jest nevyhnutelná státům oakázaným často na úvěrní pomoc zahraničnou; s nej snazší pře vodí telností pohledávky jest tu spojen nejpohodlnější způsob vybíráni úrokuv. Vc státech, které mohly od prvo počátku spolehnouti na peněžní sily svého obyvatelstva domácího, bylo původně možno a ža menši hybnosti peněžního trhu také úplně dostačovalo zařízeni jiné, jehož přiklad máme v anglické veliké knize s-ho dluhu (great book of the Consolidated national debt), založené již za času Viléma III. (f 1702) a vedené nyni Anglickou bankou. Každý věřitel obdržel na základě složeni příslušného kapi tálu v knize dluhu své konto, do něhož sc zapsal kapitál zápůjčky jako pohledanost ijconsol), o čemž věřitel obdrží potvrzeni zá pisové, a na tom kontě sc zaznamenávaly též výplaty úroků, jež se vyzvědají na kvitanci. Úplné i částečné převody konsolů jsou možný a provádivají se i v tom směru, že bankéř při uzavíráni zápůjčky větší Částku kapitálo vou převezme a pak zákazníkům svým roz prodává. Na příbuzných základech, ač s ně kterými odchylkami v technických podrob nostech, zakládala sc i francouzská kniha s-ho dluhu (grand livre dela dette publique), zalo žená první republikou (1796) a vedená finanční správou samou. Potřebě pohodlnějších pře vodů, která se dostavuje při větší pohybli vosti peněžního trhu, není však tento způsob jmenovitých zápisů do knihy dluhové s ob šírnějšími formalitami převodů dosti účel ný: tak dána byla ve Francii již r. 1851, v Anglii r. 1865 možnost vyzvednouti si na rentové pohledávky, v knize zapsané, obli gace opatřené kuponem a znějící buď na majitele (rente au porteur) nebo na jméno (titre nominatif). Při u z a v í r á n í n o v ý c h r e n to v ý c h d lu h ů , tedy, jde-li o dluh obligačni, při no vých emissich, není zvykem upinati se na to,

aby byla státu zapravena plná summa nomi nální (za úpis stokorunový zrovna sto korun); nutilof by to nejhustěji k nepohodlnému vy jadřováni úroků zlomky a přece by tak iako tak všecky pozdější změny úrokové, vůbec všecko kolísáni míry na trhu peněžním pa nující, nezůstalo na tržní cenu dluhových titulů bez účinku. Proto dává se přednost zaokrouhleni summy úrokové, pro něž bude pak rozhodným buď záměr, aby se odbyly úpisy (zápisy do knihy) za cenu nad nomi nální summu jejich (nad pari) anebo pod ni (pod pari). Lze takto i zachovati jistý typ úrokový pro větší řadu zápůjček a tim dosíci i větší jednoduchosti správy dluhové. Praxe finanční dává celkem přednost emissím pod pari, ježto při nich upisovatelé účtují s na ději na budoucí stoupnutí kursu (vlivem kle sáni panující miiy úrokové) a nerozpakuj! se tudíž nabidnouti vice, než by bez takové naděje nabídli, tak že stát dosahuje zúročeni věcné nižšího, než by dosáhl při úrokové míře, která by zabezpečila emissi podle pari neb nad pari. (Přiklad: stát by mohl dostati zápůjčku 100 milí. K za 4proc. al pari; vydá úpisy na 31/* a misto kursu 871/*. jenž by při sazbě 31/* hověl čtyřprocentnímu zúročeni, obdrží 95. Ovšem musí vydati úpisů nomi nálně na 105,555.500, aby potřebovaných 100 míli. K obdržel hotově, ale skutečné roční břemeno bude pak činiti nezcela 3*92 mill. K misto 4 millionův). Protože u dluhu rentového jde hlavně o běžné břímě úrokové, přihliži se především k jeho zmírnění a ne tak na nominální výši. Jakmile se bére v úvahu též eventualita někdejšího spláceni, blednou ovšem skvělé stránky tohoto postupu, jenž vůbec osvědčuje se toliko v dobách slibu jících klesání míry úrokové. T e c h n ic k é z p ů so b y p r o v á d ě n i e m is si — nehledíc ovšem k zápůjčkám nuceným (Zwangsanleihen), ke kterým sáhnou li neje den stát v dobách kritických se neštítil — jsou rozličné. Lišivaji se v tom směru hlavně zápůjčky b u r s o v n í a n á r o d n í . Názvem prve uvedeným zahrnují se pak cesty několi keré, kterým jest společno, že veřejná zá půjčka uskutečňuje se za bezprostředního účastenství podniků, které se zabývají pro středkováním úvěru (bank, bankéřů) za po moci bursy jako hlavního orgánu trhu pe něžního. V podstatě jest tu možnost trojí: buď převezme bankovní podnik nebo druž stvo bankovní ^konsorcium, syndikát) prodej obligací za určitou provisi d o k o m m i s s e nebo správa finanční obrátí se na veliké banky p řím o u o f f e r to u , zda jsou ochotny převzíti zápůjčku za podmínek od vlády usta novených anebo naopak vyzve je k oftertám, za jaký kurs a jiné podmínky by zápujčku převzaly, vyhrazujíc si zadání podle nabídky nejpříznivější (submisse). Oba způsoby prve řečené mohou sice zabezpečiti příznivější kurs emissni, ale finanční správa nese nebezpečí, že se nepodaří zápůjčku umistiti celou. Zá půjčky t. zv. národní uzavírají se přímo s ka pitalisty bez ohledu na to, zda se přihlašuji

Státní (dluhy).

k účelu uložení vlastního kapitálu či k účelu obchodu s upsanými úpisy. Stát obraci se přímo ke všem kruhům lidi k upisováni schop ných a ochotných, aby upsáni provedli za odminek jím samým napřed ustanovených, ankéři tu po případě mohou sloužiti jako rostředníci upisování za určitou provisi. ývá tu třeba ustanoviti zároveň klíč pro eventuální redukci, kdyby se upsalo vice než třeba. Když je dostatek peněz po uloženi lačných a příznivé míněni o finanční schop nosti státu dlužícího se, kyne národním zá půjčkám úspěch, ač provedení jejich vyža duje vice času než u zápůjček bursovnich, ježto nutno obecenstvu povoliti jisté lhůty ke složení summ upsaných. Není-li před pokladů pro národní zápůjčky zvláště přízni vých, opatřuji se veliké zápůjčky jakožto zá půjčky bursovní sice o něco draže, ale oby čejně rychleji a jistěji. S p lá c e n i dluhů s-ch, jak již výše uve deno, může býti zpředu upraveno pevným plánem, ale může i tu býti pouze formálním, opatřuji-li se prostředky k výplatě slosova ných úpisů zase úvěrem. Záleží však z dů vodů rovněž dříve již vytčených na tom, aby dluh se umořoval skutečně. Do oboru pou hých upomínek historických náleži již splá ceni pomocí t. zv. f o n d u u m o ř o v a c íh o , zařízeni to někdy nad zásluhu oblíbeného. Předpokladem jest pravidelná, stále stejná roční dotace, z níž se zakupuj i úpisy dluhové; ale ty se neničí, nýbrž fond z nich tvořený trvá jako fingovaný věřitel dále a v jeho pro spěch předkládají se k pravidelné výplatě ku pony všech úpisů pomoci pravidelných do taci koupených, tak že i z přijmu úrokového, každoročně rostoucího, napořád nové úpisy se skupují a takto rok od roku, podle ob doby složitého počtu úrokového, větší a větší část dluhu v držení fondu se dostává až do konečného vyčerpání všech úpisů, načež te prve všecky se zničí. Jest na jevě, že »splácení« to předpokládá stálé roční oběti umořovací bez ohledu na dočasný stav financí a poplatnictvu nekyne úleva, pokud by nebyl všechen papír úpisový v rukách fondu. Ve skutečnosti žádný fond umořovaci konce žá daného se nedodělal. Tísně finanční tomu nedopustily. Jediný správný způsob spláceni, kde neni opatřeno už slosováním, záleží tu díž v t. zv. s p l á c e n í v o ln é m , kteréž za kládá se na zakupováni dluhopisů na burse, načež se zničí a dluhové i spolu běžné úro kové břímě tim zmenši*. Jest však ještě jiný způsob ulehčování běž ného břemene bez umenšení kapitálové summy dluhové, ano i za vzrostu této, a to jsou konv e r s e s r e d u k c í ú r o k o v o u , docela ob dobné těm, které provádivají i jiní věřitelé (banky hypotheční ve příčině zástavních listů, železnice ve příčině obligaci prioritních; srv. K o n v e rs e ). Staly se sice i redukce úrokové někdy jednostraně, beze všeho souhlasu vě řitelův a beze všeho zřetele na stav peněž ního trhu, ale ty měly vždy vlastně raz bez práví a byly jen částečným b a n k r o t e m .

Zde jest řeč o redukcích a po případě konversich úplně správných s hlediště právního i národohospodářského, kterým důvod opráv něni dává úvaha, že by bylo nehospodářské, aby stát platil úroky větší, než podle stavu panující míry úrokové jest přiměřeno a než platí věřitelé jiní. Klesá-li tedy opravdu obecně míra úroková na trhu peněžním pa nující, tak že není pro věřitele 3. naděje, že by své kapitály v jiných uloženích doma neb v cizině umístili výhodněji, stát vypoví jim jejich pohledávky, dávaje jim spolu na vůli, abv je proměnili za nové s nižší měrou zú ročeni, načež jim úpisy nové vydá. Může jim novou zápůjčku nabidnouti al pari (jako při redukci úroků se 4*2 na 4 procenta pf i konversi rakouské sjednocené renty r. 1903). Nejhustěji jim však nabídne nové obligace v kursu pod pari a rozdíl mezi tímto kur sem a nominální summou zápůjčky konver tované vyrovná buď hotově, nebo, při vět ším množství úpisů zároveň konvertovaných, novými úpisy dalšími až k vyčerpáni rozdílu. V prvém případě (konverse al pari) nomi nální výše dluhu zůstane nezměněna; ale to se povede jen při snížení neznačném. Ve druhém nominální dluh sice se zvýší, ale ovšem běžné břemeno roční přes to sníží, i bývají tu právě možná snížení značnější, protože kurs nových obligací pod pari vy daných lze ustanoviti pro stát příznivěji z týchž důvodů, o kterých byla výše řeč při zmínce o vydáváni rentových úpisů pod hod notu nominální. Obecnější jest vůbec na ten čas, až na jisté výjimky (jakou jest na př. no vější dobou soustátí severoamerické), u dluhů rentových snižováni běžného břemene dlu hového konversemi než samo splácení. K ne výhodě zápůjček loternich náleži právě sku tečnost, že při nich závazek státu k pravi delnému splacení s výherní naději kon versi vylučuje. Také ostatně někdy, aby nálada kapitalistů při uzavíráni nové zápůjčky ne kalila se obavou před brzkou konversi, vý slovně na určitou dobu konverse se vylučuje (ruská subskripční zápůjčka z r. 1904). Typickým tvarům dluhů s-ch jsou obdobný typické jevy dluhové jednak ve složitých útvarech s-ch, pokud státy v nich zahrnuté mají vedle vlastních svých též dluhy spo lečné, dále i v rozličných územních korpora cích samosprávných, tedy (podle našeho zří zení) v zemích, okresích, obcích. Větší z těchto korporací (země, veliká města) užívají po pří padě úvěru v té podobě, že vydávají vlastní obligace, ale jinak sahá se tu spíše k úvěru u bank a spořitelen s annuitním umořováním neb jiným způsobem spláceni postupného. Novější dobou vytvořil se pro sprostředkování toho způsobu zápůjček bankami zvláštní druh bankovních obligaci, obdobných zástav ním listům hypotečních bank, neopírajícich se arci obyčejně o jistoty zástavní, nýbrž o právní a hospodářskou možnost řečených korporací, ukládati svým příslušníkům daně resp. přirážky k daním s-m. V rakouských zemích sluší tu především jmenovati kommu-

Státní (dvůr soudní — rada).

nálni obligace zemských ústavů bankovních čebné spolu s technickými pokroky rozmno (v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, v Haliči žily se tou měrou, že na jejich poakladě vy a obou Rakousich), jejichž úvěr se opírá vinula se samostatná speciální odvětvi vě kromě daňového práva řečených korporací decká, nemluví se dnes již o s-m lék., nýbrž obor jeho zastupují zvláště s o u d n í lékař ještě též o garancii zemskou. L i t e r a t u r a : Všeliké učebnice finanční ství (v. t ) a hygiena či z d r a v o t n i c t v í vědy, samostatné nebo část soustavy politic s p o l i c i í zdravotní (v. t., str. 98). kého hospodářství tvořící. V češtině zejm.: í S. l o t e r i e a s. d o b r o č i n n é l o t e r i e Kaizl, Věda finanční a český překlad *Fi- viz L o te r ie , str. 361. S. m i n is te r s tv o , S- m in is tr viz Mi nančni vědy* Ehebergovy. S hlediště tech nického též: Koloušek, O obchodu s cen n i s t r a P ru s k o , str. 861 a. S. m oc viz S t á t, str. 9 a. nými papíry. Bf. S. m o n o p o l viz M o n o p o l, str. 5615 a S. d v ů r s o u d n í (něm. Staatsgerichtshof), soud, který rozhoduje o žalobách podaných 562a, R e g á ly , R a k o u s k o , str. 1125,117a. S. o b č a n viz C ivis, O b č a n s t á t n í , proti ministrům pro porušeni ústavy. V An glii zastává funkci s-ho dvoru soudního ko I n k o lá t, I n d i g e n á t, N a tu r a lis a c e , Ř íš mora peerů, v některých státech vykonávají ský in d ig e n á t, F u n d a m e n tá ln í č lá n k y dotčené soudnictví obyčejné nejvyšší soudy,; a R a k o u s k o , str. 219a si. S. o r g á n y viz S tá t, str. 9 a, jinde jsou zřízeny zvláštní s. d v o ry s o u d n í S. p a p ír y , v běžné mluvě dluhopisy s - h o (tak i v zemích zastoupených na rak. říšské radě). Podle zák. ze 25. čce 1867 č. 101 ř. z. d lu h u (v. t., str. 25 a). S. p o k la d v novověkém smysle značí na o odpovědnosti ministrů má každá z obou sněmoven rak. říšské rady právo obžalovati hromaděné hotovosti pro případ války, aby ministra pro porušení ústavy. Návrh na obža zahájeni a provedeni její se usnadnilo, tedy lobu musí podán býti písemně a podepsán p o k l a d v á le č n ý . Tradiční byly snahy po býti ve sněmovně panské od 20, v posla- j tvoření válečného pokladu u Hohenzollerů. necké pak od 40 členů. Do osmi dnů po 1Posléze před zřízením nové říše Německé podáni návrhu praesident sněmovny má jej i činil pruský poklad 30 millionů tolarů. Po dáti na pořad jednání. Ku přípustnosti ob- ; utvoření říše přešlo zařízení to na celou říši žaloby vyžaduje se usneseni většinou dvou a chová se nyni říšský poklad válečný v ho třetin hlasů. Členové s-ho dvoru soudního tových zlatých mincích v summě 120 míli. volí se na šest let od obou sněmoven, ne ř. m. ve sklepeních pevnosti špandavské. směji však náležeti žádnému z těchto sborů. Rozměr nynějších válek je takový, že jest Zvolení členové volí si ze sebe předsedu. — j naprosto vyloučeno pomyšlení na uchování L it.: Pistorius, Die Staatsgerichtsliôfe u. die ! pokladu tak značného, aby stačil ku prove Ministerverantwortlichkeit nach heutigem deni války. Znamenaloť by opatření a nedeutschen Staatsrecht (1891); Ott, Zwei Fra- produktivné přechováváni takových obrov gen betreffend den Staatsgerichtshof (1893, ských summ ztráty úrokové, které by nebyly v žádném poměru s výhodou. K úhradě ná»Ger. Zeitung*). S. e r á r (něm. Staatsdrar) viz E r á r 2) a 1kladu spojeného s vedením válek sahá se ! obecně k úvěru, jenž bývá tím dražší, čím F isk u s S. f r a g m e n ty viz S tá t, str. 10 a. 1méně důvěry mají kapitalisté, že průběh S. g a r a n c ie viz G a r a n c ie železniční, j války bude pro dlužitele šfastným. V nejA k c io v á s p o l e č n o s t , str. 618a, a Ra i horším případě sáhne se k výpůjčkám kovu k o u s k o , str. 126 5. j nebo bankovek u cedulové banky nebo S. h o s p o d á ř s t v í jest nej rázovitější mezi ; k emissi státovek. (Viz čl. M ěna p a p ír o v á , t. zv. hospodářstvími veřejnými, mezi kteráž str. 87 5). Tak celkem válečný poklad může ono náleži jednak vedle říšských, jednak ve býti vlastně pouze pokladem mobilisačnim, dle hospodářství zemských, okresních, obec t. j. reservou, která usnadňuje mobilissaci ních a vůbec hospodářství těmto obdobných. a vedení války pro první čas, tudíž možným Celá pak skupina hospodářství veřejných Činí i rychlejší vypovědění války, aniž třeba tvoři protivu hospodářství soukromých. vyčkávati výsledku ujednáni o potřebnou zá Bf. Každé veřejné hospodářství má svou stránku půjčku. nabývací, již po výtce zveme hospodářstvím S. p o k la d n a viz A e r a r iu m a P o k la d n a , finančním, a svou stránku upotřebovaci (ob srv. též F is k u s . doba hospodářství domácího v hosp. sou S. p rá v o viz P rá v o (státní), str. 580 5 a kromých). O význačných stránkách, jimiž hos 572a; srv. též Č echy, str. 5445 si., 5595aj. S. p ř e v r a t viz R e v o lu c e . pod. veřejná liší se od soukromých, viz F in a n č n í h o s p o d á ř s tv í. Bf. S. p ř í jm y viz B u d g e t, F i n a n č n í h o S. k a n c e lá ř, plným titulem d v o r s k á a s p o d á ř s t v í a F i n a n č n í z á k o n . S. p ř í s l u š n o s t viz I n k o l á t , I n d i g e s. k a n c e lá ř , viz R a k o u sk o , str. 177 a, Č ech y , str. 5285, K a n c e lá ř , str. 909a. n á t, O b č a n s t á t n í , N a tu r a l i s a c e , Ř íš S l é k a ř s t v í , označení dnes již neužívané s k ý in d i g e n á t, F u n d a m e n t á l n í č lá n pro využití poznatků lékařských a technic iky, D o m o v s k é p r á v o . kých na prospěchy veřejné, zvláště pro účely S. p ů jč k a viz S tá tn í dluhy, str. 24si. soudní a zdravotnictví veřejné. Ježto v obo I S. r a d a f r a n c o u z s k á viz C o n s e il jím směru poznatky lékařské, fysikální i lu ďÉtat, str. 588 5, a F r a n c ie , str. 495 a. —

Státní (schems tismy — úvěr). •

S. r a d a r a k o u s k á (před r. 1848) viz mati v týchž hodnotách nominálních u svých Čechy, str. 528 b, R a k o u s k o , str. 176 b pokladen, ač-li neslíbil spolu i výměnu za si., 197a si. — S. r a d a p ru s k á , b a v o r minci v hodnotě nominální. Bankrot zákon s k á a pod. viz P ru s k o , str. 862a, Ba ným snížením hodnoty nominální nazývá se v o rs k o , str. 517 a. — V některých zemích v praxi i v písemnictví devalvací zákonnou. S .'r a d a (něm. Staatsrath, rus. statskij so- Přiklad: proměna rak. bankocetli r. 1811 po větnik) je titul vyšších úředníků, jmenovitě dle klíče 5 :1 za »listy směnné* a později odpovědných přednostů oddělení (departe záie těchto za bankovky Národní banky po mentů), v Rusku také titul udílený zaslouži dle klíče 250 :100. Míra ztráty kapitálové pro poslední držitele státovek takových v oka lým učencům a professorům. S. ro m á n y č. ro m á n y o s tá te c h viz mžiku devalvace nebude ovšem vyjádřena rozdílem nominální hodnoty a konečně vy S o c ia lis m u s , str. 573a, a U to p ia . S. r o z p o č e t viz B u d g e t, F i n a n č n í placené, protože znehodnoceni jejich hospo dářsky se dostavuje postupně průběhem del o b d o b í a F in a n č n í zákon. S. sc h e m a tis m y viz S t á tn í adressáře. šího času, koneční majitelé už je také v niž ších hodnotách obdrželi, nikdo jich nemá ve S. s lu ž b a viz S lu ž b a s tá t n í . S. s o c ia lis m u s viz S o c ia lis m u s , str. svém držení summy stále stejné a také sotva v okamžiku devalvace právě tolik, kolik měl 574 b. S. s p r á v a viz A d m in is tra c e , P o litic k á v čas původního jich emittování nebo bez s p r á v a a P o lic ie , str. 97 a, a srv. Čechy, prostředně před prvni poruchou jejich hod noty. Avšak ani celkovou výši ztráty, kterou str. 560 a si., R a k o u sk o , str. 217 b. S. s ta tk y , k o r u n n í s ta tk y , viz D o od vydání prvotního až do konečné deval vace zákonné majitelé utrpěli, nevyjadřuje m ény. S. ta je m n ík v Německu, Francii, Anglii klíč devalvační, ježto znehodnocení nepostu a j. viz S e k r e tá ř , M in is tr , B r it a n n i e puje přímočárně, nýbrž kolísává poklesem a vzestupem ustavičným, arci s výslední ten V elik á, str. 694 b. S. ú č e t n ic t v í ( k o m p ta b ilita ) viz Ú č e t denci sestupnou, když se emisse rozmno žují a nově vydávané mají liž od počátku n ictv í. S. ú č t á r n a r a k o u s k á , viz R a k o u s k o , hodnotu hospodářsky nižši. Tyto úvahy po str. 179 b si. Pro společné finance rakousko- silují odhodláni ke konečné devalvaci, anoť uherské zřízena jest s p o l e č n á n e j v y š š í by na konec i vyplaceni všech podle hod ú č t á r n a {gemeinsamer oberster Rechnungs- noty nominální — i kdyby bylo finančně hoý)\ rak. nejv. účtárna nazývá se nej v. možné, čehož nebývá — z příčin právě uda ú č e t n í m d v o r e m {oberster Rechnungshof). ných spravedlivou náhradu ztrát v tom po uherská pak s t á t n í m ú č e t n í m d v o r e m měru, jak jich kdo postupem času utrpěl, (Staats-Rechnungshof). poskytnouti nemohlo. Toť právě kletba každé S. ú p a d e k (bankrot). Tak označují se měny papírové. Tu se nikdy již nedosáhne všeliké případy, vc kterých stát nedostojí spravedlivého poměrného vyrovnání škod, jež svým závazkům dlužnickým, ať se nedostoj- způsobila. Vězí v ní neblahý duch loterní. nost týče i kapitálu nebo jen úroků. I bude (Srv. Ažio, Měna, P e n íz e papírové.) Bf. nedostojnost zřídka úplná, nejhustěji pouze S. ú v ě r náleží k typickým jevům t. zv. částečná. Co do kapitálu nemusí částečná ú v é r u v e ř e j n é h o , tedy úvěru, jehož dlužnedostojnost u dluhu r e n t o v ý c h (viz výše nickou stranu tvoří státy, říše, země, okresy, S t á t n í dluhy, str. 24a) ani formálně najevo obce a podobné útvary, narozdíl od ú v ě ru vystoupiti, neboť závazek zní vůbec pouze s o u k r o m é h o , jehož dlužnickými subjekty na pravidelné úrokování. Bankrot se tu pro jsou jednotlivci a soukromohospodářské po jevuje v prostém dočasném odepření výplat spolitosti (spolky, společnosti a společenstva úrokových nebo v jednostranných zkráce výdělková i jiná). I při úvěru veřejném roz ních úroků, aniž tu bude právních i národo hoduji o důvěryhodnosti dlužníkově tytéž hospodářských předpokladů redukce (srv. známé charakteristické úvahy, jako při sou 0 konversi čl. S t á t n í dluhy, str. 26 a), anebo kromém, totiž důvěra, že dlužník bude chtiti 1 ve ztenčení kupónu pod záminkou zda platiti, že bude míti z čeho a že může býti nění. Věcně však jest i v takových případ- mocí práva donucen, kdyby mohl, ale ne nostech dotčena kapitálová hodnota pohle chtěl dostáti závazkům svým. Schopnost dávek, nebof každým, byť jen dočasným pře platiti neposuzuje se však zpravidla u dluž rušením neb hospodářsky neodůvodněným níků veřejných podle jejich jmění nynějšího ztenčením úrokových platů trpí kurs přísluš nebo budoucího, nýbrž podle poplatní sily ného papíru a utrpí újmy na kapitále účetně obyvatelstva a spořádanosti příslušného ve všichni věřitelé a reálně aspoň všichni ta řejného hospodářství. Co pak se týče vynu koví, kteří jsou nuceni papír prodati, než se cení, jest toto naproti samosprávným úze snad kurs zase úplně zotaví. Skutečným mím a korporacím sice možno pomocí státu, bankrotem s redukcí kapitálovou jest však jenž k vypsání potřebných daní resp. přirá též každé odvolání neb nucená výměna s t á žek donucuje; naproti státu samému platiti to vek v nižší hodnotě nežli jest nominální. nechtějícímu není však exekuce v takové po Stát porušuje tím závazek. Vydalť je pů době možná, jenom politický nátlak států, vodně na místě hotovosti rovné nominálním jejichž kapitalisté odepřeným neb nespráv summám na nich udaným a slíbil je přiji- ným placením jsou ohroženi, může stát dluž-

Státnictví — Statocysty. nický donutiti, aby si dal libiti zvláštní kon trolu věřitelských výborů a po případě ve výlučnou disposici jejich odevzdal jisté pra meny příjmů. To si v XIX. stoL musilo dáti libiti na př. Turecko. Bf. 8 . v ě d y (Staatswissenschaften), vědy po jednávající o státě. Děli se na s. v. popisu jící ( h i s t o r i c k é ) , vykládající ( d o g m a tic k é ) , f i l o s o f i c k é a p o l i t i c k é . Do prvni kategorie náležejí s. d ě j i n y a s t a t i s t i k a (v. t.). Dogmatické s. v. pojedná vají soustavně o účelu, podstatě a vlast nostech státu jakož i o jeho právních vzta zích, a to buď v poměru ke státům cizím { p r á v o m e z i n á r o d n í , v. t., str. 573 b) nebo co do poměrů mezi státní moci a pří slušníky státu i mezi státními příslušníky samými ( p r á v o s t á t n í , v. t., str. 580 b) a konečně o prostředcích k dosažení státního účelu ( s p r á v n í p r á v o , p o l i c e j n í a fi n a n č n í věda). Kdežto dogmatická s. věda pojednává o státě určitém, s t á t n í filo s o f i e zabývá se tim, co podle ideje státu býti m á ( v š e o b e c n é s t á t n í a v š e o b . m e z i n á r o d n i pr ávo) . P o l i t i c k é s. v. uvažuji o státě, jeho prostředcích a cílech se stanoviska ú č e l n o s t i . Srv. čl. P o l i t i k a . K pomocným s-m vědám náleží n á r o d n í h o s p o d á ř s t v í čili p o l i t i c k á o e k o n o mie. S. v ý d a j e viz B u d g e t , F i n a n č n í h o s p o d á ř s t v í a F i n a n č n í zákon. S. z á k l a d n i z á k o n y r a k o u s k é viz R a k o u s k o , str. 215, a F u n d a m e n t á l n í články. S. z á s t u p c e viz Z á s t u p c e státni. S. z a s t u p i t e l s t v o viz Z a s t u p i t e l s t v o státni. S. z ř í z e n í viz Ú s t a v a . O s-m zřízeni jednotlivých zemí viz na př. Čechy, str. 474 až 539 (dějiny ústavy) a str. 439—559 (ústava nynější doby), R a k o u s k o , str. 160—229, N ě m e c k o , str. 102—105, R u s k o , str. 203* a 290—346, atd. S tá tn le tv i, s t á t n i c k é u m ě n í , s t á t n í k viz P o l i t i k a a D i p l o m a c i e . S tá tn i o str o v , T i e r r a d e l o s E s t a d os , S t a t e n I s l a n d , argent. ostrov při jihových. konci Ohňové země, oddělený od ní úžinou le Maireovou, 60 km dlouhý a asi 20 km široký, zdvihá se h. Bucklandcm do výše 900 m. Byl před osídlením ostrovů Falklandových hojně navštěvovanou stanicí an^l. vel rybářů. B ta to b la sty , zool., viz Me ch o v k y 28 b. S to to o y s ty , též o t o c y s t y (sing. statocysta). jsou smyslové ústroje zvířat, složené z váčku (cysty) uvnitř obrvcného a vyplně ného tekutinou (lymphou), v niž volně plovou pevná těliska ( s t a t o l i t h y n. ot ol i t hy) ; celý ústroj opatřen jest nervem. Tvar a po loha s-st jsou u různých organismů různé. U prvok ô pravé s. scházejí; u medus leží na kraji zvoncovitého těla mnohonásobně se dokola opakujíce; jsou tu v podobě tyčinek na konci rozšířených a uzavírajících vápenitá těliska; okoli tyčinek jest porostlé dlouhými

smyslovými brvami; jsou-li vyvinuty doko naleji, bývá tyčinka i s brvami úplně nebo neúplně ponořena do váčku okolím vytvoře ného. U žebernatek (Ctenophora) ústroj ten leží na temeni těla a obsahuje otolith z mnoha zrnek složený a ležící na 4 ohnutých plátcích jako na perech a trochu podobně (také jako lichý orgán) vytvořen jest u některých ploštěnek (Turbellaria). U červů (jen někde jest) leží v podobě váčku na předním konci těla, u měkkýšů jest buď blízko mozku neb u nožní zauzliny nervové a zvlášf u vyšších měkkýšů jest už dokonaleji differencován; u hlavonožců již trochu připomíná polokruhové chodby ležící v uchu obratlovců. Z členovců korýši mají s. v basálnim článku 2. páru ty kadel (zřídka jinde), kdežto hmyzům pavou kovi tým a stonožkám ústroj ten asi schází. Vnitřní ucho obratlovců je na začátku svého embryonálního vývoje též podobno váčku, ale později se rozlíši ve dva ústroje anatomicky i fysiologicky různé: v t. zv. hlemýždě a v ústroj složený ze tří polokruhových k sobě kolmých chodeb, které s částmi k nim při pojenými (utriculus, sacculus, lagena) tvoři fysiologické analogon s-tů. Na těch místech konči se totiž v ústrojích těchto nerv brvami, na nichž leží otolithy podobně jako u bez obratlých (t. j. na maculac acusticae reces, us utriculiy sacculi a lagenae i. Konečně někteří hom*ologisuji se s-tami i t. zv. postranní čáru smyslovou u ryb. S. byly dříve pokládány pro patrnou svou analogii s částmi vnitřního ucha obratlovců za váčky sluchové. Předpokládalo se, že zvuk otřásá kamínkem, ten dráždí brvy, na nichž leží a tudy nerv, a tak že se vzbu zuje podráždění zvukové. Pokusy však, velmi často zvláště od 90tých let XIX. stol. konané, ukázaly, že s-ty bezobratlých zvířat jsou ústroje, které činí živočichu možným, ovládat rovnovážnou polohu těla; zvířata (mtdusy, žebernatky, korýši, měkkýši), kterým s byly vzaty, jílovou bez pevné polohy těla (hřbe tem, břichem, bokem vzhůru) a snadno se přckocuji. Také napětí svalové jest u nich hodně slabší než u zvířat zdravých. Myslí se, že s. působí tak, že kamének jejich tíhna k zemi, tlačí svisle na brvy a udává tak v kterékoli poloze těla živočichu směr svislý. O významu otolithových ústrojů v uchu obrat lovců není mínění (pro obtížnost pokusů) ustáleno. Většina autorů dnes věří, že vnitřní ucho vyšších obratlovců slouží dvoji funkci: jeho hlemýžď s t. zv. orgánem Cortiho že slouží sluchu, polokruhové chodby však a otolithový přistroj že ovládají rovnováhu těla. Polokruhy, které stojí ve třech rovinách k sobě kolmých, že jsou smyslovým orgánem pro pocity urychlení při otáčivých pohybech (t. zv. theorie Machova a Breuerova), oto lithový přístroj že činí zvířeti možným uvědomiti si polohu (sklon) hlavy a pohyby přímočaré (Breucr). Srv. Goltz, >PflUgers Archiv* III. (1870); R. Ewald, Physiol. Untersuch. Uber das Endorgan des N. octavus (1892); E. Mach, Grundlinien d. Lehre v. d. Bewegungsempfindungen (1875); J. S. Breuer,

Stato delia Chiesa — Statut.

•Pflttgers Archiv* XLIV. (1888); Y. Delage, »Archives de zool. expérim.* IV. (1886). Pře hled názorů o s-tech a příbuzných zjevech podává S. v. Stein, Die Lehren v. d. Funktionen der einzelnen Teile des Ohrlabyrinths (1894) ER. S ta te d e lia C hiesa [-kjézaj, it., viz C írk e v n í stát. S ta to lith y č. o t o l i t h y viz S t a t o cysty. S ta te n la , menší starověké město etruské, proslavené vínem a kamennými lomy, v jehož obvodě bylo jezero s plovoucími ostrovy. Bylo kladeno do okolí jezera Lago Mezzaň o, *8 km na záp. od jezera Bolsanského. V této krajině R. Mancinelli ke konci XIX. stol. nalezl na pahorku Le Sparne, jihozáp. od Pitigliana, zříceniny starého etruského města se zbytky hradeb a chrámu, pak na soused ním pahorku Poggio Buco zbytky nekropole. Zde nalezena také olověná praková koule s etruským nápisem STATNES, což ukazuje na správnost domněnky, že nalezena zde osada S. S ta to r, lat.: 1) S. viz J up i t e r, str. 683 b. 2) S. y el e k t r o t e c h n i c e jest hlavní ěást stroje elektrického, která se nepohy buje; na př. u dynam neb motorů, jež mají magnety nehybné a induktor pohyblivý, jsou s-em magnety. U jiných, ponejvíce u strojů na proudy střídavé, jest induktor nehybný a magnety se otáčejí, pak s-em jest in duktor. S ta to rln s viz S t o j e ň s k i 1). S tá to v k y (něm. Staatsnoten) viz Pe n í z e papírové, str. 447 b%S t á t n í dluhy, str. 24 a, S t á t n i úpadek, str. 28a si., a Měna, str. 87 b. S ta t pro ra tlo n e v o lu n ta s. lat. poře kadlo značící: mi s t o d ů v o d u p l a t í (libo-) vůle. S ta t sn a onlque d ies, lat. pořekadlo: j e s t s t a n o v e n k a ž d é m u j e h o de n , t.j. každý musí jednou zemřiti. Statten b ru n n viz S t a t e n b r u n n . S tattersd o rf, ves v Dolních Rakousich, v hejtm. a okr. svatohippolytském, má 54 obyv. č., 1000 n. (1900), továrnu na papír a průmysl železářský. S t a t t l e r : 1) S. W o j c i e c h K o r n e l i , malíř pol. (* 1797 v Krakově — f 1875), vzdělával se v 1. 1818—30 v Římě, pak byl prof. malířství při univ. krakovské, pak do r. 1856 na škole krásných umění, od r. 1862 dlel ve Varšavě. Vedle portraitů maloval obrazy Abel a Kain, Sv. Jáchym se sv. Annou a P. Marii, Mojžíš na hoře Sinat, pěkné Madonny, Ukřivováni Kristovo a j. Vedle prací časopiseckých vydal o sobe: Projekt do w\ad\enia akademji s^tuk pieknych w Krakowie (1831); Myši, w\gl$dem podniesienia s\tuk pieknych w kraju (1849); Stanowisko artystyc^ne C\echowic\a a j . Jeho syn J u l j u s z (* 1844 — f 1901), vynikl jako skladatel hudební. 2) S. H e n r y k , řezbář pol. (f 1877), vzdě lával se v Krakově, Římě a Paříži, načež usadil se ve Varšavě. Z jeho prací vynikají

socha Adama Mickiewic^e (v Pař.), Vykupitel (v kostele wilanowském), pomnik Anny Ró\ycké (u františkánů v Krak.), socha Kordeckého (v Cz^stochowě) a j. S ta tu a (lat.), ír. statue |-tý], něm. Statue, Standbild, s ocha. S ta tu e tta , it., statuette [-tyět], fr., sošk a. S ta tu o v a tl (z lat.), s t a n o v i t í , n a ř i d i t i , u r č i ti. S ta tu ra [-úra], lat., p o s t a v a , v e l i k o s t (těla), v z r ů s t . S ta tu s (lat.), fr. état, stav, má význam několikerý. S. v p r á v ě římském značí osobni právní postavení člověka (s. hominis), jež bylo roz ličné podle toho, zda byl člověk svobodný (liber) či otrok (servus), Svoboda byla zá kladní podmínkou osobnosti v právním smy sle; proto otroci byli nezpůsobili k právům, nejsou osobami, nýbrž jen předměty práva. Rozhodovalo dále, zda svobodný člověk byl římským občanem (civis Romanus) či neobčanem (Lat inus, peregrinus)\ jen římský občan byl způsobilý všech právních poměrů zalo žených na jus civile, kdežto svobodnému občanu příslušela pouze právní způsobilost podle jus gentium. Mezi občany římskými byl pak v právním postaveni rozdíl podle toho, zda byli samostatní ( s m i juris) či pod robení rodinné moci jiného (alieni juris). Pouze persona sui juris čili pater (mater) familias má úplnou způsobilost k právům. Byl tedy v právě římském trojí s. rozhodný pro způsobilost jednotlivcovu k soukromým právům: 3. l i b e r t a t i s , s. c i v i t a t i s a 3. f a m i l i ae. S. a c t i v u s e t p a s s i v u s , stav jmění a dluhů, zjišťuje se jmenovitě při zahájeni kon kursu; s. c a u s a e e t c o n t r o v e r s i a e , stručně naznačený poměr nějaké sp*rné zá ležitosti. S. k o n k r e t u á l n i viz K o n k r e t u á l n í stav. S. m a j o r c s a m i n o r e s viz S t a v o v š t í pánové. S. quo, stav , v němž nějaká věc, stát, země, město atd. v daném okamžiku se na lézá; n e c h a t i věci in s t á t u a uo, nechati vše při starém, jako posud (bylo). — S. qu o a n t e (bel l ům) , stav věci, jak byl před tim (zejména před válkou). 5. e t o r d i nes, s t a v o v é (v. t.). S. v lékařství, s t a v t ě l a , zvi. u nemoc ného a zároveň soupis všelikých příznaků nemoci (s. praesens). S. dup l e x, lat., dvojí stav, dvojí přiroze nost Kristova, srv. Chr i s t ol o gi e , str. 4006. S. n a s c e n d i , lat., s t a v z r o d u (v. t.). S ta tu t (z lat. statutum, plur. statuta, z toho něm. Sat\ung)^ v právě někdy tolik jako s t a n ov y , t.j. pravidla spolků a společností (u společností užívá se obyčejně výrazu s p o l e č e n s k á s ml ou v a , vice o ni ve čl. S p o l e č n o s t ) ; jindy tolik jako pravidla měst požívajících zvláštního výsadního postaveni (viz níže S-y obecní). Ve středověku užívalo se výrazu s t a t u t a zhusta jako synonyma

Statut. vedle terminů constitutiones a decreta, jimiž označovány byly zákony, hlavné sněmovní usneseni. Byly to terminy obvyklé zejména ve státech Uherském a Polském (decreta generalia, constitutiones generales, c. regni, staí*řa generalia). Z výrazů slovanských označu jících pojem zákona odpovídali tomu: rus. u s t a v a polské u sta w a . V právě německém s. značí práva městská a rodinné řády (Hausgeset\e, Familiengeset^e) vysoké šlechty, již přiznána podobně iako městům a u t o n o m i e (v. t., str. 1083 si.). Na Litvě nazýván byl z e m s k ý m s-em soubor ustanovení (ústavy i uchvaly) vydaných v rozličných případech panovníkem spolu s radou (senátem) a za pisovaných do t. zv. Litevské metriky. Tato ustanovení metriky sloužila za hlavni základ t. zv. s-u L i t e v s k é h o , vydaného po prvé r. 1529(viz L itv a ,str. 187*, P o l s k o str. 161 a). V Uhrách užívalo se výrazu s-a ve dvojím smysle. Vedle s-ů generálních (sněmovních usneseni) byla ještě s-a mu ni c i p a l i a , part i c u l a r i a , t. j. ustanoveni jednotlivých zemí (Chorvatska nebo Sedmihradska) nebo části země (v Sedmihradsku s-y národních shro máždění [sněmů] sékelských a saských), komitátů, privilegovaných distriktů, král. svob. měst a cechů. Pravidla tato měla platnost jen místní pro členy autonomního svazku a nesměla odporovati s-ům generálním. V právě chorvatském sluji s-y četné právní sbírky přímořských měst a ostrovů dalmatských, jako jest na př. D u b r o v n i c k ý , Po l j i c k ý s t a t u t (v. t.), K o r č u l s k ý a j . Výraz s. přešel tam z Itálie, kde právo statutové velmi kvetlo. (Vice o s-ech chorvatských viz ve čl. C h o r v a t s k o a S l a v o n s k o , str. 345 a 346.J V P o l s k u (v. t., str. 158 6) známo jest zákonodárství Kazimíra Vel. pode jmé nem s-ů Wi š l i c k ý c h (v. t. a srv. Pol sko, str. 158 6). Také kodifikační pokus Taszyckého (t. zv. Korrektura Taszyckého, tištěná r. 1532) sluje S-a r e g n i P o l o n i a e recens recognita et emendata. Vedle s-ův obecných, platících pro celé Polsko, jednotlivé země polské mívaly své zvláštní s-y, jako na př. Mazovsko (S-a ducatus Mazoviae, viz čl. Gor y ň s k i Piotr) a j. — V Anglii nazývají se s-y . statutes) vlastní zákony, jež jsou vydá vány korunou za souhlasu parlamentu; opa kem jsou královská nařízeni (t-em< nadaná vydáno jest zvláštním záko nem, obyčejně zemským, a jakožto zvláštní

privilegium liší se tedy velice od obecního řádu čili zřízeni platného pro všechny ostatní obce v zemi, které takového s-u nemají. S-y obecní mají svůj základ v obecním zřízení ♦prozatímním* ze 17. bř. 1849 č. 170 ř. z. a to v čl. 6., pak v >instrukci« k zavedeni tohoto ob. zříz. vydané a to též k § 6 téhož zříz., dále v čl. VII, VIII, IX a XI uvozovaciho patentu nového zák. obecního z 24. dub. 1859 Č. 58 ř. z., pak v částce XXII, XXIII, XXIV a XXVI zákona z 5. bř. 1862 č. 18 ř. z. čili t. zv. *Základních pravidel* pro nové ob. zříz., odkudž tato výsada byla převzata do zemských obecních řádů z let 1863—64 do částky I. uvoz. zákona k nim, načež zá kladní statni zákon z 21. pros. 1867 č. 141 ř.z. ponechal v § 12 sněmům zemským úplnou volnost ve příčině obecní ústavy vůbec, tedy i obecních s-ů. Obecní s-y v zemích koruny České roz děleny jsou velmi nestejně; tak v Č echách jsou s-y pouze dva, totiž v Praze z 27. dub. 1850 Č. 85 z. z., a v Liberci z 28. čna 1889 č. 47 z. z. (viz Čechy, str. 569 si.), kdežto na Mor a vě jest jich šestero: v Brně ze 6. čce 1850 č. 126 z. z. (nový s. zemským sněmem na podzim 1904 usnesený došel v květnu 1905 sankce); dále v Olomouci z 24. led. 1866 č. 6 z. z., pak v Jihlavě z 24. list. 1874 č. 64 z. z., v Kroměříži z 18. ún. 1870 č. 25 z. z. a v Uh. Hradišti z 9. kv. 1867 č. 18 z. z.; ve S l e z s k u jsou tři, a to v Opavě z 20. led, 1866 č. 10 z. z., v Bilsku z 8. pros. 1869 č. 3 z. z. z r. 1870 a ve Frýdku z 8. pros. 1869 č. 4 z. z. z r. 1870. Obecní s-y jsou jak po stránce politické tak i národohospodářské velmi značnou vý hodou měst jimi nadaných, protože pro o d vod těchto měst slučují agendu jak obecní samosprávy ve smysle obecních řádů zem ských, tak i agendu administrativních úřadů státních, totiž c. k. okr. hejtmanství, poskytu jíce takto obcím jimi nadaným značnější moc v oboru samosprávy a tedy větší volnost i možnost rozvoje jak politického tak i ná rodohospodářského, a při zřizování jich vlá dami — ovšem cestou zákonodárnou — mo ment politický byl a jest vždy velice závažný; zvláště v zemich koruny České města statu tární měla býti střediskem moci živlu ně meckého, odkud tato moc měla se šířiti po celé zemi, což zvláště na Moravě až křiklavě provésti se mělo zřízením šesti s-ů, avšak cíle tohoto se nedosáhlo a i na Moravě do stala se do rukou českých dvě města se s-y, Kroměříž a Uh. Hradiště, kdežto v Čechách máme ve svých rukou jedinou Prahu a ve Slezsku žádné město statutární. V nové době vlády vůbec zřizování s-ů nových celkem nepřejí, třeba, jako ve Slezsku Frýdek a Bílsko, obdržely s-y pouze z důvodů politických, kdežto četná města v českých krajích uděleni s-u marně se domáhají. Ústava obecní statutárních měst liší se ve mnohém směru od obecní ústavy podle zem ských řádů obecních a to na prospěch a větší vývoj a moc samosprávy. Veškerost zákonů, nařízení, řádův a instrukcí táhnoucích se

Statuta Arnesti - - Statuta Conradi.

k právnímu životu měst statutárních vůbec nazýváme m ě s t s k ý m p r á v e m s t a t u tárním. P r a m e n y tohoto práva jsou: 1. p ů v o d n í obecní 3-y z let 1850 a pozdějších, které vesměs jsou vydány zvláštním zákonem zem ským, 2. d o d a t k y č i l i n o v e l l y k těmto s-ťtm vydané rovněž ve formě zákonů zem ských a týkající se změn jednotlivých usta novení s-ů původních podle potřeb časových a místních; 3. zákony a nařízení, jimiž samo správa statutárních měst o b m e z u j e se na prospěch státních úřadů administrativních, hlavně v oboru místní policie vůbec; 4. zá kony, nařízení a řády, jichž obecni s-y samý výslovně se d o v o l á v a j í , jako na př. do movský zákon, občanský zákon, různé řády jednací a disciplinární, zákon o důvěrnicích obecních, různé zákony říšské čili »všeobecné«, platné v oboru působnosti samostatné i pře nesené atd. 5. Zákony a nařízení pro všecky obce bez rozdílu, tedy i statutární obce, s p o l e č n é , jako: různé zákony o právu do movském, zákony o osvobození od obecních přirážek, zákon o dobýváni pohledávek vůči obcím, zákony ve příčině všech oborů policie místní, hospodářství obecního, chudinství, školství atd., pak obecni řády zemské staré i nynější, pokud s-y nemají ustanoveni zvlášt ních. 6. Zvláštní f i n a n č n í zákony pro města statutární týkající se hospodářství obecniho, hlavně příjmův obecních, totiž různých dá vek a přirážek a poplatkův obecních, půjček obecních atd. 7. Zvláštní zákony s i l n i č n í a s t a v e b n í , a s s a n a č n í atd. Veškerých těchto zákonů, nařízeni, řádův a instrukcí pod 1. až 7. uvedených jest množství veliké, které uváděti lze pouze v odborné knize. T e x t y veškerých zemských zákonův a na řízení v zemích koruny České jsou ovšem všechny, totiž český, německý a ve Slezsku mimo to i polský stejně aulhentické na zá kladě různých zákonův a nařízeni říšských i zemských. Podrobnější viz: B. Valenta, Otázka jazyková při publikaci v říšském a zemském zákoníku. J u d i k a t u r a správního soudního dvoru i říšského soudu jest ve pří čině měst statutárních též již dosti rozvět vena; zevrubnější ve sbírkách Budwinského a Hye-Glunekově. Co se týče z v l á š t n o s t í práva statutár ního samého, totiž r o z d í l ů od obecních zřízení zemských, jsou tyto hlavní: 1. Ve příčině o b v o d u obcí statutárních (okresy městské, ohraničení obvodu atd.); 2. ve pří čině o s o b v obci (měšťanstva, čestných mě šťanů, společníkův obce, atd.); 3. ve příčině o r g á n ů v obce (t. zv. *velké výbory«, měst ské zastupitelstvo, sbor obecních starších, obecní rada, městská rada, magistrát, purk mistr a jeho náměstkové, úřednictvo; počet členů obec. výb. pevný, určitý, též rady; pak různé instituce, kterých statutární města n em a j í (nejvyšší poplatník v obci, exemce statků deskových a lennich, spojení obcí pro společnou správu neb ústavy); 4. ve příčině v o l e b n í h o p r á v a (census volební abso-

lutni, právo vol. honoraci a čestných měšťanů, passivní právo volební do výboru, rady, purk mistra, rozhodováni o námitkách, průběh volby samé atd.); 5. p ů s o b n o s t o b c e s a m o s t a t n á (omezeni c. k. polic, ředitel stvím ve hlavních městech, příjmy obecní větší a rozvětvenější (dávky, přirážky a po platky), zvláštnosti obecniho hospodářství atd.); 6. p ů s o b n o s t o b c e p ř e n e s e n á (hlavní rozdíl: stat. města ve svém obvodě politickými úřady první stolice, potvrzení volby purkmistrovy císařem); 7. d o h l e d k obci (místodržitelství a zemský výbor přímo). Lit.: Jiří Pražák, Ústavní právo rakouské, díl I. Ústava obecní; dr. Fr. X. Veselý, Všeob. slovník právní, II., 556; E. Mayrhofer, Hand buch fůr den polit. Verwaltungsdienst II. sv. (porůznu); E. MischleraJ. Ulbrich, Oesterr. Staatswôrterbuch II., 2 (cl. >Städte«); Manz, Oesterr. Städteordnungen; různá vydání s-ů jednotlivých (většinou od obcí statutárních samých); dr. Boh. Valenta, Obecní s-y mo ravské (Brno, 1903). BVa. S ta tu ta A r n e sti sluji předpisy vyhlašo vané na shromážděních duchovenstva, svolá vaných za arcib. Arnošta z Pardubic. Týkaly se ponejvíce kázně duchovenstva. Po prvé vy dána (s. A. z r. 1349) v Plzni 1476, r. 1606 opět je vydal Jiři B. P o n t a n u s (v. t. 4) z Breitenberka čili z Praitenberka. Srv. o nich Palackého Dějiny nár. čes. III., 21; dále o nich sali v novější době Dudík, Menčik a Hófler. říslušnou literaturu viz v Zíbrtovč Biblio grafi ii IL, str. 464 a 1049. S ta tu ta O onradi ( s t a t u t y K u n r á tovy), též S. d u c i s O t t o n i s , nazývá se nejstarší známý zákoník český, obsahující do mácí právo obyčejové a pocházející od kní žete Konrada Oty ze znojemsko-brněnské větve Přemyslovců (viz K o n r á d 3.). Stav se po smrti kn. Bedřicha (1189) vrchním kníže tem českým, Konrád vyhlásil na gen. sněmu v Sadské r. 1189 S. C. za zákoník platný pro celou říši Českou, a to za přítomnosti pánů a rytířů z Čech i Moravy, jak dosvěd čují závěrečná slova v listině z r. 1189 po tvrzující darování Hrozňatovo Johannitům: >et alii multi abbates, clerici, monachi, milites tam de Moravia quam de Bohemia, qui convenerant in Sazka ad audienda s. ducis Ottonis*. (Cod. dipl. Mor. I. 329.) Ale pů vodní znění důležitého zákoníku toho se nám nezachovalo; zachovaly se nám jen konfir mace těchto s-ut vvdané Přemyslem I. pro Znojemsko a Bítovsko r. 1222 a pro Brněn sko r. 1229 a jeho synovcem, knížetem Old řichem Korutanským pro Břeclavsko r. 1237. Že tyto konfirmace týkají se v listině Hrozňatovské z r. 1189 zmíněných >S. ducis Otto nis*, plyne z těchto okolností: Úvodní věta všech 3 konfirmací zní: >ne autem ea jura, quae a p r a e d e c e s s o r i b u s n o s t r i s , u t a b o n a e m e m o r i a e d u c e C o n r a d o et ab aliis postmodum . .. sunt statuta*; tim nemůže býti míněn Konrád II., poněvadž ne byl vrchním knížetem českým, ale také ne

Statuta personalia. K onrád L vzhledem k § 1. řečených konfir maci, který chrání pokojnou držbu od dob knížete Konrada, nebof ubezpečováni statků proti všem nárokům, jež kladou se o sto let nazpět, jest věci zhola nemožnou; též vý hrada immunit církevních v posledním § všech 3 konfirmaci — ačli § tento nebyl teprve přidán v konfirmacích — to vylučuje, poně vadž immunity se udělovaly u nás teprve ve XII. stol. — Brandl a I. Čelakovský jsou toho míněni, že byla vydána pouze pro Mo ravu, aby právní obyčeje krajů moravských byly sjednoceny, a ic vydání S-ut C. pro Čechy jest sice možné, ale že není proká záno. Naproti tomu Palacký, H. Jireček, Ka lousek a Demel míní, že vydáni jich pro ce lou říši Českou shora citovanou klausuli na listině Hrozfiatovské jest dostatečně proká záno; nasvědčuje tomu i ta okolnost, že ustá leni nejistých poměrů držby a ochrana oby vatelstva proti přehmatům úředníků hrad ských, jez byly vedle unifikace práva oby čejového účelem sepsáni těchto s-ut, stejně se jevily nutnými v Čechách i na Moravě. Nepochybné arci jest (jak i Čelakovský míní), že znění statut pro Čechy bylo poněkud jiné než pro Moravu; tak zejména nezacho vala se v Čechách aspoň ve stol. XIII. žádná stopa o dvojitosti soudu hradského či župniho, tak že nutno za to míti, že příslušné článkv S-ut C. (§§ 21 a 22 Znoj. konfir mace " = §§ 28 a 29 Brn. = §§ 29 a 30 Břecl. konfirmace) ve znění pro Čechy určeném se nevyskytovaly. — Co se týče poměru původ ních S-ut C. k dochovaným konfirmacím, lze z úvodních vět oněch 3 konfirmací sou dili, že hlavní jejich trest pochází od vévody Konrada Oty a že Přemysl i Oldřich přiči nili jen některé celkem nečetné články. Nej více — jak se zdá — původním S-tům C. se blíži nejstarší a nej kratší konfirmace Zno jemská z r. 1222, mát 32 §§, kdežto Brněn ská z r. 1229 37 §§ a Břeclavská z r. 1238 38 §§. Co se týče o b s a h u , S. C .jsou nejdůležitějšim pramenem k poznání domácího práva, zejména řízení soudního platného u soudů hradských čili župnich. Z úvodních slov vysvítá též, že S-ty C. vlastně bylo se psáno jen platné právo obyčejové (které jen tu a tam je poněkud pozměněno) a že pří činou jejich sepsání byly kruté bouře, které v XI. a XII. stol. zuřily mezi Přemyslovci a ve vykonávání práva i v právních poměrech majetkových způsobily veliké zmatky; účelem jejich bylo jednak chrániti posavadni pokoj nou držbu jednotlivců (§ 1 všech tři konfir mací ), jednak učiniti přítrž přehmatům a libo vůli úředníků hradských, jež pro rozervané poměry občanské války stále se množily (ze jména § 2 všech tří konfirmací, § 21 Brn. = § 22 Břecl., § 22 Brn. = § 23 Břecl., § 20 Znoj. = § 27 Brn. = § 28 Břecl., § 28 Znoj. = § 35 Brn. = §36 Břecl. konfirmace poskytuji takové ochrany). Některá ustano veni jeví vliv práva německého (tak odstra něni povinnosti z obecni poruky § 25 Brn. = § 26 Břecl. konfirmace). Co do o b o r ů p r ávO ttftr S lo raík Naučný, t ř . XX IV . 15/5 1905.

n i ch největší čásf S-ut C. upravuje zřízení soudní (23 §§ Znoj., 26 §§ Brn. a 27 §§ Břecl. konfirmace, z toho 2 §§ Znoj. a Brn. a 3 §§ Břeclavské konfirmace týkají se příslušnosti a 3 §§ všech tří konfirmaci organisace soudní), něco málo předpisů týká se práva materiál ního a to jednak trestního (6 §§ Znoj., 10 §§ Brn a Břeclavské konfirmace), jednak občan ského *3 §§ všech tři konfirmací). Z celého zákoníka zřejmo, že hlavním předmětem jeho jest sepsání předpisů týkajících se řízeni soud ního u soudů hradských či župnich, jen pří ležitostně sepsány některé předpisy materiálného práva, jež pokládány za zvláště důle žité. L i t e r a t u r a : edice: Halbrich, Jura primaeva Moraviae (Brno, 1781); H. Jireček v disscrtaci Ueber Eigenthums-Verletzungen nach dem altbóhmischen Rechte (Vid., 1855); Boček a Chytil v Codex Moraviae diplomaticus, Znoj. II. 140 (per extensum V. 225), Brn. 209 a Bř. 325; H. Jireček, Codex juris boh. I. (Znoj. str. 53—57, Brn. str. 62—65, Břecl. str. 68—72); české parafrase a kommentáře: Jičínský, Parafrase Práv Kunrátových (*Právník« IV., 1865); Dudik, Dějiny Moravy, IV., 224—234; V. Brandl, S. C. (*Právník*, XII., 1873); zpracování jich: Palacký, Děj. nár. čes. I. 2. str. 299 a si. (srovnává jejich předpisy se srbským zákoníkem Štěpána Du šana); Jar. Haněl, O vlivu práva něm. v Če chách a na Moravě (Př., 1874, str. 95—132, líčí organisaci soudů župnich a řízení soudní u nich na základě S. C., též v »Právniku«, XIII.); H. Jireček, Slov. právo v Čechách a na Moravě, II.; Jar. Čelakovský, Povšechné právní dějiny české (2 vyd. Praha, 1900 si.); Životopis zákonodárce: J. Demel, Konrád Ota, první markrabě moravský (»Čas. Mat. Mor.* XVIII., 1894). -mel. S ta tu ta p e r so n a lia jsou (v soukromém právu mezinárodním) právní normy vztahu jící se na poměry o s o b y a její m o v i t o s t i (mobilia personám sequuntur, niobilia ossibus inhaerent), naproti tomu s. realla právní pravidla týkající se n e m o v i t o s t i , a s. mixta právní předpisy vztahující se na p r á v n i j e d n á n í . Dotčená statuto vá theorie, pochází od italských postglossatorů a práv níků. Zaváděla změnu v dosavadních sou stavách právních. Podle práva franckého pla til totiž v soukromém právu mezinárodním systém p r á v o s o b n í c h (lex gentis), t j. každý žil podle práva kmene, k němuž pří slušel narozením, kdežto v době právních knih zavedena soustava p r á v a ú z e m n í h o (lex terrae), t. j. zásada, že na jistém území platí jen právo tohoto území. I dotčená statutová theorie postglossatorská podlehla změně. V dobách pozdějších rozumělo se s t a t u t e m p e r s o n á l n í m právo b y d l i š t ě jisté osoby (lex domicilii), r e á l n í m s t a t u t e m pak právo platné na místě, kde se na lézá jistá věc (lex loci rei silae\ a s t a t u t e m , s m í š e n ý m právo onoho místa, kde bylo uzavřeno jisté právní jednání, při čemž roz hodovalo i místo splnění. Statutová theorie přešla do legislací z konce XVIII. a z poč.

Statutární — Staunton.

XIX. stol. (do pruského Landrechtu, záko níku Napoleonova a rak. ob. obč. zák.). S ta tu tá rn í, z lat., řídicí se statuty nebo stanovami nebo na nich se zakládající. S. m ě s t o viz S t a t u t (obecní), str. 31. S ta tu ty viz S t a t u t a S t a t u t a . S ta ts V in c e n z , architekt něm. (* 1819 t 1898). Byl s počátku zednickým mistrem při stavbě kolínského dómu, r. 1863 stal se stavitelem diécése, r. 1864 stav. radou. Pra coval zejména ve slohu gotickém, jemuž snažil se razit i nové dráhy, a zbudoval množ ství kostelů gotických, zejména: kostel sv. Mauritia v Kolíně n. R. ^1861—65), Mari ánský kostel v Cáchách, katol. chrámy v Dessavě, Kevclaeru, Eberswalde, Bemshausenu, hlavní své dilo Mariánský dóm v Linci ipoč. 1862) a j. Dovedl spojiti moderní požadavky s formami středověkými. Vedle toho dlužno ještě uvésti: nemocnici sv. Hedvik)' v Berlíně a vlastni dům v Kolíně n. R. Zabýval se také vnitřní výzdobou kostelův i dřevořezbou, o čemž svědčí oltář v Liebfrauenkirche v Trevíru. Vydal: Gotische Entwúrje (1854 až 61); Gotische Ein\elheiten ^1868—70) a Gotischcs Musterbuch (s Ungcwittcrem a Reichenspergerem, 1856—60, 2. vyd. 1897) a j. S ta u d e n m a ie r F ra n ž A n to n , theolog něm. (* 1800 — f 1856), studoval v Tubinkách, r. 1827 posvěcen na kněze a r. 1830 jmenován řád. profes, na kat, theol. fakultě v Gicssech. R. 1837 přišel na fakultu ve Freiburce v Br., kde r. 1843 jmenován kapitulárcm dómu. S. snažil se zavésti v katoli cismu konstrukci spekulativní a napsal: Jo* hannes Scotus Erigena und die WissenschaUen seiner Zeit (1834); Encyklopaedie der theol. Wissenschajten (1834); Der Geist der góttlichen Offenbarung oder Wisscnscha/t der Geschichtsprincigien des Christentums (1837,2 sv., 2. vyd. 1866); Die Philosophie des Christen tums oder Metaphysik der Heiligen Schrijt (1840); Darstellung und Kritik des Hegcischen Systems (1844); Die christliche Dogmatik (1844—52, 4 sv.); Das Wcsen der kathol. Kirche (1845); Zum teligióscn Frieden der Zukunft (1846—51, 3 sv.). Srv. Lauchert, Franz Anton S. (1901). S ta u d e n z viz S tu d e n c e . S ta u d in g viz S tu d é n k a . von S t a u d t K a rl G e o rg C h ristia n , mathemalik něm. * 1798 -- f 1867). Habi litoval sc r. 1822 na univ. ve Vircpurce, r. 1827 byl jmenován prof. polytechniky v Norimbcrce, r. 1833 na univ. v Erlankách. Byl žákem Gaussovým a zabýval se zprvu theorii čísel; později pracoval o geometrii a zbavil tuto nauku všech metrických po můcek, takže rozvoj geometrie polohy čili t. zv. geometrie průmětné jest v podstátě jeho zásluhou. Geometrii tu vyložil v klassickém svém díle Geometrie der Lage (1847). Mimo to vydal: Beiträge \ur Geoni. der Lage (1856, 1857 a 1868); Móglichst einfache Entwlckelung des Gauss'schen 7'hcorems, die Theilung des Kreiscs betrejfend (1825); pak důle žité rozpravy v Crclleově >Journalu«: Beweis

eines Lehrsat\es, die BemouillVschen Zahlen betreýend (1840); Construktion des reguláren Sieb\ehnecks (1842) a j. Srv. Noether, Zuř Erinnerung an Karl Georg Christian von S. (Lip. 1901). S t a n f e n : 1) G r o s s e r S., též Me r kur , hora u Baden Badenu, 672 m, nazvaná podle obrazu Merkurovatu nalezeného; krásná vy hlídka na Černý les a Rvn. 2) S., hrad, viz H ó h e n s t a u f o v é , str. 470 5. S) S., okr. město badenského kraje freiburského (17.940 obyv.), na úpatí Černého lesa, jz. od Freiburku na říčce Neumagenu a při trati Krozingen-Sulzburg, má 1779 obyv. (1900\ katol. kostel z r. 1487, got. radnici z r. 1546, tři továrny na sukna, koželužny, mlýny, čilý obchod s ovocem a vínem, ne boť blízký Schlossberg, korunovaný zříce ninou S., pokryt je vinicemi. S připomíná se jako ves již r. 770, městem bylo r. 1341; do r. 1602 bylo v drženi svob. pánů Staufských, načež náleželo až do r. 1806 k Ven kovským zemím rakouským. S ta u fen b erg , plným názvem R i t t e r P e t e r von S., název něm. básně elsaského básníka E g e n o l t a ze zač. XIV. věku, jejíž látka upomtná na pověst o Meluzině. VXVI.st. zpracována Fischartcm (1588), nověji vydána Jänickem (Altdeutsche Studien, 1870) a E. Schroderem (Zwei altdeutsche Rittermaeren, 1894). O autoru psal P. Jaeckel, Egenolt von S., cin Nachahmer Konrads von Wíirzburg (1898, dissert. marburská). Stauffaoher W e r n e r , podle tradice zá možný rolník z kantónu schwyzského, jenž se dvěma soudruhy (viz Ri itl i a F ú r s t 1) r. 1307 umluvil spiknutí proti náměstkům cis. Albrechta 1. V listinách z r. 1313 a 1314 připomíná se skutečně jakýsi Werner S., landamman schwyzský. Stauffer-B ern Kar l , něm. malíř, mědiryjec i sochař (* 1857 — f 1891). Studoval na mnichovské akad., načež usadil se v Ber lině. Tam zabýval se nejprve portraitováním a za podobiznu sochaře Kleina dostalo se mu vyznamenání, potom r. 1855 pod vedením mědirvjce Petra Halma ryl zvláštním svým způsobem zvláště portraity, jako Men\la (1S85), Petra Halma, K. F. Meyera, Gust. Freytaga, své matky (vesměs v beil. nár galerii) a j. Podobiznu Freytagovu maloval také v oleji ylS87, v nár. galerii v Berlíně), rovněž podob, své matky (1885). B. 1888 odebral se do Říma, kde se věnoval s Maxem Klingerem sochař ství, ač v tomto umění nedodělal se úspěchů. Nejvíce dovedl vyniknouti jako ryjec a jeho práce vynikají plastičností a naturalistickou propracovaností jednotlivých částí. Z ne šťastné lásky zešílel a zemřel v poměrech trudných ve Florencii. Srv. Bode, Berliner Malerradierer (2. vyd , 1891); Brahm, Karl S., sein Lcbcn, seine Briefe, seine Gedichte (4. vyd., 1896). S ta u fo v o l viz H o h e n s t a u f o v é . S ta u n ton [stánťn]: 1) S., zdrojnice řeky Roanoke pramenící se v Blue Ridge v sev.-

Staunton — Stauropus. amer. státě Virginii a spojující se u Clarksvilleu s Danem v R o a n o k e (v. t. 1). 2 ) S., hl. m. hrabství Augusty v sev.-amer. státě Virginie, nad Lewis Creekem, poboč kou ř. Shenandoah, má 7289 obyv. (1900), universitu, voj. školu, ústav pro choromyslné, hluchoněmé a nevidomé, továrnu na tannin, ielezárny a parní pily. 26 km sv. proslulé je sk y n ě W eyerova a Madisonova. S t a u n t o n [stánťn]: 1) S. G e o r g e Leon a r d , angl. cestovatel (* 1737 — f 1801). Studoval lékařství v Montpellieru a r. 1762 odebral se jako lékař do Záp. Indie, stal se tajemníkem lorda Macartneye, guvernéra ostrova Grenady, její doprovázel do Vých. Indie, kde Macartney stal se mistodržitelem Madrasu. S ním S. odebral se také jako legačni tajemnik v 1. 1792—94 do Činy a jme nován mimoř. vyslancem a zplnomocněným ministrem. Napsal: An authentic account of an embassy from the king of Great Britain to the emperor ot China (1797,2 sv., s ma pami a mědirytinami); pomáhal mu John f i a r r o w (v. t.). Biografii jeho napsal a . 2). 2) S. G e o r g e T h o m a s , angl. cestovatel a indolog, syn před. (* 1781 — f 1859). Pro vázel r. 1792 svého otce do Činy, studoval pak v Cambridgei, a r. 1799 stal se úřední kem Východoindické spol. v Kantoně. R. 1816 provázel vyslance lorda Amhersta do Číny jakožto král. kommissař a konal znamenité služby anglické vládě při vyjednávání s Čí nou. Vrátiv se r. 1818 do Londýna, byl až do r. 1852 politicky činný a s nepatrnými přestávkami stále členem parlamentu. Po zději uchýlil se v ústrani. Přeložil do angl. čínský trestní zákon, Ta-tsing-leu-lee (1810, franc. od F. Renonarda de Sainte Čroix, 1812, 2 sv.), a napsal: Narrative of the Chinese embassr to the khan of the Tourgouth Tartars (1821) a Miscellaneous notices relatmg to China and the British commercial intercourse with that country (1822). Obstaral též vydání Mendozovy »History of the great and mighty kingdom of China*, přeložené roku 1588 od Parkea (1853—54, 2 sv.). S) S. H o w a r d , angl. šachista a spisovatel (• 1810 — t 1874). R. 1843 zvítězil ve veli kém šachovém turnaji nad Francouzem SaintAmantem a byl pokládán za prvního šachistu Evropy až do r. 1851, kdy byl poražen Něm cem Ad. Anderssenem. V 1. 1841—53 redi goval měsíčník šachový »The Chess Player’s Chronicic*, r. 1865 také »The Chess World* a po dlouhou dobu byl redaktorem šachové ruoriky v »Illustrated London News*. Mimo to psal četné knihy o šachu jako: The chess players handbook (1847); The chess players tcjctbook (1849); The ch. p . companion, The chess praxis, doplněk ke knize první (1860), a j. Jeho Laws and practice o f chess, záko ník šachový, dočkal se několika vydáni. Mimo to účastnil se Routledgeova vydání dramat Shakespeareových a napsal: Great schools of England (2. vyd. 1869). S t a u p o n viz S t o u p n o .

von St& uplts J o h a n n c s , theolog, něm. ( t 1524), byl gen. vikářem řádu augustiniánů v Německu a tak ocitl se v blízkých přátel ských stycích s Lutherem, jehož povoláni do Vitemberka (1508), kde sám byl professorem, umožnil. R. 1512 professury se vzdal a žil v již. Německu; později, aby nemusil proti Lutherovi vystoupiti, vzdal se vikářství a působil v Salcpurku jako dvorní kazatel arci biskupský a opat kláštera benediktinského. Jeho spisy De amore Dei a De fide Chri stiana ukazuji sklon k reformaci. Sebraných spisů I. díl vydal Knaake (1867). Srv. Ludwig Keller, Joh. v. S. u. die Aufánge der Reformation (1888). St& urodulie (z řec. oxavQÓs, kůl, kříž), u c t í v á n i kříže, na němž Kristus pněl. St& urollth, nerost kry stahující ve sloupcovitých tvarech soustavy kosočtverečné, jež skoro vždy jsou dvojčatně srostlé buď podle brachydomatu 5 P oo - pak stojí oba srostlé sloupce na sobě téměř kolmo, a od tud má minerál i jméno svoje (oxavQÓQ, kříž) — anebo podle pyramidy J Plf zarůstá jeden sloupec do druhého šikmo. S. jest narudle až načernale hnědý, na vrypu bílý, lesku skelného, slabě průsvitný neb neprů hledný. Štěpnost podélná nedokonalá, lom lasturový. Tvrd. = 7—7%, hust. = 3*65—3*77. Lučební složení s-u je přibližně /rFrA/8S/sOl3, což by bylo 26*32% kysličníku křemičitého, 55*92 hlinitého, 15*79 železnatého, 1*79 vody. Jest neroztopný a v kyselinách nerozpustný. Vyskytuje se v hlinitých břidlicích kontaktně přeměněných, vc fylíitech a svorech, na př. u Ostružné blíže Šumperka na sev. Moravě s granátem, v Čechách u Krottensee v ho rách Krušných; na Monte Campione blíže Sv. Gottharda s disthenem, v départ. Finistěre ve Francii, v Sev. Americe na četných místech a j. Fr. Sl-k. S t& u ro m e d u ia e , zool., v i z L u c e r n a r i a a Medusy polypovité. St& uropégion, řec., ve vých. církvi právo vztýčiti (nrjyvvnt, upevňuji, zarážím) kříž tam, kde má býti zřízen chrám. Viz St a v r o p i gi á l ní k l á š t e r y . St&uropu* Boisd., h r a n o s t a j nik, rod motýlů z čeledi Notodontidae vyznačený očima lysýma, tykadly samčími hřcbcnitými, na konci lysými a jedním párem ostruh na zadních holeních. Jediný druh jest S. fa*gi L., h. b u k o v ý , který ma přední křídla popelavá se 2 žlutavými proužky příčnými a před krajem s řadou teček černých, vnitř bilé lemovaných; zadní křidla popelavá, ke kořenu světlejší. Rozp. 58 —64 mm. Housenky jsou lysé, 14nohé, bez pošinck, na konci se dvěma tenkými kyjovitými přívěsky, s 2. a 3. párem noh prodlouženým ; barvy jsou rudohnědé sc světlejším pruhem hřbetním. Od čna do září na bucích, dubech, břízách, lipách, olších a ořeší; v klidu zvedá předek i zadek těla a drží prodloužené nohy křížem. Kukla jest leskle černohnědá a přezimuje v plochém, hedvábném zámotku mezi listy. Kpk. *

Stauroskop — Stavanger.

S ta u rosk op (z řec.), polarisační přístroj k určování směrů optických os krystallů. Představme si na př. Mitscherlichův polarimetr (srv čl. C u k r o m ěr) se skríženými nikoly osvětlený světlem bílým. Vloži-li se mezi oba nikoly destička jednoosého krystallu, zbroušena rovnoběžně s osou, zbarvi se zorné pole a jen tehdy zůstane tmavým, když osa destičky spadá do směru jedne ze skřižených polarisačnich rovin nikolu. Může býti tudíž otáčením destičky určen směr její optické osy. Poněvadž pozorováni založená na stanoveni největší tmavosti pole nejsou přesná, navrhl Ko b e l l (viz >Pogg. Ann.« 320, 1855) položití pod analysátor konoskopu (viz P o l a r i s a č n í p ř í s t r o j e ) des tičku vápence dvojlomného sbroušeného kolmo k ose a určití polohu osy ze zmizeni interferenčního úkazu, který povstane, když polarisační roviny skřižených nikolů ne souhlasí s osou zkoumavého krystallu. A. B ř e z i n a navrhl užiti dvojdesky vápencové (viz *Pogg. Ann.« 1 2 8 , 146, 1866 a i3 o , 141, 1867), ale ani toto uspořádání neosvědčilo se příliš. Přesnějším zařízením jest Bert r a n d o v a čtyřnásobná deska křemenová (viz »Zeitschrift f. KrystalU. /, 69, 1877), jejíž dotykové plochy nahrazují zároveň nitkový kříž v zorném poli. Moderní s-y na př. Calderonův usuzuji polohu osy z úkazu zaří zeni polostinového (srv. cl. C u k r o měr , str. 772 5), které náleži mezi nejpřesnější. Název s. pochází od Kobella z r. 1855. nvk. S ta v , ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Nová Paka, fara Ůbislavice; 53 d., 276 obyv. č. (1900), kaple sv. Petra a Pavla, mlýn. S ta v viz P l e s o . — S. Č e r n ý (C{arny staw), jezírko, viz Č e r n ý s t a v. S ta v , slovo mnoho významné, zejm. způ sob, ve kterém něco trvá, p o l o ž e n í , p o m ě r y a o k o l n o s t i , ve kterých kdo žije, pak p o v o l á n í , ž i v n o s t , d ů s t o j e n s t v í , t ř í d y o b y v a t e l s t v a atd. Viz též S t a t u s a Stavové. S. a g g r e g a č n í (aggregační s-y hmoty) viz S k u p e n s t v í . S. c i v i l n í viz C i v i l n í s t a v . S. č t v r t ý viz Č t v r t ý s t a v . S. d u c h o v n í viz D ucho v ní s t a v , Cler us , Čechy, str. 484a, 518a, 537 b, S t a vové. S. k o n k r e t u á l n i viz K o n k r e t u á l n í stav. S. m a n ž e l s k ý , p a n e n s k ý a v d o v s k ý viz M a n ž e l s t v í , P a n e n s t v í a V d o v s t v í . S. m ě s t s k ý viz B o u r g e o i s i e , Čechy, str. 485 5, 519, 534 si., 564 b, Ra k o u s k o , str. 182a, 187a, Mě s t o, str. 167a si., Gorod, Stavové. S. o b l e ž e n í viz O b l e ž e n o s t . S. o b r a n n ý (defensiva) viz O b r a n nost. S. o s o b n i čili c i v i l n í viz C i v i l n í s t a v . — 8. o s o b bývá názvem knih, jež podávají soupis osob náležejících některému odboru úřednímu a stručné údaje osobni, tedy tolik co s c h e m a t i s m u s .

S. p a n s k ý viz P a n s k ý s t a v , Kní ž e , Ba r on, Pán, H r a b ě atd. S. p ř í r o d n í n. p ř i r o z e n ý (něm. iVatur\ustand, fr. état de nature) viz P ř í r o d a , str. 703a, S t á t , str. 8a, K u l t u r a . S. r y t í ř s k ý viz R y t í ř s t v í , pak Čechy, str. 484 fr, 518 si., 537 a. S. s e l s k ý viz S e l s k ý s t a v a Čechy, str. 485 b si., 516 si., 519 a, 538. S. t ř e t í (fr. Ie tiers état) viz B o u r g e o i s i e , S i e y ě s a Čechy, str. 519a. S. v l á d y c k ý viz Čechy, str. 484 b a 518. 8. v o d y značí polohu hladiny vodní vzhle dem k nějaké úrovni a při přesnějším ozna čování měří se na zvláštním měřítku stoja tém, stupnici vodní neb v o d oč tu. Ve vo dách tekoucích, rybnících a pod. rozeznáváme s. vody n í z k ý n. mal ý, o b y č e j n ý a v y s o k ý ; obyčejný a. vody nazývá se někdy nesprávně také střední, kterýžto název však přináleží jen arithmetickému průměru růz ných s-ů vodních; vysoký s. vody způsobuje často povodně, kdežto nízký s. svědčí o ne dostatku a bývá v souhlase s nedostatkem srážek ovzdušných. 8. vody n o r m á l n ý t . j. předepsaný značí s. vodní hladiny, který nemá se překročiti; zřizuje-li se na př. jez, dovolí se vzedmouti vodu jen do určité, na základě místních poměrů v úředně stanovené výšky a to jest s. vody normálný; aby ne vystoupila voda výše, upraví se v jezu otvory příhodně zavřitelné, jež v případě potřeby se otevrou — vyhradí — a přebytek vody vypustí. Plk. S. v ý j i m e č n ý viz V ý j i m e č n ý s t a v ; srv. O b l e ž e n o s t a R a k o u s k o , str. 220a. 8. z r o d u (status nascendi). Mnohé prvky i sloučeniny chemické s jinými daleko leh čeji a rychleji reagují, byly-li s těmito ve styk uvedeny v tom okamžiku, kdy právě vznikly, než byly-li prvky neb sloučeniny ty dříve isolovány a pak teprve s jinými lát kami ve styk uvedeny. V případě prvém reagovaly prvky neb sloučeniny ve s-u z. Za přiklad působeni nějaké látky vc s-u z. uvedeno budiž vznikáni arsénovodíku; pře váděním vodíku plynného přes arsén vzniká arsénovodíku množství nepatrné, reakce p ro bíhá velmi zvolna. Uvedeme-li však nějakou sloučeninu arsénu ve styk se zinkem a ně jakou kyselinou, tu vodíkem při působeni zinku v kyselinu vznikajícím převáděn jest arsén velmi rychle v arsénovodík. Pl\ak. S ta v v tkalc. viz S t a v t k a l c ov s k ý. S ta v a n g er: 1) S., hl. m. norského amtu t. jm. S. rozkládá se na skalnaté půdě při Bukkefjordu naproti Lysefjordu a vyniká 2 pohodlnými přístavišti s doky a loděnicemi, tak že náleží k předním přístavům norským. Blízkou rejdu v zátoce dusevické navštěvují často i lodi válečné. Město zbudované po nejvíce ze dřeva trpělo hojně požáry; z budov vyniká dóm zbudovaný ve XII. a XIII. stol. část. ve slohu normanském, částečně v go tickém (r. 1866 uvnitř obnoven); býv. bi skupská residence, v níž je nyni gymnasium; nový chrám sv. Petra; dále museum, ně

Stavasser ■— Stavba.

kolik ústavů vzdělávacích, pěkné sady a j. památky: okrouhlý pomník Lysikratův (viz Obyvatelstvo počtem 30.541 duší (1900) za přílohu při A r c h i t e k t u r a , tab.III.) a polygo bývá se hlavně obchodem s produkty rybář nálni v á Kyrrhestova {»věž větrů«, viz tam skými, jm. vývozem sleďů, anžovek, humrů, též, tab. III.) dosvědčující, že zvláště povaha slohu korinthského hodila se pro půdorys méně pak průmyslem. kruhový i polygonálni. U Římanů nalézáme 2) S. norský amt na záp. pobřeží Norska mexujicí na s. s amtem Sóndre-Bergenhus, již v době raného slohu okrouhlý peripteros na v. s Nedenäsem a Lister-Mandalem kolem korinthský (chrám bohyně Vesty v Ti voli) a rozlehlého Bukkefjordu, jenž děli se tu na s. centr, došla u Římanů zvláštní obliby při četné hluboké, přírodními krásami vynikající pomnících a hrobkách, kde na kvadratickém fjordy (Lysefjord, Hólefjord) a uzavírá v sobě podstavci zdvihá se s. válcová, nahoře tu hojné ostrovy (Bukken, Karmó). Povrch jeho mulem kuželovité ukončená, jakož jest mau je veskrze hornatý. Obyvatelstvo žijící po soleum Augustovo a hrob Hadrianův v Římě čtem 127.192 duší (1900) na ploše 9147 km* (v. tamtéž, tab. V.), pak při stavbách, jako veliké, živi se jednak zemědělstvím a chovem byl Pantheon v Římě (v. tamt., tab. IV.). dobytka, jednak plavectvim a rybolovem. Po Za dob prvého křestanství stavěny vedle ba dél pobřeží vede z Egersundu do S-u dráha silik též okrouhlé nebo polygonálni s-by cír 76 km dlouhá. Amt dělí se na fojtstvi Jäde- kevní rozměrů menších. Tak Konstantinův první chrám v Antiochii, nejstarši datovaná ren-Dalene a Ryfylke. S t a v a s s e r P e t r A n d r e j e v i č , sochař památka toho druhu, byl osmihran. Půdo rus. (* 1816 v Petrohradě — f 1850 v Římě), rysu okrouhlého nebo polygonálniho byly dále byl žákem akademie petrohrad. a r. 1841 četné kaple ná irobní, baptistéria a jiné bu usadil se v Římě. V akademii dosáhl vyzna dovy církevní. Tvar jejich centrální jest buď menáni za polovypuklinu David hraje na prostým napodobením římských nahrobkův harfu před Saulem, později zhotovil Mladého a teplíc, anebo záleží v kruhové, na slou lovce s udici (bronzový odlitek v Petěrhofu) pech spočívající prostoře střední,kupoli kryté, a s Ant. Ivanovem náhrobek S. ščedrina a již obkličuje nižší loď, krytá valenou klenbou. obrovskou postavu Musy Clio pro simbirský Tento způsob jest charakteristický pro řím pomník Karamzinův. Dále pochází od něho ské založení s-by centrální. Pěkným příkla Anděl kalicí vodu v rybníku Siloah; Modlici se dem jest náhrobek sv. Konstancie na Noanděl; Rusalka (1845, nádherná tato socha mentanské silnici u Říma a Sta Maria Magz m ram oru je v museu Alexandra III. v Petro giore v Noceře (V. stol.), nepochybně staré hradě); Salyr obouvá Nymfi sandál (tamže). baptistérium, pak baptistérium v Ravenně Poslednější dvě práce jeho pokládány jsou z téže doby. Sloh byzantský, jenž spojil dis za nejlepší a nej význačnější, spojujíce antic posici centrálni s tvarem basiliky, přispěl kou ušlechtilost formy s podivuhodnou ži tak ke snadnějšímu rozvinuti bohatosti tvavotnosti a lepostí postav a linii. Vedle toho rův, i způsobil, že mohlo býti snadněji užito pochází od něho ještě několik poprsí por- s-by centr, pro chrámy většího založeni. Zde užito velkolepé kupole ke kryti rozměrné traitnich. S ta v b a značí 1. s t a v ě n í , budováni domu, prostory střední a hlavní, co již samo sebou mostu, silnic atd., tedy výkon; 2. b u d o v u půdorysu i s-bě kostela vtisklo ráz centrální. samu (srv. s t a v e n í ) . Zvětšuje-li se nějaká Nejlepšími příklady tohoto založení v Itálii starší budova s-bou novou, je to p ř í s t a v b a , jest San Vitale v Ravenně (v. tamt., tab.VL) změní-li se stará s. novou s-bou podstatně a San Lorenzo v Miláně, v Němcích pak ve svém vnitřním nebo vnějším uspořádání, chrám cášský (796—804), nejspíše podle vzorův provádějí-li se totiž podstatné opravy neb italských, zejména San Vitale v Ravenně, vy změny na budovách již stojících, slove tako stavěný, jenž v násl. stoletích v malém čas těji byl reprodukován. Též za pozdní doby váto úprava p ř e s t a v b o u . S-bu prováděti smí jen živnostník k tomu slohu románského patrný jest vliv disposice oprávněný a tu podle druhu látky, z níž s. centrálně na s-bách kostelů sv. Martina a se provádí, bývá účastněn při ní buď zedník, sv. Apoštolů v Kolíně n. R., z nichž onen kameník, tesař, zámečník a j . v., který však nad křížením lodi má kupoli kulatou, tento musí míti oprávněni ku provozováni prací osmibokou. Nejoblíbenějši byla rotunda přece stavebních. Pravidla, jichž jest šetřiti při po v Itálii, kde po VIII. stol. i nadále nalézáme volování, provádění a po skončeni s-by ob hojně s-veb centr., a to i kostelů farních sahuje zákon za tim účelem zvlášt vydaný, většího založení, které stavěny po celý středo kterým se stanoví s t a v e b n í ř á d a to buď věk. Vlivem slohu byzantského vznikly též pro jistá města zvlášt v něm vyznačená nebo v Anglii a ve Francii některé s-by centr., pro celé země. Fka. celkem rozměrů menších. Ve Francii zvláště S. c e n t r á l n í zove se s., jejíž rozloha od řád templářů zakládal nevelké své kostely a určitého středu počínajíc na všechny strany kaple po způsobu s-by hrobu Spasitelova rovnou měrou se vyvinuje; v širším slova v Jerusalemě. Na poloostrově Balkánském a smyslu í s., jejiž jednotlivé části kolem ně v zemích východních jsou s-by centr, buď jakého středu se usazují, aniž při tom šetřeno původu byzantského, nebo jeví mocný vliv přísně souměrnosti. Obyčejně bývá střed slohu toho. Nej známější z nich jest Hagia s-by centr, jako nej význačnější část její zvláště Sofia v Cařihradě (viz A r c h i t e k t u r a , str. charakterisován. V Athénách jsou dvě takové 677 b a tab.VI.) císařem Justiniánem v i. 532

Stavbuvedoucí — Stavčany.

až 537 vystavěná, v níž starokřesfanská dis posice centrální dospěla svrchované výše vy nikajíc nádherou svého vystrojení i jednot nou dojímavostí vnitřku. Pro byzantský tvar půdorysu okrouhlého jest typickou památkou chrám sv.Jiří v Soluně, s. okrouhlá, kupoli krytá, s lucernou a vyni kající apsidou (prý ve IV. stol.). Tento chrám zahajuje velikou řadu zvláštních s-veb centr., totiž o k r o u h l í c e či r o t u n d y (v. t.) s vyni kající apsidou, jakož i s-by polygonálni téže disposice. Loď kryta obyčejně kupolí, apsis polokupolí; střecha lodi podle půdorysu jest kuželovitá nebo jehlancová, při apsidě oby čejně kuželovitá. Byly to kaple hřbitovní (s podzemními sklípky), kostelíky hradní, baptistéria nebo i kostely farní. Vyskytují se dosti hojně v Korutanech, ve Štýrsku, v Uhrách poblíž hranic zemí jmenovaných, dále v Hor ních i Dolních Rakouskh, v Čechách a na Moravě, méně pak v Sasku a středním Po labí. S-by ty, podobajíce se tvarem i účelem s-bám italským, zajisté od jihu na sever se šířily, jakž soudíme i z toho, že lze je slcdovati po starých cestách římských, obchod ních i vojenských, jež z Itálie vedly na sever. Možno ovšem, že tvar kaplí těchto v podrob nostech různými vlivy místními se pozměnil. Tak liší se naše české okrouhlíce, jež mají venkoncem tvar jednotný, v mnohém již od rotundy sousedních zemi alpských (viz o tom Čechy, str. 389a—-391a). V dobách pozdějších nemá centrální zalo žení na západu i sev.-záp. evropském sko rem žádných dokladů při s-bách větších, to liko vyniká při mnohých s-bách kostelních ráz středový tím, že křížení lodí podélné a příčné charakterisováno nápadnou kupolí nebo věží centrální (Rouen, Valencia, Flo rencie a j.), kterýžto dominující útvar posky tuje i celku ráz centrální. Gotika nebyla s-bě centr, příznivá, poněvadž tvar latinského kříže v půdorysu jejím většinou převládá, přes to však vyskytuje se i tu s. centr., čehož do kladem kostel P. Marie v Trevíru a u nás nejpřednější známá s. kupolová na Karlově (viz Čechy, str. 399a a Pr a h a , str. 467 5 s vyobr.). Ža to velmi příznivá byla založení centrálnímu renaissance a zvláště ve vlasti její nalézáme jednoduché s-by centr, půdo rysu kruhového i polygonálniho, při nichž kupole jako v Pantheonu spočívá přímo na válcovém zdivu s-by. Složitější disposice má kupoli nad kvadrátní prostorou s-by, při čemž pendentivy tvoří přechod, a nejbohatší založeni vytvořené renaissance přijalo půdo rys řeckého kříže s kupolí uprostřed. Pří klady toho jsou mnohé: Capella Pellegrini ve Veroně, sakristie u kostela sv. Vavřince ve Florencii od Bruneleska, chrám sv. Petra a Pavla v Římě a j. Z dob novějších jsou mnohé s-by centr., na př. dóm invalidů v Pa říži od Mansarda, kostel sv. Pavla v Londýně (r. 1710), chrám P. Marie v Drážďanech od T. Bähra a chrám sv. Karla Bor. vc Vídni od Fischera z Erlachu. — Srv.: Viollet-le-Duc, Dictionnaire raisonné de 1’architecture frang.

R. Dohme, Gesch. der deutschen Í1854—69); laukunst; A. Hauser, Stvllehre der arch. Formen des Mittelalters; Míttheilungen der k. k. Central-Commission (1856, 1860); W. Ltibke a C. von Ltttzow, Denkmäler der Kunst (4. vyd. Štutg., 1884). Jšk. S-by d ř e v ě n é viz D ř e v ě n é s t a v b y (s tab.). S-by j e h l o v é č. k o l o v é viz J e h l o v é s t a vby. S. l odí v. Loď, str. 2405—246a. S-by v o d n í jsou takové s-by, které pod léhají ustanovením vodního zákona a to jak ve příčině zřizování tak i ve přičíně udiiováni. U nás jest zákon říšský ze 30. kv. 1869 čís. 93, podle něhož vydány i vodní zákony zemské (pro král. České z 25. říj. 1870), a vztahuje se zejména na s-by k ochraně břehů, pozemků, stavení, silnic a železnic, na s-by upravovači a regulační vodních toků, na s-by k vysušování a zavlažování pozemků, na ve dení vody strouhami, náhony i potrubími, na přístaviště, mosty a všeliké lávky pokud slouží průtoku vod (silničně, železničné, k prá delnám a plovárnám), hráze nádržné (na př. rybničné) i hráze zátopové (podél vodních toků), nádrže vodní, rybníky, průplavy a s-by v zájmu plavby vůbec, jezy, čerpací díla, vy klízeni koryt vodních a j. Stavět i s-by vodní přísluší vůbec inženýrům civilním a inženýrům stavebním; na vodách říšských jsou k tomu povolány státní úřady stavební, na vodách zemských stavební úřady zemské. Plk. S-by v o l n é a u z a v ř e n é viz Ob y d l í , str. 5985 si. O s-bě mostů, silnic, drah atd. viz Most, Si lnice, K l e n b a , Železnice, L an ov é dr á hy, Hr á z e a jiná hesla sem příslušná; vedle příloh ke Či. A r c h i t e k t u r a též pří lohy Če s k é s t avby, Čí n s k é s t a vby, Jap a n s k é s t a v i t e l s t v í , D ě l n i c k á obydl i , D i n t z e n h o f e r o v y s tavby, Di vadl o, J a t ky, Ko l e j n i c e , P i v o v a r s t v í a j. S ta v b u v ed eu o i jest buď architekt neb stavitel, provádí dozor nad správným po užíváním staviva, nad náležitým využitím stavebních sil a času, nad odstraněním všech stav. překážek a odborným zpracováním stav. hmot. Příliš zaměstnaní architekti neb sta vitelé provádějí obyčejně jen vrchní dozor stavební a ustanovují na místo sebe opráv něnou osobu, s-ho, kterého podle stav. řádu musí oznámiti úřadu, jenž udělil po volení ke stavbě. S. odpovídá plně z toho, by stavba jemu svěřená byla důkladně p ro vedena podle stavebních pravidel i aby se užilo staviva jakosti bezúhonné; rovněž od povídá též z osobni bezpečnosti těch, kdož při provádění práce jsou zaměstnáni. Za řádné vedení stavby odpovídá s. úřadu sta vebnímu, za přestupky proti osobni bezpeč nosti však řádnému soudci. Otázku viny po suzuje soud podle všeobecných zásad trest ního zákona a podle míry povinností, jež jsou s-n.u uloženy řádem. (Srv. též Pa lír.) Fka. S ta v č a n y , S t a v u č a n y , ves v új. chotinském gub. bessarabské, 15 km od Chotina,

Stavební (bouda — právo). má 2027 obyv. (1897), cukrovar. Ve čtvrté rusko-turecké válce (viz R u s k o - t u r e c k é v á l k y , str. 353b) dobyl zde 28. sip. (9. záři) 1739 \iunnich vítězství nad seraskierem Veli pašou, načež po dvou dnech padla pevnost Chotin. S ta v e b n í b o u d a (b u d o v n i c e) viz B o u d a 2). S. b r e m e n o vix B ř e m e n o s t a v e b n í . S. č á r a viz S t a v e b n í právo, str. 40. S. d ř í v í , výřezy způsobilé ke stavbě růz ných budov jakožto trámy, stěny, pozednice, krovy, lati, podlažiny a pod. Srv. D ř e v o , str. í 2 b a 13 b. čm. S. i n ž e n ý r s t v í viz S t a v i t e l s t v í in ženýrské. S. k o l l a u d a c e viz K o 11a u d a ce a S t a v e b n í právo, str. 41 a. S. k o n t r o l a víz S t a v e b n í právo,str.41 a. S . m a t e r i á l viz H m o t a stavební str. 387 5, K á m e n , str. 843*, a S t a v e b n í právo. 41a. S. ( s t a v e b n á ) m e c h a n i k a viz Mecha nika. S. m i s t o viz S t a v e b n í právo, str. 40a. S. n á ř a d í slove veškeré nářadí pro ně jakou stavbu potřebné vyjma nářadí ruční, které musí míti každý s. řemeslník a dělník sám. Sem náležejí všechny potřeby a nářadí pro zakládání, pro pracovní lešení, pro do voz a vytahování staviva, lešení, zkruže, he very, lati, provazy, řetězy, šňůry, vodováhy, vážni lati, prosévačky, řešeta, karby, rum pály, kladky, skoby, bidla, žebříky, kozy, štenýře, lešení, truhlíky, špice, krumpáče, klíny, pěchy, motyky, sekery, pily, pásma, metry, koše, sudy, putny, puténky a j. v. Zapůjčení lešení a jiného s-ho nářadí pro stavbu opatří nejčastěji podnikatel práce zednické a nádenické a bývá tohoto s-ho nářadí použito též při osazování prací ka menických. Podnikatelé ostatních prací mí vají obyčejně potřebné s. nářadí sami. Od škodněni za zapůjčeni a opotřebení s-ho ná řadí počítá se obyčejně v °/? a přiráží se v rozpočtech k ceně za jedničku té které práce. Fka. S. p a r c e l l a viz P a r c e l l a a P a r c e l l a c e 1). S. p l á n viz P l á n 2). S. p o l i c i e viz P o l i c i e , str. 98 b%a S t a v e b n í právo. S. p o v o l e n í ( k o n s e n s ) viz S t a v e b n í právo, str. 40 b. S. p r á v o . Soubor právních pravidel vzta hujících se na poměry s. tvoři právo s. v objektivném smysle. Mluvíce o s-ch po měrech máme na zřeteli budovy k nej roz manitějším účelům určené, jako budovy obytné, k provozováni živnostenskému a pod., nehledíme tedy k jiným umělým zařízením lidským, taktéž stavbami nazývaným, jako jsou na př. silnice, železnice, díla vodní, pro něž platí jiné předpisy speciální. Právo s. spadá převážně v obor práva veřejného, a to hlavně správního. Dotýkát se činnost s. četných zájmů veřejných, které nutí zákono dárce ke zvláštní úpravě záležitosti s-ch

předpisy povahy donucovací; jmenovitě vy žaduji zájmy veřejný, by s. volnost čili právo s. v subjekt, smysle, z pozemkového vlastnictví přirozeně vyplývající, bylo podle potřeby obmezeno a vlastník pozemku stavěl tak, jak toho vyžadují ohledy bezpečnostní, zdravotnické, kommunikaěni a také okrasné. Hlavním pramenem práva s-ho (v objekt smysle) jsou t. zv. s. ř á d y . Porůznu vy skytují se příslušné sem normy v ostatních částech práva správního (na př. v právě živnostenském), dále v právě trestním, finanč ním, ve zřízení obecním. Soukromoprávní předpisy, poměrů s-ch se týkající, obsaženy jsou hlavně ve všeob. občanském zákoníku. Náležejí sem ustanoveni o t. zv. inaedifikaci (§§ 417—419 obč. z.), některá ustanovení, jež se vztahuji na poměry sousedské (na př. cautio damni infecti § 342 obč. z., ochrana držby při vedení stavby § 340 obč. z.; před pisy o domovních služebnostech), rovněž některá ustanovení, jimiž se upravuje poměr mezi vlastníkem půdy a uživatelem (§ 514 až 516 obč. z.), srv. též §§ 1118 a 1119 obč. z. Ale těžisko úpravy s-ch záležitostí spočívá ve s ch ř á d e c h . U nás v Rakousku vydány jsou s. řády pro jednotlivé země; některá města mají své zvláštní řády s., což odůvodněno tim, že potřeby v městech a na venkově značně od sebe se liší. V Čechách platí nyni pro venkov s. řád z 8. led. 1889 č. 5 z. z.; pro Prahu a okolní obce platí s. řád z 10. dub. 1886 č. 40 z. z., jehož plat nost rozšířena později na Plzeň a Budějo vice. Podobně platí na Moravě zvláštní s. řád pro Brno, Olomouc, Jihlavu a Znojmo z 16. čna 1894 č. 63 z. z., pro venkov pak téhož data č. 64 z. z. Předpisy s-ch řádů týkají se hlavně t. z v. s. pol i ci e, jejímž úkorem jest zameziti vše liká nebezpečí, která vznikají z vadného zři zování budov, zejména nebezpečí požární. Vedle různých momentů policejních dochází zřetele ve s-ch řádech také moment kommunikační a aesthetický. Nesluší přehližeti ani národohospodářský význam s-ch řádů. Přesná úprava s ch záležitosti, pevné vytčeni hranic, až ke kterým zájem soukromý ustou piti musí veřejnému, má nemalý vliv na s. podnikavost, na s. ruch, čímž opět napo máhá se rozvoji příslušných živností a zjed nává se lepší obživa dělnému lidu. Jako prostředky, jimiž má býti dosaženo různých úkolů po stránce bezpečnostní, zdra votnické, kommunikační a též aesthetické, sluší podle našich s-ích řádův uvésti: I. O b l i g a t ó r n i z a v e d e n í pl á nů p o l o ho p i s n ý c h . Hledíc k tomu, že zdárný rozvoj měst a obci vůbec ve příčině s. před pokládá nějaký hlavní plán polohy, nařízeno jest s-mi řády, by pro všechna místa sdělány byly t. zv. plány p o l o h o p i s n é (v. t.). Plány tyto vyznačuji všechna místa, v obci se nalézající, třídy, ulice, stoky, potrubí i je jich niveau, pak všechny parcelly pozem kové i s. i s budovami na nich vystavěnými, konečné veškeré regulace, které právě se

Stavební (právo).

provádějí nebo pro nejbližší čas připravují. volnou dohodou nebo soudním odhadem. Pii tom jakož i při všech pozdějších regu Pokud by však byl spor o to, zdali a pokud lacích budiž hleděno k poměrům místním a nastati má vy vlastnění, nutno nejdříve vydokonale vyhověno potřebám zdravotnictví, čkati rozhodnutí politického úřadu zemského, bezpečné a snadné kommunikace a poža jemuž výhradně přísluší vydávati nálezy vy davkům ve příčině okrašlování. Sdělání plánů vlastňovací. Proti vyšetření náhrady soud polohopisných přísluší obci, a má se tak ním odhadem může nastoupiti na pořad státi do určité doby po vyhlášení s-ch řádů práva pouze ten, kdo žádá vyšší náhrady; (v Čechách na venkově do 3 let, na Moravě ale nastoupení na pořad práva nemá účinku do 10 let). Řízeni, jehož šetřiti dlužno při suspensivniho, jakmile byla náhrada soud sdéláváni těchto plánův, upravují s. řády. ním odhadem určená buď zaplacena nebo Plány příslušnými orgány schválené platí pro k soudu složena. III. S p o l u p ů s o b e n í s - c h ú ř a d ů při veřejné ulice i náměstí v nich upravené co do směru, polohy a niveau a při pozdějším všelikém podnikáni s-m a ú ř e d n í d o h l e d provádění nesmí se státi žádna odchylka od n a d s t a v b a m i . Spolupůsobeni ono záleží úpravy v této trojí příčině. Měla-li by přece hlavně ve zkoumání s-ch projektův a uděleni nastati změna, sluší postupovati stejně jako konsensu. Tak tomu jest předně, rozděluje-li při sdělání plánů polohopisných. Plány poloho se pozemek na s. místa. Za tou příčinou bu pisné jsou základem pro zkoumáni i schvalo diž sdélán rozdělovači plán, který zvláštní váni plánů r o z d ě l o v a č í c h (viz níže) i jednot kommisse zkouší a potom obecnímu zastu livých plánů s-ch. Rovněž sluši k nim hle- pitelstvu ke schválení předloží. Rozdělení děti, nastanc-li potřeba regulovati šířku ulic, musí vyhovovati předpisům s-ch řádů. Ze stoky, potrubí a následkem toho kdykoliv jména hleděti jest k tomu, aby náležité byly v jednotlivých případech nastane potřeba vedeny a upraveny nové ulice i náměstí, aby ustanoviti č á r u s. Jak vidno, jsou tyto plány jednotlivá staveniště měla náležitou podobu povšechným měřítkem, podle kterého se řídi i rozsáhlost. Bylo-li úřadem rozhodnuto, že na některém pozemku nesmí se stavětí, nemá obmezeni s-ho práva vlastníkova. II. P o v i n n o s t v l a s t n í k ů o d s t o u p i t zi toho vlastník pozemku, pokud mu zacho p oz e mk y , jichž třeba ke zřízeni nebo roz vána možnost uživati majetku svého dosa šířeni ulic. S. řády rozeznávají mezi odstou- vadním způsobem i nadále, nároku na ně >ením bezplatným a úplatným. Kdo rozdč- jakou náhradu (srv. § 13 pražsk., § 16 venk. uje pozemky na s t a v e n i š t ě a žádá za s-ho ř.). Zvlášf důležitou činnost vyvíjejí s. schváleni plánu rozdělovacího, jest povinen orgány, dříve než někdo počne stavěti. Zá postoupiti obci k její žádosti zdarma a bez kon požaduje výslovného p o v o l e n i 8-ho, závad tu část pozemku, jíž třeba pro ulice jde-li a) o novou stavbu, b) o přístavbu nebo jeho parceilovaný majetek protínající, a to přestavbu, c) má-li se zříditi hrazení na straně do určité šíře maximální (v Praze 20 m, na třídy neb ulice, d) mají-li na budovách již venkově 12 neb 8 m) mimo ustanovenou vystavěných provésti se podstatné opravy č á r u s. Povinnost k bezplatnému odstou nebo změny (na venkově v Čechách pouze peni nastává také tehdy, jde-li o ulici, jež podstatné změny). Výjimky platí hlavně pro parceilovaný majetek pouze ohraničuje. Má-li budovy veíejné. Menší opravy nebo změny však pozemek, jenž se má rozdéliti, polohu buďtež s-mu úřadu pouze oznámeny. Dříve takovou, že ten, kdo za jeho rozděleni žádal, než s. k o n s e n s se udělí, budiž zjištěna může staveniště obdržeti toliko na jedné č á r a s. i niveau, potom zavede se k žádosti straně nové ulice, jest povinen postoupiti stavebníkově, řádnými plány doložené, řízeni zdarma tolik, kolik činí poloviční šířka nové kommissionální za účelem zkoumání s-ho ulice, a to po celé délce staveniště (§ 19 projektu. Ke s. kommissi dlužno obeslati pražs., § 22 venk. s ho řádu; podobně na s t a v e b n í k a i všechny sousedy, jejichž inMoravě). Není-li podmínek pro odstup bez teressů stavba může se týkať, potom jiné ještě platný, musí pozemek potřebný pro ulici od osoby, v jednotlivých s ch řádech blíže nazna stoupen býti za přiměřenou náhradu (ex- čené (stavbuvedoucí, dva členové zastupitel propiiacc). Tak tomu jest zejm., vzejde-li při stva, oprávněný s. znalec, po případě zdra nových stavbách resp. přestavbách potřeba, votní orgán, správcové železnic neb silnic). podle ustanovené č á r y s. ustoupiti za mezni Sousedé mohou proti zamýšlené stavbě vznésti cáry posavadní budovy (pozemku), v kte námitky. Na námitky při kommissi neohlá rémžto případě jest vlastník povinen postou šené později se nehledí. Pokud byly učiněny piti obci za přiměřenou náhradu díl pozemku, při kommissi a jsou rázu veřejnoprávního, o nějž musilo se ustoupiti za tuto čáru. S druhé rozhodne o nich s. úřad sám, maje zřeni ke strany zase stavebník musi převzíti od obce všemu tomu, co s. řád předpisuje, a nejsa část pozemku, o který stavba vystupuje podle vázán pouze námitkami interessentů. Ná 3. čáry z mezních čar pozemku s-ho. Další pří mitky, zakládající se v právě soukromém, pad úplatného odstoupeni nastává, když zájmy dlužno odkázati na civilní soud, nebylo-li volné kommunikace, bezpečnosti požárové dosaženo smíru; před tim však budiž roz neb zájmy zdravotní vyžadují, by v obvodě hodnuto, zdali stavba z důvodů veřejnopráv obce zřízena byla nova ulice neb třída. Při ních iest přípustná. O dalším postupu při měřená náhrada, která v uvedených přípa námitkách soukromoprávních srv. D r ž b a , dech poskytnouti se musí, určí se buď dobro str. 63 a, k čemuž je podotknouti, že nový

Stavební (právo — služebnost).

civ. řád odstranil žaloby vyzývací, takže nyni 1887 č. 27 z. z. V obcích venkovských lze stavebníku jest proti ópponentu nastoupiti pro roztroušenost domů nebo vzdálenost od žalobou určovací; co do řízeni ve sporech obchodních středisek povoliti, aby stavby driebnich viz §§ 454—460 civ. ř. prováděny byly za podmínek ulehčujících. Stavbu sluší provésti přesné podle schvá Úlevy takové mohou se poskytnouti celým lených p l á n ů s-ch. Ke všem odchylkám, ač obcim nebo pouze jednotlivým stavebníkům. nejde-li jen o nepatrné změny, třeba svoleni S. ruch podporuje zákonodárství někte úředního. rými v ý h o d a m i d a ň o v ý m i . Podle zákona Po skončené stavbě třeba jest opět úřed z 25. bř. 1880, č. 39 ř. z., osvobozeny jsou ního konsensu k obývání a užíváni budovy; od d o m o v n í d a n ě (v. t.) jak činžovní tak za tím účelem s. úřad koná místní šetření, třídní na dobu 12 let všechny novostavby, zda stavba byla provedena podle plánův a řestavby, přístavby a částečné přestavby. zda je s t náležitě vysušena. Co se tkne s. ro některá větší města vydány jsou zákony k o n t r o l y , směřuje k tomu, aby jednak již speciální, jimiž stanoví se delší lhůty ve pří mezi prováděním staveb dbáno bylo všech čině osvobozeni. Kvalifikované osvobozeni předpisů s-ch řádů (zejm. šetřeno čáry s., stanoveno pro budovy s dělnickými byty. zachován plán atd.), jednak aby budovy již Srv. zák. ze dne 8. cce 1902 č. 144 ř. z. zřízené udržovány byly v náležitém stavu. O poplatkových úlevách při převodu novo Hrozi-li budova sesutím, budtež učiněna po staveb resp. přestaveb srv. zákon z 28. čna třebná opatřeni; úřad s. může podle volného 1901, č. 74 ř. z. uváženi naříditi i zbouráni budovy. Přestou K o m p e t e n c e ve v ě c e c h s-ch. Ve peni s ch předpisů s. úřad tresce peněžitými smysle obecniho zřízení náleží vykonáváni pokutami, po případě vězením. Některé pře s-ho řádu do oboru samostatné působnosti stupky spadají v obor všeob. práva trest obecní. Podrobnější organisačni předpisy ního (srv. §§ 317—319, 380—386, 422, 424 až mají jednotlivé řády s. S-m ú ř a d e m I. sto 426, 434—441, hlavně § 335 tr. z.). lice jest na venkově obecni představenstvo, IV. Z e v r u b n é p ř e d p i s y o s t a v b ě s a mékteré v důležitějších případech musí sobě a j e d n o t l i v ý c h j ej í ch část ech. vyžádati usnesení obecního zastupitelstva, T u především je vytknouti povinnost s t a na př. jde li o stanoveni čáry s., o rozděleni v e b n í k a (pána stavby), aby ku provádění pozemků na staveniště. Druhou stolicí jest staveb používal osob oprávněných. Vc pří okr. výbor (v Liberci sbor obecních starších; čině oprávněnosti stanoví zákon o s-ch živno na Moravě obecní výbor), třetí stolici zemský stech z 26. pros. 1893 č. 193 ř. z., že neto výbor. V městech se zvláštním řádem s-m liko stavitel, nýbrž i zednický mistr má právo jsou jisté úchylky; na př. v Praze je prvou v místech nevyhrazených prováděti stavby stol. magistrát, druhou sbor obecních star pozemní, třeba při tom spojoval práce ně ších, tfetí zemský výbor. Zvláštní kompe kterých živností s-ch; stavby monumentální tenční předpisy plati pro stavby prováděné však provádějž pod řízením řádného stavitele. státem, zemí, okresem nebo veřejným fon V místech vyhrazených smí zednický mistr dem, dvorem neb železničním podnikem. Co se týče r e k u r s ů , sluší je podati říditi jen stavby takové, které nevyžadují spolupůsobení několika živností s-ch. Seznam v praeklusivní lhůté 14denní u první stolice. míst vyňatých obsažen jest ve vykonávacích Rekurs má účinek odkládací, leč by hrozilo nařízeních k cit. zákonu. O stavitelích, jejich nebezpečí z prodlení. Stížnosti do trestních způsobilosti a zkoušce srv. cit. zákon z r. 1893 nálezů vydaných ve věcech s-ích vyřizují však a nař. z 29. pros. 1893 č. 195. (Srv. též St a - vždy zeměpanské úřady politické. Ot. Tichý. S. ř á d viz S t a v e b n í právo, str. 39b\ srv. Titel.) Osoba stavbu vedoucí (srv. S t a v b u v e - též P o l i c i e , str. 100ä a O b y d l í , strana d o u c i ) jest jak podle práva soukromého 599 b si. tak podle práva veřejného odpovědna za dů S. r a d a , titul, viz R a d a 2). S. r o z p o č e t viz R o z p o č e t (ve stavit.). kladné provedeni stavby podle pravidel s-ch. S. (čili d o mo v n í ) s l u ž e b n o s t slove S. m a t e r i á l budiž trvanlivý; na krytiny jest užiti hmoty ohnivzdorné. O jednotlivých čá právo, jehož šetřiti jest při prováděni ně stech budovy dána jsou ve s-ch řádech po jaké stavby na cizí půdu vůbec (srv. Sl u drobná ustanoveni (o zdech, pilířích, skle ž e b n o s t ) . Neznalost neb nešetřeni těchto pích, schodech, chodbách, patrech, stropech, práv bývá často původem rozepří. Nikdo střechách, komínech atd.) Zvláštních opatr nesmí na př. stavětí dům, s jehož střechy ností je šetřiti při stavbách průmyslových. by stékala voda na pozemek sousedův; musí Pro isolované stavby toho druhu platí jisté ji odváděti se střechy tak, by stékala buď úlevy. Ovšem šetřiti jest tu také ustanovení na jeho půdu vlastni nebo na ulici neb ná o živnostenských provozovárnách (srv. §§ 25 městí, které jsou majetek obecní. Dále ne ai 35 živnost, zák.). Pokud jde o školní bu smí stavětí dům, jenž by měl dveře neb okna dovy neb stavby při železnicích, řekách, v ob bezprostředně do sousedního pozemku; vodě opevněni neb pracháren, dbáno budiž kdyby i s té strany vchodu neb oken po také příslušných nařízeni speciálních (srv. na třeboval, musí odstoupifi od sousedního př. dv. dekr. z 28. pros. 1843 č. 40 110 sb. majetku potud, aby nabyl vlastního dvorku z. p. o budovách na blízku železnic). Co do nebo světlíku potřebně širokého. Hledí-li divadel platí v Čechách zvláštní zákon z 27. bř. pak tato okna právě tak jako dříve do po

Stavebník — Stavidlo.

zemku sousedova, to již nerozhoduje, neboť soused může postavenou zdi na svém po zemku nebo vysázeným stromovim pohled do svého vlastnictví zameziti. Každá novo stavba na zastavené parcelle musí se provéstí tak, aby zůstala státi, i kdyby vedlejší domy někdy měly se zbořiti, musí míti tedy i na straně sousedově svou vlastní zeď. Na mno hém s-m místě lpí ta služebnost, že na něm žádný dům nesmí se stavětí tak vysoko, aby domu již postavenému kazil vyhlídku. Mnohý vlastník domu neb s-ho pozemku musí ná sledkem starších závazků trpěti i to, že sou sed ze svého pozemku nebo domu odvádí ’eho domem, dvorem nebo pozemkem vý kaly stokou, nebo vody trativodem; po pří padě musí dovoliti i to, že jeho vchodem jest volný průchod neb průjezd do domu sousedního nebo na sousední pozemek. Mnohdy i jiné okolnosti zavdávají příčinu ke s. služebnosti, tak na př. hluboké sklepy, hluboké základy, protipožární zdi, štítová okna a j v. a takové služebnosti bývají vtělovány knihovně na příslušném majetku. Fka. S. s p o l e č n o s t i p r o b l a h o v e ř e j n é viz O b y d l í , str. 561. S. ( s t a v e b n á ) s t a t i k a viz Me c ha n i k a . S. ú ř a d y viz S t a v e b n í právo, str. 41 5. 8 ta v e b n ik , osoba nebo právní strana, na jejíž náklad stavba se provádí a jejímuž přání ve všem, pokud se úpravy a zařízení týče, vyhověti se musí. Jest patrno, že ve všech směrech třeba šetřiti přání s-ových, která on sdělí přímo stavitelovi nebo která pravo platně přenese buď na stavební ředitelství, stavební kommissi nebo na stavbuvedouciho. Srv. též S t a v e b n í právo, str. 405, 41 a. Fka. 8 ta v ě o i p e s viz Pe s, str. 583a. 8 ta y ě ó , pes, jehož se používá k vyhle dávání černé zvěře (divokých prasat), kterou pak s t a v í (zadržuje) a štěkáním hlásí. Není to zvláštní druh mysliveckých psů, nýbrž každý srdnatý a k tomu způsobilý (i ovčácký neb řeznický) pes, můžo býti vycvičen jako s. čm. S tá v e k , pletací stroj; rozmanité druhy viz v čl. P l e t e n í , str. 903 5, 905a, 9085 si., 910. 8 t a v e l o t fstavló], něm. Stablo, stř.-lat. Stabulaus, m. v belg. prov. lutišské, při ř. Amblěve a trati Ulflingen-Verviers, má 4916 obyv. (1900). Město vzniklo kolem bcnedikt. opatství (zal. r. 650), jehož opat byl až do r. 1801 říšským knížetem maje ve svém držení ještě Malmedy. Zajímavý klášterní chrám, ve farním kostele krásně pracovaná skřínka sv. Remaclia, zakladatele opatství, skvostná práce ze XIV. stol. 8 taven h ag en [stáfcn -], m. velkovévodství Meklenburskozvěřínského, při trati LubekŠtrasburk, má 3273 obvv. evang., vyšší dívčí školu, cukrovar, parní pily a j. Tu se na rodil Fritz Reuter. S t a v e n i: 1) S., b u d o v a , slove každý výtvor stavitelský, který tvoří samostatný celek a obsahuje v sobě různé prostory usta novené k různým účelům. S. možno děliti

podle významu na h l a v n í a v e d l e j š í , po dle účelu na o b y t n á , h o s p o d á ř s k á , t o v á r n í a j., hlavně pak třeba rozlišovati sku piny s. čili b u d o v s o u k r o m ý c h (domy, paláce, villy, atd.), v e ř e j n ý c h (kostely, di vadla, bursy, nádraží, nemocnice, pošty, trž nice, skladiště aj.) a p o l o v e ř e j n ý c h : ho stince, hotely, továrny, jatky a j.). Cím s. (budovy) jsou důležitější, tím vice požaduje se co do jejich výpravy a zevnějšího i vnitř ního vzhledu a tim větší a těžší podmínky ukládají se jejich tvůrcům, a r c h i t e k t ů m a stavitelům. Fka. 2) S. o s o b y (stčes. s t a v u ň k , lat. arrestatio, něm. Kummer), totéž co o b s t á v k a (v. t.). O stavuňcích ve starém právě českém obsažena jsou pravidla jednak v právě zem ském (Zem. zříz. z r. 1549 R 31, z r. 1564 S 1—S 4, Obn. zříz. zem. čes. H VII.), jednak v právě městském (Koldínova práva měst. L XVH—L XXXII). — S. p r o m l č e n í viz Promlčení. 3) S. z v ě ř e , v mysl. mluvě slove výkon, při kterém lovecký pes před zvěři »vyäává« (štěká) a na některém místě ji zdržuje, až myslivec se přiblíží. em . 4 ) S. k rv e (haemostasis) viz H r a z e n i kr ve. S ta v en io e (5íe/nmeř{), ves na Moravě, hejtm. Zábřeh, okr. Mohelnice, fara a pš. Úsov; 41 d., 285 obyv. č. (1900). 8 ta v e n iitě , misto určené k vystavění ně jaké budovy. Viz S t a v e b n í pr á vo , str. 40a. S ta v e n o w L u d w i g W i l h e l m A l b e r t historik švéd. (* 1864 ve Štokholmě). Studo val v Upsale a po promoci r. 1890 jmenován hned honor, docentem dějin, rok potom mimoř. professorem. R. 1894 povolán do Gote borgu na soukromou univ. (HOgskola), kde přednáší dějiny a státni vědy. Vydal: Orn Jormerna Jor utskottsval undcr frihetstiden (1890); Om riksradsvalen under frihetstiden (poctěno cenou, 1890); Till belysning a f partistriden vid riksdagen i j 4 6 —4 7 (1890); Gu sta/ II. Adolf hans personlighet och hans betydelse (1894); Studieri stándsriks dagetns senare história (1895); Den stora engelska revolutionen i det ijd e árhundradets midt (1895). 8 ta v e r e n , město nizoz., viz S t a v o r e n . S ta v ě iio e , ves na Moravě, hejtm. a okr. Kyjov, fara Želetice, pš. Strážnice; 144 d., 646 obyv. č. (1900), kaple, 2tř. šk. a ložisko hněd. uhli. 8 ta v id lo jest každé zařízení, které zabra ňuje odtoku výše stojící vody a které možno buď otevříti neb úplně odstraniti. Nejjednodušší jsou s-ia p ř e n o s n á (vyobr. č. 3954.), kterých se užívá č. 3954. v zemědělství ke hrazeni přikopu zavodňovacích. U větších pří kopů a mlýnských náhonů užívá se s-del podle vyobr. č. 3955. Toto skládá se z okenice (ta bul e) c, která při hrazení opírá se o práh ve dně zapuštěný a pohybuje se mezi dvěma

Stavim — Stávka. » • sloupky (slu p ic e m i) b, spojenými nahoře p o u ch e m a. Stavidlová tabule má uprostřed tíhlo opatřené otvory a procházející výře zem pouchu; tabuli lze pak zadržeti kolíč kem, prostrčeným otvorem táhla a opřeným o pouch v libovolné poloze. Šířka obyčejného dřevěného s-la bývá nejvíce 1*5 m, výška jest závislá na výšce, do které zadržená voda má

stavba jí svěřená byla důkladně provedena podle pravidel stavebních, i aby se užilo staviva jakosti bezúhonné. (Srv. S ta v b u v e d o u c í a A r c h ite k t.) S-em stane se tech nik, jenž složí zkoušku zákonem předepsanou a obdrží mimo to koncessi ku provádění staveb. Jeho práva a povinnosti vymezeny jsou v § 43, 44 a 45 staveb, řádu pro město Prahu a okolí, pak v § 50, 51 a 52 sta veb. řádu pro král. České. Fka. S ta v ite lsk ý , týka jící še s t a v i t e l e i sta v ite lstv í. S-ké šk o ly viz Če chy, str. 203. S-ké u m ěn í viz Ar c h ite k t a A r c h ite k tu r a . S. s lo h viz S lo h , str. 399 a. S t a v it e ls tv í viz A r c h ite k t, Archit e k t u r a a S ta v b a . S. h o s p o d á ř s k é jest nauka zanášející se stavbou praktických budov hospodářských | a zdravých budov pro chov a umístění do! bytka tažného, bravu a skotu, jakož i pro | uchování hosp. plodin a pícnin. Jsou to: c h lé v y (v. t.), kuchyně, kůlny, s k le p y Č. 3955. ; (v. t.), stáje, sušárny, sýpky, stodoly, tratij vody, žumpy a j. Z literatury naší uvádíme se nadržeti. Při zastaveni širšího toku nutno | S. hospodářské od J. Čejky (Př., 1895). Fka. postaviti několik okenic vedle sebe, čímž I S. i n ž e n ý r s k é , též s t a v e b n í i n ž e n ý r vznikaji již jezy stavidlové. Uíije-li se železa 1s t v i označuje obor nauk, jak stavětí silnice, pro s-la, lze tato zříditi do šířek 9—12 m; železnice, vodní cesty a co s těmito souvisí, ▼ tom případě musí býti ovšem pohyb p o - . tedy nádraží, přístavy, překladiště, mosty dobných s-del strojní a okenice musí se po-1 a pod. Na vysokých školách technických jsou hybovati po soustavě válečků, aby se zmír- !tyto, nauky seskupeny ve zvláštním odboru, nilo třeni, vzniklé velikými tlaky vodními. ve Francii se jim učí pro potřeby služby Jinak užívá se s-del k zavíráni obtoků pla státní na École des ponts et chaussées Plk. videl komorových, ano vkládají se i do vrat; v Paříži. S. p o z e m n í viz P o z e m n í s t a v i t e l s-la jsou pak prostě vytahovací, neb jalousiová, neb válcová, neb otáčecí segmentová s tv í. S. v o j e n s k é viz H r a d e b n i c t v í . (systém Prášilův), anebo v poslední době po S ta v iv o viz H m o t a stavební, str. 387 b. užívaná s-la vodorovná, mající tvar vozíku S tá v k a (angl. strike, něm. Streik, Arbeits(systém Mayerův), jichž po prvé používáno při splavnění Vltavy, C o u lis s o v c č. k uli-: einstellung, fr. gréve, it. sciopero, rus. stačka ras o v é s. při vodním kole jest obyčejné s . , 1bočich atd.) jest hromadné přerušení poměru jehož výtok rozdélen jest na 3—5 menších pracovního osobami zaměstnanými. S. týkati výtoků. Tyto slují k u lisy a zhotoveny jsou ; se může buď jednotlivého závodu, nebo něz plechu parabolicky zakřiveného. Úkolem j kolika závodův, anebo všech závodů přislušjejich jest dodati vodě při vtoku jejím do i ného odboru v určitém místě, anebo všech vodního kola určitý směr, aby ztráty nára- závodů jednotlivého odboru výrobního na Křís. včtším territoriu, nebo konečně závodů růz zem byly co možná malé. S ta v ím (Stabigt), ves v Čechách, hejtm., ných odborů buď v jednom místě nebo na okr., fara a pš. Děčín; 19 d., 111 obyv. n. větším territoriu. Podle toho, zda účastni se (r>oo). s-ky osoby zaměstnané všechny neb aspoň S t a v í s k i, rus. osada v új. koljněnském v převážné většině, či jenom menší čásf, gub. lomžské, se 4327 obyv. (větš. židy); ku- mluvíme o s-vce ú p ln é a n e ú p ln é . Účel stamícky vyrábějí se tulupy ^beránčí ko s-ky jest sice různý; celkem však můžeme pozorovati dvě veliké skupiny účelů, jichž žichy). Pp. S t a v l i ó e , rus. městečko v új. tarašcan- s*kou má býti dosaženo: buď má býti s-kou ském gub. kijevské s 11 továrnami; ok. 8000 dosaženo pracovních podmínek výhodnějších obvv. Několik mlýnů. Pp. pro stávkující, než jakých požívají posud; S t a v í t a l jest osoba, která stavbu vede a anebo má býti zmařen úmysl zaměstnava která xná plnou odpovědnost z toho, aby telův zhoršiti podmínky pracovní, a má býti

Stávka.

dosaženo uchování těch podmínek, za nichž práce jest prováděna. V případě prvém mlu víme o s-vce ú t o č n é , ve druhém o s-vce o b r a n n é . Ve skupině prvé nej význačnější misto zaujímá požadavek zvýšení mzdy, k ně muž připojují se požadavky zkrácení doby pracovní, propuštění neoblíbených úředníkův a zřízencův. Ve skupině druhé vedle odrá žení pokusu snížení mzdy nebo prodloužení doby pracovní shledáváme se často se s-mi, jež mají zabrániti stihání dělníků, kteří byli mluvčími dělnictva (důvěrníků dělnických), anebo jež mají zabrániti přílišnému používáni levnější pracovní síly ženské a dětské atd. V pravidelných případech sice jednotlivá událost zavdává bezprostřední podnět ke s-vce; ale když již s. vypukla, stávkující po užívají příležitosti, aby hleděli odstraniti co možná nejvíce vad, jež je posud v poměru pracovním tížily. S-ky vyskytují se sice již v dobách hodně dávných; nicméně významu nabyly teprve ve stol. XIX., kdy rozvoj kapitalistické velko výroby jednak shromažďuje větší množství námezdních sil pracovních ve společných dílnách, jednak rozvírá nepřeklenutelnou proast mezi zaměstnavatelem a zaměstnaným, tát zprvu s-ky stíhá jako porušení poměru pracovního, i když ve skutečnosti stávkující přerušili poměr pracovní řádnou výpovědí; ke konci století XIX. však stát počíná uznávati, že s. jest logickou součástí nynějšího systému výrobního, a přiznává dělníkům právo, aby prodávali pracovní sílu svoji po kud možno nej dráže. § 481 našeho zákona trestního z 27. květ. 1852, č. 117 ř. z., obsa hoval toto ustanovení: >Úmluvy horníkův a hutníkův, tovaryšů řemeslnických, pomoc ných dělníků, zaměstnaných u zaměstnava telův, uvedených v § 479 (t. živnostníků, to várníků, jiných podnikatelův a zaměstnava telů vůbec), učňův, čeledínův anebo vůbec dělníkův, aby společným odepřením práce, anebo jinými prostředky vynutili na svých zaměstnavatelích vyšši mzdu denní nebo tý denní anebo jiné podmínky pracovní, jsou přestupky, a mají býti na původcích trestány zostřeným vězením od osmi dní do tři měsicův; mimo to původci, podle toho, zda jsou tuzemci či cizinci, mají vykázáni býti z korunní země anebo z celé říše.« Po veli kých demonstracích, které uspořádalo ze jména dělnictvo vídeňské, vydán byl zákon o právě koaličním ze 7. dub. 1870, č. 43. ř. z., který o s-kách soudí již jinak. Jeho § 2 pro hlašuje, že úmluvy dělníků (tovaryšů, po mocníků, služebníkův anebo jiných dělníků námezdních), kteří společným zastavením práce chtějí vynutiti na zaměstnavatelích vyšší mzdu anebo vůbec příznivější pod mínky pracovní, jakož i všechny úmluvy na podporu těch, kdo při zmíněných úmluvách setrvají, nebo na úkor těch, kteří od nich odpadnou, postrádají účinku právního. § 3 pak stíhá pro přestupek vězením od osmi dní do tří měsíců toho, kdo chtěje způsobiti, aby úmluva v § 2 zmíněná byla ujednána,

aby se rozšířila nebo násilně byla prove dena, prostředky zastrašovacími nebo nási lím zdržuje anebo chce zdržovati zaměstna vatele nebo dělníky v jejich volném rozhod nutí práci poskytnouti nebo přijmouti. Při všech větších s-kách bylo však možno pozorovati, kterak soudy neoprávněným použí váním § 3 zák. koal. a vyměřováním p řís ných trestů hledí nahraditi odstraněný § 481 zak. trest, a kterak zejména nedovedou poznati základní rozdíl mezi s-kou a v ý l u k o u (v. t.). S-ky nabývají zvláštního rázu jednak od té doby, co přestaly býti trestné, jednak od té doby, kdy dělnictvo se zorganisovalo, kdy však zorganisovali se i zaměstnavatelé. Na obou stranách se poznává, že s. je zbraní nebezpečnou, ale že může státi se zbrani dvoj sečnou. Zejména dělnické • organisace hledí odvraceti dělnictvo od s-vek předem bez úspěšných. Za tím účelem odborové organi sace českoslovanské přijaly na svém sjezdě, konaném v Praze r. 1900, tento ř á d s t á v kový, jenž dává nahlédnouti do technické a finanční manipulace moderní s-ky: Každá organisace, která zahájeni s-ky zamýšlí, oznámí to neprodleně kommissi odborového sdru žení. Každá s., hlavně však s. výbojná, která od kommisse má býti podporována, musí před zahájením aspoň 14 dni oznámena býti kommissi a ji schválena. I ke s-kám obran ným je třeba předchozího svoleni kommisse. Kommisse zavede ihned za pomoci důvěr níků důkladné šetření o příčině s-ky, mzdě, počtu zaměstnaných a do s-ky vstupujících, jakož i počtu příslušníkův organisace odbo rové, o počtu ženatých a děti, o poměrech v místě neb v odboru (jaký je stav práce a objednávek, počet příslušníkův odboru za městnaných a nezaměstnaných atd.). Na pod poru hmotnou mají nárok jen ty s-ky, které byly v čas ohlášeny a schváleny; k tomu je třeba, aby stávkující byli aspoň do 30% po 3 měsíce členy příslušné organisace a aby organisace ta byla aspoň 6 měsíců členem odborového sdružení. S-ky menší vydržuje si odborová organisace sama ze zvláštního svého fondu stávkového, příslušníky odboru vytvořeného. O stavu s-ky musí býti každý týden podávána kommissi zpráva, jinak s. pokládá se za skončenu a podpora se za staví. Odborová kommisse opatři prostředky k podpoře s-vek sbírkami, které každý týden musí býti vyúčtovány. Peníze zbylé po ukon čení s-ky plynou do reservního fondu. S vý platami podpor počne se teprve 9. den s-ky; o výši jejich rozhoduje kommisse se zvlášt ním zřetelem k počtu členů rodiny. Podobné řády stávkové mají i odborová sdružení v cizině. Řády ty výborně se osvěd čily; jimi z valné části byly zamezeny s-ky zamýšlené pro dobu pro dělnictvo nevýhod nou. Členové kommisse dovedou nejenom objektivněji posuzovati příčiny, které ke s-vce vedou, nýbrž majíce značné zkušenosti i roz hled po stavu trhu, dovedou poznati, kdy by s. hnala pouze vodu na mlýn zaměstna-

Stávka. ▼atele a stávkující by poškodila. Možno také všude pozorovati, ie v odborech dobře orga nisovaných nedocházívá ke s-kám, jichž bezúspěšnost je předem patrna. Organisace ty také nepouštějí se ve s-ku pro lapalie; za to však dovedou s-ku vydržet hodně dlouho. Největší pozornost obracely na sebe po dlouhou řadu let s-ky h o r n i c k é , poněvadž jimi všechen průmysl byl ohrožován, a po něvadž se jich účastnilo nejvíce dělnictva. Nejznámějši stávky hornické jsou v Porýnsku r. 1889 (90.000 osob), v Lutichu a Charleroi r. 1886, v Carmaux r. 1892 (president francouzské republiky Loubet přijal úřad smírčího soudce), ve Skotské pánvi r. 1893 (400.000 osob po dobu 41/* měsíce), ve Wa lesu r. 1898 (100.000 osob), v Porýnsku r. 1905 (200.000 horníkův). I v Rakousku s-ky hor nické byly velmi četný. Rychle za sebou ná sledovaly s-ky v Mor. Ostravě r. 1881, v Nýřanech r. 1882, na Duchcovsku a Loketsku r. 1887, v celých Čechách r. 1889, na Ostrav sku r. 1890, na Falknovsku a Ostravsku r. 1894, opět na Ostravsku r. 1896 a konečně veliká s. všeho hornictva rakouského r. 1900, které účastnilo se na 70.000 horníkův. Ještě větší zděšení nežli s-ky horníků vzbu dily však s-ky z ř í z e n c ů ž e l e z n i č n í c h , jimiž takřka rázem všechen řád byl zvrácen. Skončily se sice jak v Hollandsku r. 1903, tak v Uhrách r. 1904 a v Itálii r. 1904—05 na ten čas bezúspěšně pro stávkující; nic méně ukázaly zhoubnou moc takovou, že je vyloučeno, že by zaměstnavatelé, ať sou kromí, ať stát, lehkomyslně nechali k nim do jiti ještě jednou. Jiné s-ky nemají sice toho významu vše obecného, ale stávají se přečasto nejenom pro svůj obor, nýbrž pro celý kraj, ba pro celou zemi neobyčejně důležitými. To bylo viděti jak při velikých stávkách typografů* v Ně mecku r. 1891 a v Rakousku r. 1882, tak ze jména u nás při s-vce textilního dělnictva v severních Čechách a v Brně r. 1899. Statistika s-vek dělí s-ky na úspěšné a bez úspěšné podle toho, zda se skončily či ne skončily bezprostředním vítězstvím dělnictva. Rozděleni to není dosti spolehlivo. Byla celá řada s-vek, které se skončily bezpodmíneč ným navrácením dělnictva do práce; ale přece není možno nazvati je bezvýslednými, protože výsledek jejich dostavil se v nedlouhé době později. Ťo bylo patrno zejména u hornické s-ky rakouské r. 1900 a porýnské r. 1905, které obč měly za následek vydáni zákonův, jimiž aspoň nej naléhavějším stížnostem děl nictva bylo odpomoženo. Veliké ztráty zisku, které podnikatelé utrpí s-kou, ba mnohdy přímo effektivní ztráty, působí také k tomu, že i bezvýsledná s. přiměje podnikatele, aby se vyvaroval podnětu ke s-ce nové. Rakouská statistika stávková vykazuje za r. 1904 s-vek 370 ve 2265 závodech, v nichž bylo zaměstnáno 83.312 dělníkův; stávkovalo jich však jen 57.924, t. j. 69,5%. Nejvíce s-vek bylo v Dol. Rakousich (152 v 1219 závodech o 15.935 stávkujících) a v Čechách (87 ve 166

závodech o 14.928 stávkujících). Většina jich (52%) trvala jenom nejvýš 5 dní; přes 100 dní trvala jen jedna. Mzdy týkalo se 57*3%, pracovní doly 24*3%, propuštění dělníků 14*6%• S úplným zdarem skončilo se 24*6% s-vek s 10*9% stávkujících, s částečným úspěchem 39*2% se 46*2% stávkujících, bez úspěšně 30% se 26*9% stávkujících. O zbytku výsledek není znám. 8T6% s-vek bylo útoč ných; 9*2% obranných; ráz 9*2% nelze určití. Promeškáno bylo 459.124 pracovních dní, z nichž 44*5% připadalo na hornictví, 20% na živnosti stavební. Pro dělnictvo význam s-vek nezáleží jenom v jejich stránce hmotné; takřka stejně důle žitý je při nich moment morální. Moderní s-ky zřídka již bývají výsledek zoufalství; v pravidelných případech jsou výronem sebe vědomí dělnictva a zvýšeného oceňováni vlastní práce. Důležito jest také, že indifferentní dělnictvo často teprve s-kou bývá upozorněno na své postaveni a přivedeno v bližší styk s dělnictvem ostatním. V tom směru jsou veliké důležitosti s-ky dělnictva z e m ě d ě l s k é h o , jaké prožila Halič r. 1903 a Uhry a Itálie již několikrát. S-ky sílí v dělnictvu také pocit solidarity, ponoukajíce ke vzájemné svépomoci. Tak se bralo r. 1904 pouze Odborové sdruženi česko slovanské na s ky 42.382 K 72 h. Zvláště jest se zmíniti o s-vce g e n e r á l n í čili v š e o b e c n é . Byly doby, kdy mělo se v dělnictvu za to, že touto všeobecnou s-kou, totiž zastavením veškeré práce, bude možno rázem zvrátiti společenský řád. Tak dnes v organisovaném dělnictvu na s-ku všeobec nou se již nehledí. Ale v poslední době byla k ni znovu obrácena větší pozornost, poně vadž byla v ni pohnána znamenitá zbraň v zá pase politickém. Až posud bylo jí použito v Belgii a ve Švédsku k vydobytí všeobec ného a rovného práva hlasovacího, a v Itálii jako protestu proti používání vojska proti stávkujícímu dělnictvu. Byly to vlastně jenom pokusy, zdali by se mohlo prostředku toho užíti. A třeba pokusy ty momentánně, zvláště v Belgii a ve Švédsku, neměly úspěchu posi tivního, osvědčily se velmi dobře. Proto právě dělnictvo němec, prohlásilo s-ku všeobecnou za krajní prostředek v boji za zachování ny nějšího práva hlasovacího do sněmu říšského. Na konec nutno upozorniti na t. zv. k l a u suli s t á v k o v o u . Poněvadž s-ky zvi. útočné vznikají obyčejně v době, kdy podle domnění dělníků práce jejich nejvíce je třeba, kdy podnikatel je zahrnut objednávkami, a smlou vami vázán k dodání díla v určité době, pod nikatelé dávají nyni do dodávacich smluv obyčejně klausuli, podle které s. pokládá se za vis maior, sprošťuiící povinnosti dodávaci. Mimo to podnikatelé zavádějí pravidelné p o j i š ť o v á n í p r o p ř í p a d s- ky, jež má jednot livcům nahraditi ztráty vzniklé jim s-kou, a vytvářejí si tak proti stávkovému fondu orga nisaci dělnických stávkové fondy vlastní. Je zřejmo, že za těchto okolností postavení děl nictva ve s-vce je značně ztíženo. LW r.

Stavka Chanskaja — Stavovští pánové.

S ta v k a O hanskaja viz C h a n s k a j a ; tech, nýbrž někdy i v jednom a témže státě St nvk3 i vzájemný poměr jednotlivých s-vů. Bývalit s. někdy v antagonismu mezi sebou (zvláště Stávk& fatvi viz P l e t e n i , str. 903 6. S ta v k lrk er (něm. Stabkirchen) šlovou Šlechta a stav městský, někdy i šlechta vyšši dřevěné kostely v Norsku, viz D ř e v ě n é , proti šlechtě nižší, jindy zase šlechta proti duchovenstvu), a tu některý stav držíval se s t a v b y , str. 4. S tá v k o v é zb o iiv iz P l e t e n í , str. 903b si. krále, jindy však vystupoval v s. společně S ta voren ( S t a v e r c n ) , m. v nizoz. pro proti moci královské. Zápasů stavovských vincii fríské, při Zuiderském zálivu, ko umívali panovnici využiti ve svůj prospěch nečná stan. trati Leeuwarden-Sneek. S. má i a pokořujíce stav za stavem, utužovali svou ouze,868 obyv. (1899), kdežto ve XIII. stol. moc a zakládali absolutní monarchie hlavně ylo kvetoucím hansovním přístavem; když pomocí vojska a byrokracie a částečně i tim, přístav zanesl se piskem, nastal rychlý úpa že zaváděli místo dřívějších řádů stavovských dek. Bylo jeden čas sídlem vládců friských. s praerogativami malé části obyvatelstva vše S ta v o v é (lat. status et ordines, fr. états%o r-1obecnou rovnost státních poddaných. V moc dres, něm. Stánde [Reichsstände, Landstánde]), nářství rakouských Habsburků počíná rušiti ve starších t. zv. s t a v o v s k ý c h s t á t e c h stavovské řády již Marie Terezie, a ve směru třídy obyvatelstva s politickými právy, jež tom pokračuje pak velmi rázně syn její Jo spolu s panovníkem účastnily se moci záko-; sef II. Nastává pak ovšem opět reakce, až nodárné, správní i soudní. Vznikly tak s t a konečně rok 1848 odstraňuje úplně stát sta vovs k é mona r c hi e , kde moc panovníkova vovský. Vice o tom na příslušných místech, byla obmezena stavovským zastupitelstvem jako Če c hy (právní i politické dějiny, srv. ( sněmem, pokud se týče s t a v o v s k ý m ; odkazy při čl. S ta v), R a k o u s k o (strľ 187 a, výbor em) , anebo dokonce stavovské re 188a), Říšský s n ě m, Sn ě m, Šl e c h t a . -dle. publiky (jako na př. polská), kde panovník i S. g e n e r á l n í (États Généraux) a p r o v i n byl jen mandatářem privilegovaných vrstev c i á l n í ve Francii viz G e n e r á l n í s t avy, národa (šlechty) a vykonával takřka jen to, str. 1016 6 si. a F r a n c i e , str. 494. S. č. s t á t y g e n e r á l n í v Nizozemí viz na čem se usneslo nebo k čemu svolilo za stupitelstvo šlechty. Od moderních států G e n e r á l n í s t a v y , str. 1018a, a Ni z o s občanskou rovností všech státních podda zemí, str. 377 6. S. ř í š š t í viz Ř í š š t í s t a v o v é . ných státy stavovské liší se tím, že poli S .{sostojanija% soslovija)v Rusku viz Rus ko, ticky aktivní a namnoze i civilně plnopráv nou jest jen část národa, s., t. j. privile str. 321a si., 327 6 s i; s. v Polsku viz P o l gované vrstvy společnosti. Státy stavov sko, str. 140 6 si, 157 a, 158 6 si, 1616. ské povstaly z monarchií absolutních dílem i 8 ta v o v s k ý , týkající se stavů (srv. S t a samočinným vývojem společnosti (obyva -1 vové). telstva) za současného klesání moci panov- i S. a r c h i v viz Ar chi v, str. 6946. nické, dílem však tím, že panovník vlastní, S-ké d i v a d l o , nyni král. zemské divadlo činností s-vy počal organisovati. Skoro j německé v Praze na Ovocném trhu, viz D ivšude vznikly stavovské státy na troskách v a d l o , str. 641a, 645 6. zřízení feudálního, ale přece jen s feudá-! S-ká p ři v i l e g i a česká viz Čechy, str. 467. S. s t á t viz S t a v o v é a Stát , str. 86. lismem úzce jsou spojeny. Ke s-vům nále žely: někde d u c h o v e n s t v o jako zvláštni S-ké ú ř a d y viz Čechy, str. 500 6 si, stav, jinde jako čásf stavu jiného, všude 529 6 s i však šl echta, a to vyšší i nižší, a znenáhla S. v ý b o r z e m s k ý viz Čechy, str. 539s i, i s t a v mě s t s ký , který však míval práva 542 6. menší než šlechta s duchovenstvem, jež na S ta v o v š tí p á n o v é (.Standeshcrren\ kní zývány proto s. v yš š i . Vzácnou výjim žata, hrabata a páni, kteří r. 1806 v někdejší kou jest případ, že v Kastílii zástupcové Něm. říši pozbyli říšské bezprostřednosti a mést po nějaký čas ovládali a řídili veške- 1ze stavů říšských stali se stavy zemskými. ren ústavní život, a kortesy se proměnily I Sluši je rozeznávati od s-vských pánů, kteří takřka ve shromáždění repraesentantů stavu I dávno před r. 1806 byli v Rakousku, Sasku, městského. Zástupci lidu selského jen vý , Lužici a Slezsku. Těmito rozuměli se držijimkou účastnily se vykonávání státní moci. ! telé větších panství, s nimiž byla spojena Zvláštními právy vyšších s-vů byly tyto jistá vládni práva, šlechtická manství, juris přednosti: osvobození od daní, právo držeti dikce v druhé stolici a j. práva. Ve Slezsku šlechtické statky, vykonávati patrimoniální , měli t. zv. v ě t š í s. p. (status majores\ kteří soudnictví, právo býti souzenu jen od soudů bývali 4—6 (držitelé panství sycovského, šlechtických a j. Nej důležitější mi právy s-vů trachenberského, miličského, plesského, kabyla arci práva politická, zejména právo rolátského, horno- a dolnobytomského), účastniti se sněmů a tím moci zákonodárné, 1právo účastniti se knížecích sněmů (Fúrstensprávy a soudnictví. Naproti tomu bývaly tage), a sice všechněm náležel společně jeden povinnosti s-vů nepatrné. K vojenské službě hlas. Nebyli podřízeni slezským knížatům bývala na př. šlechta povinna na svůj ná ani zemským hejtmanům slezským, nýbrž klad jen uvnitř státních hranic (za účelem stáli přímo pod králem, pokud se týče pod obrany země a potlačení odboje proti prá nejvyšším hejtmanem zemským (viz Sl ezvu). — Rozličný býval nejen v různých stá ‘s ko, str. 383, 388). Vedle nich byli ve

Stavr Godinovič — Stavropol.

Slezsku ještě t. zv. m e n š i s. p. status mi- bylina o S-ovi a obsah rozšířen pověstmi aore*, mindere Standeshet-ren), rovněž b oh atí, o divce-vojínovi, zachraňující bratra nebo držitelé panství, kteří si vymohli exempci, muže, kolujícími i na západě, jmenovitě z moci knížat, pokud se týče zemských, u Slovanů. Hilferding zaznamenal 6 variantů hejtm anův a nabyli jisté bezprostřednosti byliny o S-ovi a Rybníkov tři. Srv. I. Sapod n ejv . zem. hejtmanem, avšak sněmů kni , zonovič Pěsni o děvuškě-vojině i byliny žecich s e neúčastnili. — Právní postaveni o S-ě G-ě (Varš. 1886). s-vských. pánů vzniklých r. 1806 upraveno , S t& v ro p ig iá ln i k l á š t e r y (stavropigialjbylo p r o všechny spolkové státy něm. spol-1njrje monastyri) jsou ruské kláštery, jež byly kóvou a k to u (čl. 14J, podle niž: 1. všechny {někdv pod přímou správou samých patriněkdy immediátni knížecí a hraběcí rodiny ; archův a požívají dosud mnohých přednosti p řip o č te n y k vyšší šlechtě německé, a právo ; ze starých dob. Název jest původu řeckého ro v n o ro d o s ti jim ponecháno, 2. náčelníci; (viz S t a u r o p é g i o n ) . S-ch k-rů jest na té c h to ro d in stali se ve státech, k nimž ná- Rusi tou dobou sedm: solovecký, n o vo lci el i, prvý m i s-vskými pány, 3. ve příčině 1spasský, voskresenský (»Nový Jerusalem*), jejich o so b , rodin a panství pojištěna jim Šimonův, donský, spasojakovlevský a zaikov š e c h n a práva, jež pocházela z jejich vlast-; nospasský. Kláštery tyto podřízeny jsou n ic tv i a nenáležela k vyšším právům vlád-; moskevské synodální kon tóře nebo samé n im . K ro m ě toho skoro všechny spolkové i svaté synodě, a ani jeden z nich nezávisí na s tá ty , v nichž jsou s. p., upravily onen po- správě eparchijní. m ě / j e š t ě speciálně. R. 1825 usneslo sc spol8 ta v ro p Í£ )J a , maloius. S t a v r o pi h i ja, k o v é shromáždění, aby mediatisovaným, S t a v r o p i h i j s k é b r a c t v o , S t a v r o p i d fív e immediátním rodinám přiznáno bylo , h i j s k i j i n s t i t u t viz B r a t r s t v a r u s k á , p ř im ě ř e n é jejich rovnorodosti se suveren- A d e l f o t e s a L v o v , str. 500a. Dějiny nim i rodinami pořadí a titul a knížatům , Ivovské s-je při 300letém jubileu napsal p r a e d ik á t J a s n o s t (Durchlaucht, Altesse). r. 1886 Oleksander Barviůskij (srv. Jelínkův N áčelníkům immediátních někdy hraběcích »Slov. Sborník* 1886, 434 si.), ro d in udělen pak r. 1829 k jejich žádosti 8 t& v ro p o l ( = město kříže), jméno rus. spolkovým shromážděním praedikát O s v i- měst: 1) S., új. město v gub. samařské na c e n o s t (Erlaucht;. Konečně pak r. 1833 levém břehu řeky Volhy, založené r. 1738 a p raed ik át Jasnost, který dříve náležel jen osazené původně pokřtěnými Kalmyky ; učiněn náčelníkům mediatisovaných kniž. rodin, př i - , tím pokus příměti tyto kočovníky k životu znán všem členům těchto rodin. Něm. rolnickému. Po stu letech poznána bezúspěšřišská ústava z r. 1871 nevšímá si práv a nost práce, potomci prvotních osadníků přepom érů s-vských pánů. Z původních rodin sídleni do orenburské gubernie a S osazen s-vských pánů zbylo jich nyni jen asi 100, a Rusy. R. 1897 S. měl 5974 ob^v. V S-i jsou počet tento od zrušení spolkového sněmu 4 školy, městská knihovna a banka; značný nemůže býti rozmnožován. Literatura: Heflf- obchod obilím. Přístav na jaře u města, v létě ter, D ie Sonderrechte der souveränen und až 5 km jest vzdálen. Blíže města kumysové der mediatisirten vormals reichsständischen léčebny. — S t a v r o p o l s k ý ú j e z d má na H áuser Deutschlands (Berl., 1871); Hammann, 11.922 km* 284.009 obyv. — 2) S. (KavkázDíe deutschen Standesherrcn und ihre Son- s k v), gubernské město při vrchovisku řeky d erre c h te (Donaueschingen, 1888). Tašlv (ve výši 588 m); poslední stanice trati S t a v r G o d in o v ič , bohatýr rus. b y l i n Kavkazskaja-S. Má 46.965 obyv. (1903) a to cyklu kijevského. Vychloubá se před kní- nejvíce Rusů, pak Arménů, Židů, Poláků a žetem Vladimírem krásnou ženou, začež Němců. 55 učilišf asi se 6000 žákv (muž. uvržen do sklepního žaláře. Manželka jeho gymnasium s oddělením reálním, dvě ženská V asilisa Nikulična, dověděvši se o tom, pře- gymnasia, seminář, městská škola šestitřidní, v lék n e se do muž. šatů a jede s družinou několik jednotřídních škol obecných'; ve ke knížeti. V Kijevě vydává se za syna řejná knihovna, tři časopisy; divadlo; něk rálc ljachovitského, uchází se o ruku dcery kolik ústavů dobročinných (dvě veliké dobro•n e b o příbuzné) knížete, tato však poznává činné společnosti);gubernské a újezdní úřady, v cizím vojínovi ženu. Ale Vasilisa Nikulična 13 pravoslavných, arménský a katol. kostel, šťastn ě přestojí všechny zkoušky, jimž byla mečeta. Hlavní zaměstnání "obyvatelstva jest vydána, a slaví svatbu s dcerou Vladimí- zemědělství a sadařství. Větších závodů průtovou. Po svatbě ženich jest velmi zarmou- myslových jest 35 (ročni výroba zboži za cen, proto Vladimír povolá guselščíky, ale 1*2 miíl. rublů\ Nejvíce kvete mlynářstvi. ti hrají velmi smutně. Tehdy vzpomenuto Dosti čilý obchod. Odděleni Ŕišské a AzovS*a G-e, jenž byl proslaveným hráčem nä sko-Donské Obchodní banky. S. založen byl >gusle jarovčatýje"*, a když byl povolán, man- r. 1777 a byl dlouhou dobu nejdůležitějším želé se poznají a Vasilisa vysvětluje Vládi- městem Kavkázska; od r. 1842 je městem míroví jeho omyl. Podrobnosti tohoto po- gubernským. — S t a v r o p o l s k á g u b e r n i e znání různé varianty líčí rozmanitě. Jméno rozkládá se na severu Kavkázu; hraničí na S-ovo připomíná se v letopise r. 1118. Praví západě s oblastí kubánskou, na jihu, jihose totiž v něm, ie setník S. byl uvržen do východě a východě s tčrskou, na severu hlubokého sklepu, poněvadž rozhněval Via- s' oblasti vojska donského a s gub. astradimíra Monomacha. Tehdy patrně vznikla i chanskou. Měřic 60.597 km* jest v severní a

S tav tkalcovský.

východní své části stepnatou rovinou (četné kurhany), kdežto na jihozápadě prostoupena jest nevysokými horami, posledními to sever ními výběžky Kavkazu. Nejvyšší vrcholy jsou: Piketná hora (612 m), Brykovaja a Glavnaja hora. Geologicky náleži střed gubernie k třetihorám (jižné miocén, severně pliocén), na západě a východě neznámé zpodní vrstvy přikryty jsou naplaveninami (nejmladší jsou podél celé severní hranice). Půda svlažována jest poměrně málo. Několik jezer (největší Bolšoj [Velký] liman)a močálů. Řeky: Stepní řeka Kuma (jen na jaře tekou vody jeji až do Kaspického moře) s přítoky Karamykem a Bujvolou; rovněž stepní řeka Východní Manyč, v horním toku zvaný Kalaus; Many i Západní (pobočka Donu; často vysýchá),s nim spojuje se Bolšoj (Velký) a Srednij (Střední) Jegorlyk. Z vody mnohých jezer vyváří se sůl. Voda řek následkem rozpuštěných v ni zemin není zdravá. Podnebí jest kontinen tální. Srážek vodních poměrně málo (v S-i samotném však 719 mm). Časté jsou škodné větry východní. Všeho obyvatelstva jest 913.000 (Rusii 90"/„, Nogajců 3'7%, TruchménŮ 2‘8%, Kalmyků 1'7%; pravoslavných

(mlýny, olejny, vinopalny, koželužny a j.), ročně" vyrobí se za 2.204.000 rub. zboží. Uči lišť je celkem 578 (žáků asi 30.000). Železné dráhy probíhají gub. stavropolskou v délce 241 km. Cest jest 3370 km. Gubernie stavropolská děli se na pět újezdů (aleksandrovský, medvěžinský, blagodarinský, praskovejský [od r. 1900J a stavropolský [má na 7698 km’ 166.205 obyv.]) a territorium ko čovníků. Pp. S t a v t k a l c o v s k ý (angl. loom, fr. métier ii tisser, it. telaio, něm. Webstuhl, rus. tkaekij slanok) je stroj, kterého se užívá na výrobu t k a n i n . Od dob nejstarších až do konce

XVIll. stol. tkalo se na s-ech ručních, dnes vyrábějí se tkaniny téměř výhradně na s-ech strojních. I. R u č n í s. tk a l. Nejstarší s. záležel (po-

Č. 3957. Staroegyptsky stay tkalcovsky.

jest 89'2%). Většina obyvatelstva živi sc zemědělstvím; půda na západě jest plodná černozem; z menší části (na východě) je pisčita; pěstuje se pšenice, žito, oves, ječmen, proso, len; vinařství (známé praskovejské vino). Lesů je málo (sotva 0'3°/0 vši půdy). Kočující obyvatelstvo zaujímá asi 36% veš kerého prostranství gubernie. Při hojnosti stepní pastvy daří sc chovu dobytka (cel kem 3,862.132 kusů [r. 1898; usedlému oby vatelstvu náleží z toho 93%] a to koňů 199.000. skotu 760.000, ovec 2,789.000, z če hož tenkorouných 1,389.000, vepřů 102.000, velbloudů 8200). Závodů jest celkem 3578

dle Maspera) ze čtyř kolíků do země zara žených, na které se připevnily dvě rovno běžné tyče a na ty napialy se rovnoběžné niti (osnova); do osnovy vplétaly sc niti příčné (útek) od ruky. Délka takto zhoto vené tkaniny byla vymezena vzdálenosti rov noběžných tyči. Později zjednodušilo se pro plétání niti tím, že osnovné niti, jež měly ležeti nad útkem, se zvedly a do vzniklého prostoru (abc, vyobr. č. 3956.), t. zv. p r o štu pu, vnesl se útek, který přirazil se k útkům předchozím buď plochou tyči nebo hřebeno vkou pomůckou. Zvedání osnovy čili tvořeni prošlupu dělo se tyčemi dtdlt ke kterým

Stav tkalcovský.

přivázaly se šňůrou všechny niti. jež bylo | věké s-y egyptské neb indické. Připojením ivednouti. Nejstarší tkaniny byly plátnové o s n o v n é h o vratidla pro osnovu a balicího ri: P l á t n o ) a stačily tedy tyče dvé; na vratidla pro hotovou tkaninu umožnila se iedau přivázaly se všechny niti liché, nadru- výroba dlouhých tkanin, zavedením p a p r s k u -iou všechny niti sudé. Tyče zvedaly se stři- usnadnil se přiraz útku. Podle všech známek iavě. Také zavéšovala se osnova svisle na lze souditi, íc vratidla i paprsek známy byly rodorovnou tyč opřenou o dva sousední již ve starovéku. Šňůry k tyčím přivázané, -Tomy a dole zatěžovala 'hliněným) závažím, kterými tvořil se _prošlup. nahrazeny byly T kalo'se shora dolů a prošlupy tvořily se nitěňkami (vyobr. Č. 3959 a) z jemné šňůry, tahem za tyče vpřed. Ve vyobr. č. 3967. zná- které seřadily se na dřevěných tyčkách (čiň:om éa j e š . tkalcovský, jakého užívali staří cích ) a tvořily t zv. l i s t (brdový); do qček Egypťané v době 12. až 17. dynastie; obraz nitěnek (o) navedly se osnovné niti. Utek

3959. Niténka: a nílěnlu ničená, fr niténka % maíllonem; c niiénka drátěná.

C 3958. SlaroinJlckj nav tkalcovsky

ryňat jc z díla Pcrrolova a Chipiezova (díl I.: Egypte, ls82i a nalezen byl od Champolv . t í . Prošlupy tvořily se tyčemi a a b a útek přirážel sc tv á . S-u ve vyobr. č. 3958. znánrr.čného tifivali staří Indové. Osnova je □dorovná a značně dlouhá (proto tkalo se v přírodě), tyče na zredáni niti osnovných zavěšený jsou šňůrami na týči opřené o paústwach pruskich (L, 1805); Deputowa160 obrátek za minutu. Oxnaä-li se počet obrátek «, je theore nego na sejm { gminy 5-ej miasta H’arijau’itické počet hodů za 10 pracovních hodin myšli nad aktem konfederaeji generálnej (t., 600 X "< a je-li počet útků v 1 m tkaniny 1 8 1 2 ); R\ec\ o potr{ebie priysposobienia koion ;Obozrěnije caregradskich pamjatnikov zvuku tělesy tuhými; z nauky o teple: theorie i svjatyň XIV. i XV. věkov po rus. palomtepelné vodivosti plynů, rychlost vypařování nikam*, Moskva, 1870). Cho^děnije S-ovo vy kapalin, kritika zákona Dulong-Petitova, vztah dal I. P. Sacharov v II. díle svého spisu mezi zářením tepelným a temperaturou; •Skazanija rus. naroda* (1849). a) s. j a v o r s k ij viz J a v o r s k ij. v optice četné práce týkající se polarisace Stefan&n viz Š tě p á n o v . a interference světla, theorie dvojlomu, změny S tefa n -B o ltzm a n n ů v zák on viz Zá indexu lomu s temperaturou atd., v elektřině zabýval se základním zákonem elektrodyna- ře n í; srv. též S te f a n 3). S te fa n i Jan, hud. sklad, polský (♦ 1746 mickým, thermomagnetickými motory, po čítal vzájemné působení dvou uzavřených v Praze — f 1829 ve Varšavě). Chtěl se státi OttAv Slovník Naučný sv. X X IV . 23 5 1905. 5

Stefan ia —- Stefanos.

duchovním, ale poněvadž zrušením četných jako velmi vydatná stříbrná ruda na žíle Fr. Sl-k. klášter ô změnily se poměry, přešel k hudbě. Comstock Lode v Nevadě. S te fa n it a Io h n ila t, název starobulharVzdělal se pak v Itálii a navrátiv se odtud stal sc kapelníkem orchestru hrab. Kinského, ského překladu Bidpaiových bajek, poříze potom byl houslistou u cis. dvorni kapely ného podle řeckého zpracování Šimeona Seve Vídni, pak dvoř. kapelníkem ve Varšavě. tha z XI. stol.: Sxscptxvixqg nai IzvrjXctxrjg Tam skládal četné kantáty, mše a polonaisy (•Ověnčený a Slídič«, jména dvou šakalů). v duchu polské hudby národní, již s horli Srv. B a jk a , str. 106a a B id p a i, str. 235. vosti studoval v písních polských. R. 1794 Překlad tento zachoval se hlavně v přepisech provedena vc Varšavě jeho první opera na ruských, ale jest známa také stará recense text W. Bogustawského Krakowiacr i Gorale, srbská, vydanaDaničiéem (Indijske priče prov níž užil polských nár. melodií. Opera tato zvanc S /i Ihnilat) v >Starinách* Jihoslov. aka značí novou epochu v dějinách národní hudby demie 1870 (II, 263—311); podle jednoho polské. Byla přijata v celém Polsku s na rkpu ruského z konce XVII. stol. vydal sbor dšením a byla provozována vice než 200krátc, ník tento F. Bulgakov (S. i I., Petr., 1877) a dokonce i v Petrohradě, v Moskvě a veVídni. podle rkpu bulh.-ruského z konce XV. stol. Menší úspěch měly opery ostatní, jako: spolu se dvěma srb. rkpy (z XIII.—XIV. a Wd{i{C%nipoddáni (1796); Dr\ewo \ac\arowant XV. stol.) A. Viktorov r. 1881 ve sbírce textů (1797); Fro\yna (1806); Rotmistr% Górecki Obščestva ljubitělej drev. pisjm. (č. 64 a 78) (1807); Starý myš iwy a Papirius (1808), ač s přehledem všech slov. rkpů. Srv. J ih o s lo dosti dlouho udržely se na repertoiru. S. vané, str. 434a, R u sk o , str. 2235. Santo S te fa n o : 1) S. S., Sv. Š tě p á n , pokládán jest za tvůrce dramatické hudby polské. Srv. M. Karasowski, Rys historyi turecká vesnice u Marmarského moře, viz opery polskiej (Varš., 1859). — Z jeho dětí S a n to S t c f a n o 2); o miru Svatoštěpánvynikli: K a r o lin a (1784—1803) a E le o n o r a ském viz R u s k o - tu r e c k á v á lk a , str.3555. 2) S. S., ital. ostrov, viz P o n t i n s k é (1801—31) jako zpěvačky, K az im ic rz (1791 až 1811) a Jan (1797—1827)iakožtohouslisté. o s t r o v y . S tefan o T o m m a so viz G i o t t i n o . Podobných, ač nikoli tak pronikavých zásluh S tefa n o m etr viz S t c f a n o s k o p . ’ako otec dobyl si o hudbu varšavskou syn S tefa n o p u lo s, silně rozvětvená řecká ro ó zef S. (* 1800 ve Varšavě — f 1876). Byl s počátku členem orchestru varš. opery, po dina z Mainy na Peloponnésu, jež odvozuje zději ředitelem hudby balletni a sám také slo svůj původ od Štěpána (Stefanos), pravnuka žil několik balletů, jako: Djabe* ro\kochany\ cis. Davida Trapezuntského. Pro vnitřní ne Okresne; Wesele w Ojcowie a j. Mimo to ze pokoje v Maině čásť S-lů vystěhovala se jména dvouaktovou operu tekeye botaniki r. 1675 do Paomie na Korsice, kdež posíleni (1829 ve Varšavě), pak hudbu k melodrama byli ještě jinými přistěhovalci řeckými. Spra tům: Piast; Dwaje wieznowic; Žyd wieczny vováni byli úředníkem zvaným direttore, usta tuiacz; Kobiety z kamienia, různé skladby noveným od vlády janovské vždy na 2 léta. kostelní a j. Jeho polonaisy a polské písně Za korsická revoluce přesídlili se r. 1731 do isou v Polsku četné rozšířeny těšíce se ve Ajaccia. Když ostrov dostal se do rukou liké oblibě. Poslední jeho prací byla operetta franc., nečetná již řecká kolonie přesídlila se Trwoga wiec^orna, provozovaná r. 1872 ve do vsi Carghese, kdež podnes tvoří asi po Varšavě. (Život, v »Tvgodniku illustr.*, 1875, lovinu obyvatelstva, jehož jest asi 1000 duši. Srv. N. Stéphanopoli. Histoire de la colonie č. 14.) grecquc ctablic en Corsc (1826); PapadopuS te fa n i* viz S te p han i a. S tefan it, nerost vyskytující se obyčejně los, Xgnvoygacpicc negi xijg xctxctyíoyřjg xcSv év ve velmi pěkných a hojnoplochých krystal- xrj Mavrj Zxt(pavo7tov?.cúv (1865); Fardys, lech soustavy kosočtverečné, jež vzhledem 'foxogia xřjg év Kogowrj ilXt]vir.rjs ditoiniag i rozměre svými blíží se krvstallům hexago- (1888), k tomu přidány nár. písně z Car nálním. Krystally s-u jeví ráz dílem jehlano- ghese. vitý neb tlustě sestiboce tabulkovitý, dílem S te fa n o s (oxécpavog, v ěn ec), osob. jméno sloupcovitý. Srůst dvojčatný podle dvou hra řecké, naše Š t ě p á n . nolů jest velmi častý. Krystally s-u jsou 1) S., řec. sochař, viz P a s i t e l é s a Ř e různopolární, ale zřetelně hemimorfní vývoj k o v é (umění), str. 5155. jest vzácný. Kusový a vtroušený s. vyskytuje 2) S. B y z a n ts k ý , grammatik řec., žil se zřídka. Barva i vryp jsou kovově černé, pravděpodobně v V. nebo VI. stol. po Kr. lesk kovový. Tvrdost o málo přesahuje 2, a složil rozsáhlý slovník zeměpisný, nade hust. 6*2—6 3. S. jest křehký. Lučebně jest psaný Kthnika, z něhož za cis. Justiniána po to zásaditý síroantimonan stHbrnatý AgiSbSi řídil výtah grammatik Hermolaos z Konstanse 68*50°/0 stříbra, 15 22 antimonu, Í6 28 siry. tinopolc. Slovník ten, nejméně o 52 knihách, Snadno taje, na uhlí dává zrnko stříbrné, ky bylo dílo velmi učené, tícba ne vc všem pů selinou dusičnou sc rozkládá. V krásných vodní; vedle údajů zeměpisných obsahovalo krystallcch vyskytuje se v Příbrami, Jáchy u jednotlivých článků i hojné doklady z lite mově, Staré Vožici, Ratibořicích a Řcmi- ratury poetické i prosaické, neomezovalo se šově, dále u Šfávnice, u Freiberka v Sasku, pouze na udání polohy a rozlohy, nýbrž mělo Andrcasberka na Harci, v krajině Sarrabus- j zření i k dějinám a k vynikajícím mužům jed ské na Sardinii, kusový ve velikém množství' notlivých měst a mist. Že psal dílo to gram-

Stefanoskop — Steffani.

matik, o tom svédči neobyčejná snaha po ství a byl za řezbářské své práce vyzname orthografii i rozličné omyly věcné (z Hérod. nán. V Benátkách zůstal u svého mistra, I. 125. slovesa aQiéaxai S. utvořil perský prof. Zandomeneghiho, 10 let, pracoval o vy kmen 'Apctázai). Z díla toho kromě výtahu zdobeni t. zv. T e r g e s t e a v Terstu a pro Hermolaova jest zachováno jen několik článků vedl mezi jinými pracemi Tři Musy pro kníi. úplných, podle nichž možno si učiniti obraz Grammonta v Bukurešti. Navrátiv se do Rjeky, o dOe čelem. Vydání Dindorfovo (1825,4 sv.), pracoval o výzdobě chrámu sv. Víta, provedl Westermannovo (1839), Meinekeovo (1849). dvě sochy, sv. Emidea a Fortunata, pro tuto Srv. též Geffcken, De Stephano Byzantio svatyni; pro kostel sv. Heleny v Cirkvenici zhotovil celý oltář a pro kostel sv. Vavřince (1889). -ler. S te fa n o s k o p , s t e f a n o m e t r , přístroj náhrobek. R. 1853 vystavoval ještě ve Vídni F .H -s. optický, skládající sc ze dvou hranolů vá mramor, sochu Spicl díti. S to lľa l Václav, lékař čes. (* 1841 v Ropence dvojlomného; užívá se ho k výkladu d v o j l o m u (v. t.). nvk. dinově — f 1894 v Praze). Studia gymnasijni S te f a n o v ló : 1) S. G a v r i l a viz J ih o sl o - absolvoval vjindř. Hradci a lékařství v Praze, kdež r.1368 promovoval a zároveň téhož roku v a n é , str. 490a. se stal assistentem Bochdalkovým při ústavě 9) 8 . V ilo v sk y T h e o d o r rytíř, spisova tel srbsko-něm., pocházel z vojenské rodiny anatomickém. Po odchodě Bochdalko vě r. 1871 v Banátě. Jeho otec jo v a n S. (*1821 v Za supploval professuru anatomie až do příchodu praj i) vyznamenal se jako setník v bojích Henkeova, habilitace jeho z tohoto oboru byla proti Maďarům, zejména v dubnu 1849 u Vi však zmařena, tak že r. 1872 přijal misto okres lová, kde stál proti Perczelovi, a byl 10. čna ního lékaře v Praze. Když byla aktivována 1849 vyznamenán ryt. křižem řádu Leopol samostatná česká fak. lékařská, stal se nej dova a r. 1853 jako major povýšen do stavu prve mimoř., později pak řádným prof. ana rytířského (v on V il o v o). Theodor S. vy tomie a veškeru snahu svou věnoval zřízeni dával od r. 1876 ve Vidni illustr. měsíčník ústavu anatomického. Napsal Monstrum mo»Srbska Zora«, který se dosti dlouho udržel, nopodium (»Čas. čes. lék.«, IX, 1870); Anenpak byl úředníkem v tiskovém odděleni mi cephalia cum hemicrania et rhachischisi (t., X, nisterstva v Bělehradě. V Prochaskovč sbírce 1871); Hydrorrhachis totalis et deýectus dia•Die Vôlker Ósterreich-Ungarns* (XI. sv.) phragmatis dexter (t., XXIII, 1874); Cystosarvydal pěknon práci Die Serben im súdlichen coma sacrale congenitum (t., XIV, 1875); Vý Ungam in Dalmatien, Bosnien u. in d. Her sledek částečného pitváni mrtvoly Františka Palackého (t., XVI, 1877); Hiatus aorticus et cegovina (Videů a Těšín, 1884). S tě fa n o v s ld J P a v e l F l o r o v i č , ethno- oesophageus diaphragmatis (t., XXI, 1882); graf ruský (* 1860 — f 1896), studoval na Přirozené štěrbiny kostní v parietalnim a lam mosk. učilišti technickém a na hospodář bdovitém švu do\ralého plodu (t., XXIII, 1884); ském ústavě novoaleksandrovském. Zřídil Ein Fall von seltener Missbildung (»Oesterr. prvou na Rusi nižší hospod, školu normál Jahrb. f. Paediatrik«, 1875). Dále napsal do ního typu (v kurské gub.) a dobyl si velikých Eiseltovy ^Odborné pathologie a therapie« zásluh o rozvoj odborného vzděláni řemesl oddíl Dychadla a Pohlavní ústroje fenské níků charkovské gub. jakožto sekretář těr- (1882) a přispíval anatomickými články do ského oblastného konsessu (prisutstvija) pro Naučného slovníku Riegrova i Ottova. 8 teffa n J o h a n n G o t t f r i e d , malíř švýc. městské záležitosti a statistického komitétu sepsal dva svazky Térského Sborníku (1891 (* 1815 ve Wädenswylu nad Curišským jez.), až 1892), obsahujícího bohatý materiál ná věnoval se r. 1841 krajinářství a žil v Mni rodopisný. Ostatní jeho práce isou: Térskij chově. Z obrazů jeho uvádějí se: Genevské Kalendarj (na r. 1891 a 1892); O pésňach tér- ie\ero\ Roklina v Haslithalu; Ledovec Rosenskago ka^ačestva (1891); O čečenskich pésňach lauský; Podzimní den v Alpách Svatohavcl(1892); Chronika čečenskago vocstanija iS y l ských (Drážď.) a j . V praž. Rudolfině jsou: (1893). Redigoval »Těrskija Vědomosti« (1893 Lesní idylla a Na stráních Brien^ského je\era. Bývá zaměňován s čes. malířem S t e f a n e m až 1895) a r. 1895 zalbžil čas. »Kazbek«. S te f a n o w s k * Mich a l i n a, přírodozpytka (v. t. 4.). — Jeho syn A rn o ld S. (* 1848 pol. (* kol 1870 v gub. grodenské), studovala v Mnichové — f 1882) byl též dobrým kra v Genevě a v Paříži, načež stala se assistent- jinářem. 8 teffa n l A g o s tin o , abbate, hud. skla kou fysiologického ústavu v Brusselu. Pra cuje hlavně v anatomii a fysiologii nižších datel ital. (* 1655 v Castelfranco v Benát organismů živočišných. Z jejích prací uvá sku — f F730 ve Frankfurtě n. M.). Byl vy díme: Disposition du pigment dans les yeux chován v Benátkách a v Mnichově, kdež byl mu des arthopodes sous Vinjluence de la lumiére učitelem Ercole Bernabci, a byl pak od et de Vobscurité (1889); Action des alcaloides r. 1675 v Mnichově varhaníkem, r. 1681 ře sur les coeurs lymphatiques de la grenouille ditelem kurf. komorní hudby, od r. 1688 ka (1896) a j. Přeložila z Reclusa Zjawiska cjem- pelníkem na dvoře hannoverském. R. 1710, skie (1894—95, 2 d.), z Flammariona Hiebo kdy na jeho místo nastoupil jeho přítel Haendel, jmenován od kurfiršta falckého (1895) a pod. fltoífcirati P e ta r , sochař chorvat. (* 1820 tajným radou, od papeže protonotárem a ve Rjece). Podporou rodné obec vypraven biskupem in partibus ve Spizze, načež za r. 1833 de Benátek, kde se věnoval sochař býval se toliko záležitostmi státními a du

Steff*ck -— Stege.

chovními, pro něž podnikl i r. 1729 cestu do Itálie; vraceje se zemřel ve Frankfurtě n. M. S. již z mláda komponoval skladby církevní a opery, provozované zvláště v Hannoveru a v Hamburce. Větší význam mají jeho ko morní duetta na italské texty, plné výraz ných a zpěvných melodií, jakož i přeumělé skladby, jichž zachovalo se přes sto. Skladby S-ovy jsou po většině v rukopise v král. knihovně londýnske a tiskem z nich vyšlo: Psalmodia vespertina (pro 8 hl., 1674); So nátě da camera a due violini, alto e continuo (1679); Duetti da camera a soprano e contralto (1683) a Janus quadrifrons, motetty pro 3 hlasy. BroŠuru Quanta certe^a habbia da suoi principii la musica (1694) na obranu hudby přeložil Werckmeister do němč. (1700). Z oper S-ových uvádíme: Marco Aurelio (1681), Servio Tullio (1685), Il Solone (1685), Niobe, Alarico, Enrico il Ĺeone (1689), Le ri vali concordi (1690), Orlando Generoso (1691)t Il trionfo dél Jato (1695), Atalante (1698) a j. S teff*ck K a rl, malíř něm. (* 4. dub. 1818 v Berlíně — t 11- *ce 1890). R. 1837 přišel do atelieru Frant. Krttgera, později ke Karlu Begasovi, r. 1839 šel do Panže, kdež Delaroche a Horace Vernet byli jeho učiteli. V 1. 1840—42 cestoval po Itálii. Maloval vý jevy honební a všelikou zvěř, r. 1848 pro vedl také historický obraz Albrecht Achilles v seči $ Norimberčany (v berl. národ, obra zárně). Vynikal v portraitování koní a v malbě sportovních obrazů v a zanechal také něko lik jízdeckých podobizen cis. Viléma I., kor. prince Bedřicha Viléma, generálů atd. R. 1880 stal se ředitelem uměl. akademie v Královci. Své studie koni a jízdeckých výjevů, honeb atd. též prováděl leptem a kreslil je na ká men. F. H-s. S teffelsd o rf (G r o s s-S.) viz R i m a v s k á S o b o ta . S teffen h agen E m il J u l i u s H u g o , právní dějepisec něm. (* 1838 v Goldapu ve Vých. Prusich). Studoval v Královci, habili toval se r. 1865 na univ. tamže. R. 1867 byl povolán do Athén spořádati tamní národní knihovnu, r. 1870 jmenován měst. knihov níkem v Gdansku, r. 1871 knih. úředníkem v Královci, pak v Gotinkách a r. 1875 ře ditelem univ. bibliotéky v Kielu. Od r. 1903 žije na odpočinku v Kasselu. Napsal: Beitráge x'u v. Savignys Geschichte des rómischen Rechts im Mittelalter (1859, 2 vyd. 1861); De inedito juris germanici monumento (1863); Die neun Búcher Magdeburger Rechts (1865); Deutsche Rechtsquellen in Preussen vom i 3 . bis \um 1 6 . Jahrhundert (1875); Der PJlichtexemplar\wang in der Proviny Schleswig Holstein 1890); Zu den Góttinger Rechtshandschrijten 1895); Das Bibliothekgebánde der Universitát Kiel (1900). R. 1877 uložila mu vídeňská akad. věd kritické zpracování gloss Sachsenspiegelu, ve kteréž příčině vydal Die Entwickelung der Landrechtsglosse des Sachsenspiegels (1881—87, 9 seš.); Einjluss der Buchschen Glosse auj die spáteren Rechtsdenkmáler (1893—94, 2 díly). Mimo to vydal

originální text J. Faxiola >De summaria cognitione« v »Jahrb. des gemeinen deutschen Rechts« (sv. 3., 1859) a Catalogus codicum manuscriptorum kr. a univ. knihovny v Krá lovci (1861—72, 2 sv.). 8 teffeiis H e in r ic h , filosof, přírodozpytec a básník (* 1773 ve Stavangeru v Nor sku — f 1845 v Berlině). Studoval v Kodani nejprve theologii, pak přírodní vědy a r. 1796 přednášel v Kielu o vědách přírodních a živil se soukromým vyučováním. Puzen tou hou po dalším vzděláni odebral se do Jeny, kde poslouchal Schellinga, pak ve Freiberce Wernera, načež vrátil se r. 1802 do Kodaně, kdež svými přednáškami vzbuzoval sensaci. R. 1804 povolán za prof. do Halle, v 1. 1807 až 1809 žil v Holštýnsku, Hamburce a Lubeku, vrátil se pak do Halle, načež r. 1811 jmenován řád. prof. fysiky ve Vratislavi. Velmi činně účastnil se národního hnuti něm. v let. 1813 si., vstoupil do řad dobrovolnichých a bojoval až po dobyti Paříže, načež vrátil se k svému akademickému úřadu. R. 1832 byl povolán do Berlína, kdež zemřel. S. jest ze hlavních zástupců směru spekula tivního v přírodních vědách. Již ve Freiberce vydal Beitráge \ur innern Naturgeschichte der Erde (I. díl 1801), potom Geognostisch-geolog. Aujsát\e (1810, rozšířeno v Handbuch der Oryktognosie, 4 sv., 1811—24); důležitější jsou Grund\uge der philos. Naturivissenscha/t (1806); Anthropologie (1824, 2 sv.) a Polemische Blátter \ur Befórderung der spekulativen Physik (1829—35, 2 sv.). Vedle toho však S. za jímal se o mnohé otázky Časové, snaže se působiti na souvěké smýšleni. O tom svědčí spisy: Ueber die Idee der Universitáten (1809); Ueber geheime Verbindungen auf Universitáten (1835); pak zejména Die gegenwártige Zeit und wie sie geworden (1817, 2 sv.). Ani otáz kám náboženským se nevyhýbal a jsa odpůr cem církevní unie a horlivým přívržencem starolutheránů napsal Von der Jalschen Theo logie und dem wahren Glauben (1823, 2. vyd. 1831); pak Wie ich wieder Lutheraner wurde und was mir das Luthenum ist (1831), takřka osobní zpověď. Postavil se také proti turnéřství tehda vznikajícímu a napsal Karrikaturen des Heiligsten (1819—21, 2 sv.). S nábo ženskými názory S-ovými souvisí také jeho činnost belletristická a z prací toho druhu uvá díme: Die Familien Walseth und Leith (1827, 3 sv.); Die vier Norweger (1828, 6 sv.) a Malcolm (1831, 2 sv.). Souborně vyšly jakožto Novellen v 16 sv., 1837—38. Práce tyto vyni kají vesměs mistrným líčením přírody nor ské. Napsal také obšírnou autobiografii pod tit. Was ich erlebte (1840—44, 10 sv.), s ve likým množstvím zajímavých zpráv o věcech současných. Po jeho smrti vyšly Nachgelassene Schriften (1846, s předmluvou Schellingovou). Srv. Tietzen, Zuř Erinnerung an H. S. (1871); Petersen, Henrik S. (do němč. přel. Michelsen, 1884). Steg& nopodes, zool., viz V eslaři. S te g e , hl. město dánsk. ostrova M o e n u (v. t. 1).

Steger — Stegocephala. I t H W Ja n , malíř pražský, byl činný v le tech 1690—1710. Kreslil pro mediryjce, ma loval oltáfni obrazy. Známy jsou kresby k ry tinám díla Gloriosus S. Romedius od A. z Friedenfelsu, 35 listů, které ryl M. Rivola (fol.). Dále jsou známy: Žehnající Kristus obklopen anděly, ryl Eliáš Hainzelmann; Mučenictvi sv. Sarkandra (thesa), ryl Jiří Adam Wolfgang; Apotheosa cis. Leopolda (thesa), ryl M. Ktlsel; oba poslední jsou velmi vzácné. F.H-s. S t ě g li tx , jihozáp. předměstí Berlína v prus. vládním obvodě postupimském, okrese teltowském, při dráze berlinsko-postupimské a berlínsko-werderské, spojené elektrickou dra hou s Berlínem a Gross-Lichtenfeldem, má 21.425 obyv. (1900), pěkný chrám, četné útulné villy, reálku, gymnasium, soukr. školu vojen skou, ústav pro chudé děti vojáků, král. ústav pro nevidomé, útulnu pro učitelky, rozsáhlé zahradnictví, chov bourců a j. S t e g m a n n : 1) S. K arl D av id , zpěvák a hud. sklad. něm. (* 1741 v Drážďanech — t 1826). Byl sice výborný pianista, ale touha jeho vedla jej k opeře a vystoupil po prvé ve Vratislavi r. 1772. Pak zpíval na různých jevištích, až r. 1778 přijal engagement v Hamburce, kdež od r. 1798 byl i spoluředitelem městského divadla. R. 1811 odebral se na odpočinek do Bonnu. Napsal opery: Der Kaujmann von Smy*rna (1773); Das redende Gemálde, Die Rekruten aut dem Lande (1775); Apollo unter den Hirten\ Erwin und Elmire; Clarisse; Die herrschajtliché Kúche\ Philemon und Baucis\ Macbeth a Heinrich der Lówe. Tiskem vyšly: Drei charakteristische Ouverturen pro orchestr, polonaisat pochod a valčík pro klavír a různé fpěvy. 2) S. K arl Jo se f, publicista něm. (* 1765 ve blezsku — j 1837 v Augšpurce). Studoval ve Vratislavi, v Berlíně a v Halle, žil pak v Itálii a ve Švýcarsku a vydal zajímavou knihu: Italien aus dem Tagebuche eines jungen Deutschen (1798). Byl pak spolupracovníkem čas. •Allgemeine Zeitung*, jejž od r. 1804 sám redigoval (nejprve v Ulmu, od r. 1810 v Augšpurce). Za jeho redakce těšily se roz šířené ty noviny rozkvětu zvláště velikému. S t a g n o i i l , řec., zú žen í, zvláště hvpothet. zúženi průduchů čili pórů tělesných, z čehož dřivé odvozovali rozmanité nemoci, zejména některé horečky. S t a g o c a r p i [-kar-J, t. j. v í č k o p l o d é , řád mechů listnatých, jejichž pušticka ot vírá se víčkem. S. rozděluji se ve 3 sku piny: 1. Acrocarpi, v rc h o lo p lo d é , u nichž vybíhá štět n. puštička z vrcholu stonku n. větví (na př. Polytrichum). 2. Pleurocarpi, s t r a n o p l o d é , s puštičkou vynikající z úžla bí cek listových (na př. Hypnum). 3. Entophyllocarpi, p o š v o p lo d é , s plody vynikají cími z pošvy (duplikatury) listové a to buď na konci nebo po straně stonku (na př. Fissideus). Děd. S ta g o o e p h a la , k r y t o l e b c i (viz tab.), je ,t vymřelý řád obojživelníků z útvaru kamenouhelného, permského a triasového, 8 velmi zajímavými znaky starobylými, jež

je charakterisují jako čtyřnohé obratlovce nejnižšího stupně vývojového. Z ústrojnosti chřipi a ze zbytků žabemího přístroje možno usuzovati, že aspoň v mládí dýchali žábrami. Kostrou a hlavně lebkou připodobňuji se poněkud rybám chvostoploutvým (Crossopterygii) z prvohor. Páteř jest v různém stupni zkostnatělá. Někdy jen obal obratlů jest zkostnatělý (obr. kroužkovité, pseudocentrické). Jindy původní části obratle (notocentrického) zůstávají samostatnými a nesrůstají. V tom případě obratel (rhachitomní) složen ze svrchních oblouků (basidorsalia) a střed obratlový znázorněn bývá 2 klínovitými deskami, pleurocentry (interdorsalia) a zpodní podkovovitou částí hypocentrem č. intercentrem (interventralia, viz tab. obr. 1.). Zvláštní případ jest obratel embolomérni, kde hypocenťrum srůstá se svrchními oblouky a pleurocentrum vytvoří se jako samostatné duté těleso, které vloženo jest mezi obratle a s nimi se střídá (u r. Diplovertebron, viz tab. obr. 2). První obratel (nosič, atlas) jest jediným obratlem krčním, jest napřed vy dutý a má zde kloubní plošky pro týlní klouby lebky, nemá žeber, aniž předních zygapofys. Všecky hřbetní obratle, aneb vět šina jich, mají žebra. Křížový obratel jest je diný; ocasní obratle mají zpodní oblouky zachované, často s pleurocentrem neb hypo centrem srostlé. Počet obratlů bývá 40—60, u hadovitých až 150. Lebka (viz tab., čís. 3 až 7) tvoří uzavřenou schránku a skládá se z kostí na povrchu ryhami, zrnky neb důlky ozdobených, které povstaly z vnější kostry kožní. Na svrchu lebky jsou kosti v páru; napřed jsou to mezičelisti (intermaxillare) ku předu zaoblené a na zpodu zuby ozbro jené, za nimi široké nosní {nasalo a po stra nách čelisti (imaxillare) úzké a do zadu pro dloužené. Po stranách kostí nosních bývají chřípě poměrně malé a od sebe dosti vzdá lené. Čelní kosti {frontalé) jsou prodloužené, temenní {parietale) široké a s otvorem upro střed, který sloužil za vývod nervu oka pineálního. Velké očnice {orbita) bývají ome zeny menšími kůstkami, tak přední čelní (praefrontale), zadní čelní {postfront ale), zaočnicovou {postorbitale) a jařmovou (jugale). Někdy mezi přední čelní a jařmovou vkládá se malá kůstka slzní {lacrymale). Kolem oči byl sklerotikálni kruh z malých desek ko stěných. Po straně kostí témennich jsou kosti skořepové (squamosum;, někdy ve 2 pá rech a dále za nimi široké skráňové (supratemporale). Týlni krajina u mnohých zůstává chrupavčitou a jest budována přední kosti sluchovou {epioticum), svrchními týlními {supraoccipitale) a šikmě nakloněnými vnějšími týlními (—12 v zubech dospělých (u r. Ma tak dlouhý jako na líci. Při druhém a kaž stodon 2—5, u slona 27). Známy jsou asi 4 dém následujícím zadním s u třeba na líc zapíchnouti tam, kde předcházející steh byl druhy. Pa. vypíchnut, aby zadní stehy tvořily nepřetrži S to g o ia n r id a e viz S t e g o s a u r u s . S te g o s a u r n i, vymřelý rod veleještěrů tou řadu jako navlékané perličky; odtud s. (Dinosauria) ze svrchního jurského útvaru, p e rlo v ý . S-em zadním sešívají se části tka sev.-amer., jenž s některými příbuznými rody niny, jež nemají tkaného kraje, c) S. o b n itz téhož útvaru a pak i z kfidy evropské a kový, o b n itk a , kde švadlena jehlu drží americké tvoři čeleď S te g o s a u r id a e . Ko uchem k sobě, špičkou od sebe a zapichuje stra jest velmi mohutná, z kostí plných a pod je d n o , nanejvýš pod dvě vlákna pev přesahuje často délku 9 m. Obratle jsou ného okraje tkaniny. S-y obnitkové nutno plné, slabě dvoj vyduté, krční mají krátká klásti husté vedle sebe, aby jen jediné vlákno žebra, hřbetní silné prodloužené a hákovitě mezi nimi leželo, odtud jméno obnitka. d) S. zahnuté svrchní trny. Křiž srůstá ze 4 obratlů, o b š ív a c i podobá se obnitce, ale provádí se někdy připojují se ještě 1 neb i 2 obratle opačně, švadlena drží jehlu uchem od sebe bederní. Chodba míchová v kříži tak jest roz a píchá směrem k sobě. S-em obšivacím spo šířena, že nervová hmota za živa ji vyplňu juji se k r a tš í části tkaniny, poněvadž i při jící byla aspoň lOkrát obsáhlejší než mozek. veliké opatrnosti snadno jedna strana tka Obratle ocasní všecky mají silné a dlouhé niny se nadrží, e) S. k ro u Ž k o v a c í šije se trny zpodni, a přední obratle v ocase byly od levé ruky ku pravé. Zapichování a vypinejmocnější všech. Lebka jest poměrně velmi chování děje se směrem sv islý m , při čemž malá, shora stlačená, obsah mozečnicc v po švadlena přidržuje nif palcem levé ruky tak, měru k ohromné kostře velmi nepatrný. aby vypíchla n ad niti a tím připevnila s. Očnice jsou malé, na strany namířené,svrchní smyčkou. Užívá se ho k upevnění ostřižejáma skráňová malá a okrouhlá, nosní veliké, ných částí látky, jež jím se >ošlehne«, aby skoro polovinu lebky zaujímajicí. V sanici se netřepila; mimo to k dělání t. zv. »zájest otvor. Zuby jsou velmi četné, sploštělé mečků«, tam, kde střih vyžaduje rozvírání, neb i kuželovité, sestavené do řadv. Pod na př. u dolejší části rukávů a p. S. krouŽ tou objevují se v kosti nové řady zubu m lad-, kovací v umělém provedeni přináleží v y ší šich. Přední nohy jsou kratší zadních, jsou vání (v. t.). f) S. o b r u b o v a c í připevňuje mohutné, z kostí plných a pětiprsté. Loketní založenou tkaninu k ostatní části; pracuje se kosf má siný okovcc (oleocranon). Zadní podobně jako přední s., jenom žc se zapi nohy, podobné mohutné, jsou delší, 3prsté; chuje a vypichuje směrem šikm ým , aby zá první prst jest zakrsalý a pátý vůbec schází. ložka ná'ežite se připevnila. Užíva se ho při Stehno jest široké a dlouhé, nemá vnitřního obrubováni (viz Š ití a Šev), při zápošvu a hrboulu (trochanter), bércové kosti jsou kratší obšívání límců, sedel, manšet a p. S y o z d o b n é patři do tapisserie, vyšívání stehna. V zanárti kosf hlezenná srůstá s ho lení, patní s lýtkovou. Na povrchu těla byl a znamenání prádla. — O d v o jlic o v é m s-u krunýř skládající se ze 2 řad ohromných lin io v é m viz H o lb e in o v a te c h n ik a . GP. 2) S. (’at. sutura) v c h iru rg ii jest spojeni plátů kostěných kolmo na tělo postavených. Rady počinaíy se za lebkou a šly na hřbetě okrajů rány úrazem neb operaci způsobené. až na konec ocasu. Nejmenší desky byly za Účel s-u jest okraje rány držeti v bezpro lebkou, nejmccnějši nad pánví, nad ocasem středním styku potud, pokud mezi nimi ho končily se řady velikými trny a nepravidel jivý pochod nedosáhl spojení trvalého, jinými

Stehelčeves — Stehlík.

slovy: dosíci zhojení na první ráz, >per prí ; 3. Také s. č e p o v ý prováii se už málo. mam naturae sanandae intentionem« (zkratka ; Třeba k němu jehly s dvojitou niti, jejíž >per prímam, srv. R ána, str. 282a). Spojení kličkou ze vbodu vyčnívající vede se čep, to provádí se nyni v nesmírné většiné případů jenž brání, aby nevyklouzla. Čep zadržuje sešitím, t. j. krvavě, kdežto dříve častěji pro řadu kliček niti vedle sebe vedených a přivádělo se i nekrvavě proužky lepivé náplasti. ! tlačuje okraje rány k sobě. Volné konce niti K rv av ý s. (sutura vulnerum cruenta) anebo zauzlí se nad čepem druhým. — Vedle toho vůbec zkrátka s. rozeznává se: 1. uzlový (s. i zvláště v dřívější době chirurgie prováděla nodosa s. interscissa\ 2. S. ovinutý (*. circum- j rozmanité jiné methody a odrůdy těchto tří voluta) a 3. s. čepový (s. clavata). 1. S. hlavních druhů, jež však co do jednotnosti u zlo v ý provádí se tak, Že nif vedená blízko nedostihují s-u u z lo v é h o a s-u n a p o ř á d , krajů po sblížení jich se zauzli; hluboké rány , při němž se neuzli každý s., nýbrž důmysl šiji sc tak, že se přikládá několik řad s ů, ným podvlékáním niti následujícího s-u pod na př. tři řady, ve 3 vrstvách čili etážích, na předcházející ušetři sc uzleni a tím i mnoho Pnrk. př. nejhlubší na pobřišnici, prostřední na ; času. svalstvo, svrchní na kůži. S-y se přikládají I S te h e lč e v e s v. S te lč e v c s . StehenáČ , zool., viz O e d e m e ra . tak hustě, aby rána mezi dvěma sousedními S te h lík (Fringilla carduelis) jest nejpe em vedle s-y se nerozestupovala (asi na sebe), na tenší vrstvu hustěji, na tlustší řid střejší z našich pěvců; máf červené čelo a čeji, na napiatou tkaň hustěji, než na nena- hrdlo i tváře, černé temeno hlavy, bilé skráně piatou. Chceme-li s-em staviti krváceni z míst i bilé hrdélko, hruď rzivohnědou. Na černém hlubších, jichž nelze hned nalézti, vedeme křídle jest žluté zrcátko, konečky letek bilé. nif také do větší hloubky a po jejím zauz Černá péra rýdovací mají bilé konečky. S. lení krvácení zastavíme, ježto nif tkaň svírá náleží k pěnkavám, liší se však od tlustozobých vrabců a dlasků krátkými, tuhými, (t. zv. o p ích n u tí). Jak se nyni rány šijf, vyžaduje výkon ten štětinovitými pérky u kořene zobáku, které je h e l, je h e lc ů , nůžek, p r o š tě p c ů am a- | mu chrání tváře při vybíráni sem*n v bod t e r iá lu š ic íh o (hedvábí nebo cat*utu). láčí, nejmilejší jeho potravě. Ostatně se při O jehlách viz čl. Jeh la, str. 182a. Aby se způsobil krajině, z niž úhory s bodláčím zmi jehla nelámala musí také býti určitým způ zely, a živí se v polích a sadech hmyzem sobem postavena do nástroje, jenž je drží. i sem*ny. Veselý, příjemně zpívající pták Je to t. zv. je h e le c , do něho malé jehly se tento hnízdí se v rozsochách starých stromů vpravuji tak, aby zobák jehelee je svíral nad poblíž stromořadí a sadů, kdež staví velmi »zámkcm« (u obyčejných jehel »ouškem«). umělé hnízdo z mechu a kořínkův, uvnitř Jehla staví se tak, aby hrot její obrácen byl vlnou a chlupy vystlané. V zimě s-íci provzhůru, proti operatéru, a tak, aby směřoval I hánějí se pospolitě po stromech a bodláčí. k té části nástroje, na které je *zámek«. — | Teprve v květnu společnosti se rozptýlí. S. K šití slouží obyčejně dvojí druh vláken: i zpívá horlivě až do pozdního léta i v letu. v lá k n a h e d v á b n á a struny z ovčích střev : Význačný jest volavý hlas jeho didlit. Jest (catgut). Obojí vyžadují zvláštní přípravy, i velmi oblíben pro chov v kleci, kdež snadno catgut zvláště komplikované. Hedvábí se vy i krotne, vždy jest v dobré míře a dobře se vaří, natočí na cívky, znovu vyvaří a potom I snáší s čížky a podobnými druhy. V kleci ponoří do roztoku karbolu nepříliš silného, živi se sem*nem, jáhly, mákem, sem*ny aby nepozbylo záhy pevnosti, z roztoku nif 1smrkovými, v létě dávají mu větve s mši se vyjímá, vkládá do jehly a hned slouží cemi, bodláčí, mravenči kukly, kapustu. 3Še. k šiti. Zůstane takto prosta zárodků nákazy I S teh lík K arei, právník čes. (* 8. listop. a nezpůsobí zánětu hnisavého. Po 3 - 6 dnech, i 1829 — f 31. pros. 188S). Po skončených stupo případě i později s-y ze zašité rány se ! diich právnických vstoupil do služeb obce vyjímají; při velikých ranách někdy ne všechny pražské, kde stal se mag. radou. Vydal: Sbírky najednou, aby čerstvá ji*zva se neroztrhla platných \dkonii a předpisu o poplatcích a náhlým napětím po odstranění s-ů. Vedle i ko’ku ^ jednání právního atd. (1869) a Výklad, jehly, jehelee a niti třeba k šití ještě pin- 1jak ekvivalent poplatkový platiti maji nadáni, c c t či p r o š tě p c ů v (v. t.) a nůžek. Dva benefícia atd. (též něm., 1870). Uspořádal též proštěpce s háčky na koncích drží assistent ‘ 5. vyd. J. Vočadlovy rukověti českv právník tak, že háčky svírají vždy kus okraje rány (I. díl, všeobecný, 1870; díl II., praktický, Dr. N. před tím prsty srovnaný, aby vazivo zpodní zpracoval Dr. Jakub Škarda). S te h lík z Č e ň k o v a a Ť r e u s tä tt u , pří přišlo k sobě a pokožka k pokožce, nebof jen tak může nastati bezvadné, hladké zho jmení starobylé rodiny šlechtické pocházející jení per primam. z města Plzně, kdež předkové jejich ode 2. S. o v i n u t ý provádí se pomocí karlo dávna žili v městském stavu (Martin f 1399, varských jehel (špendlíků), kolem jejichž Bartoloměj f c. 1510, Jakub f 1585). B a r to koncu z okrajů rány vyčnívajících ovíjí se lom ěj, syn Jakubův, jenž býval v povinno- . osmičkovitč nif, která takto okraje rány jeh stech konšelských, byl ujec B a rto lo m ě je lou probodnuté sbližuje. Vyčnívající části F la x ia (viz F la x iu s ) a byl s ním i s jeho špendlíku uštipují sc kleštěmi. Prováděn bý bratřími Mikulášem a Janem majestátem val zvláště při operaci zaječího pysku; dnes z 29. kv. 1598 nadán erbem a heslem z Č eň iiž skoro sc neprovádí. kova. Týž Bart. S. zachoval po r. 1618 Fer-

Stchlovice — Stehno. dinandovi II. věrnost, pročež r. 1619 po do* "bytí Plzně mnohá protivenství trpěl a do smrti utrápen. Synové jeho byli Jan L a d i slav (písař při sondě nej v/ purkrabství), K a š p a r Ladislav, O n d ř e j, B a rto lo m ě j a j. synové a dcery. Kašpar studoval v Ingolstadtě, učil v domech panských, vydával v L 1598—1612 kalendáře české a zemřel jako spoluradni plzeňský. Bartoloměj zkoušel mnoho r. 1619, a jsa výborný hospodář kou pil s m ani. Juditou r. 1634 dvůr v Kozolupech, r. 1636 ves Kozolupy, r. 1638 statek Luhov, r. 1642 Třebobuz. rro své zásluhy a prokázanou věrnost Bart. a strýců jeho Jan D a n ie l a Š im o n P e tr povýšeni do stavu vladyckého, erb jejich polepšen a přidáno heslo z T r e u s t ä t t u . Bart zemřel 9. pros. 1653. Syn jeho M atou š F r a n t iš e k prodal r. 1654 Kozolupy (manž. Dorota Štecherovna ze Sabenic f 1687). Synové jeho byli K a š p a r F e r d i n a n d (♦ 1652) a F ran t. B ohu mil (* 1655). Té doby rodina ta již se roz větvila a spojitost všech neni zřejmá. Žili tehda: A n to n ín a V áclav, bratří (1677), a an B a r to lo m ě j, který byl hejtmanem u hr. loizina (tuším potomek lana Bart., jenž byl r. 1624 písařem komorního soudu). A. Z poš l o s t i p lz e ň s k é , která v tomto městě zů stávala, pocházeli F r a n tiš e k , mag. fil. a radní (f 1728) a Ja n V áclav. Synem tohoto byl F a b iá n F r a n tiš e k (* 2. led. 1727), jenž nabyl vyššího vzdělání v Praze a nabyv zkuše nosti pó cestách a v rozličných úřadech jme nován r. 1750 syndikem v Plzni. Od r. 1755 byl v povinnostech konšelských až do r. 1788. O dtud žil y soukromí a zemřel r. 1791. Prázdné chvíle užil k přepisováni rukopisův a knih, jež z rozličných míst si vypůjčoval. Zůstalo po něm 64 rukopisů, jež se týkají dějin českých, některé jen Plzně a jiné roz ličných mist v Čechách a na Moravě. (Ob šírně J. Strnad v >ČČM.«. 1889, str. 421 si.) Z manž. Lidmily Martinkové ze Zalužan zů stavil dva syny. Starší Ja n F r a n tiš e k (• 1754) vstoupil napřed do jesuitského řádu, ale po jeho zrušení (1772) oddal se právnictví, byl od r. 1781 v Plzni syndikem (t 21. dub. 1820). Syn jeho druhý J a n Ka rel (* 1809) oddal se právnictví, vstoupil r. 1835 do služby Plzeňské obce, r. 1847 pře šel do služeb pražských a stal se tu r. 1851 mag. radou, ve kterémž úřadě setrval do smrti. Sestra jeho M.Lidmila vdala se za Jana Viléma (Juadri. Zemřela r. 1881 jsouc poslcdnim členem toho rodu v Plzni. Z pozůstalosti její dostaly se rukopisy dědovv do sbírek lzeň. musea. E m a n u e l (* 1768) mladší syn abiánúv, byl registrátorem a pak protoko listou v Plzni a zemřel 20. ún. 1825 jako poslední mužský člen v Plzni osedlý. — B. B o h u m il B a rto lo m ě j (* 1692 — + 1743) byl naposled děkanem v Rožmitále a učinil mnohá nadáni pro kostely sv. Vita v Praze a plzeňský, pro výbavu chudých nevěst. Po hřben v Plzni v rodinné hrobce u sv. Vavfince. M a to u š B ohum il (* 1701) vstoupil do kláštera břevnovského, stal se pak pře-

vorem napřed ve Wahlstattě a pak v Raj hradě, kdež se stal r. 1744 opatem. Jako opat zjednal si nemalé zásluhy o povzneseni a zlepšeni kláštera. Také sepsal dějiny kláštera wahlstattského. Zemřel r. 1749. (Viz Dudíkovy Dějiny kláštera Rajhradského.) Jan byl r. 1756 farářem v Úboči,Václav r. 1776 farářem v Kolovči. — C. P o š lo s t sm ečansk á ještě žijící odvozuje se od Frant. Bohu mila (* 1655), jehož svn J o s e f A n to n ín (* 1680 v Plzni) žil ve Švihově a tu r. 1762 zemřel. Syn jeho V áclav Prokop (* 1725) býval učitelem napřed v Němčících a později v Plánici. Jeho synové K a re l Blažej (♦ 1750) a F r a n t i š e k L c o p . Antonín (* 1767) byli učiteli ve Smečně. Potomstvo tohoto vymřelo vnučkami (dcerami dvou synův Václava a Jo sefa Frant.). Nejstarší syn Karlův Ja n C ele s tín (♦ 1775) měl čtyři dcery, z nichž Terezie nej mladší vdala se za V. Hämpla, tchána dra lana Palackého. Třetí syn Karlův A n to n ín (* 1792) byl napřed pojezdným v Tachlovicích, pak purkrabím v Hostivici a potom ředi telem v Poříčí. Zůstavil syny Š e b e s tiá n a Františka (♦ 1824), K a rla Bohumila (♦ 1826) a dcery. K a re l hrant.Václav (* 1778), druhý syn Karla Blažeje, měl syna K a rla (* 1816 ve Smečně — t 3. srp. 1904 v Týně n. Vit.). Synové tohoto jsou V áclav (♦ 22. záři 1848 ve Smečně), c. k. okr. hejtman v Týně n.Vlt., la n (♦ 1850 — f h ř . 1901 v Praze), K a re l (* 1857) a E m a n u e l (viz níže). Z prvních dvou jest mužské potomstvo. (Odděleni C vypsáno z vývodu sestaveného od p. Václava S-a rytíře z Č.) Sčk. S. E m a n u e l, rytíř z Č e ň k o v a a T r e u s t ä t t u , spisovatel český (* 14. dubna 1868 v Praze), studoval na gymn. a na české univ. v Praze, r. 1892 dosáhl hodnosti doktora práv a vstoupil do služeb obce pražské, kde r. 1902 stal se mag. sekretářem. Vydal sbírky básni: Z mého alba (1889); Eros a Psy'che (1890); Rok na samotě (1894); Chmury a čer vánky (1899) a PařH (1900). Dále přeložil z franc. V. Hugovy »Bídníky« (u J. Otty, 8 dílů), >Žáka* a j. od P. Bourgeta, Mussetovu báseň »Rolla*, Richepinovy »Bizarrni smrti«, Prévostovy »Polonevinné«. Napsal řadu feuillctonů v »Hlase Národa* a jinde, týkajících se zejména franc. literatury a ži vota pařížského, a je též ve franc. listech žurnalisticky činný (na př. v »L’Ěnergie Fran$aise«). Nákladem obce pražské vydal r. 1902 pamětný spis Oslava V. Huga v Paříži. R. 1905 byl jmenován důstojníkem franc. akademie. S té b lo v io e , ves v Čechách, hejtm. a okr. Milevsko, fara a pš. Vcseličko; 30 d., 222 obyv. č. (1900). S teh n a tk y , zool., viz C h a lc id id a e 2). S teh n o (lat. Jemur) jest horní oddíl nohy mezi kyčli a kolenem. Podklad jeho tvoří kosf sťchenní, zvaná taktéž fe m u r (v. t.), kolem níž seskupeno je mocné svalstvo, schylovači vzadu, přitahovači na vnitřní straně a vzpřimovači vpředu, podmiňující tvar s-na. Tuk většinou podkožní vyrovnává rýhy mezi

Stěhování duši — Stěhováoí národů.

jednotlivými skupinami svalovými a v něm ,, proti nim (r. 213), ale výprava neměla rozjakož i ve štěrbinách mezi svalstvem uloženo I hodujícího úspěchu. Od r. 234 Alamani po je cevstvo i nervstvo stehenní (srv. také Fe- čali opakovati své vpády a podnikali je ko m o r al i s). ' nečně až do Itálie. V 2. pol. IV. stol. zaujiStěhov& ni duši, též p u t o v á n í d u š i , 1 * T‘ ' 1 ” viz M e te m p s y c h ó s a . S tě h o v á n i národů. Výrazem tim rozumí. . , . . me obyčejně s. n. germánských na západ, slo-1 k o v é (v. V), kteří poznenáhlu dobyli severní vanských na západ a jih; se s-m n. german. | Gallie; sjednoceni byli pak od krále Chlodsouvisí totiž také veliký pohyb národů slovan.,, vika (481—511), který opanoval skoro celou kteří jednak zaujímají místa od Germanů 1Gallii a položil základ k říši, jež pokusila se opuštěná, jednak hrnou sc na Balkán. Příčin j obnoviti starou záp. říši Římskou. — Obraťtohoto hnuti bylo mnoho. Poslední a hlavni j me nyni svou pozornost na východ. Gotové, příčina s. n. germánských byla nouze, jež i kteří sídlili při dolni Visle, koncem IL stoL nastala pro přílišný vzrůst obyvatelstva. Když | táhli k jihovýchodu, k Černému moři, Dunaji, Římané vzdali se pokusů dobýti svobodné Dněstru a Dněpru. V nových sídlech rozděGermanie mezi Labem a Rýnem, vystavěli1lili se na Visigoty a Ostrogoty. Ostrogotové na ochranu proti svobodným Germanům byli podmaněni kol. r. 375 od Hunů, Visiopevněnou čáru pohraniční, která byla d o -! gotové přešli do vých. říše Římské a po konána za Trajana a Hadriana. Pod její i rozmanitých osudech, o nichž viz vice v čl. ochranou zvláště v území desátkovém {agri ■ G o to v é, konečně r. 419 založili trvalejší řiši decumates) vyvinul se bohatý život kulturní, v poříčí Garonny. Huny sjednotil pevné který velmi dráždivě působil na sousední i At ti la ŕv. t.) a potom silou tim větší dorážel Germany. Největšího významu nabyla ta to ! na říši Římskou. Jeho moc byla podlomena pohraniční čára pro hospodářské pom ěry; na polích Katalaunských (r. 451), kdež na germánské. Hnuti Germanů, směřující k zá- j jeho straně bojovali také zástupy Ostrogotů, padu, bylo tím zastaveno. Tím byl u G er-. Gepidů, Herulů, Kvadů, Markomanů a j. manů těch zahájen přechod od kočovnictví' kmenů germánských, kdežto na straně řimke stavu úplně usedlému. Tento přechod měl ské nalézáme zvláitě Visigoty, Franky, Alany, v zápětí silné rozmnožení obyvatelstva. N á-! Burgundy. Výpravami Attilovými, jak se zda,, sledek toho byl zase, že Germáni byli nu-1 ztenčil se velice počet Markomanův a Kvadů; ceni přejiti k intensivnějšímu vzdělávání to je nejspíše příčina, proč nemohli odolati půdy. Vzniká soukromý majetek pozemkový, j Slovanům, kteří se hrnuli do Čech, Moravy Tim zvolna byla osazena pustá místa tvořící ■ a Slovenska; byli pozvolnu vytlačeni na záhranici jednotlivých kmenů; tak se kmeny i pad, kde s jinými ještě kmeny položili zádostaly do bližších stykův a počaly se spo- j klad ke vzniku národnosti bavorské. Po smrti jovati ve větší celky. To je asi hlavni při- Attilově (r. 453) říše jeho se rozpadla a Gerčina, proč ke konci IL stol. vznikají najednou mani bydlící v Podunaji (Ostrogotové, Gepivětši kmenové, jako Alamani, Sasové, Fran- | dové, Langobardi) nabyli opět samostatnosti, kové, Gotové a proč vedle nich jmenuji se i Z nich Ostrogotové konečně se dostali do Burgundi, Frisové, Durinkové a Langobardi. i Itálie a založili tam řiši, jež trvala do r. 53& Z těch Gotové příslušeli k východní skupině' resp. 555 (viz G o to v é , str. 358 si.), byvši germánské. U nich byla větši moc královská; vyvrácena od byzantského císaře Justiniána, k tomu nezůstala bez vlivu na ně hráz po- j Panství byzantskému ve větší části Itálie učistavená jejich šíření na západe a od jihu nili konec L a n g o b a r d i (v. t.), kteří původně utvoření provincie dácké. Východní Germáni i sídlili při dolním Labi a r. 568 přitrhli do zůstali ve stavu kočovném, byli kulturou Itálie. Od krále franckého P ip p in a Krátméné dotčeni než západní, u nich se také kého (v. t. 3) byla jejich řiše uvedena pod následkem toho nerozvinul soukromý majetek i svrchovanost franckou a od jeho nástupce pozemkový. V tom je také rozdíl mezi po- i Karla Velikého vyvrácena (r. 774). — Vanstupem Germanů východních a záp. Západní d a lo v é dostali se za války markomanské ze Germáni šinou se pozvolnu ze své vlasti, Slezska do Dacie, jiná čásť jejich vc IV. stol. kdežto východní Germáni vlasť zcela opou- i octla že v Pannonii. Ti na poč. V. stol. spolu štějí a v prudkých, bouřlivých postupech vy- se Suevy a Alany vytrhli na západ, r. 40£ hledávají krajiny vzdálené. K lěmto uvede- překročili Pyreněje, r. 422 dobyli jižního Spa ným příčinám přistupují pak nárazy cizích í nělska a r. 429 pod vedením krále G e n s e národů, vnitřní spory a pod. Za počátek s. ric h a (v. t.) přeplavili se do Afriky a zalo ví. udává se obyčejné vpád Hunů do Evropy žili tam řiši Vandalskou, která zabírala asi r. 375. Ale již starší výpravu Cimbrů, stálý nynějšíMarokko, Alžír,TúnisaTripolsko.Itato postup Germanů k rýnské a dunajské hra- řiše byla dobyta r. 533 od císaře Justiniána.— nici řiše Římské v 2. pol. II. stol. můžeme B u rg u n d i (v. t.) usadili se ok. r. 230 v Popokládati aspoň za předzvěsti tohoto hnutí.' mohaní, na poč. V. stol. hnuli se na západ a Zvláště mocný byl jejich postup za M a rk a konečně se usadili mezi Alpami a CevenA u r e i i a (v. t. a M a rk o m an i, str. 867 a), nami, Vogesami a mořem Lionským. — NejKe konci II. stol. kmen Alamanů počal mocné i západněji usadili se A n g lo s a s o v é (v. t.), dorážeti na římské území desátkové a císař j kteři bydlili původně při Labi a Veseře a C a r a ca Íla (v. t.) byl nucen vypraviti s e ; v V. stol. přešli do Britannie. Do krajin,

Stehrov — Steiermark.

které Germáni ve východní části Germanie tovech a na akad. gymnasiu v Praze. R. 1853 opustili, v době IL—IV. stol. počali v ě tším jako oktaván pro účastenství v tajném spolku p o č t e m hrnouti se S lo v a n é ,k te ří však po- politickém zatčen. Pobyl 3 roky v pevnosti xvolnu tam usazovati se počali nejspíše již munkačovské a pak v Olomouci. Amnestii dříve (viz S lo v a n é , str. 431 si.). Na Balkán z r. 1857 osvobozen. Zvláštní milosti dovotaké počali Slované postupovat! již v prv Ileno mu r. 1858 složití maturitní zkoušku ních stoletích po Kristu, ale trvalá sídla tam jv Chebu. Potom studoval lékařství ve Vídni, nejspíše počali zaujímati v VI. stol. O tom kde r. 1862 založil spolek k ošetřováni stu všem viz S lo v a n é , str. 432, a S rb s k o , str. dujících. Dne 1. Července 1864 povýšen byl 975. Jak z vylíčeného patrno, s. n. nadobro na doktora. Počátkem r. 1866 stal se osobzměnilo tvářnost Evropy, zejména její západní i ním lékařem prince Petra Oldenburského čisti, davši ji politickou a národnostní tvář j v Petrohradě. Roku 1872 resignoval na své nost úplně jinou; noví národové smísivše se , misto, usadil se v Domažlicích a ujal se s domácím obyvatelstvem, skoro všude v zá i správy svého statku Baldova. Stal se čle padní Evropě položili základ ke vzniku no nem obecního zastupitelstva a rady městské vých národnosti románských. Důležité je, že i a r. 1873 zvolen za starostu okresního zast., proti staré kultuře nepostavili se zcela ne Ikterýžto úřad zastával plných 30 let. R. 1879 přátelsky: s křesťanstvím přejali aspoň čásť ; zvolen za venkovské obce domažlické do její. — Srv. E. v. Wietersheim, Geschichte i sněmu českého, kde setrval až do r. 1895, der Vôlkcrwanderung (přepr. od F. Dahna, 1kdy podlehl proti kandidátu strany svobodo1880—81, 2 sv.'); Dahn, Die Kónige der Ger- . myslné pouze 3 hlasy. R. 1901 zvolen opětně manen (1861—95, 7 sv.); Pallraan, Die Gesch. 1zemským poslancem. R. 1880—91 byl poslánder VGlkerwanderung (1863—64,2 sv.); Dahn, 1cem na říšské radě za venkovské obce plzeň Urgeschichte der germ. u. rôm. Vôlker (1880 ské a třikráte byl zvolen do delegaci. S. vy až 1889,4 sv.); G. Kaufmann,Deutsche Gesch. znamenán byl za činnost svou v oboru samo bis auf Karl d. Gr. (1880—81, 2 sv.); Erckert, správy ryt. křižem řádu cis. Fr. Josefa. Mimo Wanderungen und Siedelungen der germ. to obdržel ryt. křiž I. třídy řádu oMenburStámroe in Mitteleuropa (1900). Literaturu ského, komturský kříž řádu Adolfa Nassav0 s. n. slovanských viz S lo v a n é , str. 4325. ského, kommandeurský kříž ruský řádu Dr. JV. Pro Čechy a okolní země viz údaje v Zíbr- sv. Stanislava a sv. Anny a j. S t« ld l (Št e jd l), příjmení dvou rodin tově Bibliografii, I I . str. 851—868. šlechtických. 1. S-ové z G r e i f e n w e h r u S tfth ro T , ves v Čechách, viz H u ť 28). S t e i b e l t D a n ie l, hud skladatel nčm. usedlí byli v Praze v XVII. stol., zejména (• 1765 v Berlíně — f 1823 v Petrohradě). r. 1659 A d a l b e r t , veřejný notář, a r. 1689 R. 1789 nastoupil řadu uměleckých cest, při B e d řic h E u s e b , ranhojič, jenž ženil se t. r. kterých všude setkával se s úspěchem zna u sv. Martina. Syn jeho Jan V á c la v Sigmenitým a zejména v Paříži r. 1790 zjednal mund Bedřich (* v únoru 1692) byl filosofie si svou hrou na klavír mnoho příznivců, přes mistrem, bakalářem sv. Písma, po r. 1718 mnohé nedostatky ve svém vychování, jež i doktorem, kaplanoval ve St. Boleslavi, po jevily se vystupováním příliš neskromným, zději byl správcem kostela sv. Jana na Skalce ba i nesprávným jednáním vůči nakladateli (v Praze) a examinátorem bohosloví na uni Boyerovi, jemuž prodal některé skladby uve versitě. Vydal dva české spisy (srv. Jirečkovu řejněné již jinde. Vynikl také jako učitel, ale Rukověť II., 265). — 2. S-ové z T u l ech o v a, záhy musil opustiti Paříž a nastoupil nové rodina erbovní jihlavská. Předkové jejich, umělecké cesty, při nichž ve Vídni dokonce bratří V a l e n ti n , M a tě j a J a n , erbem na 1 s Beethovenem pustil se v zápas, arci bez dáni od krále Ferdinanda. Janovi dostalo se úspěšný, byť i u širokého obecenstva došel potvrzení od Rudolfa II. (16. říj. 1593), po chvilkové pochvaly. V 1. 1798—1808 zdržoval něvadž majestát prvotní po smrti dvou jeho se střídavě v Londýně a v Paříži, odkudž bratří se ztratil. Potomek jeho P a v e l žil posléze pro dluhy musil rychle prchnouti do v Jihlavě, přestoupil po r. 1620 ke katolické Petrohradu, kde jmenován hud. ředitelem víře a býval od r. 1624 v povinnostech kon franc. opery po Boíeldieuovi. S. napsal ně šelských. Za těch dob rodina ta skoupila kolik větších balletů, jako: Le retour de Zé- drahně pozemkův u Ranžirova, jež obráceny pkire; La belle laitiere; Le jugement de Paris; ke dvoru řeč. Steidlhof; tv M a tiá š S. pro kantátu na oslavu bitvy u Slavkova La Jčte dal obci Jihlavské (1644). V XVIII stol. erb de Mars, několik koncertů pro klavír, 65 so a heslo zapomenuty. F r a n t i š e k X. S. (* ok. nát pro klavír a housle, 46 sonát pro klavír, 1791) byl c. k. skutečným zemským radou pjk zejména opery: Princesse de Babylon; na Moravě, později praesidentem zemského Cendrillon\ Sargines\ Romeo et Juliette a ne soudu ve Slezsku. Od r. 1833 bvl ženat s M. dokončenou Le jugement de Midas. Vedle Annou Slivkovnou ze Slivic (f 1863). Proká toho množství fantas i, valčíků, bacchanalii zav, že jest potomkem téhož rodu, obdržel s průvodem tamburíny, většinou však ne od c. k. dvorské kanceláře (26. ún. 1846) po valné ccnv umělecké. Jejich úspěch možno tvrzení erbu a hesla. Zemřel v Praze 22. říj. Sčk. si wsvětliti toliko geniálním provedením sa 1875. S teler viz S tc y e r . mého autora, vynikajícího virtuosa klavírního. S telerdorf- A nina viz S t c y e r 1a k a n i n a. S te id l A n to n ín , lékař a poslanec český S teierm ark, něm. název Š tý r s k a . (*31.bř. 1*32 v Domažlicích). Studoval v Kla

Steifensand — Stein.

Steifens& nd X a v e r, mědiryjec (* 1809 - (♦ 1857 ve Winburgu v Oraňsku). Studoval + 1876). Vzdělal se v Dtisseldorfé, později na Grey College v Bloemfonteinu, zabýval se u Felsinga v Darmstadtě. Vrátiv se do Dtls- pak hospodářstvím a odebral se potom do seldorfu r. 1835, ryl podle Jak. Beckera Anglie a Hollandska studovat práva. Navrátiv (Bouře), Overbecka (Madonnu\ Jul. Schra- se byl r. 1883 v Bloemfonteinu advokátem, dera (Bedřich IL se svým kancléřem Petrem načež stal se attorney generál a r. 1889 soud de Vineis), Lessinga (Zajetipapeže Paschala //.), cem. V ún. 1896 zvolen za presidenta Oraň později podle Kóhlera (Afirjam), Degera (Kri ského státu na 5 let a ujednal hned spolek stus jako chlapec) a j. Hlavní jeho dílo je s Jihoafrickou republikou, jejž r. 1897 ztužil veliký obraz Tři králové podle Paola Vero- ve spojenectví na výboj a odboj. Darmo snažil nese. S. byl mistr techniky způsobu čárko se S. urovnati neshody Jihoafrické republiky s Anglií a schůze presidenta této republiky vého. von S te ig e n te s o h A u g u s t E r n s t . svob. a zástupce Anglie lorda Milnera r. 1899 pán, diplomat a básník něm. (* 1774 v Hil- v Bloemfonteinu neměla v té příčině žádného desheimu — f 1826). R. 1789 vstoupil do úspěchu, tak že došlo k jihoafrické vojně. rak. služeb vojenských, za Metternicha do Přičiněním S-ovým Oraňský stát stál věrně diplomatických. R. 1813 byl gen. pobočníkem o boku Jihoafr. republiky a S. účastnil se pol. maršálka kn. Schwarzenberka, r. 1814 po inně nešfastné války až do ujednání míru slán do Norska a jako vyslanec do Kodaně. 31. květ. 1902. Potom odebral se do Evropy Po návratu Napoleonově z Elby byl ve Švý zotavit se po útrapách válečných. Srv. S., carsku, maje povzbuditi kantóny švýcarské de Wett und die Óranje-Freistaaten. Tagek novému zápasu. Později provázel císaře buchblätter aus dem Stldafrikanischen Kriege Alexandra do Petrohradu a vrátiv se r. 1816, (Tub., 1902); Im Kampf um Sůdafrika sv. 3. jmenován tajným radou a povýšen na gene (Mnich., 1902). S te in : 1) S., ves v Čechách, hejtm. Krum rála. R. 1820 byl rak. voj. zmocněncem na Bundestagu. Napsal především Gedichte(1799, lov, viz P o ln á 2). — 2) S., osada t., hejtm. 4. vyd. 1823) a řadu povídek, zejména však Kaplice, viz K a m e n n á 3). — 3) S., ves t., četné veselohry, jako: Die Zeichen der Ehe\ při Ohři, hejtm., okr., fara a pš. Cheb, 21 d., Die Missverstándnisse, v nichž dovedl dobře 144 obyv. n. (1900), ltř. šk. a ložisko kamen, zachytiti pošetilost lidskou. Jeho Gesammelte uhlí. Stávala zde tvrz. — 4 ) S., far. ves t., Schriften vvšly v 15 sv. v Darmštadtě 1819 hejtm., okr. a pš. Kraslice; 34 d., 22Lobyv. n. (1900), kostel sv. Jilji (asi z r. 1692), 3tř. šk., až 1820. S te lg e r E r n s t, knihkupec něm.-amer. 2 mlýny a pleteni krajek. 5) S., město v Krajině, viz K am n ik . (* 1832 u Ožic [Oschatz] v Sasku), přišel r. 1855 do Ameriky a založil si v New Yorku 6 ) 3 . am A nger, obyčejně S te in a m a n knihkupectví, jež záhy vzrostlo na největší g e r, viz K a m e n e c 10). obchod s něm. knihami v Americe. Vedle 7) S. am R h ein , hl. m. okresu ve švýc. toho S. zařídil nakladatelství učebnic pro kantoně schaffnauském, v. od Schaffhaus na něm.-amer. školy a učebnic jazyka něm. pro př. břehu rýnském, stan. trati SchaffhausenAmeričany, jakož i vydával spisy amer. Něm Romanshorn, má 1790 obyv. (1900), staro cův. Od r. 1880 firma zni E. S. & Comp. S. bylé věže i soukromé domy, nově opravené sám napsal několik spisův o patisku, knih benedikt. opatství St. Georgen s renaissanČ. kupectví, tisku a právě nakladatelském, jako: sálem, radnici s krásnými malbami na skle; The Periodical Literatúre of United States of výroba obuvi, příprava másla a sýra, kože America (1873); Dreiundfunj\ig Jahre Buch- lužny, v okolí vinařství. hándler in Deutschland und Amerika (1901, 8) S. an d e r D o n au (S. n ad D u n a autobiografie); Das Gespenst des Nachdrucks jem ), město v hejtm. a okr. křemžském na deutscher Búcher in Nordamerika (1902) a j. lev. bř. Dunaje (přes něj vede žel. most Na vídeňskou výstavu světovou poslal ukázky 377 m dl., z r. 1895), asi 200 m n. m., má severoamerických novin, jež jsou ve 119 svaz 4030 obyv. n., 103 č., 15 jiné národn. (1900), cích uloženy v c. k. dvorní knihovně, a pů zříceniny zámku, finanč. okr. ředitelství, muž sobil pro zrušení dovozného cla na knihy a skou trestnici, paroplavební stanici, továrnu časopisy do Spoj. Obcí. na tabák a zboží dřevěné. Za městem stával S te lg e r w a ld , lesnaté pohoří v Již. Ně vojenský špitál, kdysi klášter kapucínský. mecku na levém břehu středního toku Mo V okolí pěstuje se šafrán a hořčice. hanu v bav. vlád. obvodech Dol., Stř. a Horní 0) S. u N o r im b e r k a , osada v bavor. Franky. Táhne se od Mohanu směrem jižním vlád. obvodě Střední Franky, 6 km od No a kulminuje na sz. S c h e in b e r g e m (498 m), rimberka, při trati Bav. Brod Crailsheim bav. na severu Z a b e l s t e i n e m (489 m), jemuž stát. drah, má 2064 obyv. (1900); výroba pa rovná se výškou G r o s s e r K n e tz b e r g píru a tužek firmy A. W . Faber. (488 m). Je z větší části pokryt lesy, ale půda S tein : 1) von S. C h a r lo tte , přítelkyně je dosti úrodná, zvláště na záp. svahu, kde Goethova (* 1742 ve Výmaru — f 1827 t.), pěstuje se i vino. Jinak obyvatelstvo zabývá nejstarši dcera dvoř. maršálka v. Schardta. se pálením dřev. uhlí, dřevařstvím a průmy Jakožto dvorní dáma vév. Anny Amalie pro slem dřevařským. vdala se r. 1764 za dvor. štolbu Friedricha S te ijn (té ž S te y n ) M a r tin u s , president svob. pána ze Steina. R. 1775, kdy S. byla bývalého jihoafrického svob. státu Oraňského již matkou sedmi dítek, seznámil se s ni

G oě the, který k ni zahořel prudkou vášní, továrnami. Ve svém úřadě S. projevoval se ač byla o 7 let starší. Poměr tento měl jako přívrženec svobodného obchodu; zmír značný vliv na Goethovo tvoření, ale později ňoval proto některá cla a zrušil všechna cla se zkalil, a když Goethe, navrátiv se r. 1788 vnitrozemská. S dosavadní politikou prus s cesty italské, zapředl novou známost s Chri- kou S. byl nespokojen a ve spolku s jinými stianou Vulpiusovou, byl docela přerušen stejně smýšlejícími naléhal na odstranění náhlou roztržkou. Potom však proměnil se dosavadních politických rádců králových. Jeho zase ve svazek ryze přátelský a synu jejímu pamětní spis Darstellung der fehlerhaften Friedrichu Konstantinovi (1772-1844) Goethe Organisation des Cabinets (1806) byl však byl stále otcovským přítelem. Také se Schil- královnou zadržán. S. spolupodepsal tedy lerem a jeho chotí byla paní v. S., která podobný spis Jana v. Mtlller. Snahy ty byly r. 1793 ovdověla, ve stycích přátelských. Do marné. Zatim nastala neštastná válka s Na pisy Goethovy paní v. S. z let 1776—1820 poleonem. S. po bitvě u Jeny zachránil státní jsou nejen dôležitým dokladem osobnosti okladnu do Štětina a pak do Královce, Goethovy, ale také samý o sobě klassickým amž potom krále následoval. Byl jako mi dílem literárním. Vydal je (až na dopisy nistr vnitra a financí povolán do král. rady z Itálie) A. Schóll (1848—51, 3 sv., 3. vyd. (iconseil), ale ježto tato instituce neodpoví zpracoval Wahle, 1899—1900, 2 sv.). Dopisy dala jeho přáním, odstoupil (v led. 1807). z Itálie vyžádal si Goethe zpět, chtěje podle Po míru Tylžském byl zase povolán do mi nich pracovati svoji *Ital. Reise«, ale ne nisterstva a pověřen mocí skoro svrchova vrátil jich. Byly pak vydány ve »Schriften nou, jíž využil k provedeni znamenitých re der Goethe-Gesellschaftc pod tit. Tagebtlcher forem v Prusku (viz P r u s k o , str. 8675). u. Bricfe Goethes aus Italien an Frau von S. Když Napoleon se pustil do války se Špa und Her der (1886). Všecky dopisy Goethovy nělskem, S. jal se potajmu zbrojiti a smlou paní v. S. i dopisy z Itálie vydal Heinemann val se s Ruskem, Rakouskem a Anglii. Když (Štutg., 1894—95, 4 sv.), výbor z nich Kell- Napoleon dověděl se o tom ze zaoiyceného ner (Reclamova Univ.-Bibliothek). Vlastní listu S-ova, S. poznal, že stal se v Prusku dopisy pani v. S. Goethe na její žádost nemožným, a odstoupil (list. 1808). Napoleon vrátil, načež pani v. S. krátce před svou prohlásil jej za nepřítele Francie a chtěl se smrti je spálila. Sama napsala tragédii Dido zmocniti jeho osoby. S proto utekl do Ra (vyd. DOntzer, 1867) nevalné ceny básnické; kouska, kde dlel v Brně a v Praze, jsa při zejména obsahuje nepěkné narážky na její tom stále ve stycích s Pruskem, ač s vlád poměr ke Goethovi (který tam znázorněn ním systémem H a r d e n b e r g o v ý m (v. t.) jako básník Ogon) a na Christianu Vulpiu nesouhlasil. R. 1811 uposlechl pozváni cara sovou. Četné dopisy pani v. S. adressované Alexandra a odebral se na Rus. Po ústupu choti Schillerově jsou v díle Charlotte v. Francouzů z Ruska a po kapitulaci gen. Schiller und ihre Freunde (1862, 2 sv.). Dtlnt- Yorka byl postaven carem v čelo Záp. i Vých. zer (Charlotte v. S., 1874) snaží se ospra- Prus, kde svolav stavovský sněm přiměl jej vedlniti pani v. S. od různých žalob nověji ke všeobecnému ozbrojení lidu pro válku proti ní uváděných. Kromě Dtintzrových s Francouzi. Poslán byv potom ke králi prus spisů a edici z r. 1876 a 1886 srv. ještě: kému do Vratislavě dojednal konvenci ruskoHůřer, Goethe u. Ch. v. S. (1878); Calvert, pruskou proti Napoleonovi. Pak postaven Ch. v. S. (1881); Erich Schmidt, Charakte- byl v čelo centrální správní rady, jež měla ristiken (1886). se starati o zaopatřováni něm. vojska a ří 2) v. S. H e in r ic h F r i e d r i c h K a rl,diti správu v dobytých zemích něm. knížat, svob. pán, státník pruský (*26. říj. 1757 na jež by zůstala věrna Napoleonovi. Po bitvě zámku u Nassavy — f 29. cna 1831). Rodina u Lipska S. zřídil zatímní správu v Sasku, jeho náležela do stavu říšské šlechty; ro ve Frankfurtě a v Bergu, provázel pak vojsko dinný hrad stál nad ř. Lahnou. Vystudovav do Francie, pečuje při tom o zásobováni a v Gotinkách práva (1773—77), mladý S. dlel nemocniční službu při vojsku. Na kongresse nějaký čas na cestách a vstoupil r. 1780 do Vídeňském byl přítomen jako rádce cara státní služby pruské. R. 1788 byl jmenován Alexandra, nebyl však spokojen ani s polskou prvním komor, ředitelem při t. zv. Kriegs- u. politikou carovou ani s obnovením králov Dománenkammer v Kleve a Halmu a r. 1793 ství Saského, jež by byl rád viděl přivtěleno praesidentem téže komory. V této hodnosti k Prusku. Také zřízení Něm. spolku bylo dbal o zvelebení průmyslového i obchod S-ovi proti mysli; přál si obnoveni císařství, ního ruchu zakládáním silnic, splavňováním dědičného v rodě Habsburském. Po kon řek (Ruhr) a p. R. 1796 byl jmenován vrch gresse S. uchýlil se do soukromí; teprve po ním praesidentem všech vestfálských komor zavedení provinciálních sněmů zase vstoupil se sídlem v Mindenu, čímž jeho činnosti do polit, života přijav r. 1826 úřad maršálka otevřelo se pole ještě rozsáhlejší. V této sněmu vestfálského a r. 1827 povolání do době připadl mu též úkol zorganisovati sae- státní rady pruské. V těchto dobách S. za kularisovaná biskupství mdnsterské a pader- býval se také studiem dějin ; na jeho podnět boraské, což provedl ke svrchované spoko vznikla ^Společnost pro starší dějiny něm.« jenosti obyvatelstva těchto biskupství. R. 1804 (1819), jež pak začala vydávati Monumenta byl jmenován ministrem a svěřena mu správa Germaniae historica. — Srv. Pertz, Denkcelnictví, akcisu a dohled nad obchodem a schriften S-s Uber die Verfassung (1848);

Stein.

t., Leben des Freiherrn von S. (1850—55, • litickým sporům v otázce šlesvicko holštýn6 sv.); Stern, Briefe des Fr. v. S. an N. F. I ské věnoval řadu publikaci. Ale zároveň z živ. MUlinen (»N. Arch.« IX.); Lehmann, S-s j vých a pronikavých jeho známosti o sociál iTagebuch während des Wiener Congresses i stickém hnutí francouzském vzešlo slavné jeho í»Hist. Zeit.c 60); t., Fr. v. S. (1902); Bauer,! dílo o socialismu a kommunismu francouzDas Leben des Fr. v. S. (1901); Neubauer, ském (Der Socialismus und Kommunismus des Fr. v. S. (1894); Knapp, Die Bauernbefreiung heutigen Frankreichs, 1842, 2. vyd. 1848). und der Ursprung der Landarbeiter in d e n , Tímto spisem, prvním svého druhu, vysvětlil álteren Teilen Preussens (1887, 2 sv.); Meicr, bystrým duch*em prozíravého pozorovatele Die Reform der Verwaltungsorganisation j velikých hnutí dějinných hloubku společenunter S. und Hardenberg (1881). J.F. j ských kořenův a ideový obsah socialismu. 3) S. C h r i s t i a n G o t t f r i e d D a n ie l, j I způsobil tímto spisem, jakož i dalšími o sogeograf něgi. (* 1771 v Lipsku — f 1830 ! cialistickém a kommunistickém hnuti od časů v Berlíně). Studoval bohosloví v Lipsku a i třetí revoluce francouzské (1848) a konečně stal se pak r. 1795 gymn. prof. v Berlíně, velikým dílem o dějinách sociálního hnuti Z jeho cfěl geografických uvésti dlužno ze- 1francouzského od r. 1879 ( Geschichte der sojména: Handbuch der Geographie und Sta- cialen Bewegung in Frankreich von i j 8 g bis tistik (1809, 3 sv., 7. vyd. nové zpracované auf unsere Tage, 1850, 3 d.) teprv opravdové 1853 —71, 4 sv.); Geographie Jur Schule und i historické nazírání na socialismus vůbec a Haus (27. vyd. Wagncr a Delitsch, Lip., 1877); pochopení příčin jeho v novověkém spoleGeographie fúr Reál- u. Búrgerschulen (2. vvd. cenském zřízeni trvale kotvících. Ani kdyby t., 1818); Geographisch-statistisches Zeitungs-, jiných jeho vědeckých výkonů nebylo, byly Post- und Komptoirlexikon (2. vyd., 1818—24,1by mu tyto pojistily trvale slavné jméno 4 sv.); Handbuch der Naturgeschichte (1810, v dějinách věd společenských. Stav se pro2 sv.); Ueber den preussischen Staat nach sei- fessorem ve Vídni vydal nejprv učebnice nem Ldnder- und Volksbestand (1818); Hand- o národním hospodářství a vědě finanční buch der Geographie und Statistik des preuss. (Lehrbuch der Nationalókonomie, 3. vyd. 1887; Staates (1819); Reisen nach den vor^ůglichsten Lehrbuch der Finan^wissenschaft, 5. vyd. 1885 HauptstddtenvonMitteleuropa(\2>21—29,7sv.). i až 1886), jež dočkaly se četných vydáni ve Mimo to vydal díla kartografická: Neuer Atlas \ zpracováních vždy vice méně nových, načež der gan\en Welt ve 14 listech (33. vyd., 1875), j největší čásť sve působnosti literární věKleiner Schulatlas (5. vyd., 1830) a j. v. , noval nejobsáhlejšimu svému dílu soustav4 ) von S. L o r e n z , vynikající spisovatel | nému, o vědě správní ( Verwaltungslehre, 1865 a učitel akademický v oboru věd společen-, až 1884, 8 d.), jehož uzákladčni sloužila už ských i* 1815 v Eckemfordc ve Šlesvicku — ! dřívější jeho publikace System der Staatst 1890 ve Weidlingau u Vidn$), studoval! wissenschaft (1856) a z něhož výtah vydal práva a filosofii v Kielu a Jeně, načež krátký I r. 1870 (další vydání 1876, 1887). Ale kromě čas byl zaměstnán ve šlesvicko-holštýnské: toho vydal samostatně celou řadu jiných kanceláři v Kodani, odkudž obrátil se zaso 1studií monografických; zejména zabíraly zák universitním studiím v Berlině, kdež nabyl: jem jeho v posledních letech učitelské oráhy doktorátu. I pobyl pak delší dobu v Paříži | některé problémy politiky agrární, jež snažil na studiích dějin právních a seznámil se ze* , se uvésti na jisté veliké podklady ideoyé vrubně s ideami i osobnostmi socialistického 1(Die drei grossen Fragen des Grundbesit\es [tři hnutí, kteréž té doby bylo v Paříži mocnější veliké otázky držby pozemkové: irská, pevnež kde jinde. Stav se r. 1846 professorem ninová, zaokeánská] 1881; dobrozdáni k zana universitě v Kielu, přidal se ke hnutí mýšlené opravě selského práva dědického protidúnskému a horlivě pro ně pracoval, a v Rakousku pod názvem Bauemgut u. Hufento r. 1818 zejména též v Paříži, kamž byl recht, 1882 a j.). Neméně ho poutala otázka poslán jako delegát prozatímně vlády šles- , ženská(DieFrau,ihreBildungu.Lebensavjgdbe, vicko-holštýnské. Za to byl professury zba-; 1851; Die Frau auf dem Gebiete der Nationalven, když r. 18f>0 dánská vláda v obou v é -: ókonomie[6. vyd. DieFrau auf d. sociálen vodstvích zase byla zavedena. Žil pak jako Gebietet 1880), otázka lichvy (Der Wucher und soukromý učenec živě se literárními pracemi i sein Recht, 1880), vojenství a železniční záležía nezřídka tměl hmotnými tísněmi. Teprve tosti.vc kterémž posléz řečeném oboruredigor. 1855 doH'aí se iifiriněním lhuckovým jako val odbor, listy »Centralblatt fdr Eisenbahnen profcHsor věd statuích na universitu videň- und Dampfschiflfahrt« (1861—87) a >Zeitschr. skon, na niž setrval až do r. 1885, kdež, do- ftlr Kiscnb. u. Dampfschiff. der 8sterr.-ung. sáhnuv sedmdesátého roku svého věku, ode- Mon.« (1888—90). Do těchto svých časopisů jiti musil na odpočinek. V posledních letech napsal nepřehledný počet článků, ale rovněž •vé akademické působnosti učitelské octl se do časopisů jiných, zejm. do mnichovské inova V tísních hmotných následkem svého *Allgemeine Zeitung«. Neni takřka oboru Účastenství na různých akciových podnicích, národohospodářského, do něhož by nějakou učenec byl pravým polyhistorem v oboru studii nebyl zasáhl. Ostatně pokusil se i v básěfnských věd. V mladších letech pra- nictvi. V posledních letech života upoutaly T oboitl dějin nrávnich a to civilního ho záležitosti japanské, pečovali se zvláštni ho práva a processu oblibou o státovědné vychováni Japancfl, mxského; také po- kteii ve Vídni konali universitní studia, a

Steinach — Steinau. tím to způsobem vykopával vliv na raodetnisování veřejných řádů Japanska. Jako učitel universitní požíval řídké oblíbenosti pro for málnou skvělost i věcnou poutavost svých výkladů, tak že vedle něho jiní o sobě vy nikající národohospodářští odborníci na uni versitě vídeňské takřka ani zmoci se ne mohli. 2e přes to nezftstavil Žáků, kteří by byli dovedli v jeho směru a duchu učitelsky a literárně působiti, vysvětluje se ze zvlášt ního rázu jeho vědecké práce, jemuž sám nikoho nemohl naučiti. Nebyl totiž z těch, kdo pracnou, bedlivou a důkladnou prací pozorovací budují základní poznání svoje, na kterýchž stavějí teprv logicky dále. Právě on sice "měl snahu proniknouti ve všech obo rech společenského dění k základům a odhalovati až k těmto základům veliké spoji tosti a závislosti ve společenském vývoji. Ale on je nevybadával, spíše, ozbrojen jsa universálním věděním, pomoci silné obraz ností jen smělým názorem postřehoval, kon struktivně vypracovával a neobyčejně pou tavě systemisoval. U hlavy s menší měrou spekulativně sily a dialektické bystrosti byl by podobný způsob tvcření vedl k neod vratným nezdarům. Avšak i on při něm zrovna tak často chybil jako trefil. Nejlepší doklad v tom, že sám svá učení zhusta přestavoval a nikoliv jen v podrobnostech měnil. Ačkoliv tedy z jeho všeobecných nauk málo obstojí na soudě přesného zkoumáni dějezpytného nebo socialnofilosofického, přece byly jeho spisy nadmíru plodný, neboř budily smysl pro veliká jednotná pojímáni v oboru spo lečenském a ve své dialektické břitkosti a skvělosti slohového podáni plnými hrstmi rozsévaly podněty k nové práci myšlenkové. Seznam S-ových spis a v rakouské »Statistische Monatschrifu 1890 a Conradově Handwärterbuch der Staatswissenschaften. Bf. 5) v. S. F r ie d r ic h , zoolog něm. {* 1818 v Niemegku v Braniborsku — f 1885 v Praze), vystudoval přírodní vědy v Berlině, ustano ven r. 1843 kustodem zoologického musea berlínského a učil na městské škole průmy slové, r. 1848 stal se tam soukromým do centem na universitě, r. 1850 jmenován professorem na lesnické akademii v Tharandtu, od r. 1855 byl prof. zoologie na universitě v Praze. Zabýval se studiem nižších živo čichů, členovců, červů, hlavně prvoků. Zvláštní zásluhy zjednal sobě o tvarozpytné a sou stavné zpracováni nálevníků, o kterémž předmětě jedná jeho hlavni dílo, obsáhlé a bo hatě íllustrované: Der Organismus der Infusionstiere (Lip., 1859—83). 6) v. S. I' ran z J o s e p h , arcibiskup mni chovský a frísinský (* 4. dub. 1832). Působil od r. 1865 jako professor morálky na uni versitě vc Vircpurce. R. 1878 byl jmenoVán biskupem ve Vircpurce a r. 1897 arcibisku pem mnichovsko-frisinským. Napsal: Eusebius, Bischof von Cásarea, nach seinem Leben, seinen Schriften und seinem dogmatischen Cha rakter (1859); Hist.-kritische Darstellung der pathol. Moralprincipien (1871, 2. vyd. 1879;;

Die rationalen Moralprincipien (»Oest. Vierteljahrschrift f. kath. T h e o l . c 1873) a Studien uber die Hesychasten des 1 4 . Jhts (t.). J.F. 7) S. A d o lf, paedag. spisov, česko-židovský (* 1845 v Radení ne u Tábora). Po stu diích gymn. v Jindř. Hradci, na universitě a ústavě učitelském v Praze působil jako učitel v Příbrami, v Čáslavi, v Domažlicích, v Rad nicích a od r. 1897 iako rabín a učitel nábož. na měšt. a středních školách. Sepsal a vydal učebnici Děje Israelitů od nejstarši doby a \ na nynější časy (Př., 1885 si., 2 d.) a Děje Židů v Čechách (Radnice, 1900). Přispívá též do rozličných časopisů. S. byl prvý, který r. 1880 zavedl v Čáslavi České boho služby a česká kázáni při všech obřadech židovských. 8) von S. H e in ric h , svob. pán, aesthetik něm. (* 1857 — f 1887), studoval na různých universitách něm. filosofii a theologii, cesto val po Itálii a stal se r. 1878 vychovatelem v rodině Kichatda Wagnera, od kteréž doby zcela přilnul k aesthetickému směru Wagnerovu. R. 1881 habilitoval se v Halle, odkudž přešel r. 1884 do Berlina. Z jeho prací nej důležitější jest Die Entstehung der neueren Ásthetik (1886). Mimo to napsal Ueber die Bedeutung des dichterischen Elements in der Philosophie des Giordano Bruno (1881); Helden 11. Welt, dramatische Bilder (1883, s úvo dem Rich. Wagnera); Ueber den Zusammenhang Boileaus mit Descartes (1884) a pod pseudonymem A rm a n d P e n s ie r Die Ideále des Materialismus. Lyrische Philosophie (1878). 9) S. Lu dw ig, filosof něm. (* 1859 v ErdoBenye u Tokaje), studoval v Berlíně pod Zellerem, habilitoval se r. 1886 v Curichu ro filosofii a jest od r. 1891 prof. v Bernu. četných jeho práci buďtež uvedeny: Fried rich Niet\sches Weltanschauung und ihre Gefahren (1893); Das erste Auftauchen der so ciálen Frage bet den Griechen (1896); Ideál d. ewigen Friedens u. die sociále Frage (1896); Die sociále Frage im Lichte der Philosophie (1897, rusky 1899); Die Philosophie des Frie dens (1899). Od r. 1897 vydává *Archiv f. Gesch. der Philosophie*. S tein aoh : 1) S., okr. městečko v Tyrol sku v hejtm. inšpruckém, 1048 m n. m., na žel. dr. Kufstein-Ala, má jako obec 1360 obyv. (1900), dominikán, klášter s kostelem, v němž jsou obrazy zdejšího rodáka Martina Knollera. Oblíbené letni sídlo. 2) S. in S a c h s e n -M e in in g c n , osada v okr. sonneberském vévod. Sasko-Meininského, s.-v. od Koburku, v Durynském lese, má 6174 obyv. (1900 >, zámek, lomy na břid lici k psacím kamínkům, doly na želez, rudu, huf, výrobu beden, škatulí, sklářství a j. S te ln a m a n g e r , zřídka S te in am Ang er, město v Uhrách, viz K a m e n e c 10). Steln&u: 1) S., ves ve Slezsku, viz Stonava. 2) S., m. v prus. vlád. obvodě vratislav ském (Pruské Slezsko), viz S tí nava. 3) S. an d e r K inzig, m. v okr. schlQchternském prus. vlád. obv. kasselského, nad

Steinaujezd - - Steinbach.

ř. Kinzigou, při trati Bebra-Frankfurt n. M. bem. Manž. jeho M. Majdalena #Meilerova. prus. stat. drah, má 2094 obyv. (1900), zá z Erzberka koupila r. 1673 statek Újezd nade mek ze XVI. stol.; výroba doutníků, zboží Mží. Zemřel r. 1678 zůstaviv syny F ra n t. B e n e d ik ta , A r n o š ta B ed řich a, A n to z kameniny, cihelny, ,pily. S teln a n jezd viz Ú jezd Kamenný. n ín a F r a n tiš k a zletilé a J iř íh o K a rla a flteln b aoh : 1) S., osada v Čechách, viz F r a n tiš k a J u lia nezletilé. Fr. Julius, nej K vítky. — 2) S., ves t., viz Š tam p ach . — mladší, držel Újezd n. M., jejž prodal r. 1709 3) S , víska t., hejtm., okr. a pš. Děčín, fara synovci Karlovi. Synův, jak se zdá, neměl. Ostatní bratři měli mužské potomstvo. 1. Fr. Nebočany; 4 d., 20 obyv. n. (1900). 4) S ' m. v Badensku, v okr. badenském,Benedikt ženat byl s Annou Rebekou Ungana úpatí Černého lesa, stan. trati Heidel- rovnou z Ritterspurka, která koupila r. 1679 berg-Basilej bad. stát. drah, má 2037 obyv. Stroupeč. Sám měl po otci Lišfany a Kra (1900), v okolí daří se dobré víno. Na blíz šovice (tyto r. 1685 prodal) a od r. 1698 Rakém pahorku socha (z r. 1844) Ervína ze S-u, dimovice a Hunčice. Od sklonku XVII. stol. budovatele štrasb. mtlnstru (f 1318), jenž prý býval hejtmanem kraje plzeňského. Zemřeí r. 1704 zůstaviv synu K a rlu M axim iliáse tu narodil (viz Erw in). 8 teln b a o ll E m il, státník rak. (* 1846 ve n ovi Lišfany a Hunčice a statek Stroupeč; Vídni). Studoval ve Vídni, stal se advoká k tomu mu poručnice koupila r. 1709 Újezd. tem, r. 1873 docentem a r. 1874 prof. na ví Majestátem d. 11. čce 1714 povýšen do pan deňské vys. škole obchodní. T. r. povolán ského stavu kr. Č. starožitných rodů. Lišfany do ministerstva spravedlnosti a postupoval s Luhovém, Třebobuzem a KraŠovici prodal až na odborného přednostu (r. 1886). Pra r. 1726 a koupil za to r. 1727 Obytce, ťí 1728 coval většinu národohospodářských vládních Nový Češtin a Habartice, ale prohospodařil předloh (jako zákon odpůrčí, exekuční no- všecko jmění, jež r. 1739 uchvátili věřitelé. vellu, zákon o pojišťování úrazovém a ne 2. Arnošt Bedřich držel po otci Hunčice a mocenském) a zastupoval předlohy ty v par koupil r. 1677 Luhov a Třebobuz. Zemřel lamentě. Zároveň byl v 1.1884—90 prof. nár. r. 1688. Synové jeho byli J u l i u s F r a n t i hospodářství a fin. věd na orientální aka š e k , A n t o n í n F r a n t i š e k , A r n o š t Be demii ve Vídni a míval časté veřeiné před d ř ic h a A r n o š t J o s e f . Julius obdržel nášky z oboru nár. hospodářství. V ún. 1891 r. 1690 za díl polovici Hunčic, koupil od *menován po Dunajewském min. financí a při bratra r. 1693 druhou polovici, ale prodav čiňoval se zejména o přijetí zákona o re je držel v 1. 1699—1702 Klenovou, pak Ve formě daně osobni a zákona o valutě (1892); selí (1706) a Žitín. Bratr jeho Antonín pro rovněž provedl konversi 5proc. renty a před dav svou polovici Hunčic neměl statků (r. 1765 ložil sněmovně nové rozsáhlé reformy daně zemřel v Osvračíně Antonín 81 let starý), osobní. R. 1893 zažádal s celým minister Arnošt Bedřich držel Třebobuz a bratr jeho stvem Taaffovým za propuštěnou pro před Arnošt Josef Luhov, Dolany a Rajov (f 1730). lohu volební, jejímž byl původcem. R. 1894 Synové jeho byli: J a n V áclav, J a n Be jmenován praesidentem senátu nejv. soud d ř ic h , Volf g a n g a L e o p o l d V ilé m , ního a kassačniho dvora, r. 1899 druhým a z nichž tito tři sloužili ve vojště. Jan Václav r. 1904 prvním předsedou téhož dvora. Na býval hejtmanem kraje plzeňského a maje psal: Erwerb und Beruf(l%96)\ Rechtsgeschá/te státem d. 29. čna 1745 povýšen do panského der wirtschaftlichen Organisation (1897); Die stavu kr. Čes., od kterého času se psával Moral ais Schránke des Rechtserwerbs und der svob. p. z S t e i n b a c h u a K r a n i c h s t e i n a . Rechtsausubung (1898); Zur Friedensbewegung Zemřel r. 1780 zůstaviv Luhov, Dolany a j. (1899); Treu und Glauben im Verkehr (1900); jediné dceři Marianě (od r. 1779 manž. Vác Genossenschajtliche und herrschajtliche Ver- lava Dohalského z Dohalic). 3. Antonín Fran bánde (1901); Der Staat und die modernen tišek koupil r. 1680 Přívlaky a držel KufioPrivatmonopole (1903). vice, jež r. 1727 prodal. Od něho bezpochyby 8 teln b a o h z K r a n ic h s te in a , příjmení pocházejí ti, kteří žili ještě v 2. pol. sto starožitné rodiny napřed rytířské, pak pan letí XVIII. 4. Jiří Karel koupil r. 1685 od ské, jež pocházela ze sev. Německa a prvotně bratra Krašovice, t. r. Červený Hrádek a jen S. se nazývala. V XVI. stol. konali S-ové r. 1702 Skupeč. Zemřel r. 1705 zůstaviv služby vojenské v Španělsku, Nizozemsku, z manž. Františky Amalie Broumovny z MiUhrách a Německu. A n to n ín S. (syn Vilé řetic mimo dcery syna J a n a F r a n t i š k a . mův) sloužil od r. 1630 v cis. vojště v pluku Tento zemřel záhy a statky jeho zdědily se Julia Jindřicha, kniž. saského, od něhož uči stry, jež r. 1715 prodaly Hrádek. — V již. něn ok. r. 1640 hejtmanem na Toužimi a Čechách vyskytuje se od r. 1749 A n t o n í n později radou a vrchním hejtmanem. Zahos- Tadyáš (* 1716 v Lipně), jenž byl ženat s Bar podařiv si jmění koupil r. 1643 dvůr veVo- borou Lokovnou z Netky. Týž byl r. 1749 chově, r. 1660 statky Lišfany, Krašovice, hejtmanem u dělostřelectva a zemřel r. 1757. Trnovou, Klenovice a Hunčice, r. 1663 Mo- Syn jeho T a d y á š Nepomuk Bonifác (*13. list. stice a Kuňovice, prodav r. 1662 Chloumek 1751 v Rožmitále^ vstoupil r. 1769 do řehole u Toužimě knížeti. Majestátem d. 5. květ. cisterciácké a kláštera žďárského, kdež byl 1664 povýšen do rytířského stavu kr. Čes. Ota Lok z Netky, ujec jeho, opatem. Po něm rodů starožitných, nadán heslem z K ra n ic h také přijal řeholní jméno O ta , učiniv r. 1770 s t e i n a a erb jeho polepšen orlem a jeřá slib. Po vykonaných studiích v Praze vysvě-

Steinbach-Hallenberg — Steindachner. cen na kněžství (10. led. 1775) a stal se pak v klášteře sekretářem a archivářem. V prázd ných chvílích zahloubal se do zkoumáni mi nulosti kláštera, řádu a zemi českých. Aby po 'n al dějiny řádu, půjčoval si drahně listin i Velehradu á Tišnova, jichž jakož i kláštera žďárského měl u sebe 74, kromě toho sbíral psané a tištěné památky, kterých zůstavil množství. Kromě toho opisoval si drahně listů v rozličného obsahu, k nimž připojoval nákresy pečeti a erbů v (všeho 10 velikých svazkův). Kromě toho sbíral také obrazy, ry tin v a knihy, také již zpracovaná vypsání ji ných řeholnikův. Neméně také se staral o po třeby škol, pro něž sepsal krátké dějiny mo ravské {Kur^e Geschichte des Markgrajthums Máhren fu r die Jugend, Př. a Vid., 1783; též česky; srv. též čl. S ch w oy ); obšírnější dě jiny Moravy zůstaly v rukopise. Dne 17. čce 1782 zvolen jest za opata, ale vládl jen krát kou dobu, nebof 16. čce 1784 všechen klášter (mimo jediné opatství a hospodářské staveni) vyhořel, a poněvadž pro veliké závady na kíášterstvi nebylo naděje na brzké obnovení a povznesení, zrušen 22. října t. r. Opat pře ložen do Prahy ke král. guberniu jako rada a referent v záležitostech duchovních, a vzal s sebou všechny písemnosti, kteréž měl u sebe a které proto ušly, bohužel, kommissaři zrušovacímu. V tomto úřadě zůstal do smrti. Smýšlením svým náležel mezi kněze osvícen ské! Odebrav se r. 1791 do Vídně k vyřízení některých záležitosti, zemřel tu 19. ún. na zimnici. Pozůstalost jeho r. 1791 v Praze pro dávána a cenné památky (seznam jich »Brůnner WochenblatU, 1825, str. 76) roztroušeny do světa, jen starý urbář kl. žďárského do stal se do Musea král. Českého. Hlavní dílo, kteréi vvdal tiskem, má název Diplomatische Sammlung histoňscher Merkwúrdigkeiten aus dem Archive des gráfl. Cisteriienser Stiftes Saar in Máhren (Praha, Vid. a Lip., 1783) obsahuje ve 2 dílech letopis v a listy téhož kláštera a pořízeno jest podle způsobu teh dejšího pečlivě. Dilo sepsal také česky jako Kroniku kláštera Žďárského a začal již sjeho vytištěním, avšak po prvním archu se pře stalo. Kromě toho sepsal a vydal Lexikon a ler in den ósterr. Staaten bestehenien landesfúrstl. Verordnungen und Geset^e im geistlichen Fache (Praha, 1790); Versuche der alten und neuen Toleran\ in Bóhmen und Máhren; Ueber die in Máhren gejundenen róm. Mún\en (v *Rozpravách* Kr. čes. spol. nauk, 1785 a 1786). Viz nekrolog sepsaný r. 1795 v r o z pravách* téže společnosti, II. řada, 2 sv., str. XXVI. Jak se zdá, jím rodina ta vy mřela. Sčk. Stelnbaoh-H & llenberg, městys v okr. šmalkaldském prus. vlád. ob v. kasselského, jv. od Šmalkald, v Durynském lese, má 4010 obyv. (1900), kostel luther. a helvet., výrobu železného zboží, hřebíků, zámečnictví. Nad ním vypíná se hrad Hallcnburg. S te in b e r g h a f f , lázeňské misto na Baltic kém moři při zátoce Flensburské v prus. vlád. obvodě šlesvickém. Ottův Slovník Naučný av. X X IV . 24/5 1905.

8 t e ln b a r s k é v in o , r ý n s k é prvního řádu, rostoucí na Steinu u Hochheimu, viz R ý n s k á v in a . 8 te in b b h l viz S te in p O h l. S to in b o rn , ves v prus. vlád. obvodu trevírském v pohoří Eifelu, s 280 obyv. V okolí hojné, dobře znatelné proudy lávové. B te in b rtio k , m. ve Štýrsku, viz Z i d a n i m o s t. S te in b rtio k E d u a r d , malíř něm. (* 1803 v Magdeburce — f 1882). Vzdělával se u Wacha v Berlíně, od r. 1829 v DQsseldorfě, načež zdržoval se v Římě. V I. 1830 až 1833 žil v Berlině, do r. 1846 v Dtlsseldorfě, potom nanovo se usadil v Berlíně, ale r. 1876 přesídlil do Landecku ve Slez sku. Pěstoval zejména romanticko - lyrický genre a jeho obrazy, jichž motivy vzaty jsoti většinou z oboru pohádek a pověsti, vyni kají jemným, měkkým koloritem, jevíce pa trné stopy dQsseldorfské romantiky. Z nich uvádime: Genovefa, červená karkulka, Nymja, Žena rybářova na pobřeží, Undine, Magdebur ské divy (s námětem historickým) a j. Antic kou látku v duchu romantiky zpracoval na obraze Naslouchající Ihisbe. Z náboženských jeho maleb vynikají: Večeře Pdnéy Madonna s déťátkem a dvéma anděly a oltářni obraz sv. Jakuba v Magdeburce. S te in b iib la k á i l u ť , fr. Jaune de Steinbuhl, žlutá barva krycí, v podstatě chróman barnatý. Šgr. S te in b iio h o l, K a m e n a G o r ic a , zámek v Krajině u K a m n ik u (v. t.). S te ln b u r g , okres v prus. vlád. obv. Šlesviku, 935*72 km* veliký, má 78.836 obyv. (1900); hl. m. je I t z e h o e (v. t.). S te in d ., zkratek zool., jimž se označuje F r a n z S te in d a c h n e r . S te in d a o h n e r F r a n z , zoolog německý (* 1834;, vystudoval vědy přírodní ve Vídni, r. 1861 stal se při vídeňském dvorním mu seu konservátorem odděleni ichthyologického a herpetologického, r. 1876 ředitelem oddílu zoologického, r. 1898 intendantem dvorního musea. Vynikl soustavným studiem hlavně rvb. Za tím účelem podnikl četné ce sty, do Španěl, na Kanáry, do Afriky, Malé Asie, do Sev. a Již. Ameriky. Za zásluhy své jmenován členem vid. akademie a některých cizích učených společností. Četné jeho práce uveřejněny jsou hlavně ve spisech vídeňské akad. věd a vid. botan.-zoologické společ nosti. Jmenovati sluší: Beitráge \ur Kenntnis der Jossilen Fisch-Fauna Oesterreichs (*Zprávy* vid. akad. věd, 1859—63); Ichthyologische Mittheilungen (*Pojednání« vid. bot.-zool. spol., 1861 si.); Ichthyol. Noti\en (>Zprávy« ví«J. akad. věd, 1864 si.); Batrachologische Mittheilungen (*Pojedn.« vid. bot.-zool. spol., 1864): Ichthyologischer Bericht uber eine nach Spanien und Portugal unternommene Reise (Vídeň, 1865—68); Ichthyologische Beitráge (•Zprávy* vid. akad. věd, 1875 si.); Zur Fischfauna des Senegal ( t , 1866—70); Die Sússwasserfische des súdóstlichen Brasiliens (Vid., 1876—77); Die Schlangen und Eidechsen der 6

Steindelberg — Steiner.

S te ln e : 1) S., ním. název řeky S tě n a vy, Galapagos-Inseln (Slavnostní spis vid. bot.zool. spol., 1876); Zur Fischfauna des Mag- levé pobočky Nisy Kladské, viz Č e c h y , dalencnstromes (Vid., 1878); Beitráge fi/r Kennt- str. 88 a. nis der Flussfische Súdamerikas (t., 1879); Ueber 2) S.. ves mor., viz K a m en n é 2). einige neue und seltene Fischarten a. d. k. k. von den S tein on K ar), ethnograf a ce Cpol. Museum \u Wieny Stuttgart u. Warschau stovatel něm. (♦ 7. bř. 1855 v Mtilheimu nad Ruhrou), vystudoval lékařství v Curichu, Bonnu (t., 1879). S te in d e lb e r g : 1) S , víska v Cechách, a Štrasburce, psychiatrii pak v Berlíně a Lip hejtm. Prachatice, okr., fara a pš. Vimperk; sku a podnikl v \. 1879—81 cestu kolem světa, 2 d., 14 obyv. n. (1900), myslivna. — 2 ) S. účastnil se r. 1882 něm. jihopolámi výpravy D o ln í {Unter-S.), víska t., hejtm. Sušice, na Již. Georgii; vraceje se r. 1883 podnikl okr. Hartmanice, fara a pš. Prášily; 34 d., ještě cestu přes Buenos Aires do Cuyaby 287 obyv. n. (1900). — 3) S. H o r n í (Ober- v Brazílii a odtud podél řeky Xingú došel za značných obtíží až k ústi jejímu ao Ama S.), víska t.; 13 d., 124 obyv. n. (1900). B te ln d d b ra , obec v saském okr. zvikav- zonky. Již r. 1887 vypravil se znova do Již. ském, má 2091 obyv. (1895), katol. kostel, Ameriky s P. Ehrenreichem, dorazil přes výrobu harmonik, houslí, kytar a výšivek. Montevideo znova do Cuyaby, odkud na S te i n d o r f : 1) S., vsi v Čechách, viz K am e vštívil posud neznámé kmeny indiánské při n e c 5), 6). — 2) S., ves t., viz H u b e n o v 1). pramenech Xingú, a opustiv Ehrenreicha, S te in d o rff: 1) S. E r n s t , historik něm. vrátil se teprve r. 1888. Potom se habilito (* 1839 ve Flensburce — f 1895}. Vystudo val v Berlíně, byl mimoř. professorem r. 1890 vav v Kielu, Gotinkách a Berlíně, dosáhl v Marburku a r. 1900 v téže hodnosti povo stupně doktora filosofie, byl r. 1863—66 se lán na univ. v Berlině, kde se stal assisten kretářem vév. Bedřicha Augustenburského a tem národop. musea. R. 1895—96 byl před habilitoval se r. 1866 jako docent dějepisu sedou Zeměpisné spol. berlínské, r. 1897 na v Gotinkách, kdež se stal r. 1883 professo- vštívil tichom*orské Marquesy. Důlež. spisy rem řádným. Z jeho literární činnosti lze vy jeho jsou: Durch Zentralbrasilien. Expedition tknouti větší dílo Jahrbůcher d. deutschen \ur Erforschung des Schingú (1886); Zweite Reich es unter Heinrich III. (Lip., 1874—81, Schingúexpedition i 8 8 y—8 8 . Die Bakairi2 sv.). Upravil též 6. vydání známé Dahl- sprache (1892); Unter den Naturvólkern Zenmann-Waitzovy Quellenkunde zuř deutschen tralbrasiliens (1894, populární vyd. 1897). Gesch. (1894). J.F. S tein er: 1) S. J a k o b viz S t a i n e r . 2) S. G e o rg , egvptolog něm. (* 1861 2) S. J a n N., malíř čes. (* 1725 v Jihlavě — v Dessavě). Studoval v 1. 1881—84 v Berlině f 1793 t.). Vzdělával se v malířství nejprve a Gotinkách, stal se r. 1885 pomocným úřed doma, potom odebral se do Itálie. Po svém níkem, pak ředitelským assistentem král. mu návratu maloval mnoho obrazů manýrou R. sea v Berlíně, habilitoval se r. 1890 tamže a Mengsa a posud jsou jeho práce v kostelích povolán r. 1893 za mimoř. prof. egyptologie moravských, jako: v Hranicích, Místku, Jih do Lipska, kde působí od r. 1900 jako řádný lavě, Raneřově, Nové a Staré Říši a j. Obra professor. R. 1895 procestoval Egypt, v le zem sv. Bartoloměje do chrámu louckého tech 1899—1900 byl po vyzvání saské akad. u Jihlavy r. 1755 upoutal na sebe pozornost věd v oase Sivah a v Nubii a r. 1903 řídil ministra kníž. Václ. z Kounic, který jej po vykopávky u pyramidy Cheopsovy v Egyptě. volal do Vídně. S. jmenován c. k. dvorským S. napsal mimo řadu rozprav v odborných a komorním malířem a maloval ve Vídni listech: Sassanidische Siegelsteine (v >Mitteil. mnoho obrazů historických, krajin, podobi a d. orient. Sammlung der kón. Museen zu zen (na př. kn. Kounice, básníka Metastasia) a j* Berlin*, 1891); Koptische Grammatik (1894, 3) S. C h r y s tja n B ogum il, právník pol 2. vyd. 1904); Grabfunde des mittleren Rei- ský (* 1746 v Toruni — f 1811), studoval ches aus den kónigl. Museen in Berlin (t., 1896 na univ. lipské, provozoval do r. 1784 advo až 1901); Das Kunstgewerbe im alten Aegyp- kácii ve svém rodišti, ale pak usadil se ve ten (1898); Die Apokalypse des Elias (1898); Varšavě jako prof. latiny, starých dějin a obč. Die Blúteceit des Pharaonenreichs (1900) a práva polského na škole kadetní. Po pádu prozatimnou zprávu o cestě na oasu Sívah říše Polské vrátil se do Toruně a od r. 179* a do Nubie (1900). Také zpracoval Baede* působil v Toruni, ve Vých. Průších a za vlády krovu příruční cest. knihu *Aegypten« (4. a Napoleona I. i ve velkovév. Varšavském při 5. výd., 1897 a 1901), pak připravil něm. vy úřadech soudních. Vydal: Exercitationes ad dáni Masperovy *Archéologie égyptienne* jus polonicum . . . (1786); Polnische Bibliothek (1889) a vydal po Ebersově smrti *Aegypti- (1787—88, 9 sv.); Ueber das polnische Reichssche Studien und Verwandtes* (1900). Jest grundgesetc'. Neminem captivabimus, nisi jure spoluvydavatelcm >Zcitschr. fůr aegypt. Spra- victum s pozn. o soudnictví polském do XV. stol. (1791); Ueber Pfandesverschreibung che und Altertumskunde*. S te ln d d rfl: 1' S., víska v Čechách neda auj adliche Gúter nach polnischen Rechten leko Pucheře v hejtm. a okr. kaplickém. Víska (1803) ; Bemerkungen uber die Kulmische Guterskládající se ze 2 domů byla r. 1891 ve ve gemeinschaft (1794) a j . řejné dražbě prodána za 47 zl., oba domy 4 ) S. J a k o b , mathematik něm.-švýcarský zbořeny a tím celá víska zanikla. — 2) S., (* 1796 — f 1863). Teprve ve 14 letech na ves t., viz P ř i b i s l a v o v . učil se psáti, studoval od r. 1818 v Heidel-

Steiner Alpen — Steinbart.

bercc, pak r. 1821 byl učitelem mathematiky i p-chy osami souřadnými, jest rovnice její na soukr. ústavu v Berlíně, potom učitelem ArV* 4- ě r V + cl *x * — d-xyi * Sd. na průmyslové akademii a od r. 1834 prof. S te ln fe ld , bývalé opatství v kraji schleina universitě. T. r. zvolen členem berl. aka denském v Porýní (vlád. obvod cášský), za demie věd. S. jest spolutvůrcem novější ložený ok. r. 920 pro benediktinky, později synthetické geometrie. Napsal: Systematische pro benediktiny, řeh. kanovníky sv. Augu Éntwickelung des Abhángigkeit geometr. Ge- stina (1121) a kolem r. 1126 pro praemonstalten von einander (1. dil, 1832, nově vyd. stráty, kteří odtud rychle se šířili po Něm., Ótingen v Ostwaldově sbírce »KÍassiker der Holi., Irsku a Čechách. Ze S-u pocházeli exakten \Viss.«); Die geometr. Konstruktionen první opati kl. strahovského G ezo a želivOMSgeýúkrt mittels der geraden Unie u. eines ského G o t š a l k (v. t. 2). Od XVI. stol. S. festen Kreises (1833). Po jeho smrti vyšly stál v čele praem. řádové cirkarie steinfeldVorlesungen uber synthetische Geometrie (vyd. sko-ilfeldsko-vestfálské až do svého zrušeni Geiser a Schróter, 1887, 2 sv., 3. vyd. 1887 r. 1803. Kostel a rozsáhlý klášter slouží nyni az 1898). Na popud berl. akademie vydal účelům farním a státní chlapecké polepšovny. W eierstrass jeho sebrané spisy ve 2 sv. (1881 Srv. Bärsch, Das Prámonstratenser Kloster až 1882); korrespondenci s Ludv. Schláflim S. in der Eifel (1857); Schorn, Eiflia saAŽ. vydal H. Graf (1896). Srv. Geiser, Zur Erin- cra III. (1889), 565 si. nerung an Jacob S. (1874); Graf, Der MathcSteftnfeld F r a n z , malíř a ryjec něm. iratiker Jakob S. von Utzenstorf (1898); (♦ 1787 ve Vídni — t 1868 v Písku). Studo Langc, Jakob S-s Lebensjahre in Berlin 1821 val na akademii ve Vidni a záhy věnoval se lis 1863 (1899). Srv. též S t e i n e r o v a p l o malbě krajin, k níž malebné krajiny alpské poskytovaly mu vhodné látky studijní. R. 1846 cha. 5) S . F r i e d r ich, inženýr něm. (* 3. záříjmenován professorem vid. akademie. Vysta 1849 v Linci — f 9. srp. 1901 v Praze). Vy voval ve Vídni již od r. 1820, ale pronikl studovav techniku v 1. 1867—72 ve Vídni, hlavně jezerem Hallstattským z r. 1834, nyni zaměstnán byl při tradování průplavu Dunaj- ve dv. museu ve Vídni, kde nalézá se vět sko-Oderského a sev.-záp. dráhy. Stal se do šina jeho prací, jako zejména: Opuštěný centem na technice a zemědělské škole ve mlýn\ Gastein; Helgoland a j . S úspěchem Vidni, r. 1878 jmenován mimoř. a r. 1881 pokusil se také v mědiryjectvi a lithografii. — řád. professorem stavitelství inženýrského Jeho jediný syn W ilh elm S. (* 1816 — na něm. technice v Praze. R. 1887—91 pro 1 1854) byl také oblíbeným krajinářem ; četné jektoval a vedl stavbu zřidla v Bílině, pro jeho malby olejové liči přírodní půvaby vedl četné rekonstrukce mostův a jiných alpské. staveb. Napsal: Die graphische Zusammensetze Steftnfeleu viz S te e v e n s . \ung der Kráfte (1876); Ueber Brúckenbauten S t e in f n r t , okres prus. vlád. obv. mílnm den Vereinigten Staaten (1878); Bilder aus sterského, 770*47 km} veliký, má 67.241 obyv. der Geschichte des Verkehrs (1880); Theorie (1900), 3 města a 23 obcí. Okres vznikl z bý m. Konstruktion der eisem*n Balkenbrúcken valého říšského h r a b s t v í t. jm., majetku v knize: Handbuch der Ingenieurwiss. (Lip., hrabat BentheimSteinfurtských, a z území 1890); Die Weichen u. Kreu\ungeny 2. sešit bývalého opatství mtlnsterského. dila Vortráge uber Eisenbahnen (3. vyd., 1880); S te ln g e rtfll, osada v Čechách, hejtm., Die Photographie im Dienste des íngenieurs. okr. a pš. Aš, fara Niklasberg; 25 d., 217 Ein Lehrbuch der Photogrammetrie (1891—93); obyv. n. (1900). Die Regulierung des Pol\enflus$e$ (1891). S te ln g r n b , ves v Čechách, hejtm. Cheb, S te in e r A lp en č. K a m n i c k é A 1p y, na okr. Vildštein, fara Neukirchen, ps. Fleissen; zvané podle m. S t e i n u č. K am n ik u , viz 82 d., 635 obvv. n. £1900), 2tř. š k , popi. dvůr a výroba hudeb, nastrojův. K ra jin a , str. 3 a. S te in e r o v a p lo o h a (v geometrii), t. zv. S te in g riin : 1) S , ves v Čechách, hejtm. ř ím s k á , jest plocha stupně 4. a třídy 3., a okr. Aš, fara a pš. Hazlov; 65 d., 629 která má 3 dvojné přímky, protínající se obyv. n. (1900), 2tř. šk., popi. dvůr. — 2) S., v jediném bodě, trojném bodě plochy. Ro ves t.. hejtm. Kadaň, okr. Přísečnice, fara a vina seče tuto plochu obecně ve křivce pš. MČdenec; 49 d., 309 obyv. n. (1900), ltř. stupně 4. s třemi body dvojnými, jimiž jsou šk., mlýn a krajkářstvi. S te ln g r u n d (čes. K am en n é), ves ve Slez průsečíky roviny s přímkami dvojnými. Je-li rovina ta rovinou tečnou, bude i příslušný sku, hejtm. Frývaldov, okr. Vidnava, fara bod dvojným bodem průsečné křivky, která Skorošice, pš. Friedeberg; 46 d., 218 obyv. n. tudíž rozpadne se ve dvě kuželosečky. Ob (1900), škola. S te ln h ., zkratek přírodopisný, jimž ozna sahuje tedy S. p. nekonečně mnoho kuželo seček; středy těchto vyplňuji opět S-vu čen jest A d o lp h e S t e i n h c i l (v. t. 2). Stein h& g en ve Vestfálsku, obec v okr. p-chu Plochu tuto vymyslil slavný geometr německý Jakub S t e i n e r (v. t. 4) r. 1838 za hallském prus. vlád. odbvodu mindenského svého pobytu v Římě, avšak nezanechal žád na vedl. trati Brackwedc-Osnabrtick, má 2110 ného pojednání o ni. Nejprve zabýval se jí obyv. (1900); výrobu kostní moučky, kořalky; K u m m e r (1863) a po ném četní jiní geo- lomy. S t e i n b a r t W ilh c l m W e n z c l. skladatel metrové, kteří jí vykázali důležité místo v theorii ploch. Jsou-li dvojné přímky S-vy něm. (♦ 1819 v Praze). Studoval v Praze na

Steinhaus - - Steinheil.

konservatoři, byl r. 1842 členem dvorní ka pely vc Štutgartě, r. 1868 hud. ředitelem a r. 1892 jmenován dv. kapelníkem tamže. Slo žil několik oper, jako: Soldátenleben; Hero und Leander; Rinaldo Rinaldini a j., četné písně, kvartetta, sbory, suitu pro veliký or chestr a některé skladby chrámové. Steinh& ua F e r d i n a n d , lodní inženýr něm. (* 1826 v Hamburce — f 1899 t.). Byl zaměstnán jako konstruktér v loděnicích, na čež r. 1853 jmenován učitelem pro stavbu lodí na průmyslové škole v Hamburce. Při tom zaměstnán byl také prakticky. Podle jeho plánů vystavěno na 400 lodí různých typů v, od něho pochází též zvláštní konstrukce »ledobnrce«. Napsal: Die Schiffbaukunst in ihrem gan\en Umfange (1858, 2 d.); Der Eisenschiffoau (1867); Die Konstruktion und Bemastung der Segelschiffe (1869); Schiffs- u. Flaggenkarte (1872); Abhandlungen aus dem Gebiete des gesamten Schiffbauwesens (l. díl 1887, II. d. 1899). S te in h a n e e n : 1) S. H e in r i c h , spis. něm. (* 1836 v Žárově v Dolní Lužici). Stu doval původně filosofii, později theologii, byl učitelem kadetních Ú9tavů v Postupimi a Ber líně, později stal se farářem a působí posud v Podelzigu v Oderbruchu. Vydal: Memphis in Leip\ig (1880), proti kultu egyptologické románové poesie Ebersovy; pak: Irmelat eine Geschichte aus alter Zeit (1881, 19. vyd. 1900); Markus Zeisleins grosser 7ag, novella (1883, 2. vyd. 1890), Gevatter Tod a j. novelly (1882); Der Korrektor. Scenen aus dem Schattenspiel des Lebens (1885); Die Kunst und die christl. Moral (1886); Die neue Bi^arde oder Hermann Hinderichs des Jungern verfehlter Beruf (nov., 1891); Ueber christl. Ma'erei (1894); Entsagen u. Finden (1898); Heinrich Zwiesels Ángste (1900) a j. Pod pseud. Vera c iu s R u s tic u s psal: Meletemata ecclesiastica (1889). Do r. 1890 redigoval časopis »L)as Pfarrhaus*. 2) S. W ilhelm , malíř něm. (* 1846 v Žá rové), bratr před. Studoval na berlin, uměl. akademii a r. 1866 přešel na uměl. školu do Karlsruhe, kde naň působil Hans Thoma, později Ludvík Richter. V jeho duchu pra coval řadu kreseb o Naroseni Krista (vyšly r. 1872 s verši jeho bratra H e in ric h a ). Ce stoval pak po Itálii, žil v Mnichově a v Ber líně, až r. 1876 uchytil se ve Frankfurtě n. M., kde maloval fresky a obrazy i prová děl různé kresby a lithografie, ponejvíce s ná měty náboženskými. Hl. jeho díla jsou: fresky Kristus na kříji v missijním domě sv. Theobalda ve Wernigerode, cyklus sedmi fresk, Sedm skutků spravedlnosti v křížové chodbě ve Sv. Vítě u Vidně; pak z obrazův: Apošto lově bli^i se ke. Kristu (v Hamburce); Kristus jdoucí do Emmaus a j. Jeho lithografie, pro stotou svou podobající se pojetí DUrerovu, líčí většinou chvíle ze života Kristova. S. maloval také portraity a krajiny a zhotovil mnoho illustrací.zvl.pro román svého bratra >Irmela«. 3) S. G e org, kulturní historik německý (* 2 . čna 1866 v Braniboru). Vystudovav na

univ. berlínské a greifswaldské stal sc r. 18S7 úředníkem univ. knihovny v Greifswaldé, r. 1892 bibliotekářem v Jeně a r. 1901 ředi telem městské (Murhardovské) knihovny v Kasselu. Napsal: De legum X II tabula?um patria (1887); Gesch. des deutschen Bňefes (1889 —91); Ueber den Wandel d. deutschen Geýůhlslebens seit dem ausgehenden Mittelalter (1895); Háusliches u. geselliges Leben im X IX . Jht. (1898); Der Kaufmann in der deutschen Vergangenheit (1899); Geschichte der deutschen Kultur (1904) a j. Vydal: Briefwechsel Balt. Paumgartners mit seiner Gattin (1895) a Deutsche Privatbriefe des Mittelaltcrs (1899, I. d.). Od r. 1893 vydával »Zeit. fůr Kulturgeschichte*, proměněný r. 1902 v »Archiv f. Kulturgesch.«. J.F. S tein h au ser K a re l, filosofický spis. čes. (* 1855 v Jindř. Hradci). Vystudovav gymn. vc svém rodišti a fakultu filos. v Praze, pů sobil jako suppl. učitel na gymn. v Budějo vicích a v Praze a od r. 1883 do r. 1896, kdy pro chorobu odešel na odpočinek, na gymn. v Čáslavi. Do programmu tohoto ústavu na psal: O kont ro versi me^i Lockem a Leibnitqem (1884—85); Několik slov o filosofii stoické; Cisař Mark Aurel, příjmím filosof; Překlad vybraných části Zápisků cisařových (t., 1891 až 1892). V *Athenaeu« VI. (1888 si.) podal důkladný přehled novější české literatury filosofické a obšírnější úvahu o pracích programmových. S te in h ä u s e r K arl, sochař něm. (* 1813 v Brémách — f 1879). Studoval v Berlíně u Raucha, r. 1836 odebral se do Říma, kde vytvořil několik půvabných soch ze světa ry bářského a pastýřského, jako: Děvče s mušli; Genius jakožto motýl (1838); Héró a Leander; Judita s hlavou Ho oýernovou; Goethe a Psýché (1855, mus. ve Výmaru) a j. Pro Brémy zho tovil mram. sochu hvězdáře Olbersa (1850), purkmistra Schmidta a sv. Ansgara, velikou mram. vásu s reliefem lidové slavnosti brémské (1859), Pastýře Davida (1861), Debóru (1863, maj. velkov. oldenburský) a mn. j. R. 1874 S. byl povolán za professora do Karlsruhe, kde zhotovil zejména: mramorovou kazatelnu pro chrám sv. Ducha v Heidelberce; dvě kašny; mram. skupinu Hermann a Dorota; Orestés a Pyladés\ dále několik náhrobků; křtitelnici pro Filadelfii atd. Své doby S. ná ležel k nejlepším sochařům německým. — Jeho choť P a u l i n e S. rozená F r a n k o v á (f 1866) malovala obrazy náboženské. S tein h eid , ves v okrese sonneberském vévodství Sasko-Meininského, má 1801 obyv. (1900); výroba skleněných perli. Na blízku jedna z nejstar. továren na porculán. S te in h e il: 1) S. K arl A u g u st, fysik, mathematik a astronom něm. (* 12. říj. 1801 v Kappoltsweileru v Elsasku — f 14. září 1870 v Mnichově). Studoval práva v Erlankách, obrátil se však záhy k mathematice a astronomii, jež pěstoval v Gotinkách a Krá lovci, maje tam výtečného učitele v Besselovi. Měl soukromou observatoř astronomic kou zprvu v Perlachsecku, později (1830)

S.einheiläv telegraf — Steinhof.

8.5

t Mnichově, kde r. 1832 stal se professorem ; ních dokonalých objektivů fotografických, mathematiky a fysiky zastávaje úřad tento jako p e r i s k o p u (1865), a p la n a tic k ý c h lup ai d o r. 1849. Brzy potom založil optickou a a p la n a tic k ý c h o b je k tiv ů (1866) a antidílnu, která záhy nabyla pověsti svetové jed p la n e tu (1881). Práce S-ovy uveřejněné ve nak p ro četné nové vyrálezy S ovy, jednak zprávách akademie mnichovské, v *Asiron. pro přesnost mechanického provedeni stro- Nachrichten*, v Ederově »Jahrbuch d. Photojôv a dokonalost jejich optiky. Ke sklonku graphie* atd., jednají o výpočtech objektivův života předal vedeni dilny dvěma synům astronomických a fotografických. Všeobecné svým Adolfovi a Eduardovi, z nichž tento výpočty optických systémů s užitím pro čočky však záhy zemřel (viz níže). Rakouské mm. [jednoduché a achromatické uveřejnil S. ve obchodu "povolalo r. 1849 S-a do odděleni [ větším díle Handbuch d. angewandten Optiky nvk. telegrafního a svěřilo mu zavedeni oprav I. (Lip., 1891), s E.Voigtem. 4) S. R u d o lf F ran z E d u a r d , dr. fil. telegrafního zařízeni. Podobné reformy S. provedl též r. 1851 ve Švýcarech, vrátil se '(* 22 . list. 1865 v Mnichově), syn před., nypak do Mnichova, kde zaměstnán b\l jednak ! nějši vlastník firmy A C. S. a synové v Mnijako konservátor mathematíckých a fysikál- i chove, studoval v Mnichově a v Kielu. Se ních sbírek státních, jednak jako rada v mi strojil nové objektivy fotografické »Rapid nisterstve obchodu. Z přečetných prací S- antiplanet«, >orthostigmat« a »unofokal« a ových vynikají především práce astrono provedl některá zlepšení na krátkých daleko nvk. mické, k nimž druží se pojednání fvsikální hledech. S teln h eil& v t e l e g r a f sestrojen a posta a některé vynálezy v oboru geodaesie. Ž astro nomických prací uvedena budiž jeho disser- ven K. A. Steinheilem r 1837 mezi Mnicho tace (v Královci) jedna jící o zhotovení zvlášt vem a Bogenhausenem. Skládá se z civkv ních map nebe, k čemuž později vynalezl s vodorovnou osou a ze dvou magnetů urr.ízvláštní přístroj, a s t r o g r a í (1834); další ; stěných ve vnitřku cívky. Magnety mohou se práce týkají se fotometrie hvězd (1831—36, otáčeti kolem svislé osy a roaji na nestejnoS-ův fotometr z r. 1842, viz F o to m e tr ie , jraenných pólech k sobě přikloněných při str. 426 a), zdokonaleni dalekohledů jak čoč šroubované raménko. Na konci každého rakových tak i zrcadlových, dokonalé způsoby . ménka jest dutinka s tiskací barvou. Před stříbřeni zrcadel, vynálezy nových měřicích nimi odvinuje se papírový kroužek pomocí >trojův astronomických, zvláště různých mi hodinového stroje. Prochází-li cívkou proud, krometrů. pozorováni komet atd. Z prací fy- Iodchýlí se oba magnety. Podle směru pro sikálnich zvláštní zmínky zasluhuje S-ovo po cházejícího proudu přitiskne se levé nebo jednáni Ueber Telegraphie, iustesondei e durch pravé raménko k odvinujícímu se papiru a galvan. Krajtě (Mnichov, 1838), v němž uve , vytiskne tečku. Z teček sestavil Steinheil deno jest spojeni stanic telegrafních jediným tuto abecedu, zv. též S te in h e ilo v ý m p ís drátem od země isolovaným. S. sestrojil mem: elektromagnetický motorek rotační, galva nické hodiny, sférometr, chronoskop, kompa- a b c d e J g h i rátor k přesnému srovnáváni délek a prvý i telegraf zapisující. Pro vládu rakooskou zho tovil přesné kopie pařížského metru a kilo- k l m n o p q r s grammu, k podobnému úkolu vyzván byl r. 1844 vládou neapolskou. Geodaetické práce S-ovy uveřejněny isou ve zprávách akademie t l l V W X Y 1 ch mnichovské; týkají se jak nových strojů mě řicích (heliotrop, dalekoměr bez lati) tak i pozorovacích method (fotografické triangu 1 2 3 4 5 6 7 8 9 0 lace, konstruktivní řešeni sférických troj úhel níků v atd.). " nvk. S tein h elm , m. v okrese Hóxter prus. vlád. 2 ) S. A d o lp h e , pfírodnik franc. (* 1810 obvodu mindenského, jv. od Bielefeldu, při v Štrasburku — f 1839), byl lékárníkem a trati Hannover-Altenbecken, má 3038 obyv. vykonal výzkumné cesty do Alžíru a na An- (1900), továrnu na stroje, papírnu, 5 cihelen, tiíly, kdež stihla jej smrt. Napsal: De ľindi- mlýny. pidualitě considérée dans le rěg/.e animal (1836); S tein h o f: 1) S., ves v Čechách, hejtm. a Qu entend-on par endosmose et exosnu se (1838); okr. Kalknov, fara a pš. Král. Chlum; 17 d., Observations sur la végétation des dunes á Ca- 97 obyv. n. (1900), lovecký zámeček a myslaU (1838). livna. — 2) s , ves t., hejtm., okr. a pš.Ťa3 ) S. H u g o A d o lf (* 12. dub. 1832 v Mni chov, fara Milíře; 14 d., 89 obyv. n. (1900) chově — f 4. list. 1893 t.), syn S-a 1), stu 8 te in h 3 w e l H e in ric h , humanista šváb doval na polytechnice mnichovské a vídeň ský {* 1412, podle jiných 1420 — f ok. 1482). ské, též na universitě mnichovské, r. 1852 Konal studia artistická a lékařská ve Vídni stal se vrchním inspektorem telegrafů ve Švý a v Padui a dosáhl tuto doktors.ví lékař carsku. Optickou dílnu otce svého převzal ského. R. 1443 stal se lékařem v Esslinkách, r. 1865 se svým bratrem Eduardem a vedl r. 1450 městským lék. v Ulmu a zároveň tě ji od r. 1878 samostatně, od r. 1890 se sy lesným lék. hraběte viitemberského. Ve sto nem svým Rudolfem. S. jest vynálezce prv pách tvorby středověké vidíme jej, an pře

Steinhiibel — Stemla.

kládá německou kroniku světovou podle >Flores tcmporum* minority Martina (1473), neb Speculum humanae vitae Roderica de Arevalo, biskupa zámořského, neb román o Apolloniovi, známé oblíbené vypravování středo věké. Ale tu již probleskuje porozuměni pro antiku; plnou pak měrou v latinském Aesopu (mezi 1474—80), jejž kompiloval z různých pramenů, provodil prosaickým překladem ně meckým, latinskou a německou Vita Aesopi a několika přidanými příběhy z Petra Alfonsi Disciplina clericalis a z Poggia. Aesop S-ův byl v násl. dvou stoletích často vydáván, převeden do franc., španěl., holi., angl. a češtiny (o starých zpracováních českých srv. A is é p o s, str. 554ů, a obšírný úvod Ant. Truhláře k edici »Jana Albína Ezopovy fa bule a Brantovy Rozprávky* v publikacích Čes. akad. cis. Fr. Jos. I., Př., 1901) a pů sobil do dob Lafontainových. Mezi dva spisy posléze uvedené spadají dobově S-ovy pře vody spisů v italských, Boccacciovy Griseldy podle latinského převodu Petrarkova (rkp. z r. 1464, tištěn 1471), Boccacciova spisu De Claris mulieribus ( Von den sinnry chtěn erluchten wyben, tištěn 1473, naposledy 1576), jejž připsal Eleonoře, choti Sigmunda, vévody venkovských zemí rakouských, překladatele románu o Pontovi a Sidonii. »Aesopa« S-ova vydal H. Oesterley v *Bibliothek des Literarischen Vereins in Stuttgart*, sv. 117. — Srv. Knust, »Zeitschrift f. deutsche Philologie*, sv. 19., str. 197 si. Neprávem přičítán byl S-ovi převod Boccacciova Decameronu, vyd. Kellerem t., sv. 51. 8 te in h u b e l, ves v Čechách, hejtm. a okr. Rumburk, fara Krásná Lipa, pš. Schónbtichel; 53 d., 327 obyv. n. (1900), tkalcovství. Stein b n d ak é m oře (Šteinhuder Meer)t je zero náležející k Schaumburg-Lippe, mezi Veserou a Leinou, sz. od Hannoveru, 32 km* veliké, 2—3 m hluboké, 37 m n. m., obklo peno jest močály, bohato rybami. Na umě lém ostrůvku byla zřízena v 1. 1761—65 pev nost, v níž umístěna voj. škola, nyni věznice. Na již. břehu osada S te i n h u d e s 1750 obyv. 8 tein igtw o lm a d o rf, ves v saském okr. budyšinském, má 2398 obýv. (1900), plátenictvi, parní bělidla a barvírny, lomy. 8 te in lo h : 1) S. K a re l, spis. čes. (* 1827 v Trh. Kamenici — f 1898 t.). Působil jako učitel v Seči, v Chrudimi, v Lab. Týnici, v Heřm. Městci a od r. 1873 v Doubravniku pod Pcrn. Za mladších let byl literárně činný napsav Zeměpis pro národní školy- v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Př, 1870 a 1872); Zpěvník (Třebíč, 1876) a přispívaje do časopisův. 2) S. K arel, spis. čes. (* 11. ún. 1855 v Chrudimi), syn před. Vystudovav ve svém rodišti nižší gymn., vstoupil — po roční učit. praxi ve Svratce — do učit. ústavu kutno horského, kdež r. 1874 maturoval, načež po 2 léta byl na témž ústavě cvičným učitelem. R. 1876 stal se učitelem v Praze* r. 1891 ře ditelem měšt. školy holešovické, pak malo stranské Přiučiv se jazyku italskému překlá

dal do >Světozora« (1873) jednak národní písně toskánské, jednak novelly (>Evu« a •Neddu* od Vergy, »V rýž. polích* od mark. Colombiové a j.). Samostatně vydal: Obrátky Z říše rostlinné, /., II. (Praha, 1881); Ze pi vota hmyzu (t., 1885); Čtení a psaní (t., 1875); Výklad /. čítanky (t., 1879); Ru{né listy (t„ 1881); O větě složené (t., 1878); Sbírka při kladu tvaroslovných (t., 1883); Obzor článku v paed. časopisech od 1 8 4 8 — 1 8 8 0 (t., 1881); přeložil LindnerŮv spis »Učebnice psycho logie zkušebné (t., 1882) a obstaral nové vy dáni Komenského »Januae linguarum* (t.j 1880). Prakt. určováni přírodopisnému slouží spisy České ryby (K. Hora, 1883), České ptactvo (Př., 1886) a Motýlové (t., 1883—85, u Otty). S. přispěl též v r. 1894—97 do •Ves míru* několika články o českých ro\sivkách; také »Archiv pro výzkum Čech* přinesl práci jeho Ro^sivky Černého jezera. Jako ochotník ve vědě hvězdářské vydal spisek Staroměstský orloj (Př., 1890) a Počátky zeměpisu hvězdář ského (t., 1900, nákladem »Dědictví Komen ského*, 2. vyd. 1905); podává též týdenní zprávy Úkazy na nebi do >Nár. Politiky*. Ku potřebě žactva vydal nejnověji Zeměpis pro školy měšt. (Praha, 1906). S. je členem zkuš. kommisse pro školy obecné a byl zvolen za znalce školství do okr. škol. rady v Praze. S t e in it z viz Ž d á n i c e . S t e i n i tz W i l h e 1m, šachista (* 1837 v Praze, t 1900 v N. Yorku). Již jako chlapec vynikal ve hře šachové, studoval ve Vídni matnematiku, načež usadil se v Londýně a oddal se hře šachové docela. V turnajích šachových často vítězil, zvi. r. 1872, kdy zůstal vítězem prvním vyhrávaje všecky partie, a porazil i Zuckertorta. Ve Vidni r. 1873 dobyl ceny císařské 2000 zl. a byl po delší dobu poklá dán za championa světa. Avšak r. 1894 a 1896 porazil jej Emanuel Lasker. S .jest za kladatelem mladé čili nové školy šachové a napsal Modem Chess Instructor (sv. 1 ., 1889) a vydával v N. Yorku >International Chess Magazíne*. S te in k e ll e r P i o t r A n to n i, zasloužilý průmyslník pol. (* 1799 v Krakově — f 1854). Jsa obyčejným kupcem nadán byl neobyčej nou bystrostí a podnikavosti obchodní. Ze záslužných jeho skutků směřujících ke zve lebeni obchodu a průmyslu polského zaslu hují zmínky: snížení cel soli, výroba zinku a vývoz jeho za hranice, zřízení továrny 11a stroje v Žarkách, parního mlýna ve Varšavě (kde působil od r. 1829), provozování paroplavby po Visle, projekt a provedení dráhy varšavsko vídeňské, zavedeni praktických vo zíků poštovních zv. s te in k e H e rk y , zřízeni vodovodu varšavského. Později odvrátila se od něho štěstěna a chůd a zapomenut do končil život svůj ve svém rodišti. Srv. »Tyg. lllustr., I., 1859, a »Zlota ksiažka pracy i zaslugi, I. d. (Varš., 1900). S te in k ir o h e n viz Ú jezd Kamenný. 8 teinl& M o řit z, vlastně M iiller, mědiryjec (* 1791 v obci Steinla u Hildesheimu — f 1858). Studoval v Drážďanech, pak mědi-

von Steinle - - Steinmann

nrjectvi vc Florencii u Morghena a v MilánČ Odtud stal se hledaným illustrátorem žur n" Longhiho. Ve Florencii dokončil r. 1829 nálů, knih i j. Z listů, jež chovají jeho práce, rytino ľizianova obrazu Kristus vykládající stůjtež tuto: »Gil Blas íllustré*, »Mirliton«. o penili dani. Po návratu do Drážďan stal »La Feuille*, »Chambard«, »La Revue illuse prof. m ě d ir y je c tv i na akademii. Z jeho dčlj strée*, >Liliustration*, >L’assiette au beurre* zasluhují zminky: Pieta (1830) a Madonna \ a j. Jim illustrován Le román ineohérent od delia Miser:cordia (1838) podie Fra Barto- Ch. Jolieta, Ventrěe de clowns od Champlom m ea; Vrafdéni mláďátek podie kresby saura. Les gaietés bourgeoises od J. Moinaux, Raffaelovy (1836); Madonna podie Holbeina Les femmes ďamis a Le traxn de o heurei 4 7 (1841), pak hlavni jeho práce Madonna S ix od Courtelinea, Chansons de femmes od P. tinská (1848) a Madonna s rj'bou podie Raf- Delmeta, Bruantovy chansony Dans la rue facla (1854). (se 150 kresbami), Les soliloques du pauvre von S t o i n l e E d u a r d , malíř něm. (* 1810 i od Jehana Rictusa, Hisloire du chien Brusve Vídni — f 1886). Studoval na vid. aka quet od Nodiera, Crainquebille od Anat. demii o Kupelwiesera a r. 1828 odebral se j Francea, Ľalmanac du bibliophile a j. Pado Říma, kde přilnul k vážnému směru Over- | mětihodno jest jeho 216 lithografii pro Richebcckovu a Corneliovu. R. 1834 vrátil se do pinovy Gueux, album Chats a řada affiši; Vidně, ale zdržoval se také v Mnichově a I z obrazů 1 4 Juillet. O souborné výstavě ve Frankfurtě n. M. Jal se malovati také | S-ovč v r. 1903 v list. a pros. vydán katalog fresky a první práce toho druhu byla r. 1837 ; s úv. Franceovým (srv. »Revue universelle*, výzdoba Betbmann - Hollwegské kaple na , 1904, str. 41). Srv. Mutherovu sbírku »Die zámku Rheinecku. Potom v 1. 1843—46 ma ' Kunst* sv. 15.: E. Klossowski, Die Malér loval v chóru kolínského dómu na zlaté půdě i von Montmartre (Bcrl., 1904, 2 . vyd.). andělské sbory, dílo nadmíru působivé; vedle 8 telnmax&n: 1) S. J o s e f J o h a n n (* 1779 toho r. 1844 v cis. sále frankfurtském Soud v Landškrouně v Čechách — t *833 v Praze). Šalomounův a v 1. 1846—47 Očekávaní po 1Byl farmaceutem, později adjunktem při sto sledního soudu (nyni v Nár. galerii berl.). lici lučby na polytechnice v Praze, od r. 1817 R. 1850 S. byl povolán za prof. historické professorem téhož předmětu. Obíral se hlavně malby na Städelúv ústav do Frankfurtu a rozbory českých vod minerálních a vydal maloval obrazy Tiburtinská Sibylla (Städelúv o sobě zejména: Physikalisch chemische Unterúst. j, Kristus na hoře Olivetské (v Christianu), suchungen der Ferdinandsquelle {u Marienbad Dcera Jairova (maj. prus. krále), pak od atd. (Praha, 1822), pak několik důležitých r. 1857 fresky v kostele sv. Jiljí v MUnsteru. rozprav ve Schweiggerově »Journ. fUr Chemie Z dalších prací uvádíme hist. obraly ve scho u. Physik*, jako: Úoer die D.xrstellung des dišti kolínského musea (1860—63), 7 obrazů Strychnins (1819); Chem. Untersuchung eines v chóru kostela P. Marie v Cáchách (1865 roihen Schnees (1825); Chem. Untersuchung des až 1866), výzdobu chóru v mUnsteru štras- Mineralwassers von Bílin (1826—27), v »Abberském (1875) a výzdobu dómu frankfurt handl.* král. čes. učené spol. v Praze (Che ského (1880, spolu s Linnemannem); mimo mische Untersuchung des Karpoliths, 1819; to obrazy olejové: Adam a Eva (Mnichov), Chem. Unt. des Cronstedtit*, e. neuen Fossils Navštíveni P. Marie (Karlsruhe), Madonna von Pr\ibram in Bóhmen, 18.0) a j. Jméno (Wiesbaden), četné návrhy chrámových oken jeho vyskytuje se také za prvních sporů a řadu aquarellů (scény ke tmmmově »Schnee- o pravost »Libušina soudu* mezi chemic vrittehen* a >Rosenrot«, k Shakespearovu kými znalci. F. X. M. Zippe v >Abhandl.« »Kupci benátskému*, >co*koli chcete*, »Snu 1836 podává jeho životopis. 2) S. Vilém, klass. tilolog čes. (* 1840 v noci svatojanské* a j.), jež vynikají vesměs rázem romantickým. Obrazy S ovv nábožen v Gospiči v Chorv.). Studoval na akad. gymn. ského obsahu jsou vesměs cituplně pojaty v Praze, pak v Hradci Král., studia univ. a vyznačují se půvabem formy, ostatní práce konal v Praze, od r. 1865—66 působil jako obsahu světského jsou vždy plny poesie supplcnt a od r. 1866—88 jako prof. na i namnoze jasně veselého rozmaru. A. M. v. gymn. v Táboře, od r. 1888 jest ředitelem S. vydal S-s Briefwechsel mit seinen Freun- gvmn. v Hradci Král. R. 1890 zvolen byl (ien (1897, 2 sv.) a studii Edward von S. dopisujícím členem České akademie. Náleží und August Reichensperger (1890). Srv.Wurz* k nejlepším graecistům českým. Vydal Vý bach, Ein Madonnenmaler unserer Zeit (1879); bor \e spisů Xenojóntových s čes. kommenA. Reichensperger, Erinnerungcn an Eduard tářem a slovníkem (Př., 1880, 3. vyd. 1902), Rítter von S. (1887). dále Iliadu (1884—86, 1901) a Odysseiu (1887 s t e t n l e n [stenlén] T h é o p h ilc A le x a n až 1889, textové vyd. 1890). V programmech d r e , malíř franc. (* 1859 v Lausanne). Přišel gymn. královéhradeckého uveřejnil rozpravy: do Paříže, oddal se malbě pro umělecký prů- O některých slovesný Ji tvarech homérskych o yýmra\sl a usídlil se na Montmartru. Od r. 1884 (1889); Studie homérska (1891); vešel ve sdružení umělecké, jež se shromáž- ' \namě časovém u Homéra (1895). V »Listech ďovalo v cabaretě Chat-Noir, a navázal styky filolog.* uveřejnil neméně cenné Studie hose Salisem, jemuž odevzdal prvé črty koček, mérské (1890, 1891, 1892). Konečně nově zvířat, dětí, jež měly úspěch v listě »Le upravil 6 . a 7. vydání Niederlova Tvarosloví Chat-Noir*. Tehdy spřátelil se s Bruantem a 5. a 6. vvd. Niedrrlovy Skladby jazyka a Jouym, kteří nabyli vlivu na jeho tvorbu. řeckého (Př.', 1892—1900; a s F. Patočkou

Steinmannit — Steinsberg.

sestavil Slovníček ke Corn. Nepotovi (t., 1882, dotací a r. 1867 volen do severoněm. říš ského sněmu. R. 1870 ve vojně prusko-franc. 3. vyd. 1890). 3) S. G u s t a v , geolog a palaeontologvelel první armádě, ale nevyhověl nadějím něm. (* 1856 v Brunšviku), studoval na tech v něj kladeným: svým vítězstvím z r. 1866 nice v Brunšviku a na univ. v Mnichově, stal sc příliš tvrdohlavým a neústupným a r. 1880 habilitoval se v Štrasburku, r. 1885 rušil stále operace Moltkeovy, tak že 15. září jmenován mimoř. prof. v Jeně, r. 1886 prof. byl odvolán a jmenován gen. guvernérem min. a geol. a r. 1895 prof. geologie a pa- provincii Poznaně a Slezska. Po míru dán laeontologie ve Freiburku. Vedie menších r. 1871 na vlastni žádost na odpočinek s ti cest vykonal r. 1882- 84 a r. 1903—04 dvojí tulem gen. polního maršálka a žil pak ve geol. cestu výzkumnou do Již. Ameriky. Ve Zhořelci Jeho dopisy z dánské výpravy die prací v odborných sbornícich vydal z r. 1848 vyšly v »Miliiárwochenblattu< (Berl., s Dôderleincm: Elemente der Palaeontolog ie 1878, č. 3—6). Srv. v. Schell, Die Operatio(1890); s Gräffem: Geol. Fuhrer der Umge- nen der Ersten Armee nnter General v. S. bung von Freiburg i. Br. (1890); dále: Palae- (1872); Krosigk, Generalfeldmarschal von S. ontologie und Abstammungslehre am Ende des (1900). ig Jahrh. (1899); Ueber die Ausbildung der 8 te in m e y e r : 1) S. F r a n z L u d w ig , rtaturwissenschaftlichen Lehrer au den Mittel- prot. theolog (♦ 1812 — f 1900). Byv s po schitlen (1899); Einjúhrung in die Palaeonto- čátku kazatelem, stal se r. 1852 prof. prak logie (1903). Se Schumacherem a van Wcr- tické theologie ve Vratislavi, r. 1854 v Bonnu wekem vydal geol. mapu záp. Lotrinska s vy a r. 1858 v Berlíně. Napsal: Zeugnisse von světí. (Štrasb., 1887). v Berghausové atlasu der Hen lichkeit Jeku Christi (1847); Betráge geol. mapu Již. Ameriky (Gotha, 189 ) a zpra \um Schriftverstándnis in Predigten (1850—57, coval části geol. mapy Badenska s vvsvétl 4 sv.); Apologetische Beitráge (1866—73); Die (Hcidelb., 1897 a 1903)ľ Též vydává: Beitráge úbernatůrliche Geburt des Herm (1873); B. it*r Geologie u. Palaeontologie von Sudamerika tráge \ur prakt. Theo}ogie (1874—79, 5 sv.); Beitráge \ur Christologie (1880—82); Die Ge (1892 si.). S tein m an n it, odrůda g a l e n i t u (v. t.) schichte der Passion des Herm (1873); Die příbramského, vykrystallovaná v osmistěnech Rede des Herm auj dem Berge (1885); Die někdy zaoblených; zprvu pokládal ji F. X. Wundertaten des Herm (1884); Beitráge ium Zippe za samostatný minerál, obsahem anti Verstand nis d. johanneischen Evangeliums (1856 monu od leštence olovného odlišný, a po až 1893, 8 sv.); Studien uber den Brieý an die jmenoval ji s. ke cti pražského chemika J. J. Rómer (1894—95, 2 sv.): dále pohrobní dila Homiletik (1901) a Predigten ýur das gan\e S te in m a u n a (v. t. 1) Fr.Sl-k. Stelnm & r, básnik něm., totožný asi s Ber- Kirchenjahr (1902, 2 d.). toldem S-em v o n K lin g e n a u , švýcarským 2) S. Eli as, germanista (* 1848 v Nové pánem doloženým k 1.1251—93, básnil zprvu Vsi u Postupime). Studoval v Berlíně, byl lehké a svěží písně milostné a obrátil se pak pak r. 1870 pomocným úředníkem tajného in das luoder, v hýřilství. Tehdy jal se paro- archivu berlínského, r. 1873 mimoř. prof. ve dovati minnesang, nahradiv na př. jaro opě- Štrasburce, od r. 1877 řád. prof. něm. filo váním podzimu s jeho půvaby posvicen- logie v Erlankách. Napsal: Altdeutsche Stu skými, zkarikovav dvorské svitáníčko dosta dien (s länickem aWilmannsem, 1871); Ueber veníčkem čeledína u děvečky, jež probouzí einige Epitheta der mittelhochdeutschen Poesie trouba pastýřova a p. Srv. K. Bartsch, Die (1889) a vydal Althochdeutsche Glossen (s E. Schweizer Minnesänger XIX. (1886); R. Meis- Sieversem, 1879—98, 4 sv.). Upravil 3. vyd. ner, S. (1886, dissert. gotinská) a Paulův Mtlllenhoffových a Schererových Denkmäier Grundriss II. 1 (19011) str. 265. deutscher Poesie und Prosa aus dem Vílí. S te in m e r itz , něm. jméno vsi S t an i mě bis XII. Jahrh. (1892) a od r. 1876—90 vy řic (v. t. 2 ). dával *Zeitschrift fUr dcutsches Alterthum u. S teln m etz, ves na Mor., viz S ta v c n ic e . dcutsche Litt.«. von S teln m etz K a rl F r i e d r i c h , voje S te in m o lik e n , S te in -M o lik e n viz Ma vůdce prus. (* 1796 v Eisenachu — f 1877). lí kov 1 ). Již r. 1813 vstoupil do vojenských služeb S te in p le is , vesnice v saském okresu zvipruských a postupoval až na majora do kavském, nad ř. Plisnou, má 3354 obyv. r. 1848, kdy účastnil se vojny šlesvické. (1900), větš. evang.; přádelny na vikuní vlnu, R. 1854 byl velitelem v Magdeburce a ge barvířství a výrobu hospod strojů. nerálmajorem, r. 1864 veličím gen. 5. sboru 8 te in p d h l, S te in b ó h l, ves v Čechách, a gen. infanterie. V čele 5. sboru, náležejí hejtm., okr. a pš. Aš, fara Niklasberg; 37 d.f cího ke druhé armádě, zvítězil 27. čna 1866 226 obyv. n., 2tř. šk. v bitvě u Náchoda, 28. čna u Čes. Skalice S t e J n i b e r g : 1) von S. F ra n z G u o lfin a 29. u Svinišťan a dobyl na třech rakous ger, rytíř, dram. básník, publicista a divad. kých arm. sborech 2 praporů. 2 standart, ředitel (* ok. 1757 v Čechách — f n* poč11 děl a zajal asi 6000 mužův. Upravil takto XIX. stol.). Byl syn lesníka a odborného cestu armádě korunního prince, jejíž byl pak spisovatele L u d v ik a I g n á c e S-a a záhy zálohou. Za svoje zásluhy při sdělání celého začal obirati se spisovatelstvím dramatickým. opeiačniho plánu ve vojně prusko-rakouské Dat podrobnějších o jeho mládí nemáme. b\ 1 vyznamenán řádem černého orla a zvláštni První jeho drama Jemelian Pugatscheff se

Steinsdorí — Steinsdorfer. tkalo se r. 1777 s úspěchem, rovněž truchlobra Treuberg a drama Libussa, Herqogin in Bóksmen. jejíž titulní rolli hrála tehdejší vy nikající herecká Edmonda Scholzová v divadle v bývalých Kotcích. Hra tato vyšla tiskem t Praze r. 1779 a 1781; do češt. přeložil ji 1. T andler (»Libuše, kněžna česká, vlastenská h ra v 3 jedn., dle S-a vzdělaná*) a roz bor její podán ód Arn. Krause v knize »Stará historie česká v lit. něm.* (1902), str. 24—28. Potom následovala truchlohra Miss Nelly Randolf (t., 1781, 3. vyd. 1798). Po vydání censurEiho ediktu r. 1781 S. dal se na pole docela jiné a to na kritiku kazatelů v koste lích praž ských, čímž vzbuzoval neobyčejnou sensaci. Sroje úvahy vydával týdně pod tit. Geissel der Prediger, později Predigtenkritik, a spolup racovniky jeho byli předem praemonstrát a prof. Jilji Chládek, bibliotékář R. Ungar a j sef Dobrovský, který se S-a také horlivě 1jímal proti útokům naň činěným. Polemiky z toho vzniklé nabývaly již rázu velmi váž ného, když S. pro sepsáni obranného spisu Process des k. k. Commissarius Philipp von Kolourrat Krakowsky, bet Gelegenheit der Nonnenaufhebung Doxan, nebst Vertheidigung fXorimb., 1782). čelícího proti kouřimskému kraj. hejtmanovi Bienerovi ryt. z Bienenberka a hraběti Clarymu, byl nucen prchnouti přes hranice. Po revisi processu hrab. Kolo vrat a, který byl obviňován z úředního přehmatu při zrušeni kláštera jeptišek v Doksanech, Š. vydal nový spis: Vollstándiger Process und Vertheidigung des Grajen Ph. von Kolonrrat- Krakowsky, ais ein Betrag \u den noch máchtigen Praelatenkniffen in Oesterreich. Sebft einem wahren dramat) schen Scharmútnel: Bischof, Prálaten und Nonnen (Norimb., 1783), ještě ostřejši než prvý. Nicméně S. z rozkazu risaře Josefa II. směl beztrestně vrátiti se do Prahy, kde znova začal vydávati svoji Pre digtenkritik, jakožto odpověď na chvalořeč sv. Jana Nep., pronesenou 25. kv. 1783 v ko stele sv. Jana na Skalce od děkana zákupského Fr. Exp. z Schónfeldu. Tím počal sc pověstný boj o sv. Jana Nepomuckého, jehož účastnili se také G. Dobner a Fr. Pubička. S vydal pak jako odpověď na Meeltischovy >Briefe kritischen Inhalts fiir Prag* protispis Ritter von S-’s Brieýe an Herm Meeltisck uber verschiedene Gegenstánde der Religion a vy volal tak novou prudkou polemiku. Napsal pak ješ:ě Abhandlung, ob der heil. Johann von Sepomuk jemals existirt habe? (Př., 1784) a satiru Der \weiundvier\igjáhrige Affe (t., 1786, 2 d.) anonymně a pod pláštíkem překladu z frančt ny. Rovněž anonymně vydal: Die Offenbarung uber Deutschland, vor\úglich uber die Stáäte Leip{ig u. s.w. (t., 1785). Znechu cen pak těmi polemikami, S. přestal na ně jakou dobu psáti a není o něm zpráv až r. 1797, k*iy vrátiv se opět k divadlu, pře vzal řízení tehdejšího »c. k. vlastenského* divadla ve zrušeném klášteře hybernském po bar. Janu Stentzschovi, který lidil divadlo >národní* Nostitz-Rhieneckovo, později sta vovské. V divadle vlastenském hrálo se ně

mecky i česky (viz D iv ad lo , ser. 641a) se značným úspěchem. S. jal se s novou hor livostí psáti kusy původní i opatřovati pře klady, z nichž však, valnou většinou ruko pisných, nic se nezachovalo. Když Stcntzsch ustoupil za krátko od řízeni divadla stavov ského, S. převzal také jc, avšak již r. 1798 musil ustoupiti Guardasonimu, tak že mu zbylo jen divadlo v ulici Hybernské, s jrhož společnosti hrával v létě v Karlových Varech a v Teplicích. S. všemi možnými prostře dky snažil se vzbuditi zájem obecenstva, dokonce jednou provozoval i vojenskou činohru pod širým nebem, při níž bylo stříleno ze sku tečných dél a dobývány a hájeny opuštěné tehda hradby u Nové brány. R. 1799 S. pře dal vedeni divadla vlastenského svému reži séru Karlu Wahrovi a odebral se do Vidně, kde všechny zprávy o něm zanikají. Z tiště ných prací S-ových ještě uvádíme: Schauspiele (Př.. 1781, 2 d.); Der Patriotismus, tra gédie (t., 1781, 2. vyd. 1798); Ottov. Wittelsbach (Btrl., 17^); Die Gráfin Hohenfels oder Rache Jňr acht\ehnjáhrige fía ft (1803); Die gute Laune (1803); Rache Jur Verbrechen (1804). lakožto dramatický básník S. vynikal rozhodným talentem a jeho kusy bývaly často hrány i několikráte tištěny. V polemikách svých proti kněžstvu vyznačoval se neohro ženosti, a byt zhusta stál sám jediný proti všem, nelze říci, že byl zdolán; protivníci jeho spíše upustili od dalších bojúv, ač růz ných pamfletů proti němu bylo veliké množ ství. Z téhož rodu pochází: 2) S. F lo r e n tin v ( F . rytíř G u o l f i n g c r ze S-u), herec český (*1860 v Chýnově u Tábora). Vystudoval reálku v Rakovníku, načež vstoupil r. 1878 na stavit, odděleni na čes. technice v Praze a po I. státní zkoušce přešel r. 1882 na techniku ve Vidni. Po ce lou dobu svý:h vysokoškolských studií pilné ochotničil, hrávaje zprvu jen ve studentských představeních, později vynikl zvláště ve ví deňském »Pokroku«. Divadlo zaujalo jej pak zcela a již r. 1885 vystoupil u společnosti Pištěkovy, u níž vytrval až do r. 1892; po krátké přestávce byl r. 1893 engažován u Ná rodního divadla v Praze. Do r. 1888 vystu poval pode jménem B e n e š ; nyni je již vlastní jeho jméno náležitě známo jako jméno herce intelligentního, vážného, pilného a tvo řivého. Ačkoli nadáni jeho se jeví nejšťast něji v drobných gcnrovvch postavičkách, které vesměs odlišuje zvláště podařenými a charakteristickými maskami (z nejposlednější doby výborně vytvořil němou rolli v »Manželu«\ podařila se mu i mnohá větší úloha, jako na př. Tankréd v »Králi Harlekýnu* a j. Směr dalšího rozvoje jeho umění nezdá se býti ještě rozhodnut, teprve příští úlohy bez pečné udají notu, která v něm zvítězí. JLý. S te in s d o r f : 1) S., ves v Čechách, viz K á m e n 1). — 2) S., ves t., hejtm. a okr. Děčín, fara a pš. Jílové u Děčína; 73 d., 435 obvv. n. M90O). S te in a d o r f e r ( S t c n s d o r f e r ) z e S t e n r d o r f u viz Š te n s d o rf.

Steinschneider — Steinwender.

S te ln e o h n e id e r M orítz, orientalista něm. Sprachwissenschaft bei d. Griechen u. Rómem (* 1816 v Prostějově). Studoval na filos. fa (1863 si. a 1890 si.); Allgemeine Ethik (1885, kultě v Praze, ve Vídni a v Berlíně, kde se kde také namnoze od Herbarta se uchýlil); oddal studiu hebrejské theologie a literatury. Zu Bibel u. Religionsphilo^ophie. Vortráge und R. 1842 byl učitelem na žid. dívčí škole Abhandlungen (1890,2. řada 1895); Die Manděv Praze, ale již r. 1845 odstěhoval se do Negersprachen, psychol. u. phonttisch betrachtet Berlina, kde se stal ředitelem vyšši div. školy (1867). Sebrané jeho menší spisy, obsahující isráélské obce a od r. 1859 přednášel na uči rozpravy a recense mluvozpytné, vyšly v Berl. lišti Veitel-Heine-Ephraimově. R. 1894 udělen r. 1880. Srv. Glogau, S-s psychologische Formu titul professora. Vydal především kata meln zusammennängend entvvickelt (1876); logy bibliograficky důležité, jako: Catalogus P. Ivanov, Die Abweichungen S-s von Hcrlibrorum hebraeorum in bibliotheca Bodleiana bart auf dem Gebiete d. ethischen Elemen(1852—60); Conspectus codicum manuseripto- tarlehre (Jena, 1893); Achelis, Heymann S. rum hebraicorum in bibl. Bodleiana (1857); (1898). pak katalogy hebr. rkpů knihoven v Lejdě S t e in w a n e r viz V oda Kamenná. (1857), Mnichově (1875 a 1895), Hamburce a S te in w n y [stajnuž], původně S tc in w c g , Berlíně (1878). S-ův článek Jůdische Litttera- jméno rodiny továrníků pian v New-Yorku. tur v Ersch-Gruberově Encyclopaedii (řada 2., Zakladatelem firmy byl H e in r ic h (H e n ry ) sv. 27, Berl., 1850) jest první úplné vypsání E n g e l h a r d S. (* 1797 ve Wolfshagenu tohoto předmětu ve větším rozměru. Mimo v Harci — f * 871 v New Yorku). Vyučil se to dlužno uvésti: Polemische und apologeti- truhlářství a varhanářství v Goslaru a hoto sche Litteratur in arab. Sprache (1877) a díla vil sám v Brunšviku nejprve kytary a citery, poctěná cenou pařížské akad. des Inscripod r. 1835 klavíry a pianína. R. 1850 tions: Die hebráischen Ueberset^ugen d. Síittel- potom svou dílnu a obchod nejstaršímu alters und die Juden ais Dolmetscher (1893) a přepustil synu T h e o d o r o v i , sám se přesídlil se Die U ebersetaus d. Griechischen (1891—96). čtyřmi syny K a r le m (f 1865), Vedle toho vydával Hebráische Bibliographie H e in r icostatními (f 1865), W ilh e lm e m (Wi 1(1859—64, 1869-81) a napsal do různých li lia m e m ,h fe m1896) A l b e r t e m (f 1877) do stů v odborných četné stati týkající se liter, New Yorku, kde r.a 1853 s nimi spo hebrejské a arabské. Srv. Berliner, DieSchrif- lečně vlastní obchod podzařídil firmou: S. and ten des Dr. M. S. (1886); G. A. Kohut, Bi- Sons. Závod rychle rostl, zejména když bliography of the writings of Prof. Dr. M. S. r. 1855 piana S-ova o křížových strunách do ve »Festschrift zum 80. Geburtstage M. S-s stala cenu na průmyslové výstavě v New (1896). Yorku. R. 1863 závoä zbudoval vlastní svůj S teinaohon& u viz Š e n o v Kamenický. palác a r. 1866 na 14. ulici veliký koncertní S te ln te ln itz viz T ý n e c Mnichovský. t. zv. S.-H all, pro 2400 osob, v němž 8 t e i n t h a l H e y m a n n (recte Chajim), sál, konány proslulé koncerty, jenž však r. 1890 filosof a jazykozpytec něm. (* 1823 v Grób- přestavěn byl pro účely závodu. Závod za zigu ve vév. Anhaltském — f 1899), studo městnává přes 1500 dělníkův a hotoví samo val v Berlině, v 1. 1852—55 pobyl v Paříži statně všecky součástky klavírôv. R. 1872 za příčinou studii filologických, hlavně sino- S-ové zbudovali v Astórii na Long Islandu logických, r. 1863 stal se na univ. v Berlíně parní pilu, slévárnu železa a kovův a různé mimoř. professorem jazykozpytu a mytho jiné závody poboční. Od r. 1875 mají veliký logie a přednášel tamtéž od r. 1872 na vys. obchod v Londýně, od r. 1880 pobočný zá škole pro vědecké poznáni židovstva filosofii, vod v Hamburce, zaměstnávající 300 dělní dějiny náboženství, éthiku a kritiku St. zá S-ové mají také značné zásluhy o různá kona. Ve svých dílech jazykozpytných hleděl kův. zdokonalení piana a jeho stavby a některá psychologicky prohloubiti theorie W. Hum- jejich zlepšení jsou patentována. T h e o d o r boldta (viz Ja z y k o z p y t, str. 145 a).' Pokud S. vzdal se r. 1865 svého obchodu v Brun psychologie se tkne, vyšel původně z Her- šviku a vstoupil do závodu newyorského. barta; samostatnému úsilí jeho náleží pak zá 1Zemřel r. 1889 v Brunšviku. Z ostatních synů sluha o zbudování psychologie rodové( Vólker- , vynikl W illia m , který za života otcova vedl psychologie). Směru tomuto sloužil časopis i obchodní a finanční část závodu, a když »Zeitschrift fílr Vôlkerpsychologie u. Sprach- i firma r. 1876 přetvořila se v uzavřenou spowLsenschaft*, který založili S. a jeho švagr ! lečnost, stal se jejím předsedou. Byl také M. L a z a r u s (v. t.). Napsal mimo jiné: j z hlavních podpor rozvíjejícího se němectví Grammatik, Logik, Psychologie, ihre Princi- *v Americe. Nyni stojí v čele závodu Charles pien und ihr Verháltnis einander (1855); S. a správními rady jsou Frederick S., Die Klassifikation der Sprachen, dargestelit ais I George S., Henry Ziegler a N. Stetson. Srv. die Entwickelung der Sprachidee (1850, po Th. Lehmke, Geschichte des Deutschtums změněné 1860), kteréžto spisy nově zpracovány i von New York (1892). vyšly také za součinnosti Mistelliho pod ti tulem Abriss der Sprachwissenschaft, I. díl: 1 S te in w e g H. viz S te in w a y . S tein w en d er O tto , politik rak. (* 1847 Die Sprache im Allgemeinen (1871 a 1881), K. dil: Charakteristik der hauptsáchlichsten v Celovci). Studoval ve Vídni práva a filo Typen des Sprachbaues (1893); Der Ursprung sofii, byl praefektem na Theresianu a od Jer Sprache (1851; 4. vyd. 1888); Gesch. der r. 1874 gymn. professorem ve Vídni. R. 1880

Stejerlakanina — Stejnonožci. byl spoluzakladatelem něm. >Schulvereinu< a'rozličnými brožurami i řečmi bvl činný ve prospěch hnutí něm .-národního. R. 1885 zvo len xa poslance do říšské rady a byl s po čátku členem Nčm. klubu, když však klub splynul s nčm. levicí, založil r. 1887 stranu >Dentschnationale Vereinigung« a provedl její přeměnu v t. zv. »Deutsche Volksparteu, něm. stranu lidovou. Vystoupil však z ni pro svůj odpor proti obstrukci a radika lismu; od r. 1900 nenáleží k žádné straně a zabývá se výhradně otázkami národohosp., zvi. železničními a finančními. Od r. 1890 je také členem sněmu korutanského. S te je r la k a n in a , S te je rla k -A n in a , viz S te y e rla k a n in a . S te jió J o van, lékař a spis. srbský, viz ( ih o s lo v a n é , str. 494 5. S te jn ln a , r o v n ic e id e n tic k á , viz R ov n ic e . S tc jn o n o žo l ( Isopoda\ řád korýšů z legie Arthrostraca (Edriophthalmata) podtřidy Malacostraca. Zvířata malá, pouze některé formy hlubomořské dosahují velikých rozměrů (Bathynomus giganteus M. Edw., 23 em dl.). Tělo široké, obyčejně zploštělé. Pouze prvý seg ment hrudní splynulý s hlavou, ostatních 7 volných. Oba páry dolních čelisti (maxill) bez makadel; zadek krátký, často reduko ván, obyčejně šestičlený se šesti páry lamcilosnich noh (pleopody), jejichž větve, hlavne vnitřní (endopodity), zastávají funkci žáber. Srdce, větší částí svou v zadku, s 1—2 páry otvorů (ostii). U některých (Prani^a) splývá i 3. hrudní segment s hlavou. Na předních tykadlech schází vedlejší bičík. Na druhých tykadlech schází šupina, u Bopyridův a Entoniscidů jsou tykadla zakrnělá. U cizopasných isopodů jsou ústni ústroje přetvořeny k bodáni nebo přissáváni. Kusadla horní (mandibule) s výjimkou Borypidův a Isopodů zemských maji často makadlo trojčlené. Různým variacím podléhají nožky kusadlové. S. mají 7 párů hrudních noh a obyčejné jsou nohy kráčivé, u samic mohou nésti jemné, plátkovité plošky k přechová váni vajíček. Nikdy není na hrudních nož kách žáber. Výjimku morfologickou činí Apseudes. Jeho první hrudní noha má veliký přívěsek epipodiální, jenž pohyby svými způ sobuje proud vody v dutině dýchací, tvo řené duplikaturou pokryvu tělního. Na druhé a třetí hrudní noze zachovány rudimentární exopodity. U tohoto rodu druhý hrudní pár nese na konci mohutná klepítka. Pleopody (nožky zadkové) jsou nožky rozeklané, je jichž vnitřní a vnější větve (endo- a exopo dity) jsou nečlánkované, ploché a membranosni lamelly, jež jako žaberni plátky slouží dýchání. Poslední (6.) jejich pár tvoři buď — u'mořských plovoucích s-ců — spolu s po sledním segmentem abdominálnim ploutev, nebo — u forem sladkovodních a pozem ních — jest bodcovitý. U Bopyridů a Cryptoniscidů pleopody jsou zakrnělé nebo scházejí úplně. U Anisopodů pleopody jsou dvojvětevné nožky plovací, nesloužící k dýchání.

Prvý pár pleopodův obyčejně jest rozšířen v plochý příkrov pokrývající páry ostatní. U rodů Porcellio a Armadillo krycí desky obou prvých párů jsou opatřeny systémem kanálků vzdušných, sloužících k dýchání. Za žívací roura s-ců volně žijících jednoduchá.

Č. 3969. Oniscus m u r a rťus Cuv., b e r u S k a z e d n i, 2. zvétS.

Č. 3970. Porcellto scaber Latr , b e r u n k a o b e c n á, 2. zvěti.; I-VII, člán ky hrudní.

Za jícnem následuje žvýkaci žaludek, pak dlouhé, rovné střevo přecházející v krátký konečník. Na rozhraní žvýkacího žaludku a střeva dlouhé trubicovité výběžky hepatopankreatické (Asellus). Za přiklad podivu hodných změn, jimž podléhá zažívací roura samic mnohých s-ců cizopasných, služiž Portunion maenadis. Úzký oesophagus vede do velikého vaku, složeného ze dvou laloků, jehož stěna, chitinosni intimou opatřená, vy sílá četné klky do nitra. Tento oddil sluje cephalogaster a v nčm děje se resorpce potra vy. Za cephalogasterem následuje t. zv. typhlosolis, dorsálně silně ztlustlá, uvnitř opatřená kutikulou, jež nese útva ry štětinové, které jsou velmi husté a tvoři ja kýsi cedník, který pro pouští potravu pouze te-

Č. 3771. Seroli» Schythei Liitk.. málo zvětš. _

3972. Asellusaquaticus Ol., b e r u S k a s la d k o v o d n í, 3. zvétš.; a, 6 tykadla prvního a druhého páru, / kusadla prvního p*™, VII poslední pár

Č.

Typhlosolis jest upevněna dvojici mohutných svalů k télu. nuh 'lcdnl Typhlosolis vede do odpr dílu svalnatého a silně se kontrahujiciho, t. zv. orgánu Rathkeho. Konečný oddíl je

kUtOU.

Stejnonožci. tenký a rourovitý, slepě ukončený a od povídá střevu. Do něho vbíhají dvě ve liké, kontrakiilni divertikule jaterní. U sa mečků naproti tomu roura zažívací organisována je normálně. — N e rv stv o . U Apseuda členitost nervstva dokonale zachována. Za mozkem a jicnovými spojkami následuje oddíl podjicnový, na němž rozeznáváme ganglia pro mandibule, maxilly a nožky kusadlové. Pak jsou ganglia zřetelně párová,

Č. 3973. Glyptonotus entoFabr.; a, b tykadla prvního a druhého páru, /, VII první a poslední pár noh hrudních. mon

Č. 3974. brans

L i m n o r i a tene'

Leach, xvétS.

a to 7 hrudních a 6 abdominálních. Poslední abdominálni pár splynul z několika. U Tanais dostavuje se již splýváni jednotlivých párův. U s-ců pravých také zachováno jest bilaterárni rozdvojení systému nervového; některé rody (Sphaeroma, Idothea, Gljrptonotus) mají ústřední nervstvo stavěno podobně jako Apseudes, jinde však dostavuje se již splýváni ganglií (hlavně okončin příústních)

Č.

3975. A e g a tridens Leach, zvčiš.

Č. 3976. serratum

Sphaeroma

Fabr., zvétS.

c é v n í. Srdce protáhlé, vzadu ukončeno slepě. U Apseuda na levé straně dvě ostia, na pravé pouze jedno, ač v mládí obé vy vinuta. Ze srdce vychází 11 cev: 1 mediodorsálni aorta thorakálni, pár laterálních arterii, 3 páry thorakálních arterií, pár ab dominálních aort. Thorakálni aorta tvoří před mozkem prsten objímající jícen, do kterého prstenu vede arterie subneurálni, na břišní straně pod nervstvem po celé délce těla pro| bihající. Z ni vycházejí , větve do okončin. Mimo lakuny leží ve hrudi veI liký, dvojitý sinus venI trálni, jenž v zadku stává se nepárovým. Z něho I vychází pět párů cev ve doucích venosní krev do pleopodů fungujících ja ko žábry, odtud pak pět párů žil odvádí okysliče nou krev do sinu perikardiálniho,odkudž otvo ry (ostiemi) vchází do srdce. — E x k r e č n i ús tr o je . Žláza tykadlová jest zakrnělá, žláza skořápečná dobře vyvinuta, Cymothoa skládá se z coelomového Č. 3977. o e strum L. váčku, ampully, nefridia a z vývodu. Pohlaví až na Cymothoidy oddělené. Sexuální dimorfismus někdy dosahuje nejvyššího stupně (Bopyridi).*U samců tři varíata spojuji se v záso bárnu chámovou, z niž vycházejí vývody.

Č. 3978. P h r y x u s Rathke, sameček, zvitS.

paguri

Č. 3979. P h r y x u s p a g u t i Rathke, samička re zpudu, zvčti.

a redukce. U parasitických a redukovaných Tyto vyústuji odděleně na posledním segEntoniscidů nalézáme mimo mozek, který 1mentě hrudním (Asellus) nebo končí se spojest vždy zachován, dvě ganglia hrudní á léčnou rourou penisovou na basi abdomenu jedno velmi daleko pod srdcem ležící gang- I (Oniscidi). Cymothoidy protandricky hermalion abdominálni, kdežto u Bopyridů zacho- frodické, t. j. u nich napřed se vyvinuji a váno 7 ganglií hrudních. Ze smyslových or- činný jsou žlázy samci, po nich pak samici, gánů jmenovati dlužno oči, typické složené ' Vývoj děje se v dutině zárodečné. Mctascssilní oči arthrostrakové. Jednotlivá očka morfosa různě komplikovaná, nej dokonalej si nejsou příliš nahloučena a počet jejich ko- 1u Tanais, Prani^a a Bopyridů. lísá (4 u Asella, 20 u Porcellia). Korneálni S. žijí v moři i sladkých vodách (naše čočky jsou tu bikonvexní. — S o u s t a v a sladkovodní beruška Asellus aquaticus L.)

Stejnorodost — Stéla.

i na suché zemi (naše berušky či svinky).; Gilles, má 7493 obyv.; výroba porculánového Mnohé parasituji v různém stupni, Entonis- j a hliněného nádobí, Škrobu; koželužny a ci ci dae totálně endoparasit. (vnitřní cizopas- helny. nici). Přehled jejich soustavy: I. podřád S te k e n io e (Stecknitx), říčka v okrese prus. E u i s o p o d a . Maji 7 volných segmentů hrud- jvlád. obvodu šlesvickéno, jenž má jméno po nich, s tolikéž páry nohou. Abdominální vévodství lauenburském. Pramení se na hran. nožky změněny v dýchací lamelly, zadek meklenburských, teče směrem se v. a vlévá krátký. Čeledi: Cymothoidae s kousavými I se 2 km nad Lubekem do ř. Travný, tvoříc nebo příssavnými orgány ústními. Žiji volně ; se v. část p r ů p l a v u s t e k e n i c k é h o (Stecknebo ektoparasiticky na rybách v moři (rody nit\kanal), jenž v 1. 1896—1900 byl přestavěn Cymothoa, Anilocra, Aega,, a nazýva se průplavem labsko-travenským. Serolis)\ Sphaeromidae se i Tento průplav, spojující ř. Trávnu s Labem, zkráceným tělem, žijí vol- i je nejstarší z německých (1390—98, část. pře né. (Sphaeroma fossarum ' stavěn 1821—23); měl původně 17 zdymadel, v Pontinských bažinách, ale pouze pro lodi do 37*5 ŕ, a plavba z Lauen5. serratum v moři i bra- burka do Lubeka trvala plných 14 dni. kických vodách, Limnoria ; S t e k l n ik viz S te k nik. tenebrans, rozkousává dře- j Š tě k lo v (CTemiOBi) V la d im ir A n d r e je věné stavby vodní); Práni- t vič, fysik rus. (* 1863 v Niž. Novgorodě), stulidae, jen pět volných seg- doval v Moskvě a na univ. charkovské, kde jest mentů hrudních (rod An- prof. mechaniky. Četné práce z oboru vyšší ceus); Jdotheidaesdlouhým j mathem., mechaniky, math. fysiky, hydrodytělem, v moři (voáldotheay, j namiky a j. uveřejnil v »Trudech« společnoAsellidae, poslední par j sti pfírodozpytců, v »Math. sborníku*, v »Záplcopodů vidlicovitý(i4se/-, piskách* charkovské univ. a j. publikacích lus aquaticus; cavaticus v odborných. Uvádíme z nich: Sur le développejeskynícn); Bopyridae, pa- ment ďune Jonction donnée suivant les Joncrasiti vžaberni dutině gar- tions -harmoniques (1898); Novyj slučaj dvifenátů.Tólo samice deskoví- nija ťafelago tverdago téla v Řídkosti 11896); Č. 3960. Tanais ritta- *é, asymmetrické, bez očí. Po povodu odnoj téoremy Kirchgoýa (1897); tms, samička, rrěti. Sameček maličký se zře- Sur les problémes fondamentaux de la physique telnými segmenty tělními; mathématique (1899) a j. a očima (Bopyrus na Palaemonu, Gyge na S te k n io e viz S t e k e n i ce. Gebii); Entoniscidae, endoparasiti velmi po-i S te k n ik , S t e k l n i k (S te k n itS te c k n it{), divní (Cryptonijcus na Rhizocephalech, Ento- ves v Čechách, hejtm. a okr. Žatec, fara Hraniscus žije mezi srdcem a střevem jistých diště, pš Trnovany; 39 d., 7 obyv. č., 249 n. krabů). Oniscidae, berušky suchozemské (rody (1900), mlýn, chmelnice. Alodiálni statek Ligia, Oniscus, Porcellio, Armadillo). II. pod- (192*33 ha půdy) se zámkem (při něm kaple řád A n is o p o d a , mají tělo se šesti volnými P. Marie), dvorem, drží Leopold sv. p. Hensegmenty hrudními, ke stavbě hlavohrudi net. Opodál zámku miner. zřídlo. R. 1539 přispívá mimo segment kusadlových nožek Bohuslav Felix Hasišteinský z Lobkovic zai následující volný segment hrudní s mo- j stavil S. ještě s jiným zbožím Václavu Borhu nou nožkou klepitkovou. Zadek s dvoj- šovi, měštěnínu kadaňskému; r. 1595 král klanými nožkami plovacími. (Tanais s dvo- Rudolf odprodal S. ]iřimu Kaplířovi ze Sujiiými samečky, Apseudes). — Literatura velmi levic; jeho potomek Alexander účastnil se obsáhlá, většinou práce speciální a drobné, odboje stavů čes., začež mu S. od král. koZ autorů buďtež jmenováni: Sars, Dohrn, mory zabrán a prodán hr. Janu z Aldringen, Bobretzky, Walz, Giard & Bonnier, Němec,1po něm tu seděl Jan Oldřich z Bissingen, od Schôbel, Mayer P., Claus, M. Weber, Nuss- r. 1658 Lochnárové z Paliče, od r. 1681 Kulbaum, La Valette St. George, Leichmann a hánkové z Klaudenšteina, kteři zde vystavěli mnozí jiní. Thon. zámek, od r. 1796 Korbové z Weidenheimu. S t e jn o r o d o s t, r o v n o r o d o s t (něm.EbenS te k ř e , ves v Čechách, viz Š tě k ř c . búrtigkeit), rovnost co do rodu mezi dvěma S té la (^řec. ctrjlrj), u Řeků s lo u p , hlavně osobami nebo rodinami. Právni účinky s-i s lo u p n á h r o b n í , n á h r o b n í k á m e n . Býjeví se zvláště při manželství, srv. Més- vala opatřena nápisem, leckdy metrickým, a l l i a n c e , D i s p a r a g i u m , M o r g a n a t i c k é jenž udával jméno mrtvého, jeho otce, někdy m a n ž e ls tv í. ! i rodiště,jméno umělce, jenžs-lu vytvořil; něS to j n o r o d ý viz H o m o g e n n í a H m o ta , kdy podány byly zevrubnější zprávy o mrtvém str. 387 a. a jeho životě. Zvyk, označovati hrob s-lou, S te jn o x o u b e k , bot., viz L e s k e a . znám jest již době Homérově (Ilias 77, 44 7). S t s j s k a , ve XIV. stol. S t a j i c e , S t a j e c Z doby mykénské zachovalo se několik stél, (Stutten), ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. jež chová nyni nár. museum athénské; klasJindř. Hradec, fara Roseč; 26 d., 188 obyv. č. sifikaci jejich podal W. Reichel (v *Eranos (1900). Vindobonensis*). Starší s-ly attické mají tvar S t e j i f viz S t a j i š t ě . vysokého, štíhlého pilíře, nahoru mírně se S te k e n e , ves v belg. prov.Vých. Flandry, úžícího a tam bohatou palmettou ukončearrond. St.-Nicolas, při trati Moerbeke-St.- ‘ ncho, jenž výborně byl vyplněn postavou

Stelčeves — Stdlaria.

B télk a, bot., viz T a j no s n u b né. stojícího člověka. Mrtvý jest buď malován 8 té lk a té r o s t l i n y viz T a j n o s n u b n é . (s. L y s e o v a v národ, museu athénském, S te ll., zkratek zoologický, jimž se ozna Kavvadias, rivnrcl, I.t čís. 30) nebo zobrazen >lasticky, v reliefu (s. A r i s t i ó n o v a tamže, čuje G. W. S t e l l e r . S te lla , lat., h v ě z d a . S. m a r is , lat., viz vyobr. č. 335 v díle II., str. 715], Kavva dias, I., čís. 29). Když vzmáhal se zvyk zobra- h v ě z d a m o ř s k á , název P. Marie. S te lla : 1) S., jméno malířské rodiny vlámzovati na s-lách sedící ženy a celé skupiny, bylo třeba vyzdobiti reliéfem pouze menši ské, původně v an d e r S t a r , usazené ve sto pole s-ly a zbytek oživiti růžicemi a nápi letí XVI. ve Francii. Vynikli z ní: 1) S. J e a n sem, nebo uchýliti se k širší formě desky, (* 1525 v Antverpách — f 1601 v Paříži), jež byla potom nahoře ukončena jakýmsi 2) jeho syn S. F r a n c o i s (* 1563 v Medruhem štítu, k čemuž přistoupily později chelnu — f 1605 v Lyoně). Maloval mnoho z příčin ryze formálních pilíře po stranách obrazů náboženských, jako: Kristus v hrobě desky. Z toho vyvinula se forma pozdějších (v chr. sv. Jana v Lyoně), Snětí s kři^e (v klá nádherných náhrobků, jež maji podobu ma šteře coelestiánském t.) a j. — Téhož syn lého chrámu (aediculá). Zejména z doby Fei- 3) S. J a c q u e s (* 1596 v Lyoně — f 1657). diovy zachovalo se veliké množství stél nc- Cestoval po Itálii a po sedm let zdržoval se vyrovnatelné krásy. Nejčastěji zobrazena jest při dvoře velkov. toskánského Cosima II. Pak mrtvá sedící na kliné, manžel podává ji pracoval v Římě pod vedením Poussinovým ruku, čimž není vyjádřeno loučeni s mrtvou, po 11 let, potom v Paříži, kde dostalo se nýbrž pozdrav, stisknutí ruky jest zde pro mu’ velikých poct. Byl dvorním malířem a jevem lásky a oddanosti, jež členy rodiny zhotovil mnoho obrazů pro dvůr i chrámy k sobě viže v životě a již ani smrt nedovede pařížské. — Jeho bratr 4) S. F r a n c o i s přervati. Jinde služka podává své pani skřínku (* 1603 v Lyoně — f 1647) vzdělal se u svého se šperky nebo děcko, jinde dceruška držící bratra a také byl dv. malířem král. v Paříži. v ruce míč vine se k matce, mrtvé ditě bývá Maloval zejména několik obrazů pro oratoř zobrazeno s loutkou, ptákem, eféb s náčiním královninu v zámku saint-germainském. Jeho palaestrickým a u nohou jeho sedí otrok, sestra M a g d a le n a provdala se v Lyoně za bojovník zobrazen v plné akci válečné (ná- zlatníka B o u z o n n e t a a z manželství toho hrobek D e x i l e ů v před branou dipylskou),1vyšlo několik dětí, jež vesměs přijaly jméno švec zobrazen s botou, někdy zobrazováno S., poněvadž byly vychovány u strýce Jac bývá vice členů rodiny, leckdy i celá rodina. quesa S-ly. Byli to zejména: 6) A n to in e Po všech těchto s-lách rozlit jest neskonalý B o u z o n n e t- S . (* 1637 v Lyoně — f 1682). smutek, tím dojímavější, čím prostší jest způ Studoval pět let v Římě, pak r. 1664 vrátil sob, jimž jest vyjádřen. Ke konci IV. stol. | se do Paříže, kdež se stal r. 1666 za obraz př. Kr. Démétrios Falérský učinil konec vše- ! H iy pythijské členem akademie malířské. Pak mu luxu pohřebnímu, nařídiv, aby hroby maloval nejvíce obrazy náboženské, z nichž byly pokrývány prostými deskami ležícími většina je posud v kostelich pařížských. Jeho neb označovány úzkými sloupky atd. Nej sestry, C H audine (1636—97), F r a n c o i s e krásnější s-ly stoji posud na původním svém (1638—91) a A n t o i n e t t e B o u z o n n e t-S . místě, na hřbitově před branou dipylskou (1641- -76), prosluly vesměs v ryjectví. v Athénách. Překrásnou sbírku stél má ze 2) delia S. P a o lo , stavitel a sochař ital. jména národní museum athénské. Corpus z dobv renaissance, působil v Praze od r. 1538, náhrobních reliefů attických vydává z pod srv. Č echy, str. 408tf, P r a h a , str. 408a. nětu vídeňské akademie věd Alexander Conze 3) S , vlastně E s t h e r j o h n s o n o v a , viz (Die attischen Grabreliefs, Berl., 1890 si., po S w i f t. sud 12 sešitů). Srv. Brtickner, Ornament u. 4 ) S., pseudonym £. A. L e w i s o v é (viz Form der attischen Grabstelen (Štrasb., 1886); L e w is 3). P. Gardner, Sculptured tombs of Hellas S te lla la n d [-lendj, bývalá republika boer(Lond., 1897); Holwerda, Die attischen Grä- ská v již. Africe, založená 6. srpna 1882 a za ber der Blílthezeit. Studien liber die atti bírající čásf nynějšího distriktu vryburského schen Grabreliefs (Lejda, 1899). Vý. I v britském Bečuansku, částečně i záp. díl StelÔ evea, S t e l č o v e s , S t e h e l č e v e s , | transvaalské osady, měřila celkem 15.500km*, ves v Čechách, hejtm. a okr. Kladno, fara ale pod nátlakem britské vlády byla 27. února Rapice, pš. Buštěhrad; 96 d., 1087 obyv. č. 1884 zrušena a rozdělena na Části svrchu (1900), 3tř. šk., kam.-uhel. doly, cihelna, dva j uvedené. mlýny a akc. společnost pro středočeské, 8tell&rl&, p t a č i n e c (něm. Stemmieref pivovary a sladovny. Stávala zde tvrz. 1vyobr. č. 3981.), rostl, rod čeledi ptačincoS té lé , řec., viz S t é l a . vitých (Alsinaceae). Jsou to většinou větevS te lis Ltr., rod cizopasných včel vyzná- naté byliny s listy vstřícnými, celokrainými čený tykadly a u obou pohlaví málo delšími a s vrcholíky listnatými. Kalich 5dilný. Plátky hlavy, druhým políčkem loketním větším než hluboce 2dilné. Tyčinek 10, řidčeji méně. první. Tělo jc silné, křídla často tmavá, za Čnělky 3 (zřídka 2 4 , 5). Tobolka kulatá až deček téměř válcovitý, s koncem i u samičkv elliptfčná, přes polovici namnoze 6 stejnými dolů zakřiveným. Cizopasí u Megachile^Osmia. nedělenými chlopněmi pukající. S. nemorum Rozšířena jest v Evropě, Sev. Americe aVých. L., p. h a jn í, roste hojně v stinných lesích Indii ; v Cechách známo 7 druhů. Kpk. a u potoků lesních. Lodv ha oblá, nahoře pý-

Stellatae - Steller. řitá a llaznato-chlupatá, 3—6 dm vys. Listy aspoň dolní řapikaté, podlouhle vejčité, zakončité, dolní trochu srdčité. Kališni lístky lesklé, slabě pýřité, na kraji široce mázdřite. Plátky 2krát delší kalicha. sem*nice (střední sloupek tobolky) prodloužená. S. media Vili. (Alsine m. L.), p. o b e c n ý n. ž a b in e c (Vogelmiere) roste ▼ zahradách, na polích, u cest, v křovištich skoro všude. Lodyha s lletým

2 Č. 3981.

Stellaria:

3 1. větévka květní, 2. květ a 3. jeho průřez.

kořenem, větevnatá, dolejškem n. celá po ložená, jednořadé chlupatá, bezžlazná. Listy vejčité, krátce zakončite, dolejší kopistové. Stopky plodonosné, dolů sehnuté. Plátky zdéli kalicha, někdy žádné. sem*nice velmi krátká. S. holostea L., p. v e le k v ě tý , roste roztrou šeně v lesích a hájích, na kamenitých strá ních porostlých křovím a lesem. Bylina travozelená, od dolejška trs natě rozvětvená, dole křehká, s lodyhami vystoupavými, 4hranými, a i 3 dm vys. Listy kopinaté, dlouze zákon-

čité, na krajích a na kýlu draslavé. Kališni lístky bezžilné, blánovité; plátky 2krát jich delší. S. Frieseana Ser. (S. longifolia Fr.), p. F rie s ů v , vyskytuje se na vlhkých lesních místech, v raselinných lesích v nejjiž. Če chách a na Jeseníku. Má lodyhu mnohovětevnatou, listy úzce Čárkovito-kopinaté, li steny lysé, plátkv zdéli kalicha, tobolky do lejší 2krát delší kalicha. S. uliginosa Murr., p. b a ž in n ý , vyskytuje se hojně, ale roztrou šeně na místech pramenitých a bařinných. Bylina trochu dužnatá, nasivělá. Lodyha vět vitá, položená n. vystoupavá, nahoře sympodiálně složená. Listy podlouhlé n. efliptično-kopinaté. Vrcholíky vidličnaté, pouze listenaté. Kalich 2krát delší koruny a zdéli tobolky. sem*na drobně bradavičnatě vrás kovatá. S. palustris Ehrh. (S. glauca With.), p. sivý, jest hojný, v příkopech a na baži nách lesních i lučních. Má lodyhu přímou, listy čárkovito-kopinaté, jakož i listeny nebrvité, často nasivělé. Vrcholík několikrát vidličnatý, nejdolejši jeho větve často vychá zejí z úžlabí vstřícných lupenů. Plátky skoro 2krát delší kalicha. sem*na jako u předeš lého. S. graminea L., p. tr a vol istý , roste všeobecně na lukách, v houštích, na polích a mezích. Lodyha chabá, dolejškem poiéhavá, jednoosá; větévky pod listenatým vrcholíkem konečným krátké. Listy čárkovité n. kopinaté, travozelené, někdy na zpodu brvité. Koruna málo delší kalicha. sem*na kruhovitě svraskalá. Tyto měkké rostliny jsou příjemnou pící dobytku. Na žabinci, kterýž je v zahradách plevelem a kvete po celý rok, a zvláště na jeho pupenech pochutná vají si zpěvní ptáci, zejména chovaní v kle cích. Vm. S t e l l a t a e , oddělení rostlin čeledi Rub i a c e a e (v. t.), které zahrnuje v l a s t n í rostlinv mařinovité. S tě lle o k iJ N ik olaj S e m e n o v ič , duch. spis. rus. (* 1862), vzdělal se v duch. aka demii kijevské a vedle dissertace Brak u dřev ních jevrejev (Kijev, 1892) a rozprav časop. vydal ještě o sobě: Stranstvujuščij ukrajin skíj filosof Grigorij Savvič Skovoroda (t., 1894); Protoijerej A. A. Samborskij, \akonoučitělj imperátora Aleksandra /. (t., 1896); Sv. svjaščennomučeník i vsjeja Rossiji čudotvorec Makarij, pervrj mitropolit kijevski i galiekij i jego vremja (Charkov, 1897). S te lle n b o e o h , h r a b s t v í v angl. osadě Kapské, hraničící bezprostředně s hrabstvími Kapské Město a Falše Bav, měří nyni 823 km* a má 12.698 obyv., z nichž 4352 bělochů, převahou Hollanďanů. Jef hl. mě s t o S., le žící vých. od Kapského Města z nejstarších měst kapských, byvši založeno r. 1684 upro střed krajiny úrodné a hojně zvlažovatié. Má nyni 3462 obyv. a železniční spojení na vše strany. S te lle r G e o r g Wi l hc l m, cestovatel a přirodozpytec {* 1709 — t 1746). Studoval v Halle přírodopis a lékařství a r. 1734 vstou pil jakožto vojenský lékař do ruských služeb. R. 1737 byl jmenován adjunktem petrohrad

Stellingen — Stempel.

ské akademie a súčastnil se výpravy na Kamčatku, r. 1741-42 výpravy Beringový k se verozápadním břehům Ameriky. Navrátiv se pobyl ještě dvě léta na Kamčatce za příči nou studii a zemřel na zpáteční cestě v sibiř. Ťumeni. Po jeho smrti vyšla ve spisech petrohr. akademie r. 1751 důležitá jeho roz prava De bestii* marinis (něm. v Halle 1753 pod tit. Aus/úhrliche Beschreibung von sonderbaren Meertieren), v níž popisuje vymřelý nyni druh mořských živočichů R h y ti n a Stelléri (v. t.). Mimo to ve Frankfurtě vyšel r. 1774 jeho spis Beschreibung vom Lande Kamtschatka a v 5. sv. Pallasových »Neue nordische Beitráge* vvtištěn r. 1793 Tagebuch seiner Reise aus dem Petřipaulshafen in Kamtschatka bis an aie uestlichen Kústen von Amerika. Stellingren, ves v prus. vlád. obvodě šlesvickém, okr. pinneberském, při trati AltonaKaltenkirchen, oblíbené výletní misto ham burské a altonské, má 5102 obyv. (1895;. S te llio , zool., viz H a rd u n . S te llio n & tn s (erimen stellionatus, od lat. stellio, ještěrka, jež pokládána u Římanů za vzor úskočnosti), v římském trestním právo podvod. S t e l l w a g v o n C a r io n K arl, okulista něm. (* 1823 v Langendorfě — f 1904 ve Vídni). Působil nejprve na Josefinu jako prof. očního lékařství, po jeho zrušeni pak na ví deňské universitě, vyniknuv řadou prací po drobných. Z jeho dél sluší uvésti Lehrbuch der praktischen Augenheilkunde (1862; 5. vyd. 1882 s dodatky z r. 1882 a 1886), dilo pře ložené do ital., angl. a maď. S telm & to po d a, zool., viz M c ch ov k y , str. 29 b. 8 t e l t e r K ar 1, básník něm. (* 1823 v Elberfeldu). Věnoval se obchodu a byl od r. 1838 prokuristou továrny na hedvábí, až r. 1882 uchýlil se do Wiesbadenu, kde žije posud. Jakožto básník S. náleži ke skupině t. zv. »wupperthaiských poetů*, kteři snažili se vzbuditi ideální smýšleni i při hmotných snahách člověčenstva pojímajíce při tom ži vot svobodomyslně a nikoli škarohlidsky. Napsal: Gedichte (3. vyd. 1880); Die Braut der Kirche, lyr.-epická báseň (1858); Kom pendium der schónen Kúnste (1869); Kompass auf dem Meer des Lebens (5. vyd. 1891); Aus Geschichte und Sage, epické básně (2. vyd. 1882); Hnhen\ollernstrauss (1871); Novellen (1882); Neue Gedichte (1887); Nach sieben Jahr^ehnten, básně (1893); Erlebnisse eines Acht^igjáhrigen (1903). S te lv io viz S te lv s k ý p ře sm y k . S t e l v s k ý p ře a m y k (ital. Giogo n. Passo dello Stelvio, nčm. Stiljser Joch)%alpské sedlo prohýbající se mezi skupinou Ortlerskou a umbrailským massivem Rhaetských Alp, tvo řil í rozvodí Adiže a Addy, na hranici italsko-tyrolské, prostředkuje spojení mezi ty rolským Wintschgau a ital. prov. Sondriem. Přes sedlo vede nákladná silnice, nejvyšší cesta toho druhu v Alpách vůbec, zbudo vaná rakouskou vládou v i. 1820—24 v délce

53 km. Vychází z tyrol. Spondinigu (885 m), míjí osadu S tilf s (it. Stelvio) s 623 obyv., jde na Gomagoi (1273 m), kde sc odděluje cesta do údolí Suidenského a chráněna je pevnůstkou, pak vine se pí es Trafoi (1548 m) v 44 zatáčkách k Ferdinandshóhe, nejvyš šímu místu přesmyku (27o0 m). Odtud se stupuje 35 zatáčkami, pomoci galerii a tunnelú, do ital. Val di Braulio, prochází Wormskou soi těskou a končí se v Bormiu (1225 m). 0 cestu tuto bylo vždy v 1. 1848, 1859 a 1866 bojováno. Srv. Luksch, lllustrierter Fílhrer fůr die Stilfser-Joch-Routen (4. vyd. 1895). S telzen g ru n , ves v Cechách, hejtm. Falknov, okr. Loket, fara Dol. Chodov, pš. Cho dov; 53 d., 474 obyv. n. (1900), 3tř. šk., hned. doly, mlýn. S telzh am er F ra n z , básník něm. (* 1802 v Grosspiesenhamu v Hor. Rak. — f 1874). Pocházel z rodiny selské, studoval ve Vídni a Št. Hradci práva, byl pak vychovatelem a posléze hercem. Když však div. společnost jeho se rozešla, uchýlil se do svého rodiště a psal básně v dialektu hornorak., jež pak v Rakousich a Bavorsku recitoval. Hned první sbírka jeho básni Lieder in obderennscher Mundart (1837) měly úspěch; po nich pak následovaly 3 sv. povídek Prosa (1845); Neue Gedichte (1846); Heimgarten, povídky (1846, 2 sv.); Liebesgúrtel, písně psané hornonémecky (2. vyd. Prcšp., 1876); D'Ahnl, epická báseň (v hexáraetrech) psaná dialektem (1851 a 1855) a j. Souborné vydání jeho Gedichte vyšlo ve Štutgartě r. 1855. Po jeho smrti byly vydány práce Aus meiner Studien^eit {1S75) a Die Dorjschule (1876); jeho Ausgewáhlte Dichtungen vydal Rosegger (1884, 4’sv.). Stem m a, řec., v ě n e c ; u Římanů sluly tak malované čáry, spojující dole voskové masky předků (viz Im a g in e s 1), v atriu vystavené, tak že podle toho celý rodokmen byl jasný. (Plinius Nat. hist. 35, 2, 6, Seneca de benef. 3, 28, 2, Suet. Galba 2, Nero 37, Martialis 4, 40, l.) Odtud s. tolik co r o d o k m e n , ro z ro d , staroč. s tr o m . — Stemmatografie, tolik co g e n e a lo g ie , ro d o p is . S tem p el K ito ( = C h r i s t i a n ) B je d ric h (* ve W. Parcowě u Wojerec v prus. Hor. Luž. — f 2. dub. 1867), spis. dolnoluž., po slední srbský duchovní lubňovských Srbův. Studoval v Lipsku, kdež byl členem hornoluž. srbské kazatelské společnosti, načež se stal farářem v Malině v D. Luž. a později v Lubňově, kde f v 80. roce ve výslužbě. Překládal z Faedra (bajky) a Theokrita a psal 1 původní, mnohomluvné básně dolnolužické, které však, pokud se zachovaly a jsou tiš těny, nemají ceny básnické. Tiskem vyšly Faedrusove basnicki (Budyšín, 1854), dále v »Lužičanu« ukázky z Theokrita (rkp. Theokritowe pastýřské pésenje z r. 1857 v knih. Matice srbské v Bud.) a z delší původní básně Te tři rychle třubale i {uk, gtos a réc. Kromě toho zůstavil epickou báseň ve 12 zpěvech Pvtanje \a starým mjasecom, abo iu^yskich Šerbow poUocenje, jejíž rkp. se ztratil. Čný.

Stémpkovskij — Stengel. S tě m p k o v s k lJ ( Ctomiikobckíä) I v a n A le k s ě je v i č , archaeolog rus. (* 1789 — t 1832), byl pobočníkem hr. Richelieua a účastnil se jeho výprav. R. 1823 podal hr. M. S. Voroncovu návrhy na vykopávky starožit ností v kraji novorossijském, načež zřízeno archaeol. museum v Oděsse (1825) a v Kerči (1826). Bohatá jeho sbírka mincí panovníků bosporských, chersonských, fanagorij ských aj. získána byla pro Ermitáž v Petrohradě. V le tech 1829—32 byl purkmistrem v Kerči. Z četných prací jeho uvádíme některé kapi toly v díle markýze de Castelnau: Essai sur Vktstoire ancienne et moderne de la Nouvelle Russie (1820); Notice sur les médailles de Rhaiameadis, roi inconnu du Bosphore Cimmerien, découvertes en Tauride en 1 8 2 0 (Pař., 1822); í\slidovan\ja o méstopolofeniji dřevních grečeskich naselenij na beregach Ponta Jevksinskago mefdu Tírasom i Borisjenom . . . (Petr., 1826); I\yistija o drevnostach, najděnnych v Odéssé v 1 8 2 6 g. (t., 1827) a mn. j., jme novitě úvah časopiseckých. S. nalezl proslu lou vásu Kul-Obskou. S t é n á (fr. paroi, angl. partitiont něm. Wand), vnější strana, povrch zdí, často též i celá zeď ohraničující prostor. Podle mate riálu, z kterého se zhotovují, rozeznáváme s-ny d ř e v ě n é , c i h e l n é , k a m e n n é a s m í š e n é . S-ny dřevěné opět třídí se na p r k e n n é , f o š n o v é a s r u b o vé. S ny smí šené jsou: b r á z d ě n é a r a b i t z o v s k é (na zvané podle berlin, zednického mistra z let 70tých XIX. stol.); tyto zhotoveny jsou z ple tiva železného, jež vyplňuje se maltou (pí sek, vápno, sádra, kravské chlupy). Viz D ř e v ě n é s ta v b y , str. 2. S. p a s e č n í , okraj porostu, stromoví okrajni vedle paseky. črn. S t é n á v ohledu geografickém viz H o ry , str. 645 a. S . B ílá viz B ílá stě n a . S . Č e r to v a viz Č e rto v a s tě n a . S. J e z e r n í viz Čechy, str. 17b. S . M a rtin s k á viz M a rtin s k á s tě n a S - n y , název pásma hor Krkonošských mezi Policí a Broumovem v oněch místech, kde teče ř. S tě n a v a . O s - n á c h A bršp a š s k ý c h , T e p lic k ý c h a P o lic k ý c h viz Č e ch y str. 22 b si. S t é n á , ruská osada v új. jampolském gub. podolské, s 3079 obyv. (1897). Dva mlýny. Pp. S t e n n o t l s [stcnák-j, jin o c h m ý r , rostl, rod čeledi složnokvětých (Compositae). S. mnnua Nees (Aster annuus L.), j. ro č n í (\£ariinblútiger Feinstrahl), roste na travnatých místech, zřídka zdivočelý, pocházející asi z Ameriky. Lodyha 3—6 dm vys., nahoře chocholičnatě latnatá. Listy měkké, hrubě pi lovité, doleni opak vejčité, hoření podlouhlé až kopinaté. Koruny krajní úzké, četné, bilé, Klikově naběhlé. Vm. 8 t é n a v a (Steine). 1. přítok Nisy Kladské, 55 km dlouhý, viz Čechy, str. 88a. S t o n y fsťné], m. a býv. pevnost v arrond. Montmédy ve fr. dep. Meuse, na pravém bř. Mósy, při Východní dráze, má 2609, jako nik Nantn ýt w*. XXIV. 2 61*06.

obec 4189 obyv. (1901), rozsáhlé železárny, pily a přípravu chvalně známých maccaronů. Na poc. středověku slulo Sathanacum\ sídlili tu občasně králové austrasijšti a Dagobert II. byl tu pochován. Dne 1. září 1792 porazil tu rak. generál Clerfayt Francouze. S ten b ook Ma g n u s, hrabě, vojevůdce švéd. (* 1664 — f 1717), R. 1688 vstoupil do voj ska nizozemského a bojoval pod markra bětem Ludvíkem Badenským proti Francou zům. R. 1697 přešel jako plukovník do ar mády švédské, vyznamenal se pod Karlem XII. u Narvy (1700) a účastnil se výpravy proti Augustu Saskému. R. 1706 jmenován byl gouverneurem ve Skáne. Po porážce Karla XII. u Poltavy král dánský Bedřich IV. vpadl do Skäne. S. měl za úkol chrániti zemi s vojskem chatrně oděným i vyzbrojeným, v pevnostech bez zásob. Nicméně osvědčil se tu měrou svrchovanou; povolal do zbraně obyvatelstvo a sesiliv se tak 16.000 sedláky, porazil Dány u Helsingborgu (1710), čímž je přinutil opustiti Švédsko. R. 1712 S. vtrhl do Německa, osvobodil obležený Stralsund a porazil Dány u Gadebusche (1712), vypudil je z Brém i Verdenu, spálil Altonu a přezimoval v Holštýnsku. Zde byl Dány, Rusy a Sasy obklí čen, sevřen v pevnosti Tóningen a donucen vzdáti se s celým svým vojskem (1713 . Jako zajatec odvezen do Kodaně, kde zemřel. — Srv. Mémoires concernant M. le comtc de S. (1745); Liliesträle, Magnus S. och slaget rid Helsingborg (1890). J.F. S t e n d a l : 1) S., hl. m. prus. okresu t. im., dříve hlavní město Staré marky, nad ř. Uchtou, při tratích Berlin-S.-Hanňover, Magdeburk-S.-Brémy a vedl. trati S.-Tangermůndc prus. stát. drah, má 5 evang. kostelů, katol. chrám, synagogu, 2 staré brány, Rolandův sloup, pomníky archaeologa Winckelmanna a afr. cestovatele Nachtigala, narozeného v blízkém Eichstedtu, dále gymn., vyš. dívčí školu, sirotčinec a 20.075 obyv. vétš. evang. Nejvíce je vyvinut průmysl textilní, dále že lezářský, nádražní dílny na vagony, výroba škrobu, zlacených lišt; čilé trhy na dobytek a obilí. S. byl založen r. 1151 od Albrechta Medvěda a nadán městským právem magde burským. Ve stol. XIII. byl v držení starší (stendalské) linie rodu Askanského, od kte réž doby S. byl městem hanzovním, stoje v popředí měst Marky. Srv. Gůtze, Urkundliche Gesch. der Stadt S. (1873). 2) S., okres prus. vlád. obvodu magde burského, má 897*92 km* a 73.564 obyv. (1900), ve 4 městech, 101 obcích. 8 ten d h a l [standal], pseudonym, viz Bevlc. Překlady jeho románů do češt. jsou teprve z nej novější doby: Červený a černý (přel. J. Vodák 1899, »Vzdělávací bibl.«, sv. 42); Parmský klášter kartusiánu (1905, román, příloha časop. »Slovo«). Srv. studii Jar. Vrchlického v »Osvětě« 1892, str. 146—154. 8 te n g e l: 1) von S. H e r m a n n , svob. pán, státní sekretář něm. (* 1837 ve Špýru). Vstoupil do státních služeb bavorských a r. 1876 povolán do finanč. ministerstva, kdež

Stengles — !

r. 1881 stal se minist. radou. R. 1884 ustano ven zástupcem Bavorska a Sasko-Meininska ve spolkové radě. R. 1897 jmenován stát ním radou, r. 1903 státním sekretářem, po tom zástupcem říšského kancléře ve správě finanční, jakož i pruským plnomocníkem ve spolkové radě. R. 1904 ujal se finanční re formy zákonem ze dne 14. kvčt. 1904, po něm zvaným. Napsal: Die Grundentlastung in Bayern (1872); Das bayrische Geset{ uber die Erbscha/tssteuer vom r8 . August i 8 yg (1879); Das Reichs- Gerichtskostengeset^ vom 1 8 . Juni i 8 j 8 und das bayrische Geset\ uber das Gebuirenwesen vom 1 8 . Aug. i 8 yg (1879) a Die Bórsensteuer (1881). 2) von S. K a rl, svob. pán, právník něm. (* 1840). R. 1879 byl zemským radou ve Štrasburce, ale r. 1881 povolán za prof. správ ního práva na univ. do Vratislavi. R. 1890 přešel jakožto prof. veřejného práva do Vircpurku, r. 1895 do Mnichova, kdež působí po sud jako prof. práva cirk. a státního. Napsal: Die Organisation der preuss. Verwaltung nach den neuen Rejormgesetqen (1884); Lehrbuch des deutschen Verwaltu ngsrechts (1886); Die staatsu. vólkerrechtliche Stellung der deutschen Kolonien (1886); Die deutschen Schut^gebiete, ihre rechtliche Stellung, Verjassung u. Verwaltung (1889, 3. vyd. 1895); Rechtsverháltnisse der deutschen Schut^gebiete (1901); Die Verfassungsurkunde des Kón. Bayern etc. (1893); Das Staatsrecht des Kón. Preussen (1894). Byl také spolu vydavatelem díla »W6rterbuch des deutschen Verwaltungsrechts* (1890—93) a sám sestavil: Rechtsencyklopaedie \um Gebrauche fůr Forstmánner (1900) a Quellensammlung yum Verwaltungsrecht des deutschen Reiches (1902). 3) S. E d m u n d , romanista něm. (* 1845 v Halle n. S.), studoval v Bonnu, habilitoval se v Basileji (1880), povolán za řádného prof. do Marburku (1873) a do Greifswaldu (1896), kdež působí posud. Kromě neobyčejně hor livé činnosti časopisecké, původní, kritické a vydavatelské, publikoval: Codex manuscriptus Digby 8 6 in Bibl. Bodleiana asservatus (Halle, 1871); Mitteilungen aus Jran\. Handschriýten der Turiner Universitätsbibliothek (1873); Li romans de Durmart le Galols v 116. sv. >Bibl. des Liter. Vereins*, 1873); Die provenqalische Blumenlese der Chzgiana (1878); Das alt/ranR olandslied der Oxjorder Handschrijt in photographischer Wiedergabe u. in diplomatischem Abdruck (1878); Die beiden altesten proven\al. Grammatiken (1878); Priváte u. amtliche Be^iehungen der Brúder Grimm %u Hessen (1886, 2 sv.); Ľistoire de la destruction de Troye la grant par J. Mi let, autograf. reprodukce vyd. z r. 1484 (1883); Chronolog. Ver^eichnis fran\ . Grammatiken vom Ende des X IV . bis p m Ausgang des XVIII. Jahrh. (1890); kritické vydání Písně o Rolandu (sv. I. Lip., 1900); provensálské sbírky písní C florencké Laurentiany (t., 1899) a stfranc. básně Hervis von Met\ (1903); Die dltesten fran%. Sprachdenkmáler, přesný otisk s bibliograf, a slovníkem (2. vyd., 1901);

La premiere partie du chansonnier de Bernart Amoros (1902) a j. Závažná práce jest S-ova románská metrika v II. sv. Gróberova Grundrissu (1893). S. vydává: »Ausgaben und Abhandlungen aus dem Gebiete der román. Philologie* (1881 si., přes 90 sv.), kdež ve sv. 84. jest vydán S-em Gal en li restorés\ založil s Monacim r. 1872 »Rivista di filo lógia romanza«. Dal podnět k sjezdům mo derních filologův (1886) a propagoval škol ství reálné a reformu Školskou. 8 te n g le a , osada v Čechách na př. bř. Ohře, hejtm. a okr. Kadaň, fara Okúnov, pš. Pernštejn; 14 d., 75 obyv. n. (1900). 8teni& (Xcoo&évLov), stanice lodní na evrop ské straně Bosporu, proslavená již v pověsti o Argonautech, kteří prý okřídlené bytosti, jež jim poskytla pomoci proti barbarskému králi Amykovi, založili zde chrám a sochu. Zde, na nejužším mistě průlivu, zbudován byl Dareiův most při výpravě proti Skythům. S počátku středověku byl zde cis. palác, jejž Bulhaři zkazili. Pšk. S ten loe, pův. jm. Uherského O s tr o h u (v. t.). S těn ió n ik , bot., viz I b e r is a B ifo ra. Stenim aohoa viz S ta n im a k a . S ten lo , pseud. Czesiawa J a n k o w s k é h o (viz Czeslaw ). S těn o N ic o la u s, vlastně N iels S te e n sen, lékař dánský (* 1638 v Kodani - f 1686). Byl žákem Bartholinovým, zdržoval se delší dobu ve Francii a Florencii, kde přestoupil ke katolicismu, a r. 1672 byl povolán do Ko daně za prof. anatomie; ale již po dvou le tech vrátil se do Florencie, nebof bylo mu pro odpadnutí od lutheránství snášeti mnoho Ú6trků. R. 1677 byl jmenován biskupem héliopolským a apošt. vikářem sev. Evropy, načež žil v Hannoveru na dvoře brunŠv. vévody Tana Bedřicha. Po jeho smrti žil v Hamburce a konečně ve Zvěřině, odkud jeho mrtvola převezena do Florencie. Byl zdatným ana tomem, kterýž mimo jiné objevil vývod žlázy přiušné (parotis), jenž byl po něm nazván ductus S -nianus, a krom toho přispěl k po drobnějšímu poznáni ústrojí slzného, svalstva, mozku a rodidel. Psal latinsky a část. fran couzsky. O jeho významu v geologii viz G e o lo g ie , str. 25*. 8 ten o b o th ru s Fisch. jest rod koníků z čel. Acridiidae, vyznačený temennimi jam kami svrchu ohraničenými, úzkými, podlouhle kosníkovitými, tykadly nitkovitými, jedinou příčnou brázdou na šíji přední a kýly po stranními veskrze jdoucími. Náležejí sem četni drobní koníci, kteří na podzim oživuji louky a lesní paseky a již mohou někdy škody na obili způsobiti. Samičky snášejí podlouhlá vajíčka po 5—10 obalená dohromady hlinou nebo části cemi rostlinnými. Z 27 druhů evropských jest známo 13 z Čech. Důležitější jsou: S. lineatus Př., apricarius L., siridulus L., rufipes Zett, bicolor Charp., biguttulus L., dorsatus Zett., parallelus Zett. Kpk. Stenoo&rpna [-kar-] (t. j. úzko p lo d R. Br., rod rostlin střibřencovitých (Prótea-

Stenocephalus — Stenostoma.

ceae) z podčel. měchýřikoplodých Follicula- | ce). Příčiny s. nejsou posud zcela jasné. Nejres), obsahující kře nejlysejší, listů střída i častěji se uvádějí choroby srdeční, zvi. korvých, celokrajných a okoliku stopkatých. bez ; natěni cev srdečních, záněty nervstva srdečzákrovu, úžlabickových n. konečných. Žluté | ního, pak zvýšená tělesná námaha, na př. květy maji 4listé, jcdnostrané okvčti, 4 ty ! namáhavé stoupáni do schodů, neb úsilná činky ponořené do poddutých plátků okvět chůze proti větru, výstřednosti in Baccho et ních a stopkatý lpouzdrý sem*ník s mno (in Venere, nemírné kouřeni a piti silných hými 2řadými vajíčky blíže vrcholu pouzdra. Ičajův i kávy, duševní rozčilování, poruchy Čnčlka jest nitkovitá, prchavá a blizna iv nervové soustavě vůbec a j. v. Podle okrouhlá, šikmá. Čárkovitý měchýřik obsa !toho rozeznává se 8. pravá od nepravé čili huje sem*na protažená u zpodiny v pavu- , tak zv. p s c u d o a n g i n y a řídi se i pro činné křidlo. S. roste ve vých. krajinách No gnosa, kteráž sice vždy je velmi vážná, ale vého Hollandu a v Nové Kaledonii. Děd. : nikoli beznadějná, ježto ve mnohých připaB ten o o ep h a lu s Schn., zool., viz G rega- !dech po vhodné životosprávě může nastati rin y , str. 453b. | i plné vyléčeni. Určováni takové diacty a S te n o g r a f, z řec., tě s n o p is e c . — Ste ; léčeni, kteréž v podstatě záleží v podávání nografický, tě s n o p is n ý . — Stenografie ; utišujících léků (narkotik), může se státi jen viz T ě s n o p is ; srv. též Cechy, str. 353 si., po dokonalém vyšetřeni lékařském a za ve G e o m e tr ic k é s o u s ta v y a G ra fic k é s o u deni lékařského. (Srv. také A sth m a ). sta v y . I S te n o k e f a lie , z řec., ú z k o le b o s t; srv. 8 t 6 H0 gttkmm, z řec., jakýkoli spis nebo ; D o lic h o k c fa lie , B ra c h y k e fa lie a Ani th r o p o lo g ie , str. 442a. zápis psaný stenograficky čili těsnopisně. S te n o n ia n u s d u o tu s, v ýv o d S te n o Stanoohorfte, z řec., zúženi, zejména |n ů v , viz S tě n o , P ř íu š n ic e a srv. S lin n é slzovodu. S ten oo h ro m ie, z řec., mnohobarevný tisk ! žlázy. na způsob mosaikového tisku lithografického, 8 té n o p h r a g m a ,c h u d in a , c h u d o b in k a , záležející v tom, že barva k účelu tomu v růz rostl, rod čeledi křižatých (Crucijeraei. Vy ných tónech zvlášt vyrobená uleje se v tenké značuje se 2 žlázkami, po jedné pod každou píotny, z nichž po ztuhnutí vyřezávají se i z obou krátkých tyčinek n. na jejím místě. kousky potřebného tvaru podle toho, jak Šešule čárkovitá, 2krát širší než přihrádka, která barva na originále k reprodukci urče s chlopněmi člunkovitě vydutými, úzkými, ném jest zastoupena. Barevné části sestavuji na hřbetě zoblenými, bezkýlnými, slabě žil se pak k celkovému obrazu do jedné plotny, nými. S. ThalianumČcldk. (Arabis Thaliana L.), načež tisk provádí se na lisu zvlášt k tomu ch. ro ln i, roste na písečných úhorech, tráv účelu sestrojeném: na plotnu z části barev nících, průhonech, mezích, návrších a kvete sestavenou položí se papír z čistých bavlně na jaře a na podzim. Lodyha 1 (n. vice) ných hadrů a pomocí zinkové plotny, přes 8—30 em vys., z jedné rosetky zpodních listů, niž v drážkách válce se pohybují, tlakem nasivělá, chudolistá, dole odstále srstnatá. dosáhne se otisku. Poněvadž barvy při s-ii ! Listy brvité a roztroušenými vidličnými chlupy užívané zůstávají i po ztuhnuti vlhké, neni i posazené ; přízemní řapíkaté, kopistovité, vejtřeba po otisku je vlhčiti a s jedné plotny ' čité až podlouhle kopinaté, lodyžni menši, možno až lOOOvýtiskův dosíci. První, kdo s-ii čárkovito-kopinaté; ke zpodu zúženě přise zabýval a k slušným výsledkům dospěl, 1sedlé. Kor. plátky malé, úzce klínovité, bilé. byl Jos. L ie p m a n n v Berlině r. 1842, že však i Šešule daleko odstálé, řídké, málo delší storeprodukce tato se neudržela, svědčí o jej i j pek nitkovitých. Od Arabis liší se plodem a Vm. neupotfebitelnosti v praxi. V Anglii J. M. ; sem*ny. J o h n s o n způsobem podobným reprodukoval j Sten op leu ra, zool., viz R ud isti, str. 65a mapy a čalouny a to dosti dovedně; zdařilé a tab. pokusy činili též Jul. G r e th (t. zv. g re th o 8 te n o p s, zool., viz L o rio v é . s t e n o c h ro m ie) v Charlottenburce a O. I S te n o p te r y x Leoch., p ta k o tr u d k a , rod R a d d e v Hamburce. V naši době tisku ta ! puporodek těla jako všechny příbuzné plokového se neužívá. Ubk. I chého, tuhého, opatřeného křídly úzkými,. S te n o k a r d i e , z řec., také a n g í n a pec- : zahrocenými ; očka jednoduchá jsou vyvinuta. t o r i s zvaná, je zvláštní prudká bolest v kra 'Jediný druh S. hirundinis L. jest světle hnědý jině srdeční, v záchvatech se vyskytující a s černými drápky a 4 - 5 mm dlouhý. Cizospojená s nevýslovnou úzkosti, tak že se člo , pasí hojně na vlaštovkách a mladých rorejvěku zdá, jakoby poslední chvilka jeho nad I šech, které velmi moří. Opouští však svého cházela. Někdy bolest obmezuje se jenom 1hostitele, jakmile byl tento zdechl. Kpk. S ten o sa (z řec. stenosis), v lék. je zúžení, na obvod u srdce, jindy však bolesti sahají také do končin okolních, zvláště do levé rourovitých ústrojů v těle, na př. průdušnice,. paže. Nejčastěji záchvaty překvapuji člověka . jícnu, pásma střevového, cévy, zvi. ústí žilných zdánlivě bez jakékoli piičiny, na př. za klidné ; a tepnových v srdci, tak že tudy prouděni procházky, zprvu bývají krátké, chvilkové, 1přirozeného obsahu je stiženo anebo vůbec několik minut trvající a řídké, mohou však znemožněno. S. vzniká nejčastěji následkem se množiti, stupňovati a prodlužovati až na rozmanitých zánětů, po případě i po leptáni. několik hodin, při čemž v záchvatě může na 8 ten o sto m a , zool.: 1) S. viz T yphlostati i náhlá smrt (případ t. zv. srdeční mrtvi- p id a e . *

100

Stenostomie — Stentor.

2) S., té s n o ú s tk a , rod plošténck sladko vodních (viz tab. P lo š tě n k y , obr. 3. a 4.), všeobecné rozšířený v tůních po celém světě, jakož i ve studních a vodách hlubinných. Vy značen jest dvěma vířivými jamkami na čel ním laloku, jež souvisí s mozkovou uzlinou, na jejíchž zpodnich lalocích objevují se oči jako věneček ostřelomných tělísek neb jako jednoduchá tělíska bez pigmentového po hárku. Níže jest otvor ústní vedoucí do jedno duchého jícnu žlázami pokrytého; zažívací roura vakovitá vyložena jest epithetem víři vým. Ústroji vyměšovací jako dvojité trubice středem těla se táhnoucí, z nichž silnější vy úsťuje na zpodni špičce tělní, kdežto druhá se větví v jemnější kanálky na hřbetní straně. V době letní rozmnožuje se nepohlavné dě lením (Vejdovský, Keller, Child) a bývá až 8 zóoidů pohromadě (5—6 mm dl.). V srp. a září objevují se ústrojí pohlavní, a to jedno varle s vývodem v krajině jícnové (Vejdov ský, Zabussov), kdežto vaječník jednoduchý zakládá se později v středu těla, kdež se také vytvořuje vajíčko s bílou, jemnou sko řápkou, jež bývá položeno při smrti zvířete na podzim (Sekera). Celá řada druhů tohoto rodu není ještě kriticky srovnána, ježto ne byly popsány ústroje pohlavní. V Čechách zjištěny posud bezpečně 4 druhy (S. unico/or, leucops, / asciatum, agile). Rod tento jest základem nejníže ustrojené, ale velmi důležité čeledi Stenostomidae mezi rovnostřevnými ploštěnkami sladkovodními a náleží Sem ještě všeobecně rozšířený rod Catenula (viz tab. P lo š tě n k y , obr. 2.), polohou ústrojů pohl. odchylný a se statocystou na předním laloku, jakož i řídký, příživně žijící Rhynchoscolex. Srv. L. Graff, Monographie d. Turb. (1882); Vejdovský, Thierische Organismen der Brunnenwässer in Prag (1883); Sekera, O čeledi Stenostomidae (1888); Keller, Ungeschlechtliche Fortpflanzung d.Turb. (1894); Zabussov, Ueber das männľiche Organ bei Stenostoma (1896); Child, Studies on Regulation in Stenostoma (1902—03); Sekera, ErneuteUntersuchungen UberdieGeschlechts* verhältnisse der Stenost. (1903). Sek. S te n o s to m ie , z řec., z ú ž e n i o t v o r u ú s t n í h o , může býti vrozená nebo získaná. Tato vyskytuje se častěji a povstává buďto po zhojení vředů neb zranění (spálenině) v krajině pysků a jich sousedství, jež měly v zápětí značnější ztrátu tkáně zhojivší se ji*zvou. S. vadí v řeči a mnohdy je tak značná, že i výživu obmezuje. V případech takových a též z příčin kosmetických odstra ňuje se operativně; vodítkem je tu normální stav úst. Štěrbina ústní rozšíří se do žáda ného rozsahu jedním nebo dvěma řezy ve směru vodorovném od koutků, načež sešije se kůže se sliznici v žádoucím tvaru vykro jenou, aby po zhojení zbyl obrys pysku utvo řený co nejvěrněji podle přírody. Pnrk. S te n o ta e h y g r a lle , z řec., A. Lehmannova soustava těsnopisná (viz T ě s n o p is ). 8 te n o t6 le g r& f, z řec., tiskací telegraf sestrojený r. 1853 Cassagnesem v Paříži k te

legrafováni značek těsnopisných neb jiných smluvených. Skládá se ze stroje podobného psacímu s klaviaturou, jimž možno značky ty vysílati telegraficky. Každá klávesa spo jena jest s místní batterií elektrickou tak, že póly se střídají. Použito jest dvojí batterie a jejich druhý pól spojen jest se zemí. Od kláves vedou dráty k rozváděči desce, na níž v kruhu umístěno tolik doteků elektricky vodivých, kolik kláves má klaviatura. Po nich smýká se otáčející se kartáček a zavádí při dotyku s nimi elektrické spojení se stanici přijímací. Tato má podobnou desku rozvá děči s otáčejícím se kartáčkem. Doteky této desky spojeny jsou s relaisy. Kolik doteků, tolik relais. Kartáček musí míti pohyb přesně soudobý s kartáčkem ve stanici vysílací. Každá klávesa ve stanici vysílací má svůj určitý dotek a své relais ve stanici přijí mací. Stisknutím jejím zavede se proud elek trický, jenž v okamžiku, kdy kartáček dotkne se doteku jí odpovídajícího, přejde do sta nice přijímací, ale tam týmž časem druhý kartáček dotkl se druhého doteku jí odpo vídajícího, tim uvede se v činnost relais k ni patřící, toto zapne místní batterie a způsobí vytisknutí značky na odvinující se papir. Přístrojem tímto podařilo se lelegrafovati 12.000 a vice slov za hodinu. S tě n o v á n i č. stě n o v é d o b ý v á n i viz H o r n ic tv í, str. 598 fr. S ten sd orfer ze S t e n s d o r f u v i z Š te n s d o r f. S ten ta n d o , ital., označeni hudebního před nesu, z d r ž e liv ě , v á h a v é . — Stentato, tolik co r i te n u to, ale ještě k tomu namá havě; v malířství: n u č e n ě . S ten to r Ehrenbg. jest nálevnik různobrvý (Infusoria heterotrichá) náležející do čeledi t. jm. Má tělo protáhlé, u předu rozšířené v nálevku, vzadu prodloužené v stonek, meta bolické, volné nebo připevněné k různým předmětům. Je-li připevněné, tedy na onom konci, jímž pevně tkví a jenž se zove noha, vystupuje ven nahé endoplasma ve formě pseudopodií. Peristom jest plochý, s okra jem na břišní straně ohnutým. Otvor ústní jest excentrický, jádro (makronudeus) růžencovité. K pulsující vakuole směřuji 2 pří vodně kanálky. Všechny brvy, nalézající se na hřbetě, isou hmatacimi. U S-a jsou pří tomny myonemy (svalová vlákenka), přičně pruhované, opatřené jemnými, podélnými, mezi nimi probíhajícími kanálky. Množí se dělením příčním. Při tom růženec jádrový splyne a zkrátí se, až zkulati; později se roz šíří podkovovitě a posléze se zase rozdělí v růženec, jehož jednotlivé články jsou mezi sebou spojeny jemnými commissurami. Pro střední z těchto commissur makronuclea se prodlouží a zúží tak, až se přeškrti. Jak se při děleni chovají mikronuclei, jichž jest značné množství, neni známo; ale pravdě podobně dělí se mitoticky. S. jest vFr. Lillie) obdařen značnou mohutností regenerační. Kousíček jeho těla velikosti 80 fi jest scho pen regenerovati (samozřejmo, že v něm musí

Stentór — Step.

101

býti aspoň kousíček jádra). Zvláštností u S-a 1851, 5 sv.); Urkunden {ur Gesch. des Bistums jest často přiházejicí se totální atroíie vý Breslau im Mittelalter (1845). Založil též r. 1845 živných organell a opět nové jich tvořeni. spolek pro slezský dějepis a starožitnosti. Pochod je st tu podobný jako při množeni, Srv. K. Stenzel, G. A. H. S-s Leben (1896); rovnéž jádro chová se podobně jako při dě Markgraf v »Zeit. f. Gesch. u. Altertum Schle J.F. leni. S . ie z největších nálevníků a žije v slad siens* XXVI. kých i slaných vodách. S. polymorphus Ehrbg. 2) S. A lfre d , vojenský spisovatel něm. je zelený nebo bezbarvý. Jádro má zřetelné, (* 1832 ve Vratislavi). Do r. 1860 byl činný formy rúiencovité, jest 1 mm dlouhý. Děli v námořnictvu obchodním, potom studoval se příčně; encystuje se. Žije v Evropě i Ame v 1. 1860—62 v Gotinkách a Berlíně matherice v stojatých neb zvolna tekoucích vo matiku a astronomii a r. 1862 vstoupil do dách ve velikých množstvích. S. coeruleus pruských vojen, služeb námořních. R. 1864 Enrbg. je modrý, hojný ve vodě stojaté. S. účastnil se bitvy u Jasmundu a r. 1866 způ Roeselii Ehrbg. jest bezbarvý a má jádro ne- sobil kapitulaci Emdenu. V 1. 1870—71 byl äánkované, jest upevněný a má rosolovi náčelníkem štábu loďstva německého v Sev. tou rourku. Rovněž hojný ve vodách sto moři. Potom postupoval, jsa činný v růz jatých. MBbr. ných oborech služby námořní, až na kapiS t e n t ó r , hlasatel Řeků před Tróji, vy tana a r. 1887 vystoupil; byl pak učitelem nikaje mohutným hlasem pustil se prý s Her dějin námořních vojen na námořní akademii mem v závod v hlasitém vyvoláváni, při čemž v Kielu. Mimo četné rozpravy v listech od zahynul; odtud u Řeků h la s S -to rů v brán borných vydal: Ueber Kriegfůhrung \ur See, eine strategische Studie (1889); Der neue Seepříslovečně. klk. S te n ts o h - R o z b ie r s J d , pseudonym Karla hafen bei Cuxhaven (1890); Helgoland und die deutsche Flotte (1891); Die deutsche Flotte u. E s t r e i c h e r a (v. t. 3). S t e n u Latr., ú ž e n e c, rod drabčíků z pod- der Reichstag (1892); Der kúr\este Weg nach čel. t. jm .f těla velmi úzkého s velikou hla Konstantinopel. Ein Beispiel fůr das Zusammenvou s očima velikýma, vejčitýma, silné vy wirken von Flotte und Heer (1894); Die Flotte kulenýma; za nimi jest hlava krčkovitě zúžena. der Xordstaaten im Secessionskriege (1894) a j. Štít je st značně užší než krátké krovky a S te n z le r A d o lf F r ie d r i c h , sanskrtista strany zadečku jsou téměř rovnoběžné. Velmi něm. (♦ 1807 — f 1887), stud. v 1. 1826-29 četné druhy tohoto rodu rozšířeny jsou po v Greifswaldě, Berlíně a Bonne. Dosáhnuv všech dílech světa a zdržuji se většinou na r. 1829 doktorátu, studoval dále vPařiži a byl březích vod nebo pod listím a mechem. S. nějaký čas zaměstnán v Londýně v knihovně aterrimus Er. žije u mravenců. Kpk. East India House. R. 1S33 stal se prof. na S t ě n y v horopise českém viz S tě n a . univ. ve Vratislavi. Nej záslužnější jeho práce S te n y k l& ro s , starověké město řec. v Mes- jsou vydáni některých památek staroind., sénii, kdesi v horní rovině země, která podle obyčejně s překlady: Raghuvansa, Kálidásae něho zvána byla rovinou Stenyklárskou. Bý carmen (Lond., 1832); Kumara-Sambhava, valo sídlem vládců z rodu Aipytovcův, kteří Kal. carm. (t., 1838); Mrcchakatikd (Bonn, později pokládáni za nástupce smyšleného 1847); Yajnavalkya’s Geset\buch (Berl., 1849); Ind. Hausregeln (Lip., 1864—86, v >Abhandl. dórského výbojce K r e s f o n ta (v. t.). Pšk. S t e n x e l : 1) S. G u s ta v A d o lf H a ra ld , f. d. Kundě des Morgenlandes*); Megha duta historik něm. (♦ 1792 v Srbišti — f 2. led. der Wokenboteiy rat., 1834) a j. Mimo to vy 1854). Válka za svobodu Německa vytrhla dal Elementarbuch der Sanskrit-Spr. (t., 1868, Ztý. ho na čas ze studii theol. a historických 7. vyd. Mnich., 1902). ▼ Lipsku. S. vstoupil r. 1813 dobrovolně do Step (z rus. C Tens, něm. Steppe) je název vojska, stal se důstojníkem, při útoku na ustálený v zeměpise pro krajinu rovinatou Sehstädt u Rendsburka byl poraněn a po nebo mírně zvlněnou, obyčejné porostlou vyhojení propuštěn z armády. R. 1815 do travou nebo nízkým křovím. Liší se ve mnohé sáhl hodnosti doktora filosofie a habilitoval příčině od pouště, třeba je často pouze je se p ro dějepis v Lipsku. R. 1820 byl po jím předchůdcem. Hlavní známky s-í jsou: volán za mimoř. prof. do Vratislavě a r. 1827 slabý poměrně porost pudy, naprostý nedojmenován tamže prof. řádným. R. 1821 byl ; statek stromoví, dále občasné úplné usýcháni jmenován též archivářem slezského zem. ar vegetace za horkého léta, s čímž souvisi dvoji chivu. R. 1848 byl poslancem ve Frankfurtě, doba odpočinku v zimě a v létě, neschop kde působil pro »Kleindeutschland*. Hlavni nost s-í k účelům zemědělským pro nedo díla: Gexch, Deutschlands unter den fránkischen statek pravidelné vláhy a jednotvárnost rost Kaisem (1827); Gesch. des preuss. Staates (ve linných druhův. I možno mluviti o r á z u sbírce Heeren-Ukertově: Gesch. der europ. stepním po stránce botanické, zoologické a Staaten, 1830—54, 5 sv.; přerušeno smrti anthropogeografické, který však nemusí se autorovou a sahá do konce sedmileté války); obmezovati pouze na roviny, nýbrž může se Gesch. Schlesiens, I. díl do r. 1355 (1853;. vztahovati i na svahy hor a stráně pahorVydal: Urkundensammlung \ur Geschichte des kův. Ale místní podmínky, jako nestejné Ursprungs der Stádte und der Einjúhrung u. množství vláhy, poloha a povrch krajiny, ja Verbreitung der deutschen Kolonisten u. Rechte kost půdy i geologická minulost, zvláště in Schlesien und Oberlausit\ (s Tschoppem, v dobách posledních (naplaveniny, nánosy, 1832); Scriptores rerum Silesiacarum (1835 až spraš a pod.), mají vliv na odlišný ráz s-i

102

Stěpán — Stěpancy.

v jednotlivých končinách světa. Kdežto jméno s-i, platné původně pro jižní Rus, přikládá se krajinám ve střední Asii, v Mongolsku a částečně v již. Sibiři, na Íránu, v Sýrii a v sev., vých. i jižní Africe, slují s-i v Sev. Americe p r a i r i e a s a v a n n y , vjiž. Americe p a m p y a c a m p o s , ve Francii la n d e s , v Německu H e id e , v Uhrách p u s z ty . Uve dené rozdíly pak nás vedou k bližšímu ozna čeni rázu s-í, tak že možno mluviti o s-ích s o ln ý c h (na př. kolem Kaspického moře), jejichž půda je prosycena soli a které vedle s-í k a m e n itý c h a p ís č itý c h jsou přecho dem ku pravým pouštím; dále s-i k r o v i n a té , porostlé křovím, jako trnitá s. patagonská, c h a ra p a ls v Mexiku a Texasu,kdežto austral. s-i pokrývá neproniknutelný s c r u b ; značné rozlohy v Itálii zabírají vonné a trnité m acchie, m o n te b a jo ve Španělsku a xer o v u n i v Řecku. Místy přecházejí pak s-i znenáhla v lesnaté krajiny, jako v již. Uralu, nebo g a le r io v é lesy ve střední a vých. Africe, nebo l l a n o s a c a m p o s c e r r a d o s v Již. Americe. Jako s-i vytvořily si svůj odlišný ráz ve květeně i zvířeně, tak působily i na člověka. Nehodíce se z valné části k zemědělství, nutí člověka k životu pastýřskému, kočovnému. I když s. někde je vzdělána, nedostatek vláhy vadí většímu rozvoji rolnictví. Drsný život, občasná bída činí obyvatele s-í podnikavěj ším, výbojnějším. Proto ze s-í vyšli nejmoc nější a nejstrašnější dobyvatelé a podmanítelé i kulturních říší, jako Mandžuové v Čině, turecké kmeny v Persii, Arabové v Egyptě a sev. Africe, Fulbeové v záp. Africe, Mon golové na Rusi, Hunové, Avaři, Maďaři a ko nečně Turci ve střední a jv. Evropě, ba v ji stém smyslu i Rusové (pomocí kozáků, oby vatelů s-i). Naopak zase s. byla útočištěm svobodných a podnikavých uprchlíků rus kých nebo nezávislých Araukanů v Jižní Americe a p. Různý ráz půdy s-i a odlišné klimatické poměry mají rozhodný vliv na k v ě te n u , tak Že není všude stejná. Mimo to některé části s-i jsou přechodem v kraje lesnaté, některé v pravé pouště. Hlavními však společnými biologickými znaky stepní flory jsou chranidla proti přílišnému vypařování vnitřní vláhy, a to je buď kožnatý neb srstnatý po vrch větví a listů, kterých bývá obyčejně málo, za to vice trní, jež zároveň je rostli nám ochranou proti zvěři, jako je v s-i africké hojný Astragalus, Alhagi camelorum, Retama, Acacia, v asijské sulkhir (Agriophyllum gobicum). Jiné druhy mají své dužnaté částky kryty kožnatým povrchem a uchovaly ve své tkáni zásobu vláhy, jako je přes 1200 druhů kaktusů ve s-ích amerických, jihoafrická skupina Mesembryanthem, anebo pokryty jsou vrstvou pryskyřice, jako Xanthorrhoea v Austrálii. Mnohé pak opatřeny jsou silnými dlouhými kořeny pro snadnější sbírání vláhy nebo hlízami, jako na př. Ťestidunaria e!epbantipes jihoafrická. Podobně ani z v íře n a není všude stejná,

podléhajíc místním poměrům. Ve stepní fauně převládají svým počtem ssavci, a to z větších hlavně druhy takové, jež snadno překonávají veliké vzdálenosti, aby spíše skrovnou výživu si našli, jako na př. kopytníci, anebo pouze menší druhy, jako hlo davci; podobně i u ptáků převládají běžci nebo kurovití (namnoze barvou svou připo dobení barvě s i), méně jest plazů. Množství závisí na bohatství rostlinném, skýtajícím vý živu býložravcům, kteří opět jsou kořisti dravců. Tak na s-ích stř. a již. Afriky žiji ži rafy (Camelopardalis giraffa), zebra (Equus febra), četné druhy antilop; na s-ích asij ských džiggetaj (E. hemionus), několik druhů gazel (zvi. Gazelia picticauda) a sajka {Saiga tartarica), V Sev. Americe nyni skoro vy hubený bison a vidloroh (Antilocapra americaná). Zvláště pak hojně zastoupeni jsou ve s-ich hlodavci, jako v již. Rusku četný bobák (Arctomys bobac\ dále syslové, zajíci, lumík, slepec (Spalax typhlus), četné druhy hrabošů, v prairiích je typický psoun (Cynomis) a skokan {Jaculus\ jihoamer. pampám mara (Dolichotis), vedle rázovitých pásovců. Z dravců hojné zastoupeni jsou nejvíce psovití, bahenni rys, irbis a j . Z ptactva jsou s-ím typickými: pštrosi v Africe, nandu (Rhea) v Již. Americe a emu (Dromaeus) v Austrálii; dále dropi, stepokur kirgizský (Syrrhaptes paradoxu*i), rod Pterocles, četní skřivani, zvi. skř. černý (Melanocorypha tatarica) a sojky pouštní (Podocinae). Svět plazů má své zástupce v četných varanech, dále v rodech Lacertid, Agaraid a Scincid, vedle hojných druhů zmiji. L ite r a t u r a . A. v. Humboldt, Ueber die Steppen und WQsten (v »Ansichten der Ná tuře); Nehring, Ueber Tundren und Steppen der Jetzt- und Vorzeit (1890); Berthault, Les Prairies (1896). S tě p á n (Grenaro), rus. jm. os., Š tě p á n . S těp a ň (Cxenanb), městečko v új. rovenském gub. volynské, na lev. břehu ř. Goryně, 5689 obyv., 3 pravosl. chrámy, katol. kostel, synagoga, 3 židov, modlitebny, chu dobinec, 9 výroč. trhů, konečná stanice Ště pánské železnice, vedoucí k závodům společ nosti technického zpracováni lesních produktův. Značný obchod prkny, parní pila, parketárna, mechanické truhlářské dílny atd. Závody zaměstnávají na 250 dělníkův, opa třených pozemky; jest při nich též nemoc nice. Výrobky vyvážejí se hlavně do Varšavy, Kijeva, Oděssy atd. Ve stol. XIII. městečko bylo sídlem údělných knížat zrodu sv.Vladi míra a v XV.—XVI. stol. náleželo knížatům Ostrožským, kteří vystavěli zde rozsáhlý ka menný zámek. V XVII. stol. byl zde klášter, v němž nalézali útočiště zadunajští a zakar patští biskupové. Ze zámku zbyly zříceniny s rozsáhlými podzemními sklepeními, v nichž obyvatelé nalézali útočiště za vpádů Tatarův a kozákův. Stěp&noy (CTenaimu), rus. město v új. kuněvském gub. kijevské, se 7000 obyv. V S-cích je 31 továren a závodů (cukrovar

Štěpánov — Stěpennaja kniga.

103

vyrábí asi za 260.000 rublů zboží). V okolí rikaturami, později vydáno album Znakomyje (1855—56, 3 části). Jeho tužce hlavně děkuje mnoho kurhanův a čtyři hradiště. Pp. Š t ě p á n o v (GrenaHOKb): 1) S. A le k s a n d r za svůj úspěch »Jiskra« Kuročkinova (1860 P e t r o v i č , spis. ruský (* 1781 — f 1837). až 1865). S. podal v ni živou kroniku teh Odbyv kurs v mosk. universitním pensioně, dejších události. Od r. 1865 vydával sati účastnil se italské výpravy Suvorova. V le rický list »Budiljnik«. Srv. S. Trubačev, Katech 1812—14 pracoval pod senátorem Ka- rikaturist S. (»Istorič. Věstnik*. 1891). 5) S. P e tr IvanoviČ, spis. rus. (♦ 1812 — fcrinem, jemuž uloženo zásobování vojska a pak uspořádáni gubernií zpustošených nepří f 1876), byl soudcem, ale potrestán vypově telem. Později byl prokurorem v Kaluže, od děním do Sevastopole. Později sloužil v mir. 1822 jemsejským gubemátorem. Často ob nisterstvě koramunikací. Z jeho prací měly jížděl gubernii a podával o svých cestách po úspěch povídky Na pjedéstalé; Kto pod\igadrobné zprávy, jež obrátily na něho zvláštní téli; Kabala; Ljubi katafsja, Ijubi i sanočki pozornost Mikuláše I. Založil osady pro vy vo\iť\ Děle\ka; Sirotskija sle\y a komédie povězen ce, zřídil obilní sklady, celou řadu Na to i ščuka v réké, čtoby karas né dremal. škol a j. instituce. Na sklonku života byl V rkpe zůstavil zajímavé vzpomínky na ob krátký čas gubemátorem v Saratově. V »Je- leženi Sevastopolu. 6) S. P av el T ic h o n o vič, zoolog rus., syn nisejském Almanachu* (1826) uveřejnil Pojé\dku v kitajskij gorod Majmačin. R. 1835 S-a 2) (♦ 1839), vzdělal se v univ. charkov v\dal pozoruhodné Statističeskoje opisanije ské a v 1. 1862—64 studoval za hranicemi, Jenisejskoj gubemiji a román Postojalyj dvor, jmen. v Paříži, Londýně a v Itálii, načež byl jimž nabyl velikého jména. Od r. 1835 uve docentem a od r. 1869 prof. zoologie v Char řejňoval v Bibl. dlja čtěnija řadu povídek a kově. Hlavní z jeho prací jsou: Istorija ra^vijiných belletr. prací. Po smrti S-a vyšly tija plast inčatofabernych mjagkotilych) 1865); (1838) jeho Pověsti i put éšest vije v Majmačin. Osnovanija gistologiji {ivotnych (»Protokoly* Srv. Družinin (v Vil. sv. sebr. spisův), AI. chark. univ., 1868); Istorija ra^vitija Calyptraea (t., 1868); Matěrialy k i^učeniju fauny Petrovič S. 2) S. T ic h o n F e d o r o v ič , polit, oekonom slavjanskich soljanych o\er (»Bulletin des naros. (* 1795 — f 1847). Vystudovav na univ. turalistes de Moscou*, 1866) a j. 7) S. K la u d ij P e t r o v i č , malíř ruský charkovské, stal se r. 1824 magistrem polit, historie a statistiky za spis O političeskom (♦ 1854 u Moskvy), vzdělal se v moskev. ly ravnověsiji. R. 1832 byl jmenován mimoř. ceu careviče Mikuláše a studoval na univ. professorem nár. hospodářství na chark. uni petrohradské, při čemž navštěvoval též malíř, versitě. Vedle velikého počtu stati obsahu akademii, kde získal několik medailli. R. 1877 filosofického a politicko-oekonomického, uve účastnil se rusko-tur. války, načež byl úřed řejněných v periodických listech na konci níkem v minist. financí. Od r. 1880 žije dí dvacátých a v třicátých letech XIX. stol. lem v Itálii, dílem v Paříži. Jeho specialitou Litěraturnaja jsou západoevr. genry z doby renaissanční, Gazeta*, »Syn Otěčestva* a j.) pochází od jako: Poselství Čemoaanova ve Florencii \a něho Vstupitéljnaja iekcija političeskoj ekono cara Alexeje Michajloviče (1887); Česť zachrá mij i (1837) a Zapiski o političeskoj ekonomiji něna ; Don Quijote po boji s větrnými mlýny (1888, v mosk. gal. Tretjakovské); Skoupý; (sv. I. a II., 1844—48). 3 ) S. P e tr A le k s a n d r o v ič , generál pě Obchodník (1889, majetek velkokn. Konstan choty a spis. rus. (* 1805 — f 1891), syn tina Konstantinoviče); U benátského mistra S-a 1), účastnil se války turecké r. 1828—29, (1889); Hudebník (1890); Hostina u Laury bojů v Polsku r. 1830—31 a války krymské, (1893) a j. Vyniká pěknou charakteristikou a pak byl ředitelem sboru kadetského a veli výrazností osob, silou a jemnosti barev. Šnk. telem v Carském Sele. Psal do >Ruské Sta S tep en io e: 1) S. (Stepenit^), pravý přítok riny* (Príňatije v masonskuju lo\u v iS iS g.t labský, pramenící se v prus. vlád. obvodě 1870; Glinka i Dargomy\skij, 1875; Pod Var- postupimském, na hranici meklenbursko-zvěnoju 1 0 . sept. 1 8 2 8 , 1876), Dvadcaf pjat lét řinské a vlévající se po toku 75 km dlouhém v lejb gvardiji jegerskom poljku (»Vojennyj u Wittenberge (na 51° s. š.) do Labe. 2) S. ( Gross-Stepeniti), osada v okr. kamSborník*, 1877—78) a j. red. 4 ) S. N ikolaj A le k s a n d ro v ič , karika minském prus. vlád. obvodu štětínského, na turista rus., bratr před. (* 1807 — f 1877), v. břehu Velkého haffu oderského, má 1370 ukončiv studia na univ. petrohradské, věnoval obyv. il900), okr. soud, rybolov, váp. peci, sc karikatuře, které dodal významu spole obchod s dřívím a pily; parolodní spojení čenského. S počátku dařily se mu hlavně se Štětinem a Hamburkem. Na protějším drobné plastické portraity-karikatury vyni břehu říčky S. Malá S. (Klein-Stepenit^) sc kajících spisovatelův, jako Bulgarina, Cy*eče, 425 obyv. Brandta, Kukolnika, Odojevského, LomonoS těp en n a ja k n ig a (Oreneimaa Runra), sova, Gribojědova, Krylova a j., načež za z nejpozoruhodnějších letopisných svodů rus doby reforem přenesl karikaturu z oblasti li kých XVI. s to l, je sepsána na základě letoteratury a uměni do života společenského a pisův a chronografů bezpochyby od metro politického. Album jeho karikatur chová se politů Kipriana a Makarije. Jest to prvý po v petrohrad. veřejné knihovně. S Dargonyž- kus zavésti soustavu do množství letopisných ským vydal Mu^ykaljnyj aljbom (1849) s ka zpráv. Poněvadž S. k. vykládá »historii* cir-

104

Steph. — Stephani.

kevni i světskou podle příbuzenských stupňů (rus. stépeň) velikých knížat (úvod její za číná se totiž slovy K. s . carskago rodoslovija...), nazývá se »knihou stěpennouc, t. j. stupňo vou. V rukopise (vydaném po prvé Millerem v Moskvě r. 1755) 3. k. má záhlaví: Skapa ný e o svjatém blagočestiji russkich načaloděr\ec i sémeni ich svjatago i proČich. S te p h ., zkratek přírodopisný, jímž ozna čováni bývají: botanik Christian Friedrich S te p h a n (viz S te f a n 1) a angl. zoolog Ja mes Francis S te p h e n s (♦ 1792 — f 1852), jenž zabýval se soustavným studiem hmyzův angl. a vydal o tom: Illustrations of British entomology (1827—46, 12 sv. se 100 barev, tab ) a A manual of British Coleoptera (1839). S te p h a n , něm. jméno osobni, Š tě p á n . Steph& n: 1) M e is te r S. viz L o ch ner. 2) S. C h ris tia n F r ie d r ic h , bot. angl. (♦ 1757 — f 1814), viz S te fa n 1). 3) S. M artin, zakladatel náb. sekty stephanistů podle něho nazvané (* 1777 v morav. Štramberku — f 1846 v lllinoisu). R. 1810 stal se farářem české obce v Drážďanech a zjednával svému pietistickému směru víc a vice přívrženců, zvi. v údolí Muldy a v Altenbursku. Pořádáním nočních pobožností a svým výstředním chováním upozornil na sebe policii, ale unikl zavedenému vyšetřování r. 1838 útěkem do Brém a do Sev. Ameriky, kam se přeplavil se 700 svých přívrženců. Zakoupiv tam pozemky u řeky Mississippi, dal se zvoliti za biskupa své obce, byl však již 30. kv. 1830 pro necudnost a zpronevěru od své obce sesazen, vyloučen a dopraven za ř. Miss. do 111., kde f. Psali o něm a jeho sekte v. Polenz (Drážď., 1840) a Vehse (t., 1842). 4 ) S. L e o p o ld , malíř český (* 1826 — t 1890), viz S te fa n 4). . 5> von S. H e i n r i ch, stát. sekretář Něm. říše (* 1831 ve Sloupě v Pomoř. — f 1897). Byl syn řemeslníka a r. 1848 vstoupil do poštov ních služeb, v nichž postupoval dosti rychle, tak že r. 1859 povolán ke gener. pošt. úřadu a r. 1863 jmenován vrchním pošt. radou, r. 1868 vrchním tajným poštovním radou. O poštovnictví vůbec a německé zvláště zí skal si S. veliké zásluhy. Především podařilo se mu přivésti ku platnosti své mínění o kul turní působnosti pošty a výsledkem toho byly smlouvy poštovní, jež ujednal s Belgii (1863), Hollandskem (1864), Španělskem a Portugalskem (1865), Rakouskem (1867), Nor skem, Švédském, Švýcarskem a Italů (1868), Cirk. státem (1869) tak, že místo dosavadní rozmanitosti porta listovního od 1. ledna 1868 nastoupil jednotný tarif (1 stř. groš) za jednoduchý dopis. Mimo to způsobil, že Thurn-Taxisské poštovnictví odevzdáno bylo koruně pruské. R. 1870 jmenován generál ním pošt. ředitelem Severo-německého bundu, po 10 letech státním sekretářem říš. pošt. úřadu. Především ujednotil poštovnictví ně mecké a zavedl korrespondenční lístek, jejž doporučoval již r. 1865, ač marně, pak jed notné tanfy pro balíky poštovní do 5 kg,

poštovní poukázky a lacinou dopravu tisko pisů. Mimo to celou řadu různých zjedno dušení a ulehčení ve službě poštovní jakož i mnohé věci podnikl ve prospěch stavu pošt. úředníků. Počet pošt. úřadů 4520, jež byly na počátku S-ova působení, rozmnožil do r. 1895 na 28 000; vedle toho založil kursy pro mladé úředníky, pošt. a telegrafní školu, nebof od r. 1875 převzal i správu říš. úřadu telegrafního, a založil poštovní museum. Nej důležitější jeho dílo je však založení s v ě to v é h o s p o lk u p o š to v n íh o (viz P o š ta , stř. 3175) a podnět k zařízení poštovních linii parníkových doVých. Asie, Austrálie a Afriky, jakož i zařídil pošty námořní a vynález te lefonu podřídil ihned zájmům poštovní správy i obecenstva. K tomu přistupuje zavedení slovního tarifu při telegrammech, zařízení pneumatické pošty v Berlíně, založení elektro technického spolku (s Wernerem Siemen sem), zavedené účastenství pošty při pojišf ování proti úrazu, nemoci i stáři a zřízení a zdokonalení říšské tiskárny. R. 1885 S. byl pro své zásluhy o poštovnictví povýšen do dědičného stavu šlechtického, r. 1895 udě lena mu hodnost prus. stát. ministra. Mimo to byl členem pruské panské sněmovny a státní rady. Po jeho smrti byl mu postaven r. 1899 ve dvoraně říš. pošt. musea v Ber líně pomník od Uphuesa. Mimo četné články obsahu národohosp. i z oboru dějin dopravnictví v Raumerově »Historisches Taschenbuch« a v časop. *Unsere Zeit« napsal: Gesch. der preussischen Post (1859); Das heutige Aegypten (1872) a Weltpost und Lujtschiffahrt (1874). Vedle toho založil »Archiv ftir Post und Telegraphie« a vydal Poststammbuch (3. vyd. 1877). Srv. Krickeberg, Heinrich von S. (1897). 6) S. [-fanjjean M arie E d o u a r d , astro nom franc. (* 1831 v Saint-Pezenne, dep. Deux-Sevrěs). Byl r. 1862 assistentem hvěz dárny v Paříži, r. 1873 jmenován ředitelem hvězdárny v Marseille, kde posud působí, přednášeje záioveň astronomii na matlicm.přírodovědecké fakultě university aix-mar seillské. R. 1868 řídil výpravu na Malaku za účelem studia zatmění slunce Objevil četné mlhoviny, planetu (89) Julii a kometu 1867 I a napsal: Équation aux dérivées partielles du ordre (1866); Voyage sur la cóte orientale de Malacca (1870); Détermination dela diffěrence de longitude Paris-Marseille-Aiger (1878); Lyon-Marseille (1881) a j . Stephani: 1) S. P ie te r v. S te e v e n s 1). § 2) S. H ein rich , paedagog něm. (♦ 1761 — t 1850), stal se r. 1808 bavor. církevním a školním radou, r. 1818 děkanem v Gunzenhausenu, avšak r. 1834 vzdal se pro theol. spory úřadu duchovního. Vydal mnoho spisů theoí. (též z cirk. práva), paedagog. a methodologických. Trvalou zásluhou jeho jest, že první zavedl do počátečního vyučování ve čtení methodu hláskovací. Hlavni práce: Kur^er Unterricht in der grúndlichsten u. leichtesten Methode, Kindern das Lesen \u lehren (1803); System der óffentlichen Er\iehung(1805).

Stephania - - Stephens

105

3) S. L u d o lf, archaeolog něm. (* 1816vitým přívěskem a blizna jest kuželovitá, Děd. v obci Beucha u Lipska — f 1887 v Pavlov ostrá. S. roste na Madagaskaru. S te p h a n sfeld viz B ru m ath . ská). Studoval klass. filologii v Lipsku pod S tep h an u s, lat., jm. os., z řec. Stefanosr G. Hermannem a W. A. Beckrem, pak byl soukr. učitelem v Athénách, od r. 1843 konal Š tě p á n . S., latinisované jméno knih tiskařské rodiny studijní cesty po Řecku, Malé Asii, Sicilii a Itálii, r. 1846 stal se řád. prof. v Jurjevě, franc., viz E s t ie n n e (É tien ne). Step h en [stíven], angl., Š tě p á n . r. 1850 členem petrohr. akademie, ředitelem S tep h en [stívenj: 1) S. J a m e s F i t z j a sbírky numismatické a konservátorem archaeol. sbírek petrohradské Ermitáže. Sepsal: m e s , baronet, právník angl. (* 1829 — Der Kampf \wischen Theseus u. Minotan rus t 1894), od r. 1854 byl advokátem a r. 1869 (1842); Reise durch einige Gegenden des nórd- povolán za ministra spravedlnosti do mini lichen Griechenlands (1843); Titulorum grae- sterstva indického. Získal si zásluhy zejména corum particula /.— V. (1848—60); Ueber einige o zjednodušeni a sestaveni indického zákoangebliche Steinschneider des Alterthums (1851); níka a ind. trestního řádu. R. 1872 vrátii se Der ausruhende Herakles. Ein Relief derVilla do Anglie a působil posléze v 1.1879—91 ja Aibani (1S54)\ Mimbus u Strahlenkran\ in den kožto soudce při nejvýš, soud. dvoru. Na Werken der alten Kunst (1859); Apollon Boe- psal: Essays by a barrister (1862); General dromios. Bron\estatue im Besit\e des Grafen view of the Criminal law of England (1863* 5 Stroganoff (1860); Boreas u. die Boreaden 2. vyd. 1890); Liberty, equality and fraternity (1871); Pa-erga archaeologica čis. 1—30 (Mé- (1873); Digest of the Criminal law (1877, langes Gréco-Romains tirés du Bulletin de 6. vyd. 1891); A history of the Criminal law ľacad. impériale des sciences de S. Peters- of England (1883, 3 sv.); Story of Nuncomar bourg, díl I.—IV.); Antiquités du Bosphore (1885) a j. 2) S. L e slie , kritik a filosof angl. (* 1832 Cimmérien conservées au musée imperiál de VErmitage, s atlasem (1854); Die Vasen- v Kensingtoně — f 1904), bratr před., byl sammlung der kais. Ermitage (1869, 2 d.); docentem angl. literatury v Cambridgei, na Die Antikensammlung \u Pawlowsk (1872 '. Ve čež v 1. 1871—82 redigoval »Cornhill Maga liké množství stati S-ových otištěno jest zíne*. V 1. 1885—91 redigoval 26 dílů* veli v »Comptes rendus de la commission impé kého Dictionary of national biography, jenž riale archéologique* (Petr., 1859 si.). Konečně je rozpočten na 80 svazků. Professury angl. vydal z podnětu petrohradské akad. věd se literatury na Trinity College v Cambridgei, brané spisy H. K. E. KÓhlerovy (1850—53, k níž byl povolán r. 1883, vzdal se již po 6 d.). Srv. Bursian, Gesch. d. class. Phil., roce. Napsal řadu děl filosofických, národohosp. a biografických, z nichž vyjímáme: The str. 1092—1096. Vý. S t e p h a n i a , asteroida objevená 19. kv. playground of Europe (1871); Hours in a li1881 Palisou. Střední jasnost v opposici 13*6. brary (1874—79, 3 sv.); History of english thought in the i 8 *h century (1876); Essays on Průměr v km 15. Označení Q . Gs. free thinking and plain speaking (1879); The S t é p h a n i e [stefani], franc. jm. osobní, science of ethics (1882); The life of Henry viz Š t ě p á n k a a B e a u h a rn a is 3). Fawcett (1885); An agnostiťš apology (1893); S t e p h a n ie G o 111i e b, herec a dram. spis. The life o f James Fityames S. (životopis bra něm. (* 1740 ve Vratislavi — f 1800 t.), bratr trův, 1895); Sociál rights and duties (1896); herce a dram. spis. vídeňského C h ris tia n a Studies of a biographer (1898—1902, 4 sv.); G o t t l o b a S. (*1733 n. 1734 ve Vratislavi — The English utilitarians (1900); Letters of 1 1798 ve Vídni), jenž se též nazývá S. s ta r š í. John Richard Green (1901); George Eliot Vstoupil do pruských služeb vojenských, ale (1902). Step h en s [stivenzj: 1) S .Ja m e s F ra n c is, byv u Landshutu od Rakušanů zajat, přešel do služeb*rak. a později stal se hercem. Na zoolog angl. (* 1792 — f 1852), viz S te p h . 2) S. Jo h n LI o v d, cestov. amer. (* 1805 — psal div. kusy: Die Werber (1769); Die abgedankten Officiere (1770) a Der Deserteur aus f 1852k byl v New Yorku advokátem, potom Kindesliebe (drama, 1773) a j., jež bývaly velmi cestoval po dvě léta na Východě a vydal oblíbeny a často hrány. Z vydání šestidíl cestopisy Incidents of travel in Eg)*pt, Arabiat ného (Vid., 1774—86) uvádíme ještě: Die Petreea and the Holr Land (1837) a Inc. of Kriegsgejangenen; Doktor und Apotheker a tr. in Greece, Turkey, Russia and Poland(1838, pověstnou parodii Tadler nach der Mode 2 sv.). R. 1839 S. stal se zvláštním vyslan 1773), namířenou proti Sonnenfelsovi, usilu cem ve Střední Americe, kde podnikl nové cesty, všímaje si zejména mexických staro jícímu o reformu divadelní. S t e p h a n o ti s Thouars, rod rostlin tolito- žitností, a napsal: Inc. of tr. in Central Ame vitých (Asclepiadaceae), mnohými vlastnostmi ricaChiapas and Yucatan (1841, 2 sv.) a Inc. s rodem S t á p ě l i a se shodující, ale jest to of tr. in Yucatan (1843, 2 sv.) s illustraccmi keř otáčivý s listy vstřícnými, kožovitými, od Catherwooda, který jej provázel. R. 1846 velmi hladkými a s květy trojenými n. oko- S. byl zvolen členem kommisse pro novou hčenými na stopkách meziřapičných. Koruna ústavu newyorskou a jakožto ředitel společ jest řepicovitá, v hrdle nahá, 5dilná a pako- nosti pro paroplavbu transokeánskou plul runka 51istá, lístků vejčitých n. kopinatých, do Evropy na první parolodi, kterou společ nedělených. Prašníky jsou ukončeny blano- nost vypravila přes okeán. R. 1849 S. byl

106

Stephenson - — Stephidae.

zvolen místopředsedou dráhy panamské, o je jíž vystavěni si získal zásluhy. 3 ) S. A le x a n d e r H a m ilto n , státník amer. (* 1812 — + 1883). Usadil se r. 1834 v Crawfordsvillu (Georgia) jako advokát. Od r. 1843 byl poslancem na kongresse Spoj. Obcí a hlásil se ke straně demokratické. R. 1859 vystoupil z kongressu, ježto nesrov nával se s urputnou politikou otrokářů, jež vedla konečně k odštěpení jižních států. Nic méně přijal pak hodnost vicepresidenta kon federace jižních států. R. 1865 byl na rozkaz vlády Spoj. Obcí zatčen, ale po krátké vazbě ve Fort Warrenu propuštěn. Stav se r. 1872 zase poslancem na kongresse, přičiňoval se o smíření obou protivných stran. R. 1882 byl zvolen guvernérem státu Georgia. Napsal: A constitutional view oj the late war between the States (1868—70); Compendium oj the history oj the United States (1883). Jeho řeči a listy vydal částečně Cleveland: A. H. S. in public and priváte life (1867). J.F . 4 ) S. G eo rg e , archaeolog a filolog angl. * 1813 v Liverpoolu — f 1895 v Kodani). L 1834 přišel do Švédska a pilně studoval v tamních knihovnách staroseverskou litera turu. Výsledkem studií těch byly spisy: Bihang till Frithiojs saga (1841); Svenska Jolksagor och djventyr (1844) a Sveriges historiska och politiska visor (1853, obě poslední s Hyltén-Cavalliusem). R. 1851 S. byl jme nován lektorem angl. na univ. v Kodani, r. 1855 professorem. Univ. upsalská jmeno vala jej r. 1877 čestným doktorem. Hlavni dílo jeho, ač málo kritické, jest nádherné vydání památek runových The old northern runic monuments oj Scandinavia and England {1866—84, 3 sv., stručné vyd. 1884). S. byl z hlavních protivníků Buggesovy hypothesy o původě staroseverských bájí a pověstí. S. první publikoval anglosaské fragmenty básně o Waltheru a Hildegundě: Two leaves oj king Walderefs lay (1860). 5) S. Jam es (* 1824 — f 1901), povoláním inženýr, účastnil se záhy tajných organisací Mladého Irska, pročež byl nucen uchýliti se na čas do Paříže. Vrátiv se opět do Irska, přispěl r. 1858 vynikající měrou k utvoření tajné společnosti zv. Phoemx Club (čili Irish Revolutionary Brotherhood), jež později na zvána podle amer. organisací fe n ia n é (v. t.). R. 1865 byl zatčen, ale záhy prchl do Ame riky, odkudž od r. 1867 byly podnikány attentáty fenianské v Anglii a v Irsku. Po zději přesídlil do Paříže, byl však odtamtud na podnět angl. vlády vypovězen. R. 1891 byl mu dovolen návrat do Irska, kde r. 1901 zemřel zapomenut, když fenianism zatím ztratil v irském lidu půdu. S tep h en so n [stívens’n]: 1) S. G eo rg e, hlavni tvůrce železnice a lokomotivy (* 9. čna 1781 — f 12. srp. 1848). Otec jeho byl to pičem na uhelných dolech ve Wylamu u New•castlu a mladý Jiří, místo návštěvy škol, po máhal otci vydělávati. Byl pastýřem krav a koní, později zaměstnán jako pomocník při vytápění strojů. V 15 letech byl již prvním

topičem a jako 17letý mladík stal se dozor cem téhož stroje, u kterého otec jeho pouze topil. V 18 letech neuměl ještě čisti ani psáti. Horlivostí a svým nadáním však v brzku do honil, co byl zameškal. Upozorniv na sebe různými důmyslnými opravami na strojích, jež mu byly svěřeny, zvláště však tím, že zhotovil novou pumpu, povýšen byl za strojmistra a později povolán za ředitele na uhelné doly lorda Rawenswortha u Darlingtonu. R. 1814 vystavěl první lokomotivu pro uhelné doly v Killingworthu a r. 1815 druhou. R. 1815 společně s M. Peasem z Darlingtonu zařídil strojní závody na lokomotivy v Newcastlu. Vystavěl první parní železnici mezi Darlingtonem a Stocktonem pro dopravu osob a zboží, jež zahájena byla 7. září 1825, a mezi Liverpoolem a Manchestrem, jež byla otevřena 15. září 1830 (viz L o k o m o tiv a , str. 287 a). Téhož roku předal vedení svého závodu sy novi Robertovi a věnoval se úplně stavbě železnic v Anglii, Skotsku, Belgii, Hollandsku, Francii, Itálii, Španělsku a Německu. S. není sice vynálezcem železnice a lokomotivy, jest však první, jemuž podařilo se zdokonaliti je tak, že mohlo se jich použiti všeobecně k účelům praktickým. On první použil hlad kých kolejnic z válcovaného železa, výf*ckové páry, aby se zlepšilo hoření, trubkového kotlu k rychlejšímu a mocnějšímu vývoji páry. Se strojil též nový parní rozvod po něm zvaný a zároveň s Davym bezpečnostní kahan pro práce v dolech. Byl vlastníkem několika uhel ných dolův a velikých železáren v Claycrossu. Jeho socha stojí v Newcastlu na mo stě S-ově. 2) S. R o b e r t, inženýr angl., vynikající v oboru stavby mostů, syn před. (* 16. říj. 1803 — f 12. říj. 1859). V 1. 1818—21 byl prakticky zaměstnán na dolech v Killingsworthu, načež studoval na univ. v Edinburce. Potom vstoupil do závodů svého otce, jež r. 1830 převzal úplně. R. 1832 řídil stavbu železnice Liverpool-Birmingham, Blackwall Norfolk-Aylcsbury a mezi Alexandrií a Ká hirou. Jeho vynikající díla v oboru stavby mostů jsou: tubový most B ritan ii i a B rid g e (v. t.), jejž stavěl v 1. 1846—49, Highlevel Bridge v Newcastle upon Týne a r. 1859 3/rmový most Viktóriin přes řeku Sv. Vav řince v Montrealu v Kanadě. R. 1847 zvolen za člena konservativní strany poslanecké sně movny. Napsal: Report on the atmospheric railway-systém. Srv. Smiles, Life of George and Robert S. (nové vyd. 1874, 5 sv.); Jeaffreson & Pole, Life of Rob. S. v1864, 2 sv.). S tep h id a e, čeleď mřížovců (Radiolaria) ze skupiny Monopylaria, vyznačuje se schrán kou křcmitou. tvořenou z jednoho neb ně kolika prsténců jednoduchých, navzájem spo jených a opatřených trny. Centrální báň jest velmi tenkostěná, obsahuje jen 1 jádro. Ná leží sem množství rodů, fossilní však jsou dosti vzácné. Rod Acanthodesmia J. Milll. žije v Středozemním moři; Lithocubus Haeck. jest znám z liasu; Sphaerosomatites Rothpletz ze siluru. MBbr.

St^pkowski — Stěpovič.

107

S t e p k o w s k i (neb S t^ p o w sk i) P aw eí, | lationis inveniendo; solutio directa (1759); Miserbu j u n o s z a , tajemník krále Sigmunda 1cetlanea philosophica tam mathematica quam Augusta (f 1584), psal verše řecké, latinské 1physica (1759, pokračováni 1763); Betrachtuni polské a napsal podle Starowolského dílo , gen einiger Fragen uber die Nordlichter (1760); Liber de Republtca. Zachovala se po něm i Adnotationes in transitům Veneris per discum obšírná korrespondence s králem z jeho di \ solis anno labente 6 . Jun. futurum (1761); De plomatického poslání do Itálie, vydaná v »Bi* j terrae motibus quaesita, quibus adnexa est me bljotece ordynacji Krasirtskich (1871). ditatio de causa mutationis thermarum TepliS to p l i n g Jo sef, mathematik něm. ( ♦ 1716 i censium facta /. Nov. r jS S (1763); Differenv Řezně — t v1778 v Praze). Ještě velmi mlád | tiarum minimarum quantitatum variantium dostal se z Řezná, kde otec jeho zemřel byv ‘ calculus directus vulgo differentialis (1765); tam vysláneckým sekretářem, s matkou (ro Vergleichungstafeln der altbóhmischen Sfaasse zenou* Češkou) do Prahy, kde chodil do školy und deren Freis mit den neuósterreichischen k jesuitům a vlivem soukromého učitele oblí {il deren Preist auf holte Anordnung berechnet bil si zvláště počtářství a přírodopis. Pro své (1764). Mnoho rozprav S-ových je v >Pojedná vynikající nadání, přes to že byl těla slabého ních* soukromé (nyni Král. čes.) učené spo a zdraví nevalného, byl r. 1733 přijat do to lečnosti (od prof. Strnada do němč. přelo varyšstva ležíšova a poslán na další studie žených); vedle toho zanechal mnoho prací do Olomouce a do Kladska, potom do Prahy, i v rkpe. Stan. Vydra vedle pohřební řeči (Lauaby se tam pod prof. Ign. Milhlwenzlem cvičil datio funebris..., 1778) napsal r. 1779 jeho v mathematice. R. 1743 jal se studovati theo I životopis dat.). logii a byv pak vysvěcen na kněžství před S t ě p n a ja (OrenHaa), osada (stanice) tro nášel mladším spoluřeholnik&m fysiku a ma- jického újezdu orenburské gub. při řece Uji, thematiku. Když však r. 1748 měl přednášeti s 3000 obyvateli. Bývalá tvrz (do polovice filosofii podle Aristotela, vzdal se raději hod XVIII. stol.) idské ochranné linie. Pp. nosti professora »nechtěje jako poctivý člo S tě p ň a k (CTenHHirL, >syn stepi*), spiso věk jiným vnucovati, co sám nenáviděl*. vatelské jméno Sergěje Michajloviče K ravK vybídnuti král. akademie berlínské stanovil ! č ín s k é h o (♦ 1852 — f 23. pros. 1895), reastronomicky polohu m. Prahy a pozoroval I volucionáře ruského. Studoval v Kijevě, kde tehdejší zatměni slunce i měsíce. Na jeho r. 1870—73 byl professorem. Pro rozmíšky důtklivě naléhání zřízena byla při Klementině s vládou a byv obviněn, že účastnil se vraždy hvězdárna r. 1751 a opatřena potřebnými gen. Mezenceva, policejního chefa (1878) nástroji, na jejichž zakoupení věnoval velikou uprchl do Genevy (1879) a pak do Londýna č is t mateřského dědictví. R. 1753 po zave ! (1885), kde po 11 letech zemřel byv přejet deni nového studijního řádu na universitě ! vlakem. Uveřejnil mnoho statí týkajících se provedení řádu toho, zejména vzhledem 1dějin, lidovědy a literatury maloruské, ale k tehdejším pokrokům ve vědách filosofic nejvíce je znám svým dílem o hnutí nihilikých a mathematických, svěřeno bylo S-ovi, stickém La Russia sotteranea (Milán, 1881), který byl zároveň jmenován ředitelem studií vydaném též rusky (Podpolnaja Rossija, Pod mathematických a fysikálních. S. odstranil zemní Rusko), angl. a něm. Týmž duch*em dosavadní studium Aristotela a peripatétikův jsou provanuty jeho spisy Rusko pod vládou a snažil se zjednati průchod názorům New caru (angl. 1885); Žalář nihilistův (1889, notonovým, Wolfovým, Eulcrovým a j. a zří vella); Ruský vtip a humor (1894); Co jest diti kabinet fysikalný. Dostalo se mu za to nihilismus (1894); Král Čáp a král Špalek sice pochvaly vlády a cis. Marie Terezie, ale (1895), známé většinou z překladů angl. B te p n e y [stěpni], městská čtvrt londýn konscrvativní jeho spolubratři, odporující tvrdošíjně všem novotám, nevražili naň. S. ská na levém břehu Temže, mezi Commerzůstal ředitelem studií mathem. a fysikálních cial a Mile End Road a Regent Canal (viz i po zrušeni řádu jes., kdy všichni jeho čle plán L o n d ý na). nové musili se vzdáti úřadů professorských. ! S te p n ie w s k i T y m o te u s z , lékař polský V síni knihovny klementinské, kterou sám (* 1834 — f 1901). Vystudovav lékařství ve obohatil vice než 600 vzácnými díly mathe- Varšavě, usadil se po dvacetileté praxi ven m atickým i, zasazena mu byla pamětní deska kovské ve Varšavě, kdež zařídil ústav pro za zásluhy, jichž si dobyl o zvelebení fakulty výrobu očkovací látky protineštovičné. Na filosofické jakož i o vzděláni a rozšíření ma- psal: Kobieta, jej ud\ial w rjec^ach mUosierthematiky a fysiky v Čechách. S. dopisoval d\ia% lec\nictwa i n\e\ale\nej pracy' (1876); si s nejčelnějšími mathematiky tehdejšími, Sprawa ospowa u nas od najdawniejs\ych c\aiako s Éulerem, Nolletem a j. Z četných jeho sów do 1 8 8 8 r.\ Pr\es\lošč i pr\y$-{loéč liemi; spisů, svědčících o nevšedním jeho důvtipu, Goethe i \nac\enie jego prac na pólu biolopji uvádíme: Eclipsis lunae totalis Pragae 1 / 4 8 i filosofji priyrody a j. E ^ ep n i Z á k o n y (stépnyje \akony) pro jinoobservata (1748); De actione solis in diversis latitudinibus observat io (1750); Exercitationes rodce sibiřské viz R u s k o , stř. 318 5. S te p o k u r, zool., viz S v r r h a p te s . — S. analyticae de ungulis aliisque frustis cylindrorum (1751, 1760); De pluvia lapidea anni i j 5 3 p is k o m il č. g a n g a viz P t e r o c l e s . S tě p o v ió (CTenoBHHTb, D udka-S.) Anad Strkov et ejus causis meditatio (1754); De terrae motus causa (1756); Liber II. Euclidis d r o n ik Io a n n ik ije v ič , slavista rus. (* 1856 algebraice demonstratus (1756); De centro oscil- i v poltavské gub.), vzdělal se na univ. kijcv-

108

St^powski — Sterculiaceae.

ské, kde jest docentem slavistiky. Vedie toho jest ředitelem kolleje Pavla Galagana v Kijevě. Vedle překladů z češtiny a j. jazyků slov. vydal o sobě Očerk istoriji čefskoj litératury (1886), poctěný od petrohr. akad. ce nou hr. D. A.Tolstého; Očerki istoriji serbochorvatskoj litératury (1899); Slavjanskaja Beséda (1888 a 1891, sborník o 2 částech), Ra\svét (1893, literárně vědec, sborník): Očerki il istoriji slavjanskich litératur (1893); K pjatidesjatilétnéj godovščiné smerti A. S. Puškina (1887) a j. S t^ p o w sk l P a w e l viz S t o p k o w sk i. S tep p an J o s e f , lékař čes. (* 22. list. 1855 v Chroustovicich), konal studia gymn. v Rych nově n. Kn. a v Hradci Král., universitní v Praze, kdež promovoval r. 1881. Pobyv jako sek. lékař na klinikách pražských a vykonav cestu po cizině usadil se koncern r. 1885 v Kolíně jako prakt. lékař. Od 1. led. 1894 jest po otci mestským lékařem. Psal do >Čas lék. čes.« Dodatečné sděleni ku článkům o hypnotismu, 1888; Poznámky o kopŕivce a j i podobných ijevech, 1889; Ke kasuistice úmrtí následkem uváznuti cizích těles v hltanu a jícnu, 1900; Luxatio talo-cruralis pedis postica, 1905), dále do Haškovcovy »Revue v neurologii a psychiatrii* (Případ pathologického spánku, 1904; V\ácný případ hemiplegie s a fasii, 1905). V období 1901—1904 byl členem předsedni ctva české sekce v komoře lékařské. S té r viz S tě r e . Sterok Chri s tia n , pravé jméno latinisovaného Christiana Is c h v ria z Julichu, r. 1536 kněze a učitele v Maastrichtu, jenž přeložil do lat. proslulou hru Petra Diesthemia Homulus (Kol. n. R., 1536). Srv. čl. E v e r y m a n a Paulův Grundriss (2. vyd., 1901), str. 469. S tereu lia [-ku-] (z lat. stercus, lejno) L., l c j n i c e (něm. Stinkmalve n. Stinkbaum, vyobr. č. 3982.), rod rostlin sloupkokvětých (Columni/erae) z čeledi Sterculiaceae a podčel. Sterculieae, obsahující stromy pokryté na vě tévkách chloupky hvězdovitými. Listy jsou střídavé, řapíkaté, bgď jednoduché a celokrajné, nebo laločnaté, n. dlanitč složené s palisty prchavými. Žluté, červené n. pestré květy páchnou lejnem, skládají hrozny n. laty, mají rozmanitý tvar, povrch vice méně plst natý a jsou bezkoruné, kalicha zvonkovitého n. trubkovitého, 5klaného n. dílného, korunovitého s ušty příkožovitými, posléz roze vřenými, podhnutými n. na konci spojenými. Tyčinky a pestiky jsou pospolu na konci prodlouženého nožkovitého článku (gynand^ophorum). První z nich v počtu 5—15 mají prašníky někdy Ipouzdré, ven obrácené, se davé po 1—3 ve skupinách tvořících posléze buď strboul n. věnec. Plodolisty jsou za květu skoro prosté, za plodu úplně oddělené, proti uštům kališním postavené a dorůstají ve veliké odstálé měchýříky několikasem*né. Vnitřek plodů porostlý bývá žahavými štěti nami. Značně veliká sem*na mají povrch kožovitý drsný a obsahujíce mnoho olejna tého bílku slouží za vydatnou chutnou po travu. V tomto směru zvláště prospívá z veš-

kerých asi 50 druhů S-ie: S. Balanghas L., 1. v e j č i t á , ve Vých. Indii, S. acuminata Beauv., 1. z a k o n č itá , v Horní Guinei v Africe, S. urceolata Smith, 1. b a ň a tá , na ostrovech Sundských a Moluckých, kdež roste porůznu i S. foetida L., 1. s m ra d la v á , dále S.chicha St. Hil. v Brazílii a j. sem*n těchto druhů požívají hlavně pražených. Velmi jemné lýko na tkaniny i provazy dává malabarská S. guttata Roxb., 1. k r o p e n a tá , jihoamerická S. Ivira Swartz, 1. č u p r y n a t á , a východo indická S. villosa Roxb., 1. h u ň a tá . S.Tragacantha Lindl. ze záp. Afriky prospívá klovatinou, zvanou t r a g a n t a f r i c k ý . Děd. — sem*no stromu S. acuminata (a snad také S. tomentosa Hend.) sluje k o ls k ý o ře c h (Cola nux, též g u r u , a m b e n e ); S. pěstuje se nyni na ostrovech Ceyloně, Mauritiu, Zan zibaru, v Cayenne a jiných krajinách tro pických. Kožnaté plody chovají 2—16 sem*n, které tlakem nabývají různého tvaru, jsou poněkud podobny sem*nu kakaovému a váží 5 až 28 g; svěží děložné listy jsou bilé neb růžové, sušením zhnědnou. Kolský ořech, jak v obchodě se nalézá, jest na povrchu scvrklý, tvrdý, barvy tmavohnědé, uvnitř na průřeze světlejší. Obsahuje 2*34% coffeinu, 0*023 theobrominu, 0*6 tuku, 2*9 cukru, 6*7 látek proteinových, 33*7 škrobu, 1*6 buničiny, 1*6 tanninu, 3*4 popela. Kolský ořech jest v nitru Afriky předmětem značného obchodu, poněvadž mu domorodci připisují vlastnost, že při nedostatku potravy několik ořechů stačí, aby snášeli veliké namáhání; ovšem užívají jen sem*n svěžích. Sušené ořechy kolské praží se jako káva. — Byly uvedeny také do lékařství; účinky podobné, jako u kávy. Jd. S teron liaoeae [-ku-] (a B íittn e ria c e a e ), l e j n i c o v i t é , čeleď rostlin z řádu sloupkokvětých (Columni/erae), obsahující hlavně stromy a kře s měkkým dřevem a s listy obyčejně střídavými, buď jednoduchými nebo dlanito 3—9četnými s palisty. Pravidelné květy jsou obyčejně obojaké a úplné, řidčeji bezkoruné, v rozmanitých květenstvich. Ka lich v pupenu chlopnitý jest převahou srostlolistý, stálý, 5- (zřídka 3- n. 4-) plátečný. Ko runa, složená z 5 plátků prostých nebo se sloupkem tyčinkovým srostlých, jest v pu penu střecho vité zkroucená. Tyčinek jest 5 n. mnoho, vice méně jednobratrých, někdy také prostých, z nichž protíkališní jsou zhusta v podobě patyčinek. Prašníky obyčejně fen obrácené jsou někdy Ipouzdré. Plodolisty (2—5, velmi zřídka hojnější, ne-li pouze 1) buď srůstají v sem*ník několikapouzdrý, nebo jsou prosté a proměňují se v plod obyčejně suchý (zřídka dužnatý), nepukavý n. pouzdrosečný, nebo v jednotlivá pouzdra se rozpa dávající. sem*na mají rozmanitou povahu. S. rostou asi 520 druhy téměř výhradně v tropických pásmech a byly zastoupeny dosti četně již v době křídové a zvláště v třetihomi. S. rozdělují se v 6 podčeledi: 1. S t e r c u l i e a e , s květy lpohlavními n. polygamickými, bezkorunýrai, avšak s kali-

Sterculiaceae. chem často korunovitě zbarveným. Sedavé rietia, Sterculia). 2. H e l i c t e r e a e , s květy pra&niky (5—15) jsou spolu s pestiky na konci obyčejně obojakými, někdy ojedinělými s gynstopkovitého článku (gynandrophorum) na- androphorem jako u 1, ale často s patycin-

0 3962. Stercu ia. 1. Konec kvetoucí větve. 2. Květ prařný a 3. téhoi průřez podé ný. 4. Strboul pra&ni ô na válcovité noice. 5. Jejich podélný průřez se zakrnělými sem*níky. 6. Květ pestikový ověnčený jalovými prainíky. 7. T éhoi piůfez podélný. 8. Pét prostých měchýřiků. 9. a 10. sem*no s podélným průřezem.

kupené po 1—3 bez patyčinek a plodolisty kami a s plodolisty v plodě bud srostlými jsou v plodě zcela oddělené (Heretierat Tar- \ nebo prostými (Pterospermumt Ungeria%Heli-

110

Steroulinus — Stereochemie.

cteris). 3. D o m b e y e a e , s květy jako u ná I S-ká p ro je k c e , s-ké p ro m ítá n i. Zvolme sledujících podčel. obojakými, bez gynandro- : v kouli průměr op a promítejme body polophora, s 5, 10 n. mnohými tyčinkami praš- j žené na povrchu koule z bodu o do roviny R , niků dovnitř obrácených a s patyČinkarai !která dotýká se koule v bodě p. Toto promizhusta se střídajících (Melhania, Trochetia, 1táni slove s-ká projekce. Průmětem kružnice, Dombeyá). 4. H e r m a n n ie a e , s květy o 5 jdoucí bodem o, jest pak přímka; každá jiná tyčinkách, nitek často plátkovitých a s 5 sta- ; kružnice K povrchu kulového má v rovině R minodiemi někdy se střídajících. Plodolisty průmětem opět kružnici K x. Budiž s střed často pouze 2 n. 1 Melochia, Waltheria, I kružnice K, ab průměr její, obsažený v ro Hermannui). 5. B Q ttn e r ie a c , splátky rozšiíenými u zpodiny často v kápovitý nehet, vině ops, atb, jeho průmět do roviny R. Po s 5 jednobratrými tyčinkami a 5 stamino- tom jest 4; abo «= *4^ bxaxo, Jehlan rálnými v o d o v ý m i a po uschnuti nalřc a jest třetinou hranolu, který má s nim spo napustí se celý obraz roztokem vodního skla, lečnou základnu a výšku*. Že hranol trojčímž má býti dosaženo neobyčejné stálosti. boký lze rozložití ve tři jehlany obsahem Ve velikém po prvé užito s. na Kaulbacho- stejné, poznal již E u d o x o s , vrstevník Pla vých malbách ve schodišti Nového musea tónův. Mnohostěny pravidelné vymyslila škola berlínského, ale poněvadž methoda se ne Pythagorova; potom P la tó n jimi se zabýval, pročež nazývány bývají mnohostěny Platóno osvědčila, neužívá se ji již. Šgr. B te re o iso m e rie , s t é r i c k á i s o m e r i e , vými. Ve škole Platónově řešena také úloha délická o zdvojení krychle. Vedle nich A r viz S te r e o c h e m i e . S tereo ko m p aráto r(řec.-lat.) viz S te re o - c h im e d e s poznal 13 mnohostěnů polopravidelných. Týž nejslavnější geometr starého sk o p , str. 114a. S te re o m e rle (z řec.) viz S te re o c h e m ie , věku ve spise » 0 kouli a válci* ustanovil po prvé povrch a obsah koule; ve spise str. 111 a. S te r e o m e tr (z řec.), též v o lu m e n o m e tr, •O konoidech a sféroidech* vyšetřil obsah jest přístroj k měření objemu nepravidelných rotačního ellipsoidu, hyperboloidu a para těles tuhých, kterých nelze vážiti v kapalině. boloidu. Povrch a obsah rotačních těles vů Vyobr. č. 3987. ukazuje schematický přiklad bec uvažoval již P a p p o s (na poč. IV. stol. jednoduchého s-u. Nádoba A po Kr. v Alexandrii) v díle svém Evvayatyai na širším konci s okrajem za jLta(ř//řAattxat; shledal, že povrchy (obsahy) broušeným ponoří se trubicí 7 těles rotačních jsou v složeném poměru délky do rtuti Hg, až k určité značce čar (velikosti ploch) otáčených a dráhy opsané na trubici vyryté (na výkresu jejich těžištěm. Pravidla ta, upadnuvší v za malou šipkou označené). Po pomenutí, znovu objevil G u l d i n (1635), je tom se přikryje zabroušenou hož jménem bývají označena. K výpočtu deskou K , tak aby vnitřní pro obsahu těles princip dosti obecný vyslovil stor byl vzduchotěsně uzavřen. C a v a l i e r i (Geometria indivisibilium, 1635): Odečte se tlak vzduchu a ná Dvé tělesa, která ve stejných výškách mají doba N se povytáhne ze rtu ti.! průřezy obsahem rovné, mají též stejný ob Tím zvětší se původní objem V sah. K e p l e r v díle *Nova stereometria dojf na objem V y, při čemž tlak liorum vinariorum* (1615) učí vypočítávat! uzavřeného vzduchu b zmenší obsahy různých těles, zvláště sudů; ve spise se o sloupec rtuti h, kterým • Harmonices mundi libri V* (1619) uvádi určen jest rozdíl tlaku vněj- kosočtverečný dvanáctistěn a třicetistěn, č. 3987. šího a vnitřního. Trubice T mimo to dva pravidelné dvanáctistěny hvězjest dělena na kubické em, tak dovité. L e o n a r d o P i s a n o (1250) vyslovuje že objem v lze na ní přímo odčísti. Z prove po prvé pravidlo pro obsah komolého je deného pokusu plyne podle zákona Boyleova hlanu. Tvarosloví mnohostěnův obohatil Desc a r t e s základní větou,že na vypuklém mnoho r/ b~ h stěnu počet vrcholův a stěn dohromady jest o 2 větší než počet hran. Avšak důležitá Tím jest určen objem prázdného s-u. Po tato věta nevešla v obecnou známost geocl—

C— b

cl—

C— b

Stereoskiagrafie — Stereoskop.

113

m etrů; nově objevil a dokázal ji E u l e r v po I dime na předmětě nejen jeho šířku a délku, jednáni >Elementa doctrinae solidorum*, I ale také jeho h l o u b k u . Fotografujeme-li předloženém r. 1752 akademii petrohradské. předmět obyčejnou komorou fotografickou Mnohostěny, pro které věta platí, šlovou I s jedním objektivem, jest výsledkem jediný proto Eulerovými. Poznána i tělesa, která ! obrázek podobný obrázku povstávajícímu na větě Eulerově nevyhovují; na př. dutá, na ! sítnici jednoho oka. Upravíme-li však kojedné straně otevřená krychle, má 11 stěn, , moru tak, aby dvěma objektivy, vzdálenými 16 vrcholů, 24 stran, tedy s 4- v = h -f- 3. Ta | asi tak jako jsou oči, povstávaly vedle sebe kovými jsou též 4 pravidelné mnohostěny I dva obrazy předmětu, pak můžeme na těchto P o i n s o t o v y (»Joumal de 1’École polytech- ! obrazech odkrýti rozdíly pozorováni okem nique*, 1801), z nichž dva znal již Kepler, levým a pravým a mimo to můžeme vhod jak svrchu pověděno. Obecnějšímu pojímání ným pozorováním těchto dvou obrázkův povrchu těles uči R i e m a n n svou theorii , oběma očima dosáhnouti téhož dojmu t ě l e s ploch jednoduše neb násobně souvislých n é h o čili s t e r e o s k o p i c k é h o , který na(1851). Důležitým oddílem 3. jest s f é r i k a , : stává při přímém pozorování předmětu foto nauka o útvarech obsažených ve ploše ku grafovaného. Přístroj k pozorování těchto lové. O vývoj této nauky mají zásluhy: Me- j s t c r e o g r a m m ů , povstalých komorou s t e n e l a o s (Sférika*, ke konci I. stol. po Kr.) r e o s k o p i c k o u , sluje s. a P t o l e m a i o s (>Almagest«, kolem r. 150 Velmi rozšířen a všeobecně znám jest s. po Kr.) kladli základy sférické trigonometrie. i B r e w s t e r ů v , kterým oba stereoskopické V i c t a ( t 1603), S n e l l i u s (t 1626) a j. dále | obrázky (stereogrammy) promítají se (zdánvzdělávali tento obor; posléze jmenovaný ; livě) na společné misto na základě lomu. objevil vlastnosti trojúhelníka polárného k da Vyobr. č. 3988. ukazuje schematicky uspo nému trojúhelníku sférickému, Girard(1629) řádáni tohoto s-u. K očím O, a O, kladou poznal nadbytek sférický. S e g n e r (1741) se okuláry s-u, polovice to čočky spojné, vyslovil určitě, že protější sférické trojúhel P a Q namířené k sobě krajem. Těmito čoč„ níky nejsou shodné, nýbrž souměrné. Le- ! kami pozorovatel divá x e l l (1781) objevil, že geom, misto vrcholu j se na stereogrammy A r .......... . sférického trojúhelníka o stálé podstatě a a B a spatřuje obrazy stálém obsahu jest určitá menší kružnice | těchto dvou předmětu t ' na kouli. Jména E u l e r (f 1783), L e g e n d r e , ve společném místě C \ \ ( t 1833), MÓbi us (»Análytische Sphärik*, i jako jediný obraz ste- ; \ 1846) značí další pokroky sfériky a 3. vůbec. reoskopický. Jinak ře V novější době rozvoj 3. béře se směrem čeno, čočka P způsobí, hlavně dvojím: snaží se vlastnosti a poznatky že obraz předmětu A planimetrické rozšířiti a zobecniti pro útvary padne na to místo sitstereometrické, a v obor s. pojí mati i útvary | nice, kde by povstal vyšši a složitější, které posud elementámému obdobný obrázek při zkoumání byly nepřístupny. Nemohouce na pozorováni skutečného tomto místě o snahách těchto a jejich vý předmětu (na A foto sledcích vysloviti se šiře, odkazujeme čtenáře grafovaného) okem le k některým novějším spisům o s-ii. Rouché- vým, čočka Q způsobí Comberousse, Traité de géométrie, IIe partie: pak podobně, že obraz Géométrie deľespace (7. vyd., 1900); Hada- předmětu B padne na Č. 3988. mard, Le^ons de géométrie élémentaire. to místo sítnice, kde Géométrie dans ľespace (1901); BrQckner, ; by povstal obrázek při pozorování skutečVielecke und Vielflache (1900); Holzmílller, 1ného předmětu trojrozměrného okem pra Elemente der S. (1900 - 02, 4 sv.); Jandečka- vým. Vzdálenost obrázků A a B od čoček P Libický, Geometrie pro vyšší gymn. (5. vyd., a Q řídí se dálkou zřetelného viděni očí po 1904); Strnad, Geometrie pro vyšší školy zorovatelových, podobné nutno u různých pozorovatelů podle vzdálenosti očí od sebe reálné. Díl III. (3. vyd., 1903). Sd. S te r e o sk ia g r a fie viz S k i a g r a f i e 263a. měniti vzájemnou vzdálenost P a Q. Tak jako l o m e m při s-u Brewsterově spoS te r e o sk o p (z řec.), přístroj optický. Po zorujeme-li předmět rozložený v rovině kolmé ; jují se oba předměty 4 a B v jediný obraz C, ke směru zíráni, neliší se pozorování levým podobně lze o d r a z e m ode dvou zrcadel pookem od pozorování okem pravým. Je-li zorovati splynutí obrázků stereoskopických. však předmět trojrozměrný, pak se pozoruje Na této myšlence založil W h e a t s t o n e s. levým okem těleso vice s levé strany, pra z r c a d l o v ý . Z uvedeného vysvitá užívání s-u jako stroje vým okem vice s pravé strany a jednotlivé obrázky, vznikající na sítnicích obou očí liší r e p r o d u k č n í h o . Lze však s-u užíti i tam, se tím vice, čím předmět jc očím blíže. Tento kde skutečné zírání jest jen nepatrně stereo rozdíl obou obrázků způsobuje zvláštní vlast skopickým, jak je tomu při předmětech velmi nost jediného toho obrazu, který povstává vzdálených nebo velmi malých. Předměty v našem vědomi spojením obou podráždění vzdálené lze pozorovati dvěma dalekohledy, na dvou sítnicích v jednom společném nerv- jejichž osy jsou ve vzdálenosti několikráte stvu. Jediný obraz předmětu, který oběma větší než vzdálenost obou očí, jestliže paočima pozorujeme, má ráz t ě l e s n o s t i , vi- : prsky oběma objektivy prošlé převedeme E Ottóv Slovník Naučný sv. XXIV. 5/6 1905.

114

Stereospondyli — Stereotypie.

zrcadly neb hranoly totálně reflektujícími do okulárů ve vzdálenosti očí umístěných. Ta kovýto t e l es. sestrojil H el m h o l t z. Po dobně lze malé předměty pozorovati mikro skopem b i n o k u l á r n í m , jejž v různé úpravě sestrojili D r t i m e r a Br a u s , G r e e n o u g h , C z a p s k i a j. G r o u s i l l i e r s do rovin sku tečných obrazů, oběma objektivy t e l e s t e r e o s k o p u vytvořených, umístil značky na skle vyryté, jejichž obraz promítá se při pozoro vaní do určité h l o u b k y stereoskopického obrazu. Ze vzdálenosti těchto značek určitě na dvě místa obrazu promítnutých bylo možno měřiti vzdálenost předmětů ve směru pozo rování rozložených (hloubku předmětu). Pulfrich zdokonalil tento měřicí s. pro měřeni hloubky předmětů na základě fotografií stereo skopickou komorou zhotovených a nazval jej s t e r e o k o m p a r á t o r e m . " Podrobnosti o tomto důležitém stroji a o zajímavém růz ném jeho upotřebeni viz v »ZS. f. Instrumentenkunde* XXII. roč. 1902. Vedle zmíněných s-ů pro pozorování s u b j e k t i v n í , sestavena byla četná zařízení pro stereoskopická pozorováni o b j e k t i v n í . O všech různých těchto strojích nelze zmiňovati se na tomto místě. Tak na př pro mítnou se na velikou stěnu dva stereogrammy k sobě náležející, jeden vedle druhého, každý pozorovatel dívá se na obrázky zvláštními skly stereoskopickými, jež spojuji oba obrazy. Jednodušší methodou jest zbarvení obou dia positivů barvami komplementárními a pro mítnutí jich na jedno stínítko společné. Po zorovatel divá se brejlemi, jejichž skla jsou obdobně zbarvena komplementárně, tak že každým okem vidí jen jeden (příslušný) obraz. Složitější jsou zařízení, při nichž "obrázky stereoskopické promítají se na stínítko stří davě a pozorují zařízením, které dovoluje pouze střídavé pozorování levého obrázku pouze levým okem, pravého pak okem pra vým. nvk. S te r e o sp o n d y li jest podřád vymřelých krytolebců (S t e g o c e p h ala, v. t.) vyznaču'ící se obratli celistvými, zkostnatělými. Náežejí sem rody značných rozměrů, se zuby labyrinthodonticky složitými. Pa. S tereotom le (z řec.) uči, jak pevným hmotám udílí se určité omezení řezáním, te sáním a podobnými výkony, tedy vůbec ododnímáním hmoty od surového kusu. V už ším smyslu vyrozumívá se tímto slovem t. zv. k a m e n o ř e z (Steinschnitt, coupe des pierres), jehožto předmětem jsou stavebné konstrukce (zdi, klenby, schody), pokud se zdělávají z kamene tesaného. 5. učí tedy děliti daný celek v přiměřené díly a zdělávati tyto díly z kamene, ovšem pak i odvozovati veškeré prostředky a pomůcky, kterých vymáhá zpra cováni dílů. Stercotomickým předmětem zvláště důležitým jsou v á l c o v é k l e n b y š i k m é , při kterých se užívá buď zřízeni orthogonalného neboli pravoúhelného (appareil orthogonal), buď šroubového (appareil hélicoidal). — Některé spisy stereotomické obírají se též přitesáváním dřev za účelem

jejich spojeni neboli vazby. Po stránce hi storické možno říci, že deskriptívni geo metrie vyrostla ze s. — Literatura: Frézier, La théorie et la pratique de la coupe des pierres et de bois (1737—39); Ringleb, Lehrbuch des Steinschnittes (1844); Leroy, Traité de stéréotomie (4. vyd. od Marteleta, 1866); Graeff, Appareil et construction des ponts biais (1867); Adhémar, Coupe des pierres (7. vyd., 1874); Rouché a Brisse, Coupe des pierres (1893). Šln. S tereo ty p (z řec.), stereotypní plotna tis kací, viz S t e r e o t y p i e a srv. P i s mo l i j e c t v í , str. 795 b. S te r e o ty p ie : 1) S., s t e r e o t y p o v á n i (z řec.), pořizování kopií sazby, štočků atd. nejprve odlikou do zvláštních matric a po tomním odlitím do písmoviny. Rozeznáváme dva způsoby 3., a to pomocí s á d r y a po mocí p a p í r u ; tento druhý způsob děli se zase na s-ii t e p l o u a s t u d e n o u . Z nejdů ležitějších přednosti s. do papíru před sád rou jest, že v čase poměrné krátkém 20 až 30 minut možno zhotoviti jak matrici, tak odlitek i s připravením odlité plotny ^ster eot ypu) pro tisk, což jest výhodné zvláště při tisku novin a jiných tiskopisů netrpících od kladu. Další výhodou jest, že z jedné a též matrice možno odliti ploten několik, kdežto matrice sádrová hned při prvém odliti vy klepáváním plotny bývá zničena. Mimo to matrice papírové možno také dlouho uchovati. K tisku na strojích rotačních možno plotny hotoviti pouze z matric papírových, poněvadž posud jen tyto před odlitím hodi se k potřebnému zakulacení pro buben tis kací. S. pomocí papíru jest také velmi jedno duchá a lze ji prováděti s malými výlohami i v měřítku menším. Několik čtvrtek hed vábného a čtvrtka tiskacího nekliženého pa píru slepí se škrobovým jemným těstem na sebe a do měkké lepenky takto utvořené, pokud ještě je vlhká, vtluče se tvrdým kar táčem obraz sazby. Sazba i s přilehlou na ní matrici vsune se potom do vyhřátého lisu a suší se; když matrice úplně vyschla, sejme se a jest k odlití hotova. Ještě jednodušší jest práce tato při s-ii na studeno, kde od padá jak hotoveni matricí, jež lze dostati již hotové, tak pracné vytloukání kartáčem a zdlouhavé sušení: stačí vložiti matrici na sazbu, vsunouti obé do kalandru, zvlášt ku práci této sestrojeného, načež jedním otoče ním kliky obraz sazbv vtiskne se v dosta tečné hloubce do papíru. První pokusy se stereotypováním sazby činili van d e r Mev a pak J a n MUller, kazatel ref. církve v Lejdě, a to v letech mezi 1700—11 a po nich v roce 1725 edinburský zlatník Vi l ém Ged. Byly to však pokusy naprosto nedostatečné, obmezující se na to, že hotovou sazbu spájeli tím způ sobem, že ji ponořili až po obraz do smišeniny mastku, sádry a pájky, čimž dosáhli však pouze scelenosti a pevnosti sazby, ale nikoliv výhody s. nynější. Teprve T il loch a F o u l i s v Glasgowě v 1. 1779—84 připadli

Stereotypní — Sterkrade

115

na myšlenku hotoviti sádrové odlitky sazby, proudící horká pára), někdy i horký vzduch, a když oba tyto muže lord Charles S t a n - jehož teplota dosahuje stupňů, při kterých h o p e (v. t. 2) později v pokusech hmotně bakterie hynou, po případě i oheň. Přiklad podepřel a prof. W i l s o n vynález jejich přístrojů, v nichž teplem sterilisujeme a jichž značně zlepšil, vznikla r. 1804 s. pomoci sá známe dlouhou řadu, jest thermostat, ve kte drových matric, podnes tu a tam snad uží rém mimo jiné sterilisujeme ranlékařské pří vaná. Týmž časem i ve Francii činěny byly stroje, dále t. zv. desinfektory, prostornější mnohé pokusy se stereotypováním: tak r. 1783 stroje, v nichž šatstvo, prádlo, zásoby ob váž pařížský tiskař H e r h a n dal si zhotoviti kového materiálu sterilisujeme obyč. horkvm zvláštní měděné písmo, jehož obraz byl ne vzduch*em. (Viz Desi nf ekce. ) Nej rozšíře vystouplý, jak obyčejně, nýbrž vhloubený, nější pomůcky s. jsou prostředky l učební , na hotovou sazbu z písma takového nalil jež jsou buďto skupenství pevného nebo ka roztavenou pismovinu, čímž nabyl plotny palné nebo plynné. Z předlouhé řady některé s vystouplým obrazem písma, jak ho pro došly rozšíření největšího: z pevných iódotisk potřeboval. Byly prý to plotny sice velmi form, z kapalných lih, roztok kyseliny karčisté, ale poněvadž výlohy při tom byly ne bolové (1—3 —5%), sublimátu (1:1000), ky poměrně vysoké, způsob tento nedošel roz seliny bórové (2—4%), z plynných nejnověji šířeni. A zase jinak počínal si v téže době páry formalinové. S. však zasahá ještě dále, a v témže mistě tiskař Fi r mi n Di dot , který počinajic si tou příčinou zcela důsledně, také stereotypu dal jméno.‘I on dal si zho v čemž jí zkušenosti úspěchy svými, proti toviti písmo z kovu zvláště tvrdého, ale obrazu dřívějšku znamenitými, zcela za pravdu dá normálního, načež silným tlakem razil sazbu vají. Zaujímá v obor své působnosti i okolí v olověné plotny, čímž nabýval potřebných nemocného, lékaře a je io assistenty, tělo ne matric k odlití. Výsledek však byl přece jen mocného, zvláště pole, na kterém se ope neuspokojivý, ačkoli Didot snažil se vy ruje, dále nástroje (tyto se obyčejně vyva nález svůj udržeti a ješté r. 1794 s ploten rují a ponořuji do 3%ního roztoku kyselinv takto vyrobených tiskl své tabulky logarith- karbo lové íviz O p e r a c e]), ob vážkový materiál, mické. A po všech těchto a ještě mnohých a to muli (t. zv. mull sterilisovaný jest uči jiných pokusech vice méně zdařilých přišel něn zárodků prostým vyšší teplotou nebo způsob s. nejsprávnějši a nej účelnější, a to přísadami protihnilobnými, nejčastěji sublinynější s. pomoci matric papírových. Poda mátovým roztokem; viz Gázy), vatu, dře řilo se to r. 1829 sazeči G e n o u x o v i (v. t.) věnou vlnu, obinadla atd., drenážky (drainav Paříži, a ač s počátku vynález jeho nebyl ges), šicí materiál (hedvábí, catgut), roušky, přijat příliš příznivě, přece pro svou jedno jimiž rány se obkládají, a tampony, jimiž duchost později se ujal a užívá se ho v knih krev se vysušuje. Čím vice proniká smysl tiskárnách všeobecně. Ubk. pro nejpřisnější čistotu v lékařstvu při všem, 2) S., místnost, kde se stereotypuje, t. j. co jakkoli souvisí s nemocným, zvi. ranou, kde se zhotovuji tiskací plotny stereotypní. tím vice vítězí a půdy nabývá asepse, která 8 t e r e o t y p n i (z řec.), stálý, n e z m ě n ě n ý obcházejíc prostředky lučební spokojuje se (na př. s. vydání knihy); v přeneseném smysle a vystačí obyčejně s prostředky tepelnými. u s t á i e n v , b e z e z mě ny , š a b l o n o v í t ý , I tu pak poslední dobu zjednává si půdy po na př. s. f r a s c , ustálené rčení, s. o d p o čínáni suché, kdežto dříve rána bývala za plavována roztoky protihnilobnými měrou v ěď , pořád stejná odpověď. rozsáhlou. Dnes vystačuje se ponejvíce su 8 t e f i e e viz S t a r č . 8 t e r i £ m a (mn. č. s t e r i g ma t a ) , řec., chými tampony sterilisovánými, suchými rouš s t o p k a , s t o p e č k a , viz Rzi, str. 456b, a kami atd., aspoň na klinikách. V praxi ven B asi d i o my c e t y . kovské, kde přicházejí nemocní do rukou léka S t e r i li o o n [-kon], přístroj, viz Mléko, řových nečistí, posud to možno není. Prtrk. str. 460 b (s vyobr.). O s-ci ml éka viz Mléko, str. 4576 si.; S t e r l l i s a e e (z lat.) je čásf desinfekce o s-ci v bakteriologii viz B a k t e r i o l o g i e , (antisepse, po případě asepse) a znamená str. 124 6. S te r ilisá to r , přístroj, viz Mléko, str. v obyčejném běžném slova smysle soubor opatřeni, jimiž nástroje lékařské, ob vážkový 460 6. materiál atd., též výživné půdy, mléko k vý S te r iliso v a ti (z lat. a fr.), učiní ti ne živě kojenců sloužící atd. zproštujeme mikro ú r o d n ý m, n e p l o d n ý m, pak zni či t i v zá organismů, zvi. choroboplodných, a jejich zá r odku, p r o v á d ě t i s t e r i l i s a c i ^v. t.i. S te r ilita , s t e r i l n o s t (z lat.") v lék. viz rodků, jež na nich lpí nebo lpěti by mohly. Věci ty zbavujeme těchto mikroorganismuv N e p l o d n o s t . — V přeneseném smysle neumrtvujíce je. K tomu máme prostředky p r o d u k t i v n o s t , n e v y d a t n o s t , pakj atrojí: 1. činitele l uč e bní , 2. me c h a n i c k é l o v o s t ( m ě l k o s t , c h u d o b a ) myšlenek. S te r iln í, z lat., n e p l o d n ý , pl a n ý , j a a 3. vlivy t e p e l n é . Nejjednodušší jsou me d iá n i c k é : je to voda, kartáč a mýdlo. l ový (těž v přenes, smysle), n e p r o d u k Voda, je-li přiměřeně horká, je zároveň čá tívni, málo tvůr čí. stečně i činitelem tepelným; mýdlo má doj Stěrko v ic e viz S t r k o v i c e jisté míry i význam sterilisačniho prostředku | Sterk rad e, průmyslová vesnice v okrese lučebního. Z vlivů t e p e l n ý c h ovšem jediné j ruhrortském prus. vlád. obvodu diisseldorfspolehlivá je vyšší teplota (var, po případě' ského, na trati S.-Ruhrort a Obcrhausen-

116

SterlecT — Stern.

Emmerich prus. stát. drah, má 15.000 obyv. zejm. v H orm ayrově »T aschenbuchu* (1830) (1900), katol. a evang. kostel, chudobinec, a *Archivu* (1833) a v top ogr.-dčj. díle Řerozsáhlou železárnu, z nejstarších závodů toho ! h o ře W olného. Zanechal po sob ě četnou druhu na pevnině, již r. 1808 založenou. hist. hnihovnu a důležité sbírky historického materiálu. Dále jsou tu slévárny, cihelny, mlýny a j. S terlsď (rus. stěrljaď), j e s e t e r ma l ý B te rn : 1) S., ves v Č echách, hejtm . Kr. (Acipenser ruthenus L.), viz J e s e t ř i . D vůr n. L., viz H v ě z d a 2). — 2) S., víska S te r lin g , mince anglická, původně t., hejtm . a fara Kaplice, okr. a pš. Vyš. B rod; zvaná e a s t e r l i n g (viz E a s t e r l i n g s ) , zná 4 d., 32 obyv. n. (1900). — 3) S. (česky má již koncem XII. stol., kdy byla malou H v ě z d a #Z l a t á ) , ves t., hejtm . a okr. Žlu mincí stříbrnou, kterou razili pregéři od vý tíce, fara Ú drč, pš. Bochov; 14 d., 54 obyv. n. chodu přišedší (buď z Německa neb z Nizo (1900). 8 U r n : 1) S. A b r a h a m , m echanik pol. zemí). Tyto easterlingv byly napodobovány také v sev. Francii, v Nizozemí, na Rýně a í (* 1769 v H rubieszowě — f 1842 ve V ar ve Vestfálsku. Podle jiných slovo s. pochodí šavě). Vyučil se půvo d n ě hodinářství, p o od star (hvězda), poněvadž na mincích byl zději studoval m athem atiku a vynalezl přeražen kříž se 4 žezly, což podobalo se hvězdě. ! dem pohyblivý triangl se dvěm a škálami, Posud zachovalo se jméno toliko v názvu li k te rý se stal měřičům a dělostřelcům d o b ro u b r a s t e r l i n k ů (viz L i b r a , str. 1034&). Na náh rad o u za n epohodlný stůl, pak zvláštní ostrově Maltě mají vedle britské měny ještě stroj počítací, zdokonalený r. 1815, jímž měnu stříbrnou zv. l i r a s t e r l i na po 20 sol ! vzbudil p o zo rn ost u čeného světa. R. 1817 dech, sold po 12 denárech, v ceně 23 20 K. j stroj te n je ště rozšířil p ro počítání se zlomky, S terlin g , město v severo-amer. státě j Zprávy o těchto a o jiných svých vynálezech Illinois, hrab. Whitside, nad Rook-Riverem, podával do >Roczniků tow arzystw a przyjakřižovatka drah, má 6309 obyv. (1901), zabý I cióí nauk*. Byl ta ké znalcem staro hebrejsk é vajících se hlavně průmyslem, jemuž vodo I literatury a r * 1825 byl povolán vládou, aby ! pro ved l ú pravu nábož. a vychovatelských za pády Rook-Riveru dodávají hnací síly. S te r lin g : 1) S. J o h n , básník a spiso řízení židovských v král. Polském. vatel angl. (♦ 1806 — f 1844), syn kapitána | 2) S. D a n i e l , pseud. Marie Cath. Sophie E d w a r d a S-a (* 1773 — f 1847), spolupra i de Flavigny, h rab ěn k y d ’A g o u l t (v. t.). covníka čas. »Times« (»Thunderer of the Ti I 3) S. M o ř i t z, m athem atik něm . (* 1807 mes*), byl knězem a později spisovatelem. ve F ran k fu rtě n. M. — t ? v Gotinkách). Sepsal román Arthur Conigsby (1833); Poems S tudoval v G otinkách, k d e se stal r. 1829 (1839); satir, báseň The election (1841); truchlo- soukrom ým d ocentem , r. 1849 mim ořádným , hru Stafford (1843) a zůstavil Twelve letters r. 1859 řád n ým professorem m athem atiky. by J. S. (1851) a The onyx ring (1856). Sou I N apsal: Darsiellung der populáren Astronomie bor prosy S-ovy vydal Hare (Essays and ta- (1834); Combinatorische Bemerkungen (1846); les, 1848, 2 sv.), životopisy Hare (1848) a Car- ' Lehrbuch der aigebr. Analysis (1860); Zur Theo\ rie der Euler schen Integrále (1847), n ehledě lyle (1851). ku přečetným článkům v »Journale« Crel2) S. Wl a d y s l a w, básník polský (♦ 1876), známý svými básněmi Dr\e\vo\ S^arytka; Me- j leově. lancholja; Miod^i; Bur\a górska; Hymn do . 4) S. J u l i u s , hud. skladatel a dirigent kobiety a Hymn do nátury. R. 1899 vydal vý j něm. (* 1820 ve Vratislavi — f 1883). Již jako 9letý chlapec vystoupil ve veř. konceitě jako bor svých poesii v Krakově. B těrlitam ak, rus. úi. město ufimské gub. houslista, od r. 1834 byl na berl. akad. umění v krásné poloze nedaleko ústí soutoku řeky žákem hud. theoretika Rungenhagena a učitele S t ě r l e a Aškadaru do Bilé (Bělaja). Má komposice Bacha. R. 1843 dostalo se mu od 15.538 obyv. (1897), značný průmysl (vydělá kr. Bedřicha Viléma IV. stipendia, S. odebral váni koží) a obchod; 3 školy. — Ú j e z d : se do Drážďan, kde se učil zpěvu u Miksche, s t ě r l i t a m a c k ý má na 21.271 km* 331.949 pak do Paříže, kde vzbudil nemalou pozor nost jako dirigent něm. Gesangvereinu. obvv. (1897'). Pp. s t e r ly A n d r e a s , místopisec a historik R. 1847 vrátil se do Berlína, kde založil pě morav. (* 21. list. 1779 v Jihlavě — 26. pros. vecký spolek posud po něm jmenovaný. 1852 t.). Po studiích gymn. ve svém rodišti, R. 1850 založil s Kullakem a Marxem konser filosofických a práv. ve Vídni a v Olomouci vatoř, kterou od r. 1855 až do své smrti samo vstoupil do služeb obce Jihlavské, kde vl e statně řídil. V 1.1869—71 řídil také berl. Sintech 1813—45 působil jako magistr, rada. fonic-Kapellc, v 1.1873 - 75 Kapelle d. ReichsVedle svého povolání zabýval se studiem věd hallen. S. složil řadu písni, pak zejména Četná přírodních, zeměpisu, ale hlavně historii a cvičení pro \pév%Srv. R. S , Erinnerungsblätmístopisem Jihlavy. Z těchto studii vzešlv: ter an Julius S. (1886). Drangsale der Stadt Iglau unter der schwedi5) S. Adol f , původně Adolf E r n s t , bás schen Zwingherrschajt (1828); Erinnerung an ník a literární historik něm. (* 1835 v Lip die Jran\ós. Okkupation der Stadt Iglau im sku), studoval v Lipsku a v Jeně, načež usa J. 1 8 0 S (1849) ; Kur^gejasste Landesbeschrei- dil se v Drážďanech (1865), kdež dosáhl bung von M&hren fúr Volksschu.en (1850). Dě mimořádné ^1868) a řádné (1869) professury jiny Jihlavy (3 díly), sahající po dobu Marie dějin literárních na polytechnice. V 1. 1866 Terezie, nevyšly tiskem; ukázky uveřejnil až 1867 vydával v Berlíně »Bibliothek des

Sterna — Sternberg.

117

XV111. Jahrhunderts* (7 sv.). Z liter, prací, načež byl auskultantem v Jurjevě a železn. jeho uvésti jest: Gedichte (1855, 4. vyd. 1900);! úředníkem v Re valu, kdež byl i žurnalisticky epos Joh. Guttenherg (1873, 2. vyd. 1889); j činný. R. 1880 přišel do Němec, pak jako výprav, báseň Wolfgangs Rómerfahrt (1895); žurnalista do Sev. Ameriky a vrátiv se (1885) novellistické sbírky Am Kónigssee (1863); Hi- do Evropy, pobyl v Anglii, v Paříži, v Basistorische Novellen (1866); Neue Novellen (1875); j leji a v Curichú, kdež studoval lékařství a Aus dunkeln Tagen (1879); Venetianische No- filosofii a redigoval »Ztlricher Volksblatt«. vellen (1S86); A uf der Reise (1890); Vier No•! Od r. 1898 žije v Horních Rakousich. Vydal: vellen (1900); Vor Ley'den a Der Pate d.Todes Proletarierlieder (1885); Der Gottesbcgriff in (1904); romány Die let\ten Humanisten (1880); j der Gegenwart und Zukunjt (1887); básně Ohne Ideále (1882); Camoéns (1886) ; Die Aus- ; Stimmen im Sturm (2. vyd. 1888); Excelsior, gestossenen (1904), i práce dramatické. Jako , nové básně (1889); básně Hóhenrauch (1890); historik literární publikoval: Geschichte der j črty Von jenseits des Meeres (1890); básně neuem Litteratur (1822—85, 7 sv.); Geschichte I Sonnenstaub (1890); Ausgewáhlte Gedichte der Weltlitteratur (1889); životopisné obrazy (1891); Nebensonnen (1892); epos Die Insel a črtv Aus dem X V III. Jahrhundert (1874); Ahasver* (1893); básně Mattgold (1893); StimKatechismus d. allgemeinen Litteraturgeschichte men der Stille, myšlenky o Bohu, přírodě a (1874, 3. vyd. 1892); Zur Litteratur des Ge- , životě (1894); román Walter Wendrich (1895); genwart (1880); biografie H. Hettnerovu (1885), Dagmar, Lesseps und andere Gedichte \1896); O. Ludwigovu (1890); Beitráge %ur Litteratur- Walter Wendrichs neue Lieder (1897); Lieder geschichte des XVII. u. X V III. Jahrh. (1893). eines Buchhándlers (1898); drama Diomed Studien litr Litteratur der Gegenwart (1895). ( (1899); Waldski^en aus Oberósterreich (1901); Vydal Haufřa, Herdera, Ch. G. a Th. K ô r-: básně Abendlicht (1901); Das Richtschwert von nera, výbor z Goethe, O. Ludwiga (s E. Tábor und andere Novellen (t. r.); básně BluSchmidtem), Hebbela, P. Cornelia (2. v y d ., men und Blit^e (1902); Typen und Gestalten 1904), Goethovy a Schillerovy Xcnie a nové ! modemer Belletristik und Philosophie (Linec, vydání Vilmaróvých dějin písemnictví ně- i 1902); básně Sonnen Wolken (1903); aforismy meckeho, k nimž připojil samostatný a cenný Indiskretionen (1904). K tomu se druží řada doplněk Die deutsche Nationallitteratur vom ; spisu sociálně politických. Tode Goethes bis fv r Gegenwart (5. vyd. 1905). | S te r n a , ro d r y b á k ů (srv. H y d r o c h e l i T é ž vydal k o rresp o n d en c i Lisztovu s K. Gil- | d o n ) či m o ř s k ý c h v l a š t o v e k , čítající lem (1903). R. 1881 pojal za c ho t M a r k é t u ! 40 d ru h ů , jejichž blány plovací jso u p o n ěk u d H e r r o v o u (M argaretě H err, *1887 - f 1899), v y k ro je n y ; o p e ře n i n a tvářích po stran ách p ia n istk u , žačku Lisztovu a Kláry S c h u m a n - j zobáku sahá dále nežli n a slemeni. O cas n o v é ; její životopis o d S -a vyšel r. 1901. | je s t silně vidličnatý. V ětšina d ruhův obývá 6 ) S. (CrepRb) A. V., p seu d o ny m A l e k s - pobřeží m ořské, jen n ěk teré žiji u vod nitroa n d r y A l e k s ě j e v n y V e n k s t ě m o v é , | zemských. V mládí jso u ptáci bili, te m n ě sp iso v ate lk y rus. (* 1844), d cery statk áře i k rop en atí a skvrnití, v ro u ch u vybarveném g u b . orlovské. N. D. Chvoščinská (pseud. V. jso u většinou bili, často s černým tem enem K restov sk ij) přiměla ji k činnosti literární, hlavy a šedým i křidly. Hnízdí se na písčiO d r. 1880 otiskovala povídky v růz. časo- nách, kam snášejí žlutošedá neb olivově šedá p is e c h a o so bě vydala: Tri pověsti; Brak vejce h n ěd ě skvrnitá, a živi se hlavně rypoljubvi; Očnii/0 korunu a lásku* (La Dame de Monsob em i veliký, ale vičko žaberní neúplné a reau), Jacobscnův román »Niels Lyhne* a i. ploutvičku tukovou, ač někdy zakrnělou. K ro -; S t ě r i , rybnaté j e z e r o v Rusku, v ostasmě rodu Chauliodus Bl. Schn. (v. t.) náleží sem kovském újezdě tverské gub.; jest asi 13 km na př. Stem optyx diaphana Herm., rybka zdéli dlouhé a místy přes km široké; protéká je jen as 6 em, těla střibrobílého, lysého, se | řeka Volha, jež prameni se nedaleko asi stran smáčklého a vysokého, ale vzadu náhle 10 km od severního konce jezera. Při jezeře Pp. sníženého; ploutve jsou malé, před hřbetní leží starobylá o s a d a t. jm. S té sio h o ro s , lyrický básník řecký (* 640, ploutvi jest zakrnělá ploutev ostnitá a v če listech jsou zuby v několika řadách. Žije t 555 př. Kr.), žil v Himeře na Sicilii (odtud v tropických končinách Atlantského okeánu. H i m e r s k ý , ač rodištěm jeho byla snad loPodobný Argyropelecus hemigymnus Cocc., kerská osada Matauros v Itálii) a zemřel žijící ve Středozemním moři a v Atlantském v Kataně, kam utekl se před tyranneru akraokeáně, má zuby v čelistech jen v jedné gantským Falaridem. Tento stíhal jej, poně řa d ě ; od obou těchto ryb liší se Coccia ovata vadž S. varoval Himeřany, by nesvěřovali se GQnth. ze Středozemního moře zejména tím, Falaridovi. Poesie chorická (sborová) má ve že nemá zakrnělé ploutve ostnité před ploutvi S-ovi, jehož básně tvořily 26 knih, svého hřbetní. Br. hlavního zástupce a pěstitele, proto prý ob fft« rn te ic h , osada v Čechách v hejtm. držel název S. ( = mistr sborů) místo svého jména T e i s i a s . Ve svých zpěvech sboro iitomyšlském, viz Hvě z da 3). S te r n u m (lat., z řec. oxéqvov), p r s n í vých, které po prvé zavedl na Sicilii, pěsto neboli h r u d n í k o s f (v. t.), u ptáků kobylka. val hlavně mythos hérojský; avšak neome zoval se obyčejným podaním mythickým, 8 t e r n n t a t i o [-tácio], lat., kýcháni . S te r o p é , jedna z Pleiad, matka (podle jiné nýbrž mythy podle potřeby pozměňoval. báje manželka) Oinomaova, srv. P l e i a d y , Pěkným dokladem toho jest jeho palinódie na Helenu (viz Pa l i n ó d i e ) . Básně jeho byly H ippodam eia a Oinomaos. většinou lyrické eposy, jež byly přednášeny S tero p éft, jeden z K y k l o p ů (v. t.). S t e r r o k o v (něm. Sterrometall), slitina o veřejných slavnostech měst Velikého Řecka. skládající se z 55 dilů mědi, 41 d. zinku a Tak jeho Záhuba Ília líčila na základě míst 4 d. železa. Jest barvy žluté, tažná, kujná, ních pověstí příchod Aineiův do Itálie, jeho slévatelná, pevnosti v tahu podobné jako Oresteia skýtala látku pozdějším básníkům tragickým; ve svých básnických povídkách kov Eichův a Muntzův (viz Mosaz). 8 t e r t o r , novolat., c h r č e n í , chr ápání . milostných po prvé uvedl pastýře Dafnida, S t e r z i s g , okr. město v Tyrolsku u již. s nímž v pozdější idylle přečasto se shledá paty Brenneru, v hejtm. brixenském nad ř. váme. I umělci výtvarní brali podněty z básní Eisackem a při želez. dr. Franzensfeste-In- S-ových (na př. Polygnótos). Zlomky básni špruk, má 1672 obyv. větš. něm. (1900), got. jeho sebral Bergk, Poetae lyrici "raeci (4. vyd., kostel, klášter kapucínský (r. 1636 založ.), 1882); něm. překlad Hařtunguv v Griech.

120

Stésimbrotos — von Steuben.

Lyriker (1. sv., 1855). Srv. O. Crusius, Com- | silej-Zell baden. stát. drah, má 2542 obyv. racntationes Ribbeckianae, str. 1—22; Seeli- | (1900), katol. kostel, slévárnu, přádelny na ger, Die Ueberlieferung der griech. Helden- bavlnu, výrobu hedvábných niti a stuh. — sage bei S. (1886); Rizzo, Questioni Stesi- 2) S., ves ve virtemberském okr. neckarcoree, Vita e scuola poetica (1895); L. Ra- ském, má 2005 obyv. (1895) a ústav pro dermacher, Jenseits im Mythos der Hellenen slabomyslné a choromyslné, umístěný v býv. (1903), str. 125 si. O poměru 9-a k t. zv. zámku. Na blízku zříceniny Y b e r g u . desce Ílijské (tabula Iliaca) v museu kapitolS tetten h eim J ul i us , humorista německý ském srov. Paulcke, De tabula Iliaca quae- (* 1831 v Hamburce), studoval filosofii v Ber stiones Stesichoreae (1897). -ler. líně, vydával *Almanach zum Lachen (1858 S té s im b ro to s , dějepisec řecký, pocházel až 1862), založil v Hamburce a pak v Berlíně z Thasu a žil v Athénách za doby Kimónovy vycházející humoristický list »Wespen« (1862 a Perikleovy. Počítá se mezi t. zv. mladší si.) a štutgartský měsíčník *Das humoristilogografv. Napsal spis o Homérovi (yivoq sche Deutschland* (1885). Vytvořil typ zpravo *Opijgov) a dále politický pamflet o Themi- daje válečného Wippchen in Bernau, jehož stokleovi, Thukydidovi a Perikleovi, který sebraných zpráv vyšlo 15 sv. (1878—1901) zabýval se hlavně jejich soukromým životem se 2 sv. Wippchens Gesammelte Gedichte (1889 a neoceňoval po zásluze jejich působení ve až 1894). Jiné práce S-ovy jsou: Muckenichs řejné. Spisu toho použil Plutarch v životo Reden und Thaten (1885); Brotlose Kúnste pisech těchto mužů. Jiné dilo S-ovo s ná (1890); Humor u. Komik (1891); Wippchen in zvem nsg\ třÁftwr se nezachovalo. Srv. C. Chicago (1893); Ein lustig Buch (1894); HeiMtiller, Historicorum Graecorum fragmenta, tere Erinncrungen (1895); Humoresken und Satiren (1896); Tausend Ein- u. Zwei\eiler II., str. 52—58. O. J-i. S tě s s s lj (Qreccejib, nesprávně též S t ó s - (1896); Burlesken (1899); Lustige Gesellschaft, sel) A n a t o l i j Mi c h a j l o v i č , generál rus. komische Vortráge (1900); Der modeme Knigge (* 10. čce 1848 v Petrohradě). R. 1864 vstou- I (3 sv., 1899—1902) a j. S te tte n h o f viz Š t ě t i n o v. pil do armády. Účastnil sc války rusko-tuS te ttin : 1) S., město pruské, viz Š t ě t i n recké r. 1877—78. R. 1889 poslán byl jako plukovník do Sibiře a tam postoupil r. 1899 a srv. Haff. 2) S., ves slezská, viz Š t ě t i n a . na generálmajora. Za výpravy do Činy (1900) 8 teu b L u d w i g , spis. něm. (* 1812 — velel 9. brigádě východosibiřské a účastnil se osvobozeni Těncinu (Tien-tsinu), ohrožo f 1888). Studoval v Mnichově filologii a vaného boxery i čínským vojskem pravidel práva, byl v 1. 1834—36 úředníkem kanceláře ným. Po válce povýšen na generállieutenanta vladařské v Nauplii v Řecku a pak úřední (1901), postaven v čelo 2. divise pěchoty kem v kanceláři státního kancléře v Athé (1903) a na začátku války rusko-japanské nách, od r. 1836 advokátem a v 1. 1863—80 jmenován velitelem pevnosti Port Arthuru | notářem v Mnichově. Studoval zejména země (1904). Připadl mu těžký úkol hájiti této pev alpské a jejich poměry cthnografické. Vydal: nosti proti japanskému vojsku, které poč. Ueber die Urbewohner Rhátiens und ihren Zukvětna začalo útoky na ruská postavení. S. sammenhang mit den Etruském (1843): Zur poražen u Kin-čau (26. kv.) a zatlačen pone rhátischen Ethnologie (1854); Die oberdeutschen náhlu až po samu pevnost (v čci). Po dlou-! Familiennamen (1870); Zur Namen- u. Lan deshých bojích, v nichž Tapancům podařilo se kundě der deutschen Alpen (1885); Zur Ethno dobýti nejdůležitějších posicí ruských, S. logie der deutschen Alpen (1887); Drei Somkapituloval. Dne 3. ledna 1905 podepsána mer in Tirol (1846; 2. vyd. 1871, 3 sv.); smlouva, podle níž pevnost se všemi záso Herbsttage in Tirol (1867); Bilder aus Griebami padla do rukou japanských a vojsko chenland (1841, 2 d.); Novellen u. Schilderunvzato do zajetí. Jen důstojníkům povolen ná gen (1853); román Deutsche Traume (1858, vrat do vlasti, dají-li čestpé slovo, že n e - , 3 sv.; 2. vyd. 1888); Der schwar^e Gast, pří účastní se dále války. S., jenž ještě za oblé-1 běh tyrolský (1863). Sebral své KleinereSchrifháni byl jmenován gen. pobočníkem carským, ten (1873—75, 4 sv.), Lyrische Reisen (1878) použil této výhody a vrátil se do Ruska, i a Gesammelte Novellen (1881; 2. vyd. 1883). kdež bude postaven před vojenský so u d .! K autobiografii jeho připsal Felix Dahn Veřejné míněni zasypávalo S-a s počátku »Ueber Ludwig S.« a vydal obé v Schottchválou pro jeho udatné hájení pevnosti; länderovč *Deutsche BiichereU (1883). von 8 teu b en : 1) v. S. [stjúb'n] F r i e d r i c h avšak spolubojovníci jeho pronášejí proti němu těžká obvinění, vytýkajíce mu zejména Wi l h e l m A u g u s t H e i n r i c h F e r d i n a n d , generál amer. (* 1730 v Magdeburce — f 1794). předčasnou kapitulaci. S t$ szew o , mestys v prus. vlád. obv. po Byl syn pruského důstojníka a sám vstoupil znaňském, okr. wraclavském, má 1448 obyv. r. 1747 do voj. služby pruské. Po válce sedmi (1900). R. 1848 srazilo sc tu pruské vojsko leté vystoupil (1764) a byl 10 let dvorským maršálkem u kn. Hohenzollern-Hechingens povstalci polskými. S te th o s k o p (z řec.) viz S l u c h á t k o , ského. Dvorské pletichy přiměly jej k resigA u s k u l t a c c a P h o n o s k o p (fonoskop). ( naci. R. 1777 franc. ministr vojenství SaintGermain přiměl jej, že s jinými důstojníky Š tě tin , ves čes., viz C t ě t í n . S tette n : 1) S., ves v badenském okr. lór- odplul do Sev. Ameriky pomahat americkým rašském, pří trati Lórrach-Sv. Ludvík a Ba-1 bojovníkům za svobodu k vitězstvi nad An-

Steubenville — Stevens.

121

gliL Kongress americký jmenoval jej gen. • graphia Peáicularis (1823, sc 17 tab.); Verins{>ektorem vojska. S. věnoval se tomuto I ^eichnis áer auf áer taurischen Halbinsel wildúkolu s příkladnou horlivosti a jeho činnost wachsenden Pjlan\en (1856—57). Napsal též byla provázena úspěchem, ač mu bylo pře- knihu o hedvábnictví (1802 a čast.). 8 te v e n i: 1) S. [stéfens] P i e t e r, malíř konávati nemalé překážky. Mimo to S. účast nil se též operaci válečných, zejména při do : holi., viz S t e e v e n s . býváni Yorktownu (1781). Když byl sjednán ' 2) S. [stívenz] Ca t h e r i n e , provd. Cr owemír, S- po dlouhém jednání obdržel od Spoj. ! o vá, spisovatelka a spiritistka angl. (♦ ok. 1800 O bcí pensi 2500 doll. Stát newyorkský, vir- í v Borough-Greenu v Kentu — t 1876). Pro ginský, pennsylvanský a newjerseyský daro vdala se r. 1822 za plukovníka Crowea a zavaly mu pozemky Na jednom z nich, v Oneida !bývala se především literaturou, debutujíc County (N. Y.), S. se usadil a také zemřel, 1r. 1838 tragédií Aristodemus; potom psala ro byv raněn mrtvicí. Srv. Kapp, Leben des mány, jako Manorial rights (1840) a Advenam er. Gen. Friedr. v. S. (1858). J.F. i tures oý Susan Hopley (1841, 3 sv.), jež setkaly 2 ) von (de) S. Charl es Gu i l l a u me | se se značným úspěchem. Nejlepší její po A u g u s t H e n r i F r a n g o i s Loui s, baron, vídka jest Lilly Dawson (1847). R. 1845 pře histor. malíř franc. (* 1788 v Bauerbachu ložila z něm. Just. Kernera The seeress of u Mannheimu — f 1856 v Paříži). Jeho otec, Prevorst a zabývala se posléze zvířecím mag původně důstojník virteraberský, stal se pod- netismem a spiritismem. Její spisy v té pří v ruských službách a S. vzdě- čině: The nightside of nature, or ghosts and Í>lukovnikem ával se nejprve na "akademii v Petrohradě, ghostseers (1848; 2. vyd. 1852, 2 sv.); Light pak v Paříži u Lefěvrea a Gérarda. R. 1834 I and darkness, or the mysteries of life (1850, stal se prof. kreslení na pařížské polytech- ! 3 sv.: 2. vyd. 1856); Ghosts and fam ily lenice. ale r. 1844 povolán od cara Mikuláše gends (1859) a Spiritualism and the age we live d o Ruska a teprve po 10 letech vrátil se do in (1859) způsobily svého času sensaci a byly Francie. Z jeho obrazů vynikají: Petr Veliký překládaný. Zmínky zasluhuji ještě romány: na je\eře Ladofském (1812), zakoupený Napo- , Pipies warning (1848); The adventures of leonem I.; Merkurius uspává Arga (1822); a beauty (1852, 3 sv.); The adventures of Vzbouřeni střelců (1827); Smrt Napoleonova a monker (1861) a Arthur Hunter and his first o Alkaiovi (otci Amfitryónově) a Élektryónu otci Alkménině) třetí syn Perseův a Andromedin, zplodil E u r y s t h e a (v. t ), jehož po rod (v 7. měsíci) uspíšila Héra, aby se ne klk. dostalo vlády Hérakleovi. S th en ie, z řec., sí l a, s v ě ž e s t t ě l a , opak a s t h cni e (v. t.). V dnešním lékařství označení neužívané. S th en n is, řecký sochař ve IV. stol. př. Kr., spolupracovník L e ó c h a r ů v (v. t.) a vrstev ník Skopův i Praxitelův (srv. Ř e k o v é , str. 514 6). S th en ó, jedna z Gorgón (viz Gor gó). St. H il., bot. zkratek, jimž se značí Augus in Frangois César P r o u v e n s a l , zvaný Auguste de S a i n t - H i l a i r e (v. t. 2). Stib& vý ( st ibavý), čes. výraz za lat. peristalticus. O s - v é m p o h y b u v lék. viz P e r i s t a l t i c k ý pohyb. S tlb ik o n it viz S t i b l i t h . S tib ln viz A n t i m o n o v o d í k . Stibio-k&li-t&rt&ricum (lat.), k á m e n d á v i v ý (viz Ká me n, str. 8416).

Stftbiom, chem. značka 56, viz A n t i mo n 2). S tib lith č. s tib ikon i t jest minerál, jenž vzniká okysličením antimonitu; jest jemnozrný až celistvý, barvy nažloutle bilé, citró nové neb sírové; obsahuje antimon, kyslík a vodu, snad v poměru / / a56,Os se 74*52% antimonu, 19*89 kyslíku, 5*59 vody. Podobný s-u jest o k r a n t i m o n o v ý , snad jeho zrnitá odrůda. Naleziště jeho v Čechách Příčov u Se dlčan a hora Plešivec u Berouna, dále Krem nice, Felsóbánya v Sibiňsku a j. Fr. Sl-k. S tib n it viz A n t i m o n i t . B tibor, stčes. a pol. j m. osobní = Č s t i b o r , Ctibor.

Btibor z t S tlb orzyo (též C t i b o r , lat. Styborius de Stiborich a pod. zvaný), uher. velmož, syn S^dziwoje, vojevody kališského, miláček uher. krále Sigmunda, s nímž přišel r. 1386 do Uher. R. 1388 obdržel hrad B e č k o v nad Váhem a stal se županem prešpurským, později i nitranským a třen-' čanským a vévodou sedmihradským. Jelikož se účastnil činně všech vojenských podniků Sigmundových a všelikou jinou pomoc to muto králi poskytl, byl odměněn ještě jinými hodnostmi a značným bohatstvím. Lidová pověst činí jej mylně zakladatelem Beckova a klade jej do doby kr. Matiáše (skončil prý svůj Život plný ukrutenství uštnut byv hadem do očí u studánky, u které usnul); ú Slováků je prý dosud S-ova k u c h y n ě pořekadlem. Starší jeho syn stal se biskupem jágerským, mladší (též S. zvaný) napadl r. 1430 u Trnavy husity, s nimiž Prokop Holý vtrhl do Uher. Smrti jeho r. 1434 vymřel v Uhrách rod S-ův. Skč. S tib ral: 1) S. F r an z, právník rakouský (* 12. list. 1854 ve Vídni), vstoupil r. 1877 do ministerstva obchodu a osvědčil se tu záhy jako výborný znalec celních záležitosti, jakož i rakouských a cizích průmyslových poměrů, tak že mu svěřena důležitá meziná rodní vyjednávání a tarifové reformy. R. 1891 jmenován sekčním chefem v ministerstvu ob chodu, 2 . říj. 1899 za ministerstva Claryova a pak Wittkova správcem min. obchodu. Od 15. ledna 1900 jest opět sekčním chefem, r. 1904 byl kommissařcm rak. oddělení na výstavě v Saint Louis. 2) S. Jiří, architekt a malíř čes. (* 1859 v Praze). Vystudovav českou reálku, věnoval se architektuře u prof. Zítka, jehož ’byl po tom assistentem. Po studijních cestách po Evropě vstoupil do praxe stavitelské. R. 1886 jmenován professorem na c. k. umělecko průmyslové škole v Praze a r. 1897 ředite lem téhož ústavu. Provedl dekorativní úpravu vlaků pro císaře rakouského a pro krále ru munského, zajímavou (v české renaissanci provedenou) přestavbu zámku v Průhonicích a ve Stiřimi, přestavbu kostela v Trmici, stavbu paláce kněžny Ščerbatové v Rusku, budovu státního monopolu lihového, elek trické stanice, tržnice a řadu obytných sta veni tamtéž, stavbu dvou domů činžovních v pražské assanaci. Návrhy jeho na stavba

. Stickeen - Stieda

125

Živnostenské banky a obecni dům u Prašné 2) S. Mi l os l a v, právník čes. (* 16. ún. brány byly poctěny cenou. Na jubilejní vý 1865 ve Slaném). Absolvovav r. 1883 akad. stavě v Praze r. 1891 obdržel čestný diplom, gymn. v Praze, věnoval se studiu právnic n a světové výstavě v Paříži r. 1900 stříbrnou kému na české univ. t., byl r. 1889 povýšen a n a výstave v St Louis zlatou medailli. na doktora a od r. 1897 jest advokátem ve R. 1901 jmenován rytířem řádu želez. kor. Slaném. Konav studia v rak. archivě státním III. tř. Přispíval illustracemi do Ottových pu zemském, vydal v ^Rozpravách* České akad. blikaci >Narodni Divadlo*, »Čechy«, >Zlatá (roč. IX., tř. I., č. 1.) r. 1901 spis K vývoji Praha« a do >Světozora«. S-ovy aquarellové správy. Vliv Českých fivlův na správu v Dol. studie i cest, zejména po Itálii, byly vysta a Hor. Rakousich a její význam pro rak. exe veny souborně v praž. Rudolfině r.’ 1886 a kuční process, ve kterém studoval vliv vlády hned při této příležitosti se ukázalo, že S-a krále Přemysla II. na právní poměry rak. poutá stejně malebnost a barvitost, iako umě a ve zvláštním exkursu řešil sp*rnou dosalecký význam italských architektur. Později vad otázku o vzniku kratšího znění rak. k nim přidružil krymské, kavkázské, perské, >Landrechtu«. R. 1902 stal se docentem něm. maurské a španělské (na př. Pohled na Elche práva na čes. universitě v Praze. V knihovně na výstavě v Rudolfinu 1900), vynikající pre- ♦Sborníku věd právních a státních* vydal cisností kresby, živostí barev a hbitou obrat Uhra\ovaci kapitál služebnosti a reálních bře ností štětec. Z novějších jeho aquarellů dlužno men (1902), ve ^Sborníku* pak: Počátky praeuvésti zejména Zámek v Průhonicích; Motivy notace (1902); Terminus monere (1903); Původ { assanace; Hřbitov v Kdjově a j. a povaha úkojného práva podle rak. ex. řádu (1904); mimo to napsal r. 1904 Ručení \a fltio k se n [stikin] viz S tik i ne. B tlo k o l J o h a n n G u s t a v , prot. theolog škody { poklesků úřednických (otisk ze Zpráv a orientalista (* 1805 v Eisenachu — f 1896), českého právnického sjezdu). D o »Právnika«, stal se r. 1827 docentem, r. 1830 mimořád ♦Sborníku* a »Právnických Rozhledů* při ným a r. 1848 řádným prof. řečí orientálních, spíval referáty. lllavní díla: Handbuch {ur morgenlánd. Mún\8tfteblern Viz S t Qb 1e r n. kunde (1845—70, 2 sv.); Das Buch Hiob, rhythS tle b n ig viz J i s t e b n i k 2). misch gegliedert u. úberset^t (1842); De gemma S U eb n itz viz Z d o b n i c e . Abraxta nondum edita (1848); Das Etruskische S tle b r o w itz , ves slez., viz Š t ě b o ř i c e . durch Erkl&rung von Jnschriften und Namen 8 tie d a : 1) S. L u d w i g , anatom něm ecký ais semitische Sprache erwiesen (Lip., 1858); (* 1837 v Rize). O d r. 1862 do 1885 působil Das Hohelied in seiner Einheit und dramati- jako docent, pak jako prof. anatom ie v Jurschen Gliederung mit Ueberset\ung (1888). J.F. jevě, načež se stal prof. anatom ie v Královci. S t i c t a Schreb., rod lišejníků chřástovitých, Napsal řa d u p o d ro b n ý ch prací o vývoji a srv. L i š e j n í k y , str. 1316 a na tab. vyobr. srovn. anatom ii jednotlivých ú strojů tě les ných, vydal hlavní dilo B aerovo »Entwickeč. 6 . (S. pulmonaria, d ů l k a t e c pl i c m) . S tló a n y , ves v Čechách, hejtm. a okr. lungsgeschichte d er T hiere* (1888), pořídil Chrudim, fara Vejvanovice, pš. Hroch. Tý o p ětn é vydání Panschovy * Anatomie* a p o nec; 40 d„ 230 obyv. č. (1900), Žel. stanice dal p o z o ru h od n é příspěvky historické, z nichž při tr. Heřm. Městec-Borohrádek, popi. dvůr uvádím e Geschichte der Entwickelung der a opodál Starý mlýn. S. bývaly od nepaměti Lehre von Nerven^ellen und Nervenjasern w&hrend des X IX . Jahrh. (1899). příslušenstvím kláštera podlažického. 2) S. Wi l he l m, politický oekonom něm. 81161, viska v Čechách, hejtm. Ledeč, okr. a ps. Dol. Královice, fara Hněvkovice; 9 d , (* 1852 v Rize). Studoval nár. hospodářství 61 obyv. č. (1900). a statistiku vjurjevě, Berlíně, Pařiži a Štras8 ti e b * n r e u t h (čes. C ti boř), ves v Če burcc, byl v 1. 1875—76 zaměstnán jako po chách, hejtm. a okr. Planá, fara a pš. Ta mocná sila v král. pruské statistické kance chov; 67 d., 109 obyv. n. (1900L ltř. šk., láři v Berlíně, habilitoval se r. 1876 na práv. spořit, a zálož. spolek a popi. dvůr. Stávala fakultě ve Štrasburce, stal se r. 1878 mimoř. zde tvrz. a r. 1879 řád. professorem vjurjevě, r. 1882 8tfo b o r : 1) S. Wi l hel m, polic, úředník členem statist. úřadu Něm. říše, r. 1884 řád. prus. 1818 — f 1882). Po právnických stu prof. v Roztokách, r. 1898 v Lipsku. S. ná diích vstoupil do policejních služeb v Ber leží k historické škole národohospodářské a lině, v nichž počínal si tak bezohledně a přispěl mnoho k objasnění dějin něm. ob energicky, že byl r. 1860 dokonce obžalován chodu a živností. Napsal: Das Sexualverháltpro zneužiti moci úřední. Dán sice do dispo nis der Geborenen (IS75); Zur Entstehung des nibility, ale ve válce r. 1866 opět jmenován deutschen Zunýtwesens (1877); Die Eheschliesnáčelníkem polní policie. R. 1867 zmařil chy sungen in Elsass-Lothringen 1 8 7 2 — 76 (1878); staný attentat na rus. cara v Paříži, kde byl Die gewerbliche Thátigkeit in der Stadt Dortými časem ve průvodě pruského krále. pat (1879); Revaler Zollbúcher und Quittungen V prnako-franc. válce S. byl gen. polním des XIV. Jhdts (1886); Die deutsche Hausinpolic, ředitelem. O jeho činnosti psal zají dustrie (sv. 1., 1889); Das GewerbegericRt mavé stati Louis Schneider, Aus meinem (1890); Studien {ur Geschichte des Buchdrucks Leben (1879—80, 3 sv.). Kniha Denkwúrdig- u. des Buchhandels in Mecklenburg (1894) ; Hankeiten des Geheimrats S. (1883) byla prohlá sisch-venet. Handelsbe\iehungen im XV. Jhdt. (1894); Der Befáhigungsnachweis (1895); Dos šena za podvrženou.

126

Stiedra - - Stieler.

Hausiergewerbe in Deutschland (1899); Die An- tragédie S ova Das Dionysos/est (1836) te n tánge der Porzellan/abrikation auf dem Thú- den čn ě slavi vítězství m ladého kvasu nad ringer Walde (1902); Ilmenau und Stut\erbach přežilou reakcí. Dále vytv ořil: Gruss an Ber (1902); Ueber die Quellen der Handelsstatistik lin, ein Zukun/tstraum (1838); Bergesgrússe im Mittelalter (1903). Společně se Schmolle- aus dem sal^burg., tiroU und bayr. Gebirge rem uveřejnil Die Strassburger Tucher• und (1839); Ein Besuch auf Montenegro (1841); Weber\unft (1879); s Mettigem Rigasches Istrien und Dalmatien (1845); Erinnerungen Schragenbuch (1895); vydává též Volkswirt- an Rom (1848). Jen stin ženin uchovává schajtliché und wirtscha/tsgeschichtliche Ab- S-ovi misto v dějinách písem nictví. Srv. handlungen (Lip., 1901 a si.). Curtze, Briefe von S. an seine B raut C h ar lotte (1859, 2 sv.); t., K urzer Briefwechsei B tiedra viz Š t ě d r á . zwischen F r. Jacobs u n d H einrich S. ťl863); S tleffe l M i c h a e l viz S t i f e l . S tie fw ln k e l (obec. Štifvinkl), ves v Če t., Heinrich S., eine S elbstbiopraphie '1865). von 8 t i e h l e Gu s t a v , generál prus.(* 1823 chách, v Orlických horách, hejtm. a okr. Nové Město n. M., fara Deštná (část. Do v Erfurtě — f 1899). Účastnil se r. 1848 bojů břany), pš. Deštná; 19 d., 102 obyv. n. (1900), v Poznaňsku, v 1.1852—55 byl členem trigono metrického odděleni gener. štábu, pak ředite tkalcovství. lem a organisátorem nových vojenských aka S tieg era d o rf viz Z d i k y 8 tie g U ts : 1) von S. Lúdwi g, Š t i g l i c demii v Postupimi a Nise. R. 1860 řídil histo(IIlTHrjiHiVb) L j u d v i g I v a n o v i c , svob.pán, [ rické oddělení gen. štábu, a 4 léta potom peněžník ruský (* 1778 v Arolsenu — 1843 účastnil se v gen. štábu Wrangelově výpravy v Petrohradě). Dostal se záhy do Ruska a šlesvicko-holštýnské. Byl jmenován křídelním svým obchodním nadáním i neúnavnou práci pobočníkem královým, povýšen do stavu nabyl tam značného jmění. Působil pak svým šlechtického a vykonal několikeré poslání vlivem na rozvoj obchodu i průmyslu rus diplomatické v Londýně a ve Vídni. R. 1866 kého a účastnil se všech velikých finačních S. byl dílem ve štábě armády polabské, dí operaci vlády ruské. Přičinil se zejména lem v hl. stanu králově a řídil vojenská vy o parníkové spojeni mezi Petrohradem a jednávání po míru Pražském. Ve vojně něm.Lubekem. R. 1825 povýšen do stavu říšských franc. r. 1870—71 S. jmenován generálmajo baronů ruských. Bankovní a obchodní firmu, rem a chefem gener. štábu 2 . armády (prince kterou založil, vedl do r. 1863 jeho syn i Bedř. Karla Pruského). Sjednal kapitulaci metA l e k s a n d r S. (f 1884), jenž byl ředitelem skou, vynikl u Orléansu a Le Mansu a v listoříšské banky a zakladatelem uměl. učiliště I padu 1871 přesazen do ministerstva vojenství, j R. 1873 jmenován inspektorem myslivců a v Petrohradě. 2) S. H e i n r i c h , básník něm. (* 1801střelců, r. 1875 velitelem 7. divise, r. 1881 v Arolsenu — f 1849 v Benátkách cholerou). 5. sboru armádního, r. 1886 gen. inspekto Studoval od r. 1820 v Gotinkách, přešel z po rem pevností, r. 1888 po dvou letech odešel litických příčin do Lipska, kdež studoval filo-, do výslužby. logii a stal se r. 1828 kustodem knihovny a j 8 t U l e r : 1) von S. K a š p a r , spis. něm. gymnasijním učitelem v Berlíně. R. 1828 p o - , (♦ 2 . srp. 1632 v Erfurtě — f 24. čna 1707 jal za choť C h a r l o t t u S o p h i i S-ovou, r o - : t.). Skládal knihy mravoučné a vzdělávací, dem W i l l h ó f t o v o u (* 1806 v Hamburce).! pak stilistická a filologická dila, mezi nimiž Vzdav se úřadů, navštívil Rus (1833), ale ne nejznamenitější jest Teutscher Sprachschat% zbyl se břemene duševního, těžké nedůvěry (Norimb., 1691). O jeho básnické činnosti viz ve své poslání umělecké. By jej tvořivě vzpru- 1Sc h wi e g e r . žila, choť jeho 29. pros. 1834 učinila životu 2) S. Ad o l f , kartograf německý (* 1775 svému konec, proklávši se dýkou. Byl to čin i v Gothě — t 1836 t.), byl r. 1797 jme celé individuality v době povahových polo nován ministerským úředníkem v Gothě a vičatostí a právem Alex. v. Humboldt a postupoval až na taj. vlád. radu r. 1829. Za Bóckh nazvali Karolinu S-ovou Alkestou, jež ! býval se zejména kartografií a založil známý pro chotě sestoupila do Hadu. Mundt sebral | Handatlas, který vyšel v 1. 1817—23 v 50 li její dopisy, deníky a jiné památky a vydal; stech u J. Perthesá v Gothě a od těch dob je v knize Charlotte S., ein Denkmal (1835) stále b^l doplňován a rozmnožován prací vy a Mladé Německo obetkalo obětavou sm rť 1nikajících kartografů (F. von StUlpnagela, manželčinu poetickým nimbem (Gutzkow ve A. Petermanna, H. Berghause, C. Vogela, »Wally«). Ale oběť neměla výsledku. S. opu Hassensteina, Habenichta, Lůddecka, Bastil Berlin, žil v Mnichově, v Římě a posléze richa, Scherrera, Haacka, Domanna a j.). Po v Benátkách. Tvořením jest polyglottem, slední vydáni z 1. 1901—1905 o 100 listech je filologem ve stopách Riickertových. Nejvýše nejlepším atlasem toho druhu vynikajíc ne ještě vyšinul se v Bilder des Orients (1831 jen spolehlivostí po stránce vědecké, ale až 1833, 4 sv.; též v »Meverových Volksbů- zvláště plastičností terrainu i bohatstvím ma cher«, 1888), ale i tu máme neživotné ob teriálu, aniž tím trpí přehlednost mapy. S. rázky arabské, perské, čínské, nedbalé for sám uveřejnil ještě 25 dodatečných map málně, bezvýrazné obsahem (také tragédii svého atlasu, jakož i: Karte von Deutschland Sultán Selim ///.). Prostředí inspirovalo S e nach dem Reichsschlusse vom 27 . April i8 o 3 k Stimmen der Zeit in Liedern (1833), ale i tu mit den bis Sept. 1 8 0 4 erjolgten Yeránderunse jeví, jak nepoliticky byl založen. Lyrická i gen (1805), Schulatlas (do r. 1894 73. vydání),

Stieringen-St. Wendel — Stifter.

127

Kleiner Atlas der deutschen Staaten (30 listů, 8 t i e n i , ves v Čechách, viz S t i r n . 6 . vyd. 1876), Deutschland, Niederlande, BelS t l e v e F e l i x , něm. dějepisec (* 1845 >k, Schweii und angren^ende Lánder ve 25 v MUnsteru — f 1898). Vystudoval ve Vrati rtech v měř. 1:740.000 (1829—36, nově slavi, Inšpruku, Berlině a Mnichově, stal se zprac. 1876). Mimo to Schulatlas der Alten j r. 1867 spolupracovníkem při vydávání korresW elt (1823, 8. vyd. 1834). , pondence wittelsbašské za 30lcté války, r.1874 S) S. K a r l j o s e p h , maliř něm. (* 1781 habilitoval se v Mnichově, kde stal se r. 1886 ▼ Mohuči — f 1858). Vzdělal se jakožto prof. na polytechnice. Čelnější spisy: Reichsaotodidakt v malbě pasteli ô a miniatur, pak stadt Kaufbeuren u. die bayerische Restaurationsr. 1800 studoval ve Vidni, r. 1806 v Paříži politik (1870); Der Ursprung des Sojáhrigen il Gérarda a r. 1810 cestoval po Itálii, kde Krieges i ó o j —ig (I., 1875); Das kirchliche maloval velký oltářni obraz, nyni v kostele ' Poli^eiregiment in Bayern unter Maximilian h sv. Leonarda ve Frankfurtě n. M. R. 1812 (1876); Zur Geschichte der Heryogin Jakobe usadil se v Mnichově, kam povolal jej král von Jůlich (1878); Die Politik Bayerns tS gi Maximilián I., a tam S. maloval četné por- bis i 6 oy (1878 —82); Vom Reichstage d. J. 1 6 0 8 traity knížecích osob. R. 1816 byl povolán bis zur Grůndung der Liga (1895; obě po do Vidně, kde jeho podobizny cis. Františka slední díla tvoří 4., 5. a 6 . svazek sbírky a jeho choti vzbudily velikou pozornost. Brieje und Akten \ur Geschichte des DreissigR. 1820 vrátil se znovu do Mnichova a ma jáhrigen Krieges); Die Verhandlungen uber loval r. 1825 krále Ludvika I. a jeho choť \ die Nachfolge Rudolfs II. (1879); Der Kalen(v hávu korunovačním). Z hlavních jeho práci derstreit d. 1 6 . Jahrhundertes (1880); Ueber jest podobizna Goetheova (z r. 1828, nyni die dltesten Halbjahr\eitungen oder Messrelav nově pinakothece v Mnichově), pak podo tionen und uber ihren Urheber Fr. v. Ait^ing bizny Schellingova, Tieckova, A. v. Humboldta, (1881); Maximilian /. von Bayern (1882); Beethovena a zejména t. zv. Schónheitsgalerie, Wittelsbacher Brieje aus d. J. i5 g 0 —i6 i 0 36 podobizen krásek bavorských podle pří-1 (1885-93,7sv.); Der oberósterreichische Bauernrody, na rozkaz krále v residenci v Mnichově. aufstand d. J. 1 6 2 6 (1891, 2 sv.). Po smrti 4) S. Kar l, bavorský básnik dialektický, S ově vyšlo v pojednáních mnich, akademie syn před. (♦ 1842 v Mnichově — f 1885).; několik monografií z dějin Valdšteinových, Studoval práva v Mnichově, navštívil Pařiž srv. »Čes. Čas. Hist.« IV., 348 a 350 J.F. (1867;, Řím (1870), procestoval Rakousko, S t i f e l , také S t y f e l a S t i e f f e l M i c h a e l , sever německý, Porýní a podal o cestách ; m athem atik něm. (* 1487 v Esslingen — f 1567 svých zprávy v příloze mnichovské *Allg.; v Jeně). V stoupil do kláštera augustiniánů Zeitung*. Posléze byl státnim archivářem I v Esslingen, ale r. 1522 od ta m tu d prchl jav Mnichově. Byl hledaným básníkem svého kožto přívrženec učení L uth ero v a, načež půpodfeči a v tvorbu básnickou uveden příkla 1sobil jako evang. kazatel u h ra b . Mansfelda dem Fr. von Kobell. Z dialektických jeho atd. Hlavní je ho d ilo je s t Arithmetica integra sbírek básnických, jež těšily se neobyčejné (Norimb., 1544) s předm luvou Melanchthopřízni, uvésti sluší: Weiľs mi freut (1876 a novou, v níž shledati možno již zárodek o b čast.); Habťs a Schneid!? (1877 a č.); Um jevu logarithm ů (viz L o g a r i t h m u s , str. Suunawenď (1878 a č.); Busehen. K nim při ! 258 6). Srv. M. Cantor, Vorlesungen Uber stupují spisovným jazykem složené Hochland- | Geschichte der Mathematik, sv. 2 . (1892). lieaer (1879), jež připomínajíce místy J. V. 8 t i f t : 1) S., viska v Čechách, hejtm . a Scheffela soupeří s Jul. Wolffem a s Baum- fara Kaplice, okr. a pš. Vyš. B ro d; 6 d., 39 bachem, pak Wander^eit ^1882). Ale nejlepší obyv. n. (1900). — 2) S., ves t., viz Š t i f t a . — dílo S-ovo vyšlo teprve po jeho smrti. Jest 3) H i n t e r S. viz L h o t a Další 66;. to rozkošný fragment Winter-Idyll (1886, S t i f t e r A d a l b e r t , básník a spisov, něm. 21. vyd. 1897). Prosu S-ovu, již svrchu vzpo (* 1805 v Horní Plané — f 1868 v Linci). menutou, obsahuji Kulturbilder aus Bayern Byl syn tkalce a obchodníka lnem. Vzdělal S- B e n e d i k t , anatom a chirurg něm. t a t i v o čili s. d r a m m a t i c o , sloh drama (* 1810 v Kirchhainu v Hessich — f 1879). tický, monodie vynalezené ok. r. 1600 ve Vystudovav lékařství v Marburce, usadil se Florencii (srv. Op e r a , str. 801a). r. 1833 v Kasselu jako lékař. Konaje častější S tilo , m. v ital. prov. Reggio di Calabria, cesty do Francie a Itálie, seznámil se s před circond. Gerace, na úpatí Consolina, na 1. ními chirurgy a fysiology franc. a v duchu břehu Stillara, má 3177 obyv. (1901), živících jejich pracoval na půdě německé, vynikaje se pěstěním olivy, révy, moruši. Doly na že rovněž jako chirurg i anatom, jsa na př. po leznou rudu. S. je rodištěm filosofa T. Camdlouhou dobu jediný, kterýž v Německu vy panclly (f 1639). konával ovariotomie. V anatomii dobyl si S tilo m o trio (z řec.) viz P l a t ó n , str. 861 b. S tllp n o s id e r lt (něm. Eisenpecherf, Pcchtrvalých zásluh vzornými pracemi o poznáni podrobnější úpravy mozku a míchy. Z Čet eisenstein), nerost, odrůda l i mo n i t u (v. t., ných jeho prací možno uvésti: Die natúrli- str. 33 a). ^chen Pročetše bei der Heilung durchschlungeS tilto n fstilťn], osada v Huntingdonshiru ner R u gefásse (1834); Untersuchungen úber (Anglie), podle níž pojmenován všeobecně die Spinaiirritation (1840); Ueber Textur und známý druh sýra, ačkoliv nyni se připravuje JFu útiiinen der Mednlla oblongata (1843); ponejvíce v Leicestershiru. Untersuchungen uber den Bau und die VerrichS itin a , lat., pi sadl o, r ydl o; z toho čes. tungen des Gehims \ 1846); Neue Untersuchun stil, styl, něm. Stil, angl. a fr. style, it. stilo gen úber den Bau des Rúckenmarks (1859); (v. t.), ru9. stilj atd. ve významu sl oh (v. t.). Neue Untersuchungen uber den Bau des kleinen Srv. též Nový s t y l a S t a r ý styl. Gehims des Menschen (1864 67, pak 1878); B ttm ěfio e viz Z d i mě ř i c e . Die rationelle Behandlung der HamróhrenS ttm m e n a u s X a r la - L a a o h , známý ka tolický (jesuitský) list něm. pro vrstvy vzdě Strikturen (1870—72). 3) S. Jakob, syn před., lékař něm. (* 1842lané. Vychází nyni lOkrát ročně ve Freiburce v Kasselu). Po skončených studiích lékař v Br. redakci Aug. Langhorsta (od r. 1889); ských usadil se v Kasselu jako oční lékař a tiskne se ve vice než 4000 výtiscích. Vznikl stal se r. 1884 prof. ofthalmologie ve Straš- r. 1869 v Maria-Laachu (viz Laacb), r. 1872 burce. Stal se známým pracemi o vnímáni za kulturního boje přestěhoval se do Belgie, barev a zkoumáním barvocitu pomoci tabuli pak do Nizozemí. S tim m e rs d o rf, ves v Čechách nad Ka pseudoisotropických. S tillln g ia Gar den, kož o k v ě t , rod rost menici, hejtm. a okr. Děčín, fara Rosendorf, lin z čel. pryšcoví tých a podČel. Hippoma- pš. Hřensko; 75 d., 422 obyv. n. (1900), ltř. neae, obsahující kře n. polokře listů střída šk., finanč. stráž a 7 továren. g tlm m tn g Albert, roroanista něm. (* 1846 vých, zřídka vstřícných pcřenožilných, a žlaznato-zoubkováných, s květy buď v klasech v Prenclově), řádný professor na univ. gojednoduchých nebo v květenstvich z klasů tinské. Vydal: Fr. Villon (1869); Jauýre Rusložených, v nichž jest pod prašnými něko del (1873); Bertran de Born (1879 a 1892); lik (1—3) květů pestíkových. Obal, koruna a Ueber den proven^alischen Girart von Ros silžlaznatý terč chybějí. Kalich je 2—3klaný n. Ion (1888); Der anglonormannische Boeve de dílný, tyčinek 2—3 a plod tobolka o 3 ko- Haumtone (1899) a nárys písemnictví provenkouscich jednosem*ných. S. má 12 druhů, calského v Grdbcrově »Grundriss d. román. ponejvíce amerických, z nichž roste v jižní Philologiec II., 2. S tim u lu s, lat., bodec, 0 9 ten, v přenes, části Sev. Ameriky, zvláště v Karolíně a Flo ridě, S. silvatica J. MQ11., k. l esní, jako keř smysle p o d n ě t (ku práci atd.); stimulace, s listy čárkovitými n. elliptičně kopinatými, d r á ž d ě n i , p o d n ě t ; stlmulantta [-ancia], ne-li podlouhle opak vejčitými, jehož kořen d r á ž d i v é p r o s t ř e d k y ; stimutovatl, p o d (radix S-iae) jest v Americe pro počištujicí n ě c o v a t ! , p o d p i c h o v a t ) , d r á ž d i t i . S tín (rus. téňf lat. umbra, fr. ombre, it. vlastnosti ofňcinálni. — S. sebijera Mtch., k. loj on o sný, jest Exoecaria J. MOH. (Croton ombra, šp. sombra, něm. Schatten, angl. shade, L.) a prospívá jako strom n keř, v Japanu shadom, řec. orná atd.).

Stín — Stínový obraz.

133

S . o p t i c k ý jest prostor za neprůhledným nad ř e k o u S -vou (Steinau), pravým pří tělesem osvětleným, do něhož světlo nevniká. tokem Kladské Nisy a s ní Odry, na žel. dr. Protiná-ti tento stínový prostor nějaká plo Vratislav-Štětin a Lehnice-Kobylin, má 3708 cha bílá, ukáže se na této ploše misto ne obyv. (1900), obv. soud, katol. a evang. ko osvětlené, tmavé, které též často nazývá se stel, ev. učitel, seminář se sirotčincem; tos em . Obrys tohoto s-u bývá určitý, ostrý, j várnv na stroje, kamna, hliněné zboží, ná t. j. plocha osvětlená stýká se přímo s plo bytek a průmysl textilní. R. 1474 zvítězil zde chou úplně tmavou, aneb jest mezi oběma král uherský Matiáš nad Poláky pod Kazi plochami nenáhlý přechod od osvětlení úpl mírem IV. a dne 11. srp. 1633 Valdštein ného do úplné temnoty. Příkladem budiž nad Švédy a Sasy. vyobr. č. 3990., které ukazuje vznikáni s-u | S t t n d e j u l i us, spis. něm. (* 1841 v Kirchu koule K, je-li tato osvětlena jednou zdro ! NQchelu v Holštýnsku), studoval chemii a jem bodovým O, jednou svítící koulí P, jež | přírodní vědy, promovoval (1863), stal se tomá rozměry větší nežli koule osvětlená. Na | várním chemikem v Hamburce, redaktorem stínítku S vzniká v prvém případě s. obrysu j >HamburgerGewerbeblattc,posléze jen spiso kruhového neb elliptického atd , podle toho, vatelem a feuillctonistou (přírodovědným). ! R. 1876 odstěhoval se do Berlina, kdež žije posavad. Kromě odborných statí uveřejnil ! samostatně: Blicke durch das Mikroskop(1869); novellety Alltagsmárchen (2. vyd., 1873, 2sv.); Naturwissenscha/tliche Plaudereien (1873); Die Opfer der Wissenschajt (pod pseud. A l f r e d • de Valmy, 2. vyd., 1879); Aus der Werkstatt der Nátur (1880, 3 sv.). Komédie nářečím , dolnoněm.: Hamburger Leiden\ Taňte Lotte; Die Familie Karstens; Eine hamburger Kóchin; Die Blumenhándlerin. Veselohru Das letíte Kapitel; vánoční pohádky: Prin^ess Tausendschón a Prin% Unart a lidovou hru: Ihre Fa milie (s G. Engelsem). Dále: Waldnovellen i (1881; 2. vyd. 1885); Die Wandertruppe oder Č. 3990. Stín optický. das Dekamerone der Verkannten (1881; 3. vyd. zdali rovinné stínítko postaveno jest kolmo 1887V, Berliner Kunstkritik, mit Randglossen neb šikmo ku přímce spojující O se středem von Quidam (1883). Vy tvoři v veselý typ ber koule K . Z tohoto tvaru s-u soudíme, že línské ženy šosákovy Vilemíny Buchholzové, světlo šíři s e p ř i m o č á r n ě . Z druhé části vykořistil jej obchodnicky v řadě publikací: vyobr. č. 3990. patrný jest prostor, kam svčtlo Buchholiens in halien (t., 1883); Die Familie vůbec nevniká — s. ú p l n ý , a prostor, kam Buchholf (1884; 86. vvd.); Der Familie Buch některé partie zdroje svítí — s. č á s t e č n ý hol\ iweiter Teil (1885); Der Familie Buchčili p o l o s t í n (penumbra). Velikolepým pří hol% dritter Teil: Frau Wilhelmine (1886); kladem s-u je z a t mě n i měsíce a slunce nvk. Frau Buchhol\ im Orient (1888); Frau Wilhel S. e l e k t r i c k ý , m a g n e t i c k ý jest úkaz mine Buchhol\ Memoiren (1895); Hotel Buch• s-u optickému analogický. Pokryjeme-li pří hol\. Ausstellungserlebnisse (1896); Bei Buchstroje elektrické, na př. citlivý e l e k t r o s k o p hol^ens, veselohra (1900). Krom těchto častěji pozlátkový (v. t.) kovovou sítí se zemi spo nakládaných knih vydal ještě: Die Perlenjenou, nepôsobí vnější náboje elektrické, schnur und Anderes (1887); Pienchens Brautna př. jiskry-na sít přeskakující, na elektro fahrt (1891); Humoresken (1892); Uťn Knick. skop. Stroj tento jest sítí chráněn, jest Plattdeutsches (1893); román Der Liedermacher v elektrickém s-u. Podobně lze silnými (1893); Torjmoor,satirické drama(1894,onémž prsteny železnými chrániti jehlu magnetickou t. r. podal zprávu J. Vrchlický v nedělní přil. proti vnějším vlivům magnetickým (s. mag • Hlasu Národa*); povídku Martinhagen( 1900); Taňte Konstance, novella (1900) a satir, ro netický). nvk. S tin A. G., pseud. Aug. Aloise Vrzala. mán Emma, das geheimnisvolle Hausmádchen S tin a v a : 1) S., ves na Moravě, hejtm. (1904). S tin k y : 1) S. Malé (Klein\inken), víska Prostějov, okr. Plumlov, fara a pš. Staré Ptení; 58 d., 332 obyv. č. (1900), kaple Po v Čechách, hejtm. Děčín, okr. Benešov n. Pl., zdviženi sv. Kříže, ltř. šk.; myslivna a opo fara Rychnov, pš. Verneřice; 2 d., 11 obyv. n. dál Dolní a Horní mlýn. R. 1233 vzpomíná 1^1900). — 2) S. V e l k é i Gross\inken)%víska se Vojtěch ze S-vy. R. 1408 půl vsi koupil , t., pš. Benešov n. Pl.; 6 d., 31 obyv. n. 1900). S tín o v ý obraz, s ki agr amm, jest obraz Erhard z Kunštátu. Ladislav z Boskovic a na Třebové r. 1513 připsal čásť S-vy Vilému vznikající promítnutím předmětu úplně neb z Pemšteina. Ladislav dal stínavským právo částečně neprůhledného na stěnu, kde lze odúmrtni r. 1505. — Západně od S-vy na pozorovati obrysy stínu. Promítnuti jest při příkré stráni Č e r t ů v hrad(připom in.r. 1512), tom zařizeno tak, aby nevynikal polostín viz Stín). V jednoduchém případě lze užíti z něhož valy jsou zachovány. E. Múller. 2) S. (Steinau an der Oder), kraj. město zdrojů co možná bodových, obloukové lampy v Prus. Slezsku, ve vlád. obv. vratislavském, elektrické, světla Drumondova a pod., jinak

134

Stint — Stipulace.

stín předmětu zobrazí se na bilé stěně čočkou tem přišpičatělé; jazýček hořeních stébelních (objektivem projekčním). S. o. předmětu ne listů zakrnělý. Kraj pluchy doleji pýřitý, na průhledného dává ovšem pouze jeho obrys, hoře lysý. S. Joannis Čel. (S. pennata [L.] za to však tento obrys může býti značně Autt. part.), k. p é ř i t ý n. v o u s y sv. I v a n a zvětšen a mohou takto pozorovati se malé (Federgras, Steinjlachs) roste na skalách a předměty ve svých obrysech i četným shro kopcích, zvláště na čediči a vápně v někte mážděním. Na tom zakládá se projekce (viz rých krajinách. Stébelní listy jak přizemní P r o j e k č n í p ř í s t r o j e a K o u z e l n á sví svinuté, tenké n. jen porozevřené. Plevy t i l n a ) mnohých pokusů fysikálnich, che něco přes 2krát delší než plucha, tato na mických atd. Podobně jest s-m o-em pro kraji dole pýřitá, nahoře lysá. S. Grafiana mítnutý obraz fotografie na skle (diaposi Stev., k. ( j r a f ů v , roste na pod. místech tiv), promítnutí stínu vznikajícího při ozáření jako předešlá (Praha, Louny, Litoměřicko, předmětu paprsky Rentgenovými na stěnu, Bílina, Znojmo, Mikulov). Stébelní listy čárkterá neviditelné zářeni Róntgenovo promě kovité, dosti ploché. Plevy 3krát delší než ňuje v zářeni viditelné. S. o. může vznik- plucha, jejíž kraj až nahoru k osině pýřitý. nouti též různou lámavosti ústředí, kterým Ve všem statnější než předešlá, pluchy větší, světelné paprsky prostupují. Soustředíme-li osiny delší, dole silnější a oddaleněji krou na př. paprsky sluneční systémem čoček, cené. S. (Macrochloa) t e n a c i s s i m a L., tak že povstane malý obrázek slunce právě k. ú t l ý (Spart-, Esparto-Gras) bývá aŽ 1 m na kruhovém malém otvoru černého stínítka, vys. a roste v horách ve Španělsku. O vlák obdržíme za stínítkem široký kužel paprsků, nech z listů dobývaných viz E s p a r t o . Vm. Stipaeiuft Mi k u l á š , rodem ze Strakova kterým lze zmíněné s-vé o-y ukázati i u před mětu v úplně průhledných, mají-li index lomu ( t 28. čce 1602), byl učitelem na lat. školách, jiný než vzduch. Tak lze na př. pozorovati posléze v Hradci Kr., kde přijat byl potom vystupující teplý vzduch z horkého drátu, za 3. písaře radního r. 1591. Toho r. pře ano i z dlaně, ukázati těžké páry aetheru ložil a radě královéhradecké věnoval Comtekoucí z lahvičky dříve nežli kapalina atd. pendium Davida Kybera, t. j. Krátké obsazeni o válce fidovské s Římany a jalostivé \kd\e Srv. S k i a g r a f i e . nvk. S-vé o-y jiného druhu jsou s i l h o u e t t y onoho nikdy svatého a slavného města Jerusa lema i té vši politie {idovské (v Př., u Jiř. Jak. (v. t.). Dačického), jež nově vydal s někt. změnami 8 t i n t , zool., viz O s m e rus. von S tln ts in g J o h a n n A u g u s t Rode- V. M. Kramerius (Př., 1806). R. 1595 S. po rich, právník něm. (* 1825 v Altoně — stoupil za 2. písaře radního, ale úřadu vzdal t 1883). Usadil se r. 1848 v Plônu jako se již r. 1597, nabyv práva měšťanského, a advokát. R. 1852 habilitoval se v Heidelberce pak byl i členem rady. R. 1598 vydal v Praze pro římské právo, stal se r. 1854 řádným Modlitby některé pobočné a užitečné \a roz prof. v Basileji, r. 1857 v Erlankách, r. 1870 ličné věci, k nimfto přidány jsou mnohé písničky v Bonně. Hlavní práce S-ovy jsou z oboru obecné, r. násl. pak v Praze u B. Valdy Modlitby, literárních dějin vědy právní. Napsal zejména: obsahující milostná rozjímáni a nějaká subtilná Das Wesen von bona fides und titulus in der kákaní o předních stránkách učení křesťanského, róm. Usucapionslehre (1852); Ueber das Ver- seps. od dra. Jách. Kurea. Byv raněn mrtvicí, háltnis der Legis actio sacramento ^u dem nucen byl vzdáti se působení ve prospěch Verfahren durch sponsio praejudicialis (1853); obce. Srv. Švenda, Žel. Obraz Král. Hradce, Ulrich Zasius (1857); Fr. K ati von Savigny díl IV. a V.; Jirečkova Ruk. II., 245. JNk. (1862); Gesch. der populáren Litt. des róm.S tipendium (lat.), původně ž o l d (viz kanonischen Rechts in Deutschland (1867); Ř í m a n é , str. 785 5). O s - i í c h m e š n í c h Hugo Donellus in Altdorf (1869); Gesch. der a o s - i í c h ( na d á n í c h ) s t u d e n t s k ý c h deutschen Rechtswissenschajt (odd. 1., 1880; č. s t u d i j n í c h viz N a d a c e , str. 967 b si. S-ia c e s t o v n í udílejí se mladým učencům odd. 2., z pozůstalosti, 1884). S tip a , ka v i l n. k a v y l (něm. Pjriemen- nebo umělcům k dalšímu vzdělávání v cizině. 8 tip e s, lat, l odyha, s t on e k . S t i p i t e s gras), rostl, rod čeledi trav ( Gramineae), vy značuje se 2 plevami, delšími než pluchy d u l c a m a r a e viz S o l an um, str. 632 5. S tip o k l, ves v Čechách, hejtm. Teplá, viz (bez osiny), pluchami válcovitými, oblými, ztvrdlými, plod zcela zaobalujicími, z nichž Š t i p o k l a s y . S tip u la (lat.), bot., palist, viz List, str. vnější s předlouhlou, dole článkem s ní spo'enou osinou kolénkatou. S. capillata L., Í l i a a 113a. c. v l á s k o v i t ý , roste na suchých kopcích S tip u laoe (lat. stipulatio) jest v e r b á l n ý řídce travnatých, zvláště na vápně a vápe k o n t r a k t práva římského viz K o n t r a k t , natém pískovci teplého kraje. Tráva až 1 m str. 752 a) ve formě ústní otázky učiněné vys. vyskytuje se v hustých trsech. Osina tím, kdo má se státi věřitelem ( s t i p u l a t o r , pluchy dlouhá, dole šroubovité zkroucená, a souhlasné odpovědi osoby se zavazující sem tam zprohýbaná a skoro od dolejŠka (p r o m i s s o r), na př. dare spondes ? (dabis ?) — kratičkými chloupky draslavá. S. Tírsa Stev., spondeo (dabo). S. jsouc útvarem práva civil k. t e nk o l i s t ý , vyskytuje se zvláště na kop ního, byla omezena toliko na občany římské cích čedičových (na př. na Radobýlu u Lito a musila původně státi se jazykem latinským, měřic, u Loun, u Motol blíže Prahy). Má podle povahy své pak předpokládala přítom listy přízemní svinuté, nitkovité, dlouhé, hro nost obou stran smluvených a nebyla při-

Stipulovati — Stirling.

135

stu p ň a osobám hluchým a němým. Ustano státní řád. Od r. 1868 byl poslancem a ná veni ta to byla v době práva klassického zmír ležel straně mírně konservativni. Za mini něna tak, ze platnosti 3. není na újmu, byla-li sterstva Bratianova byl ve spojené opposici, učiněna v řeči jiné než latinské anebo ne- ač nikdy ničeho neloyálniho nepodnikal. shodovala-li se otázka co do výrazů nebo V ministerstvě Rosetti-Carpově jmenován jazyka úplně s odpovědi; posléze podle kon r. 1888 min. orby, r. 1889 v min. Catargistitu ce Leonovy ani forma otázky a odpo nově ministrem financí. Jakožto obezřetný vědi není nezbytná a dostačuje jakýkoli ústni správce vlastních statků zanechal veliké jmění. projev souhlasu přítomných kontrahentů. 8 tlrb o n viz Š t ě r b o vin a. S tlro h lo w a viz S k r c h l e b y 3). V té to úpravě vyskytuje se s. ještě v právě S tlř in viz Š t i ř í n . Justiniánakém jako pravidelná forma smluv S tírk a: 1) S. viz R m u t o v á n i , str. 851 a, obligačnich. Předm ětem 3. může býti všeliké plnění, a P i v o v a r s t v í , str. 820a. 2) S. (něm. Viehtrog), n á d o b a , v níž se jež hodi se za předmět obligace, a lze jí po užiti k dosaženi kteréhokoliv účelu hospo pice míchá nebo paří; pak i n á d r ž k a na dářského, neboť jest již svou formou jedná vodu, ka š n a . S tír lln g [stór-], hl. m. skotského hrab ním abstraktním, jež nepředpokládá určité causae obligandi; tvrdi-li však promissor, že ství t. jm. (viz S t i r l i n g s h i r e ) blíže ústi zamýšlený účel se neuskutečnil, má podle splavného Forthu, 51 km sv. od Edinburku, pozdějšího práva obranu proti závazku sti- uzel železn. trati do Edinburku, Dumbartonu, pulačnimu a to podle různosti případů buď Perthu, Dunfermlinu, má 18.403 obyv. (1901). exceptionem doli nebo condictionem incerti, S. (ve středověku S t r i v e l i n ) zachoval si a šlo-li o zápůjčku peněžitou, na př. ne- ráz středověký, neboť nad městem zdvihá se vyplatil-li stipulator promissorovi obnos při starobylý hrad (S.-Castle), oblíbené sídlo 3-ci předpokládaný, querellam non numeratae skotských králův od Alexandra I. do Ja pecuniae, kterouž stipulatora donucuje k dů kuba VI., s četnými budovami, jako sněmov kazu o pravosti důvodu obligačniho. Stejnou nou, pal. Jakuba V. aj. V městě pak nalézá obranu má promissor i proti listině, jež byla se palac hrabat Argyllských, chrám z XV. stol., snad o s-ci sepsána, není-li v ni causa obli radnice z XVIII. stol., dále smith Institute gandi uvedena (cautio indiscreta)\ naproti s obrazárnou a museem, socha Wallacea a tom u v právě justiniánském listina o 3 -ci Rob. Brucea, latinská a uměl. škola, Athesepsaná zakládala praesumci o tom, že 3. ná naeum, obilní bursa, Nár. banka na místě ležitým způsobem byla učiněna, proti čemuž dominik. kláštera z r. 1223. Nyni je S. město připuštěn byl toliko jediný protidůkaz, že obchodně i průmyslově čilé, jsou tu továrny kontrahenti v den vydáni listiny nebyli na zboží lněné 1 bavlněné, zejm. koberce, měděné zboží, hospod, stroje, mlýny a j. Na v místě přítomni. Ze 3. vzniká jednostraný nárok obligačni, j. přiléhá k městu osada S t. N i n i a n ’s s tov. k jehož provedení slouží podle povahy před na hřebíky. — S. náleží k nejstaršim městům m ětu actio certae creditae pecuniae, nebo con- skotským. Již r. 1119 byl hradem král., první dictio triticaria (při věcech zastupitelných) a charta pochází z r. 1226. R. 1297 William actio ex stipulatu incerti; všecky tyto žaloby Wallace porazil v okolí Angličany na hlavu; jsou actiones stricti iuris, při nichž rozhodne ale tito již r. 1304 zmocnili se S-u, byli však jest pouze to, co bylo ústně slíbeno, jmeno odtud po bitvě u Bannockburnu vypuzeni. vitě nezakládá tu ani prodlení dlužníkovo V době reformační a za vlády Marie Stuarpovinnost platiti úroky, nebyly-li zvláště sti- tovny S. měl důležitou úlohu. R. 1651 obsa pulovány. S. bývala v době císařské smlou dil jej gen. Monk; r. 1745—46 za povstání vou tak oblíbenou, Že strany, když uzavřely skotských horalů byl jimi marně obléhán. 8 t í r l l n g [stôr-]: 1) S. J a m e s , mathematik obligačni úmluvu, předsebraly ještě s ci, jež se tu jevila vedle smlouvy původní jako s. skotský (* 1692 — f 1770). Vzdělal se v Oxa k c e s s o r i c k á a sloužila k tomu, aby ná fordě, odkud však pro jakousi příčinu r. 1715 roky z prvotní smlouvy byly pojištěny. J. V. prchl do Benátek. Upoutav některými pra S tip u lo v a ti (z lat.), u s t a n o v i t i , u m l u cemi pozornost Newtonovu, vrátil se pod zá ví ti. štitou jeho r. 1725 do Anglie a byl od r. 1735 S tír b e y : 1) S., m. rumun., viz Kala- ředitelem dolů ve Skotsku. Pracoval s úspě r a š . - 2) S., ves t., v okr. romanackém, chem v theorii řad a zvláště v theorii křivek 149 km sz. od Karakalu bliže Oltce, pobočky 3. stupně. Hlavni jeho díla jsou: Lineae tertii ordinis (1717); Methodus differentialis NewtoAlutv, má 3055 obyv. S tir b e y : 1) S. B a r b o D e m e t e r kniže, niana (1719); Methodus differentialis sive trachospodař valašský (* 1798, podle jiných 1801, tatus de summatione et interpolatione serierum Sd. f 1869, viz B i b e s c o 1) a R u m u n s k o , infinitorum (1730). str. 120 a. 2 ) S. J a me s H u t c h i s o n , vynikající filosof a) s. A l e x a n d e r kniže, státník rum.skotský (* 22. čna 1820 v Glasgowě). Vystu (* 1836 — f *895 v Bukurešti), syn před., doval lékařství na univ. glasgowské, byl ně nabyl vojenského a právn. vzdělání v Ně jakou dobu lékařem v Již. Walesu, potom mecku a ve Francii. Vrátiv se do Rumunska, odebral se do Německa, kdež několik roků přidal se na stranu knížete Karla I. a vždy zabýval se studiem filosofie a vydal první se snažil upevniti novou dynastii a nový svoje epochální dílo o Hegelovi a jeho sy-

136

Stirling Burghs — Stížnost

stému: The secret of Hegel (1865, 2. vyd., B tlm er Max viz S c h m i d t 7). 1898), po němž následoval překlad Kantovy S tlr sk ý L. R. viz Š tirs k ý . >Kritiky čistého rozumu* s kommentářem a S tín ím , město prus., viz Št yr um. S tíž n o st ( r e k u r s ) v právn. jest odpor náčrtkem životopisným (1881). R. 1867 po výšen byl v Edinburku na doktora práv a proti rozhodnuti úřednímu, jímž osoba ne konal na tamější universitě přednášky, jež spokojená domáhá se změny u povolaného vydal r. 1890. Z ostatnich jeho spisóv uvá k tomu úřadu vyššího. Požadavkem právní díme: Sir William Hamilton: being the philo- bezpečnosti jest, aby každé, alespoň závaž sophy of perception (1865; spis namířený proti nější, rozhodnutí učiněné úřadem, jenž na Hamiltonově nauce o percepci); Jerrold, Ten- místě prvém věci se zabýval, mohlo k žádosti nyson and Macaulay (1068); As regards proto- osoby, jež za nesprávné je pokládá a poci plasm (1869, úplné vyd. 1372); Lectures on ťuje, přezkoumáno býti úřadem vyšším, ne the philosophy of law (1873); Burns in drama boť vědomí o tom, že rozhodnuti může býti (1878); Darwinianism: workmen and work úřadem přezkoumáno, působí samočinně k be (1894) a j. Přeložil též z něm. Schweglerovy dlivějšímu vyřizování, než jak by třeba a na »Dějiny filosofie* (1867; 11. vyd. 1891). mnoze se dálo, kdyby tomu tak nebylo. B tlrlin g B u rgh s [stôrling bórgs], spo K tomu ovšem přistupuje i ten důvod, že lečný název skupiny skot. měst (Culross, Dun- prozkoumávání věci prospčti musí správ fermline, Inverkeithing.Queensferry, Stirling), nému posouzení, a to tím spíše, když k němu vysilajici jednoho poslance do parlamentu. povolaný jsou osoby, jež větší zkušenosti 'S tirlin g -M a x w ell [stôrling meksúel] W i 1* i znalostí, jakož i dovedností již se osvěd 1i a m, angl. aesthetik (* 1818 — t 1878 v Be čily. Z povahy s-i, kteráž podstatně za účel nátkách). Studoval v Cambridgei a r. 1866 ma domoci se přezkoumání rozhodnuti, jde, zdědil po strýci Johnu Maxwellovi titul baro že by přezkoumání díti se mělo pouze za neta. R. 1872 byl rektorem univ. v Edinburce, týchž předpokladů, na jejichž základě roz r. 1875 kancléřem univ. v Glasgowě. Napsal: hodnutí v odpor vzaté se pohybovalo, a to The annals of the artists of Spain (1848, pouze potud, pokud strana si stěžuje. Mnohdy 2. vyd. 1853, 3 sv.); Cloister-life o f Charles V také skutečně úřad vyšši přezkoumávaje roz (1852); Velasquez and his works (1855). hodnuti musí se obmeziti na tyto předpo 8tirlin gO T arad a [stór-] v i z T a y l o r o v a klady a jen na tu stránku rozhodnuti, proti němuž s. směřuje; to platí hlavně o s o u d poučka. 8 tir lin g sh ir e [-sír], hrabství ve stř. Skot ním řízení, v němž vice méně stranám se sku při Sev. moři, jež se tu zalévá hluboko ponechává, aby samý uvedly všechny před Firthem of Forih, ohraničeno jest na j. hr. Lin- poklady, jež za potřebné k uplatněni práva lithgowem, Lanarkem, na z. Dumbartonem a svého pokládají, tak že soudci odňaty jsou na s. Perthem a Clackmannanem a měří právo i povinnost, jiti přes údaje stran a 1208 km 1 se 142.291 obyv. (1901). Povrch z vlastního podnětu pátrati po skutečno hrabství je na v. rovinou, která v záp. pře stech a pravdě, pokud k tomu popřením neb chází na holou vysočinu, kulminující B. Lo- návrhem strany nucen není. Soud vyšší jest mondem (973 m), vedle nižších Campsie Fells však oprávněn nařiditi vyšetření, jež potřeb a Fintry Hills. Pod prvým rozlévá se na z. ným shledá. Naproti tomu v řízení s p r á v straně Loch Lomond; hlavní řeky spějící do ním, kde namnoze vedle soukromých práv Sev. moře jsou Forth-River, Avon, Carron a neb zájmův určité osoby také právní řád, Endrick. Do nedávné doby značná čásť S-u veřejný ohled a pod. zúčastněny bývají, po pokryta byla vřesovištěm a mechem, ale od skytnuta jest vyššímu úřadu větší volnost a straněním těchto vzrostla vzdělavatelná pôda důsledkem toho i stěžovatel může pravidelně z 25% na 40% celého povrchu, dávajíc zna uváděti a nabizeti nové okolnosti a důkazy, menitou úrodu. V útrobách země jsou roz jimiž podle jeho mínění s. jest odůvodněna, sáhlá ložiska kamenného uhlí a železné rudy, třeba podle předpokladů, za kterých úřad na nichž závisí rozkvět velikých železáren ve nižší pracoval, tomu tak není. Tatáž zásada Falkirku a Carronu; vedle toho je tu prů platí vedle oboru práva veřejného i v oboru mysl soukenický, bavlnický a chemický ve práva soukromého tam, kde jde o zájmy ne směs ve vých. části, kdežto na západě důležit pouze soukromé, ale i veřejné, na př. ve vě jest chov dobytka a ovcí. Hl. m. je S t i r cech poručenských, opatrovnických a pod. l i n g ŕv. t.), důlež. Falkirk a Kilsyth, ležící Pokud jde o rozhodování řádných soudů, tu na pruplavé clydsko-forthském, spojujícím v řízení sp*rném s. hraje úlohu podřízenější, Sev. moře s Firthem of Clyde. S. bylo již neboť při rozhodnutích, jimiž se soudí o hmot ve starověku bojištěm mezi Římany a Pikty, ných právech samých a jež se vydávají ve ze kteréž doby pochází hradba Hadrianova. formě rozsudků, podává se nikoli s., nýbrž S tlr lin g ů v v zo re o [stór-], docházející o d v o l á n í , a ne pouze straně, která je ne upotřebeni v počtě pravděpodobnosti, jest spokojena, ale i straně druhé poskytuje se možnost, aby při dalším přezkoumáváni byla lim --__nJ ------- = 1. spolučinná, kdežto při s-i každá spolučmn —o o n e \2n n Sd. nost jest vyloučena, tak že pouze strana si Stirn, St i e r n , ves v Čechách, hejtm. Falk- stěžující oprávněna jest vyložiti důvody své nov, okr. Loket, fara a pš. Slavkov; 24 d., nespokojenosti. V řízení sp*rném poskytuje 142 obyv. n. (1900). se s. pouze proti těm usnesením, jež týkají

Stlačení — Stoa. se řízeni a tudíž jsou rázu spíše formálního; a i tu možnost s-i jest namnoze obmezena, tak že p ro ti mnohým usnesením vůbec s. se nepřipouští, na př. proti nařízeni stáni na určitou dobu, neb aspoň ne s. samostatná, tak i e teprve při některém pozdějším dovo láváni se opravy příslušnou okolnost vy tknouti lze jakožto důvod. Jediná výjimka platí tu o sporech pro rušenou držbu. Právě s to h o to stanoviska také soudní a exekuční řád obmezuje možnost s-i i v tom směru, že pravidelně — v processním a exekučním řízeni — proti rozhodnutí vyššího soudce, jimž rozhodnuti prvního soudce potvrzeno bylo, další s-i nepřipouští. O právech příslu šejících soudci vyššímu při přezkoumání roz hodn uti vzatého s-i v odpor platí obdobně předpisy, platné při přezkoumáni rozhodnuti na zakladě odvolaní neb dovoláni. Co se týče příslušnosti soudu ku přezkoumání rozhod nuti, tu platí všeobecné předpisy platné pro řízeni sp*rné vůbec. L h ů t y ke s-em jsou v řízeni sp*rném i nesp*rném pravidelně 14denni, čítaje ode dne, následujícího po doručení příslušného usnesení, pokud se stranám písemně doručiti m usí, a v řízení exekučním 8denní (vý jimka p ři nucených vkladech práva zástav ního n a reality, při rozhodnuti o návrhu na exekuci na zakladě cizozemského exek. ti tulu, kde platí lhůta 14denni). Ve věcech k n i h o v n í c h jest ke s-em lhůta 30dennipři doručeních v obvodu příslušného vrchního soudu zemského, mimo obvod pak óOdenní. V řízeni sp*rném musí býti s. písemná podepsána advokátem, s. ústní (do proto kolu u soudu) může býti podána u okr. soudu stranou, jež advokátem zastoupena není. V řízení exekučním jest tato otázka sp*rná, ježto sice v exek. řádě se ustanovuje, že tu ani p ře d okresními ani před sborovými soudy zastoupeni advokátem nutným není vůbec, avšak s druhé strany opět se praví, že — pokud nic jiného v exek. řádě ustanoveno není — plati předpisy soudního řádu o soud ních usneseních a opravném prostředku s-i. V řízeni sp*rném a exekučním nemá s. pravidelně účinku odkladného vůči rozhod nuti v odpor vzatému, tak že nehledíc k po dané s-i může obsah rozhodnuti podle po vahy své buď z moci úřední neb k návrhu strany uskutečněn býti; straně si stěžující jest však ponecháno, žádati za odklad v tomto směru, když jsou tu závažné příčiny k tomu, zejména, kdyby i příznivé rozhodnutí vyš šího soudu nemohlo míti již žádného účinku. V jiných případech soudního řízení s. od kladací účinek má. Ve věcech knihovních, pokud s . směřuje proti povolení vkladu neb záznamu, musí okolnost že s. podána byla, poznamenána býti v knize pozemkové. V t. zv. s o u d n i c t v í d o b r o v o l n é m (pozůstalostním, poručenském atd.) jest to zvláštní, že strana může pive, nežli se obrátí k sondu vyššímu, podati u soudce prvního, o jehož rozhodnuti jde, t. zv. rozklad, k jehož vyřízení jest oprávněn soudce prvý, netýká-li

137

se rozhodnuti práv třetích osob. V tomto řízení výslovně jest připuštěno uvéíti ve s-i nové okolnosti a důkazy. V ř á d ě t r e s t n í m obor s-í není vytčen všeobecně, nýbrž při jednotlivých stadiích řízeni trestního vždy vytčeno, pokud to které rozhodnuti neb ten který krok soudce s-i v odpor vzat býti může. O s-i zmatečni jakožto prostředku opravném proti rozsudku viz Z m a t e č n i s t í ž n o s t . V ř í z e n í s p r á v n í m nejsou s-i vázány ani z daleka tak, jako v řízení soudním, ze jména sp*rném a exekučním, na požadavky formální. Písemná forma jen výjimečně se požaduje; každý projev nespokojenosti, na značující úmysl stěžovati si, t. j. žádati vyšši úřad za opravu, stačí k pojmu s-i. Ovsem však musí i tu s. osobou k tomu oprávně nou podána býti ve lhůtě a u úřadu, jak zákon předpisuje. S. přísluší tu na rozdíl od soudního řízení jen straně, nikoli úřadu rozhodujícímu. Pokud není možnost s-i obmezena na je dinou vyšši instanci, možno jest stěžovati si i k další. Lhůty ke s-em isou rozmanité; v každém rozhodnutí musí býti straně sdě leno, v jaké lhůtě stěžovati si třeba. Den, kdy se dá s. na poštu, počítá se jako den podáni s-i. Strana může v odpor vzíti rozhodnutí ne pouze se stanoviska svého, ale i se stano viska veřejného, jež úřad z moci úřední chrání ti měl. Vyšší úřad rozhodne ve věci samé jen tehdy, je-li věc dobře a dostatečně vyšetřena; jevi-li se potřeba doplnění neb opravy řízení, musí rozhodnutí zrušiti a odkázati věc nižšímu úřadu k rozhodnuti no vému. kh. s tla č e n i, s t l a č o v á n í viz K o m p r e s s e , K o m p r e s s n í s t r o j e a K o m p r e s s o r ; srv. též De pr e s s e . Stl& Č ítelnost viz K o m p r e s s i b i l i t a a srv. P i e z o m e t r . S tla č o v a d lo viz D e p r e s s o r i u m . S tlo u k & čk a viz P l e t e n i (v rámci), str. 9116.

S to (stslov. safo, řecký éxatóv, lat. centům fr. cent, it. ccnto, šp. cien, něm. hundert, angl. hundred, maď. atd.). první číslo trojci ferné čili číslo druhého řádu v soustavě de sítkové; bývá zhusta základem všeobecných počtů, jako při úrokování. Píše se 100 a jest součinem 10 X *0. Římané označovali je C, počátečním písmenem slova centům, neb ID, pět set D, jemuž v pravo připisovali další stovky až do devíti set. Řekové značili s. písmenem q, rovněž tak značí se v kvrillici a v glagolici (srv. tab. Az b u k a , str. 1127) písmenem r. — Podle toho, jak číslovka s. se vyjadřuje, dělí se i n d o e v r o p s k é j a zyky (v. t., str. 618a) ve dvě větve. — O vládě zvané S. d n í viz C e n t - J o u r s . — Srv. též C e n t - g a r d e s . C e n t a C e n t n ý ř . S to a (Gtnci), u starých Řeků s l o u p o v á síň. Síně toho druhu uzavíraly velmi často náměstí (agory), ale bývaly také i v jiných částech města stavěny a sloužily k různým

138

Stobaios — Stôber.

účelům: bývaly v nich místnosti úřední (na př. v athénské stoi královské, ve Fleiuntě náležela sem 3. polemarchos), obchodní krámy, bázáry (v Athénách A t t a l o v a s t o a, v. t.), dále sloužily za promenády, zejména za dob deštivého počasí, za misto pro společenské styky a schůzky. Také filosofové v nich ně kdy učívali, na př. stoik Zénón vyučoval v Athénách ve 3. poikilé (pestré, malované), a odtud s. znamená často též tolik co u č e n i s t o i k ů . Stoy byly vyzdobovány malbami (s. poikilé v Athénách), sochami, hermovkami atd. Zejména nádherné a rozsáhlé stoy shle dáváme v kvetoucích městech hellénistických v Malé Asii. red. S to b a io s (Ifoávvrjg Ztofiaíog'), nazvaný po dle rodného města Stob (Zzofioi,) v Make donii, žil asi v 2. pol. V. stol. po Kr. Plo dem rozsáhlé četby jeho jest zachované cenné dílo excerptové, věnované synu Septimiovi. Tato Anthologie ('AvfroXóyt,ov) skládá se ze 4 knih, zachovaných ve stavu dosti po rušeném (z I. kn. chybí úvod, II. kn. má dvě značné mezery, III. a IV. jsou upraveny v jednu knihu). Ve středověku byl celek roz dělen ve dvé díla, z nichž prvé má název *Enloyai (Eclogae physicae et ethicae), druhé 'Av&olóyiov (Florilegium nebo Sermones); roz děleni toto neodůvodněno, nebot II. a III kniha těsně souvisí. VI. kn. jedná se o otáz kách metafys. a fysických, kn. II. a III. věnováný jsou theorii poznáni (tó XoywóvS, hlavně však éthice, IV. kn. politice. V od stavcích probírány jsou tu jednotlivé věty filosofické, k nimž připojeny četné doklady z básníků a prosaiků řeckých. Cena »Anthologiec této záleží v množství citovaných míst ze spisů pro nás jinak ztracených. Excerpo váno tu vice než 500 spisův, ač nejspíše hojně přejato jest pouze ze starších sbírek. »Anthologii« S-ovu vydali Heeren (Got., 1792), Gaisford (Oxf., 1812), Meineke ve sbírce Teubnerské a nejlépe Wachsmuth a Hense (Berl., 1884—94, 3 sv.). O. J-i. Stobbe J o h a n n E r n e s t O t t o , vynika jící právník něm. (* 1831 v Královci — +1887). Studoval ve svém rodišti filologii a historii, pak práva a byl promovován r. 1853 na zá kladě dissertace De lege romana Utinensi (1853). Po dalších studiích v Lipsku a Go tinkách habilitoval se r. 1855 v Královci pro něm. právo, stal se tam r. 1856 mimoř. a ještě t. r. řádným professorem. R. 1859 po volán do Vratislavě, r. 1872 do Lipska (na místo Gerberovo). Nejdůležitější práce: Zur Gesch. des deutschen Vertragsrechts (1855); Gesch. der deut. Rechtsquellen (1860—64, 2 sv.); Beitráge fur Gesch. des deut. Rechts (1865); Die Juden in Deutschland wáhrend des Sfittelalters( 1866); Hermann Conring, der Begrúnder der deut. Rechtsgeschichte (1870); Handbuch des deut. Privatrechts, hlavní dílo S-ovo (1871 až 1885, 5 sv.; 3. vyd. 1893—1900; od 2 sv. vyd. od H. O. Lehmanna). Z pozůstalosti jeho vyšlo ještě Zur Geschichte des áltern deut. Konkurspro^esses (1888). Od r. 1857 S. by] spoluredaktorem listu >Zeit. ftlr deut-

sches RechU, od r. 1862 spoluvydavatelem publikace >Jahrbuch des gemcinen deut. Rechtsak zase v L o n d ý n ě od svého přítele L e sieho. S počátk u maloval nejvíce podobizny dětské, v ýborně zdařilé. V zbudil pak r. 1864 p o zo rn o st obrazem Setkáni Williama Sey-

moura s Annou Stuartovnou u dvora Jakuba I. Dále zasluhuji zmínky: Ostýchavá dívka, Ta

neční hodina, Práce Danaidek, Poslední dílo Danaxdek, Ve večerním chládku (koupající se

ženy), kdež skvěle přivedl k plné p la tn o sti vnady obnaženého ženského těla a j . V ůbec vynikají je h o obrazy skvělým osvětlením a znam enitou plastičností. FM. Haunted tower (1789); No song, no supper S to roh: 1) S. H e i n r i c h (rusky A n d r e j (1790); The siege oý Belgrade (1791); Didon K a r l o v i č Š t o r ch), politický oek o n om něm . (1792); The priye (1793); Cherokee (1794); ůsobivší v R u sku (* 1776 v Rize — f 1835). Lodoiska (1794); Mygrand-mother (1795) a j., o universitních studiích v Jeně a Heicelkem asi 14. O p era Gli sposi malcontenti delberce vstoupil r. 1789 do služby ruské byla provozována i v D rážďanech. jako učitel literatury a dějin v kadětském

S to r-A fv a n , jezero švédské, viz Hor n- sboru v Petrohradě. R. 1796 zvolen za člena Ruské akademie, jejímž byl později viceAf van. S tora -I.u leá n. S.-L.-elf, řeka švédská, praesidentem. R. 1799 byl jmenován učitelem vel. kněžen a pak mu uloženo vykládati po viz Lu l e á 1). Stor&x, voňavka dobývaná z kůry ambroně litickou oekonomii vel. knížatům Nikolaji východní a indické, viz L i q u i d a m b a r . Pavloviči a Michajlu Pavloviči. Přednášky S torok : 1) von S. J o h a n n , hrabě, ge jeho vel. knížatům byly základem hlavního nerál rak. (* 1595 — f 1679 v Heřm. Městci), dila S-ova Cours d*économie politique ou exs počátku vstoupil do voj. služeb bavorských, position des principes qui déterminent la prokde r. 1645 stal se gen.-majorem, pak r. 1647 spérité des nations (Berl. a Halle, 1815, 6sv.; jako gen.-lieutenant do služeb rak. pod Mon- Rau vydal r. 1819 dílo S-ovo se svými po tecuccolim. Vyznamenal se v bitvě u sv. Gott-1 známkami něm.; také Say otiskl r. 1823 harda (1. srp. 1664) a stal se hrabětem, načež ■ »Kurs« S-ův se svými krit. pozn.; polský ve r. 1674—75 bojoval proti Francouzům v Nizo-1 Varš., 3 sv.). Práce tato, pokládaná v prvé zemi a na Rýně. Fr. Lóhcr opěvoval jej čtvrti XIX. stol. za jednu z nejlepších učeb v eposu (Got., 1854). Životopis od Rosen-1 nic polit, oekonomie, má zvláštní význam kranze: Joh. Graf. v. S. (1865). j v historii oekonom. literatury na Rusi. Ač *) s . Wi l hel m, romanista něm. (* 5. čce koli S. na mnohých místech* čerpá téměř 1829 v Letmathe ve Vestfálsku). Studoval doslovně z děl některých oekonomistůV, zpra v Mnichově, Miinsteru, Bonnu a Berlíně filo coval přece originálně některé oekonom. doklogii a stal se r. 1859 mimoř., r. 1868 řád triny. Rusky spis S-ův vyjiti nemohl pro ným prof. něm. řeči a literatury na akademii poměry ruské censury. Kromě toho S. na v Mtinsteru, kde působí podnes, přednášeje psal: Statistische Uebersicht der Statthaltertaké o sanskrtu, provenQalštině, vlaštinč, špa schaýten des russ. Reichs nach ihren merknělštině a portugalštině. Literárně vynikl nnirdigsten Kulturverháltnissen (Riga, 1795); zvláště jako překladatel a vydal zejména: týž materiál zpracován obšírněji v 9sv. práci: Luis de Camoes* sámtliche Gedichte (1880—85, Historisch-statistische Gemálde des russ. Reichs 6 sv.) s kritickou biografií Luis de Camoes’ (t., 1797—1803). Pokračováním tohoto dila Leben (1890). Mimo to: Lose Ranken (písně jest Russland unter Alexander 7. (27 seš., Catullovy, 1867); Buch der Lieder aus der Petr., 1803—11); další spisy: Le Revenu naMinne\eit (1872); Hundert altportugiesische tional considéré sous un nouveau point de vue Lieder (1885) ; Ausgewáhlte Sonette von Anthero (t., 1819; v publikacích akad. nauk); Conside Quental (1887) a anthologii Aus Portugal dérations sur la nature du revenu national und Brasilien i 25o— i 8 í)0 (1892). Pořídil také | (Pař., 1824; něm. v Halle 1825; je to 5. sva vydání básní Luisa Ponce de Leon (1853), zek jeho »Kursu«); Zur Kritik des Begriffes Juana de la Cruz, Terezy de Jesus (1854) a< vom Nationalreichtum (Petr., 1827). 2) S. L u d w i g , spis. něm. (* 1803 v Ruhle, r. 1868 písně minnesingra zvaného D e r von Sahsendort. f 1881). S tudoval v G otinkách a v Lipsku S to re: 1) S. [stór], angl., zásoba, kr á m theologii a filologii, ale z nouze i z povoláni počal se živiti literaturou. R. 1840 založil k u p e c k ý , sklad. 2) S. [stór], fr., tolik co r o u l e a u (v. t.); i vlastni tiskárnu a nakladatelství, ale nem ěl také z ásl ony, zvláště bohatě vzoikované s tím štěstí a zdržoval se pak na různých gardiny v celé okenní šíři, jako opony, jež místech Německa, nikde nenalézaje klidu. se však nesvinují, nýbrž stahují. Dělají se Posléze usadil se v K reuzw erthcim u ja k o většinou z bílých neb světlých látek lehkých j pensista nadace Schillerovské. S. nevynikal a průhledných. velikým talentem , ale jeho povídky a novellv, S to r ey [stóri] G e o r g c A d o l p h u s , sou jakož i básn ě byly oblíbeny pro svoji vlaste dobý malíř angl. (* 1834 v Londýně). R. 1848 n eckou i svobodom yslnou ten d en ci a vřelý

Storchenburg — Storm

171

cit. Také jeho povídky historické nejsou bez waldě. Napsal: Option und Plebiscit bei Eróbezajímavosti. Nejoblibenějši jeho práce jsou: rungen und Gebietsyessionen (1879); Das verKun% von Kauffungen (1827, 3sv.); Der Frei- fassungsmdssige Verháltnis des Abgeordneten knecht (1830,3 sv.); Max von Eigl (1844,3 sv.); \ur Wdhlerschaýt (1881); Handbuch der deut Ein deutscher Leineweber (1846—49, 9 sv.); schen Verfassungen (1884); Zur Methodik des Leňte von gestem (1853, 3 sv.); Die Kónigin óffentl. Rechts (1885); Zustimmungsergán^ung (1858, 4 sv.) a j. Sebrané romány a novelly u. Genehmigung (1898); Das Búrgerl. Geset\ vyšly v 31 sv. (1855—62). Jeho Gedichte (1854) buch und der Geset\gebungsapparat des Deut obsahuji několik zdařilých básni lyrických. schen Reiches (1899); Der staatsbúrgerl.UnterMimo to vydal Thůringer Chronik (1841—43) richt (1893); Kommentar {um Auswanderungsa Wanderbuch durch den Thůringer Wald geset\ (1899); Schut\ des deutschen Handels (2 vyd., 1851), v nichž jest patrný jeho zájem im Seekriege (1900); Die agnatische Thron0 domovinu. Alex. Zieglerem byl vydán S-ů v Jolge im Fúrstentum Lippe (1903); Der ZuPoetischer Nachlats (1882'. stimmungsvertrag (1904). Přispěl rozličnými statěmi do Holtzendorffova »Handbuch des 3) S . K a r e l Bol. viz Š to rch . f ) S. F r a n t i š e k , právník český (* 1850 Vólkerrechts* (Seegebiet, Offenes MeeryStaatsv Žiíelicích n. Cidl.). Absolvovav v 1. 1861 angehórige u. Fremde) a do Stengelova »Wóraž 1869 gymnasium v Hradci Král. a v Praze, terbuch des Verwaltungsrechts* (Schiffahrtsbyl r. 1875 povýšen na doktora práv. V 1.1875 rechts). Pokračuje v Martensově *Nouveau až 1879 byl koncipientem finanční prokura recueil des traités* (sv. 11. si.) a vydává tury, potom koncipistou a (do r. 1885) tajem s Labandem od r. 1886 »Archiv ftir óffentníkem zemského výboru král. Českého. R. 1878 liches Recht*. S tork ow , m. v okrese Beskov-Storkow habilitoval se na pražské universitě pro české 1 německé přednášky z oboru trestního práva prus. vlád. obvodu postupimského, při po a r. 1879 i z oboru trestního řízení. Po roz čátku S t o r k o w s k é h o p r ů p l a v u z j e z e r a děleni university na českou a něm. stal se t. jm., uprostřed lesnaté a jezernaté krajiny, na české r. 1884 mimoř. a r. 1890 řád. pro ma 2525 obyv. (1900). Továrny na obuv a fessorem řečených oborů. R. 1891—92 byl lana, mlýny, parní pily a rozsáhlé kruhové děkanem právnické fakulty, r. 1904—05 rek cihelny. torem české university. R. 1891 zvolen mi Storm : 1) S. van s ’G r a v e s a n d c Wilh. moř. členem České akademie cis. Františka J a k o b viz G r a v e s a n d c 1). Josefa pro vědy, slovesnost a umění. S. ná 2) S. E d u a r d , básník dán. (* 1749 v Gudleží k předním představitelům české vědy brandsdalu [v Norsku] — f 1794). Byl uči trestního práva. Monumentálním dílem jest telem (mezi jinými též Oehlenschlägerovým) jeho Ři\eni trestní rakouské (I. díl v Praze, a posléze div. ředitelem v Kodani. Básnil 1883 —87, II. díl t., 1896—97), v němž nejen s počátku norským dialektem, ale záhy obrátil se podává celkový obraz rak. trest, řízeni, se k literatuře dánské přimknuv se k jejímu nýbrž přihlíží se i k obsáhlým cizím litera- reformátoru J. Ewaldovi. Napsal četné pěkné tnrám a praxi, tak že spis ten jest velmi dů ódy, satiry, bajky, zvi. pak romance formou ležitou pomůckou nejen theoretikovi, nýbrž lidovou. Pak báseň směšnohrdinskou (ko i praktikovi. Ve spise Vyručení obviněného mický epos) Broeger. Výbor jeho básní vy i vagby vyšetřovací (»Rozpr. Čes. akad.«, tř.I., dal H. P. Holst v Kodani r. 1871. roč. IV., č. 2., 1895) vykládá autor instituci 3) S. H a n s T h e o d o r Wol dsen, básník yyručení podle platného práva rak. a podává a novellista něm. (* 1817 v Husumu [Šlesjejí historické základy. Výraz *vyničení* vzat vik] — f 1888). Studoval práva v Kielu a iest z právních pramenů českých. Četné jsou v Berlíně a stýkal se s bratry Mommse ny, S-ovy práce v časopisech: *Právník«, >Sbor- s nimiž vydal r. 1843 Liederbuch dreierFreunde, ník véd právních a státních*, »Allgem.oesterr. Složiv zkoušku státní (1842) začal advokacii Gerichtszcitungc^Gerichtshalles^Juristische v Husumu. Po znovuzřízení vlády dánské Blátter*, *Oesterr. Centralblatt ftir die jurist. (1853) pozbyl úřadu, i bylo mu opustiti vlasf Praxis* ,»Zeitschrift ftir dasPrivat- und óffentl. avstoupiti do služeb pruských. Teprve r. 1864 Recht der Gegenwart* a v >Ottově Slov vrátil se do rodiště jako správce zemský níku Naučném*. Také do Mischler-Ulbrichova (Landvogt) a postoupil r. 1873 za sudího. *Oesterr. Staatsworterbuch* (2. vyd.) S. při R. 1880 odebral se na odpočinek. Stesk po spěl článkem »Pressrecht«. otčině zaznívá z lyriky S-ovy a houževnatý S torch en b u rg, něm. jméno býv. hradu odpor krajanův jeho proti nadvládě dánské Č a p u (v. t.). jest předmětem jeho poslední novelly Der S to ro h n eet (pol. Osiec\no\ m. v okrese Schimmelreitcr (1888), plné dramatického ži Lešno prus. vlád. obvodu poznaňského, má vota. S. jest vedle Heyse a K. F. Meyera 1590 obyv. (1900), katol. a evang. kostel, de klassikem novelly německé. V letech 70. sto mentní dům pro kněží (bývalý klášter). letí XIX. vydává jako uznaný novellista prvý S to ř iie k , bot., viz Ca l a mi n t ha . svůj soubor (19 sv., 1868 - 89), jenž je však S tb r k : 1) S. Kar l viz St oe r k. toliko úvodem plodného rozvoje dalšího. Od 2) S. Felix, právník něm. (* 1851 v Bu-Jmmensee (1852, 43. vyd. 1896) až po zmíně díně). Studoval ve Vídni, Berlíně a Paříži, nou novellu poslední jeví se v tvorbě S-ově habilitoval se r. 1881 ve Vídni a jest od stáiý vzrůst. Od lyrických akkordů, něžné r. 1882 prof. veřejného práva na univ.-v Greifs- melancholie a tiché resignace práce prvé S.

172

Stormarn —- Storoženko.

S to rn e llo , plur. stomellit ital., viz Ri t ordospívá k mužné síle realističnosti. Jeho novelly, plné kouzla domoviny básníkovy, jsou nell 2). Storno, ital., také r i t o r n o neb r i s t o r n o sui generis, byt i tu a tam zaznělo přiklo něni k E. T. A. Hoffmannovi, Tieckovi a (v. t.). Stornovatft, r i s t o r n o v a t i , z ital., ruLeop. Scheferovi. Přední jsou (krom citova ných): Auf der Universitdt ( = Leonore, 1865); šiti, pak n a p r a v í ti, v účetnictví značí to Von jenseits des Metres (1867); Waldwinkel lik co vyrovnávati položku omylem nebo (1875); Psyche (1877); Aquis submersus (t. r.); špatně do knih zapsanou fiktivní protipoložRenáte (1878); Der Herr Etatsrat (1882). Kromě kou stejně velikou, aby vrátil se opět pře nich pozoruhodné jest zobrazeni bázně před dešlý stav. sešilenim v jeho Schweigen (1883) a upřímný S to rn o w a y [stórnoué], hl. m ě s t o s k o t obraz plaveckého a dělnického života Hans ského ostrova Lew isu v zevnějších H ebriund Hein\ Kirch (1883). Méně hojné jsou dách, při z á t o c e t. jm ., má 3852 obyv. (1901). S-ovy práce historické, jako vypravování Majíc do b rý přístav, je střediskem čilého Das Fest von Haderslevhuus. Půvabné jsou i: rybolovu v celém so u o stro v í; má parolodní Spáte Rosen; Waldwinkel; Pole Poppenscháler; spojení s Glasgow em a L iverpoolem . V lé tě Viola tricolor; Eekenhof a drobnější vypra prochází tu d y množství tu ristů ; nád h ern ý vování: Im Saal\ Im Sonnenschein; Abseits. zámek zbudován byl r. 1870. S to ro jln et, rum. jm. města S t o r o ž i n c e Z mnohých ozývá se libý humor autorův, jenž v lyrice jeho zaznívá (Sommergeschichten (v. t.) und Lieder, 1851; Gedichte, 1852, 10. vyd. S to r o ie n k o : 1) S., jméno šlechtického 1895), zvi. v básních Sturmnacht; Von Kat\en; rodu rus., odvozujícího původ svůj od I v a n a Gesegnete Mahlieit. Nejzpěvnějši písně S-ovy S-ka, jenž po Andrusovském míru r. 1667 jsou: Die Nachtigall; Oktoberlied; Lied des přestěhoval se s pravého na levý břeh Dněpru Har/enmddchens; Schliesse mir die Augen beide a byl plukovníkem priluckým. Vedle Ana j.; silou názoru a přesvědčení vynikají: d r e j e j a k o v l e v i č e S-ka(* 1790 — f 1857), Fúr meine Sáhne; Tieje Schatten; Eine Frúh- senátora a ředitele státní kommisse pro vnitřní lingsnacht; Ein Sterbender. Kritické stano a duchovni záležitosti Polska, pochází z rodu visko S-ovo k domácí tvorbě básnické ob toho A l e ks ě j P e t r o v i č S . , spisovatel malojasňuje anthologie Hausbuch aus deutschen ruský (* 1805 — f 1874), jenž sloužil ve vojště Dichtern seit Claudius (4. vyd., 1877). O po a r. 1831 účastnil se potlačeni polského po měru k básníkovi jemu nejbližšímu E. Mó- vstání. Od r. 1863 sloužil opět v Polsku pod rikovi podává obraz korrespondencc vyd. hrab. M. N. M u r a v j e v e m (v. t. 6), pak byl J. Bächtoldem (1891). Dopisy S-ovy s Kefle- šlechtickým maršálkem brestského új.a před rem vydal Alb. Kôster (1904). Souborně pu sedou sjezdu smírčích soudců. Z jeho spisů blikována dila S-ova v Brunšviku (1884—89, (v celku asi 40) psaných rusky i malorusky 8 sv.; nověji 1897—98). Srv. P. Schútze,Th. vynikají tyto nad ony, neboť S. vládl maloS., sein Leben und scinc Dichtung (1887); ruštinou dokonale. Látku k povídkám čerpal F. Wehl, Th. S. (1888); A. Biese, 5. u der z vlastního pozorováni života lidu. a jeho modernc Realismus (1888); t., Lyrische Dich slovesnosti. Z hlavních jsou: Marko prokljatung u. neuere deutsche Lyriker (1896); tyj; Dva brata; Ženatýj čort; Skarb; Se ta 1. Wedde, Th. S. (1888); P. Remer, Th. S. baba a j. Znamenitým humorem vyniká po ais norddeutscher Dichter (1897); Erich vídka V u s y . Soubor jeho malorus. povídek Schmidt, Th. S. v 36. sv. »AHgem. deutechc vydán v Petrohradě r. 1863. Srv. ÓhonovBiographie* a v »Charakteristiken« (I*. 1902, skij, lstorijja liter. rus. (III. díl, str. 307—376) str. 437-79); A. Stern v >Studien zur Literatur a Petrov, OČerki istor. ukrajin. liter. XIX. v., der GegenwarU (2. vyd. 1898, str. 89—114) str. 211—227. a Hugo Gilbert, S. ais Erzicher (1904). Holk. 2) S. N i k o l a j l i j ič, literární historik ru s. 4 l S .van s’G r a v c s a n d e Char les (* 1841) (* 1836). Ukončiv k urs n a filosof, fakultě viz G r a v e s a n d e 2). moskev. university, vyučoval v A leksandrov5) S. Gus t a v, historik nor. (* 1845 —ské škole vojenské a na I. gymn. v Moskvě. t 1903), studoval v Christianii a stal se tam V 1. 1867—69 studoval za hranicem i. H lav r. 1877 prof. dějin. Napsal: Snorre Sturlas- ním p řed m ětem jeh o stu dia byl Shakespeare, sáns historieskrivning (1873); Sagnkredsene om o němž již r. 1869 otiskl několik před nášek Karl den Store og Didrik a j Bern (1874); a statí. K něm u také vztahuje se je h o m agi Kritiske bidrag til vikingetidens historie (1878); sterská dissertace Predšestvenniki Šekspira Maria Stuart (1891). Vydával Monumenta hi- (1872), obrátivší na sebe p o zo rn o st nejen storica norvegica a přeložil Snorri Sturlu- vzácnou znalostí věci, ale i literárním ta le n sonovu Kongesagaer (1897). tem , tak že S. byl povolán na stolici vše Storm arn, krajina v prus. provincii šlcs- obecné literatury při moskev. universitě. Jeh o vicko-holštýnské, mezi Labem, Stórou aTrav- literárni i učitelská činnost nesla se pak vy nou, jejíž jedna část tvoří o k r e s t. jm., tčeným již sm ěrem vědecko-publicistickým , 916 km* veliký, s 68.103 obyv. (1900); hl. m. v němž převládalo vždy literární nadáni, je Wa ndshe k. jem ný cit umělecký a hum anita. R. 1878 vydal S torn , osada v Čechách, hejtm. Klatovy, dok torsko u dissertaci Robert Grin ( Greene), okr. Nýrsko, fara a pš. Eisenstrass; 10 d., jego {i\ň i proi\veděnija, založenou na p ra m enech d o sud neznámých, tak že práce záhy 115 obyv. n. (1900).

Storožev — Story

173

přeložena do angličtiny a S. jmenován vice- stva po désjatňam X V II v. (1891); Afoskovskoje praesidentem společnosti >New Shakcspeare- upravlenije v Viljné X V II v. (1894): ZaséčSociety*. Z ostatních jeho práci uvádíme: nyja knigi kak istorikogeografičeskij i archeoFilosofija Don-Kichota(»Věst. Jevropy*, 1885); logičeskij istočnik a j. Pro školy moskevské Apoštol gumannosti i svobody — Téodor Par pořídil zvláštní vydání Puškina (1900). ker (1900); Voljnodumec epochi Voiro^dénija B to ro ž e v sk lJ Boris Nikolajevič,spiso (1897); Póe^ija mirovoj škorbi; Šekspir i Bé- vatel rus. (* 1850 — f 1898), studoval práva linskij (*Mir BoŽij«, 1898) a mn. j. Pro vše v Kijevě a byl tajemníkem a pak redakto obecné dějiny literatury Koršc a Kirpični- rem »Kijevljanina«. V 1. 1881—82 vydával kova napsal dějiny anglického dramatu do »Podolskij Listok* a pak mimo jiné byl feuillesmrti Shakespearovy, redigoval ruské vydáni tonistou časop. »Žizň i Iskusstvo*. Z jeho spisů Shakespearových a pod. S. pokládán povídek za nejlepší pokládají se Ochrimenko; jest vůbec za předního znalce Shakespearov Soby tije a Vorona v pavlinjich perjach. ského dramatu (O sonétach šekspira, >Otčet« S to ro ž ln e e (pol. Storoiyniec, rumun. moskev. university, 1900; Prototipy Faljstafa, Storojinef), město v Bukovině na levém bř. ř. »Artist«, 1891; Diletanti\m v šekspirovskoj Seretu a při žel. trati Hliboka-Berthometh, kritik é, recense knihy Čujkova o Shakespea měl 6041 obyv. (1890) a to 2526 něm., 2075 rovi a j.), ale se zálibou obírá se také lát rum., 988 rusín., 452 pol., nyni 6673 obyv. kami domácími, o čemž svědčí jeho studie: (1900), z nichž je 3000 židů, okr. hejtm. a Vo^niknovenije realjnago romana (»Sěv. Věst soud, poštu, lihovar. ník*, 1892); Sčepkin i Ševčenko; O BaratynS to rsjtfn fstoršdn], švédsky >veliké je skom a mn. j. Rozsáhlá jest jeho činnost zero*, častý název švédských jezer. Největší učitelská jak na universitě, tak ve vyš. žen z nich je S. v Jemtlandu, asi 450 km* veliké, ských kursech a v četných přednáškách ve na jehož sv. pobřeží leží půvabné město řejných. Jako bibliotekář Rumjancovského Ôstersund. V létě plují po jezeře tomto musea zřídil vzornou, všeobecně přístupnou četné parníky. knihovnu vědecko-populární. Od r. 1894 jest B to rtford[stó rtfórdj v. B i s h o p ’s S t o r t předsedou společnosti rus. slovesnosti. Šnk. f o r d. 3) S. A n d r e j V., slavista ruský (* ok. S to r th in g , jméno norské sněmovny, viz r. 1852), z jehož života bylo možno pouze N o r s k o , str. 417 a. S to r u b le v k a , hora v új. jekatěrinburzjistiti, že byl na univ. kijevské žákem A. A. Kotljarevského, jest u nás znám přehlednou ském gub. permské; naleziště araethystů. Pp. a pilnou prací Rukopisi Zelenogorskaja i KráleS to r y [stóri]: 1) S. J o s e p h , právník amer. dvorskaja. /. Očerk litěraturnoj istoriji ruko- (* 1779 v Marbleheadu — f 1845 v Campisej kterou vydal r. 1880 v Ki- bridgei). Vystudovav v Cambridgei, stal se jevě jako počátek publikace »Očerki iz istoriji advokátem, r. 1806 členem poslanecké sně českoj litěratury* (byla vyznamenána zlatou movny v Massachusettsu, brzo potom mluv medailli kijevské univ.) R. 1882 vydal 5. ročník čím jejím a r. 1809 členem kongiessu ve sborníku Slavjanskij je{egodnik (Aljmanach Washingtoně. R. 1811 jmenován soudcem i sbomik statěj po slavjanověděniju), vydá nejv. soudu Spoj. Obcí, r. 1829 prof. práv na vaného Slovan, spolkem kijevským; uveřejnil Harvardské universitě v Cambridgei. Práv tam životopis svého předchůdce v redakci nické spisy P*ovy pokládají se v Americe Nik. Petr. Z a d ě r a c k é h o a překlad srb. po a Anglii za klassické. Uvésti sluší zvláště: vídky Dj. M. Miličevičovy »Zimní večery*. Commentaries on the constitution oj the Uni R. 1890 otiskl ve *Věstníku Jevropy* bio ted States (1833; 5. vyd. 1891, 2 sv.; něm. grafii svého učitele A. A. Ko t l j a r e v s k é h o . překl. 1838, franc. 1843) a pak Commentaries S to r o ž e v V a s il i j N i k o l a j e v i č , právní on the conjlict oj laws (1834 ; 8. vyd. 1883), histor>k ruský (* 1866). Vystudovav na hist.- jeden z nejlepších spisů z oboru mezinár. filoL fakultě mosk. university, vstoupil r. 1888 práva. Velice se cení též S-ovy spisy o právu do mosk. archivu min. spravedlnosti. R. 1895 obchodním a směnečném. 2) S. Wi l l i a m W e t m o r e , sochař a bás pro spor se správcem archivu byl nucen jiti do pense. Tou dobou jest učitelem obchodní ník sev.-amer., syn před. (* 1819 v Salemu školy K. Mazinga v Moskvě. Od r. 1885 za [Mass.] — f 1895 ve Vallombrose u Flo bývá se kritikou a vedle toho hlavně vydá rencie). Studoval práva, byl také nedlouho vaním historicko-právních pramenů. Z prací advokátem v Bostoně, ale brzo se věnoval jeho samostatně vydaných buďtež uvedeny cele umění a literatuře a žil od r. 1848 v Římě, zvláště: Uka\naja kniga poměstnago prika\a později ve Florencii. Z jeho soch, vynikají (1889); Matěrialy dlja istoriji russkago dvor- cích ideálnosti i velikosti koncepce, oduševjanstva. Sv. I. Désjatni i tysjačnaja kniga něností i mistrným ovládáním mramorového X V I véka (1891); Do\omaja kniga goroda materiálu, uvádíme: Venuše a*Amor, Thetis a Tveri 1 6 1 6 g. (1890); Tverskoje dvorjanstvo Achilles, Bacchus na levhartu, sochy Kleopatra, X V II véka (1891—95); Voronéfskoje dvorjan Medea, Elektra, Sapfo, Pastvec a j., pak stvo po désjatňam X V II v. (1894); Piscovyja bronzový pomník Edw. Everetta v Bostoně knigi Rja%anskagokraja X V I i X V I I vv. (1898 (1867), plukov. Prescotta v Charlestownu, až 1900); K istoriji seljskochoxjajstvennago by ta pomník básníku hymny »Starspangled Bankostromskich Ipatjevskago i Bogojavlenskago ner« Fr. Scott Keyovi v parku San Franmonastyrej (1894); Sostav rja^anskago dvorjan- cisco, národní pomník ve Filadelfii a mnoho

174

S to rz e n d o rf — Stoš.

portraitnich poprsi. Z jeho děl básnických byl chefem gen. štábu okkupačni armády, dlužno uvésti: Nature and art (1844); Poems jež zůstala ve Francii. R. 1872 stal se chefem (1847, nové vyd. 1885); A Roman lawyer in admirality a členem spolkové rady (t. r. byl Jerusalem (1870), kde pokouši se ospravedl- povolán do panské sněmovny), r. 1875 gene niti zrádu Jidášovu; Tragédy o f Nero (1875); rálem pěchoty a r. 1876 admirálem ä la básně Ginevra da Siena 11866); Vallombrosa suite. 1 o loďstvo něm. ziskal si veliké zá (1881); He and she, or a poeťs portjolio (1883, sluhy. R. 1883 odešel do soukromí a žil 8. vyd. 1886); Fiammetta a summer id yl(1885). v Rakousku. Miino to vydal biografii svého otce (1851) a S to s k o p f G u s ta v , elsaský maliř a spiso výbor z jeho korrespondence, pak Roba di vatel (* 1869 v Brumathu). Je znám spíše Roma, or walks and talks about Rome (1862) jako obratný lidový dramatik, nežli svými s pokračováním Castel Si. Angelo (1877); náladovými obrazy elsaského venkova. Na Proportions of the human figuře (1866); Con- psal řadu frašek a her ze života elsaského versations in a studio (1890, 2 sv.); Excur- lidu, z nichž některé byly přeloženy i do sion in art and letters (1891) a j. frančtiny. K jejich poznáni nejlépe přispěla 3) S. J u l i a n R u s s e l, soudobý malíř angl.ohostinská hra elsaského divadla ze Štras(* ve Walton on Thames), působí v Sev. urku v Berlině v květnu r. 1901. Zvláště Americe. Z jeho obrazů dlužnn uvésti: Černý D'r Herr Maire, nejlepší jeho posavadni princ před mrtvolou českého krále Jana u Kres- hra. doznala nejživějšího úspěchu. Látkou je čaku, Dáma p dob Ludvika XVI. a j. FM. sice zcela podobna Gogolovu »Revisoru«, S to rz e n d o rf, ves mor., viz Ú je z d Zadní. ale jednotlivé postavy jsou kresleny se šťav von S to s o h : 1) v. S. P h llip p baron, natou životností. Také D'Pariser Reis, tříarchaeolog něm. (* 1691 v Kostřinu [Klist- aktový žert (1900), jejž do franc. přeložil rin] — f 1757 ve Florencii). Studoval vo Jean de la Rode, došel v Pařiži v březnu Frankfurtě n. O. a podnikl rozsáhlé cesty r. 1902 vlidného přijeti na scéně divadla studijní po Evropě, potom žil jako agent >Déjazet«. Mimo to jsou od něho lidové hry anglické vlády v Ŕime a od r. 1731 ve Flo D'r Kandidát, D'Heimat, D'r Prophet, fraška rencii. Byl své doby nejpíednějšim sběrate D'Millionepartie, Eine Mordsaffair a poslední lem a znalcem gemm. Vedle veliké sbírky Eine Demonstration (1903). JL ý. gemm, jež neměla sobě rovné, obsahujíc vice StosB (S to sz ): 1) S., přesmyk v Appennež 3400 čišel, zůstalo v pozůstalostí S-ově zellských Alpách, 997 m vysoký, mezi Altmnoho vzácných map, mědirytin a kreseb státten a Gaisem. Tu Appenzellšti 17. čna (celkem 324 foliantů, chovaných nyni v dvorni r. 1405 porazili vév. rak. Bedřicha. — 2) S., knihovně vídeňské), bronzových soch a sošek láz. misto, viz S to o s. a mincí starých i nových. Sbírka otisků sta S to s s V e i t viz S tw o s z Wit. rých gemm čítala 28.030 čišel. Sbirka gemm — St o a s e l : 1) S. J o h a n n , protest, theolog vyjma etruské, jež získány byly pro Neapol - něm. (* 1524 — f 1576). Studoval theologii byla zakoupena kr. pruským Bedřichem II. ve Viteraberce a byl pak vždy orthodoxnim r." 1770 za 30.000 dukátů, sbirku otisků no lutheránem. Ve sporech o interim stál proti vých minci zakoupil princ Waleský za 1000 du umírněným theologům vitemberským a jme kátů, sbirka otisků gemm přešla později nován pak dv. kazatelem ve Výmaru. R. 1557 v majetek Tassieův. S. sám sepsal cenný byl na colloquiu ve Wormsu odpůrcem Mespis: Gemmae antiquae caelatae sculptorum lanchthonovým, rok potom účastnil se při nominibus insignitae (Amstcrd., 1724). Katalog sepsáni k n i h y k o n f u t a č n i ve smysle S-ovy sbírky gemm vydal sám Winckelmann, Flaciově. Když však r. 1561 S. stal se konjenž byl po léta se Š-em v horlivé korres- sist. assessorem ve Výmaru a superintenden pondcnci: Description des pierres gravées du tem a prof. v Jeně a s dřívějšími odpůrci teu baron de S. (Flor., 1760). Výbor gemm žil v poměru přátelském, rozešel se s Flasbírky S ovy, zajímavých po stránce mytho ciem, v jehož sporu se Strigelem psal proti logické, publikoval Schlichtegroll: Dactylio- Flaciově deklaraci svou s u p c r d e k l a r a c i , tlieca Stoschiana (Norimb., 1797—1805, 2 d.), ale musel ustoupiti, když po smrti vév. Jana Srv. C. Justi, Antiquaiische Briefe des Baron Bedřicha za vév. Jana Viléma přívrženci FlaPh. v. S. (programm univ. v Marburce, 1871): ciovi nabyli vrchu. R. 1568 S. odebral se t., Ph. v. S. u. scineZeit (»Lůtzow’sZeitschrift do Perná,' kde snažil se ziskati kurfiršta Au fUr bildende Kunst«, 1872), Vy. gusta pro t. zv. kryptokalvinisty, k nimž sám 2) v. S. A lb r e c h t, prus. generál pěchoty se přidal. Ale byl "proto r. 1574 zatčen a ze a admirál něm. (* ISIS — 1896), vstoupil mřel ve vězeni. r. 1835 do prus. armády, r. 1852 stal se set 2) S. A n a t o l i j Mich., gen. rus., viz níkem a 1855 přidělen byl gen. štábu. Ve S tě s s e lj. válce r. 1866 byl jako generálmajor nejv. S to sse n , m. v okrese weissenfelském ubytovatelem armády kor. prince prus. a vy prus. vlád. obvodu meziborského na trati znamenal se u Náchoda a Král. Hradce. Po Naumburk-Teuchcrn, má 1318 obyv. 1,1900), válce stal se chefem oekonom. odboru v mi cukrovar, v okoli doly na hnědé uhli. nisteriu války. Za války r. 1870 byl jako geS to s z viz S to o s a S to s s . nerál-lieutenant gener. intendantem něm. S to s z V eit viz Stw osz. armády, v kterémžto úřadě vzorným půso S t o i z K o u n ic , pfijmeni staročeské ro bením ziskal si neobyčejné zásluhy. Po válce diny panské, jež jsouc stejného původu s pp.

Stoš.

175

z Kounic, Martinic, z Újezdce nosila na čer v Čechách, jež vyženil s Kateřinou z Vlkaveném štítě dvě stříbrná lekna. Předkové je nova. Od některého ze synův Jana (syna Kujich odštěpili se na Moravě dávno, ale ob natova) pocházel Jan, jenž držel Deštné od jevují se v pamětech teprve od pol. XIV. stol. poč. XVI. stol. Týž maje k manželství Annu a to napřed v Opavsku píšíce se tu po roz Kotulínskou z Jelče (f ok. 1549) jmění své ličných statcích, jako byly Bránice, Lubo- znamenitě rozmnožil nabyv r. 1518 Litultovic jaty, Bravinné, Petříkovy (v Prus. Opavsku), a Životic, r. 1520 část zboží stěbořského, Posutice (v Prus.), Levice, Albrechtice a j. r. 1528 Moravice a r. 1542 části Kružberka Příjmení z K. obrali si teprve ke sklonku (f 1549—1550). Synové jeho byli Mat ouš, X V . stol. První předkové objevují se při roz Jiřík, Ot í k a Vi l é m Kun r á t . 1. Matouš dílech knížetství Opavského, totiž Mikuláš držel po otci Litultovice a vyženil s Kate na Lubojatech a Bravinném, komorník práva řinou ze Zástřizl Mořice a Tištin na Moravě. Opavského, O ta na Petřikovech, H en zel a Zemřel 13. čna 1564 v Prostějově, odkázav O ta , držitelé uvalna, avšak kromě nich žili jmění své bratřím Otíkovi a Vilémovi. 2. Ji také r. 1378 Hy n č í k Posutický a Mikuláš řík měl po otci Životice, o něž však brzo Hostálkovský. přišel. S manž. Mandalénou Bírkovnou z Ná Am Z v ě t v e B r a n i c k é , která měla Bránici sile vyženil část zápisného zboží stěbořského p o starý ch p ánech z Bránice erbu zavinuté a r. 1545 Leskovec (f ok. 1555, druhá manž. stře ly , jm enují se r. 1384 O l d ř i c h , r. 1389 Anna Čeplovna z Belku, j* 1569). Syn jeho J i n d ř i c h , držitel Matějovic, a O t a , držitel Ja n zdědil po strýci Vilémovi Deštné a Li M iku lov icaS tab lo vic. O ldřich S., jinak Š i š k a , tultovice, k tomu koupil od Doroty, strýně b y l hofm istrem u m arkrabě Jošta, jenž mu své, Bránici, k této přikoupil Bobolusky a d a ro v a l r. 1392 H olubice a r. 1406 Kruhy a Škrochovice a s manž. Evou Šelihovnou N ěm čičky. K rom ě to h o měl statek v Dam- z Řuchova vyženil Zubřice. Deštné bezpo nici, jejž r. 1412 prodal. P rodav ony statky, chyby prodal. Býval soudcem zemským d rž el r. 1418 čásť m ěstečka T asova a koupil v Opavsku (f c. 1583). Jediný syn jeho Bohu r. 1420 K upařovice. O l d ř i c h , jenž byl r. 1433 slav zemřel r. 1593 naplniv věku svého málo p á n e m n a Trávníku, byl bezpochyby je ho přes 20 let. Ve statky jeho Bránici a Bobo sy n . T ýž prodav T rávnik držel r. 1437 H rad- lusky uvázaly se sestry jeho, Eliška (manž. č o v ic e , získal v ty časy D řevohostice a žil Bota Kašpara, purkr. z Donína), Kateřina j e š t ě je ště r. 1462. Syn je h o J a n získal Tu- (manž. Bedřicha Sedlnického z Choltic), Zu ro v ic e skrze sstu p e k s A nežkou z K. Statky zana (manž. Václava Šamařovského z Jeralm ěl p o něm O l d ř i c h , tuším syn, jenž je tovic) a Bohunka, Zubřice dostaly se matce r. 1480 prodal. Ti dva poslední odložili p ří Evě. 3. Otík držel Deštné, Hlavnici a Mladojm e n í S. z B r á n i c e a psali se p ro stě z K o u tice (tyto zápisně), zdědil r. 1564 po Matou n i c . O d nich, tuším , pocházejí pozdější h ra šovi Litultovice a po strýci Bedřichovi Mo b a ta z K. O t a , b ra tr O ldřicha Šišky, koupil ravici. Zemřel 26. břez. 1573 utopiv se jeda r. 1412 Kojátky a prodal r. 1416 Rašovice na koni z Polské Ostravy (manž. Kateřina ( f j. 1417). O t a (tuším syn jeh o ) držel K o z Drahotouše). 4. Vilém prodal Moravici, svůj já tk y a m anská zboží biskupská. O n y spadly díl, strýci Bedřichovi, ale zdědil r. 1573 Deštné, p a k n a dcery jeho, Adličku vd. z Malenovic Litultovice, Bránici a Moravici. Držel také a B a rb o ru vd. z Blažejovic (1446). Krom ě Mořice, jež pustil sestře Mandalénč a muži tě c h to přip. se z té to p ošlosti B e n e š (p ro jejímu. Když r. 1578 zemřel bezdětek, spadly dal r. 1398 Vratišovice na Moravě), K u n a t Bránice a Moravice na sestru a Dorotu, (1395, f j. 1429), jenž byl asi o d r. 1414 nejv. Deštné a Litultovice na Jana S-e. B. Z v ě t v e A l b r e c h t i c k é žili r. 1377 k o m o rn ík e m kníž. O pavského, a M a t o u š , je n ž držel v 1. 1437-41 Životice. Asi v ty H y n č í k Albrechtický, r. 1425 J i ř í k , r. 1434 č a sy P e t ř í k držel Bránici. T u to dědili po n ě m K unatovi synové J a n , J a r á č a K u n č i k (1436). Jaráč zemřel před r. 1473 zůstaviv s y n a K u n a t u , jenž r. 1474 díl svůj branický p ro d a l. Ja n získal také D eštné a zůstavil syny J a n a , J iř ík a , K u n rá ta , M ik u lá š e a K ri š t o f a , kteří r. 1476 přikoupili díl Kunatův. T i t o za válek tehdejších stranili Matiáši, k ráli uh ersk ém u , a činili veliké škody sto u p e n c ů m krále Vladislava. Byvše p ro to p o h n á n i k zem ském u so u d u v O pavě nestáli a sk rze nestáni pro p ad li Bránici. Namáhali se do r. 1494, aby ji zase nabyli, ale při svou v e d le naučeni sněm u pánů moravských na d o b r o propadli. K unata ujal díl branický, k te rý byl r. 1474 p ro d al Václavovi Hřivnáči, o d téh o ž Václava (1486), ale zase mu jej o d kázal ( f ok. 1496). Jan a K unrát, synové Ja novi, drželi je š tě r. 1497 D eštné. K u n rát držel v 1. 1491—1500 Přem yšleni a Zdiby

H y n č í k , jenž držel také Levice, P etříkovy a V ratišovy (tuším týž, jenž byl r. 1430 podhejtm anem na Svídnicku a Javorsku a od cis. Sigm unda r. 1437 obdržel vsi zápisné S třelíce a Rynarty). Po něm následovali J i ř í k a V ilé m na Albrechticích (Jiři r. 1437 také na R abšteině na Moravě) a H ynčík na Petřikovech. Po Vilémově bezdětné sm rti (manž. A nna z Nové Cerekve) Jiřík držel Albrechtice sám (ok. 1450). S kníž. Vilémem O pavským a jeh o pom ocníky plenil statky biskupství vratislavského čině veliké škody protivníkům krále Jiřího. Za to mu král Matiáš (1474) h rad zbořil. Nemoha u to h o to dosíci milosti, p rodal r. 1475 P osutice, jež byl r. 1464 koupil. Syn je h o S i g m u n d sbí ral staré pam ěti o ro d u svém zejména v klá šteře henrychovském a sloužil Kazimírovi, králi polském u, který erb jeho polepšil k o ru n o u a klenotem ielení hlavy (1484). Král

176

Stoš.

Vladislav II. m u za o dm ěnu zapsal p e níze (1487). Hyncik, držitel Petříkov, zemřel ok. r. 1460. Synové jeho J a n , Č e n ě k , J i ř í k a H a n u š pustili týž statek m ateři K ateřině (1462) a po ní P o su tice přešly na dceru J o hanku, k te rá je r. 1483 prodala.

( t 1622), a J i ř í k S. ze S. byl r. 1514—19

pu rk rab í na Myšlíně; později se vyskytuji b ratří J i ř í k , S i g m u n d a M i k u l á š , již se v ro din n ém p o d an í pokládali za syny Bene šovy. T ito drželi společně statek manský S taré Buky po m ateři B arboře z V arnstorfu C. Z v ět ve P o s u t i c k é žil Henzl (1377(Beneš f 6. list. 1537, Barbora v pros. 1544, až 1407), jeho, tuším, syn Pavlík (f c. 1430) o ba p o hřb en i v Starých Bucích). B ratři roz a r. 1434 Mikuláš (f ok. 1443) a J a r os l a v, dělili se r. 1555 tak, že Jiřík dostal za díl bratři. Tento vyženil s Eliškou Gejzárovnou je d n u a o statn í dva d ruh o u polovici. Sigpřed r. 1446 polovici Mohelna na Moravě. m und, jak se zdá, brzo zemřel. Mikuláš vy Týž statek nedlouho potom prodán, také ženil s M andalénou S tošovnou z K. (před prodal r. 1464 Posutice, jež držel s V ácla tim vdan o u O d ersk ou z L ideřova) statek Mo vem, synem Mikulášovým, koupiv r. 1461 řice v O lom oucku, ale p rohospodařil jej, ta k Štítinu (f ok. 1470). Synové jeho Jiřík, Jan že r. 1587 od rukojm í p rod án . Za to skoupil a P e t r nabyli r. 1483 také Petříkov. Když r. 1589—95 od synovcův některé díly ve S ta ok. r. 1486 se dělili, dostaly se tyto Janovi, rých Bucích. Žil je ště r. 1596. Jiřík byl ženat Štítina Petrovi a Jiřík odbyt penězi. Tento s Annou Sedlicovnou z Brusnice (f 1586). držel po bábě své Lisotice, jež pustil Janovi. Zemřel 21. led. 1571. Synové jeh o rozdělili Tento (také držitel části Štěbořic) byl (1484 se tak, že B e d ř i c h dostal Dolní St. Buky, až 1492) sudím zemským v Opavsku, později J a n J i ř í tvrz a H orní St. Buky a O t a 11 lidi maršálkem Barbory, kněžny krnovské (f ok. ve St. Bucích. 1. Bedřich zadlužil se tak, že 1510, manž. Kateřina Rychvaldská z Kateři- statek jeh o o d věřitelův uchvácen (1616). Ze nic). Petr (f 1506) přejal sudství po bratrovi mřel asi v ty časy zůstaviv syny J a n a J i ř í h o , a zůstavil z manž. Anny z Drahotouše syna S i g m u n d a Z d e ň k a , V i l é m a K u n r á t a a Volfa, jenž prodal Štítinu (1513) a zděděné R u d o l f a . Nejstarší Jan Jiří koupil r. 1618 Lisotice (1517). Získal za to ostatek Štěbořic statek otcovský, ale n em aje d o něho peněz, a Tvorkov, jež po jeho bezdětné smrti spadly ústil jej h n e d K ateřině z Č ertoryj, manželce, na sestru Elišku (manž. Jana Supa z Ful- em řel p ře d r. 1622 a manž. vdala se za K ri stiána A dršpacha z D ubé, s nimž ujela ze Šteina. Z). Z v ě t v e B r a v i n s k é žil r. 1377 Mi země. K ateřina Barbora, tuším dcera, p r o k u l á š , jenž se psal z M a l e n o v i c , a býval dala pak Dolní St. Buky manželu Janu Jak u kom orníkem so u d u opavského. S tarší syn bovi Devaghi. S igm und koupil r. 1642 statek je ho M i k u l á š měl po otci L u b o jaty a držel Střežetice ( t 1669) a zůstavil z manž. A nny část Levic. Zemřel, jak se zdá, bezdětek. D oroty V ancurky z Řehníc dvě dcery. Starší Mladší syn K u n at měl po otci Bravinné, jež D o rota Zuzana byla vdána n ap řed za K ri držel je ště r. 1417. S tatek te n zdědily po štofa Erazim a Zum rfelda z T um nic, po němž něm vdova K ateřina a dcera Markéta (manž. asi r. 1661 zdědila Skřivany. P řed r. 1664 vdala se zase za A lbrechta K rištofa HloŽka Jana S k rb en sk éh o z Doloplaz). E. Z v ě t v í , j e j i c h ž s p o j i t o s t n e n í z n á ze Žampachu a po n ěkterém roce po třetí m a , žili r. 1389 M i k u l á š G otfrydovský, jenž za Jana V ejkarta z H erb erstein a, jemuž p ře d držel m anství olom oucké, r. 1411 O t a a P u r - sm rtí (f 1680) odkázala state k Skřivany. Se k a r t , bratří, kteří prodali Pom orčovice. Pur- sestro u její Marií V eronikou dostal se sta te k k art držel pak Chrastelov je ště r. 1420, sy střezetický muži jejím u Jindřichovi Janovi n ové jeho J a n , J i ř í , P a v e l a F r y d u š drželi Strakovi z Nedabylic. 2. Jan Jiří prodal r. 1595 C hrastelov a Dobešovice. J i n d ř i c h S . z K. díl svůj Mikuláši a seděl pak na statcích nabyl statku L oděnice mor., avšak když p ře d manželky své K ateřiny T řem ešsk é ze Železná, r. 1524 zemřel, statek ten o d Jana S-e z K. T a to mela Borovnici, do r. 1612 také L ipank do b rém u sirotků p ro d á n obci Olom oucké. skou L h o tu , r. 1612 koupila H ořiněves. T e n to B e d ř i c h , snad syn jeho, koupil r. 1542 Brá statek odkázala p ře d sm rtí (j* 1618) dcerám nici, nabyl Moravice a nějaký čas držel též Salom eně (později L okšanové) a K ateřině. Jezdkovice, H eřm anice a Bratřikovice. Bojuje Po Janovi Jiřím ( f ok. 1614), jenž dědictvím s T urk y v U hřích padl 14. říj. 1566. K Brá nabyl P ro střed n ích Buk, zůstali synové B u d inici připovídal se Bedřich Březnický z Ná- v o i, J a n P ř e c h a A d a m M i k u lá š . Budivoj choda, syn ze sestry Johanky, avšak dostala ujal Borovnici a zemřel záhy (1619). A dam se strýcům zem řelého, Janovi Životickému, p rodal r. 1627 P ro střed n í Buky, jež po otci O tíkovi a Vilémovi Kunrátovi. ujal, a jsa později ženat se Zuzanou z AldrinF. Č e s k á p o š l o s t pocházela ze Starkovic. gen, žil v Teplici ( f ok. 1658). Zůstavil děti V rodinných pamětech bylo podáni, že pře Marii K ateřinu, J a n a F r a n t i š k a , J a n a F e r dek její Ber n a r t měl manž. hraběnku z Gun- d i n a n d a , P olyxenu Alžbětu (* 1651), J a n a tinu (?) a r. 1485 ve Vídni zemřel. Jeho prý A l b e r t a (* 1663) a J a n a B e d ř i c h a (*1654), syn Beneš byl správcem pevnosti varadské, o jejichž osu dech není pam ěti. Marie žila ale zabiv nějakého velikého pána, ujel do u h rab. z Gótzů na Boru a tu r. 1690 v p a Čech a tu se skrýval při Vilémovi z Pern- nenství zemřela. 3. O ta p ro d al r. 1589 díl šteina. S manž. Krystynou z Varnstorfu vy svůj Mikuláši, byl od r. 1597 c. k. kráječem , ženil jmění. V okolí Trutnova žil r. 1496 vedl r. 1601 lid jízdný za hranice. P ře d tím H a n u š S. ze Starkovic, držitel Starých Buk zdědil H o rní S taré Buky ( f 10. srp. 1614,

Stošíkovice -— Stoughton. manž. od r. 1596 Eliáka Libšteinská z Kolo vrat). Synové jeho byli Jiří J a r o s l a v , Ot a J i n d ř i c h a Vilém. Jih (ženatý od r. 1617 s Eliškou purkr. z Donina) propadl r. 1623 svůj statek. Kníže Fridlandský učinil jej před r. 1629 lovčim a pozdčji kommissařem nad statky. Druhá jeho manželka Majdaléna ovd. KunaŠová, roz. Borynka, držela statek Mladějov a manžela (f ok. 1656) přečkala, žijíc ještě r. 1660, kdy Mladějov prodala. Syn jeho R n d o l f M a x i m i l i á n F erdinand (z první manž.) dědil r. 1669 statek Tři dvory, byl c. k. rytmistrem a zemřel po r. 1681. Ota prodal svůj díl v Eucich. Ženat bvl s Eliškou Miřkovskou ze Stropčic, která měla díl Vrch labí a zaň od vévody Fridlandského dostala v manství Holovousy a Hradištko (1629). S druhou manž. Majdalenou Reichlovnou z Meldcku (f 1671) držel Vamberk. Děti z prvního manželství, Veronika (vd. za Jetřicha Ferd. des Carmes), J i n d ř i c h Jaroslav a Eusebie Kunhuta, dědily Holovousy, jež jim r. 1649 vloženy ve dsky. Z druhého man želství byla Juliana (f 1670) vdaná VoraČická. Vilém byl ženat od r. 1631 s Barborou Marii ze Skuhrova (f 1640). Ještě r. 1737 žil Jan K a r e l S. z K., jenž bvl knihovnim u kom misse rektifikační. Od té doby nikdo toho jména v Čechách se nepřipomíná. Za to udrželi se posud v Prusku. Jejich předkové byli snad r. 1386 Rampolt, hejtman opolský, a držitelé Tvarůžkova r. 1439 Hanuš, r. 1482 Jindřich, r. 1532 Jiřík. Potomci v Opolsku psali sc S. z K. Ti, kdo se rozrodili v Břežsku a Minsterbersku, psali sc jen S., a ti konečně, kdo byli ve Hlohovsku a Volovsku, psali se S. z e S k u h r o v a . Z těchto pocházel K a š p a r , jemuž majestátem 17. led. 1701 pro půjčen stav panský kr. Č., jehož sice před kové užívali, a potvrzen mu starožitný jeho erb (avšak lekna křížem položená). V Prusku žijí z potomstva jeho dvě pošlosti p a n s k é nemajíce statků v a zůstávajíce po většině vc službách vojenských a pošlost h r a běc í , která byla 6. čce 1798 povýšena do stavu hraběciho kr. Prus. a drží statky ve Slezsku. Obě se píši jen Stosch. Sčk. S t o i i k o v i o e : 1) S. na L o u c e viz S to z i k o v i c e na L ouce. — 2) S. Malé viz D o b š i c e 6).

S to th u rd [stodz’rd]: 1) S. T h o ma s , malíř angl. (* 1755 v Londýně — f 1834 t.). Počal sc učiti u kreslíře brokátů a vedle toho sám cvičil se v kresbě. Vynalézavostí, kterou jevil zvláště ve znázorňování výjevů z Homéra a Spensera, upoutal na sebe pozornost a za podpory jistého vydavatele illustr. časopisu navštěvoval ještě londýnskou akademii, při čemž hotovil množství illustrací. Mimo to maloval půvabné a duchaplné obrazy ole jové, z nichž uvádíme: Konfirmace (1792), Válka i Bouře, Orfeus v podsvětí, Antonius a Kleopatra (1799), v zámku lorda Exetera v Burleighu, Roger Coverley a cikánky, Pro cházka v Canterbury a j. Díla S-ova ryli Collins, Heath, Parker a j. R. 1794 S. jmenován členem král. akad. a r. 1812 jejím bibliotékářem. Ott&Y Slovník Naučný sv. XXIV. 24/6 1905.

177

2) S. Ch a r l e s Alf red, malíř a archaeolog, syn před. (* 1786 v Londýně — f 1821). Byl žákem král. akademie londýnské a r. 1810 dokončil první svůj obraz Smrt Richarda IL v Pomfretu, vynikající zvláštní znalosti starožitnin a krojů, jichž studiem S. již od r. 1802 se zabýval. Výsledek těchto studií, za kte rými cestoval nejen po Anglii, ale i po kra'ich dříve Anglii náleževšich, zvi. ve Francii, tyla sbírka podobizen hist. osob Monumental efftgies of Great Britain (1811—21, 10 seš. fol.). R. 1815 byl jmenován kreslířem spo lečnosti archaeologické a obkreslil v Bayeux proslulý čaloun král. Markéty, vydaný zmí něnou společnosti v 17 fol. listech (1816 až 1823J. Ve sborníku >Archaeologia« (1819) S. dokazal, že čaloun ten pochází z doby přímo po dobytí Anglie od Normanů. 5. zabil se pádem se žebříku v Beer Ferrersu (Devonshire), kde prováděl malby na oknech tamního kostela. Jeho chof, provdaná po druhé za Edw. Braye, vydala Memoirs of Charles S. (1823) a Life of Thomas S. (1851). S to tin k a , bulh. mince bronzová, Vioo lva (franku) *= 1 franc. centimu. S ttttteritz, ves v sas. hejtmanství lip ském, přiléhající na jv. k Lipsku, má 9067 obyv. (1900), slévárny, pivovary, cihelny, tov. na doutníky; v okolí lipský blázinec a opa trovna. — Za bitvy u Lipska měl tu Napo leon svůj hlavni stan a 18. říj. ves S. byla z hlavních opor francouzského postaveni. S tottornhelm , ves ve správ, obvodě výmarském ve velkovév. Sasko-výmarském při trati Sangerhausen-Erfurt, má 1474 obyv. (1900); dva doly na sůl. S td tzer H e r ma n n , lesník něm. (* 1840 ve Wasungen). Byl v lesnických službách sasko-meininských, v 1. 1875—79 lesmistrem v Schónsteině v Porýnsku, potom prof. les nictví v Giessech, posléze r. 1890 vrch. les ním radou a ředitelem lesní školy v Eisenachu. Napsal: Waldwegebaukunde (1877,3. vyd. 1895); Waldwertrechnung und forstliche Statik (1894); stat Forstbenutzung vLoreyově >Hand buch der Forstwissenschafte (1887), kterou vydává; Forsteinrichtung (1898); Die Eisenecker Forste (1900); Der Verein Thiiňnger Forstwirte in d. ersten So Jahren seines Bestehens (1901). Stou , S t o u Vrch, Ve l k i S t o l (něm. Stuhlberg), nejvyšší vrchol Ka r a va ne k ( v . t.). S to u g h to n [stóťnl J o h n , duchovní a cirk. spisovatel angl. (* 1807 v Norwichi — t 1897). Studoval v Londýně, byl farářem ve Windsoru a Kensingtoně, r. 1875 stal se prof. na New College, St. John’s Wood. R. 1856 cestoval po Egyptě a Palestině. Na psal : Church and state two hundred y'ears ago (1862); Ecclesiastical history o f England (1867 až 1874, 5 sv., ve 2. vyd. 1881 pod tit.: Re ligion in England from the opening of the Long Parliament to the end of the 1 8 . century\ v 6. sv.) s pokračováním Religion in England from 1 8 0 0 to 1 8 S 0 (1884, 2 sv.); mimo to: Homes and haunts of Luther (1875); Footsteps of the italian reformers (1881); Spanish re-

178

Stoupa —■ Strabón.

formers (1883); Recollections oj a long life (1894) a Lights and shadows of church lije (1895). S to u p a , obyčejně množně s t o u p y (rus. stupa, tolčeja, fr. moulin á pilons, angl. stamping-mill, něm. Stampfe, Pochwerk, lat. pistrinum atd.) viz D r t i d l o (s tab.). 8 to u p á n Í (angl. rising, fr. montéey něm. Steigung) u cest, silnic, drah a pod. jest po měr rozdílu výšky dvou míst k jejich vodo rovné vzdálenosti. Udává se zlomkem nebo v procentech (%) neb promille í0/*,) a bývá: u koňských drah V15 V40» u parních drah ‘/u —f/i 5> u elektrických drah Vs—Vn» u la“ nových drah u ozubených drah l/A. S. */,, značí, že na 25 m vodorovné vzdálenosti zvětší se výška o 1 m; s. 4% značí, že na 100 m vodorovné vzdálenosti přibude výšky o 4 m; s. 3%o značí, že na 1000 m vodo rovné vzdálenosti činí přírůstek výšky 3 m. — S. u silnic viz Silnice, stí. 168a, S to u p á r n a viz Puc hér na . S to u p n e (Staupen), ves v Čechách, hejtm. a okr. Čes. Lípa, fara a pš. Hor. Police, 21 d., 91 obyv. n. (1900). S to u r [štúr, též staur], jméno několika řek anglických, z nichž nejdůležitější je S. tekoucí v délce 75 km podél hranic Suffolku a Essexu a vlévající se u Harwiche do Se ver. moře. S to u r b r ld g e [stórbridž, též staur-J, m. v angl. hrab. Worcesteru, nad ř. Stourem, při hran. Staffordshiru, jz. od Birminghamu, má 16.302 obyv. (1901), rozsáhlý průmysl sklářský, továrny na zboží z pálené hlíny, železárny, továrny na hřebíky, řetězy, kůže a j. Lat. škola pochází z r. 1552, dále je tu obilní bursa. S to u rd z a , bojarská rodina rumunská, viz Sturdza. S to u r p o r t [stórpórt, též staur-], m. v angl. hrabství Worcesteru, při ústí Stouru do Se vernú na konci staffordského a worcesterského průplavu, při trati Worcester-Shrewsbury, má 4529 obyv. (1901). Pro svou po lohu při splavných řekách udrželo si transitni obchod, mimo to je tu průmysl žele zářský a sklářský. S to u t fstaut], angl., viz P o r t e r . 8 to w [stó] John, archaeolog angl. (* 1525 v Londýně — f *605 t.). Byl obchodníkem, ale zanechav toho oddal se archaeologii a hojné cestoval po Anglii studuje staré pa mátky. R. 1585 stal se historiografem Lon dýna. Napsal: Summary of the chronicles of Ěngland (1561), dílo často vydávané a posud užitečné i hledané (z prvního vydání toliko jeden zachovaný výtisk je v Brit. museu); Annalst or a General chronicle of England (1580) a Survey of the cities oj London and Westminster (1598), díla rovněž častěji vydaná. 8 to w e [stó], nádherný zámek vévodů z Buckinghamu, nyni sídlo rodu orléanského, viz Buckingham. S to w e [stó]: 1) S. Cal vi n Ellis, theolog a spis. amer. (* 1802 v Naticku [Mass.] — f 1886). Byl prof. na různých vysokých ško

lách a r. 1836 oženil se se spisovatelkou Harrietou B eecher-S. Napsal Introduction to the criticism and interpretation of the Bible (1835); On elementary public instruction in Europe (1838); The religious element in education (1844); Origin and history o f the books of the Bible (1867) a j. [eho syn C h a r l e s E d w a r d S. vydal biografii (dopisy a de níky) své matky (1891; něm. 1892). 2 ) S. ( B e e c h e r - S .) H a r r i e t E l i z a b e t h , m anželka p řed . (+ 1. čce 1896 v H artfo rd u [Conn.]) viz B e e c n e r 3). S to w e ll P a r k [stó-el-J viz C h e l t e n h a m .

S to w m a r k e t [stómarket], m. v angl. hrab ství Suffolku, při Gippingu, má 4162 obyv. (1901), krásný chrám, železárny, přípravu hnoj iv a výrobu zemědělského nářadí. S to y K a r l V o l k ma r , paedagog něm. (* 1815 — f 1885), byl dlouhá léta prof. v Jeně, kde zřídil též paedagogický seminář a vychovávací ústav pro hochy. Vydal mimo jiné: Encyklopaedie, Síethodologie u. Litteratur der Paedagogik (1861); Philosoph. Propaedeutik (2 sv., 1869—70); Die Psychologie in gedrángter Darstellung. Náležel směru Herbartovu. Srv. Fróhlich, S-s Leben u.Wirken (1885). S to x ik o v io e n a L o u c e , S t o š i k o v i c e (Tesswit\ an der Wiese), ves na Moravě, hejtm . a okr. Znojmo, fara O leksovice, pš. L ech ovice; 62 d., 336 obyv. n. (1900), ltř. šk. S to z ik o v ió k y , S t o z i k o v i c e č. S t o š i k o v i c e M a lé , D o b š i c e , chybně T a s o v i c e M a lé ( Klein-Tessrvit\), ves na Moravě, 1088 obyv. (1900) viz D o b š i c e 6).

S to z r n ik , bot., viz R á d i o 1a. S to ž á r viz Loď, str! 244 si. S to ž e o viz He j š ovi n a . S to ž e k , pseudonym A dam a A s n y k a (v. t.). S to ž lo e : 1) S., Ves v Čechách, hejtm. Pí sek, okr., fara a pš. Vodňany; 48 d., 275 obyv. č. (1900), kaple sv. Judy; cihelna. Od r. 1597 držela S. obec vodňanská. — 2) S., ves t., viz Tožice. S tr a b a n e [streben], městys v irském hrab ství Tyrone, nad ř. Mournem, stanice žel. dráhy jz. od Londonderry, má 5033 obyv. (1901), kostely katolický, episkopální a presby teriánský, nad městem na pahorku klášter, znamenité trhy na len a obilí. 8 tra b e n io e , ves na Moravě, hejtm. Kro měříž, okr. Zdounky, fara a pš. Litenčice; 45 d., 244 obyv. č. (1900), ltř. šk. 8 tra b ls m n s , lat. z řec., š i l h á n í . 8 tr a b o J a k u b Kl a t o v s k ý (* 1555 v Kla tovech — f 1582 v Žatci), studoval na aka demii pražské, kdež r. 1576 se stal mistrem a byl nějaký čas professorem. R. 1575 byl správcem školy žatecké a zavedl v ni nový řád vyučovací, o čemž napsal spis: Schola Zatecensis Jacobi S -nis Glatovini (1575). Po sléze byl městským písařem v Žatci. 8 trab Ó n (Ztgápcov), stoický filosof řecký a slavný geograf i historik (* ok. 65 př. Kr. v pontské Amaseii z otce D orylaa, je h o ž r o d již po dvě pokolení byl ve vynikajících služ bách králů pontských). Nabyv již do m a pečli

Strabotomie — Strada.

179

vého vzdělání, při čemž seznal i tradici slav jjest neznám; ježto připomíná ještě smrti ného kněžiště v Komaně, S. oddal se záhy | krále mauretanského Juby II. r. 24 po Kr., a s velikou horlivosti studiím historickým ! klade se obvykle smrť jeho do posledních Psk. i zeměpisným. Obdivuhodná jest zvláště jeho let Tiberiových (24—27 po Kr.). sčetlost. Učiteli jeho v rhétorice jmenují se S trab otom ie viz My o to m i a. Aristodémos v karské Nyse a grammatik Straoohlno viz S tr a c h in o . Tyrannión ml., oba stoupenci školy aristarS traek : 1) S. J o h a n n H e in rich , archi chejské; Tyranniónem nepochybně vzbuzen tekt něm. (* 1805 — f 1880), žák Schinklův, byl ve S-ovi zájem na vědeckém prozkou | byl učitelem na akademii umělecké, potom máni homérského lodního katalogu. Ve filo ; na stavební v Berlíně, od r. 1845 vedl stavbu sofii S. byl žákem peripatétika Xenarcha zámku Babelsberského u Postupimě, r. 1862 Seleukejskeho a Boétha Sidonského, ale ne prodléval v Athénách, kde objevil divadlo při vinul se určitě k Žádné z tehdejších škol. i Dionysovo, r. 1866—76 stavěl národní galerii Životním úkolem svým učinil sepsání veli j berlínskou. Trvalou cenu má jeho spis Das kého díla zeměpisného (reeoypaqpixct) o 17 altgriechische Theatergebdude (Berl., 1863). knihách a dějin dob konec republiky Řím 2) S. H e r m a n n , protest, theolog něm. ské přivodivších. Za tou příčinou vykonal (* 1848 v Berlíně), stud. v Berlině a Lipsku, veliké cesty po vší říši Římské a prostudo pracoval podporou vlády pruské 1873—76 val všechny spisy svých předchůdců, zejména v Petrohradě a jest od r. 1877 mimoř. prof. Hekataia, Hérodota, Eratosthena, Agathar- theologie v Berlíně. Z jeho četných spisův chida, Folemóna, Dikaiarcha, Pythea, Patro- uvádíme: Prolegomena critica in Vetus Testa klea, Eudoxa, Nearcha i j. Pokud lze sou- mentům hebraicum (Lps. 1873); Prophetarum diti z případných poznámek v jeho geografii, i posteriorum codex Babylonicus Petropolitanus procestoval s Augustovým legátem v Egyptě (t., 1876); Hebráische Grammatik (8.vyd.1902); Aeliem Galiem všechen Egypt až po Syénu, ! Lehrb. der neuhebráischen Sprache u. Litteprozkoumal Malou Asii, Arménii, Sýrii, Afriku, | ratur (t., 1884, s K. Siegfriedem); řfebráisches Řecko, ostrovy moře Středozemního a Itálii , Vokabularium (6. vyd. 1901); Das Blut im až po Ligurii; vedle toho bedlivě k účelu Glauben u. Aberglauben der Menschheit (8. vyd. svému probádal všeliké periply a itineráriá, ! 1900, vyšlo také v čes. překl.); Sprúche Satak že nabyl spolehlivých zpráv o Přední Asii 1lomos (překlad a výklad, 2. vyd. 1899); Die po Kavkáz, laxartés i Indos, o pomoří Ponta , Genesis (překlad a výklad, 2. vyd. 1905); Euxcina. Vůbec lze říci, že byl všestranně | Grammatik d. Bibl. Aramdisch (3. vyd. 1901); o tehdejších poměrech zeměpisných infor Das Buch Jesus Sirach (s hebr. textem a slov mován. Z římských pramenů doby Augustovy níkem, 1903) a j . Od r. 1885 vydává >Porta nebo Tiberiovy pochází důležitá jeho zpráva linguarum orientalium*. S tra čí (Stratschen), ves v Čechách, hejtm. o velikém národu Baimů v Čechách. Zdá se, ze vypracoval geográíii již u věku mužném, | Dubá, okr., fara a pš. Štětí; 59 d., 278 obyv. ale stále ji doplňoval podle látky nově shle | n. (1900), žel. stanice. dané, čehož stopy jsou patrné. Úkolem spisu | S tra čí ja h o d a , bot., viz S m ila c in a . jeho byl kommentař k homérskému lodnímu | S tra čk a , bot., viz D e lp h i ni um. katalogu, ale povaha věci byla příčinou, že i S traóky, S trá ž k y (Troschig): 1) S., ves vyvinul se z geografie spis vzácný, o všech v Čechách, hejtm. a okr. Chomútov, fara a poměrech zpravující a na astronomických pš. Křímov; 21 d., 113 obvv. n. (1900). — vědomostech tehdejších spočívající. Osnovou a) s., ves t., hejtm. a pš. Ústí n. L., okr. byla mu theorie o kouli zemské a s ní sou Chabařovice, fara Skorotice, 23 d., 124 obyv. středné i souosné, ale mnohem větší kouli n. (1900). 8 tra 6 o v , kdysi S tr a k o tín , far. ves v Čenebeské. Část zemské koule zabírala >země obývaná*, jejíž hranici na záp. byla S-ovi . chách, hejtm. Král. Hradec, okr. a pš. NeHispánie, na sev. Skythie, na vých. Indie, chanice; 90 d., 590 obyv. č., 1 n. (1900), kona j. Aithiopie. Homérské nadšení bylo pří | stel sv. Jakuba Vět. (ve XIV. stol. far.), 4tř. činou, že na některých místech S. dal na ; šk., četn. stanice a opodál popi. dvůr Čejevo náhledy se stanoviska našeho nesprávné nov. Fid. statek se zámkem a dvorem drží (příkré odsudky Hérodota, Pythea, důvěra Jan hr. Harrach. Ve XIV. a XV. stol. připo k údajům Homérovým). S podivením jest, mínají se tu vladykové ze S tra č o v a , r. 1478 že geografie S-ova byla ve starověku pra drželi tvrz Kulové z Chotče, v XVI. stol. málo citována. Pro nás má význam veliký, Bořkové Dohalští a Nejedli z Vysoké, z nich ježto spolehlivou jest zvláště tam, kde S. Ludmila N. z V. prodala (r. 1611) S. Karlu řídi se vlastní zkušenosti, a pak pro cenné Zárubovi z Hustiřan, načež byl S. do r. 1708 výňatky ze spisů ztracených. Nejlepší ruko při panství cerekvickém. Ještě t. r. koupil pisy jsou dva pařížské. Prvé vydání textové, zboží stračovské Maximilián Rudolf ryt. Lapodle něhož se obvykle i cituje, jest Casau- motte a prodal je r. 1728 zeti svému Janovi bonovo z r. 1620. Kritické vydáni uspořádali Balt. hr. z Bredy, jehož potomci tu seděli Cramer (1844) a C. Mtiller (1858). Ve staro poč. XIX. stol., potom následovali Harra věku větší váhy doznávaly jeho dějiny ('Tnopvtj- chově. R. 1495 S. povýšen na městečko, jež uara), jež po jistou míru byly o 43 až 47 časem kleslo na pouhou ves. 8trad a, ital., s i l n i c e ; s. f e r r a t a , že knihách pokračováním Polybiovým; z nich za chovaly se jen nemnohé zlomky. Konec S-ů v le z n á d rá h a . *

180

Strada — de Strada.

S tr a d a ,robota v R u s k u (v.t.str.306a.) — Stradní (stradnyje Ijudi) viz R u s ko, str. 307 a dole. de S trada: 1) de S. J a k u b , starožitník ital. (* 1515 v Mantově — t z^ i 1588 v Praze). Pocházel ze staré rodiny šlechtické, studoval na universitách v Pavii a Bononii, obiraje se hlavně historii a starožitnictvím, a vedle toho cvičil se v kreslení, v němž na byl znamenité zručnosti. Zdědiv po otci dosti značné jmění, oddal se brzo oblíbeným vě dám, sbíral a kupoval antiky, mince, medaille a obrazy a založil si velikou sbírku staro žitnickou. Záhy pak pojal myšlenku, aby minci, medailli a pamětních penízů upotřebil jakožto pomůcek dějepisných, čimž položil první základ k vědě numismatické. Ke svým spisům, jež později vydával, připojil na tisíce výkresův, jež sám byl s velikou pílí a do vedností zhotovil. První veliké jeho dílo mělo název: Epitome thesauri antiquitatum, hoc est impp. rom. orient, et Occidental, iconum ex antiquis numismatibus quam fidelissime delineatarum. E x musaeo Jacobi de Strada Mantuani antiquarii. Lugduni apud Jac. de Strada et Thom. Guerinum iS5 3. Dílo toto vyšlo t. r. v překladč franc. a r. 1558 něm.; dalši lat. vydání r. 1557 a 1577. Spiš tento došel ve liké obliby, nebot podávaly se v něm podo bizny císařův římských oa Julia Caesara až po Maximiliána II. na mincích a medaillích zároveň se stručnými životopisy. Úspěchem jeho podnícen S. k sepsání ‘druhého podob ného díla: Imperatorum rom. omnium or. et occid. imagines ex ant. numismatibus delineatae (Curich, 1559). Bylf mezitím rozmnožil valně numismatické sbírky své, tak že ve spise tomto jest počet rytin mnohem větší a též textová část, dějiny císařův od Julia Caesara až po Karla V., nejen bohatší, ale i propra covanější. Mimo to nalézá se v c. k. dvorní knihovně ve Vídni d e s e t s i l n ý c h f o l i a n t ů dalšího numismatického díla S-dova, které obsahuje několik tisíc vyobrazení minci řím ských od konsulů až po císaře Claudia Gót ského. Ale ani tímto obrovským dílem ne byla činnost S-dova vyčerpána, nebof ve vévodské knihovně v Gothě chová se dalších 31 f o l i ov ý c h s v a z k ů téhož obsahu s vy obrazeními 9000 minci ostatních císařů řím ských až po Karla V. Mimo to chová cis. dvorní knihovna vídeňská ještě d a l š í t ř i f o 1i a n t y u mčleckých prací S-dovýgh, v nichž jsou výkresy skulptur, sloupu Trajanova, starožitných přílb a brnění římského, antic kých soch atd. Dále v král. sbírce rkpsů v Mnichově jsou d v a f o l i o v é s v a z k y s výkresy S-dovými, a konečně zbylo po něm německé dílo rukopisné, jež vydal po zději vnuk jeho. Jedná o stavbě mlýnů a strojů ke zdvihání vody a má název: Kúnstlicher Abriss allerhand W a sse rW in d -t Rossund Handtmíthlen beneben schónen und nutilichen Pompen und anderen Maschinen, damit das Wasser in Hóhe \u erheben (1617 a 1618 ve Frankf. n. M., 2. vyd. 1623 v Kolíně n. R.). R. 1556 povolán byl S. od cis. Ferdinanda I.

do V ídně, kdež jej cis. Maximilián II. r. 1566 jm enoval >dvorským a n tik v ářem « a sp ráv cem um ěleckých sbírek a klenotnice. Když pak r. 1576 nastoupil na trů n cis. R u d o lf II., povolán byl S . do P rahy, kamž se přesídlil se svou ro din ou r. 1577 a kamž z rozkazu R udolfova přestěhoval z V ídně ja k um ělecké sbírky a klenotnici Maximiliánovu, tak i své vlastní m useum , jehož veliká č ást o d císaře byla zakoupena. T ak S. založil v král. h ra d ě na H rad čan ech um ěleckou sbírku, klenotnici a obrazárnu R udolfovu, k te rá p oto m došla pověsti světové. O rozm noženi té to sbírky staral se pilně, je d n ak sám dojížděje d o N ě mec a do Itálie, iednak vysílaje č etn é je d natele a um ělce, aby díla um ělecká kupovali. Tim získal si přízeň císařovu u veliké m íře a nabyl velikého vlivu u d vora, je h ož však nikdy neužíval zištným způsobem , ja k to činili kom orníci císařovi. akub S . byl ženat s Otílii Schenkovou Losbergu, s níž měl syna O ktavia a dceru K ateřinu. D o n na K a t e ř i n a S -d ov á byla m ilostnicí cis. R udolfa II., jemuž porodila šest dítek, jež císař uznal za své levobočky a přiřknul jim praedik át »de A u stria* ; p rv o rozeným z nich byl pověstný don Julius Cé sar. Podobizna Jak ub a de S . m alovaná slav ným Tizianem nalézá se v cis. obrazárně v novém dvorním m useu ve Vídni. D ědicem všech sbírek a um ěleckých p o kladů S -dových, jakož i je ho učenosti a um ě losti stal se jeh o syn 2) de S . O k t a v i o (* 1550 — f P*ed r. 1615). I jemu byl císař Rudolf II. svou

přízni nakloněn, tak že mu majestátem ze dne 18. kv. 1598 potvrdil stav rytířský, otci jeho propůjčený, a to s praedikátem >z Rosbergu«, jehož S. po své matce užíval. Na stoupiv po otci úřad »dvorního antikváře* Oktavio pokračoval v rozmnožováni sbírek hradčanských, jakož i svých vlastních, po otci zděděných, byl ve stálém spojení s umělci a učenci pražskými a zaujímal u dvora i v pražské společnosti místo velmi důležité, jsa účasten i dvorských a politických intrik jako jeho sestra Kateřina. Při tom však byl vědecky činným, spisuje veliké dilo histo rické, jež pak vyšlo pod názvem Sy^mbola divina et humana pontificum, imperatorum, regum etc. (Praha, 1600). Obsahuje od histo riografa Typotia stručně vylíčené dějiny pa pežů, císařů a králů, jejichž podoSizny a mince pamětní vloženy jsou do textu. Vy obrazení ryli podle výkresů S-dových Jiní Sadeler a jeho strýcové Jan a Rafael. Na titulním obraze spatřuje se podobizna Okta via S-dy od Jiljiho Sadelera. R. 1602 vyšel 2. a 3. díl, r. 1652 druhé vydání. (Knihovna kláštera strahovského v Praze chová pěkný exemplář celého díla.) V rkpse Oktavio S. zůstavil několik děl, z nichž jedno po jeho smrti vydal jeho syn s názvem: De vitis impp. et caess. rom. tam occ. quam or. nec non uxor. et lib. eorum . . . a Julio Caesare.. usque ad Imp. Caes. Matthiam atd. (1615 ve Frankf. n. M.). Dílo toto obsahuje 531 podo-

Stradal —- StrafTord.

181

bizen fim. císařů, jejich symboly a mince. | Krkavči Hora a na Lísku. U S-ic objeveno R. 1607 S. vzdal se úřadu dvorního anti j bylo r. 1877 hradiště, v němž nalezeno na kváře a jsa mužem zámožným zabýval se půj 200 zlatých minci, množství předmětů bron zových, "železných, skelných, hliněných, kosti čováním peněz šlechticům. — Jeho syn O k t a v i o ml. z R o s b e r g u vy zvířecích atd. Největší čásť těchto předmětů nikal rovněž činnosti vědeckou, ač v prvních koupil dr. Štěpán Berger, jehož sbírku zaletech působeni svého ienom na vydáváni , koupil zemský výbor a uložil ji v zemském pozůstalých děl otce svého a děda se obme I museu; jinou větší sbírku sehnal ředitel hutí zoval. S vlastními pracemi svými vystoupil i Grosse, kterou koupilo vídeňské dvorní mu* r. 1629, kdy vydal ve Frankf. n. M. současně jseum; jiná čásť zakoupena od kniž. fíirsten. dva spisy historické: Genealógia et series berského musea, menši sbírku získalo zem Austriae ducum, regum et imperatorum a Ru- ské museum. Zevrubný popis hradiště s hoj doipho I ad Ferdinandům II a Commentaria nými illustracemi Dodal J. L. Pič v S ta r o de rébus gestis ab imp. Matthia II et Ferdi žitnostech země České«, díl II., sv. 2., kdež nandů I l ab anno i 6 i j ad iÔ2 g. O dalších i dovozuje, že zde byl vojenský tábor markoosudech jeho není nic známo, ani kdy a kde , manského krále Marobuda. — 3) S., ves t., zemřel. Srv. J. Svátek, Obrazy z kult. dějin hejtm. a okr. Slaný, fara a pš. Zlonice; 42 d., 266 obyv. č. (1900), dvůr, mlýn. Stávala zde čes. I. 103 si. S tra d a l, S t r a d a l y , popi. dvůr u Sima- tvrz, kdysi rodné sídlo K e k u l ů ze S tr a nova v Čechách, hejtm. Sušice, okr. Kašper. do nic, kteří tu seděli do r. 1622, kdy Albrecht Hory. V XV. stol. stávala zde tvrz, která se K. ryt. ze S. účastnil se odboje stavů čes připomíná r. 1536 pustou. kých, začcž jeho statky Sobochleby a S. od S tra d o lla , m. v circond. Voghera v ital. král. komory zabrány" a prodány (r. 1623) prov. pavijské, na 1. břehu Aversy, při trati cizozemci Alexandru Regnerovi sv. p. z BleiAlessandria-Piacenza a S.-Pavia, má jako leben, který S. odprodal (r. 1630) panství obec 8979 obyv. (1901). V městě je průmysl zlonickému. soukenický a koželužstvi, přádelny na hed S tra d o u ft, ves v Čechách, hejtm. a okr. Vysoké Mýto, fara Radhošť, pš.Vraclav; 97 d., vábí, v okolí pěstuje se víno a ovoce. S tr a d a l l a A l e s s a n d r o , hud. skladatel 513 obyv. č. (1900), 2tř. šk., mlýn. S tra d o v : 1) S., hrad na př. bř. Chrudimky a zpěvák ital. (* 1645 v Neapoli — j* 1682 v Janově). Ačkoli náležel asi ku předním hu sev. od Nasevrk v knížecí oboře, založen byl debníkům své doby, jeho jméno zvěčnil spíše asi koncem XIII. stol. a tvořil se zbožím jeho tragický konec než jeho hudební věhlas. nasevrckým již ve XIV. stol. jedno panství S. totiž prchl s milenkou jistého Benátčana, (v. Nasevrky). — 2) S. (LichtblauendorJ), ves již měl naučiti zpěvu, a byl po dvou nepo v Čechách, hejtm. Čes. Budějovice, okr. Sviny dařených pokusech (při prvém z nich oba .Trhové, fara Střižov, pš. Komářice; 20 d„ najatí-bandité byli jati zpěvem S-ovým tak, 121 obvv. č. (1900), dvůr popi. R. 1380 při že plni obdivu prozradili S-ovi vražedný plán pomíná se zde statek B e n e š e ze S t r a Benátčan ôv) i se svojí milenkou, zatím již tí o v a. — 3) S. (Straden)t ves t., hejtm. Ústi choti, zákeřně zavražděn. Na základě vypra n. Lab., okr., fara a pš. Čhabafovice; 33 d., vováni vrstevníka Bourdelota o této příhodě i 215 obyv. n. (1900), mlýn. — 4) S. Malý, •Histoire de la musique, 1715) složil Flotow S t r a d o v e c (Klcinstrodau), víska t., hejtm., svoji operu Alessandro S. (1844). S. napsal okr., fara a pš. Kaplice; 3 d., 13 obyv. n. několik oratorii, jako zejména San Giovanni (1900). — 5) S. V e l k ý (Grossstrodau), ves Battista Susanna (Řím, 1676), pak opery Co- i t., 21 d., 113 obyv. n. (1900). rispero, Ora\io Cocle sul ponte, Trespolotutore, I S trado ve© viz St r a d o v 4). Biante a j . , jichž rukopisy posud se nalézají S tr a d o v io e viz S t r a d o n i c e 2). v knihovně modenské; v knihovně konser S tra d o v n io e viz S t r a d o n i c e 2). vatoře neapolské a benátské je sbirka kantát, S tr a e le n , osada v okr. geldcrnském prus. z nichž některé vydal L. Escudier v Paříži vlád. obvodu dUsseldorfskeho při trati Vens průvodem klavíru od Halévyho. Mimo to loo-Haltern, má 5898 obyv. a olejny. zachován text S-ovy opery La tor\a dell* I S tr a f fo r d T h o m a s W e n t w o r t h , angl. amore paterno. státník (* 1593 v Londýně — f 1641 v Lon S trá d án , ves v Čechách, viz S t r a d o v 2). dýně). Pocházel ze staré šlechtické rodiny, S tra d lo tl viz S t r a t i o t é . usedlé v Yorkshireu. Vystudovav v CamS tr * d iitě ,v e s včechách, viz S t r a ž i š t ě 2). bridgei a navštíviv pevninu evropskou, dal S trn d lv & rl, rodina houslařů. Viz H o u s l e , se r. 1614 zvoliti za hr. Yorkshire členem parlamentu. Za vlády Jakuba I. hájil politiku str. 702. S tm d o n io e: 1) S., ves v Čechách, hejtm. míru s katolickými mocnostmi; za Karla I. a okr. Louny, fara Radonice, pš. Peruc; 88 d., byl v opposici předním členem. Buc ki ng488 obyv. č. (1900), kaple, 2tř. šk. R. 1374 h a m (v. t. 1) chtěl ho učiniti neškodným a statek kláštera strahovského. — 2) S., Stra- proto jmenoval jej smírčím soudcem v York d o v n i c e , S t r a d o v i c e , ves t. na př. bř. shireu. Když Karel I. požadoval nucenou Mže, hejtm. Rakovník, okr. Křivoklát, fara a půjčku, S. odepřel platiti svůj díl, byl za to pš. Niibor; 80 d., 572 obyv. č., 3 n. (1900), sesazen a vypověděn do Dartfordu. V tře 61. kostel sv. Liboria, ložisko žel. rudy a tím parlamentě za vlády Karla I. (1628) S. kam. uhlí, výroba cvočků, opodál myslivny 1byl z náčelníkův opposice a autorem pro-

182

Strahl — Strachov.

slulé >prosby za právo«. Dvůr chtěje nebez pečného protivníka ziskati, jal se pusobiti na jeho ctižádost a S. neodolal. Byv jmenován r. 1628 viscountem, peerem a praesidentem soudního dvora v severních provinciích a r. 1629 členem tajné rady, opustil opposici a stal se po smrti Buckinghamově hlavní oporou absolutistických snah dvora. R. 1632 jmenován byl mistodržitelem v Irsku, kde zavedl skutečně Železnou rukou pořádek a bezpečnost a upevnil moc královu. Když puritánští Skotové povstali proti králi (viz C o v e n a n t a S k o t s k o , str. 305Posla z Budče«, do něhož posud napsal přes 1000 článků a roz prav, týkajících se hlavně zájmů stavovských, z nichž největší jest Člověk a jeho cil v ději nách novověké filosofie (1904—05). R. 1895 re digoval >Světozor české mládeže*. S tra h leg g , horské sedlo v Bernských Alpách, 3371 m vysoké, mezi Finsteraarhornem a Schreckhornem. S tra h lh o so h tltz viz S t ř e l o h o š t i c e . Strahn, ves v Čechách, viz St r a nn á . Btrahof, ves v Čechách, viz S t r a h o v 2). S tr a h o v : 1) S., klášter praemonstr. na Hradčanech v Praze; dvůr, pivovar, vinice a veliká zahrada. Popis viz Pr a ha , str. 411 až 412.— 2) S., chybně S t r a h o v (StrahoJ), ves v Čechách, hejtm. Teplá, okr. Bezdružice, fara Kozolupy, pš. Černošín; 33 d., 188 obyv. n. (1900), opodál 2 mlýny a dvůr. — 3) S., jiné jméno vsi Velen i ce, hejtm. Čes. Lípa t. S tr a h o v sk ý Bol e s l a v, pseud. K. £. T up é h o (viz J a b l o n s k ý 2). Straoh aly {Strachel)tvcs v Čechách, hejtm. Dubá, okr. Stětí, fara Robeč, pš. Sukoradv; 32 d., 150 obv v. n. (1900), ltř. šk.

B traohel, ves v Čechách, viz S t r a c h a l y . Štraohia, zool., t. co E u r y d e m a iv. t.). S traoh in o ístrakino), ital., měkký, m astný sýr, barvy žluté, tvaru cihel; vyváži se z L odi, Brescie a Milána. Lš.

S trao h k vas viz K ř i š t a n . S traoh ojov, ves na Moravě, hejtm. Nové Město u Žďáru, okr. Bystřice n. Pcm., fara Dalečín, pš. Jim ram ov; 35 d., 271 obyv. č. (1900). 8traoh oftovioe, ves na Moravě, hejtm . Dačice, okr. a pš. T elč, fara R adkov; 31 d., 165 obyv. č. (1900). S traohota, nesprávný překlad řec. jména Me t ho d , jež omylem odvozováno z lat. metus = strach. 8traoh ota z Král ovi c, příjmení staro české rodiny vladycké, která pocházela z Krá lovic ve Slansku. (Erb dva kotouče.) Předek jejich byl H a š e k z H o s p o z i n a , jenž držel r. 1413 Ořech se synem S tr a c h o t o u. Tento (jinak řečený Metud) koupil r. 1415 Hoště, byl r. 1440 na sjezdě Čáslavském a prodal r. 1447 Hoště. Jak se zdá, byli synové jeho S t r a c h o t a a Vác l a v bratří (1454). Jiný S t r a c h o t a dostal od krále (1509) Annu Ožidlinovu k manželství, byl r. 1519 hejtma nem na Kolíně a žil ještě r. 1529, měv krátce před tím Holedeč. Od r. 1529 vysky tuje se také S t r a c h o t a mladší. Ostatní členové této rodiny přijali křestné jméno S. za příjmení. Michal byl r. 1515 držitelem Orlice u Kyšperka a některých vesnic zá pisných. B o h u s l a v (1517) býval hejtmanem na Nečtinách a získal před r. 1519 polovici Doupova, která po smrti jeho prodána (1523). Jan S. vyženil před r. 1518 statek Ostrov u Hořic, který měli po něm, (1540) synové Jan, V á c l a v a Z d e n ě k ; ale r. 1551 jej tito s mateři prodali. Po Bohuslavovi zůstal syn S i g m u n d (1540), po Michalovi, který ještě r. 1539 žil, syn J a n m l a d š í , jenž držel Orlici (f 1553) Orlici zdědili po něm synové Michal, Bu r j a n a Hy n e k , z nichž první záhy zemřel. Burjan prodal s bratrem (1558) statek Pctrovice (1544 od otce koupený) a r. 1565 Orlici. Zemřel r. 1566 a ve statek po něm vkročil Suda z ŘcneČ na škodu dvou sester n. Burj ano vých. SČk. B traohotioe, m. mor., viz S t r a c h o t i n 1). Straoh otin : 1) S., S t r a c h o t i c e (Rausenbruck), městečko na Moravě, hejtm. a okr. Znojmo; 196 d., 1013 obyv. n. (1900), far. kostel sv. Jiří, 2tř. šk., pš., dva výroč. trhv, vinařs ví a opodál mlýn Neslovice. Osada bývala střediskem župy a připomíná se již r. 1052. — 2) S., městečko t., vizTrachtín. S tr a e h o v : 1) S. P e t r l v a n o v i č , fysik rus., přítel Novikova (* 1757 — f 1813), byl prof. na moskev. universitě a ku přání Novikova přeložil knihu Saint-Martinovu O \ablu\dčnijach i istině ili vo\\vanije čelověčeskago roda ko vseobščemu načalu %nanija, která těšila se veliké úctě rus. mystiků, dále Barthélemxho Putéšestvije mladšago An achar sisa po Greciji (1803—9) a j. Jeho zásluhou zveleben fysikál. kabinetu moskev. university.

:hov.

183

2 ) S. N ik o la j lv a n o v ič , satirik rus. v o ru ch a-O tro k ). V. V. R o z a n o v , B. V. z XVIII. stol., sestavil dilo Razsmatrivatělj N ik o ljsk ij, F. Š p e r k a j., kteří pohlíželi {vfMf i nravov (Petr., 1811); Nyněšněje sosto- na svého mistra jako na nej význačnější zjev janije kalmyckago naroda (t., 1810); Moji rus. kritiky. V podstatě S. mimo pojednání s.-petěrburgskija sumerki (Petr., 1810) a j. o L. Tolstém a Turgcněvovi nezůstavil studie V 1. 1790—92 vydával >Satiričeskij Věst celkové, zaokrouhlené. Z drobných jeho úvah ník*, v němž ostře vystupoval proti úplat nej typičtější jsou Zamétki o Puíkině i drukům a jiným společenským vadám, jako proti gich poetach (Petrohrad, 1888, a Kijev, 1897), utiskováni sedlákův a pod. Připojiv se k No- podávající několik pravd o velikém básníku, vikovu, hlásal mnohé názory, jež tento pro nyni obecně uznaných. F e to v i, svému mi tehdejší poměry vysloví ti nemohl. láčku, věnoval tři krátké stati. Nejobšírnějši istoriji litératumago nigili\ma 3 ) S. N ik o la j N ik o la je v ič , spis. rus. sborník jeho (• 16. říj. 1828 v Bělgorodě kurské gub. — (Petr., 1890) skládá se rovněž z drobných f 26. led. 1896 v Petrohradě), pozbyv záhy úryvků, čelících proti hnuti let 60tých XIX. st. otce, professora bělgorodského semináře, Nej význačnější jsou jeho Kritičeskija statji byl vychován u bratra matčina, rektora se ob /. S. Turgenévě i L. N. Tolstom (t., 1885, mináře kamenec-podolského a pak kostrom- 1887 a 1895). Jmenovitě jeho úvahy o Tol ského, kde S. nabyl prvního vzdělání, načež stém jsou základním kamenem jeho činnosti r. 1845 studoval mathematiku a od r. 1848 kritické, podávajíce jak celistvou charakte též přírodní vědy na universitě petrohradské. ristiku, tak i pokus vystihnouti spisovatele Ukončiv studia r. 1851 vyučoval v Oděsse a ve vší jeho velikosti, ač S. i zde snaží se r. 1857 uveřejnil dissertaci O kosťach \apjas- nalézti v Tolstém oporu proti ideám let tja mlekopitajuščich, ale nabídnutého mu 60tých. V podstatě S. vážil si uměleckého místa na universitě v Kazan i nepřijal. R. 1858 díla jen potud, pokud obráželo v sobě ty či otiskl v >Rus. Miru« Pisma ob organičeskoj ony ideály: v Puškinovi a Tolstém viděl nejf/fnv, která obrátila na sebe značnou pozor význačnější odlesk rus. »typového« principu nost a sblížila ho s A. G rig o rje v e m . Přá a rus. světového názoru, pročež kořil se jim telství toto mělo rozhodný vliv na další roz nejvíce. Ke kritickým jeho studiím náleží voj S-a. R. 1861 vzdal se místa učitelského ještě životopis Dostojevského (při prvním a stal se spolupracovníkem časop. >Vremja« posmrtném vydání), Tolkt o Tolstom ve sbor bratří Dostojevských, kolem nichž skupili se níku Vospominanija i otryvki ( t , 1892) a vy slavjanofilové určitého rázu, nazvaní >poč- dání prvního dílu spisů A Grigorjcva(t.,1876), vennikic. S. byl výhradně polemistou a jejž pokládal za svého učitele a jehož ideje s pseudonymem N. K o s ic otiskl mnoho popularisoval v rus. společnosti. Zmínky za pozoruhodných, hlučnému úspěchu se těší sluhuje rovněž jeho sborník Borjba s Zapacích článků proti P is a r e v u , Č e rn y še v - dom v nasej literaturé (t., 1882—87, 1883, s k é m u a jejich stoupencům. V témž listě 1890. Kijev, 1887 a Petr., 1896, 3 části), který otiskl r. 1863 s pseud. R u ssk ij staf Rokovoj jest jaksi přehledem k jeho studiím filoso vopros (Osudná otázka), týkající se poměru fickým a probírá názory Renana, Darwina, rusko-pol., která stala se skutečně osudnou Strausse a j. Nejzajímavější jsou zde jeho pro časopis Dostojevských, nebot *Vremja« úvahy o Hercenovi, líčící jej jako protivníka k zakročeni Katkova byla zakázána. Omyl, Západu. Z filosofických spisů jeho uvádíme: vedoucí k obvinění S-a z velezrády, záhy se j O metodě jestést věnných nauk i značenije jich vysvětlil a M. Dostojevskému dovoleno r. 1864 v obščem obra\ovaniji (Petr., 1865); Ob osnovvydávati nový časop. »Epocha«. S. stal se nych poňatijach psichologiji i fi\i°l°giji (2. vyd. opět hlavním spolupracovníkem listu, ale j t., 1894); Mir kak cěloje, čerty nauki o pritento neměl již úspěchu. V 1. 1865—67 S. ! rodč (2. vyd. t., 1892); O věčných istinách pilně překládal z Tainea, K. Fischera, Renana, (Moj spor o spiritizmé, t., 1887) a j. Ač S. Brehma, Strausse a mn. j. Přeložil též mnoho j podlehl vlivu Hegelovu a idealistické škole populárních učebnic. Po smrti Dudyškina filosofů nčmec. vůbec, nepřehlížel výsledků redigoval »Otěčestvennyja Zapiski* a v 1.1869 1badáni empirického, nebof i na tomto poli až 1871 časop. »Zarja«, kde mimo jiné otiskl \ převládalo u něho nadání kritické. Proto své znamenité úvahy o L. Tolstém. R. 1873 1nepodal celkového obrazu svých positivních stal se bibliotekářem práv. oddělení veřejné názorů, ač některé jeho these, vyslovené jaksi knihovny petrohrad., od r. 1874 byl členem mimochodem, jsou pozoruhodný, jmenovitě vědeckého komitétu ministerstva nár. osvěty *v jeho kritice theorie atomistické. V bo a od r. 1890 dopisujícím členem petrohr. jích proti spiritismu, darwinismu (professoru akademie nauk, která nejednou svěřovala mu Timirjazevu) a západnictvu (V. Solovjevu) referát o pracích, ucházejících se o prémii hájil houževnatě racionalistických principů, jména Puškinova. S. byl člověk, žijící vý ač nejednou též mluvil o určitých mezích lučně zájmy duševními, o samotě mezi svými racionalismu. Pacdagogického významu filo knihovnami, jel shromažďoval neúnavně po sofické spisy jeho nepozbudou ještě dlouho. celý život. Do let 80tých před. stol. byl znám V době materialistických ideí horlivě hájil jako šfastný polcmista proti radikálnímu tisku zásad idealismu a činnost jeho jako kritika let 60tých. Když obecenstvo poněkud vy materialismu nezanikla beze stopy. Srv. B střízlivělo z těchto ideí, skupili se kolem S. Nikoljskij, N. N. S. Kritikobiografičcskij mladiství ctitelé jeho jako N ik o la je v (Go- očerk. Obščij smysl filosofiji N. N. S-a

184

Strachovice — von Strachwitz.

(Moskva, 1897, bez jména autorova); J. N. S. zůstal za svou dobou a nově vznikající Kolubovskij, Matěrialy dlja istoriji filosofiji umění české, toužící po zdůraznění národ ního rázu, nalézalo v jiných sochařích zdat v Rossiji a j. šnk. nější představitele svých snah, a tak se stalo, 4) S. N ik o la j N ik o la je v ič , spis. boho slovecký, filosof, a paedag. (* 1852); jest pro že význam S-kého spočívá hlavně v jeho fessorem filosofie v charkovském duchovním pomníkových pracích z let 80tých XIX. stol., semináři. Vydal řadu prací ceny nestejné; v pracích, jejichž akademická správnost pře Metodika %akona Bofija (6. vyd. 1900); Chris- važuje nad vniterní procítěnosti jejich. F. H-s. tianskoje učenije o braké i protivniki etogo Str& ohovaký ze S tra c h o v ic , příjmení učenija (1895); mnohé stati v časopisech staročeské rodiny vladycké (erbu tři kolmých (hlavně v čas. »Věra i Razum«); Zasluga ruhův), která pocházela bezpochyby ze vsi grečeskich filosofov archaičeskago perioda trachovic ŕv zap. Čechách u Boru). Předek (1884); Drevnije i sovremennyje sofisty (1886); jejich V áclav vyženil (ok. r. 1542) statek K voprosu o \adačach istoriji filosofiji (1894); Lažany s Veronikou z Drajlinkova a žil ještě Metodika russkoj gramoty i načaljnych uprav r. 1576. J in d ř ic h , bratr jeho, držel Žitín a ilénij v rus. ja \. (2. vyd. 1900); Zadači i pri- přikoupil r. 1567 pustinu od Jiříka Kokcjemy obučenija čteniju (1897, v čas. »Narod. řovce. Po Václavovi byl syn P e tr, jenž držel Obrazovanije«); Istinnaja nauka i lofnyja Lažanv ještě r. 1582, ale, jak se zaá, zemřel pritja\anija sovrem. učenosti (1900). Pp. bez dědicův, neb Lažany držely po něm S tr a o h o v io e : 1) S., ves v Cechách, hejtm. sestry Mariana Vamberska a Anna Pikhara okr. Královice, fara Kozlany, pš. Čistá tova a od r. 1595 tato sama. Po Jindřichovi, u Královic; 5 d., 31 obyv. č. (1900), popi. jak se zdá, byli synové A dam J in d ř ic h , dvůr, 2 mlýny. — 2) S., ves t., hejtm. Písek, K r iš to f , Jiřík , Ja n a D a n ih e l. Starší dva okr. Vodůaný, fara Bílá Hurka, pš. Dřiteň; prodali r. 1591 Žitín mladším bratřím. Adam 24 d., 168 obyv. č. (1900). — 3) S. (Stra- odstěhoval se pak na Moravu, kdež vyženil chowit\), ves t., hejtm. Tachov, okr. Přimda, před r. 1592 statek Dubenky s Annou Dufara Bernarticc, pš. Novoměsti (Neustadtt)\ benskou z Dubenek a zdědiv jej r. 1595, 24 d., 124 obyv. n. (1900), popi. dvůr V i d o ještě r. 1598 přikoupil ves Prostý, Byl muž vi ce, kdysi ves a tvrz. Štaval zde statek vzdělaný, r. 1597 stal se menším písa řem zemským a ok. r. 1619 přeložil spis S tra c h o v s k ý c h ze S tra c h o v ic . Str& ohovaký J o se f, sochař čes. (* 19. záři Balšám duše. (Viz Jirečkovu Rukověf, II., 246.) 1850 v Kutné Hoře), navštěvoval reálku a měl mění ieho zdědila d cera Judita, vdaná Iiozstáti se truhlářem a pracovati v dílně otcově. aurová. Jiřík, skoupiv od b ratří Žitín, p ro dal Stal se však učněm řezbáře Jana Káše v Praze jej r. 1598 a žil pak v Nepomuce. Bratr je h o a po 4 letech odešel na akademii mnichov Jan držel d vorec ve vsi H o rn í L h otce u K la skou. Po svém návratu do Prahy zápasil, jako tov, v jehož drženi po r. 1623 zanechán. po celá léta mládi, s nedostatkem, až se ho P ustiv jej p o to m Vilémovi z K olovrat, um řel ujal sochař Schnirch, který tehda pracoval u to h oto . O d tě ch d ob rod in a ta n ad o b ro o skulpturách pro Nár. divadlo v Praze. S. zchudla. A d a m J i n d ř i c h vyženil nějaké p e pracoval o sochách pro toto divadlo, portrai- níze s A nnou Čabelickou ze Soutic, s níž toval se zdarem a prováděl menši prace pří koupil r. 1650 a 1651 m anství v Želkovicich. ležitostné, z nichž pamětní deska Jana Roky Synové jejich byli J a n F e r d i n a n d (f 1726), cany jeho jméno po prvé uvedla do veřej J i ř í V i l é m a K a r e l V o j t ě c h . Ti zdědili nosti. Pak následovaly:pomník Havlíčkův pro práva m atčina na Vlkšice, jež r. 1681 p ro Kutnou Horu, pomník bratranců Veverkových, dána. Karel ujal Želkovice, jež r. 1685 p ro vynálezců ruchadla, v Pardubicích, náhrobní dal J i ř í k o v i F r a n t i š k o v i , S -kém u ze S. socha Anděla míru pro pí. Voitlovou na Měl a te n to zase r. 1699. Jiří držel také statek níce, poprsí Smetanovo, poprsí dra Riegra, Kamenný, jejž r. 1689 prodal. Býval rad o u podobizna dra Tyrše a j. v. Město Tábor ob kom. so u du ( f 1704). Ke konci XVII. stol. jednalo u S-kého pomník Jana Ži{ky i Troc žili též F r a n t . K a m i l (1678—-90), J i ř í V i nova, jenž od r. 1884 zdobí náměstí. Na hřbi lé m (1680 atd.), F r a n t i š e k J o s e f (tuším tově olšanském stojí jeho náhrobní pomník syn Karla V ojtěcha neb je ho bratra) studoval Josefa Baráka. R. 1886 provedl pomník B. Ja o d r. 1690 u jesuitů v Březnici, ženil se blonského v Kard. Řečici a r. 1887 postaven r. 1707 s Annou Alžbětou Častolárkou z Dlouhév Libochovicích památník Purkyňítv. V Praž vsi, ale zemřel již 14. květ. 1710, maje věku ském Rudolfinc chová se jeho poprsí Frant. tep rv e 28 let. Syn jeh o F r a n t . X. K a z i m í r hrab. Thun-Hohensteina v živ. velik. S. jeví byl ThD r., n a p řed děkanem v B erouně, pak se ve svých pracích jako přívrženec realismu, kanovníkem a arcijáhn. u sv. Vita a pak p ro pojímá však skutečnost v jakési zmirnělé po boštem tudíž, od r. 1768 také král. rado u . Uči době. Měkké tvary, postoje spise emfatické nil znam enité nadání p ro vorŠulinky v K utné a poněkud divadelní (Havlíček) dodávají jeho H oře a zemřel 4. ún. 1786. K rom ě něho žil pracím vzhledu staršího; skulptury tyto upo- r. 1732 K a r e l . V kalendářích r. 1786 a 1788 minaji na školu mnichovskou z doby roz krom ě Karla již nikdo z té to rodiny se n ep ři machu německého sochařství, kdy po vítěz pomíná. — S to u to ro d in o u nesm ějí se m ásti Sčk. ství r. 1871 spotřeba oslavných pomníkův a vládykové ze S t r o c h o v i c (v. t.). soch tak značnou měrou stoupla, aniž záro von 8 tr a o h w ltz M o r i t z , h rabě, básník veň se zvýšila umělecká úroveň sochařství. něm . (1822 ve Slezsku - - f 1847 ve Vídni).

Strachwitzthal — Straits Settlemente

185

Studoval ve Vratislavi a v Berlině práva, palaeozoických břidlic, vápencův i pískovcův, cestoval po Norsku a Švédsku, načež žil na a dosahuje při sev. hranici S. S. v Tahangu svém statku Šebetově na Moravě. Psal ly- 3000 m, v Korbu 2200 m, níži se však v Gurické a epicko-lyrické básně, jež dýši ohni nong Temuanu na 1890 m a Ophiru na 1280 m von vášnivostí i smýšlením vlasteneckým. a přechází při již. pobřeží v mírnou vrcho Ison to sbírky Ueder eines Erwachenden (vra- vinu (Gunong Blumut 1000 m, Chabang Tiga tjsl., 1842) a Neue Gedichte (t., 1848; 8. vyd. 900 m). Na vých. pobřeží rozkládají sc pří 1891 s biografií S ovou od K. Weinholda). mořské roviny. Větších ře k není. P o d n e b í Po stránce formální S. jest žákem Plateno- je horké a vlhké, ano i ve vyšších polohách, vým. Srv. Tielo, Die Dichtung des Grafen nezdravé. Rozdíly teploty v měsíci nej teplej Jdoritz von S. (Berl., 1902). ším a nejstudenějším jsou skrovné; v nejS tim e h w its th a l, ves ve Slezsku, hejtm. a teplejšim měsíci (květnu) vykazuje Singapur okres Frývaldov, fara a pošta Velké Kunětice 29° Č, v nejstudenějšim (prosinci) 26*2° C, (Gros$kun\endorf)\29 d., 175obyv. něm. (1900). Pulo Pinang v týchž dobách 29*4° C a 26*6° C. S trm it [strét], angl., ú ž in a (mořská), ka | Pršky jsou hojné (Pulo Pinang 2777 mm, Dinding 2188, Singapur 2356, Pekan 3613, n á l n. p rů p la v . Strmtts Settlements [stréts setlmentsj Kuantan 3488 mm) a směrem do hornatého je s t úhrnný název pro državy britské na i vnitrozemí jich přibývá (Selamah 3448 mm, poloostrově Malace, jež skládají se dílem ' Thaiping 3884 mm, Tapah 3729 mm, Ulu Saz bezprostředních držav, tvořících od 1. dub. ; langor 3252 mm). Celé S. S. nacházejí se 1867 korunní kolonii S. S. (v užším smysle ! v oblasti monsúnů, jež vanou od května do slova), dílem z vasallských států malajských. | konce září od jihových. a od říj. do dubna Bezprostřední državy jsou Singapur (555 km* | od severovýchodu. Častým zjevem jsou cykse 228.555 obyv. r. 1901), město Malaka | lony jmenovitě na pobřeží východním. Ob ys okolím (1839 km2 s 95.487 obyv.) a Penang ! v a te ls tv o tvoří pestrou směsici Malajů, Či(1604 lem* se 248.207 obyv.), jenž zase obsa 1ňanů, Arabův, Indů, Tamylův a Evropanů; huje ostrov Pulo Pinang (278 km*) i území domácího obyvatelstva značně ubývá jako Dindings (579 km*) a Wellesley (747 km2); ; v celé Malace vůbec, ale za to přichází tolik k nim druží se ještě jako dependence ostrovy | přistěhovalců, že stále jeví se vzrůst obyvaKokosové (Keelingovy, 22 km2 se 638 obyv.) | telstva; jmenovitě Číňané a Indové domoa ostrov Vánoční (Christmas, 102 km* s 900 j rode Malaje víc a vice zatlačují. Hlavní zdroj obyv.) obojí v Indickém okeáně již. od Vel I své výživy nachází obyvatelstvo v orbě, ktekých ostrovů Sundských. Vasallské státy ma | réž výborně svědčí vysoká a rovnoměrná lajské jsou Pahang (36.000 km* s 84.113 obyv.), teplota i hojnost pršek, ale na závadu jest Perak (19.000 km* se 329.665 obyv.), Salan- nedostatek pracovních sil pro rozsáhlejší gor (8000 km* se 168.789 obyv.), Negři Scm- plantáže, jež si opatřují dělníky dovozem in bilan se Sungei Udžongem (spolek to devíti dických a čínských kuliů. Značný výtěžek menších státuv, úhrnem 7000 km2 s 96 028 dává pěstování rýže, jež daří se i vc vyšších obyv.) a Džohor (18.000 km* se 200.000 obyv.). polohách při umělém zavlažování (jmenovitě Úhrnem tedy S. S. zabírají na 92.000 km* i ve Wellcsleyi a Malace), dále třtina cukrová s 1,452.382 obyv. (obyvatelstvo Džohoru (pěstovaná nejvíce od Číňanův a Evropanů), v počtu tom není sčítáno, nýbrž toliko od mimo to pak pěstují se kukuřic*, proso, ba hadnuto). Státy Perak, Salangor, Negři Sem- taty, jámové hlízy, banany, chlebovník (Artobilan a Sungei Udžong nacházejí sc pod carpus integrifolia), durian (Durio {ibethnus)r britskou ochranou od r. 1874 a jsou řízeny Garciana mangostana, papaya (Carica paod residentů, kteří jsou přiděleni rádžům paya), ananasy, ságo vnik, rozmanitá zelenina jednotlivých státův a podléhají residentu (bataty, boby, okurky, červená řípa, rajská generálnímu. R. 1887 po dohodnuti s Pa- jablíčka a j.), paprika, tapioka, pepř černý hangem britská vláda převzala dozor nad za i betelový, hřebiček, palma areková a koko hraničními záležitostmi tohoto státu a r. 1888 sová, muškátové ořechy, skořice, káva, jejíž přijala jej vůbec pod svou ochranu. V lednu pěstováni stále se vzmáhá, čaj, tabák, indych, 1895 Negři Sembilan a Sungei Udžong spo gambir (Uncaria gambir), Andropogon schoejeny pod společnou správou a v čci 1895 nantus, poskytující aromatického oleje, a po sjednaly Perak, Salangor, Negři Sembilan a sléze rozmanité ovoce domácí i akklimatoPahang novou úmluvu, podle které správa vanc (zvi. oranže). Kromě vlastní orby těží země svěřena generálnímu residentu jakožto se z říše rostlinné různá vzácná dřeva (též zástupci britské vlády, kdežto státy zavázaly dřevo teakové) dilem k účelům stavebním, se stavětí jistý počet vojska. Sultanát Džo- dílem ke zpracovávání truhlářskému, dále horský k této úmluvě nepřistoupil, ale také kaučuk (jmenov. z Hevea brasiliensis), guttaod r. 1887 ponechal zastupování svých za peíča (z Dichopsis gutta Bent.), pryskyřice hraničních záležitostí britské vládě. Celé damarová, bambus v četných odrůdách, roúzemí ohraničeno jest na sev. Siamem, na tan a j . Z dobytka chovají se buvoli, zebu, záp. a jihozáp. úžinou Malackou, na jihu úži něco koní (nejvíce však dovážejí se z Austrá nou Singapurskou a na vých. Jižním Čín lie), koz, ovec a dobytka vepřového, ačkoli ským morem. Vnitrozemí je h o r n a té , jme v krajinách pohorských rozsáhlejšímu chovu novitě sev. jeho kraje, neboř celou Malakou dobytka podnebí není na závadu. Znamenitý táhne se pásmité horstvo, složené z prahor,1jest chov drůbeže. Lov mořský má jistou

186

Straja ves — Straka.

důležitost na jihu. Značné jest n e r o s tn é bohatství země, ale posud málo se z něho těží. Nej důležitějším nerostem jest cín, jehož těžba stále se vzmáhá přes značnou soutěž souostroví Malajského a jenž se vyskytuje skoro po celé zemi (r. 1901 vyvezeno 785.246 pikulů), po něm následuje zlato vyskytující se značnou měrou v Pahangu (v poslední době australská společnost počala tam se soustavnou těžbou), mimo to pak vyskytuji se stříbro, olovo, měd, vizmut, rtuf, arsén, mangan, zinek, volfrám, dále drahokamy (safír, granát, topas), mramor, kaolin, žula a hojnost teplých a minerálních zřídel. P r ů m y slo v á činnost vyvíjí se znenáhla, nebof domácí obyvatelstvo jest příliš netečné a ná sledkem toho nutno dělníky opatřovati dí lem z Javy, Sumatry a Celebesu, dílem z Číny a Indie; nejlepším materiálem dělnickým jsou Číňané, kteří vedle Evropanů záhy jali sc též samostatně zakládati různé závody; i vznikly tu časem továrny na výrobu cukru, mýdla, indychu, na přípravu tapioky, gambiru, na olej, vonné cssence, vozy, led, lihoviny, přá delny na hedvábí, barvírny, koželužny, lodní dílny, mlýny na loupáni rýže, pily a j.; v sou sedství rudných dolů zřízeny jsou též huti. O b c h o d ve S. S. jest většinou průvozný. R. 1902 dovezeno za 351,484.000 doll. a vy vezeno za 301,471.000 doll.; značná cena to hoto obchodu vysvětluje se tím, že Singapur jest společným skladištěm pro zboží nejen z britského území v Zadní Indii, nýbrž také ze souostroví Malajského, ze Slamu i Číny a naopak zase veškeré zboží dovozné pro tyto kraje jde nejprve do Singapuru, tak že pravidelně se počitává dvakráte, jednou v do voze, po druhé ve vývoze. Vice než polo vina vývozu připadá na cín, k němu pak druží se ucjvětšimi summami kořeni, gambir, kaučuk a guttapcrcha, tapioka, rotan, bar vivá, tabák, cukr, buvoli kůže a rohy; do váži se hlavně rýže, bavlněné výrobky, opium, uhlí, tabák, nasolené ryby a jiné konservy. Dobrá polovice dovezeného zboží připadá na Anglii a britské osady, ostatek na Spoj. Obce sev.-amer., Francii a Německo, kdežto vc vývoze země mimobritské jsou súčastněny dvěma třetinami. Dovozných cel téměř neni. O dopravní prostředky jest dobře po staráno, jmenovitě o silnice, naproti tomu železnic bylo r. 1901 toliko 433 km. V pří stavech ve S. S. r. 1901 kotvilo 8901 lodí cizích o 8,150.000 tun, pak 16.823 lodí do mácích o 73S.107 tunách. Délka čar telegraf ních r. 1902 činila 2152 km. Hl. m ě ste m a zároveň nejdůležitějším přístavem jest S in g a p u r. — Srv. Dennys, Descriptive dictionary of Bntish Malaya (Loud., 1894); Swettenham, Malay Sketches (t., 1896); Belfield, Handbook of the federated Malay States (t., 1902); Collet, L’étain. Étudc miničre et politique sur les États fédérés malais (Brussel, 1902); Rowland, Ueber die >Fcderated Malay States* auf der Malayischen Halbinsel u. deren Entwicklung unter britischcm Protektorát (Vid., 1903). p.

S t r a j a v e s ( Hohenthurn), ves v K o ru ta nech, hejtm . Bělák, okr. P o d k lo šter, má 342, ja k o obec polit. 1997 obyv. slovin. (1900). 8 tr a k a (Pica caudata), havranovitý pták sn ad n o znatelný po dlouhém , klínovitém, stu p ňo v itém ocase. Zobák a n ohy jso u černé, p o d o b n ě hrdlo a hruď, kdežto dolejší část hrud i i břicho jso u bilé, chustřice a lýtka černá. Na letkách kovově nam odralý a zele navý lesk. Délka těla 48, křidla 18, ocasu 26 em. Se stavbou zvláštního svého hnízda s. počíná již v únoru. Volí obyčejně vysoký stro m , ale někdy též jen pahýl vrbový neb k e ř trnkový. Z rána snáší větévky, trny, k o řínky, k teré splétá v hlubokou pánev, již vymaže zemí a blátem . Vchod je st je n p o stranní, neb obyčejně přikrývá hnízdo stříš kou přílbovitou. M nohdy započne stavětí na několika místech hnízda, af již z p o u h é hra vosti aneb op atrno sti. Sem klade 6 —8 vajec zelenavých se skvrnami hnědým i. O mláďata pečuje sc vší péčí a o p a trn o sti a stává se i pěsto u nk o u podložených vajec jiných ptáků. Mladé z hnízda vybrané straky zkrotnou snad no , a lze je vychovati tvarohem , masem, chlebem . P ři své žertovnosti stávají se ně kdy nepříjem ným i svou náklonnosti schovávati lesklé věci. S. je s t pták lstivý a vychyt ralý; hlas jeho zni jako >šakšakšak« rychle opakované. Na jaře škodí krutým pleněním hnízd p tačích; je st i drůbeži a v bažantni cích obtížná. Ač ničí i myši a škodný hmyz, hlemýždě a pod., činí vždy vice šk o dy než užitku. S. rozšířena je st po E v ro p ě i Asii, a zdržuje sc na pokraji lesů. Bse. S trak a, ves v Čechách, viz S t r a k v 2).

S tra k a: 1) S. Jan , malíř a stavitel český (♦ na sklonu XV. stol. v Hradci Král. — f v čci 1558 t.). Byl váženým měšfanem a obecním ladním svého rodného města, r. 1528 zvolen za primasa, v 1. 1528—35 byl mezi staršími obce, r. 1537 při obnovení rady stal sc opět primasem a zůstal v úřadě tom nebo konšelském až do své smrti. S. ukázal se horlivým zastancem obecních zájmů hradeckých a působil jako stavitel a dozorce nad pozemními a vodními stavbami měst skými. R. 1544 vyzdvižena bašta za Kavčím trhem a za jeho vedení vystavěny vodojemy (věže), jezy a náhony na řekách Labi a Or lici, spravovány mlýny atd. R. 1538 dal uliti zvon, zvaný Žebrák, na kostele sv. Ducha. Malířské práce jeho nelze s určitostí zaznamenati, ale je pravděpodobno, že se účastnil v iiluminování starších kancionálů hradec kých. F. H-s. 2) S. A d o l f V ilé m , spis. čes. (* v K rabčicich — f 1872 v Londýně). Studoval th e o logii na universitě v Lipsku, k d e se r. 1848 seznámil s rus. rcvoluč. agitátorem M. Bakuninem a stal se důvěrným jeh o přítelem a účastníkem jeho zámyslů. P o to m procestoval několikrát Prus. Slezsko a Poznaňsko, r. 1849 odebral se do Prahy, kde účastnil se ruchu politického a zůstal do prohlášeni stavu obleženi, načež se uchýlil do Lipska a p o kračoval zde ve studiích. Mezi tim vojen, soud

Straka

187

na HradČaaech pro účastenství v květnových svůj ve Vesci. (Viz Pam. arch. IX. 880—882). událostech pražských odsoudil jej in contu- Zůstala po něm dcera Barbora Marie. — maciam k smrti. S. uprchl do Londýna a B. Jan (nejstarši syn Petrův) ujav Studnici stal se tam na soukromém ústavě učitelem zůstavil z manž. Markéty z Hustiřan syny latiny a řečtiuy, r. 1856 assistentním profes J a n a J i ř i a P e t r a (1575). a) Jan Jiří měl sorem na universitě a r. 1858 obdržel diplom za díl Zblový, od něhož r. 1577 prodal Ho doktora filosofie. Aby mohl bezpečně navště- stinný a Vesce. Později přeložil sídlo své do vovati Čechy, přijal r. 1861 angl. občanství, Šonova (před r. 1589). Zemřel r. 1616 a po načež pravidelné trávi val prázdniny ve své hřben u sv. Václava nad Provodovero. Sy staré vlasti. R. 1869 zarazil v Londýně »Česko- nové jeho A dam , Ia n s t a r š í , P e t r m lad ší, moravský spolek čtenářský*,.jehož předsedou M y s lib o r P a v e l a R u d o l f prodali Šonov byl až do své smrti. V Londýně psal do angl. a Třtici r. 1617 mateři Anně roz. Hamzovně novin a seznamoval Angličany s poměry čes ze Zabědovic (j* 1625), ale ta ho hned potom kými. Sepsal: Mluvnici anglickou (Praha, 1862) zanechala synovi Petrovi. Adam držel dvůr Klouzkov u Jaroměře a zemřel před r. 1629. a chystal do tisku česko anglický slovník. 3) S. A l b í n , p seu do n y m spisovatele JanaJan byl ženat s Kateřinou Sluzskou z Chlumu, ovd. Zapskou, která r. 1612 koupila statek W a g n e ra . S t r a k a z N e d a b y lic , příjmení staro Hořelici. Tento zdědily dcery její Eliška české vladycké (později panské) rodiny erbu Marie a Anna vd. Sobětická a prodaly jej kohouta (červeného a černého na modrém) r. 1636. Otec žil s nimi na Hořelici až do a tedy téhož pôvodu jako Králové z Dobré r. 1634. Petr vystěhoval se r. 1628 do MeklcmVody, Dašičti a Vyšehněvští zB archovaaj. burska, zanechav statek Šonov ke správě Od XIV. stol drželi tvrz a ves Nedabylicc bratru Janovi. Navrátiv se potom prodal již zaniklé (u Chuděřic). Zde seděli předkové r. 1641 Šonov, Třtici a Zblový knížeti Picjejich B r a n s u d (1377, 1386), syn jeho B ran- colominimu a usadil se na statku Janovicích, su d (1396) bezpochyby týž, který v 1. 1437 který zdědil po manž. Anně Bohdanecké až 1440 s Divišem ve vojenských a veřejných z Hodkova (f 1641). S druhou manželkou bězích se vyskytuje. Ja n S tr a k a (1447—69), Kateřinou z Dobřenic (f 14. kv. 1650 jako bezpochyby svn jednoho z nich, byl ve služ manželka Jana Arnošta ze Šafgoče na Oběbách Jana Koldy Náchodského (od r. 1450) a dovicích) měl syna Jana Petra. Ke konci Ži nabyl statkó v okolí náchodském zejména vota svého (1639).Petr byl v podezření, že r. 1454 odúmrtí ve Vesci a Mečově. P e t r , stranil Švédům, a proto peněžité jeho pohle syn jeho, vedl prý r. 1478 padesáte jezdců dávky zabaveny (f 30. břez. 1646). Dcery do boje. Byl v 1. 1477—1505 pánem na Stud jeho byly Anna Eliška (f ca. 1685, manž. nici. Později se vyskytuji dva J a n o v é , Václav Haugvic z Biskupic na Břczovicich) starší s mladší. Tento míval před r. 1527 a Alena (f j- 1679, manž. Václav Adam Rafesenici, onen prodal před r. 1540 Miskolezy. šín z Ryzemburka). J a n P e tr (* 1645) došed Jeden z nich byl v 1. 1533—40 vrchním úřed r. 1668 let držel po otci Janovice a koupil se níkem vlašimským. Po Janovi, který prodal sestrami r. 1658 Horní Neděliště, které však Miskolezy, byli r. 1545 synové K u n e š , J iřík r. 1669, jsa na cestách ve Francii, skrze plnoa O tík (tento f r. 1575, manž. Eliška z Do- mocníka svého prodal. Ještě r. 1671 prodléval halic). Petrovi synové byli J a n (týž co mladší), ve Francii. R. 1676 zdědil Libčany po strýci H e ř m a n a J i ř í k (1528 atd.), kteří r. 1540 Petrovi Mysliborovi a přikoupil potom Horní •e dělili Jan dostal Zblov, Heřman Třtici a Teplici a Okrouhlici. Majestátem z 22. led. Jiřík Studnici. Jiřík r. 1575 jsa bezdětek spol r. 1680 vyzdvižen do panského stavu kr. Čes. čil se s Janem, na něhož pak Studnice spadla. starožitných rodův. po čemž následovalo A. Heřman (manž. Anna z Nové Vsi) zemřel (22. kv. 1692) povýšení do stavu hrabského, před r. 1562. Synové jeho J a n ml. a Zdi- jež si Jan Petr vyžádal v jazyce českém. s la v lozdělili se r. 1562 tak, že onen vzal Dne 17. pros. 1709 vydán mu majestát na Vesce, tento Títici. Zdislav byl ženat s Ka zřízení nápadního statku ze zboží Okrouh teřinou ze Šarova a zemřel ok. r. 1586. Jan lice, Libčan, Janovic a Horních Teplic. Podle měl později statek v Jeníkovicich. Jeho bez toho učinil (18. bř, 1710) poslední pořízení pochyby synové byli H e ř m a n a S i g m u n d , o týchž statcích, jimž zřídil nápady pro kteří po mateři své Anně z Dobřenic se všechny z té rodiny žijící. Pokud by rodina sestrou svou Mandalenou Tamchynovou r.a- vyhasla, ustanovil, aby statky dotčené byly bvli šosovních pozemků u Jaroměře. Z těch obráceny na zřízení a vydržování akademie H e řm a n (jenž měl také Jeníkovec) ujal ke cvičeni chudé mládeže z vyšších sta v ů Klouzkov (1605), Sigmund dostal mlýn v Dol- n á r o d u če sk é h o . Byl c. k. tajným radou cích a vyženil ještě statek s Mandalénou Vo- a komorníkem a zemřel 28. září 1720 v Libkaláfovou, který r. 1601 prodal. Kdysi po čanech a tam pochován. (Srv. S t r a h o v s k á r. 1606 zemřel, zůstaviv dceru Annu. Heřma a k a d e m ie .) Myslibor Pavel, strýc jeho, pro novi (f 1610) synové byli J a n M ik u lá š, dal s bratřími r. 1629 statek nedělištský, je P a v e l a V la d isla v , ktéři r. 1620 prodali hož r. 1628 nabyli, Johanně S-kové roz. BuKlouzkov. Za to Pavel r. 1620 s manž. Annou kovanské z Bukovan (tuším manželce své). Čachovskou ze Svémyslic koupil dvůr v Jez- Tato byla po druhé vdaná Bravantská z ChobVinách, který prohospodařil. Ok. r. 1634 řan a vzdala r. 1651 Naděliště M y slib o ro v i usadil se na Střezeticich prodav r. 1635 statek P e tr o v i, synu svému. Tento pro.lal r. 1658

188

Strakačov- - Strakatý.

Neděliště détem Petrovým, ale vyženil s Jo hankou Dorotou Nejedlou z Vysoké (f 1674) statek Libčany, který, synův nemaje, odkázal strýci Janovi Petrovi (f 1676). — b) Petr, druhý syn Jana Studnického, došed let r. 1576, ujal Studnici a ke konci života svého držel Řešetovu Lhotu, nazývaje se starším (f ca. 1616). Synové jeho, kteří r. 1617 smluvili se o statek otcovský, byli: 1. Jiřik , odděliv se ještě před dotčenou smlouvou, nabyl dvoru v Mezilesicich, který r. 1625 prodal sestře své Anně Vesecké. Žil ještě r. 1630 (manž. Anna Hubrykovna z Henrštorřu. Rozdílný od něho je Jiřík ml. sed. v Říkově). 2. J in d řic h propadl r. 1623 statky své Heřmanice a Vesce a byl asi od r. 1630 regentem na statcích Trčkovských. Zemřel 22. pros. 1634. (Pohřební kázání vjungmannově H. Lit. V, 198, 1077.) Z manželky Kateřiny Markéty Kordulovný z Sloupna tuším synů neměl. 3. Ja n (mladší) r. 1622 odsouzen, ale statků neměl, později měl Lhotu Řešetovu. Měl manželku Annu S-kovnu z Nedabylic, která po jeho smrti se vdala za Pavla Prunara z Prunersdorfu; tento a P e tr, syn Janův, prodali r. 1663 Lhotu. 4. Z d e n ě k vyženil s manž. Johankou Bukovskou z Hustiřan statek Hoděčin (f ca. 1635). Johanka prodala r. 1642 Hoděčin a koupila r. 1661 statek Malobratřice. Tento po její smrti (na konci r. 1673) ujali synové P e tr M ik u láš a J in d řic h Jan. ad) P e tr stal se r. 1663 radou nad appellacimi v Praze, pak r. 1669 mistopísařem, r. 1674 místokomomikem, r. 1691 purkrabím kr. hradeckého, kr. mistodržícim (též radou) a od r. 1697 do smrti byl nej v. písařem zemským. S první manž. Majdaienou Johankou Kostomlatskou z Vřesovic ( t 1696) koupil Podhořany, po zději získal též Hostačov, Vrutici, Příbram a Lhotu Řešetovu (tuto prodal r. 1714). R. 1698 oženil se s Eliškou Marií Mladotkou ze Solopisk (f 1728). Zemřel 5. dub. 1720, maje asi 98 let věku. Vrutici r. 1717 koupenou dě dila po něm manž. (zase pak vdaná Chanovská); ostatek se dostal dcerám bratrovým. — bb) Jan J in d řic h držel s bratrem statek ma teřský Hor. Malobratřice a s manž. M. Ve ronikou Stošovnou z Kounic vyženil Střezetice. Zemřel před r. 1716 nepozůstaviv synův. Dcery jeho byly Dorota Veronika (manž. Eugen Alb. Bek), Alžběta Terezie (manž. R u dolf Fr. Dobřcnský z Dobřenic), Františka Sylvie (od r. 1708 vdaná za Albrechta Karla 8. z N.; 2. manž. Jan Václav hr. Breda, jenž dědil po ní Zelenou Horu), Anna Marie manž. Frant. Aug. Bzenský), Johanka Marie manž. Vác. Vratislav Dohaíský), Josefa Anto nína (manž. 1. Jan Ota Rašín z R., 2. Záruba) a Marie Terezie. — 5. K arel odsouzen r. 1623 k manství, ale statku neměl. 6. Al b re c h t zemřel před r. 1638. 7. V áclav ujal Lhotu Řešetovu, kterou r. 1626 prodal Anně S-kové roz. S-kovně a odešel r. 1628 pro ná boženství ze země. Později se vrátil a dočkav se velkého věku zemřel 25. kv. 1669. Potom stvo jeho vymřelo teprve před stoletím. 8. P ira m zemřel před r. 1625 bez potom-

stva. 9. R u d o l f . 10. C t i b o r . D otčený Václav měl tři syny, z nichž nejmladší H e ř m a n P a v e l zemřel 29. bř. 1731 v Golč. Jeníkově, maje věku 91 let. a) K a r e l , nejstarši syn Václavův, měl syna A l b r e c h t a K a r l a , jenž byl rad ou dv. sekom, so ud u , od r. 1705 h e jt m anem h ra d u Praž. Zdědil r. 1720 statky nápadní, ale neuživ jich zem řel 20. ún. 1721 na h rad ě Praž. (manž. F ran tiška Sylvie S kovna z N. f 1725). Žádost je h o za p o výšení d o p an ského stavu vyřízena te p rv e p o jeho sm rti a m ajestát vydán 6. kv. 1721 vdově a synu jejím u J a n o v i K a r l o v i . T e n to (* v lednu 1714) ujal náp ad n í statky a m a jestátem z 11. září 1732 povýšen d o h rabského stavu kr. Čes. ( h r a b ě z L i b č a n a z N.). Oženiv se r. 1734 s Jose fou hr. z T rau ttm an sd o rfu zemřel již r. 1736 v dubnu. V dova provdala se pak je ště dvakráte (1. Jan Ant. hr. Clary f 1743, 2. F rant. hr. z Véžnik) a zem řela r. 1772. Jedin á dcera Jan a Karla M a r ie J o s e f a zdědila po m ateři polovici Obřistvi, již všsLk p ro dala a vdavši se za F ran t. Karla K resla sv. p .zK v altenberka,zem ř. r. 1802 v Praze a po h řb en a v T řeb ušín ě na statk u m an želově (f 1802). Byla té to rodiny p o sle d ní. — b) L a d i s l a v , dru h ý syn Václavův, padl r. 1685 u Budína, bojuje s T urky (manž. Eliška B arbora Vlkovna z Kvítková). Syn jeho V á c l a v A dam Jiří zdědil r. 1736 nápadn í statk y a m ajestátem ze 7. říj. 1738 vyzdvižen do p anského stavu kr. Čes. ro d ů starožit ných. Zemřel 25. kv. 1769, zůstaviv z m a n želky Johanky F ran tišk y V iolanty z KÓnigsfeldu dcery Elišku (vd. z V lkanova) a F r a n tišku (vd. za A nt. Sigm unda, sv. p. L eveneura). Po jeh o sm rti spadly nápadní statk y na stavy a zpupné jm ěn í d o stalo se d c e rám. Sčk. Str&k&óov, kdysi ves v Čechách, po níž zbylo jm én o myslivně, příslušející d o obce T urovce, h ejtm .T áb o r, okr. Ml.Vožice. Když založen T áb o r, obyvatelé odstěhovali se tam a ves zůstala opuštěna. Ves byla d o r. 1420 příslušnou k panství ústském u. Strakapoud, zool., viz D a t l o v é . 8 tr a k a tý : 1) S. K a r e l , operní pěvec český (* 2. čce 1804 v Blatné — f 26. dub. 1868 v Praze). Byl syn hrnčíře a studoval gym nasium v Písku a v Praze, živě se při tom soukrom ým vyučováním literním i h u debním , n eboř již dom a d ostalo se mu vzdě láni v h u d b ě dílem o d otce, dílem od děda. R. 1823 a 1824 vystoupil do k o nce veřejně v koncertech ve prospěch chudých s tu d e n tův. Studoval pak tři sem estry práva, ale vli vem ředitele Jana Š těpánka nastoupil d ráh u divadelní jakožto zpěvák a hned po prvním vystoupení v »Střelci kouzelníku* r. 1827 byl trvale engažován k divadlu stavovském u a čím dále tím byl u obecenstva oblíbenější. Brzy na to pojal za choř d ceru m éšřana praž ského K a t e ř . S t r o b a c h o v o u . Přese všecky skvělé nabídky do ciziny zůstal věren svém u dom ovu a účinkoval na stavovském divadle až do r. 1858. Zpíval netoliko v rozličných operách něm eckých, ale také českých, jež

ze Strakonic — Strakonice.

189

tehda toliko v neděli a ve svátek byl v pro jim při svém >knížecim domě* kommendujiž vozovány, a S. to byl, který v Tylově •Fidlo dostatečně nadal (1243). Bohuslava (druhá?), vačce* (s hudbou Škroupovou) 21. pros. 1834 manž. jeho, přidala tři vesnice. B. jsa od po prvé zpíval pozdější hymnu »Kde domov r. 1253 purkrabím na Zvíkově byl v 1. 1253 můj*. Mimo to pôsobil v menších úlohách též až 1260 nej v. komorníkem kr. Č. Zemřel v české činohře^ S. vynikal zvučným, vyrov r. 1260 dočkav se velikého věku. Kromě naným a velmi obsáhlým basem, cituplným dcery Domaslavy (manŽ. Jindřich z Lichtempřednesem a důkladným vzděláním hudeb burka f c. 1297) měl syna B a v o ra II. (1220 ním. O hudbu českou zejména zasloužil se atd.), jenž měl za manž. Anežku, poboční rozšířením národních písní českých, jež po dceru krále Přemysla II., rozhojnil zboží prvé uvedl v salony a koncertní sině. Také kommendy strakonické a zemřel ok. r. 1273, pořádal klassické koncerty (ve prospěch ne-li teprve r. 1279. (Nejv. maršálek 1277 až spolku k opatřeni vdgv a sirotků po uměl i 1279 jest buď on anebo jeho syn.) Synové cích), v nichž provozována velkolepá ora jeho byli B avor III., M ikuláš a V ilém. toria Hándlova, Haydenova, Mendelssohnova ! Bavor byl r. 1289 p urkrabím na Zvíkově, vya j., při čemž S. sam pilně účinkoval, stejně ! stavěl kostely v Horažďovicích (ten to r. 1298 jako při hudbách chrámových a četných nadal) a v B avorově a protivil se králi R u slavnostech církevních i národních, jichž dolfovi I., jenž r. 1307 oblehl m ěsto H oraž účastnil se činně i po svém odstoupení od ďovice. Asi te h d a přišel o zvíkovské p u rdivadla. Vynikající partie S-tého byly: Sa- krabstvi. Za díl měl Bavorov (kdež sídlíval), rastro (>Kouzelná flétna*), Faust, Pietro horu Pracheó s Horažďovici, h rad Pořešin •Němá z Portici*), Don Juan a Pedro (v »Don (který zaměnil za Vitějovice), 2 vsi u S tra uanu«), Zampa a j. v. Naposledy vystoupil konic, vesnice u K rum lova a zboží pičinské r. 1864 při Mozartově slavnosti jakožto kom u Příbram ě. Velikou čásf to h o rozdal klá tu r v »Don Juanu*. Mimo to byl dlouho šteru korunském u (kdež pohřben) a křižovletým předsedou hud. odboru »Umělecké ( nikům svatomařským. Zemřel bezdětek r. 1317 Besedy* a čestným členem pražské konser l (manž. Markéta z R ožm berka f 1357). Bavo! rov dostal se manželce ve věně, Horažďovatoře a >Hlaholu*. a) s. J a n , právník český, syn p řed . (* 1835 I vice Vilémovi. Mikuláš měl za díl Blatnou a v P ra z e — f 10. čna 1891 t.). R. 1859 stal ! zůstavil poto m stv o . Vilém obdaroval křižovse d o k to re m práv a o d r. 1863—68 byl je d n a niky svatom ařské několikrát a nem aje dětí za te le m »Právnické Jednoty*, přispívaje pilně psal vše zboží své (ok. r. 1327) králi Janovi, d o »Právníka*. R. 1867 zvolen d o sněm u za 1p řes to činil křižovnikům nem alá nadání. o b c e bla tenské. P odepsal deklaraci. Po dvě V 1. 1343—56 sedal na so u dě zemském a lé ta byl* ředitelem próz. divadla českého. právo své k B avorovu pustil (1351) pánům N ejp rv byl advokátem , později no tá řem z Rožmberka. Zemřel ok. r. 1359 (manž. Mar v Praze. Byl něiaký čas též členem sboru kéta ze Šternberka). B a š e k n eb B a v o r IV. o b ec n íc h starších a d louhá léta staro sto u (1353 atd.) byl bezpochybv syn Mikulášův, •U m ělecké Besedy*. Napsal: O některých po- po němž držel Blatnou, když pak zdědil po chybných otá\kách \ oboru nového knih. řádu Vilémovi S trakonice a Horažďovice, pustil (1873); Zákony k ochraně dlužníků proti ne- Blatnou b ratru Vilémovi. Žil je ště r. 1380. svědomitým věřitelům a k ochraně věřitelů V i l é m , b ratr je h o, připom íná se v 1. 1367 proti nesvědomitým dlužníkům (Př., 1881) ; Zá až 1374 drže Blatnou. S nad byl Bavorovým synem B ř e n ě k (1394—1404), jenž držel Prapisky starého notáře (1879—1881). ze Strak on io, příjm ení m ocného ro du cheň, H oražďovice a Blatnou a snad i S tra s taro č esk é h o , jenž může se pokládat i za rov konice. R . 1404 pro d al zboží sedlecké u Blatné. n é h o rodinám knížecím. E rb : na zlatém štítě J a n , zchudlý p o to m ek b o h atéh o něk dy rodu, m o d rá střela s násadištěm červeným (neb žil r. 1397 na Moravě, kdež prodal r. 1398 černým ). K ro d u to m u to přináležely také Rosičku. Blatnou dědili po Břeňkovi páni zchu d lé větve vládyk z Pořešina, z Chlumu z Rožmitála, kteří byli potom ci prvních Ba Sčk. a z K rem že, z Ůjezda a z Maškovce, ze vorův po přeslici. S tr a k o n lo e : 1) S., m ěsto v Čechách, leží Š tě k n ě a z D rahonic, zV elim ovic, z e T m á n ě a z N ečtin (viz B e n e d o v é z N e č t i n ) , ač-li při vtoku V olyňky do Otavy, 389 981 m n. m. e rb u nepřejali se službou. K p řed k ům jejich a má 851*57 ha katastr, rozlohy. Vede tu dy náležel bezpochyby B a v o r , jenž daroval ; hlavní tra f dráhy cis. F ra n t. Josefa, sp o jo r. 1167 Ivanovice a jiné vesnice na Moravě vací dráha Jihlava-D om ažlice, počíná zde klá šteru litom yšlském u, mimo je d in o u ves, dráha S .-V im p erk -V o lary a dráha S.-B řežk te ro u dal synovci svém u D l u h o m i l o v i . nice. Východisko do Šumavy. S . mají 358 T e n to je st sn ad týž, jenž r. 1211 jako otec dom ů vétš. patrových a 5500 obyv., z nichž B avorův se připom íná. B a v o r I., jenž založil 5468 Čechů, 14 Němců, podle náboženství m oc ro d u svého, byl v 1. 1208—24 k om o r I 5297 katol., 8 pro test, a 195 ž id ů ; 2469 mužů níkem práv a olom ouckého a d o stal do své a 3031 žen. Je zde okr. hejtm anství s p ří m oci (Jak se zdá) krajskou vládu v Prachen- slušnými úřady, okr. soud, hl. berní úřad, sku, čimž opanoval m nohá zboží. Velice byl notářství, kontr. okres fin. stráže, pošta, t e nakloněn křižovnikům Svatom ařským řádu legraf, telefon. S . jsou m ěsto prům yslové; sv. Jana. Bolemila, manželka jeho, darovala je st zde 5 velikých továren na výrobu fésů jim vesnice u Svijan (1225) a Bavor založil (od r. 1900 m ajetek akc. společnosti vc Vídni),

190

Strakonicko-vimperská železnice — Strakov.

jež zaměstnávají přes 1200 dělníků a vyrá bějí ročně vice než půl millionu čapek. Vý roba fésů vyvinula se z punčochářství a stávkářství, jež již v 1. pol. XVIII. stol. byly zde rozšířenou Živností. První fésy vyrobeny zde r. 1805, ruční výroba rozmohla se rychle, avšak již r. 1828 zřízena první továrna, od kteréž doby výrobků rukodělných ubývalo, a dnes pracuje se výhradně jen v 5 uvede ných továrnách. Jiné průmyslové podniky: pletárna zboží vlněného a bavlněného, mydlárna, cihelny, výrobna hosp. strojů, sodové vody, největší plynárna v Rakousku na vý robu acetylenu, měšt. pivovar. Řemeslnic kých provozováren je 261; nejhojnčji zastou peno krejčovství a obuvnictví. Obchodů je 118, hostinců 28. Peněžní ústavy: záložna, spořitelna, zastavárna, okr. hosp. záložna, nemoc, pokladna. Spolků je 36. Z dobročin ných ústavů uvádíme všeobec. okr. nemoc nici, Siebertovský ústav, jenž vznikl r. 1685 nadáním podplukovníka Vikt. Sieberta, chudo binec městský a 2 panské. O vzděláni pe čuje obecná a měšťanská škola chlapecká i dívčí, průmysl, škola pokrač., obch. škola pokrač., dívčí průmysl, škola pokrač., zimní hosp. škola, státní odb. škola stávkářská. Veřejná knihovna Šmiedingerova má přes 5000 svazků. Budovy: kostel sv. Markéty po stavený r. 1583, nová radnice s komposicí sgrafitovou od mistra Mik. Alše; spolkový dům, budova měšt. a pokračov. škol s hoj nými sbírkami, c. k. odb. škola stávkář ská. — Z nak města (vyobr. č. 3992.): v jas ně modrém poli na chází se oblá věž, pod kterou jest ote Č. 3992. vřená brána, v jejímž Znak města Strakonic. otvoru jest zlatý hře ben o 4 břevnech. Po každé straně přiléhá šikmo štít, v pravém je maitézský kříž, v le vém bilá pětilistá heraldická růže(znak Rožm berkův). D ějin y . Kdy a jak S. byly založeny, ne lze historicky doložiti, pravdě nej podobnější však jest, že osada vznikla při ryžování zlata v Otavě zlatonosné. Od vystavění mohut ného hradu dějiny osady splynuly s tímto. — Od zač. XIII. až do zač. XV. stol. vládli zde B a v o ro v é (viz ze S tra k o n ic ), z nichž Ba v o r IV. povýšil r. 1367 S. na město, prodal městu některé pozemky a sousedům udělil právo a svobodu městskou. Na počátku XV. stol. dostaly se S . v držení řá d u s v a to ja n s k é h o . Městečko kvapně se pak rozšiřo valo, což přinášel život na zdejším hradě, kdež usídlili se velkopřevorové, páni to z přední šlechty české. (Srv. J o h a n n ité , str. 587 6 si.) Vynikající z nich byli: Jindřich z Hradce a Rožmberka (1401—21), Václav z Michalovic, tvůrce *je d n o t y S tr a k o nické* (1449) proti J iřím u z Poděbrad (v. t.

str. 560), Jan ze Švamberka (1472—1511), jenž městu povolil prodej soli a vína, Jan z Rožm berka (1511—32), který opravil hrad a město dal ohraditi pevnými zdmi, valy a příkopy, čehož podnes jsou některé zbytky. Za Ma touše Děpolta z Lobkovic (1591—1621) vojsko stavovské r. 1619 zradou prý chasníka mly nářského vniklo brankou u panského mlýna do hradu a zmocnilo se i města. Dalši po hromy stihly město vpádem Švédů r. 1641 za velkopřevora Rudolfa hr. Colioredo-Wallsee. Z ran od drancování nepřátelského S. se pomalu zotavovaly teprv po válce 30leté. Velkopřev. Václav Jáchym Čejka z Olbramovic (1744—55) velikého vděku získal si tím, Že ve městě přivedl k rozkvětu punčochářství. V XIX. stol. město ještě třikrát utrpělo po žáry, totiž r. 1854, 1860, 1865. S . jsou ro diště Fr. Lad. Čelakovského. Hvd. 2 ) S. N ové přiléhají těsně ke S-cům, od děleny jsouce toliko mostem přes Otavu. Původně byla zde ves B ezd ěk o v, jež r. 1869 povýšena na město S. N. Nyni tato obec má 587 ha katastr, rozlohy a 167 domů se 2002 obyv. (1900). Z těch jest 1909 katol., 6 p ro test., 87 isr., podle národnosti 1914 Čechů a 28 Němců. Obyvatelé živí se ponejvíce pol ním hospodářstvím, většího průmyslu, až na 2 fésové továrny a panský pivovar, zde není. Je zde 5tř. smí šená a soukr. německá 2tř. škola, synagoga. Nejdůležitější částí m ěsta je st h ra d se zámkem a dčk. k o ste lem sv. Prokopa, p an ství to ryt. řádu maltézského. Věž • R u m pál* je st z nejstarších p am átek v Čechách. Č. Ó993. Znak Dějiny souvisí těsn ě města Strakonic Nových. s dějinam i h ra d u a S-ic. Z n a k (vyobr. č. 3993.): v m o d rém štítu na zelené p ů d ě stoji věž se zlatou mříží a oknem , opatřeným dvěma tyčemi. Po obou stranách věže nalézají se h radby, s nichž sté kají m odré prou d y vody. Hvd. Strak on iok o-vim p ersk á ž e le z n ic e je st d ráh a místní v Čechách, vedoucí ze stanice strakonické c. k. stát. d rah do Vim perka, dl. 32 6 kmy o d tu d do Volar, dl. 37*7 km, kdež má stanici společnou s d rah ou vodňansko-prachatickou. Zařizovací kapitál na prvni díl té to dráhy, povolené 18. dub. 1892 a o d e vzdané d opravě 15. říj. 1893, rozpočten na

3.740.000 K a zaručil stat úroky z 2,400.000 K, země přijala kmenových akcií za 224.800 K, zájemnici složili 1,115.200 K. Druhý dil roz počten na 3,180.000 K, stát zaručil zúročení 2.380.000 K, země přijala kmenových akcii za 486.000 K a zájemnici složili 314.000 K; vozba zahájena 9. čce 1900. Pik. Strak opond viz D a tlo v é . S tra k otin viz S tra č o v . S tra k o v : 1) S., ves v Čechách, hejtm. a

Strakovská akademie. okr. Chotěboř, fara Heřmaň, pš. Maleč, 15 d.f 99 obyv. č. (1900). — 2) S. (Strokele), ves t., hejtm., okr., fara a pš. Litomyšl; 59 d., 63 obyv. č., 256 n. (1900), ltř. šk., kaple a mys livna. S tr a k o v s k á ak ad em ie čili a k a d e m ie h r. S tr a k y . Dějiny viz A k a d e m ie ,str. 6065. Nej v. rozhodnutím ze dne 2. dub. 1885 bylo změnou nadační listiny ve smysle návrhu učiněného sněmem král. Čes. 20. řij. 1884 v zásadě schváleno zřízení akademie z pro středků Strakovského nadačního fondu, ja kožto ústavu vyučovacího a vzdělávacího pro vyšši stavy král. Čes. Několikaleté další vleklé jednání mezi zúčastněnými činiteli, sněmem, zemským výborem a vládou do spělo pak najmě úsilím nej v. zem. maršálka Jiřího kn. z Lobkowicz konečně k vydání organisačniho statutu, kterýž byl nejv. roz hodnutím 25. list. 1889 schválen a kterýmž dány byly jak pro stavbu budovy, tak pro organisaci ústavu určitější základy. Se s ta v b o u b u d o v y na zakoupeném staveništi býv. Jesuitské zahrady pod Letnou z prostředků zvláštního stavebního fondu počato bylo r. 1893 podle plánů a za řízeni architekta Václ. Roštlapila a za dohledu zvláštního dozorčího komitétu zemského výboru; budova vyhovu jící po stránce technické, paedagogické i zdra votnické všemu, čeho na vychová vací m ústavě podobného druhu žádati lze, dokončena byla r. 1896 úhrnným nákladem přes 2 milliony K. Zabírá celkem plochu 22.300 m* (4000 mt budovy, 17.000 m* zahrady. Podle organisač niho statutu řídí S-kou a-ii, kteráž posta vena jest pod záštitu císařovu, kuratorium, skládajíd se z předsedy jmenovaného císa řem a ze 6 členů, označtných činiteli, jež zakladatel vlivem na a-ii obmyslil, kn. arci biskupem pražským, vládou a zastupitelstvem zemským. Zemský výbor aobstarává najmě správu jmění nadačního, vrchní dozor pak vykonává správa státní. Bezprostřední řízení S-ké a. ve směru paedagogickém, didaktic kém a hospodářském svěřeno jest řediteli, kterého rovněž jmenuje císař. Prvním předsedou kuratoria a. byl od r. 1890 Richard hrabě Clam-Martinic, po něm od r. 1892 Karel kn. z Óttingen-Wallersteinu a od r. 1896 Alfred kn. z Windischgrätzu. Ředitelem a. jmenován byl r. 1894 JUDr. Josef Trakal, jenž vykonav studijní cestu po internátech Německa, Anglie, Fran cie a Rakouska, ujal se r. 1895 přípravných práci k otevření ústavu, kteréž po vysvěcení budovy nastalo 18. list. 1896 s 26 chovanci. Slavnostní zahájení a. konalo se za skvělého shromáždění šlechty a zástupců nejvyšších úřadů v zemi a státu 21. bř. 1897. S. a. zří zena byla podle organisačniho statutu pře dem jakožto vychovávací internát bez vlast ního ústavu vyučovacího pro chovance obou národností zemských, navštěvující podle volby rodičů veřejné české neb německé gymnasium (nikoliv reálku) mimo dům a po tom některou z vysokých škol v Praze. Úče lem jejím tudíž jest opatřiti chovancům vzdě

191

láni gymnasijni a vyšši, doplniti všeobecné jejich vzděláni podle požadavků doby vy učováním v a-ii samé zavedeným (cizím ja zykům, různým zběhlostem a tělesným cvi čením) a poskytnouti jim dokonalou výchovu na základě křestansko-katolickém a v duchu vlasteneckém. Chovanci, když absolvovali gymnasium, mají mocni býti obou jazyků zemských slovem i písmem. Počátkem šk. r. 1899—1900 částečnou změnou statutu zřízeno bylo při a-ii vlastní, zatím nižší soukromé gymnasium s právem veřejnosti, skládající se z odděleni českého a německého pod jednotným řízením zvláštního gymnasijního ředitele (J. Risse, t. č. J. Říhy); jest úmyslem rozšířiti toto soukr. gymnasium časem též na třídy vyšši. Soukr. gymnasium a. přijímá v omezeném počtu též žáky externí. Gymnasijní oddělení v internátě a. dělí se podle stáří a stupně studii chovanců v několik kamerat (skupin) místně oddělených, jejichž správa po stránce výchovy, dohledu a opakovacího studia podle domácího řádu svě řena jest praefektům odborně vzdělaným; náboženské vedeni opatřuje duchovni ústavu, vyučování v a-ii zavedené (moderním cizím jazykům, kresleni, těsnopisu, zpěvu, hudbě, tanci, šermu, tělocviku a j.) zvláštní odborní učitelé, hospodářské věci správce domu a zdravotní službu domácí lékař. Ku přáni za kladatele a. jsou chovanci povinni obcovati denně mši sv. v kapli ústavní a pomodliti se za něho a jeho příbuzné třikráte »Otče náš* a *Zdrávas«. Chovanci nosí stejnokroj a po žívají v ústavě celého zaopatření, jakož i veš kerých potřeb pro školu a dům. C hovanci a. jsou jednak nadanci hr. Straky na celých nebo polovičních místech nadačních, jednak chovanci platící. Celých nadačních míst jest 40, polovičních 30, placených asi 40. K pod mínkám nadačních míst náleží kromě před běžného vzdělání, určitého stáří (10-14 let), katolického náboženství a nemajetnosti najmě též příslušnost k rodinám šlechtickým, jež náležely někdy k českému stavu panskému neb rytířskému, nebo měly právo obyvate!ské (inkolát) v království Českém. Nadační místa každoročně veřejným konkursem vy hlášená uděluje císař k návrhu zemského výboru kr. Čes., který prostřednictvím místo držitelství předloží se ministerstvu kultu a vyučování. Požitek nadační trvá za plnění podmínek zpravidla po dobu řádných studií na gymnasiu a na vysokých školách. Udílení peněžních nadací (stipendií) z nadačního fondu hr. Straky zřízením a. přestalo; výji mečně mohou chovanci, pokud konají jedno roční službu vojenskou, nebo pokud za zvlášt ních důvodů studují na vysokých školách mimo Prahu, obdržeti dovolenou a přimě řené stipendium v penězích. Chovanci platící, kteří mohou býti též stavu občanského, platí roční pensi (t. č. 2200 K); o jejich přijetí rozhoduje kuratorium. Tou dobou (šk. r. 1904—05) má S. a. úhrnem 57 chovanců, z nichž jest 35 nadanců hr. Straky a 22 cho vanci platící. V odděleni gymnasijním jest

192

Straky — Stráň.

45, v odděleni vysokých škol 12 chovanců; podle vyučovacího jazyka navštěvuje 36 cho vanců učeliště česká. 21 německá. S. a. vy držuje se z výtěžku jmění nadačního a z platů chovancô platících. Kmenové jmění nadač ního fondu účtováno bylo koncem r. 1903 summou 6,686.290 K. — Srv.: dr. J. Trakal, Závět zakladatele a. Jana Petra hr. Straky (ve výroční zprávě a. za r. 1899-1900); t., A. hr. Straky v prvním tříletí 1896—99 (t., 1901 až 1902); O budově a.: »Zprávy spolků archi tektů a inženýrů* (1893); k dějinám nadace: >Národni pokrok* z r. 1868; Studijní nadání pro král. C., sv. II. Tkl. S tr a k y : 1) S., ves v Cechách, hejtm. Po děbrady, okr. a pš. Nymburk, fara Všejany; 142 d., 838 obyv. č., 3tř. šk., spořitel, a zálož. spolek a žel. zastávka na tr. Ml. BoleslavNymburk. — 2) S. (Straka), ves t., hejtm., okr., fara a pš. Duchcov; 23 d., 218 obyv. n. (1900). S tra la n , ves v okr. dolnobarnimském prus. vlád. obvodu postupimského, jv. od Berlína, stan. trati Berlín-Frankfurt n. O., městské a okružní dráhy berlínské, má 1684 obyv. (1900), čilý průmysl (přádelny a tkalcovny na džutu, tov. na nosp. a domácí nářadí, na koberce a j.) a zelenářstvi. Do r. 1893 konána tu každoročně berlínská slav nost t. zv. S t r a l a u e r F isch zu g . Nyni jsou tu loděnice četných veslařských spolků ber línských. S trá lek , kdysi hrad, nyni hájovna u obce Těchanova na Moravě, v hejtm. a okr. rymařovském, podle něhož do r. 1415 jmeno vala se rytířská rodina. R. 1586 byl již zpuš těn a nyni jsou z něho jen nepatrné zbytky. S tra lsu n d : 1) S. vládní obvod prus. prov. pomořanské, zabírající Nové Přední Pomo řany a ostrov Ránu, přiléhá na s. k Baltic kému moři, na j. mezuje s Meklenburskem, a měří 4010 km* s 216.390 obyv. (1900). Dělí se na 5 okresů: Rána, S., Franzburg, Greifswald a Grimmen. *> S ’ hl. m ě s to vlád. obvodu t. jm., na již straně 2*5 km široké úžiny S t r e l y (Strelasund, Stralsunder Fahrwasser), která je dělí od Rány, uzel tratí S.-Berlín, AngermůndeS.-Sasnice, S.-Roztoky prus. stát. drah, roz kládá se na umělém ostrově spojeném s pev ninou třemi hrázemi. Pro tuto polohu býval ode dávna opevněn, až r. 1873 byly hradby odstraněny a z bývalé pevnosti ponechána pouze pevnůstka D ä n h o lm , ve středov. Strela nazývaná. Město mající 31.076 obyv. (1900), větš. evang., zachovalo si ráz dosti starobylý; z budov vyniká chrám sv. Miku láše z r. 1311, P. Marie z 1. 1416—78 a sv. Ja kuba se zajímavou výzdobou, krásná radnice ze XIII. a XIV. stol. s novopomořanským museem, v bývalém klášteře sv. Jana nyni chudobinec a kostel jeho přeměněn ve zbroj nici, dále je tu pomník Schiilův a Arndtův. S. je sídlem vlád. úřadů, okresního a živno stenského soudu, námořního úřadu, obchod, komory, několika konsulů, filiálky Říšské banky. Mimo to je tu gymnasium,reálné gyra-

nasium, plavecká škola, zkušeb. kommisse pro lodivody, veř. knihovna, sirotčinec, ústav pro hluchoněmé a choromyslné a i. Rejdařstvi kdysi Čilé nyni silně pokleslo jako v ce lém Pobaltí vůbec, obchod námořský zabývá se dovozem uhlí, dřiví a dehtu a vývozem obilí, sladu a cukru. V průmysle vyniká vý roba karet ke hraní, pak jsou tu olejny, stro jírny, cukrovary, škrobárny, železárny, závody na nakládání ryb a p. S. má pravidelné spo jení parolodní s Barthem, Štětin em, Roztoky, Lubekem a Ránou, kdežto spojeni se švéd. Malmo zrušeno. Nu. D ě jin y . Město založeno bylo r. 1209 kní žetem ránským Jaromírem 1. a dovedlo si záhy získati taková práva, jakých požívala jen města říšská. S. náležel mezi nej přednější členy severoněmecké Hanzy. Za války třiceti leté S. sjednal spolek s Gustavem Adolfem, králem švédským, začež byl od Valdšteina přes dva měsíce marně obléhán (23. kv. — 4. srp. 1628). Mírem Vestfálským celé přední Pomořansko i se S-em dostalo se pod pan ství švédské, pod nimž zůstalo až do válek napoleonských, ačkoli S. několikráte padl do rukou nepřátelských. Tak r. 1678 dobyt byl od >velkého kurfíršta* Bedřicha Viléma a r. 1715 ve válce severské od spojených Prusů, Dánů a Sasů; pokaždé však v míru znova dostal se ke Švédsku. Následkem nepřátelského chování švéd. krále Gustava IV. vtrhli r. 1807 do Pomořan Francouzi, S-a se zmocnili a zničili jeho opevnění. R. 1809 usadil se ve S-ě major S c h ill (v. t.), chtěje se tu hájiti proti Napoleonovi; nemaje však dostatek mužstva a žádného dělostřelectva, nemohl v demolované pevnosti se udržeti; 31. kv. 5. padl zase do rukou Hollanďanů a Dánů, spojenců francouzských. V míru Kielském (1814) S. dostal se Dánsku, jež jej r. 1815 přepustilo Prusku. Srv. Mohnike a Zober, S-ische Chroniken (S., 1833—34); Kruše, Gesch. der S*erStadtverfassung(t., 1848). J.F. S tra lsu n d er F a h rw a sser ( S t r e l a su n d ) S tře la , viz S t r a l s u n d 2). Stram berg viz Š tr a m b e r k . Stram hotto n. s tr a m m o tto , metrická forma italské milostné lyriky, vzniklá na Si cilii, odkudž nazvána též S icilián a. Misto obyčejné formy ab ab ab ab vymyslili si v Toskánsku novou formu ab ab ccdd a ko nečně oblíbili si básníci ještě třetí formu ab ab ab cc. Počet veršů může býti nejméně 6 (ab ab cc), nejvíce 10 až 12. Z prvních skladatelů s-ta byl básník Leonardo Giustiniani (1388—1446) z Benátek. S tr am in viz C anevas. Stram pouoh, také S. D o ln í a H o rn í, ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Čáslav, fara Krchleby, 73 d., 553 obyv. č. (1900), popi. dvůr a samota V ě tr n ý mlýn. Stráň: 1) S. (Geháng), ves v Čechách, hejtm. Krumlov, okr. Planá, fara a pš. Zelnava, 14 d., 119 obyv. n. (1900). — 2) S. (Stran), víska t., hejtm. Litoměřice, okr. Úštěk, fara a pošta Blíževedly; 6 d., 46 obyv. něm. (1900), dvůr, cihelna. — 3) S.

Stráň — Stráněnský. K a m e n ic k á (Kamnit\leíten)%ves t., hejtm. a okr. Děčín, fara a pš. Rosendorf; 49 d., 240 obyv. n. (1900), ltř. šk.. mlýn, tkalcovstvi. — 4 ) S. L a b s k á (Elbeleiten), ves t. b liie Labe, hejtm. a okr. Děčín, fara Arnoltice; 108 dL, 570 obyv. něm. (1900), 2tř. šk., pošta. 5) S. D lo u h á (Langenberg). ves ve Slezsku, hejtm., okr. a pš. Bruntál, fara Messendorí, 61 d.t 281 obyv. n. (1900), škola. Str&fi A le x a n d r, pravým jménem H u b á č e k G u s ta v , bratr Josefa H u b á č k a (v. t. 2>, spisovatel čes. (* 1857 ve Štěti). Studoval na gymn. v Kr. Hradci, v Hostin ném, v Broumově, práva ve Vídni a v Praze, kdež na čes. universitě proraovován byl na doktora práv. Potom vstoupil do služeb stát ních, působil v Chrudimi, v Něm. brodě, v Král. Hradci a od r. 1903 je stát. zástup cem v Jičíně. Přispíval odbornými články do •Právnika*. O sobě vydal romány: Svůj k svému (Praha, 1S93); Ďvoji sukno (t., 1894); Rodina Klepetkova (t., 1895); Pod ci\im kro vem (t,lS96); Staří mládenci (t., 1897); Ještě podle staré triody (t., 1900). S t r a n a : 1) S. Malá, ves v Čechách, hejtm. a okr. Jičín, ťaia Ncmvčeves, pš. Miličeves; 38 d., 106 obyv. č. (1900). — 2) S. Malá, hejtm. Poděbrady, okr. Král. Městec, fara Chotěšice, pš. Dymokury; 21 d., 120 obyv. č. (19001. — 3) S. Malá č. M enši m ě sto P ra ž sk é. III. čásť m. P ra h y (v. t., str.412—27). — 4 ) S. Malá (H a l b s e i t e n ), ves t., hejtm. Žamberk. okr. Rokytnice, fara a pš. Bärenwald; 20 d., 64 obyv. n. (1900). 6) S., S tra n n á , viska na Moravě, hejtm. Dačice, okr. Telč, fara a pš. Urbanov; 5 d., 41 obyv. č. (1900). — 6) S. Malá, viska t., hejtm., okr. a pš. Dačice, fara Kostelní Vy dři; 14 d., 94 obyv. č. (1890). S t r a n a M e n ii, Malá s tr á n k a , sekta vzniklá odštěpením od Jednoty bratrské. Viz A m o s a A m o se n c i, J e d n o ta b r a tr s k á , str. 163tf, L u k áš, str. 4445. S t r a ň a n y , ves v Čechách, hejtm. a okr. Č. Budějovice, fara Doudleby, pš. Komářice; 38 d., 205 obyv. č. (1900). S tr á n o e , S tr a n ic e (Stranit*), ves v Če chách, hejtm. a okr. Most, fara Vtelno, pš. Židovice; 23 d., 85 obyv. n. (1900), zámecká kaple z r. 1766. Alod. statek (160*19 Afl půdy) se zámkem a dvorem drží dr. E. Thomas. S. jsou kolébka S trá n e c k ý c h ze S trá n e c . S tr a n ó io e , ves v Čechách při žel. tř. Praha-Tábor, hejtm. Žižkov, okr. a pš. Ří čany, fara Mnichovicc; 42 d„ 260 obyv. č. (1900), ltř. šk., synagoga, villy; dvůr a pivo var drží piaristská kollej v Praze. S t r a n d [strend], čásť města Londýna a parlam. obec londýnská rozkládající se mezi City a Westendem, má 4876 domů a 53.237 obyv. (1901). S tr a n ď b e r g K arl W ilh e lm A ug u st, básnik a publicista švéd. (* 1818 ve Stigtomtě v Sôdermanlandu — f 1877 ve Štokholmě). Studoval v Lundě a usadil se r. 1840 ve Štokholmě jako spisovatel. R. 1865 převzal Ouftv Slovník Naučný, »t. XXIV. 28 61905

193

redakci listu »Post- och Inrikes-Tidningar*, již vedl až do své sm rti. R. 1862 jm enován členem švédské akademie. Vydal nejprve p o d pseu d on y m em T a l i s Q u a l i s politicky zbar vené Sánger i pansar (1845), vynikající je d n o duchosti a silou, pak (1848) Vilda Rosor (s prvou sbírkou doh ro m ad y r. 1854 p o d tit. Dikter). R. 1861 vyšly nové Dikter rázu sic pon ěk u d měkčího než předešlé, ale stejně vlastenecké. Větší byla je h o činnost p řekla datelská a dlužno tu uvésti jeho zvlášť zda řilý metrický překlad B yronova D on Juana, pak překlady z Herwegha, H ofm anna von Fallersleben a j. Jeho Samlade vitterhetsarbeten vyšly r. 1877—78 ve Štokholm ě v 5 sv. Stran dbygd viz B l e k i n g e . Str& ndža-dag viz I s t r a n d ž a - d a g .

S trá n eo k á F ra n tiš k a , roz.V šetečkova, spisovatelka čes. (* 1839 ve Velikém Meziříčí na Moravě — f 27. kv. 1888 v Brně). R. 1848 stal se otec její hospodářským správcem ve Z h o ři S tr á n e c k é , odkudž Františka r. 1855 se provdala za soudního úředníka K e rsc h ne ra, s nímž strávila několik let v Uhrách, později v Uh. Hradišti, a konečně přestěho vali se do Brna, kdež její manžel stal se ra dou vrchního zemského soudu. S. nadána jsouc něžnou, vnímavou mysli a bystrým okem pozorovacím zamilovala si lid morav ský, vnikla do tajů duševního jeho života a líčila jej v markantních obrázcích, jež podá vala nejdříve porůznu v časopisech •Světo zoru*, »Květech«, »Ženských listech* a jež potom vyšly sebrány pod názvy: Z našeho lidu (v »Moravské bibl.*, 1881—83); Z pohoří moravského (t., 1886) a Některé Črty [y •Li buši*, 1885); souborně vyšly její Povídky, obra {v a črty (»Mor. bibl.*, 1889—92). Strá n eok ý M i r o s l a v , poslanec český {* 16. řijna 1869 v Moravské O stravě, kdež otec je ho byl hutním inženýrem ;. S tudoval od r. 1881 na českém reálnem gymnasiu i na universitě v Praze, kdež také dosáhl h o d nosti do ktorské. V stoupil do služby soudní u zem ského so u d u v Praze, k te ro u však o p u stil přeložen byv ke státním u zástupnictví. Nastoupil p otom praxi advokátní i setrval v ní do r. 1900. Je st vlastníkem realit v Čekanicich u Blatné i spoluvlastníkem strojnické továrny. Jako před sed a jednatelského o d b o ru •N árodní jed n o ty pošum avské* pro okresy blatenský a březnický i jako p řed sed a mistního o d b o ru »Národní je d n o ty pošum avské* pro Prahu »Nové město* je st činný v práci m enšinové na jihu českém i v řešení h o sp o dářských a sociálních otázek našeho P o šu maví. R. 1901 zvolen byl do sněm u králov ství Českého ve volební skupině venkovských obci Prachatice-N etolice-V olaryjako kandidát sam ostatný. Dr. N. S tra n ějo v io e, S t r a n o v i c e , ves v Če chách, hejtm . Strakonice, okr. a pš. Volyně, fara Malenovice; 11 d., 69 obyv. č. (1900), dvůr. S tr á n ě n sk ý J a n , překladatel a vydavatel četných spisů českých v XVI. stol. Narodil se v Jindř. Hradci, usadil se pak v P o čát-

194

Strangalia — Strannoljubskij

kách a ze záliby jal se překládati z latiny a němčiny a vydávati spisy různého obsahu, nehledě na to, zda pocházejí ze strany evan gelické či katolické. Asi od r. 1542 vydával minúci a pranostiky, z nichž některé se za chovaly (viz »ČČM.«, 1829). Vydal Jana Spangenberga Perlu písma sv. (1545) a Postiliu českou (Prost., 1546), Srovnání čtyř evange listů v bibli Melantrišské (t., 1557), Zahrádku duchovní (t., 1557), Jana a Cyriaka Spangenberga Kázání pohřební (t., 1559), Epištoly a evangelia nedělní a sváteční se summariemi (t., 1561), Utrhání Lucianovo (t., 1561), Jana Fera Kázáni o pekle (t., 1569), Jana Efrema O sv. Josefu patriarchovi (t., 1569), Erasma Rotterdamského O připravování k smrti a o rytíři křesťanském (t., 1570 a 1577), Jana Habermanna Modlitby (t., 1573), O útrpné smrti P. J. Krista a sedm žalmů kajících (t., 1581), vydal též dila Tom. Bavorovského a T. Rešela a j . J.F. S t r a n g a lia Serv., o s id e ln ik , jest rod tesaříků z podčeledi ú z k o ř itn ík ů (L ep tu rin i) lišící se od příbuzných štítem vzadu dvakrát vykrojeným a zadními rohy prodlou ženými, zašpičatěnými a k ramenům krovek přimknutými. Krovky jsou do zadu zúženy. Jako druhy příbuzné osidelníci dospěli se dají na květy, kdežto larvy žiji ve shnilém dřevě. Z 19 druhů jest evropských 8. K nej obyčejnějším náleží S. maculata Poda, o. o z b ro je n ý . Má tělo černé, u samičky se 3 prvými kroužky zadečkovými žlutohnědými, kořen článků tykadlových, nohy mimo černý konec zadních holeni a krovky žluté; na těchto však jsou konec a 3 příčné pásky černé. Samečkové maii na vnitřní straně zadních holeni dva ostré zoubky. Délka 13—18 mm. Larva jest podlouhlá, napřed širší než vzadu, plochá, s velikou hlavou, irojčlenými tykadly a krátkými nohami. Žije ve starých kmenech březových. Rovněž obecný u nás o. č tv e r o p a s ý , S. quadrifasciata L., jesc něco větší a silnější a má tykadla i nohy celé černé. Kpk. S tr& n g e [strendž] R o b e r t , ryjec angl.

(* 1721 — f 1792 v L ondýně). Studoval sice právnictví, ale záhy dal se na nám ořnictví, potom na ryjectví a šel do učeni k ryjci Cooperovi st. v E dinburce. R. 1745 vstoupil do vojska povstaleckého, ale p o nešťastné bitvě u C ullodenu utekl r. 1747 do F rancie, k de studoval i pracoval p od vedením Lebasovým. R. 1750 vrátil se do L on dý n a, c e sto val pak dlouho po Itálii stu d u je tam znam e nitá dila malířská i ryjecká, vrátil se d o Pa říže a posléze žil v L o ndýně. Byl členem akadem ii v Římě, ve Florencii, v Bologni a Parm ě, r. 1764 jm enován i členem akadem ie v Paříži a r. 1787 povýšen do stavu šlech tického. Ryl zvláště podle obrazů Tizianových, van Dyckových, Raffaelových a jiných m istrův italských a jeho práce vynikají ve sm ěs správnou i lahodnou kresbou. K n ej lepším je h o pracím náleží Odpočivajici Ve nuše p o dle Tiziana (1768), Danae podle té hož a Sv. Caecilie podle Raífaela. Srv. Me-

moirs of sir R. S., vydal Dennistoun (Lond., 1855,2 sv.) a Le Blanc, Catalogue de ľoeuvre de Rob. S. (Pař., 1848). S tra n g u la ee, z lat., sevřeni hrdla, š k r cen i. S tra n g n ríe viz Ř ezavka. S trá n i, městečko na Moravě, hejtm. a okr. Uh. Brod; 269 d., 2022 obyv. č. (1900), far. kostel, 3tř. šk., pš., četn. stanice, dva výroč. trhy, opodál osada u Sklenné Hutě s továrnou na sklo. S trán ioe viz S trá n c e . S t r á n i o k ý Čeněk, pseudonym Václava B e n d la (v. t. 1). Stran ík , ves na Moravě v Novojicku, má 72 d., 446 obyv. čes., 1 něm., školu jednotř. a 2 kaple. Byla tu tvrz, již držel r. 1412 Vác lav z Morkovic. E. Muller. S tra n ík z K o p id ln a viz K o p id la n s k ý z K o p id ln a . S trá n k a : 1) S., ves v Čechách, hejtm. Karlín, okr., fara pš. Brandýs n. L.; 45 d., 283 obyv. č. (1900). — 2) S., ves t., hejtm., okr. a fara Mělník, pš. Mšeno; 78 d., 463 obyv. č., 1 n. (1900), ltř. šk., pěstování chmele. Pohanské pohřebiště. Alod. statek (1350*26 ha půdy) se zámkem, dvorem, pivo varem, mlýnem a pilou drží augustiniánský konvent u sv. Tomáše v Praze, jenž jej r. 1756 koupil od Alberta Frant. r\t. Benedy z Nečtin. — 3) S., ves t., hejtm. Nové Město n. M., okr. Opočno, fara a pš. Třebechovice; 12 d., 66 obyv. č. (1900). S. od r. 1905 úplné spojena se vsí Ledci pod jménem L e d c e . 4) S. (Zechiti), ves na Moravě, hejtm., okr. a pš. Rymařov, fara Albrechtice; 68 d., 446 obyv. n. (1900), fil. kostel sv. Kateřiny, ltř. šk. a myslivna. S trá n k a K a lá viz S tr a n a Menši. S trá n k y {Tronit\)t ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Žatec, fara Holedeček; 49 d.f 228 obyv. č. (1900), chmelnice. S tran n á: 1) S. (Strahn)t far. ves v Če chách při Ohři, hejtm. a okr. Chomútov, pš. Březno; 25 d., 101 obyv. n. (1900), kostel Nejsvět.Trojice (ve XIV. stol. far.), 2tř. šk., lo žisko hnéd. uhli. R. 1820 zničena celá ves s kostelem i farou posouváním půdy a vedle zbylé části vsi (9 domů) vystavěna ves ny nější. — 2) S , ves t., hejtm. Kamenice n. L., okr. Počátky, fara a pš. Žirovnice; 46 d., 315 obyv. č. (1900), tř. šk. a kostel na hřbi tově sv. Bartoloměje (ve XIV. stol. farní). Opodál dvůr Petrov a Proboštiny. — 3) S , ves t., viz S tra n n é . 4 ) S., ves na Moravě, viz S t r a n a 5). S tran n é, S tra n n á , S tra n ý , ves v Če chách, hejtm. Benešov, okr. a pš. Nevcklov, fara Bělice; 35 d., 254 obyv. č. (1900), liho var a několik mlýnů. Připomíná se r. 1184. S tra n n lo i, rozkolnická sekta ruská, viz B ěguni. S tran n olju b sk ij A le k s a n d r N ik o la je vič, paedagog rus. (* 1839), útlé mládí ztrávil na Kamčatce, kde otec jeho byl správ cem území, později navštěvoval vojenskou školu a v 1.1867—94 přednášel mathematiku

Stranov —■ Stránský. v námořní škole. V 1. 60tých XIX. stol. měl živé účastenství při škole, otevřené podle zá sa d jasnopoljanské školy hr. L. Tolstého na Vasilevském ostrově v Petrohradě, později pracoval horlivě o povznesení vyš. ženského vzdělání a spolupůsobil při organisaci vyš. žen. kursů v Petrohradě. R. 1878 založil spo lečnost ku podporováni těchto kursů a po 12 let byl jejím tajemníkem. Jeho přičiněním zřízeny též obchodní kursy pro dívky, jež ukončily gymnasijní studia. 8. vedl paedagogickou správu těchto kursů v ústavě P. O. Fvašincové. O sobě vydal: Organi\acija vysšago morskogo obrazovaný a v Rossiji (Petr., 1878); Kurs algebry (t., 1868) a j. S tra n o v , S trá n o v : 1) S. Nový, víska v Čechách nedaleko ji*zerního Vtelna, při žel. tr. Praha-Bakov, hejtm. a okr. Ml. Boleslav, fara a pš. Dol. Krasko; 9 d., 54 obyv. č. (1900), zámecké kaplanství s kaplí sv. Vác lava (z r. 1767). Alod. panství (740’46 ha půdy) se zámkem a dvorem drží Marie Leopoldina hrab. Valdšteinová-Wartenberková. V i. 1463—68 Jaroš ze Sovojovic vystavěl zde hrad, jemuž říkalo se Nový S. Potomci jeho seděli tu do r. 1545, kdy Markvart z rodu toho prodal S. N. Sigmundovi Berkovi z Dubé, po němž se tu připomíná jeho syn Petr, r. 1589 Karel z Bibršteina, potom Slavatové z Chlumu, rodina z Lisova do r. 1695. T. r. koupil S. N. Otto Ferd. z Nostic, r. 1700 Rudolf z Lisova, po něm držel zboží stranovské syn jeho Josef Rudolf, po němž ná sledoval zet jeho Jan Václav Příchovský z Příchovic (jenž tu založil kapli sv. Václava) a jeho potomci, r. 1794 Jan sv. p. Herites, ryt. Neupaurové, od r. 1864 Marie hr.Valdšteinová, která v 1. 1890—95 zdejší zámek nád herně opravila podle plánů staveb, rady Schulze.— 2) S. S ta r ý , též M yškův H rá dek, viz H rá d e k 54). S tr a n o v e s, někdy ves v Čechách, viz K o z m ic e 3). S tr a n o v lo e viz S tr a n ě jo v ic e . S tr á n o v sk ý ze S o v o jo v ic , příjmení staročeské rodiny vladyčí, která pocházela ze vsi Sovojovic u Brandýsa n. L. J a r o š ze S. nabyl hradu Stránova u Ml. Boleslavě, odkudž se psával. R. 1440 byl na sjezdě v Nymburce, r. 1448 vpadl do Prahy, r. 1470 zřizoval pole v Boleslavsku a žil ještě r. 1485. J a n a V á c la v , kteří připomínají se od r. 1468, byli jeho buď synové nebo bratří. Jan měl nějaké dědictví v Citově, jež prodal. (Strýci těchto byli Jan Rekordát ze S 1468 atd. a synové jeho Jiřik a Jan r. 1492.) J a r o š držel Chotělice (f 1532). Na těchto seděl od r. 1532 B u rja n , jenž prodal r. 1533 Křičov, r. 1535 Kovaň s vesnicemi a v ty časy Vtelno, Lhotu, Niměřice a Slivno, za to koupil 2lunicc a Kozojedy a r. 1548 oboje Sekeřice l i 1551, manž. Anežka ze Střimelic). Snad byli jeho bratři M a rk v a rt a Jan (f j. 1555). Onen byl pán na Stránově a Smilovicích, prodal r. 1545 Stránov, koupil r. 1546 Vlašim, jejž zase prodal, koupil r. 1549 Janovičky a ok. r. 1551 dědil Žlunice (i j. 1559, manž.

195

Anežka z Radovesic). Synové Markvartovi byli J a ro š , la n a M elchysedech. Jan ob držel při dělení Chotělice, jež zapsal r. 1567 Melchysedechovi. Tento měl za díl Kozo jedy a měl r. 1567 soudy, protože zabil Jin dřicha ml. z Valdšteina. Jaroš byl od r. 1547 ženat s Kryzeldou z Hodějova (viz Farragines III.), měl za díl Žlunice a žil ještě r. 1567. B u r ja n a S m il, synové Jarošovi, zdědili všechna zboží po otci a strýcích. Burjan se děl na Žlunicích (1572), oženil se r. 1582 s Johankou Kapounkou ze Svojkova (2. manž. Karel Žampach, 3. Dobřenský) a zemřel před r. 1595. Jediný jeho syn M a rk v a rt byl pod poručenstvím Smilovým, a když tento ok. r. 1597 bezdětek zemřel, Anny Klucké ze S., sestry otcovy. R. 1609 prodal Žlunice, Kozo jedy a Chotělice, koupil r. 1613 díl Popovic a v ty časy i Veliký Barchov. Zemřel ok. r. 1617, jsa té rodiny poslední. Jmění dědil po něm Smil Ostromířský z Rokytníka. Sčk. Str&nr&er f-rár], král. m. a přistav skot ského hrabství Wigtownu na již. konci jez. Ryanu jz. od Dumfriesu, s nímž spojeno jest Žel. drahou, má 6036 obyv. (1901), zá mek ze XVI. stol. a pěkné kostely. Průmyslu zde není, ale za to čilý obchod s plodinami a rybolov na jezeře. Parolodni spojení s ir ským Lame ve 2 7* hod. S trá n sk ý G e o rg ij, politik bulh. (* 1843 v Kaloferu), vystudoval v Bukurešti medi cínu, účastnil se jako lékař válek srbskoturecké a rusko-turecké; po skončeni války usadil se v Plovdivě, kde ho guvernér Aleko paša jmenoval direktorem financí (1880—82). Přál spojeni Vých. Rumelie s Bulharskem, účastnil se plovdivského povstání 18. (6.) záři 1885 a stal se pak předsedou prozatímní vlády (viz B u lh a rsk o , str. 912a). Po vyko naném spojení obou zemí S. přesídlil se do Sofie. R. 1887—90 byl ministrem zahranič ních záležitostí v kabinetě Stambulova, jehož názory sdílel. Byl též hlavním spolupracovní kem Stambulovského listu »Svobodno Slovo«. Od r. 1898 není politicky činný. S trá n sk ý: 1) S. P avel, spis. čes. (* 1583 v Zapské Stránce - f 1657 v Toruni). Vystudoval v Praze, kde byl r. 1607 promovován na mistra svob. umění, stal se správcem školy u sv. Jiljí a r. 1609 rektorem v Litoměřicích. Oženiv se tu s bohatou vdovou po měšťanu lito měřickém Janu Zlatohlávkovi zanechal školy a stal se písařem městským; r. 1614 po prvé objevuje se i mezi konšely. R. 1617 spolu s dvěma konšely byl devět dní vězněn v Prazer ježto rada litoměřická byla odepřela dvěma katolíkům právo měšťanské. R. 1618 účastnil se sjezdu prot. stavů v Karolíně a zvolen byl do výboru, jemuž uloženo sepsati stižný spis císafi v záležitosti broumovské. Dru hého památnějšího sjezdu v květnu t. r. S. účasten nebyl. O jeho chování za českého ovstání víme jen tolik, že byl přívržencem edřicha Falckého; vynikajícím způsobeni povstání se neúčastnil, tak že i po bitvě Bělo horské byl v radě městské (1620—25). Po vydání generálního pardonu odsouzen byl

196

Stránský.

přes to ke ztrátě čtyř šestin majetku. Když cionále Tranovského, ve zpěvníku Leškově však začala se prováděti v Čechách proti a jiných českých zpěvnících evangelických. — reformace, byl S-kému pobyt znemožněn. Srv. Daniel S. a jeho doba, napsal Jan Močko, Podniknuv veřejné hádáni s kapuciny, do Li farář v Čáčově (Ružomberk, 1897). Hsa. toměřic na missie vyslanými, S. byl stigma- Ä 3) S. A n to n ín , spis. čes. (*1793 ve Velké tisován za člověka zvláště nebezpečného, a Řetové — f 1858 v Hradci Kr.). Vystudovav když neposlechl vyzvání, aby přestoupil ke theologii v Hradci Kr., stal se tam r. 1819 katolictví, byl vypověděn (21. čce. 1627). katechetou na gymnasiu, r. 1829 professorem Usadil se v Perně, odkudž však jako český pastorálky a paedagogiky didaktické na ústavě bratr byl nesnášelivostí lutheránského kněze theolog., r. 1848 rektorem semináře biskup Sam. Martinia z Dražova vypuzen (r. 1631); ského. S. redigoval po T. L. Zieglerovi časo dlel nějaký čas v Drážďanech, Lipsku a Frei- pis »Přitel mládeže* od r. 1836—46, vydal berce, až našel konečně stálý útulek v To několik modlících knížek a přeložil Tomáše runi, kde r. 1647 stal se professorem a po Kempenského spis »Zlatá kniha o následo zději i visitátorem gymnasia. K tomuto po váni Krista P.« (Hrad. Kr., 1828, 1842 a 1845). stavení dopomohlo mu jeho dílo Respublica ! 4) S. J osef, divadel, herec a ředitel čes. Bohemiae a M. Paulo S. deseripta (vyd. v Lejdě : (* 1808 v Praze — f 1866 v Pelhřimově). S., 1634 v tiskárně br. Elzevirů, 2. vyd. rozmno | vlastním jménem Jos. Jan Š e m e re r, již žené a opravené t., 1643). Jest připsáno nej- | záhy oblíbil si české divadlo a dosáhl svým mladšim synům Bedřicha Falckého, Ruprech- i přičiněním, že r. 1828 zavedeny české hry tovi a Moricovi. Ve dvaceti kapitolách po j ochotnické v Kajetánském divadle, kde až pisuje polohu země, pak jednotlivé kraje po 1posud hráno bylo německy. I později, k yi sobě, mluví o povaze a obyčejích obyvatel !česká představení přenesena do divadla Thustva, podává stručné dějiny Čech, seznam Inovského, náležel k nejpilnějším jejich pěsti králů, královen a biskupů a líčí celé vnitřní telům a také v představeních Tylových r. 1835 zřízení státu Českého; celou jednu kapitolu až 1837 v Kajetánském domě upozornil na (III.) věnuie pak otázce poměru Čech k říši sebe v několika úlohách. Později účinkoval Německé. Vydána byla po třetí v Lejdě r. 1648, i ve sboru divadla Stavovského, načež r. 1845 pak v Amsterdamě r. 1713 a ve Frankfurtě založil něm. kočující společnost, s niž cesto r. 1719, kde byla připojena k novému vy val do r. 1848. Pak pobyl nějaký Čas v Praze, dáni Goldastova spisu »Commentarii de regni [ r. 1850 stal se artistickým ředitelem druhé Boh. juribus ac privilegiis*, vzhledem ke kte !české cestující společností Jos. Svobody, rémužto spisu o. zaujímá často stanovisko !avšak po brzkém jejím rozchodu odebral se protilehlé. Německý překlad vydal Ign. Cor- opět do Prahy. Jako správce společnosti Svo nova: P. Stransky’s Staat von Bóhmen (Př., bodovy získal pro divadlo Frant. Pokorného. 1792—1803); český Em. Tonner M. P. S-ského | Potom opět cestoval s něm. společnosti, až Vypsáni vši obce král. Českého (Př., 1893); ! r. 1859, engažovav J. E. Kramuele režisérem, v úvodě podává životopis S-kého. Srv. •Svě I proměnil ji v českou, která náležela pak tozor* 1868, str. 412 si. J.F. | k lepším společnostem; na saisonu ujednával 2) S. D aniel, spis. čes. (* 1681 na Vrbov- S. pevné smlouvy, což nebylo tehdy u kocich u Myjavy — f 2. led. 1755 v Kremnici). ; čujících společností ve zvyku. V září r. 1865 V letech 1697—1702 vzdělával se na gym , stal se režisérem S-kého společnosti, zahá nasiu v Žitavě, potom studoval bohosloví ve jivší tehdy po půlleté přestávce znova svá Vitemberce, načež dokončil r. 1706 studia představení v Týně n. Vit., Frant. Pokorný, v Lipsku a vrátil se do Žitavy, kdež vydal V. Siukov jej tam následoval. Mezi ostatními Jádro všech modliteb (překlad z něm.). Byv členy společnosti byla oblíbenou herečkou r. 1707 ordinován v Drážďanech, pro bouře také dcera ředitelova M arie S trá n s k á . Za válečné v Uhrách zůstal v Lipsku, odkudž 1půl léta po příchodu Pokorného zemřel S., byl povolán za českého faráře do Těšína, Ijeho knihovnu zakoupil Pokorný a řídil spo kde r. 1707 bylo evangelíkům povoleno zří lečnost až do té doby, kdy obdržel vlastní JLý. diti si evang. chrám. Zde zůstal jen 9 týdnů ikoncessi. a nastoupil po Václavu Klejchovi r. 1709 ne j 5) S. G a b rie l, malíř čes. (* 30. čna 1813 bezpečný úřad jako tajný evangelický kazatel ; v Praze — f 7. srp. 1887 t.). Byl krajinářem ve Sluupnici na Lilomyšlsku, kde bylo na ! a malířem zátiší (květin, ovoce). Vystavoval 7000 tajných evangelíků. Na jaře r. 1710 sloup- | r. 1857 ve výroční výstavě Společnosti vla nický rychtář Jan Limberský učinil o tom steneckých přátel umění v Praze Zátiší, pak oznámeni do Litomyšle, a S. musil tajně ! až r. 1866 ve Vídni na výstavě rakouské jed utéci. V květnu 1710 došel do Žitavy, kdež noty umělecké dvě Zátiší ovoce a r. 1867 právě péčí Jana Mdllera, kantora při české I opět v Praze dva olej. obrazy Ovoce. Ve církvi v Žitavě, tiskl se v rozmnoženém vy l stálé obrazárně v Rudolfině je zastoupen dáni »Poklad zpěvů duchovních*, do něhož třemi studiemi podle přírody (Krajina u řeky, přijaty i některé písně S-kého. R. 1712 vrátil aquarell; kresba Krajina na úpatí stráně\ se do vlasti a stal se farářem v Krajnom, Vysočina u Vršovic, aquarell). S. náleží mezi r. 1713 přešel do Zemanských Kostolán a i malíře, na něž počínal působiti realismus po 3 letech do Kostolných Moravic, a ko 'francouzského krajinářstvi, znal se s Aug. nečně r. 1720 stal se farářem v Kremnici. I Picpenhagenem a také někdy jeho způsobem F. H-s. Řada jeho písni obsažena je dosud v kan i malby se řídil.

Stránský — Strasburger.

197

6> S. A dolf, politik český (♦ 1855 v Ha (8. pl.) a zemřel r. 1893 v Praze. R. 1901 ze brech). Práva studoval ve Vídni. Od r. 1886 mřela Emestina S-ká vd. Svobodova. Sek. je s t advokátem v Brně. Oddal se od mládi S tra n ý , ves v Čechách, viz S tr a n n é . životu veřejnému. Býval členem redakce ví S tra n y s v ě ta neboli ú hly s v ě to v é sta deňské »Tribune«, referentem »Politik* a noví se nejbezpečněji kompasem. Nemáme-li >Národních Listů*. V Brně r. 1889 založil si kompasu, vyhledáme s. s., obrátíce se v pravé svůj vlastni list >Moravské Listy*, který byl poledne tváří k slunci: pak máme před se později přeměněn v deník »Lidové Noviny*. bou jih (j.), na levo východ (v.), v právo S . je stoupencem směru svobodomyslného z á p a d (z.) a za sebou s e v e r (s.). V noci a vůdcem mladočeské strany na Moravě, na zase orientujeme se, postavíme-li se tváři k po zývané tam stranou lidovou. R. 1895 S. do lárce, podle níž snadno určime ostatní s. s.: šel zemského i říšského mandátu v městské mámet před sebou sever, v pravo východ, skupině Nového Města. Stranou mladočeskou za sebou jih a v levo západ. Mimo tyto čtyři byl vyslán nejednou do delegací. V klubu h la v n í s. s. rozeznáváme v e d le jš í s. s.: českých poslanců na sněmě moravském jest severovýchod (sv.) mezi severem a výcho misto předsedou. S. je výborný řečník, poli dem, jihovýchod (jv.) mezi jihem a výcho tický praktik a organisátor. Ŕ. 1900 byl ve dem, jihozápad (jz) a severozápad (sz.), jež vyrovnávacích konferencích ve Vídni a jest mohou ještě býti rozděleny na ssv., jjv., ssv., členem vyrovnávacího výboru na Moravě. Tbk. ssz. a t. d., jakž ukazuje v ě tr n á rů ž ic e (viz K om pas, str. 656). 7) S. F r a n tiš e k , sochař český (* 20. září 1869 v Zadni Ždirnici — f 22. pros. 1901), S tra p a ro la G iov an F r a n c e s c o , no žák Mysl beků v, vynikl svými pracemi zejména vellista ital. (* na konci XV. stol. v Caraři figurálni výzdobě některých veřejných vaggiu), proslul sbírkou novell Tredeci piaceudov v Praze, zejména na nové budově voli notti (v Benátkách, 1. část 1550, 2. čásť Městského musea {Křesťanství a Pohanství; 1554), vypravovaných po způsobu Boccacciova Karel IV. klade \ákladní kámen chrámu sva Decameronu. Jest to 74 veselých povídek, tého Víta), na Městské spořitelně, na průčelí sebraných z různých pram enů: 24 vzato paláce Assicurazioni generáli, na městském z Morliniho, 15 z Boccaccia, Sachettiho, tíredivadle v Plzni a j., jakož i plastickými Mo via, z >Fabliaux«, ze >Zlaté legendy* a z ro ravskými tanci, Otrokem (plastický diplom mánu o Merlinovi, 6 jest původu východ spolku >Manes< Svat. Čechovi), portraitnimi ního (z Pančatantra, Siddhi Kúru, Tisíce a poprsími {dra Julia Grégra) a j. jedné noci), z ostatních 29 jest 22 pravých S trá n s k ý z e S t r á n k y , příjm ení dvou povídek národních. Kniha S-lova byla za r o d i n starovladycké a erbovní. 1. Ze Stránky 20 let 16krát vydána, přeložena do franc. v B oleslavsku pocházeli ok. r. 1497 Z a c h a ř (1. část 1560 a 1573, 2. část 1857, znova vyd. a r. 1547 O n d ř e j a P e t r ; tito je ště drželi od Jonausta 1882), r. 1605 církví zapověděna* S tr á n k u . J i ř í k přestěhoval se r. 1583 z K o ale již r. 1605 znova vydána v Benátkách. s te lc e n. L. d o Prahy. P e t r zavražděn p řed Srv. F. V. Schmidta něm. překlad osmnácti r. 1592 o d Jana Bryknára z Brukšteina a byl, povídek s cennými poznámkami (Berl., 1817).. Střap ole, T řa p o le , ves v Čechách, hejtm. tu š ím , té ro d iny poslední. — 2. K r i š t o f S. z G r c i f e n f e l s u byl p ře d r. 1634 ú řed n í a okr. Rokycany, fara Horni Stupno, pš. k e m kom ory knížetství F ridlan tsk éh o, o b Chrást u Plzně; 31 d., 167 obyv. c. (1900). d rž e v erbovní list sn ad od V aldšteina jakožto Š trasb u rg: 1) S., město v Záp. Průších* p a iatin a . J a k u b a K a š p a r , syn to h o to, p r o viz B ro d n ic e . — 2) S. v m a rc e U k e rs k é v ozovali živnosti (v Jaroměři?). M a r t i n Karel, {in der Ukermark), město v prus. vlád. okr.. sy n K ašparův, bojoval v U hrách s T urky, Postupim, kraj Prenclov, při žel. dráze Štětinbyl ry tm istrem u d rag ou n ů pluku Pachon- S. a Lubek-S., má 7078 obyv. (1900), žele h ay , r. 1672 hejtm anem na Kosm onosích, zárny, koželužny, hrnčířství, strojírny a j. r. 1685 regentem v R oudnici. C ísař L eop o ld S t r a s b u r g e r E d u a r d , vynikající botanik p ov ý šil jej (4. čce 1682) do stavu rytířského (* 1844 ve Varšavě). Od r. 1864 studoval Ř ím sk é řiše s heslem S. ze S. a z Greifen- v Bonnu a Jeně, načež r. 1868 habilitoval se felsu. Zůstavil syny J a n a J a k u b a a M a r jako soukr. docent na universitě varšavské; t i n a J o s e f a , kterým stav rytířský (28. září r. 1869 stal se mimoř., r. 1873 řádným pro 1734) p ro kr. České a země při vtělené p o fessorem na universitě jenské, odkudž r. 1881 tvrzen. Martin byl r. 1718 rytm istrem u jízdné povolán byl do Bonnu. Botanické práce jeho g a rd y polského krále. Jan žil v Praze a zů týkají se hlavně pole anatomického, vývojestavil sy n a L e o p o l d a , jenž zemřel r. 1765. zpytného a z těch opět nejvýznamnějši jsou S n a d byl synem je h o J o s e f (bratr G abrie ty, které se vztahují k subtilním pochodům lův), jenž byl v 1.1776—86 adjunktem u k raj zúrodňovacím, osudům jader buněčných při sk éh o ú řad u čáslavského a později h ejtm a jejich delení nebo spájení a pod. V té pří nem kraje boleslavského. Synové jeho byli čině S. vzdelal a k dalším pracím podnítil A n t o n í n (* 1776), J o s e f , F r a n t i š e k a j a n . celou řadu žákův. S. napsal: EntivickelungsF r a n t . J o s e f byl v 1. 1787—90 pojezdným geschichte der Spaltôffnungen (Prin^sheim’s v Č echticich, A n t o n í n (* 1824), syn F r a n Jahrbiicher fiir wissenschaftl. Botan.k, sv. 5., tiškův, byl ra d o u vrchního zemského so u du Lip., 1867); Die Bejruchtung bei den Koniv Praze je ště za naši pam ěti. F e l i x (rodilý Jeren (Jena, 1869); Die Bejruchtung bei den z K latov) byl hejtm anem u dělostřelcův Farnkráutern (Petrohr., 1868); Die Bestáu*

198

Straschkau — Strašák.

bung der Gymnospermen (Jena, 1872); Die Koniferen und die Gnetaceen (t., 1872); Ueber Apolla (t., 1872); Ueber Zellbildung und Zelitheilung (t., 1875, 3. vyd, 1880); Studien uber Protoplasma (t., 1876); Ueber Acetabularia mediterranea (s de Barym pospolu v >Botan. Zeitg.«, 1877); Ueber Polyembryonie (Jena, 1878); Ueber Befruchtung und Zelltheilung (t., 1878 ; Die Angiospermen und die Gymnosper men (t., 1879); Die Wirkung des Lichts und derWárme auf die Schwármsporen (t., 1878); Ueber den Bau und das Wachsthum der Zeliháute (t, 1882); Ueber den Theilungsvorgang der Zellkrrne (Bonn, 1882); Ueber den Befruchtungsvorgang bei den Phanerogamen (Jena, 1884); Ueber den Bau und die Verríchtung der Leitungsbahnen bei den Pflan\en (t., 1891); Histologische Beitráge (t., 1888—93,5 seš.); StreifZfige an der Riviera (Berlín, 1895). Mimo to vydal návod k anatomii a mikroskopii rost lin: Das botanische Praktikum (Jena, 1884 a častěji); Das kleine botanische Praktikum fů r Anýánger (4. vyd. t.. 1902). Spolu se Schimperem, Schenkem a Nollem vydává od r. 1894 učebnici: Lehrbuch der Botanik fttr Hochschulen (již asi 8. vyd.), s Pfefferem pak re diguje od téhož roku >Jahrbticher f. wissenscnaftliche Botanik*. Konečně pod názvem: Cytologische Studien aus dem Bonnet botanischen Institut (Berlin, 1897) publikoval ně které práce své a svých žáku, týkající se jemných změn při děleni jádra rostlinného. S tr M o h k a n viz S trá ž e k . S tr a s o h n it s viz S tr a ž iš tě . S tr a s s , druh skla, sloužící k dělání ne pravých drahokamů; viz S klo, str. 274b. S t r a s i b u r g : 1) S., m.sedm., v. E n y e d .— a) s., m. v Elsasku, viz Š t r a s b u r k . - 3 ) S., město v Záp. Průších, viz B ro d n ic e . Stra«8dorf, ves v Čechách, hejtm. Čes. Lípa, okr. Mimoň, fara a pš. Kuřivody, 14 d., 51 obyv. n. (1900). S tr a s s e n a u viz B e n e šo v 3). S tr a s s e n h ä u s e r , viska v Čechách, hejtm. a okr. Krumlov, fara Přídolí, pš. Hořice; 9 d., 86 obyv. n. (1900). S t r a s s e r A rth u r, sochař něm. (* 1854 v Postojně v Krajině). Studoval na umělecké akademii ve Vídni, pak u sochařů Pilze a Kundmanna, dal se však vlastni cestou a ho tovil 3 počátku sošky japanských kejklířův a hereček, jež vídal ve Vídni. Potom přešel k soškám Arabů a jiných Orientálců, jimž dovedl dodati přirozeného výrazu jemným koloritem. Práce tyto vynikají pravdivostí, charakteristikou a živostí. Jsou to zejména: Egyptský krotitel hadův, Arab před otvorem egyptské pyramidy; Modlící se Hind me\i dvěma slony a j. Z figur bronzových a terrakott vy nikají: Husačka; Děvče se džbánem; Pohled do věčnosti (sedící žena s pochodni v ruce), pak z novějších četné figury zvířecí, zvlášť lvův a lvic, často ve velikých rozměrech. V pražském Rudolfině chová se jeho terrakottová Egypt ská fena nesoucí vodu z r. 1886. S tr a M n ttx , město a ves na Moravě, viz S tr á ž n ic e 2).

8 tr M x e w ie x : 1) S. J ó z e f, spis. pol. (* 1801 v Rogowě kovenské gub. — f 1838 v Pa říži), vystudoval na universitě vilenské, po zději cestoval po Evropě a usadil se v Pa říži. Zabýval se také malbou. Vydal: Les Polonais et les Polonaises ou ioo portraits et biographies des personnes qui ont figurě dans la demiére guerre (Paříž, 1832—37); Emilie Pláter (t., 1835); Armée polonaise, costumes militaires (t., 1835); Les femmes célébres de tous les pays, leurs vies et leurs portraits (3. vyd. t , 1835). Psával též do francouz. a pol. za hraničných listů a vydal některá díla Lelewelova. 2) S. L u d wik, publicista pol., studoval v Paříži a v Genevě a přispíval do různých časop. pol., načež r. 1898 stal se redaktorem časop. »Kurjer Polski*. O sobě vydal Sas^e c\asy (Petrohr., 1890); Fantazie (t., 1895). S tr a sx e w sk i Ma u r y c y, filosof pol. (* 1848 v Lutoryži), od r. 1875 professor filosofie a paedagogiky na univ. v Krakově, studoval gymnasium v Rzeszowě, studia filosofická konal v Praze a ve Vídni, kde byl žákem Zimmermannovým. Cestoval po Německu a Švýcařích, r. 1872 habilitoval se na univ. Jagellovské. Spisy jeho jsou: O dzisiejszem stanowisku filozofj i i je j do innych umiejgtnošci stosunku (Krakov, 2. vyd. 1877): Jan Šniadeekiy jego stanowisko w dziejach ošwiaty i filozofj i w Polsce ( t, 1875); Filozojja Spinozr i dzisiejszr panteizm (Varšava, 1877); Uwagi nad filozojja Stuarta Milla (Krakov, 1877); Józef Kremer i Karol Ubelt (t., 1875); La psychologie est-elle une science (v »Rcvue philosophique* 1877); Herbarty sa personne et sa philosophie ďapres des publications vécentes (t., 1878); Grundzúge einer Theorie d. Erkenntniss (Krakov); D\ieje filozofii w zary*i* (t., 1887); D\ieje filozofj i na Wschodzie (t., 1894) a j. S tr a sx y ú sk i L e o n a r d W ilh elm Dawid, histor. malíř pol. (* 1827 vTokarzówce gub. kijevské — f 1879 v Žitomíru), jako žák akademie petrohradské dosáhl nejvyšších vy znamenáni a byl poslán na státni útraty za hranice. Pobyv přes 13 let v Itálii a v Paříži, kde obrazy jeho docházely značné obliby a hojného odbytu, vrátil se r. 1871 do Varšavy a od r. 1875 žil na Ukrajině. Mimo četné portraity nejčelnějši práce jeho jsou: Král Lear; Valdštein v Čechách; Zavraždění RizZ i h o ; Sv. Jan NepomuckÝ před králem Václa vem a j. S tra šá k (č tv e rá k ) ze staročeských tanců jediný vedle Sousedské zachoval se posud i na pořádcích plesů městských, k čemuž asi přispěla žertovná stránka jeho zakončení. Melodii taneční jest píseň >Šla Andulka do zeli*. Prvních 16 taktu (opakovaná slova Šla Andulka ... lupeníčka) jest obyčejná polka. Potom tanečník pustě tanečnici postaví se proti ní, oba (na slova: Pepiček) třikrát zadupají (pravou, levou, pravou, na slova: ko šíček) třikrát rukama zatleskají, (na slova: ty, ty, ty) ukazováčkem pravé ruky čtveračivě sobě třikrát pohrozí, (na druhá: ty, ty, ty)

Strašecí — Strašryba. ukazováčkem levé opět třikrát pohrozí a (na slova: ty to budeš platiti) oba se na pravo otočí. Ale tu ta stranka žertovná: tanečník měl by se otočití opět ke své tanečnici, ale zatim jiný si přispíší a vezme mu ji nedbaje, kdo si vezme tanečnici jeho; jiný maje se otočití ke své přiskočí mrštně k jiné, a tak nastane veselá výměna tanečnic zvyšovaná ještě tim, že při ní někdo přibere do kola tanečnici novou, nebo k jiné přiskočí taneč ník také nový. Když někdo nucen z kola odejiti *opuštěn*, veselost se zvýši. Nelze chváliti, když blaseovaný měšták těchto zvlášt ností roztomilých nedbaje tančí vše jen pol kou. ' CP~ Btraieei Nové, N o v o s tr a š e c i, město v Čechách, v hejtm. slánském, při želez. tr. Praha-Karlovy Vary, má 2546 obyv. č., 3 n., s Pecinovem 3014 obyv. č , 3 n. (1900), far. kostel Narození P. Marie (ve XIV. stol. far.) r. 1553 vystavěný, kapli sv. Isidora, synagogu, 2 obec. šk. (o 9 tř.), 3tř. měšf. a průmysl, pokrač. šk., chorobinec, okr. soud, pš., te legraf, četn. stanici; úvěr. spolek, záložnu hospodář.; 2 cihelny, 2 koželužny a 2 jirchámy, výrobu hraček a hospod, nářadí, pivovar, 3* mlýny, týd. a výroč. trhy. Tu a v okoli pěstuje se chmel a len a jsou kamenouhel. doly. R. 1340 vysazeno N. S. na městečko, r. 1480 obdařeno od krále Vladi slava erbem a r. 1503 povýšeno na město a obdařeno rozličný mi svobodami. Erb městský (vyobr. č. 3994.): v červeném štítě poprsí krále Vladislava, v pravo od toho český lev a v levo písmeno W. N. S. ode dávna pří slušelo ke Křivoklátu a kol. r. 1334 zasta veno Menhartovi a Č 3994 Znak Henzlovi Kadanskémésta Nového Straiecf. mu. R. 1460 drŽenO zástavně od Bořivoje z Lochovic. R. 1547 zdejší obyvatelé se bou řili; r. 1554 město vyhořelo; r. 1612 udělena městu výsada na konání trhů. Zaniklá fara r. 1661 obnovena. N. S. jest rodištěm bratři Jos. a Václ. Dundrův Straiak, Squilla, zool., viz S t o m a t o* poda. B tra ia fi, S tr á ž n é : 1) S. Malá (Kleindrosseit), ves v Čechách, hejtm. a okr. Krum lov, fara Slavkov, pš. Hořice u Krumlova; 13 d., 63 obyv. r.. (1900). — 2) S. V elká (Grossdrossen), ves t.; fara Světlík 14 d., 93 obyv. n. (1900). Btraiiee: 1) S., městečko v Cechách, 529 m n. m., hejtm. Rokycany, okr. Zbirov; 295 d., 2341 obyv. č. (1900), far. kostel sv. Vavřince (v XVI. stol. far.), 7tř. šk., pš., te legraf, četn. stanice; doly na žel. rudu, lomy na pískovec, železárna, výroba kovových hře bíku, pilníků, různých nástrojův a šindele, 2 mlýny s pilami, opodál myslivna Třitrubky

199

a hájovna Amerika. 8 . skládaly se ze 3 částí, z nichž v p ro stře d n i stával kostel a byly m ě stečkem , v sev.-východní části stával h ra d a d v ůr S t r a š i č k y , v jihozáp. části byla o sada hutnická. H rad, jejž te h dy drželi pánové z R ožm berka, pobořil K arel IV. (r. 1352). R. 1424 S. byly v zástavě Zdeňka z Rožmitálu. Později h ra d zpuštěn a přip o jen ke Zbirovu. Kol r. 1500 zpustly S t r a š i č k y a m ě sto sam o v XVII. stol. kleslo n a po u h o u ves. O d r. 1873 jm enuje se o p ě t m ěstečkem . (Srv. A. D rachovský, S., 1896.) — 2) S., ves t., hejtm . a okr. Strakonice, fara a pš. Volenice; 63 d., 384 obyv. č. (1900), 2tř. šk. a několik mlýnů.

B tr a iin : 1) S., ves v Čechách, hejtm. Žiž kov, okr. a pš. Říčany, fara Mukařov; 31 d., 180 obyv. c. (1890). — 2) S., far. ves t., hejtm. Sušice, okr. a pš. Kašper. Hory; 87 d., 773 obyv. č. (1900), kostel P. Marie se so chou mariánskou, k niž lid putuje z celého okolí (kostel byl ve XIV. stol. far., v 1. 1740 až 1750 obnoven), 5tř. šk., poštovna; továrna na dřevěný drát, pila, 4 mlýny. — 3) S. viz P řib y lo v 2). S t r a i l r y b k a v. C a n o n - S t r a š i r y b k a . S t r a i k e v i ó K o n d r a t i j F e d o r o v i č , filo log rus. (* 1815 — f 1868), byl žákem a pak do centem university kijevské, v jejichž »Izvěstich* uveřejnil mim o jin é Kratkij oČerk greČeskich drevnostéj (1863-64, o sobě, Kijev,

1874); Klady, ra^smotrénnyje v minc-kabinété universitaa sv. Vladimíra (1866 a 1867). P řednášel na u niversitě též češtinu a sestavil p ro R usy českou mluvnici s chréstom athií a slovníčkem (Kijev, 1847). Srv. V. S. Ikonnikov, Biografičeskij slovar professoro v i prepodavatělej im per. un iv e rsitěta sv. V ladi míra (t.. 1884). šnk.

S tr& ik o v , S tra ž k o v , ves v Čechách, hejtm. a okr. Roudnice, fara a pš. Račiněves; 92 d., 405 obyv. č. (1900), fil. kostel sv.Václava (ve XIV. stol. far.), 3tř. šk. S t r á i k o v i o e viz S t r á ž k o v i c e . S t r a i n i o e : 1) S. Nové, ves v Čechách, hejtm. a okr. Žižkov, fara Olšany, pš. Vršo vice u Prahy; 69 d., 1069 obyv. č., 6 jiné ná rod. (1900). — 2) S. S ta ré , ves t., 15 d., 133 obyv. č., 2tř. šk., žid. hřbitov, spoř. spolek, pěstování zeli. Opodál Č e rv e n ý d v ů r čili D ire k to rk a , popi. dvůr a samota V ápenka. Ves připomíná se k r. 1222, kdy příslušela k proboštstvi vyšehradskému. Ve XIV. stol. stávaly zde 2 dvory a 2 tvrze, jež od r. 1516 náležely obci novoměstské v Praze, již r. 1547 odňaty, ale později opět vráceny. S t r a i n o v , ves v Čechách, hejtm . a okr. Ml. Boleslav, fara a pš. K rn sko ; 42 d., 253 obyv. č. (1900), lt ř . šk. Připom íná se r. 1297. S t r a i o v , ves v Čechách, hejtm . Nový Bydžov, okr. C hlum ec n. C., fara Vápno, pš. K ladruby; 69 d., 462 obyv. č. (1900), opodál myslivna B u k o v i n a . B t r a ir y b a V i n c e n c , sochař čes., žil a pracoval v 2. pol. XVI. stol. Jeho dílem byla ozdobná k ašna v L ounech (1572), nyni úplně zničená. O d něho pochází náhrobek Jana

200

Stratégéma — Strategie.

kem války, příprava již v míru m o b ilis a c e (v. t.) a přeprava zástupů do strategického rozvojiště, studováni poměrů u protivníka. Zajistiti si počin (iniciativu), lépe útočiti než se brániti, vésti válku s největším napětím sil a činnosti, vyhledali slabé stránky odpůr covy, objeviti se na rozhodném místě s pře vahou. JiŽ nehledáno jako dříve rozhodnuti v opanováni vyvýšených mlat neb územi na válčišti, nýbrž nastupováno přímo na nepřá telské vojsko, jež má býti zničeno. Ohromné spousty nynějších armád nutí do rozptýlení na pochodu za příčinou noclehu, tábořeni a zásobováni, ale pak nastane úkol sjednotiti včas a na důležitém bitvišti roztroušené sily pro rozhodný boj. (Rozkosem táhnouti, sra ženě bojovati.) Nezarážeti se neúspěchy na místě podřízeném. Spolehlivé vyzvědačství a zabezpečeni spojidel je předůležito. Časem neplýtvati v útoku, času získat i v obraně, úspěchy rázně využitkoval až do úplného zničení odpůrce, i v pochodu vítězném mysliti na možnost porážky, zajistiti proto čaru S tr a te g ie , z řec., značí u m ě n i a vědu ústupu. Chyby diplomatické nesnadno lze v o je v ů d c ů , n a u k u o v á lc e a je jím ve napraviti s-ií a chyby strategické nesnadno d e n í ve v e lik é m slo h u , uměni velmi ob vyvážiti taktikou. Tak na př. r. 1859 a 1866 sáhlé a nesnadné. Učí, jak sdělati plán vá (válka v Čechách) byla již diplomaticky pro lečný, operační (viz O p e r a c e válečná), vy hrána, a ubohá s. Gyulaiova a Benedekova bratí operační základnu a kde zařiditi skla byla ovšem nejméně způsobilá nahraditi, co diště (nejeden znamenitý vojevůdce se pustil promeškáno, jako nejudatnějši boje taktické do války bez těchto příprav, jako Wellington nemohly zachrániti, co pokaženo. Body stra r. 1813 táhna z Portugalska přes Španělsko tegicky důležité jsou hlavní města, pevnosti do Francie a Sherman ve Spoj. Obcích sev.- a pod., čáry strat. důležité jsou řeky a horstva amer. r. 1864, ale to nesmí býti pravidlem), jako čáry obranné nebo nové základny, pak jak určiti strategický ro zv o j armády (v. t.), železnice, silnice a pod. jako operační čary. jak říditi operace, aby srážky, bitvy, hlavně L it e r a t u r a . Již za velmi dávných dob je bitvy rozhodné, děly se za okolností co nej vily se první sledy s. u H é r o d o ta , T hupříznivějších, slovem, s. vymýšlí všecky roz k y d id a, X e n o f ó n ta a P o ly b ia , ale nikoli sáhlé, velikolepé kombinace, které připravují ve zvláštních pojednáních o vojně; taková co nejvýhodnější pole pro ta k tik u (v. t.). nastala až v Římě v době úpadku válečného S. obírá se pouze velikými jednotkami stra umění v prvních věcích po Kr. Psali o s ii tegickými, a to armádami, operuje-li jich F ro n tin u s , P o lie n u s, V e g e tiu s, Onovice pod vrchním velením, neb armádními s a n d ro s , tito dva nejlépe ve stol. IV. a V., sbory, o podřízenější zástupy a podrobnosti císaři M a u ric iu s a L ev VI. Filosof a j. se nestarajíc, vykazuje každé jednotce ve ve Onosandros rozkládá ve své »Strategologii likých rysech přesně cesty, kudy táhnouti, čili nauce vítězit* ryze dogmaticky umění aby proudy se nemíchaly a hlavně se nekři vojevůdcův. Cis. Mauricius svým >Strategižovaly (viz Pochod), místa, kde odpočívati cum* jde o krok dále. Lev VI. Fil. (IX. stol.) (nocovati, tábořiti), hlavní čáru předstráží a podal ve svých vojenských Základech kom pod.; zařizuje vyzvědačství, aby byly vždy pilaci z Vegetia, Onosandra a Mauricia a jed po ruce nejnovější zprávy o odpůrci a jeho nal o válečných lstech. (To dílo car Petr Ve pohybech, zkrátka učí, jak vésti armády, liký dal přeložit do ruštiny.) Křižácké války sbory mimo palbu nepřátelskou až na bit- obeznámily Západ se strategickými zásadami viště, kde od ní přejímá úkol ta k tik a . Voje Východu a vyvolaly první theoretické dílo vůdce mimo síly vlastní a nepřátelské znej o umění válečném M arina Sanuta(1306 až vlastnosti válčiště, povahy podvelitelů, stav 1321) »Tajná kniha o novém dobývání a a smýšlení vojsk a obyvatel země. Proti sple obraně Svaté Země* s návodem k organisotitosti a pedantičnosti dob dřívějších (ze I vání a spolupůsobení voj. sil. V době rejména na poč. stol. XVIII.) s. dnešní se vrá j r.aissance M acchiavelli podal »Arte della tila k zásadám nejjednodušším: míti dobrou guerra*. V XVII. stol. bylo nejznámějšim politiku na utvoření příznivých okolností a dilem M o n te c u c c o lih o »Dispositions< se vojsko dobré a co nejčetnější, užíti všech zdravými pojmy o vztahu k diplomacii a tak prostředků na povznesení ducha a bodrosti tice; stejně dobré je pojednání P u y S é g u r a vojsk. Příprava prostředků pro vedení války a M o rice S a s k é h o , ale největší krok ku vojenských a finančních, příprava technická předu značí spis markýza Sil vy, důst. sard. válčiště opevněními, železnicemi atd., utvo gen. št. >Pensées sur la tactique et la straření skladišť na oper. základně před začát . tégique ou vrais principcs de la science mili-

P opela z L obkovic v kapli Martinické chrám u svatovítského v Praze, o bjednaný od Jiřího z L obkovic r. 1581 a r. 1594 po sm rti S -b o vě d ohotovený. V L o un ech a v okolí provedl rozličné kam enné sochy, řezby a p o d . F.H-s. S tra tég ém a (řec., franc. stratageme), čin vojevůdcovský, zejm éna čin zchytralý, o d tu d s. tolik co v á l e č n á l e s t Sbírku válečných lstí sestavil ve staro véku P o l y a i n o s ŕ v. t. 2). S tr a te g ie k ý , co se nese n eb o naleží ke s tra te g ii. S -k é o b e j i t í je s t útočný podn ik proti křídlu je d n o m u neb o křidlám ob ěm a šiku nepřátelského, možný pouze při veliké p ře sile, zejm éna při obejití křidel o b o u a jinak nebezpečný, protože obcházející sb o r sám při tom odkrývá a p ro tiú to k u vystavuje vlastní bok. S -k é p r o r a ž e n í č. p r o l o m e n i nepřátel ského šiku je st pohyb arm ády p roti střed u arm ád y o dpůrcovy rozestavené na dlouhém a mělkém čelí neb o v rozptýlených sb o rech. FM.

Stratégos —- Stratford

201

#taire« (Turin, 1778; iedná hlavně o operač- m oc v území so b ě vykázaném a slul atga*nich plánech). Věk XVIII. vyvolal celou řadu xrjyde avtoKQáttoQ. Na počátku doby makespisovatelův o voj. theoriicn, za jejichž otce d on ské vykazovány jednotlivým s-g ů m určité pokládán L lo y d ; napsal >Zápisky vojenské* o bvody (nad hoplíty, n ad Munichií a lod ě a »Dějiny 7leté války* a jednal o oper. ča nicemi, nad pobřežím , v Eleusině). Ovšem rách a soustředění sil. Analyticky o s-ii psali s politickým úpadkem A thén pozbyli významu po něm BQlow o operačních základnách a i tam ní s-gové. Když po sm rti A lexandra zásobováni, J o m in i (v. t.) hlavně o soustře Vel. vznikl v H elladě s p o l e k A i t ó l s k ý , děni sil, B e d řic h II. Pruský (>Oeuvres mili- slul jeh o náčelník rovněž s-gem i byl každo taircs complětes*), N a p o lé o n (»Maximes de ro čn ě v jesen i volen na sjezdu všech obci guerre*), Ř o g n ia t s hlavni váhou na opev v T h e r m ě . Mohl býti volen je ště je d n o u ňováni, arcivévoda K arel nejvíce o vlivu či týž občan za s-g a, n e však b ezp ro střed ně po nitelů místních. Po těchto spisovatelích vice svém ro c e ú ředním . Moc je h o byla veliká, jed nostraných jednali Va 1e n t i n i (>Lehre vo m n eb o ť byl vůdcem v poli, svolával sněm a Kricg4, Berl., 1821—23), von C la u se w itz řídil veškeru správu. T ak é v A chajském spolku l spisem »Vom Kricge*) a j. všestraně, varu byli náčelníky vojska i správy do r. 255 jíce před šablonovitosti a radice k věcnosti; př. Kr. dva a p oto m je d e n s., voleni p od le Pik. \V il liš e n (»Theorie d. grossen. Krieges*, týchž zásad ja k o v Aitólii. Berl., 1840), B lum e (»Stratégie«, 1884) a von Str& tegm i, pův. jm é n o ro d u v o n S t a der G o ltz, popularisující Clausewitze, B ro n - d i o n (v. t.). S tratfo rd [stretf r d ] : 1) S ., sv. p řed m ěstí s a r t , H o h e n lo h e (»Lettres sur lastratégie*, R Q sto w (»Feldherrenkunst d. XIX. Jahrh.*, londýnské v Essexu, na levém břeh u ř. L ea, 1857; »Principien der Kriegskunst*, 1874), má 44.825 obyv. (1901), cisterciácké opatství P i e r r o n >Les méthodes de guerres actuel- (1134) a četn é továrny. Nyni přísluší k m ěstu les vers la fin du XIX« siěcle*; »Stratégie ct W e st Ham u. Na protějším b řeh u ř. L ea leží grande tactique ďaprěs ľexpérience des der- obec S .-le-B o w , kteráž náleží nyni k lo n d ýn niěres guerres*, 1887), B o g u sla w sk i (>Be- ském u p řed m ěstí Poplaru. trachtungen tiber Heerwesen u. ICriegftih2) S .- o n - A v o n , m unicipální m ěsto v angl. rung*, Berl., 1897), S c h e rff (»Lehre vom hrabství W arw icku, jv. o d Birminghamu, n a Kriege*, t., 1897), B le ib tr e u (»Geschichte pravém b řeh u splavného Avonu, uzel želez der Taktik u. S.«, t., 1898; >Geschichte der ničních trati, m á 8310 obyv. (1901). Ve S -ě Kriege im XIX. Jahrh.*, t , 1902), Schlich- n aro d il se a zemřel W . Shakespeare, na nějž ti n g (»Taktische u. strategische Grundsätze se tu zachovalo m noho u pom ínek: tak tu der Gegenwart*, t., 1897—99; »Moltke u. Be- stojí p o su d v H en ley streetu ro dný jeho d ům t nedek, Studie tiber Truppenftihrung*, t.), k d e um ístěno je Shakespearovo m useum a O m a n (*A history of the art of war«, Lond., chovají se podpisy Byrona, S cotta, T enny1898), V erdy du V e rn o is (*Studien tlber sona, T hackeraye a j . ; přiléhající dom y byly den Krieg*, Berl., 1903), C a e m m e re r (»Ent- r. 1903 zbořeny a n a m ístě nich nákladem wicklungd.strat.Wissenschaftim XIX. Jahrh.*, A. Carnegieovým zřízena knihovna. Ve sta ré t., 19Ô4), B e r th a u t (*Principes de stratégie*, radnici lat. škola, v níž Shakespeare sc vzdě 1881), D eval, D u fo u r, G é n é ra l de Beau- lával, dále býv. je ho m ajetek, t. zv. *New c h e n e (»Stratégievrchniho«) stromoví ponecháno bylo, Za to větší díl kuldžského území, r. 1871 kolik zastíněni bez újmy snésti může vývoj obsazeného, r. 1881 zase Čině vrácen; zbyla mladšího (>zpodnsho«). Porosty s-ho h. l-ho jen záp. část. V náhradu dostalo Rusko ně zmlazují se od sem*n i od výhonů. Črn. které krajiny při Černém Irtyši a jezeře ZajS třed n ík viz I n te r p u n k c e . sanském, jakož i právo zříditi konsuláty ruské S třed oh ořl viz H ory, str. 646a. v Kuldži, Tarbogataji, Kašgáru a Ugře. Po S třed oh ořl české viz Čechy, horopis, něvadž jižní hranice S. A. R-ké nepřestávali str. 27 si. znepokojcrvati Tekinci(Teke-Turkmeni), pod S třed o k lo k y , far. ves v Čechách, na př. niknuta proti nim r. 1879 výprava válečná, bř. Dolanského potoka, hejtm. a okr. Smí jež se však nezdařila; proto v pros. 1880 chov; 97 d.. 645 obyv. č. (1900), kostel sv. pod vedením energického Skobeleva vyslána Prokopa (vc XIV. století farní), v nynější nová výprava, jež vyšla z Bami a dobyla podobě vystavěný r. 1712—21 od jesuitů, v led. 1881 Gjok-Tepe. Tekinci se poddali 2tř. šk., pš., telegraf a žel. stanice Knéževesa území jejich přivtčleno k oblasti zakaspické. S. na tr. Praha-Most, výroba hospodářských Dobrovolně připojila se k Rusku r. 1884 strojů, mlýn. Nadač. statek se dvorem drží oasa Merv. R. 1885 konečně Rusové postou stud. fond. Stávala zde tvrz, na niž připo pili, porazivše pod Komárovém Afgánce, až mínají se od r 1399 Albert z Gryfštetu, po na řeku Kušku, čímž hranice držav ruských jeho smrti Mikuláš z Okoře, od r. 1415 Petr na necelých 100 km přiblížila se k afgani- Meziříčský, kupec pražský. Potom S. rozdě stánskému Herátu. V letech 90tých opano leny: část byla samostatným statkem, část vána největší čásf Pamíru, tak že po úpravě příslušela k Mak o třasům a část držela kapi hranic v této krajině (1895) odděluje území tola pražská. Kol r. 1614 držel S. Vladislav ruské od Anglické Indie jen pruh Afgáni- Abdon Bezdružický z Kolovrat, jemuž pro stánu necelých 300 km dlouhý a na někte jeho účastenství v bouřích stavů českých od rých místech sotva několik hodin široký. — král. komory zabrány a r. 1623 dány Juliovi Již za výpravy Skobeleva proti Tekincům Jindř. knížeti Saskému. R. 1645 koupili zboží počato se stavbou zakaspické dráhy pro středoklucké jesuité u sv. Klimenta a připo jektované původně z Krasnovodska do Aschá- jili je k Tuchoméřicům. bádu, ale provedené pod řízením generála S tfe d o le si, S t ř e d u l e s i ( Mittelwald) , far. Anněnkova až do Samarkandu (1888) a po ves na Moravě, hejtm. a okr. H ranice, pš. zději prodloužené do Taškentu ^celkem P o d štá t; 55 d., 296 obyv. n. (1900), kostel 1531 km * ,s odbočkou z Mervu na Kuškinskij sv. A ntonína Pad. a tř. šk. post (312 km) a z Čerňajeva do Andižanu Středom oří, o blast S tředozem ního moře. (326 km). Nejnověji spojen byl Taškent přes Stredom orský nebo-li m e d i t e r r a n n í , vzta Kazalinsk s Orenburkem. — Podrobnosti hující se k moři Středozem ním u. o S. A. R-ké viz pod jednotlivými hesly. S tred on in s viz S t ř e d o v s k ý . Kromě toho srv. Dolinskij, Ob otnošenijach S třed o v ěk slove v dějinách všeobecných Rossiji k sredněaz. vladěnijam i ob ustroj- d o ba sahající od zániku řiše Západořímské stvé Kirgizskoj stepi (1865); Tcrentjev, Ros- (476) do posledních let XV století. Někteří sija i Anglija v Srednej Aziji (1875); Ko- zakončuji s. již r. 1453 (dobytí C ařihradu od stěnko, Istoričeskij očerk rasprostraněnija T urků), jiní te p rv e r. 1517 (vystoupení I.urus. vladyčestva v Sredněj Aziji (1887); Se- therovo); většina přidržuje se staréh o zvyku menov, Rossija, sv. XVIII. (»Kirgizskij kraj*; zakončovati s. objevením Ameriky (1492). uvedena literatura, 1903); Lansdell, Russian S tř e d o v s k ý : 1) S. (Stredonius) M a r ti n , Central Asia (1885); Curzon, Russia in Central je su ita (* 11. list. 1587 v Glivici — f 26. srp.

216

Středový — Středozemní moře.

1649). Byl syn glivického konšela Martina, Moraviae v 5 fol., jež se chovají v arcibi J F. jenž pocházel ze slez. Středy (Neumarkt). Vy skupské bibliothéce kroměřižské. chodiv nižší školy doma a ve V. Hlohové, S třed o v ý ( c e n t r á l n i ', v geometrii, ke dán byl na další studia do Prahy, kde vli středu se vztahující. Na př. s-vá p o lo h a vem svého strýce se strany matčiny, P. Meri- dvou útvarů, s-vá s o u m ě r n o s t ^viz S tře d ); diesa, přijat byl do konviktu sv. Bartoloměje s-vé p r o m ítá n í (viz P ro m ítá n i). S-vá ro v a chodil do jesuitské školy v Klementině. n ic e kruhu jest x* -\-y* = r s, kuželosečky R. 1608 vstoupil do řádu jesuitského, novi vůbec A x *-f- B xy + Cy%** D. Sd. ciát prodělal v Praze. R . 1610 poslán na theo- i Střed ozem ní m oře, u Římanů Mare inlogické studium do Št. Hradce a r. 1612 byl | ternům proti Mare externum nyn. Atlant, vysvěcen na kněze. Když po bitvě Bělohorské okeánu, později Mare měditerraneum, fr. mer řad se vrátil do Prahy, S. byl jmenován pro Mediterranée, něm. Mittellándisches Meer, ruský fessorem a doktorem theologie na univ. Srednéfemnoje more, u Řeků v části východní pražské. Měl již tenkrát pověst znamenitého Aspri Thálassa, u Arabů Bahr Sefid (Bilé učence nejen v theologii, nýbrž i v lékařství moře) proti Černému moři nazvané, největší a právech. R. 1625 poslán byl do Nisy, aby a nejdůležitější vnitrozemské moře rozléva na tamním ústavě přednášel theologii, r. 1627 jící se mezi Evropou, Asii a Afrikou. Sou povolán za rektora kolleje do Brna. Zde byl visí na z. s Atlantským okeánem úžinou horlivým spolupracovníkem kard. Dietrich- Gibraltarskou 15 km širokou, na v. Dardanelšteina při prováděni protireformace, v kte laroi, Marmarským mořem a Bosporem s mo réžto činnosti pokračoval, když r. 1629 byl řem Černým a uměle spojeno jest Suezským ustanoven rektorem kolleje pražské. Zde do průplavem s mořem Rudým. Délka jeho po stavěl seminář sv. Václava. Za vpádu saského dél 36. rovnoběžky měří 3800 km, kdežto (1631) zůstal v Praze, vymohl v kolleji »salvu šířka kolísá od 1665 km mezi Terstem a guardiu«, avšak když cis. generál Gallas za Vel. Syrtou do 130 km v úžině Sicilské, čal v Čechách vojenské operace proti Sasům, tak že možno celou plochu jeho podle S. byl vypověděn (26. pros.). Po vypuzeni Krtlmmela 2,855.522 km* velikou rozděliti na Sasů ovšem zase se vrátil, zpustošenou kollej i dvě části: menší západní a větši východní. znova zřídil a vyučováni opět zahájil. R. 1633 {Západní opět rozdělena je Korsikou a Sarzvolen byl kapitulou, konanou ve Jindřichově I dinii v moře Balcarské a v moře TyrrhenHradci, za prokurátora řádu v Římě. Vrátiv Iské, kdežto Pyrenejský poloostrov dělí od se r. 1634, byl pomocníkem provinciála řádu, l Afriky moře lberské, Korsiku od pevniny r. 1636 rektorem v Brně a 1637—41 provin- 1severoitalské moře Ligurské. Východní část, ciálem řádové provincie české (Čechy, Mo , souvisící se západní jednak úžinou Messinrava, Slezsko). V 1.1641—46 opět byl rekto ' skou, jednak Sicilskou, dělí se v moře Si rem v Brně, r. 1647 spirituálem pražské kol cilské mezi Afrikou a Sicilii, v Iónské mezi leje a r. 1648 po druhé provinciálem. Staral touto, Afrikou a Řeckem, souvisící úžinou se horlivě o povznesení a zdokonaleni svého I Otrantskou, 47 km širokou s mořem Jaderřádu i o provádění rekatolisace Čech a Mo I ským. Mimo to stýká se Iónské moře prů ravy. Pro svůj bezúhonný život byl velmi plavem Korinthským s Aegejským mořem, ctěn a řád počítal jej hned po smrti mezi Jkdežto na východě mezi Krétou a Bárkou své blahoslavené. Životopisy jeho napsali dostává název moře Levantské, které roz M. Tanner ve výr. zpr. kolleje brněnské (1649), lévá se mezi Egyptem, Sýrií a M. Asií. Část Balbin a Schwertfes (Vita rev. P. Martini jeho k M. Asii přiléhající sluje moře KaraStredonii S. J., Pr.f 1673) a j. S. napsal hru manské. Rozdělímc-li S. m čarou vedenou O Davidovi, jež byla od žáků kolleje sehrána od úžiny Gibraltarské k již. cípu Sicilie a jz. u přítomnosti cis. Ferdinanda, dále několik výběžku M. Asie, tedy asi podél 36. rovno knih náboženského obsahu v jaz. latinském. běžky, rozpadá se ve dvě odlišné části. Jižně Známé je proroctví, jemu připisované, jímž od této čáry je S. m. málo členité a až na věštil smrt mladého králevicc Ferdinanda(IV.) Cypr chudé ostrovy, naproti tomu na severu a války, jež Leopold I. povede; zachováno dva mohutné poloostrovy Appenninský a je v rukopise stát. archivu. — Srv. Menčíkúv Balkánský dělí S. m. v rozsáhlé bassiny a čl. ve *Vlastic (1889). ./.F. k nim připíná sc řada velikých ostrovů, jako 2) S. Ja n Jiří, dějep. čes. (* 1679 v Brou Sicilie, Sardinie, Korsika, EuboisL Kréta, mově na Moravě — f 1713 v Pavlovicích). nebo celých souostroví (Kvklady, Sporady, Vystudovav v Olomouci, stal se r. 1702 kně Balearv, Pityusy, Iónské ostrovy), aneb osa zem a r. 1703 farářem v Pavlovicích n. Beč mělé výspy (Malta, Pantellaria a j.). Mimo vou. Zanášel se horlivě studiemi historic to v severu plyne do S-ho m. hojně řek kými a vydal Mercurius Moraviae memorabi- (Ebro, Rhône, Arno, Tiber, Garigliano, Pád, lium (Ol., 1705); Sacra Moraviae história sive Neretva, Arta, Varriar, Strumen, Marica, vita Ss. Cyrilli et Methodii (Sal., 1710); Ru- Menderes), kdežto na jižní uvésti lze Nahrbinus Moraviae i. e. Vener. Joanrtis Sarcandri el-Así (Orontes), mohutný Nil, Medžerdu, martyrium et patientia (Brno, 1712). V pra Šelíf a Muluju. cích téchto jeví však nedostatek vědecké H l o u b k a S-ho m. silně kolísá. Průliv kritiky. Založil si sbírky důležitých listin a Gibraltarský má své předzvěsti v silném jiných rukopisů, jež nazval Apograja Mora stoupání mořského dna Atlantského okeánu viae v 10 foliantech a Apparatus chronicarum od hloubek 4500 m na 10° Z. d. do 325 m

iní moře. sv. o d m. S partelu. P o to m následuje hn ed klesáni v m alou p ánev A lboranskou (1445 m), o d d ě le n o u ostr. A lboranem od rozsáhlé p á n v e Balearské. T ato zabírá větší díl zá p a d n í části S -h o m. jso u c p o d o b y trojúhelk o v é s koncem obráceným k sev. a p ře ru š e n a je zdánlivě prahem , na němž spočívají P ity u sy a Baleary. Ale hloubky sv. od Men o rk y (3070 m) a záp. od S ardinie (3148 m) sv ěd ci, že přeru šení úplného neni. D ruhá m e n ši sice pánev T y rrh en sk á dosahuje již h lo u b k y 3700 m. Jižní Itálie, Sicílie, Malta a sv. cíp T ú nisu spočívají na tom též podstavci svědčícím o bývalém spojeni tě c h to části. Z d e je m o ře s m ělčinami S kerki a Advent u r e ro vno hloubkou průl. G ibraltarském u, t ř e b a že vulkanická Pantellaria leží na okraji h lo u b k y 1250 m. P otom h n ed v. od Malty ro z v írá se hluboká kotlina L evantská, v niž S . m d osah u je maximální hloubky 4400 m a to n ápadn ě blízko pobřeží (jz. o d Matap a n u ). Mezi K réto u a Bárkou lze pozorovati s la b ý p ráh o 2000 m, za nímž h n ed d no se z n o v u níží d o 3400 m. Při E gy p tě S. m. je zn a č n ě mělké, ale u R h o d u nalézáme hlu b in y ieště o 3860 m. A egejské m oře dělí se v k otlin u K rétskou (2030 m), pánev Samoskou (1262 m) a S ev ero sp orádsk o u (1256 m). Dard an e lly mají pouze 100 m. T o h o to reliefu nabylo 3. m. po hojných p ře v ra tech . Nynější S. m počalo se tvořiti v m iocénu a to nejprve v západní části, jež so uv isela te hd y p ře s Marokko a údolím G uadalquiviru s Atlant, okeánem , nikoliv však p ře s již. F rancii. T ehd y m ísto nynější souše vyčnívají z vln části m oře T y rrhenského, Části Sicílie, S ardinie a Korsiky. Moře sahá až k Řecku, jež tvoří s Malou Asií je d n u p evninu. K oncem m iocénu zdvihají se z vody rozsáhlé souše mající ráz stepn í s nízkým strom ovím , a na nich žijí četná stád a zvěře afrických stepi. Silnou erosí říčnou vznikají h lu b o ká údolí, k te rá při novém klesnuti p ev n in y mění se v hojné zátoky a úžiny. T ou d o b o u pokrývá pak m oře již. Francii, Pádsk o u nížinu, záp. Řecko, čásť Sýrie a Dol. E g y p t. Menší zdvižení pevniny nastává v pliocenu, kdy otvírá se úžina G ibraltarská, kdežto starší průlivy zanikají. Koncem pliocénu a p o čá tk e m doby čtv rto ho rní nastávají silné zm ěny. R ud é m oře spojí se na čas se S-ra, sev ern í a střed n í Aegejské — jižní vzniká v p liocénu — a M arm arské m oře se p ro p ad á a erosním i údolími D ardanell a Bosporu vnikají vlny S -h o m. do Č erného, pobřeží dostává zne n áh la nynější obrys, ačkoliv možno je ště p o zo rovati všeobecné klesnutí, so u d ě po dle p o n o řených ústi erosivnich údolí. T ak jeví se na pobřeží stálé kolísání, jež ani v historické d o b ě n ep řestává. Příklad s chrám em Serapisovým v zál. Neapolském je znám, ale s p od o b ný m i zjevy klesání se shledám e na p obřeží Bárky, Dol. Egypta, Lykie, na vých. p ob ř. Itálie, Dalmacie, Istrie, za to stoupáni n a p obř. Alžíru a Túnisii nelze p osud bez pečně stanovití. Dosti značnou úlohu při vy tv ářeni S -h o m. měl vulkanism us, neboť

217

celé pobřeží záp. části p ro sto u p e n o je so p kami z te rcié ru i q u a rté ru ; na východě pak jde podle čáry zlomu od K orintha p řes Santorin d o M. Asie a p o jí se k te rciérni so p ečné oblasti M. Asie a A rmenie. Nynější vulkanism us obm ezen je st na italské pásm o jd o uc í poledníkovým sm ěrem o d Vesuvu přes Monte Nuevo, L iparské ostrovy, k E tn ě a o d tu d k Pan teil árii. Sev. o d té to zdvihl se z m oře r. 1831 o stro v F erd in a n d e a a o p ě t zmizel a r. 1891 u dál se 5 km sz. z m oře jiný výbuch. D ruh é pásm o jd e podél terciérniho o d p o loostrova Methany (výbuch v III. stol. p. Kr.) na A rgolském pobřeží, p řes známý S a n t o r i n (v. t.) na pobřeží maloasijské k Nisyru. V ětší význam p ro obyvatelstvo než so pečn é výbuchy mají zem ětřesení, jež jso u zvláště častá v Andalusii, Kalabrii, Řecku, v záp. M. Asii; ale ani v P ortugalsku, na R i vieře, záp. pobřeží Balkánu, v Sýrii i Atlasu n ejsou řídkými, což má značný vliv na o sí dlení S třed o m oří. O rázu pobřeží jednotlivých zemí a jeh o vlivu na obyvatelstvo viz p ří slušné články sam ostatné. S. m. nem á vyjm a Nil, jenž z valné části již v E gyptě zbaven je své vody, p říto k u m o h utnějšího, d ále sp ojen o je pouze úzkými průlivy s A tlant, okeánem a Černým m ořem , tak že vod a nem ůže rychle se vym ěňovati, pak rozlévá se v teplém p ásm ě, čímž vzniká silná evaporace na povrchu. Následkem to h o voda S -h o m. je s l a n ě j š i o 0*3% než voda A tlantského okeánu, ale také o p ět čistší a modřejší než jiná m oře zbarvená m o h u t nými řekami. Malá šířka a zvláště m ělkost G ibraltarské úžiny má další následek ten, že zpodní vrstvy vodní A tlantského okeánu S -h o m. nem ohou se vym ěňovati a tak voda S -h o m. zůstává v hloubce 300 m stále n a 12—13° t e p l a , kdežto okolní hlubiny A tlantského okeánu vykazuji při 1800 m te p lo tu 3‘3° a při 4000 m pouze 2° tepla. Ale p řes to lze pozo rovati v úžině G ibraltarské i v B osporu dva p r o u d y : svrchní z A tlantského okeánu a Č erného m oře, kdežto slanější vod a S -h o m. odték á zpodem . O statn í p ro u d y S -h o m. jso u d o sud málo studovány a podléhají m n o hým činitelům, o nichž nelze se tu šířiti. P ř i l i v i odliv je jako u všech vnitrozem ských m oří slabý; v Malé S yrtě činí sice za úplňku a při novém měsíci 2*5 m, ale jin d e sotva V* m. P o d n e b í S -h o m. řídí se ovšem rázem pobřeží a polohou jednotlivých míst, ale p řes to má m nohé znaky společné, že mluvíme o středo m o řském rázu podnebním i v jiných končinách. Hlavní znaky ty jso u : vlažná zima o lednové teplotě 8—13°, řídké mrazy, horké léto s p rům ěrn o u teplo to u 23 až 28°, malá o blačnost; jasn é m o d ré nebe po většinu roku, deště ponejvíce v době zimní, kdežto léta jm enovitě na jihu, úplně suchá, na s. pak, i když d eště spadn o u větším množstvím, jso u významu podřízeného proti převládajícímu suchu.

V ohledu z d r a v o t n í m je S. m. vůbec přechodem od našich severních krajin, kde zimnice málokdy se vyskytuje, k pásmu tro

218

Středozem ní moře.

pickému, jemuž je pravou metlou a zdržovatelem všeho hospodářského rozvoje. Kolem S-ho m. je to m a la r ie , rozšířená nejvíce mezi 35—40° s. š. a vyskytující se hlavně koncem léta a na podzim. K sile její přispí vají stojaté, hnijící vody, bažiny (Maremmy, Pontinské bažiny, ústí Achelóa, břehy Menderesu a j.). Po strance b i o l o g i c k é netvoři S. m. zvláštní oblasti od Atiantského okeánu od lišné. Delfín a tuleň bývaji uváděni nejčastěji, ačkoliv ve skutečnosti nevyskytují se tak často, někdy se objeví i zbloudilý vorvaň. Podobně ani ryby počtem 440 druhů nemají nic typického, rozdílného od oke ánu Atlantského, tak že možno říci, že S. m. je pouze zálivem subtropické části tohoto. Nejdůležitější z ryb je tuňák {Thynnus\ na březích Španělska, Francie, Itálie i RakouskoUherska v četných houfech žijící, dále sardele a sardinky na francouzském, alžírském, italském i rakousko-uherském pobřeží ve znač ném množství se vyskytující. Za to svým počtem vynikají měkkýši, jmenovitě sepie a chobotnice (Octopus), dále langusty, ústřice, mořští ježci a j. Tito pak nahrazuji nedo statek ryb pro obyvatelstvo, jemuž církev katolická a zejména řeckovýchodní zakazující i požívání rybího masa ukládá množství postů. Mimo to hospodářskou důležitost má nachovec lovený na foinickém, řeckém a jihoitalském pobřeží, Červený korál ve vo dách italských a severoafi ických sbíraný a konečně sem spadá lov mořských hub, pro vozovaný v M. Syrtě, Jacerskéra a zvláště v Syrském a Aegejském moři. Mluvíce 0 hosp o d ářsk ém významu S -h o m. musíme uvésti rozsáhlé dobývání m ořské soli, p ře d m ět Čilého ob chodu s vnitrozemím. Svou geografickou polo h o u mezi třem i zemědíly, svou členitosti pobřeží, svým b o hatstvím ostrovním S. m. zvalo odedávna obyvatelstvo k čilé p l a v b ě . A rcit v době nejstarši měly nedokonalé lodice foinické

1 řecké požadavky jiné než dnešní parolodi, jimiž směr a kommunikace buď se zdokona lily neb úplně změnily. Mimo to otevřením Suezského průplavu S. m. stalo se z moře vnitrozemského průjezdem do Asie a Au strálie. Dále na plavbu působily nemalou měrou politické i hospodářské převraty v blízkém i vzdálenějším okolí S-ho m., změny suchozemských cest, poptávka po no vých tovarech atd. Důležitost jeho pro plavbu je poznati z toho, že dnes prostředkuje styk přes S. m. přes 56 paroplavebních linii; z toho jest 7 rak.-uherských, 10 ital,, 20 franc., 6 angl., 5 něm., 2 egyptské, 2 nizoz., 1 portu galská, španělská a ruská. Mimo to položen jest S-m m-m kabel jdoucí na všechny strany; tak jdou dvé linie indické z Gibral taru do Alexandrie, jiné jsou Terst-Alcxandrie, Marseille-Alžír, Marseille-Bone, Mar seille-Korsika, Marseille-Barcelona, Dcnia (Špand -Menorca, Sardinie-Italie, Ŕccko-M. Asie, Kréta-Alexandrie, Alexandrie-Cypr a Cypr-Latakie.

Je-li S. m. za našehc času důležitým p o jítk em okolních n á r o d ů , na p očátku historie je st jejich dělítkem ; n e b o t evropské pobřeží obývají Áriové, předoa^ijské Sem ité a africké H amité. Ale u p ro střed Ariů prokm itává je ště i dnes staré obyvatelstvo, jehož zbytkem jso u Baskové a silně nyni pom išeni Sardové, L y kové, Lydové, K arové a j . ; ti však na o su dech S třed o m o ří nemají aktivního podílu. P o d ob n ě i E gypťané jeví se úplně uzavře nými a te p rv e Rekové stávají se šiřiteli kul tu ry jejich. První národ , jenž p ro střed k u je styk krajin kol S -h o m., jso u F oiničané; kdjj počínají, nevíme, ale v XV. stol. př. Kr. stojí již vysoko. T ito využitkuji přím ořské polohy své vlasti mezi Babylónií a Západem , kolonisují Cypr, již. b ře h M. Asie, jd o u do Acgejského m oře p ro stříbro, a když nestačí, až do H ispánie, pluji do B ritannie p ro cín, se znamuji se s jan tarem z Pobaltí. D om a pak surovinu zpracuji a zbožím z Indie a Babylónie doplňuji své sklady. Nezakládají státu , nýbrž roztříštěni jsou na řad u sam ostatných měst. Ale koncem IV. stol. vzrůstá jim n e bezpečný k o n k u rre n t — řecký náro d , by střejší, čilejší a m éně nádh eře a p řep y ch u hovící než změkčilí O rientalové. Války řeckop erské vytisknou FoiniČany z A egejského m oře a o d tu d jsou tlačeni Řeky dále. T ito za kládají osady v Č ernom oří, vdech n o u život E g y p tu , kolonisují m rtv o u nyni K yrénu, z Itálie stávají se staro v ěk é S poj. O bce sevcro-am erické, kam h rn o u se sp o u sty p ři stěhovalců, Sicílie se úplně pořečti, h isp án ské stříb ro kupuji i Řekové, L igurské m o ře stává se m ořem řeckým . A lexandrem Vel. živel řecký rozšířen je p o celém východním S třed om o ří, zničí moc foinickou (Tyrus), jež udrží se pouze na západě v K arthagu, ale vlastni Hellas u stu p u je do pozadí p ře d A lex andrií, Antiochií, Pergam em , vzkvétajícími vlivem hellénské kultury. Mezitím řecká S i cílie stává se sp*rným jablkem mezi K arthagem a novým činitelem, Římany. K arthago podléhá, ale zároveň s ním mizí K orinth; Achaia, M. Asie, Makedonie přejd o u v p o d ručí Říma. Těžiště S-ho m. p řesu nu je se do Itálie. Řím stává sc středem života, k něm u jako k srdci vedou cesty suchozem ské i nám ořské mající své o p o ry v Aquileji, Miláně, Massilii, G adesu, v Novém C arthagu, R hodu a v dob ě císařské v Byzanci i Alexandrii. Řiše Řím ská je říší střed o m o řsk o u a p o d prvními nárazy nevzdělaných n áro d ů řiti se řím ské panství v M esopotomii, Dacii, Britannii, vzdálených o d S -h o m. Ale p ro u d barbarů ze severu konečně je neudržitelný; sev. břehy zaplaveny jso u G ermany, kteří vniknou až do Afriky, Západní říše mizí, kdežto Východní se udržuje p roti A varům i proti Slovanům . Drži se hlavně svým loď stvem, na svou dob u dokonalým — dromónv. Tím aspoň pobřeží zůstává římským, vlastně byzantským, ba zdá se, že i západ bud e připojen k Byzanci (Justinián). S koro touž d o bo u vzniká v Arábii islám, úhlavní nepřítel Byzance. V VII. stol. šíří se úprkem

Středulesí - - ze Středy. Arabská říše od Rudého moře na západ, ne zastaví se u S-ho m., nýbrž zabírá i polo ostrov Pyrenejskf, vniká i do Gallie. Opačný je postup Vandali. Byzantská řiše mu všude ustupuje. Proti tomuto proudu od východu vzniká proud od západu. Jsou to křížové výpravy, v nichž přední účastenství mají nově příchozí Normani. Tu ukazuje se námořská převaha na straně západního křesťanstva a hlavni podíl mají nyni na tomto zprvu ná boženském, později ryze prospěchovém hnuti Benátky, Janov, Pisa a Katalonie. Tito stá vají se středověkými Foiničanv, zakládají své comptoiry na březích Levanty, Černého moře, obchoduji prostřednictvím Arábie s Indii, ano navazuji obchodní styky s Čínou. Na sev. pak vozí zboží do průmyslových Flan der a Anglie. Ale za nedlouho moc islámu oživena nově Osmány dává poslední ránu Byzanci, obklopené již Tureckou říši. Pád Byzance má dalekosáhlý význam a je před zvěsti nových převratu. Nedlouho potom Portugalci i Španělé navazují přímý styk s Indii, Atlantští národové dostávají se ke slovu. S m. pustne, třeba že je jevištěm stálých bojů Turecka, Benátek i Španělska a rejdištěm alžírských korsárů. XVIII. stol. přináší nové změny. Na západě roste fran couzský obchod, Terst stává se přístavem střední Evropy, na východě dorazila pak ruská moc k Černému moři. Ale v Turecké říši na místo netečného, mdlého Turka zdvihá se opět živel řecký a strhuje obchod námořský na sebe. Počátkem téhož stol. ukáže se u Gibraltaru nový soupeř v obchodě S-ho m. — Anglie; od zabráni Přední Indie ne spouští pak již S-ho m. se zřetele. Skoro týmž časem zrušeni republiky Benátské a bitva Abukirská oznamují nový řád pro stol. XIX. Po válkách napoleonských Anglie ukazuje se na Maltě a Iónských ostrovech, sleduje pilně rozvíjející se Východní otázku. Zatím pak Francie stam* r. 1830 na březích alžírských a dává signál k moderní kolonisaci, zrak politické Evropy již od S-ho m. sc neod vrací. Anglie si musí pojistiti Indii, dozírá pilně na Egypt, musí oddáliti Rusko ze S-ho m., střeže Čařihrad. Poměry jsou napiaté a za těchto okolností otevřen slavnostně r. 1869 Suezský průplav, jenž přibližuje Evropu k jižní i východní Asii i Austrálii, a S. m. znova oživne, vrací se mu zpět sláva dob dávno minulých; proto tím vice poutá pozornost států evropských. Skoro zároveň otevřením průplavu dokončuje se sjednocení Itálie. V Egyptě se usazuje pevněji Anglie, Francie zabéře Túnis přes protest Itálie, Řecko hledá své původní panství nad celým Aegejským mořem a Turecká říše pouze passivné při hlíží k novým převratům. Snese dohodu Francie a Itálie o Tripoli, Egypt již dávno ztracený stává se smlouvou anglo-francouzskou r. 1904 doménou Angličanů; za to Marokko má připadnouti Francii Leč obsazení zdrženo jest Německem. Mladá tato řiše uplatňuje se obchodné na útraty Francie a Kakousko-Uhcrska. Terst ustupuje před Ham-

219

burkem do pozadí, kdežto Janov, pro ob chod západoevropský vhodněji položený, statně zápolí. Srv. cl. J a d e r s k é , A egejské, Č e rn é m o ře a státy při S*m m-ři le žící. Literatura bohata, vyjímáme; Lange, Land- und Seekarte des Mittelländischen Meers (Terst, 1859,9 listů); Petermann, Karte des Mittelländischen Meers (Gotha, 1880, 8 1.); Mer Mediterranée vydalo Depôt de la marine (1881, 2 1.); Mer Mediterranée vydá vané od Service hydrographique (1886) a Mediterranean Pilot vyd. od Hydrographic Office v Londýně (1885—92, 4 sv.); Berichte der Kommission ftir Erforschung des óstlichen Mittelmeeres (Vídeň, 1892—95); W. H. Smyth, The Mediterranean, a memoir physical, historical and nautical (Lond., 1895); Le Gras, Considérations générales sur la mer Mediterranée (Pař., 1866) ;J. Fischer, Beiträge zur physischen Geographie der Mittelmeerländer (Lip., 1877); Th. Fischer, Kůstenveränderungen im Mittelmeergebiet (»Zeitsch. d. geograph. Gesellschaft, Berl., 1878); t., Studien Ober das Klima der Mittelmeerländer (Egzhft k Peterm. Mitth. č. 58, Gotha, 1878); Šchweiger-Lerchenfeld,Das Mittelmeer (Freiburg, 1888); t., Na Východě (Praha, 1885, nákl. Otty); Lambert Playfair, Handbook to the Mediterranea, its cities, coasts and islands (Lond., 1890, 2 sv.); Milné Edwards, Rapport de la commission chargée ďétudier la faune sous-marine (Pař., 1882);HydeClarke, The early history of the Mediterr. populations (Lond., 1882); Richter, Handel u. Verkehr der wichtigsten Vólker des Mittelmeeres im Alterthum (Líp., 1886); hr. E. Wilczek, Das Mittelmeer, seine Stellung in der Weltgeschichte (Vídeň, 1895). Zvláště pěkná práce A. Philippson, Das Mittelmeergebiet, seine geograph. und kulturelle Eigenart (Lip., 1904). Dále srv. liter. E v r o p y a států středomořských. Nu. S třed u lo si viz S t ř e d o le sí. ze Střed y Jan ( J o h a n n e s N o v ifo re n sis), kancléř Karla IV., biskup litomyšlský a olomoucký (* ok. 1310 ve Středě [Neumarkt] ve Slezsku — f 24. pros. 1380 v Lito myšli). Pocházel z rodičů prostých a oddav se stavu duchovnímu, stal se farářem ve svém rodišti. Karel IV upozorněn byv na lana jakožto obratného stilistu, vzal ho do svých služeb. R. 1347 nacházíme jej v kan celáři královské jako notáře. Jan dovedl sobě brzy získati přízeň královu, tak že záhy po tom jmenován byl sekretářem. S důvěrou královou mu přibývalo i benefícií, asi r. 1350 stal se kanovníkem vratislavským a olomouc kým. R. 1352 zvolen byl od kapitoly města Naumburka za biskupa, avšak biskupství to hoto se zatím zmocnil jiný kandidát a Jan zůstal jen >electus«. Dostalo se mu však hned rok potom náhiady v uprázdněném biskupství litomvšlském. Téměř zároveň jme nován byl od Karla IV. kancléřem. Po prvé nazývá s • tak v listině dané v Mohuči 20. pros. 1353. Jako kancléř dlel stále u dvora Karlova, maje v Litomyšli v kanovníku vyše-

220

v a n S tre e k — Střeh.

hradském Mikuláši z Pelhřimova a bratru svém Matěji, biskupu triburském, své administrá tory. Když v záři 1354 Karel IV. podnikl prvni výpravu do Itálie, aby dosáhl koruny císařské, následoval jej i kancléř Jan a účast nil se všech důležitějších jednáni. V Itálii seznámil se s Petrarkou, který uslyšev, že král český do Itálie přibyl, k němu přichvátal a jej provázel do Říma. Nepochybné psal kancléř Jan Pctrarkovi již dříve první psáni své, v němž prosi, aby jej listem svým po těšil, že by se potom pokládal za nejšfastnějšiho člověka. Korrespondcnce Petrarkova s kancléřem zachovala se. nám ve sbírce • Cancellaria Caroli IV.« Když pak Petrarca r. 1356 do Prahy přijel, kancléř Jan pokládal si za velikou čest, mohl-li se slavným básní kem častěji obcovati. Sloh Petrarkův a jeho listy byly kancléři Janovi vzorem při spiso váni listů, ovšem vzorem nedostižným. Jan, který již dřivé si liboval v nabubřelém slohu pseudoklassickém, zabředl uživánim obratů klassických ve frasovitost takovou, že listy jeho často i srozumitelnosti pozbývají. Ve dle Petrarky seznámil se Jan ze S. v Itálii též s Colou' di Rienzi a jinými vynikajícími osobnostmi, s nimiž později si dopisoval. V srp. 1355 nalézáme jej již zase v Praze, kdež až do konce roku s císařem pobyl. R. 1356 byl s císařem při důležitých sněmich v Norimberce a v Metách, kde se jednalo o vydání zlaté bully, při jejímž sepsání jistě byl zúčastněn. V témž roce založil v Lito myšli klášter řádu poustevníků sv. Augustina s "kostelem sv. Křiže a přikoupil k biskupství litomyšlskému Landšperk. V násl, letech pro vázel císaře na cestách po Německu a dlel s nim na rozličných místech rozsáhlé jeho řiše. R. 1364 byl s císařem v Brně. kde ujed nány byly důležité smlouvy o dědictví mezi rodem lucemburským a habsburským; listiny k tomu sepsal Jan" ze S. Když po smrti Ar nošta z Pardubic (1364) arcibiskupem praž ským stal se olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimě, dostalo s e j movi ze S uprázdně ného stolce olomouckého. Po krátkém po bytu v nové diécési vrátil se opět ke dvoru Karlovu, aby v úřadě kancléřském působil až do r. 1374; opět doprovázel cisaře na častých cestách v řiši, hlavně k sněmům, a byl s nim r. 1368, jak se zdá. na druhé vý pravě do Itálie. Poslední listina, která ho uvádi jako kancléře, je důležitá smlouva o připojeni Braniborska ke koruně České v Tangermllnde 29. červ. 1374. Brzy potom upadl u cisaře v nemilost. Příčiny nejsou nám známy. Osočováni nepřátel, nemoc, stáři uvádi Jan ze S. jako důvody svého •vyhnanství* v Olomouci. Tam věnoval se správě svého biskupství, kterou mu valně ztrpčily spory s markrabími moravskými Joštem, Soběslavem a Prokopem a s městem Olomouci. Došlo tam, že biskup i kapitola byli nuceni opustiti město, nad nimž pro hlášen interdikt a kde r. 1380 dům biskup ský spálen. Okolnosti tyto byly přičinou, že biskup |an toužil již od r. 1376 po uprázd

něném biskupství vratislavském. Celá záleži tost se protáhla a teprve r. 1380 kapitola vratislavská vyžádala si jej za svého biskupa. Mezi přípravami k přesídleni do Vratislavi zemřel a pochován jest v klášteře augusti niánském v Litomvšli. Jan ze S. byl muž vy soce vzdělaný, podporovatel véd á uměni "a sám literárně činný. Na svých zámcích na Moravě choval četné písaře, kteří jeho ná kladem knihy přepisovali a illuminovali. Nejznáraější z jeho úředníků je Jan z Gelnhausen, který s nim z kanceláře císařské odešel a jeho protonotářem se stal. Z illuminovaných rukopisů uvádíme skvostné vyzdobené Spisy sv. Jeronýma. Též hudbu a zpěv po dle svých prostředků podporoval. Vedle toho věnoval mnoho péče překladům. K žádosti Karla IV. přeložil část spisů sv. Augustina, k žádosti markrabí moravského (nejspíše Jošta) a jeho manželky Život sv. Jeronýma do němčiny. Knihy latinské beze vši’ po chyby od Jana ze S. sestavené jsou: Liber pontificalis; Liber viaticus d. Johanni Luthom. episcopi\ Tractatus de advocatis. Nejdůleži tější památka, kterou pozůstavil, jsou formu láře sestavené na základě listin kanceláře královské a jeho kanceláře olomoucké. Je to především Cancellaria Caroli IV. čili Summa cancellariae Caroli IV., jeden z nejdůležitějšich pramenů pro dějiny Karla IV., a pak Cancellaria Johannis Noviforensis. Zde nutno uvésti ještě jinou sbírku a to je Cancellaria officialis Sanderi Olomucensis de stylo Johan nis episcopi Olomucensis Noviforensis, sesta venou nejspíše již po smrti Janově. Z litera tury o Janovi ze S. jsou nejdůležitější publi kace Tadrovy a obšírný ž.ivotopis; Jan ze S., kancléř císaře Karla IV.(»CČM.«, 1886). JBN. van S t r e e k : 1) v. S. Ju r i a a n , maliř hollandský (* ok. r. 1632 v Amsterdamů — f 1678 t.). Maloval dílem podobizny, dilem zdařilá zátiší, byt i předměty jejich nehověly vždy přísné’ krasochuti. Jeho dila jsou v galerii Liechtensteinské ve Vidni, v museu ve Zvěřině a j . — 2) S. H e n d r i k , syn před. (* 1659 — f 1713), vynikl v interieurech architektonických a vyznal se výborně v perspektivě. Pěkný vnitřek chrámu od něho je v Ermitáži v Petrohradě. S t r e e t [strit], angl., ul i c e , c e s t a , ve ř e j n é mi s t o . S tr e e t [stritj, m. v angl. hrab. somersetském, 2 km jz. od Glastonbury, má 3535 obyv. (1891) a tov. na obuv a koberce. S tr e e t [stritj A l f r e d Bi l l i n g s , básnik amer. (• 1811 — f 1 8 8 1 ), vystudovav práva odebral se r. 1839 do Albany, kdež vydával časopis a r. 184S stal se státním bibliotekářcm. Z básnických jeho publikaci uvádíme: The burning of Schenectady (1842); Drawings and tintings (1844); Fugitive poems (1846); The indián pass (1869). Sebrané jeho básně vyšly r. 1847 a 1866. S tř e h : 1) S. ve voj. viz Os t r a ž n i k . — 2) S. (fr. la garde) v šermu značí postaveni těla šermiřova v pohotovosti k zápasu, tedy jak k útoku, tak k obraně. Postaveni to různi

Střehla - - Střecha. se jednak podle zbraně, kterou sc šermuje, jednak podle různých škol šermiřských. LP. S tř e h la viz S t ř e l a . S tr e h le n viz S tř e lin . von S treh len a ii N i k o 1a u s F r. N i e m b s ch viz L e n a u . S tr e h litx viz S tř e li ce 8). S tr e h lk e o v y ob rasoe povstávaj i z prášku plavuňového naprášeného na kapky vody, kterými potřísněna jest zvučící deska Jsou-li dvě kapky vody, jedna na levo a druhá na pravo od uzlové čáry (srv. čl. C h la d n i a S a v a r t o v y o b r a z c e ) , povstávají obrazce, které jsou symmetrické vzhledem k přímce kolmé k čáře uzlové. V každé půlce kapky viři prášek plavuňový opačnými směry, v stejnolehlých půlkách obou zmíněných kapek jsou směry víru též opačné. nvk. S treh om viz S tř ih o m . S třeo h a jest nejvyšší část každé budovy, mající ten účel, aby vnitřek její chránila od deště, krupobití a sněhu a padající vodu od váděla z celého půdoiysu staveni. Má-li s. těm to požadavkům vynověti, musí býti zaří zena tak, aby voda v každé době se s-chy mohla odtékati, což vyžaduje nakloněných rovin. S. jest podstatnou části budoVy a proto musí býti slohu budovy a jejímu půdorysnému rozčlánkováni přiměřeně při způsobena. Krytina s-chy podmiňuje jisté minimum sklonu, ale jinak na maximum ne má vlivu. K odváděni vody hodily by se nej přiměřeněji s-chy příkré a tudíž i vysoké, ale poněvadž působeni větru na s-chu padá vice na váhu než zatíženi sněhem nebo vodou, dělají se s-chy raději nižší než vyšši. Mnoho při tvaru s-chy rozhoduje také podnebí: v krajinách jižních, kde sníh nikdy nepadá a nikdy silně a dlouho neprší, stačí buď jen nízké s c h y nebo misto nich navrhuji se jen málo sklonité, dlážděné terasy, jichž používají oby vatelé těchto domů k příjemnému pobytu za doby ranní nebo večerní a na nichž po případě zakládány bývaji i zahrádky. Čím vice k severu, tim vyšší bývají s-chy a po něvadž výškou roste střeše nebezpečí, že bude shozena větrem, bývají s-chy též tim pevnější a těžší, ovšem také nákladnější a proto upotřebuje se mnohdy jejich vnitřního prostoru — půdy - - k rozličným účelům. Tak zhusta nacházejí se v podstřešich seníky, skladiště, sýpky atd., v obyčejných případech upotřebí se prostoru pod s-chou aspoň za skladiště starého nářadí, za půdu k sušeni prádla, mnohde části jeho za prádelnu, man dlovnu a j. v. Poněvadž není dovoleno vodu se s-chy svádět i jinam než na vlastni poze mek nebo na veřejná místa, jest zřejmo, že nemohou všechny s-chy stavětí se podle jednoho způsobu, nýbrž že třeba pro každé staveni, podle místních poměrů, tvar s-chy na základě daného odkapu zvlášt vyšetři ti. S-chy možno rozvrhnouti podle sklonu rovin střešních anebo podle tvaru s chy na tyto typy: Podle s k lo n u rozeznává se: 1 . S. ú h lo v á, která má za výšku, t. j. svislou vzdálenost

221

hřebene od okapu, polovici rozponu, t. j. polovici vzdálenosti dvou proti sobě ležících odkapů. Roviny střešní svírají s vodorovnou rovinou v okapu 45® a mezi sebou v hře benu navzájem 90° a z této poslední vlast nosti iest odvozeno >po tesařsku* její jméno. 2. Nejnižší ze střech jest S- v la šsk á . U této bývá výška rovna nějakému menšímu dílu rozponu, nejčastěji to bývá */»• 3. S. f r a n c o u z s k á má nad rozponem za profil rovnostraný trojúhelník a svírají tedy její roviny ve hřebenu < £ 60°. 4. S. g o tic k á slove pak 8., která má za výšku profilu celý rozpon. 5. S. v ěžo v á nebo prostě věž jest 8., která má za výšku profilu neiméně 21/, roz ponu. Rozdělováni střech podle tv a r u čili formy jest účelnější, a tu vyskytuje se: 1. S. s e d lo v á (vyobr. č. 3998.), která po vstane tehdy, když půda budovy uzavře se dvěma šikmými rovinami, obyčejně k podél ným stranám budovy sklonitými, kdežto na

Iři Iři Č. 3998.

čelních stranách uzavře se buď svislými zdmi, nebo prkennými stěnami; ony šlovou š t í t y a lze jich dobře upotřebí ti hlavně tam, kde v řadě ulice dům o dům se opírá, tyto pak lo m e n ice, které tvoři osobité zakončeni čel venkovských chalup a statků. Ve slohu t. zv. švýcarském mohou tyto štíty býti vý zdobou budovy, též i v české renaissanci a v slohu gotickém může se štítů s výhodou použiti k dekoraci budovy. 2. S. p u lto vá či p lá š ť o v á (vyobr. č. 3999.), která povstane tehdy, když půda budovy uzavře se jedinou šikmou rovinou. Kdežto

lni fřňl lni Č. 3999.

u předešlé s-chy byl odkap na dvou stra nách, jest u této s-chy odkap jen na jedné straně. Odkapu naproti jest vyzděna zeď protipožární nebo sousední, v obou čelech jsou pak buď svislé zděné štíty nebo prkenné stěny. Těchto střech lze použiti jen u půdo rysů o menši hloubce, obyčejně u staveb jednotraktových, nejčastěji u t. zv. dvorních křídel.

222

Střecha.

3. S. v a lb o v á bývá vytvořena nad půdoněvadž tyto s-chy bývají vysoké a nejčastěji rysem obdélníkovým, a to tak, že půda nad staveními hlubokými a poněvadž zpodni uzavře se čtyřmi šikmými rovinami (vyobr. část s-chy jest dosti strmá, dekorují se č. 4000.), které jsou sklonu buď stejného neb architektonicky tím, že nad hlavní římsou nestejného. Odkap jest na všech 4 stranách stavějí se různě vyvinuté střešní vikýře. Sloh barokový miluje tyto s-chy. (Srovn. též M a n sa rd a ). 6. S. s t a n o v á jest ta, kde nejčastěji nad pravidelným půdorysem čtyřúhelníkovým vy-

Č. 4000.

a proto možno užiti těchto střech jen u sta veb na všech čtyřech stranách volně stojí cích, aneb nad takovými částmi staveb za Č. 4004. stavených, které přečnívají přes rovinu hře tvoří se 8. čtyřmi sklonitými rovinami ke bene vlastni s-chy. 4. S. p o lo v a lb o v á nebo s. s v a lb o uspolečnému vrcholu se sbíhajícími (vyobr. p o lo v ič n í (vyobr. č. 4001.) slove s., u které č. 4004.), čímž vznikne jehlancová forma, která buď se ponechá takovou, nebo se ukonči ještě zvlášt ní nižší s-chou taktéž stanovotř (vyobr. č. 4005.). Voda sbíhá u těchto střech na 4 strany. Lze jich upo třebiti u menších staveb, jako kiosků, nárožních vě ži, arkýřů a t. pod. 7. S. k ř íž o v á povstává, Č. 4001. když dvě sedlové s-chy, valba počíná se v jisté výši štítu. Takových mající stejnou výšku hře Č. 4005. střech možno upotřebiti též jen pro budovy bene, j>od pravým úhlem volně stojící; hodi se dobře pro 8-chy vili se protínají (vyobr. 4006.). a volně stojících domů rodinných. Voda Mají-li obě s-chy stejný rozpon, mají též stéká na 4 strany, ale odkap není v jediné všechny roviny střešní stejný sklon, nema*jíli rovině, jak tomu bylo u všech střech pře rozpon stejný, bývají dešlých. Švýcarský sloh hodi se pro tuto střešní roviny částí o menším rozponu 8-chu výborně. 5. S. m a n s a rd o v á , mající pojmenovánístrmější ostatních ro po svém vynálezci, franc. architektu Man- vin s-chy.Této s-chy velmi zhusta upotřebuje se u stavení o samotě stojících a její štíty mohou se zdobiti podobně jak bylo udáno u s-chy sedlové. 8. S. p o lo k ř í ž o vá nebo s. k ř íž o Č. 4002. vá n e ú p ln á slove Č. 4006. s a r t o v i (v. t. 1), která povstane tehdy, s., kde jako u přede když u s-chy sedlové nebo valbové každá ro šlé s-chy protínají se vina nahradí se dvěma ro dvě sedlové s-chy pod pravým úhlem, ale vinami pod tupým úhlem kde jejich hřebeny nejsou v stejné výšce se sbíhajícími (vyobr. č. (vyobr. č. 4007.). Co se týče jejího upotřebení 4002). Aby do půdy neza a zdobení štítu, platí totéž jako u s-chy tékalo, musí vrchní s. býti předešlé. vždy převislá přes s-chu 9. S. s h e d o v á (š e d o v á n. č e to v á ) Č. 4003. zpodni. Mansart udával skládá se z několika střech sedlových buď pro vytvoření této 8-chy pravidlo, by nad roz o stejném neb nestejném sklonu rovin střeš ponem sestrojený půlkruh dělil se v 6 rov ních (vyobr. č. 4008.) podle toho, zda s obou ných dílů v a v každém čtvrtkruhu by spojily či jen s jedné strany kryta je sklem (srv. se dělicí body ob jeden (vyobr. č. 4003.). Po Shedy).

Střechatka — Streit

223

S. v ě ž o v á , věž, jest s. značně vy 10. S. b á ň o v á , b á ň , k u p o le , která 11. vznikne tehdy, když nad půdorysem pokud soká, vytvořená obyčejné nad půdorysem moino pravidelným vytvoří se sférickými pravidelným. Formy těchto střech řídi se plochami jakási s. hlavně slohem stavby. Výška věže musí býti stanová (vyobr. č. nejméně rovna dvojnásobné úhlopříčně půdo 4009.). Půdorys té rysu (vyobr. č. 4010.). Tyto s-chy pořizují se to s-chy může býti jen na stavbách monumentálních, jako na kobuď čtverec, mno stelich, radnicích, zámcích a t. pod. Půdorys hoúhelník aneb ko věže může býti různě rozvinut a rozčleněn. Fka. Btřeoh&tk*, zool., viz S ialis. nečně i kruh. Je-li Btřeohov, ves v Čechách, hejtm. Bene půdorys čtverec, te sař musí se snažiti, šov, okr.VlaŠim, fara a pš. Kácov, 47 d., 322 aby v krovu vyře obyv. č. (1900), ltř. šk., spořitel, a zálož. spo šil mnohoúhelník — lek, dvůr a 2 mlýny. Rodiště Václava Vlčka. B treioher J o h a n n A n d re a s , hudebník nejčastěji osmiúhel ník —, nad kterým něm. (* 1761 ve Štutgartě — f 1833 ve Vídni). pak se sestrojí báň. Vzdělav se v hudbě zamýšlel odebrati se do Těchto střech upo- Hamburku studovat skladbu hudební u Em. třebuje se podobně Kocha. Ale jsa spřátelen se Schillerem, pod jako střech stano nikl s nim známý útěk ze Štutgartu, pod Č. 4007. vých u menších sta- poroval jej vším, co měl, a zmařil tim své veb, hlavně pak u nárožních věží, arkýřů a t záměry. S. stal se pak učitelem hudby v Mni p o d. Formy střech báňových řídi se jednak chově a oženiv se s dcerou stavitele varhan Steina odebral se do Vidně (1794), řídil tu továrnu na klavíry a vyučoval klavíru. R. 1836 vydal ve Štutgartě Schillers Flucht aus Stutt gart und Aufenthalt in Mannheim, vom Jahre 1 ^ 8 2 —/ 7 #5 , dílo prosté, ale vysoké ceny biografické. V jubilejním roce Schillerovském (1905) dílo S-ovo vydáno nově třikráte (také v Reclamově »Universalbibliothek«). B trsin R e i c h a r d t v o n S c h w a r z e n a u , rak. právnik XVI. stol. Jsa horlivým prote stantem, stál v čele přívrženců nového učeni v Dolních Rakousich. Jako člen starého pan ského rodu bojoval zároveň za práva vyšši šlechty jednak proti panovníkovi, jednak Č. 4008. proti šlechtě nižší. Vynikaje při tom boha tými právnickými vědomostmi, sestavil k ná vrhu stavů v devadesátých letech XVI. stol. knihu svobod a výsad rakouských arcivévodův a rakouské šlechty (Landhandvesté). Dilo své rozdělil na 6 knih a dokončil je r. 1595. Rukopisy chovají se v dolnorak. zemském archivě a v domácím dvorském a státním archivě. Kromě toho svěřeno bylo S-ovi od rak. stavů po smrti Hofmayrově sepsáni dolnorak. {em. %ři\eni (Landesordnung)t za kte rýmžto účelem mu dán k ruce Linsmayer von Wcinzierl. Srv. hr. Chorinsky, Beitráge zuř Eríorschung ósterreichischer Kechtsquellen (»Allgera. ósterr. Gerichtszeitung« 1896, č. 3.) a Luschin von Ebengreuth, Oesterr. Reichsgeschichte. S tre it F r a n t i š e k , paedag. spisov, čes. (* 1836 v H eřm ani u C hotéboře — f 1900). Absolvovav ústav učitel, v Praze působil na obec. škole v H umpolci, na Smíchově a v L o m nici n. Pop., kde se stal r. 1873 ředitelem nové zřízené školy měšťan, a r. 1883 insp ek torem školním . S J. L. Maškem sepsal: Ně meckou mluvnici (Karlín, 1868) a Cvičeni pravo Č. 4009. Č 4010. pisná (Praha, 1868); sám pak vydal: Měřictvi slohem, jednak tvarem hlavní střechy; mnohdy pro \áky škol obecných (t., 1872); Methodiku rozhoduje i misto, odkud takovou s-chu méřického tvaro\nalství (t., 1872) ; Mravné po nejčastěji lze pozor ováti a s něhož nejvý bídky' pro naši mláde\ (Jičín, 1878); Počátky ja zyka něm. pro školu a dům (Plzeň, 1881). hodnější pohled má poskytovati.

224

Streitberg - - Strejček.

B tr e ltb e r g W ilh e lm A u g u st, jazykozpytec něm. (* 23. ún. 1864 v Rtidesheimě n. R.). Studoval v MUnsteru, Lipsku a Ber lině (1884—89) germánskou filologii a srovn. jazykozpyt. R. 1888 stal se doktorem fil. v Lipsku a habilitoval se t. r. 1889 z obou oboru zmíněných. T.r.jmenován prof. srovn. jazykozpytu na kantonální univ. ve Freiburce ve Švýcařích, ale opustil ji r. 1898 s 9 jinými pro neshody se správou univ. a vrátil se jako soukr. docent do Lipska. Od r. 1899 je mimof. prof. srovn. jazyk, a sanskrtu na univ. v MUnsteru. Vydal hojně rozprav z oboru srovn. a german. jazykozpytu, v nichž dbá i jazyků slov., roztroušených v časopisech (m. j. dissertačni práci Nominalsuffixe -jo- u. -jen- im Germ.t Paul a Braune >Beiträge«, XIV.; habilitační spis: Perjedive u. Imperfte tive Aktionsart im Germ., t. XV.; Die Entstehung der Dehnstufe, »Idg. Forsch.«, III.), mimo to Zur germ. Sprachgeschichte (Štras burk, 1892); Urgerm. Grammatik a Got.Elementarbuch (Heidelberk, 1896). Od r. 1892 vydává s K. Brugmannem časopis >Indogermanische Forschungen*, při něm >Anzeiger f. idg. Sprach- u. Alterthumskunde* s cen nou Bibliografií. Ztý. B tr e lte n h a u viz S tr e ito v á . S tr e lt o v á (Streitenhau), ves ve Slezsku, hejtm., okr., fara a pš. Frývaldov; 9 d., 60 obyv. n. (1900). B trftltse ife n , viska v Čechách, hejtm. Já chymov, okr. a fara Blatno, pš. Breitenbach; 4 d., 41 obyv. n. (1900). B t r e l tt F r a n c i s z e k , malíř pol. (* 1839 v B rodech — + 1890 v Mnichově). Studoval n a reálce ve L vově a na technice v K ra kově, kdež r. 1858 vstoupil do školy u m ě lecké, r. 1868 odebral se d o V ídně na ak a dem ii uměl., k d e u prof. E n g erth a učil se kom posici a vymaloval obrazy: Swite\ianka\ Czaty (oba pod le ballad Mickiewiczových);

Únos knéfny Halšky \ Ostrogu; Vive la République; Bakchantka; Návrat z procházky] Kateřina Jagelonka v Gripsholmé a poslední návštěva ve vězeni. O d r. 1871 S. společně s přítelem Kozakiewiczem odstěhovav se do Mnichova, pracoval ve vlastní dílně a d o končil ta m obrazy: Tys nezpůsobný; Listy* konkurrentův; Renác^-vous a Vesna jfrti. B tre jo : 1) S. ( V e t t e r ) či S t r e j č e k J iř í, sp is.č esk o b ratrsk ý (♦ 1536 v Zábřeze — f 1699 v Židlochovicích). Navštěvoval s p o čátku školu mladoboleslavskou, r. 1560 p o slán byl na universitu do Královce a r. 1561 d o T ubink. R. 1562 stal se iáhnem a r. 1567 knězem. Usídlil se pak ve Hranicích na Mo ravě. Zde způsobil pohoršení mezi Bratřími tím, že se oženil. R.1575 účastnil se v Praze p o ra d o >českou konfessi*. R. 1577 S. stal se členem úzké rady. R. 1590 byl viněn na sy nodě lipnické, že zavádí novoty v o b řa dech i učení, že n eposlouchá rozkazů star ších a pod. S . se podrobil, musil však přestěhovati se do Židlochovic. V literatuře p ro slul jako je d e n z překladatelů bible Kralické; přeložil zvláště žaltář, jejž vydal o so b ě:

Žalmové aneb {pivové sv. Daviáa v rytm y české nové vylomeni a k \piváni zJormovani (Králíky, 1587 a 1590). Dále vydal knižky dvě: Žrcaálo poctivé feny a Naučeni mande lům (Olom., 1613); Knihy čtyry sklaáu všeli kého zbofi mouárosti nebeské (překlad Calvinových »Institutiones theologiae, vyd. 1617 od J. O psim atesa bez udáni roku a m ísta) a Mravové aneb naučeni potřebná áitkám, rytm y českými sepsaná (Př., 1600). J.F. 2) S. lan , český Bratr (f 1617 v Tuchoměřicich). Byl správcem bratrského sboru v Ml. Boleslavi. Byl učený theolog a dobrý znatel klassických jazykův i hebrejštiny. Na psal: Flores theologici analytici áecerpti e viriáario concionum áominicalium a vydal vý klad nedělních kázáni Jana Kinigera. 3) S. D a n ie l, syn před „ vyučil se v Kra licích knihtiskařstvi. R. 1620 ustanoven byl učitelem českého jazyka synu >zimniho krále«, Bedřichu Jindřichovi, byl však po útěku z Čech propuštěn. Vykonal pak cestu na Is land a potom začal v Hollandsku vydávati české knihy. R. 1630 byl v Lešně vysvěcen na kněze a svěřena mu správa tamní bratr ské tiskárny. Tam se oženil se známou ► věšt kyní* Kristinou P o n ia to w s k o u (viz Ko m e n s k ý , str. 620 b). Po zkáze Lešna (1656) doprovázel Komenského do Amsterdamu, načež sám se usadil v Břehu, jenž stal se novým střediskem Bratří. Někdy v tu dobu byl ustanoven konseniorem. B trejôek: 1) S. Jan , český lékař vojen ský (♦ 1839 v Litomyšli) Gymnasijní studia absolvoval v Litomyšli, lékařská pak ve Vídni na akademii Josefínské, kdež r. 1866 promovoval; tu působil také až do zrušeni Josefína r. 1873 jako assistent Pithôv. V 1. 1873—79 byl řídicím lékařem chirurgického odděleni voj. nemocnice v Praze, v 1.1879—82 působil v téže hodnosti ve Vídni, načež k vlastní žá dosti vrátil se na staré působiště do Prahy, kdež pro vynikající svou Činnost postupoval mimo turnus, až r. 1894 stal se velitelem vojenské nemocnice pražské, r. 1895 vrch. štábním lék. I. tř., r. 1897 zdravotním chefem Vni. armádního sboru v Praze, účastně se r. 1899 cis. manévrů u Čes. Lípy, r. 1900 pak veliké generální cesty z Kaposváru do Záhřeba, načež jako gener. štábni lékař při dělen byl za zdrav, chefa XI. armádnímu sboru do Lvova. Tam pobyv rok, vrátil se na odpočinek do Prahy. V oboru vojenské chirurgie byl velmi činný a za tehdejších chudičkých poměrů ve voj. nemocnicích do dělával se výsledků pozoruhodných, jakž o tom svědčí nejenom jeho činnost literární, nýbrž i působeni jako klinického chefa a učitele. V té příčině jmenovitě sluší se zmí niti o pravidelných kursech z oboru prak tické chirurgie s operačními cvičeními, kteréž konal ve Vídni a v Praze k dokonalejšímu výcviku vojenských lékařů se zvláštním zře telem k potřebám válečným. Za svou úspěš nou činnost vyznamenán byl r. 1885 ryt. kří žem řádu Frant. Josefa, r. 1901 pak řádem železné kor. III. tř. Českým smyšlením se ni-

Strejčkov — Střela.

225

kdy netajil, což projevil také tim, že po (za války 30leté, byv od Švédů vytlučen, dlouhý čas byl místopředsedou spolku čes- R. 1757 osadili jej Prusové naposled, kých lékařů v Praze. Z jeho literární činnosti S tř e la (p ro je k til) jest p h výstřelu čisluši uvésti: Resekce kloubu loketního (>Čas. nitel nejdůležitější, poněvadž bezprostředně č. lék.«, XIII, 1874); Vstřikovánípodkofné ro{- j účinkující; na jejich vlastnostech závisí yytoku kyseliny karbolové při \dniXu ku{e etc. >užitkováni sily k jejímu vystřeleni použité, dle Huetera (t., XIII, 1874); Carcinoma cruris \ jakož i přesnost a vzdálenost jejího dopadu sin. Amputatio cruris sequente amputatione i účinek sám. Š íp y a š ip k y starých luků a osteoplastica femoris (Gritti). Sanatio (t., XIV, kuší vyhovovaly sice své době, ale s nyněj1875); Abscessus retrovisceralis colli (t., X IV ,; šimi 8 -mi nelze jich srovnávati. Šípy hoto1875); Koule po osmi letech { ramene vytasená j vily se buď z rákosu nebo lehkého dřeva a (t., XIV, 1875); Vulnus sclopetarium pectoris, opatřovaly na předním konci těžkou špičkou perforatio plcurae pulmonisque sin. Sanatio 1z kosti, kamene neb kovu. Šipky pro kuše, (t., XIV, 1875); Dva případy kloubních myšek kratší a těžké, aby vydržely i pohltily náraz v koleně. Vyříznutí. Zhojeni (t., XV, 1876, tětivy, byly z pevného, nepříliš těžkého dřeva také něm. ve »Wiener med. Wochenschrift«, a opatřeny zpředu těžkým hrotem železným. 1876); Ro\sdhlá sněť kosti čelni a temenné sy- Hrot nebo špička byla vlastni čásť účinkuňlitická (t., XXII, 1883, také něm. v >Allgem. i jící, která ve svém letu vlekla za sebou tyčku W iener Med. Zeitung, 1883); Dva případy lu- poměrně lehkou, tato pak podporovala praxace abdukčni čili rotační třetího obratle šijo- videlnost letu, čemuž napomáhaly také pravého (t., XXXLII, 1894), pak ještě Výroční | pory na zadním konci upevněné, péra nebo zprávu z chirurgického oddělení vojenské křídla upravená z tenkého dřeva, tuhých listů nemocnice v Praze za rok 1882 a německou nebo pergamenu. Z těžkých ballist střílelo se práci Ueber die Wundbehandlung (>Militär-1šípy v podobě klády, na předním konci žearzt«, 1880). lezem okované. 2) S. F e r d in a n d , spis. čes. (*1878 v Jindř.; U palných zbraní, jejichž první upotřebem Hradci). Po studiích filosofických v Praze: v Evropě spadá do XIII. stol., užíváno hned působil na reálce v Karlině a od r. 1901 j e ; s počátku střel kulatých. První děla byla veprofessorem při reálce v Ml. Boleslavi. Za- směs průměru velikého, a vhodné k nim bývá se studiem literatury čes. doby střední k o u le tesaly se z kamene. Z pozděišich a nové a vydal: Putováni Jana Hasišteinského, menších děl střílelo se kulemi železnými (li%Lobkovic k sv. hrobu (Praha, 1902); Prosto-\ tými); po dalším zmenšení vývrtu až k hápravdu od M. Dačického z Heslová (t., 1902,! kovnicim, mušketám, ručnicím a bambitkám nákl. J. Otty) a napsal literárně-historický j přišly na řadu kulky olověné. Již za doby úvod k jubilejnímu vydáni Dévina od Šeb. • Dředovek činěnv Dokusv s kulkami různých Hněvkovského (t., 1905, S vět knihovna). StrcJÓkOT viz S trý č k o v . S trcrínioe viz S t ř e n i c e . S t ř e k o v . pův. S k ře k o v (Schreckenstein) ,; smysle, ale ze zvyku se tak říkalo. Teprv za ves v Čechách na př. bř. Labe a při žel. dr. I vedením zadovek byla dána možnost zjistiti Lysá-Děčín a Ústí n. L.-S., hejtm., okr.,; nejvýhodnější tvary střel a celé jejich zřízeni, fara a pš. Ústi n. Lab.; 74 d., 16 obyv. č., Dospělo se ke zkušenosti, že: 1. s. musí 704 n. (1900), pila a zpracování dřeva. Svěř., svým tvarem i velikostí býti přiměřena výpanstvi (821*89 ha půdy) se dvorem drží F e r - ; vrtu hlavně; 2. musí býti zhotovena ze hmoty dinand Zdeněk z Lobkovic. U panského dvora takové, aby ve svém pohybu vývrtem hlavně posud zříceniny h r a d u t. j., za letní doby nalezla jistý odpor, musí však býti tak po četně turisty navštěvované. Hrad založil kol. dajná, aby se přizpůsobila vývrtu, nezastar. 1319 Pešik z Veitmile a vystavěli jej v le- vujíc se ve svém pohybu aniž poškozujíc hiá tech 1319—66 Jan a Beneš bratří z Vartem- • veň; 3. 8 . musi překážky, které ve svém letu berka. Jan z Vartemberka zastavil S. Ješkovi nalézá, snadno přemáhati, což závisí jednak ze Vchynic, o čež nastaly spory, v nichž na jejím tvaru, zvláště pak na její poměrné opanoval hrad Vilém markrabí míšeňský, ale váze. — Vyplňuje-li s. vývrt hlavně, bráni nucen jej vydati králi Václavovi, jenž jej za- tím unikám vyvinujících se plynů; odporem, stavil Vlaškovi z Kladna; po něm tu seděl který ve svém pohybu hlavni nalézá, zvyšuje bratr jeho Jetřich a jeho synové. R. 1479 se napětí a teplota uvnitř hlavně, a tim podkoupili S. Hanuš a Lorenc bratři Glacové póruje se hořeni prachu. Kulky požadavkům ze Starého dvoru, kol. r. 1506 připomíná se těmto nevyhovují ani v tom případě, když zde Opi z Fictum, r. 1508 Albrecht z Kolo- vyvrt hlavně vyplňují, a proto již za předovrat a po něm pánové z Valdšteina, kol. vek dávala se přednost nabíjení takovému, r. 1523 Jaroslav ze Selmberka, ok. r. 1536 na- kde pod kulkou se nalézala zátka vyplňující byl ho zápisně Kašpar Stroj etický ze Stroj etic, hlaveň, jednak aby zamezila unikáni plynů, jehož syn Václav prodal (r. 1563) zástavu jednak pro zvýšení odporu při pohybu výVáclavu z Lobkovic, jenž zpustlý hrad opravil vrtem. Kulka sama dotýká se stěn hlavně a přestavěl. Z nástupců jeho Václav Vilém jen malým pruhem svého obvodu, odpor jest koupiv jej od komory král. prodal jej Poly- tedy jen nepatrný. — Zmenšením ráže ručxeně Lobkovské z Pernšteina, načež zůstal ničních hlavni dosaženo výhody, že bylo lze až na naše časy při rodě tomto. Hrad zpustl; užiti stejně těžkých střel válcovitých, které Ottfiv Slovnik Naučný, *▼. XXIV. 8/7 1905. 15

226

Střela.

stýkaly se celou svou válcovitou plochou se I m ěru p o d le délkové m íry; v Anglii a v Amestěnami hlavně. Aby se zamezilo škodlivé j rice u větších ráží po d le anglického palce, poolovění hlavně, totiž usazováni se zbytků neb o jeh o desetin, u m enších a malých p o olova na jejich stěnách, užito papírového dle sto tin téhož, kdežto z F ra n cie se rozší obalu, aby se s. vůbec se železem nestýkala řilo m ěřeni p o d le centim en trů u ráží veli (německý vzor r. 1871). Zároveň ukázalo se kých, podle m illim etrů a desitin m illim etru nutným při zmenšené ráži na 11 mm nahra- u m enších a malých. díti měkké olovo kovem tvrdším, a osvěd P ro účel s-ly je s t rozhodující p o m ě r její čila se směs 11 dílů olova a 1 d. cínu, anebo váhy k velikosti plochy, k te ro u vc svém letu 96'5 d. olova a 3‘5 d. antimonu tou měrou, obrací p ro ti vzduchu, p ři nárazu pak proti že 8. ve vzdálenosti 100 kroků pronikla tě I o d p o ru zasaženého tělesa. P o m ěr váhy s-lv lem koně. — Při dalším zmenšování ráže na k té to ploše nazval jsem ve svých pracích 9 mm objevila se i směs nedostatečnou, a » z a t í ž e n í m č e l n é p lo c h y * , což lze vysloopatřeny s-ly měděným pláštěm místo obalu j viti ciferné, jaký díl p řip ad á z celé tíže* s-ly papírového, až konečně pro ráže 8 mm, na je d n o tk u plochy jejího příčn éh o řezu. 7*5 mm až 7 mm nahrazen také měděný po Jako příklad uvedu olověnou kuličku, p rů vlak zcela tenkým pláštíkem ocelovým a m ěru 11 mm, k te rá váží 10*9 g. Plocha p rů k jádru užito olova s přísadou 5°/0 anti X 3*14 = 94*985 mm2; p ři monu. — Kovový pláštík má před papíro řezu činí — X vým obalem tu přednost, že při výstřelu ne- p ad á te d y n a 1 mm* čelné plochy o málo odděluje se od vlastní s-ly, tvoře s ni pevný (průcelek; spojuje takto váhu olověného jádra vice než Vi# g. — U kulky vážící 50 g19*4 s pevností a tvrdostí kovu jiného, což zvláště měr 19*4 mm) průřezná plocha měří —z ~ X při úderu s-ly na zasažený předmět jest 19*4 okolnost důležitá. S. s ocelovým pláštíkem —— X 3*14 = 295*4426 mm*, tudíž na každý proniká Živočišné látky, dřevo, drtí kosti, neměníc patrně svého tvaru, kdežto nahá j čtverečný millimetr vypadá váhy 50^:295 = olověná s. při úderu by se zploštila tak. že 0*17 g, Z toho následuje, že kulka 50gramby do hmoty ani vniknouti nemohla. — Čím mová přemůže při stejné rychlosti letu od těžší jest s. v poměru k svému příčnému por vzduchu snáze než llmillimetrová, vážící průměru, tim dále za okolnosti jinak stejných pouze 10*9 g. Schopnost obou v přemáháni doletuje a jest také její působeni vydatnější. odporu jest vyjádřena poměrem zatíženi je Zlato, iridium, platina jsou mnohem těžší jich čelných ploch, totiž Vio proti n/i©o* — než olovo, avšak nezpracovatelnost iridia a Kdyby kulička llmmová byla zhotovena z kovu jeho i ostatních dvou kovů vysoká cena ne i těžšího, než jest olovo, stala by se ovšem připouští myšlenky, aby se jimi olovo na schopnější k přemoženi odporu. — S-ly válhradilo. — Velikost s-ly označovala se dříve, I covité poskytují v té příčině vydatnou nápokud běželo o koule a kulky, její váhou I hradu velmi výhodným zatížením celné plochy, v librách. Tak byly kamenné koule 6-, 12-, předpokládaje ovšem, že válcová s. jest vy24-, 481iberní a označovala se podle toho ' střelena z hlavně vhodně zpracované, tak že také příslušná děla jako šesti-, dvanáctiliberní l v letu skutečně proti odporu obrací jen svou atd. Taktéž bylo u pozdějších železných : plochu čelnou. Příkladem budiž válcovitá s. kuli, rozdíl byl v tom, že železná litina jest 1prů m ěru 11 mm a v délce rovnající se 2l/tskoro 4krát tak těžká jako stejný kus pís i k rátě p rům ěru. T ak ov á s. váží právě 25 g. kovce a vždy těžší než zpracovatelný kámen, | Poněvadž její čelná plocha měří okrouhle a proto při stejné váze byly železné kule 94*9 mm*, vypadá na každý čtver. millimetr mnohem menši kamenných. Olověné kule váha 0*26316 g, kdežto u kulky stejně těžké pro lehčí zbraně byly vždy lehčí než do libry, I s průměrem 16*6 mm plocha průřezu činí proto odhadovala se jejich velikost podle 216 mm, a tedy na každý čtverečný millimetr toho, kolik kulek jde na libru. Tak byly I vypadá zatížení jen 0*11574 g. Při stejné rychčtyřky, os merky, desítky, dvanáctky, čtrnáctky, Í losti letu přemáhá tedy válcovitá s. 25 g šestnáctky atd., vždy v sudém čísle, až do těžká 2*28krát snadněji odpor, který staví se 64 pro malé (pouze výjimkou se vyskytnuvší) Ijejímu letu v cestu, a spolu ztrácí 2*28krát ručničky nebo bambitky. — Různost odhadu i méně své rychlosti nežli stejně těžká a stej velikosti kulky a vývrtův udržela se až do nou začáteční rychlostí vystřelená kulka, po2. pol. XIX. stol. V samém Rakousku prů | něvadž odpor, který ve vzduchu nalézá, není měr vývrtu velikých děl a moždířů vyjadřo j větší, než u kuličky llmillimctrové, pouze val se podle váhy kamenných kuli (škala no 10*9 g těžké. — Z a tíž e n í č e ln é p lo chy rimberská), prostředních a malých děl podle 1rozhoduje také při nárazu s-ly na zasažené váhy železných kulí a u menších zbraní po i těleso. S. většího zatížení poměrného pře dle počtu olověných kulek doplňujících se máhá stejně jako odpor vzduchu také odpor na libru. Po zavedení zadovek přestaly kule | pevných těles nepoměrně snadněji než s. a kulky býti s-mi pravidelnými'a jejich mí , nebo kulka zatíženi menšího. Nehledě k to m u , sta zaujaly s-ly jiných tvarů, zejména s-ly ! že tyto doletují k cíli rychlostí značně sev á lc o v ité , zpředu zakulacené nebo přišpi- | slabenou, a tedy již' tim pozbývají schopčatělé, vzadu ploché nebo vyhloublé. Odha I nosti vnikati snadno do záměrného předmětu, dováni podle váhy ustoupilo zjištěni prů- I i kdyby rychlost obou při dosaženi cíle byla

Střela.

227

úplně stejná, 8. malého průměru vnikne do , pitán M inié zjednodušil rozsaživé s-ly tím, těla mnohem snadněji než stejně těžká kulka, že jejich stěny seslabil tou měrou, že pousetkávající se s odporem 2*28krát větším, ' hým tlakem prachových plynů se rozšířily který mimo to ještě válcovitá s. přemáhá tak,, že s. vyplnila vývrt. Aby pak* nahradil vadu tíže předního konce s-ly oproti dutému 2*28krát snadněji. Uvedený přiklad o válcovité s-le 2‘/j prů : zadku, opatřil ji uvnitř dutiny hom*olovitým měru dlouhé není však pravidlem. Dobrý prodloužením, čímž dosáhl pravidelného letu, výsledek lákal k dalším pokusům, jednak ; kdežto s-ly vzadu lehké v letu se přemetaly. U zadovek staly se podobné malichernosti k dalšímu zmenšování ráže na 10, 9f/*» 9 až 8 mm a zároveň k dalšímu prodlužování s-ly, 1zbytečnými, nicméně trvalo nějakou dobu, aby se dosáhlo zatíženi čelné plochy ještě | než se upustilo od zděděných vzorů předovvětšího; ale jako ve všem, dospělo se také kových. Tu vyskytovaly se různé s-fy žaluzde k jistým mezím. Ráže menši než 7 mm dovité, s podkladem i bez podkladu, pak se neosvědčily proto, že při doletu s-ly na válcovité, opatřené několika obvodními zá 3 až 4 km dálky, tedy do vzdálenosti, kde řezy nebo žlábky k přijeti tuku, aby s. na zasaženi cíle střelci neviditelného by mohlo stěnách hlavně netřela suše, i, jak se do býti jen výsledkem pouhé náhody, ale spíše mníváno, k zamezeni poolověni stěn hlavně. mohly by se způsobiti, bez viny střelcovy, R. 1871 dospělo se u vojenských zbrani vážné nehody, bylo by plýtváním střeliva. k přesvědčeni, že válcovitá, zpředu zakula Přílišné prodlužováni střel mělo naproti tomu cená nebo vejčité se končící s. jest pro přes tu vadu, Že s-ly v letu se přemetaly a tim nost výsledku i daleký dolet jediné vhodnou, nejen přesnost dráhy, ale i schopnost od je-li její těžiště umístěno správně. U válce poru a účinku u cíle byla porušena. na obou koncích plochého musilo by dél T var s-ly jest v souvislosti se zatížením kové těžiště ležeti právě uprostřed. Zakula čelné*plochy. Pokud význam tohoto nedošel cením předku ruší se však rovnováha a tě uznáni, vymýšleny různé pomůcky o zlepšení žiště posunuje se značně k zadu. Aby se výstřelu, které by dnešniho znalce mohly po- {tomu odpomohlo, opatřuje se zadní konec hnouti k smíchu. Za předovek užívalo se | válcovité s-ly vyhloubením, tak že i na zad kulek takových, aby šly lehce do hlavně a i ním konci kovu ubude a těžiště tak opětně nestěžovaly nabíjeni; aby se v hlavni nepo- | posune se o něco ku předu. Podle zkuše šinuly nebo dokonce z ni nevypadly, dávala nosti osvědčuji se nejlépe s-ly, jejichž tě se pod ně i na ně zátka. Později, zvláště! žiště jest asi o Vio jejich délky za prostřed když běželo o přesný výstřel, kulka obalo- j kem. Vydutina zadního konce nemá zde za vána bavlněnou náplasti lojem namaštěnou., účel, aby olovo tlakem plynu jaksi se rozPozdější t. zv. š p ič a té k u lk y ovinovaly se ■ šířilo, ale vedle toho, že ubírá tíže na zadna zadním kroužkovitém konci bavlnou, aby í nim konci, úkol ještě důležitější ten, že řídi hlaveň lépe vyplňovaly. Ale vzduch ve hlavni ; pravidelnost letu vystřelené s-ly. Běží totiž se nalézající stěžoval značně nabíjení, když i o vliv vzduchu na s-lu. Zkouškami bylo ponemohl při tlačení s-ly ke komoře m- i tvrzeno, že před s-lou zpředu plochou vzduch kudy unikati. — Prvním vážnějším zdokona ! se zhušťuje, a to při velikých rychlostech lením střel byly s-ly s tla č né, upravené tak, ; letu nynějších střel tou měrou, že zhuštěný jakoby byly složeny ze tří kuželů na sebe vzduch tvoři jaksi špičku s-ly, která vzduch složených. Vpravily se snadně do hlavně, ' nezhuštěný rozráží. Zhušťuje-li se vzduch kde buď nárazem nabijáku nebo i při vý 1před s-lou, jest patrno, že vzduch za s-lou střelu samém tlakem prachových plynů kužele, naopak stává se řidším, při velikých rych jeden do druhého vnikaje, se stlačily a roz lostech pak tvoři se za s-lou prostora vzduchošířily tak, že vývrt hlavně vyplnily a unikání prázdná. Prázdnotě dutiny na zadním konci prachových plynů bránily. Nebo byl v ko s-ly připadá tim důležitá úloha, že bráni, moře hlavně upevněn kuželovitý sloupek tak, abv s. v letu se nepřemetala, ale beze změny aby svým koncem vyčníval nad náboj prachu; polohy a směru směřovala svým před s. přiražená nabijákem na konec sloupku se ním koncem k záměrnému předmětu a také rozšířila tak, že vyvrt vyplňovala. — Po na něj svým čelem narazila. Jako zhuštěný nich následovaly s-ly ro z sa ž iv é , totiž po vzduch před s-lou nepůsobí s-le v letu ni dlouhlé, zpředu kulaté nebo přišpičatělé, na jakého odporu, tak neškodí ani vzducho opačném (zadním) konci opatřené kuželovi prázdnota za s-lou povstalá, poněvadž jako tou vy dutinou, ve které byla zasazena mi vzduch před s-lou, také ona se s-lou tvoři stička ze Železného plechu ražená nebo klí takřka jediný celek, tak že atmosférický nek ze dřeva zimostrázového. Tyto s-ly bylo vzduch po nich splývá, jakoby s. ku předu možno do hlavně vpravovati bez nábi- i k zadu byla přišpičatělá. Dutina na zadním jáku, poněvadž byly dosti volné, tak že samý konci doplňuje tim působnost rychlého otá dopadly až ke komoře, na náboj prachu. Při čení s-ly kolem podélné osy, do něhož byla výstřelu působil první náraz prachových plynů při výstřelu uvedena rýhami hlavně a které na mističku nebo klínek, tak že kloub do ji jen částečně zabezpečuje podržení stejné dutiny s-ly vnikl a olověné stěny roztáhl, že polohy v letu. Co se týče p ů s o b n o s ti při úderu na za dolehly až na stěny hlavně. Tím nastal v po hybu s-ly odpor, načež klínek vnikl ještě sažený předmět, platí jen částečně pravidlo, hloub do olova a rozšířil s-lu ještě vice. Ka- i že s., která odpor vzduchu snadně přemáhá, *

228

Střela.

také snadně vniká do zasaženého tělesa nebo buch má nastati; podle nařízeni roztrhne se jím i pronikne. Tak dolet 8millimetrové s-ly pak s. buď ještě v letu nebo po dopadnuti, rakouské Mannlicherovkv činí 1*5 km, nej načež každý jednotlivý její střep působí jako větší to dosažený dostřel z ručnice; ve vzdá 8. samostatná. — Take jsou duté s-ly, v nichž lenosti 100 kroků vniká pak do silných kmenů třaskavina teprve v letu nebo při dopadnutí až 95 em hluboko nebo proniká těly třeba tvoři se tím, že tekutiny od sebe oddělené, tři koni za sebou stojících. V té příčině jest na př. kyselina dusičná a glycerin, rozbitím důležitým činitelem také pevnost s-ly; 8. nádobek se smísí, čímž povstává nitroglyce z obyčejného olova zploštila by se při ná rin, který ihned působí. Aby nádobky ne raze, a mohla by i do měkkých části vnik- rozbily se předčasně, jest s. uvnitř vyložena nouti jen nepatrně. O málo lépe osvědčilo mědi, olovem neb asbestem; přes tato opa by se za okolnosti jinak stejných olovo s pří třeni třeba však s těmito s-lami zacházeti sadou antimonu nebo cínu. U 8-ly opatřené velmi opatrně. — Užíváni výbušných střel ocelovým povlakem, který ve stěnách jest pro vojenské ručnice bylo zakázáno mezi sice velmi tenký, ale na předním uzavřeném národni smlouvou; naproti tomu užívá se konci velmi pevný, nenastává tak snadně jich výhodně k účelům loveckým, zejména zploštěni ani při náraze na kost, která úde i při honbách na lvy, tigry, na slony, hrochy rem se drtí, nebo ji s. bez závady pronikne a — l a j . , kde obyčejná s. nezdá se býti dostabyt i rychlostí poněkud seslabenou — vniká ! tečnou k usmrcení jistému a rychlému. — do těla hloub. — O p ů s o b n o s t i 8-ly na I Lovecké výbušné s-ly bývají plněny obyčejž iv o č ic h y jest známo, že s. zpředu zaku I ným prachem a opatřeny hřebem, jehož hlava lacená nebo plochá působí zhoubněji než s. tvoří Špičku s-ly, kdežto hrot směřuje k zá špičatá, za kterou rána zase se zavře, tak že palce na zadním konci s-ly umístěné. Při zvěř nemůže vybarviti a často bez pomoci náraze na cil působí nejprve špičatá hlava hyne. Stejně nepokládají se 8-ly špičaté za hřebu, současně narazí jeho hrot na zápalku a způsobí zapáleni uzavřeného prachu. Po vhodné ani u zbraní vojenských. Dosud přihlíženo výhradně ke 8-lám pro něvadž zničení prachu a působení jeho plynů ručnice »pušky« (o 8-lách brokovnic viz na stěny s-ly vyžaduje něco času, tolik asi, B roky); u d ě l platí ve větších rozměrech co potřebuje s., aby vnikla do zasaženého tatáž pravidla, pokud se týče tvaru střel a těla, následuje výbuch obyčejně teprv uvnitř jejich působnosti; ač nelze popřiti, žc v ji těla. — Jsou ještě jiné druhy výbušných stých příčinách bylo nabyto zkušenosti lí střel, ale celkem působnosti stejné, byt i misto ných. Tak očekávalo se, že s-ly těžkých děl prachu se užilo jiné hmoty výbušné. — na předním konci ploché osvědčí se při ná R o u r k o v ité s-ly pro lovce, sestrojené b a r. raze na lodní pancíře jako průboj a způsobí W a lte rs k irc h e n e m , skládají se z ocelové průlom vyhovující jejich průměru. Nezdařilo rourky, tvrdě kalené a z předu ostré s olo se však, poněvadž náraz dělil se na velikou věným obalem, který opatřuje vedeni ve plochu a tím velmi byl seslaben. Naproti hlavni a v letu dodává potřebné váhy. Do tomu výborně se osvědčily 8-ly se špičkou zvířecího těla i jiných těles vnikají tyto s-ly zkomolenou, jejíž plocha rovná se asi Ví prů snadně a prořezávají i kosti; část s-lou vy měru ráže, zejména při náraze poněkud šik říznutá zůstává však v ráně. Prof. H e b le r mém, tak že veškerá sila se soustředí na sestrojil rourkoví tou s-lu pro malé ráže, jemisto hranou s-ly dotknuté. Prudkost ná | jíž dutina jest k zadu zúžená, a dosáhl ji výrazu způsobí v zasaženém místě trhlinu, načež ' sledků pěkných. — Uvedené rourkovité 8-ly 8. svou setrvačnosti obstará úplné prolomení j střílejí se pouze z pušek (z hlavní ryhova nebo rozšíření trhliny i za okolností tako ných) ; k brokovnicím, když mimořádně místo vých, kde 8. jiného tvaru mohla způsobiti | broků má býti stříleno jednotnou s lou, užívá jen bouli. Na pancéřové lodi útočí se oby .se obyčejně kulek o málo menších, než jest čejně s-rai dutými, trhacím prachem plně | vývrt hlavně, které stejně jako broky podnými. Nárazem s-ly zvýší se její teplota tak, ■ kládají i kryjí se vhodnými zátkami. Aneb že prach v ni uzavřený se vznítí a výbuchem I užívá se k nahodilému výstřelu na vysokou ničí veškerá ochranná opatřeni, směřující j nebo černou zvěř střel rourkovitých, uvnitř k uzavřeni průstřelu. — U jiných těžkých I dutiny šikmými vyvýšeninami opatřených. střel, jako pro děla polní a horská, nelze | Tyto s-ly vyletují z hlavně bez závady; v letu spoléhati na podobné samočinné vzníceni , zmíněné šikmé vyvýšeniny působí, že odpoprachu ve s-le uzavřeného, poněvadž při ná j rem vzduchu s. jest uvedena v otáčení, stejně raze teplota s-ly tak značně se nezvyšuje, a jakoby byla vystřelena z hlavně ryhované. — také explose s-ly nevyhovuje vždy praktické L i t e r a tu r a : Brandejs, Zbraně střelné, lopotřebě. Proto užívá se u v ý b u šn ý c h stře l j vecké, terčovni i obranné; t., Zacházení střelpro menší děla různých * v ýp aln ic«, ze j nou zbrani; t. Der Schuss; t., Die m odem e jména náražních, kde výbuch nastává při ná Gewehrfabrikation (2. vyd. 1886); t., Das Handraze s-ly tím, že hrot uvnitř s-ly se naléza ■ buch des Schiess-Sports (Vid., 1881); t., Die jící následkem setrvačnosti narazí na zápalku ! Probe der Handfeuerwaflfen. Bs. a tím přivodí vznícení prachu. — Jiné jsou S t ř e l a : 1) S., přítok Berounky, viz Če chy, výpalnice >časové«, kde na s le samé, než | vodopis, str. 85 b. se vloží do děla, může se přesně naříditi 2) S., ves v Čechách, hejtm. a okr. Stra»kdy« — nebo podle vzdálenosti »kde« vý ; konice, fara a pš. Katovice; 25 d., 108 obyv. č.

Střela.

229

(1900), zámek s kapli sv. Jana Křt. a dvôr F e- Zruč, již zase 1548 prodal a 1550 koupil Křivl i x a H e in ts c h e la šl. z H e in e g g ů . Blíže soudov. Žil ještě r. 1559 ( f j. 1564). Š t ě p á n , sámku zříceniny bývalého h ra d u t. jm., vy syn jeho, koupil r. 1569 vesnice u Křivsoustavěného bezpochyby od Bavorů ze Strako dova a v 1. 1578—81 městečko Čechtice. nic. Ve XIV. stol. a na počátku stol. XV. Křivsoudov posud zápisný získal r. 1577 dě seděli na S-le pánové z Landáteina, po nichž dičně a vystavěl tu r. 1558 zámek nový před r. 1448 držel jej Jan Předbor z Rade- s manž. Saloménou Vančurkou z Řehníce sína.od r. 1460 Jindřich z Kolovrat/od r. 1464 (f 1595). Odkázav statek Studenec manželce, Lev z Rožmitála a jeho syn Zdeněk, pak Pů- zemřel 9. pros. 1593. Kromě dcer Johanky tové z Riesenberka, kol. r. 1614 Václav Kra- (manž. Jiřík ml. z Gerstorfu na Cholticích) a selovský z Kraselova, od jehož potomků pře Anny Marie (manž. Bernart z Hochauzu na vzali S-lu Boubínští z Újezda, jimž po Bělo Bašti) zůstavil syna J in d ř i c h a . Tento zdědil horské bitvě konfiskována a prodána (r. 1623) po otci Křivsoudov a po mateři Studenec, Jindř. Libšteinskému z Kolovrat, nejvýš, su ale prodal jej r. 1596 i s Ortovou a Chlu dímu dvoř. království Českého. Z nástupců mem. Za to koupil mnohé vesnice v okolí jeho Václav odkázal S-lu a Hoštice jesuitům, od Jana Rudolfa Trčky a Albrechta Vraždy kteří zde seděli až do zrušení svého řádu (1596), r. 1598 statek lhotický r. 1601 nabyl (r. 1773). Potom do r. 1812 S. náležela stud. Nových Martinic, jež hned prodal. Od fondu, načež dostala se do rukou světských. r. 1611 zase části statku svého prodával a 3) S. (Střehla), m. v okres, hejtmanstvíkonečně prodal r. 1617 Lhotici. R. 1622 ožickém (Osekat^) sas. krajského hejtmanství propadl z pokuty své jmění. Zemřel ok. lipského, na 1. břehu labském, na vedl. trati r. 1623 (manž. Dorota z Královic). Syn jeho Ožice-S. sas. stát. drah, stanice parníků, má Š t ě p á n bojoval r. 1620 životně, vystěhoval 2943 obyv. (1900) větš. evang., starý kostel se pak a přidržev se nepřítele propadl pe s hliněnou kazatelnou, zámek, v 1. 1370 až níze, ktere měl dostati po otci. Sloužil pak 1459 léno koruny České, majetek svob. pánů Švédům a padl r. 1632 u Ltltzenu. Syn jeho Pluhů. Mimo to je tu výroba plstěné obuvi, V ilém V o jtě c h žil v Čechách a zemřel tov. na kamna a hlin. zboží, na doutníky, r. 1677 svoboden. Sestra tohoto Dorota Euumělá hnojiva, obchod s českým hnědým sebie zůatala v Drážďanech, kdež r. 1689 zemřela svobodna. — B. Čeněk oddělil se uhlím a dřívím. S tř e la z R o k y c , příjmení staročeské ro od Mikuláše, po němž r. 1543 zdědil Kru diny vladycké, která pocházela z Pruského cemburk a koupil statek Štěpánov. Manž. Slezska. Prvotně se psali z Ch e ch 1a (u Újezda jeho Anna ze Sloupna měla statek Ovčáry v kraji tošeckém) jako r. 1393 Š tě p á n a s Bylany a od r. 1551 ves Stuparovice r. 1451 Š t ě p á n mladší, jenž držel Třcbovici (f j. 1562). D av id , syn jejich, zdědil všechny (v Opavsku), a syn jeho J i ř í k (f ca. 1513), ty statky, z nichž prodal r. 1562 Ovčáry a jímž pošlost ta po meči vyhasla. Jiná pošlost r. 1564 Štuparovice tetě Anežce Valdšteinské nazývala se po Rokycich (v Kozelsku). Z té z R. S manž. Alénou Cerhenskou z Dražovic pocházel M ik u lá š 5. z R. r. 1462 na Mo (f 1567) vyženil Cerhenice a Radovesice (tyto ravě usedlý, jenž r. 1464 přestěhoval se do r. 1576 prodal). Sestra jeho byla Leonora Prahy. Král Jiří najal jej do vojenské služby ( t 1562, manž. Václav Hrabáně z Přerubenic). a učinil jej hejtmanem. R. 1466 vypraven David měl dcery Elišku (f ok. 1615, vd. >roti Plzeňským. R. 1469 vyslán s knížetem 1. Nykláskovou, 2. Kalenicovou , Mandalénu indřichem k Budyni, odkudž táhli k Žitavě, (f ca. 1601, vd. 1. Beřkovskou, 2. Lukavskou) odtud vpadli do Šlezska a daleko holdovali. a Kateřinu (manž. Jiří s t z Gerstorfu). Mi Od Frankšteina vrátili se přes Kladsko do k u lá š , syn Davidův, držel po otci (f ca. Čech s hojnou kořistí. Potom táhli na po 1584) Krucemburk, Štěpánov a po mateři moc Uh.-Hradišti a Uhry odtud zapudili. Cerhenice. Oželiv první manž. Mandalénu Potom byl na Konopišti a r. 1470 zase z Gerstorfu (f ca. 1582) oženil se pak s Jo u Hradiště, ale tu zajat od Uhrův a držen hankou Kordulkou ze Sloupna, která pro několik let u vězení (Památky archaeol. V, dala r. 1588 statek otcovský Žíželeves, a ze 277). Vrátiv se po r. 1474 do Čech nabyl mřel r. 1592. Vdova vdala se po druhé (před Krucemburka. Synové jeho snad byli r. 1598) za Theodora Švihovského z Riesen bratři Š t ě p á n (1510, f j. 1543), M ik u láš berka a kupovala několik statkův. Pro syna (1510, f 1543) a Č e n ě k (1524—43), kteří koupila r. 1602 Ratěnice.Kovanice dala r. 1611 drželi Krucemburk. Mikuláš, jenž zdědil Aléně, dceři své (potom manž. Karla Kra r. 1538 statek Tvořešovice a jej r. 1543 pro kovského z Kolovrat, f ca. 1629). Mikulášovi dal, zemřel bezdětek odkázav statek Čeňkovi synové byli D av id a P u r k a r t . Onen ze a jeho synu. Z ostatních bratři byly dvé po- mřel záhy, tento ujal všechny statky otcovské, šlosti. A. P o š l o s t K ř iv s o u d o v s k á . Ště dokoupil (1615) Libodržice, jichž čásť otec pánovi synové (dcera Anežka byla vdána koupil r. 1591, zdědil Krasoňovice po tetě za Burjana z Valdšteina) J i n d ř i c h a J i ř í Elišce Kalenicové a byl kr. radou a radou (f j. 1543 bezdětek) oddělili se od Mikuláše, dv. a kom. soudu. Byv obviněn ze vzpoury jenž ujal Krucemburk, vzavše od něho Or- dovedl tak tak se vymluviti a odsouzen jen tovu, Chlum a Studenec, Jindřich koupil k manství (1622), avšak r. 1629 zase všechny r. 1534 Vyšehněvice, jež zase r. 1538 prodal statky z manství propuštěny k žádosti vdovy k panství pardubskému. Před r. 1547 koupil Sabiny ze Vchynic (f ca. 1630). Purkartovi

230

Střelba — Střelecké spolky.

synové D ě p o lt R a d s l a v (f j* 1627), P ud o l f V á c l a v a V ilé m O ld řic h zdědili po bábě Johance (f ca. 1622) statek Statenice. Pozůstali z nich rozdělili se r. 1638 tak, že Rudolf dostal Libodržice, Krucemburk a Krasoňovice a Vilém Cerhenice a Štěpánov. Rudolf zemřel neženat ok. r. 1661 odkázav jmění M. Elišce ze Vchynic (neteři své matky) kromě Krasoňovic, odkázaných jesuitům kutnohorským. S dědici soudil se Vilém až do r. 1669, ale nic nedovedl. Vilém zdědil r. 1667 po Vchynských Liboc a Pochlovice a prodal r. 1667 Štěpánov. Býval hejtmanem kraje kouřimského a zemřel ok. r. 1689 S manž. Johankou Lidmilou Šleglovskou ze Šicendorfu (J* j. 1686) dětí neměl. Se slečnou Annou Marii Stočkovnou z Freudenberka zplodil před r. 1648 syna F r a n t. J i n d ř i ch a, jehož císař Leopo!d (5. září 1670) legitimoval a (10. září) nadal erbem a heslem S t ř e l o v e c ze S tř e ly . Statek ^Cerhenice dědil Adolf Vratislav hrabě ze Šternberka. — Ve Slez sku žilv ještě dvě rodiny, které měly pří jmení Š. Jedna psala se z D íla v (v Kozelsku), druhá z O b r o v c e (ve Střelicku). Oni měli také statky v Opavsku. Sčk. S třelb a : i. t. co s tř í le n i , 2. z b ra ň , ze které se s tř í lí , na př. h r u b á s. (v. t.). S. m n o h o h l a v ň o v á (něm. Orgelgeschútf)bylo ve stol. XVI. a XVII. něco podobného ny nějšímu k u lo m e tu (v. t.). S. p o l n í viz P o l n í střelba. FM. • S třelb a k u p ták u viz S t ř í l e n i ku p tá k u . S trělb lo k lj viz S t r ě l j b i e k i j . S tř e lo i viz S t ř e l e c k é s p o lk y . S tř e lo i (rus. stréler) byli stálé pěší vojsko ruské, vzniklé asi v pol. století XVI. z dru žiny >píšťalníků«, t. j. vojínů, ozbrojených tuškou. Vlastním organisátorem s-ců jest van Hrozný. Část jich žila v Moskvě jako stráž carova (asi 6000; původně snad nebyli 8. vůbec nic jiného, než osobní stráž ca rova). V Moskvě obývali t. zv. S t ř e l e c k o u s l o b o d u (předměstí) v dnešní čtvrti Zemljanoj gorod. Většina (asi 7000) však byla tehdy posádkou v hraničných městech. V řady je jich dosazováni jen lidé svobodní. Služba byla doživotní a dědičná. Měli mnohé svo body a privilegia a to jak obchodní tak i před soudem. Dělili se na >príkazy< (po zději >pluky« zvané), v jejichž čele stáli ná čelníci, kterým podřízeni byli setníci. Při klonivše se většinou k rozkolu, s. nejednou dostali 6e v rozpor s moci vládni. Carevna Žofie využitkoval jich proti vládě Nataliině, aby pomoci jejich strhla na sebe vládu na místě bratři Ivana a Petra (1682). Za služby vykonané později ovšem špatně se odslou žila. Pojavši k nim nedůvěru, dala popraviti náčelníka jejich Chovanského, syna jeho i jiné. Po pěti letech však zno”u hledala přízně 8 ců. Ale s ci neměli již dřívější od hodlanosti a konec konců Žofii zradili. R. 1698, když Petr byl mimo hranice řiše, vzbouřili se s. nejsouce spokojeni, že uloženo jim ležeti posádkou v nedávno dobytém Azovu.

Ale vzbouřenci poraženi, v ohromném počtu na hrdle potrestáni, zbytkové vypověděni do Astrachani a r. 1706 vojsko střelecké vůbec zrušeno. Srv. N. Špakovskij, S-cy, v »Ž. M. N. P.« (1898). Pp. Btřeleo (Sagittarius) ve hvězd.: 1. Deváté z n a m e n í z v í ř e t n í k o v é / , od 240—270® délky. — 2 . S o u h v ě z d í j i ž n í mezi Kozo rožcem na východě a Štírem na západě. Starší mapy hvězdní zobrazují Kentaura vy střelujícího šíp s luku; hlava a vrchní tělo jakož i luk s šípem nalézají se ve východní části Mléčné dráhy zde rozvětvené. Nejjižnější část souhvězdí toho nevystupuje u nás (50° sev. šířky) již nad obzor. S. obsahuje hvězdy jen 3. vel. a menší; Heis rozeznal jich prostým okem 90. Mezi nimi je 11 hvězd měnlivých, dále několik podvojných a ně kolik pomnožných. V souhvězdí S-lcc je též větší počet hvězdokup a mlhovin. Z hvězdo kup je jedna veliká blízko hvězdy 6. velikosti 9 Sagittarii za příznivých okolnosti viditelná pouhým okem. Památná je mlhovina po množná, objevená Mcssierem 5. čna 1764, poněvadž na ní pozorovány byly změny. W. Herschel viděl r. 1784 tři mlhoviny, jež tvořily trojúhelník, uprostřed byla krásná hvězda podvojná. J. Herschel podal r. 1833 výkres, na němž podvojná hvězda s třetím slabším průvodcem byla ve středu temného prostoru mezi třemi mlhovinami. Podobně zobrazili mlhovinu Mason a Smith r. 1839 a John Herschel, jen že potrojnou hvězdu vi děli na kraji mlhoviny východní; Lasselův výkres z r. 1862 jeví polohu mlhovin docela změněnou, tak že lze mluviti jen o mlhovině podvojné, což potvrdil professor E. Holden 26palcovým refraktorem ve Washingtoně. Keeler shledal vidmo mlhoviny nepřetržitým, ale krátkým; končí se zdánlivě v zelené a modré časti. Nejjasnější jádro mlhoviny má vidmo spojité bez čar, ačkoli by bylo možno viděti temné čáry, jako u videm 1. třídy, jsou-li vůbec ve vidmu tom. Planetární mlhovina, objevená W. Herschclem 8. srp. 1787 (6818, o průměru 15") jeví podle Hugginse vidmo plynů. VRý. S třeleok ó sp o lk y neboli b r a t r s t v a s tř e le c k á vznikly z bianné povinnosti mě šťanské, aby ostřihaly a hájily města. Měly cechovní zřízení, svoji střelnici, kde se čle nové cvičili ve střelbě z lukův a kuši, spo lečnou kassu atd. Rada městská mívala nad nimi vrchní dozor i ochranu, jmenovala jim správce i starší. Jejich patronem bylsv. Šebe stián. Pražským městským s tř e lc ů m dal cí sař Karel IV. r. 1360 majestát, v němž usta novuje, že >maji na věžech v Novém městě nebo na nových věžech Menšího města své bydlé míti a tu své řemeslo dělati a s tím se obcházeti; mohu meče, nože i odění nositi; oni a čeleď jejich ode všech berní, slu žeb, daní věčně svobodni býti majíBeitr. z. S třid & v k a (Jebris intermittens), ještě před Kenntnis d. altdeutsch. Sprache« 1810 —32, 2 dt cenniemi častý typus bahenních nemoci, 2 sv., srv. A mis). Srv. Jensen, Uber den S . tou dobou v severní a střední Evropě (vyjma Uhry) téměř ani se nevyskytuje. Jako veškeré ais Bispeldichter (1886). 2) S . S a lo m o n , lékař něm. (* 1834 v Pobahenní nemoci, také s. přivoděna jest vnik vážském Novém Městě [Vágujhely] — f 1898 nutím cizopasníka do krve; byl objeven ve Vidni). Vystudovav lékařství ve Vídni, ' francouzským lékařem Lavcranem a přísluší

Střídka — Střídmosti spolky.

247

třídě protozoi a zván jest plasmodium mala- a pozbývá i na chvíli vědomí. Potom po Vniknuv do krve vyhledává Červené cit zimy se uskrovňuje, tělo se zahřívá a ne huňky krevní, ve kterých setrvá potud, pokud mocný vycituje rozpalováni pokožky velmi plasma jejich nebyl úplně ztrávil. K svému prudké; obličej se zardívá, pokožka jest dokonalému vývoji plasmodium potřebuje suchá, palčivého pohmatu, tep tvrdý, jazyk dvojích hostitelů — jedním jest Člověk a osýchá a nemocný jest trápen neobvyklou druhým raoskyto přináležející k čeledi Ano- žizní. Po 3—4 hodinách dostavuje se silný pheles. Cizopasnik po svém vniknuti do krve >ot, kterým záchvat s-ky se ukončuje; tepmnoží se aělenim a dělením tím povstávají ota rychle klesá, většinou až pod normálni, k vývoji, ale nikoli k oplozování způsobilé nemocný okřívá a upadá ve spánek. Záchvat útvary (merozoity), jež opět krvinky vyhle trvá 6—12 hodin a po něm následuje ob dávají a v nich se usidlují. Týž pochod se dobí prosté veškerých chorobných příznaků. opakuje při zamořeni organismu nepřetržitě. Při s-vce rozeznáváme 3 typy: 1. k a ž d o Jestliže Anopheles vssál krev člověka chova d e n n í (quotidiana); záchvaty se vracejí každý jící plasmodie, pak v jeho střevě vyvíjejí se den; 2. t ř í d e n n í (itertiana), záchvaty vyne individua, která jsou schopna k rozplozo- chávají den; 3. č t y ř d e n n í (quartana), dny vání; pohlavním spojením vznikají zárodky horečnaté dělí doba 48 hodin. Tím, že zá (sporozoity), které ze střeva se stěhují do chvat následující dostavuje se o několik ho slinných žlaz anophela, a jestliže tento vy din dřivé neb se opožďuje, typus může se hledal člověka, pak pichnutím jej infikuje. změniti. V našich krajích s. i přes nalé Podobá se, že při malarii člověka běži o tři havé jevy v záchvatu není chorobou nebez druhy plasmodií: a) o plasmodium malariae, pečnou. V tropických a subtropických kra t. j. a-ky čtyřdenní; b) o p. vivax t které jest jinách k záchvatu druží se příznaky těžké a příčinou s-ky třídenní (tertiana); c) o druh život přímo ohrožující, pro které s. nabývá zvaný Laveriana malariae, který jest vinen názvu zhoubné (febris intermittens perniciosa). těžkými tropickými formami bahenních ne Jde o bezvědomí, křečové záchvaty, ztrnutí, mocí. Horečka se dostaví, jakmile značnější mdloby srdeční, příznaky připomínající cho počet merozoitů komárem přenesen byl do leru a úplavici, výstřední pot, chladnutí těla krve; doba, které potřebí jest k tomu, aby s kollapsem, krváceni z ledvin atd. Posléz známe formy s-ky, které svůj pravý se objevila nová generace, povstávající pro stým dělením plasmodie v krvi, má různé ráz zastírají (febris intermittens larvata). Těž trvání a tím podmíněno jest vracení nového kých celkových příznaků nebývá, za to v do záchvatu horečnatého, který i nadále zje bách jedno- i třídenních se dostavuji v urči vuje se v stejném období, tedy typicky. tou hodinu typické úkazy: neuralgie lícní, Plasmodium malariae potřebuje k svému uzra- oedemy líce a končetin, krvácení. Specifickým vání 3krát 24 hodin, Plasmodium vivax 2 dni lékem malarických processů jest chinin. Mx. a Laveriana malariae 24 až 48 hodin. Při S třid k a, S tř id k o v, ves v Čechách, hejtm. intermittens quotidiana, která charakteriso- Strakonice, okr. Volyně, fara a pš. deštice; vána jest tím, že horečka ve 24 hodinách se 33 d., 174 obyv. č. (1900). R. 1243 připo vrací, běží o dvojí infekci nastalou během míná se Častolov ze Střídky. 48 hodin s plasmodium vivax a tím dochází S tříd m osti sp o lk y , něm. Mássigkeitsk utvoření dvou generací na sobě nezávis vereine, angl. Temperance societies, jsou jed lých, z nichž každá dozrává střídavě, jeden noty, jejichž členové zavazuji se buď ke neb druhý den. zdrželivosti v pití lihovin, zejména kořalky, Infekce plasmodiemi zaviňuje důležité změny pracujíce zároveň proti pijáctví vůbec. Již na v krvi a slezině; poněvadž cizopasnici hubí poč. XVI. stol. Sigmund von Dietrichstein ve červené buňky, jest následkem význačná ne Štýrském Hradci založil podobný spolek dokrevnost a ubývání haemoglobinu; z bu sv. Krištofa, avšak teprve r. 1826 založen ve něk vybývá jen barvivo krevní, které se Spoj. Obcích sev.-amer. v Bostoně spolek ukládá v útrobkách tělesných. Slezha bývá proti nestřídmosti a v letech třicátých mi nápadně zvětšena a měkká, játra a ledviny nulého století bylo ve Spoj. Obcích již podléhají degenerativním změnám. 18 státních neb centrálních jednot soustře V našich krajích malarické onemocnění ďujících asi 2200 spolků se 170.000 členy. hlásí se jako prudká, se střídavým vystupo Ve druhé třetině téhož století s. s. nabyly váním horečky sloučená choroba infekční, již značného významu politického a sociál ze které, nedojde-li k energickému léčení, ního a jejich stanovy nezřídka byly i uzáko vzejiti může značné vysíleni, malarická ka- něny, jako r. 1851 ve státě Maine, kde vešchexie. Záchvat 3-ky hlásí se předzvěstnými keren obchod lihovinami vůbec byl zakázán symptomy: bolesti hlavy a kříže, slabostí, zákonem zvaným Maine liquor law. Jinde byl odporem k jídlu; pak se dostaví třesavka, ! zaveden t. zv. Local option systém, podle kte 1 5 až 2 hodiny trvající. Pokožka bledne a rého každé město mohlo podle vůle prodej chladne, prsty modrají, obličej se přepadává; ; opojných nápojů zakázati, nebo zákony zvatřesavka je tak prudká, že nemocný jektá | nými Sunday laws zapověděno prodávati zoby a celé tělo křečovitě se zmítá. Puls j lihoviny ve dni nedělní (jako ve st. Newbývá drobný a nehmatný, dýchání urychleno, i Yorku, Pennsylvanii a j.). Poněvadž však teplota tělesná přes pocit zimy nápadně až státní intervence ne vždy setkávala se s nána 41—42° C zvýšena. Časem nemocný zvrací , ležitým úspěchem, ponechána namnoze péče ria e .

248

Střídník — Střídování.

0 střídmost nanovo s-kům s., z nichž nej větší je dnes N a t io n a l T e m p e r a n c e S o c i e t y (majici své odbory skoro ve všech státech Spoj. Obcí), jež vydává své listy »Advocate« a »Banner«, pak W o m a n ’s C h r i s t ia n T e m p e r a n c e U n io n , jednota zvlášť rozšířená a vlivná, pak G o o d T em p l a r s (od r. 1850) a S o n s o f t e m p e r a n c e . Z Ameriky snahy po střídmosti roz šířily se již v letech 20tých XIX. stol. ze jména p o Á n g l i i a l r s k u , zvláště pôsobením kněze Theob. M a th e w a (v. t.), jenže v Anglii prodej lihovin nikdy nebyl zakázán, ale za to byly na ně uvalovány veliké daně. V Irsku první společnost střídmosti byla založena r. 1829, záhy potom následovaly S k o t s k o a Anglie. R. 1831 založena B r i t i s h a n d for e ig n T e m p e r a n c e S o c i e t y , po léta středisko všech temperenclářských snah, r. 1832 v Prestonu první spolek t. zv. T e e t o t a l e r (zkrácenina z temperance total, t. j. xiplná zdrželivost; nesprávně t e a - t o t a l e r , od slova tea, čaj), jehož členové zavazovali se nepiti nejen kořalky, ale opojných nápojů vôbec, t. j. ani vina, piva a j. K. 1880 R. T. Booth rozšířil spolek střídmosti B lu e -R ib b o n - A r m y , založený r. 1877 v Sev. Ame rice, i po Anglii a spolek ten, jehož odzna kem byla modrá stuha a který odvozoval požadavek střídmosti z motivů náboženských, trvá v Anglii dosud. S-kům s. napomáhá také a r m á d a s p á s y , která svým členům ukládá, aby piti lihovin naprosto se zdrželi. Spolek G o o d T e m p l a r s rovněž po Anglii značně je rozšířen a pronikl i do zemí skan dinávských, do Dánska a sev. Šlesviku. V N o r s k u již v letech 50tých XIX. stol. byly odstraněny kořalny a výroba lihovin silně zdaněna; podobně dálo se později i ve Š v é d s k u , tak že ve Skandinávii na ven kově teď skoro nikde kořalka se nepije a spotřeba její ve městech klesla na pětinu 1 šestinu spotřeby původní. Od soboty večer do pondělí rána smějí se ve Skandinávii prodávati lihoviny jen v malých sklenkách k t. zv. smórgásbordu před obědem. V D á n s k u pracují proti pijáctví jak s. s., tak li dové kavárny. V N iz o z e m s k u způsobily S. s., zejména V e r e e n ig i n g to t afschaffin g von s t e r k e n d r o n k (vydává týden ník »De Volksvriend*), r. 1881 zákon, podle něhož prodej opojných nápojů je závislý na povoleni obce. Spolek M u l t a p a t i o r (z. r. 1875), nyni V o lk s b u n d , pečuje o pro vádění tohoto zákona. Ve F r a n c i i teprve c. 1871 založena » S o c ié té f r a n ^ a i s e d e T e m p é r a n c e , association contre ľabus des boissons alcooliques*, která vydává svůj »Bulletin«. Jejím přičiněním pořádány v Pa říži dva mezinárodní kongressy antialkoholické (1878 a 1880). L ig u e p a t r i o t i q u e c o n t r e 1’a l c o o l i s m e v Belgii toliko pod poruje a umožňuje zakládáni s-ků s.; za to tam působí v intencích s-ků s L ig u e d e la C ro ix , jež vydává časopis antialkoholický v řečech vlámské a francouzské. Ve Š v ý c a rs k u působí spolek M o d rý k řiž,

zal. r. 1897 v Genevě od faráře Rochata, kožto mezinárodní evangelický spolek př pijáctví. V N ě m e c k u počaly 8. s. vznik napodobením analogických snah americkí a anglických v letech třicátých XIX. stol nejdnve v Prusku působením Bedř. ] léma III., tak že r. 1845 bylo jich v Němé 875 se 60.000 členy. Později však nadá ochablo a teprve r. 1884 vznikl ústřední s lek: D e u ts c h e r V e r e in g e g e n d M is s b r a u c h g e i s t i g e r G e tr ä n k e , kt vydává měsíční »Mittheilungen« a v 1. 1 až 1887 »Wissenschaftliche Abhandlung< a zakládá lidové kavárny a lidové útuj V podobném směru působí: rakouský V e in g e g e n T r u n k s u c h t. V Č echách 1 stuje Č e s k ý z e m s k ý s p o l e k p r o t i j á c t v i a n a M o r a v ě S p o le k a b s t i n e i v Brně, kdež vychází časopis zabývající zdravotnictvím, výchovou a šířením i< protialkoholistických »Blaho lidu«. K m< národním s-kům s. náležejí především ti dené »Good Templars*, »Blue Ribbon Arit •Modrý kříž* a » I n t e r n a t i o n a l e r V e in zu ř B e k ä m p f u n g d e s A lk o h g e n u s s e s * , založený kongressem antial holistickým v Curichu r. 1887. Vydává i tern. Monatschrift zur Bekämpfung der Tri sitten*. Srv. též A lk o h o lis m , str. 8941 Literatura s-i s-ků je velmi rozsáhlá; ti dime z ni toliko: D. Burns, Tempera historv (Lond., 1889—91, 2 sv.); Rownl and Snerwell, The temperance problém í sociál reform (7. vyd. 1900); J. P. Le1 Temperance or Teetotalism (3. vyd. t., 18' Martius, Die jetzigen deutschen Mässigke bestrebungen (GUtersloh, 1888); t., Die ält deutsche Mässigkeits- und Enthaltsamke bewegung (Dražď, 1901). Z časopisů j< uvádíme: >Bluc Ribbon Chronicle* (Lo: od r. 1882); >Gospel Temperance Hera (t., od r. 1882); »The Jubilee Chronicle*! od r. 1883). S tř id n ik , tříd n ík , sv o b o d n ik , u ti slivců p a tr u ln ík (něm. Gefreiter, Patr ýúhrer), vojín mezi vojínem prostým čili ob nim a desátníkem, nekonající již služby ostí nika, ale provádějící dozor u setniny a stupujici desátníka. Ve vojště rak.-uh. naznačen po soukenné hvězdičce na ot stranách límce u kabátce a blůzy a šňůrl na vrchním kraji čáky. FM. — Š. (lat. vi ríws), v ik ář, někdy i k a p la n (s. farářův] S tr ld o r e s viz S tr is o r e s . S tř id o v á n i, d o b ý v á n i s tř íd o v é (ar working board or stalls, fr. exploitation j galeries, něm. Streckenbau, Órterbau, pol. ludowa chodnikowa, rus. ra\rabotka štrekc ili probégami), je v hornictví rubání ložis prováděné systémem s tříd . Rubání obr zuje se pouze na přípravu, rozdělání, čemž větší čásť ložiska jako pilíře na d jest navždy zůstavena, aby se zamezilo s dáni povrchu a s tím spojené poškoz budov, závodů, vniknutí vod z rybníků, i a j. v důl. Tohoto způsobu se užívá na s ných ložiskách ve Wilhelmsgllicku u Ha

S triegau — Stříkačka. v Německu, kde až čtvrť ložiska jako pilíře pro podporu povrchu zůstavena jest na dole. Na 4'6—4’8 m mohutném solném ložisku v Cheshire v Anglii zůstaví se na dole jen as 6% celého ložiska; ovšem záleží tu na pevnosti ložiska a hornin sousedních. VČa. S trie g a u , město v pruském vládním ob vodě vratislavském (Prus. Slezsko) viz S t ř í lí o m. S trig e l V ik to rin , prot. theol. (*26. pros. 1524 v Kaufbeuren — f 26. čna 1569 v Heidelberce). Byl ve Vitemberce žákem Melanchtonovým a zůstal i v pozdějších letech věr ným jeho přívržencem. R. 1544 stal se ma gistrem, r. 1547 začal přednášeti na univ. v Erfurtě, odkudž byl od synů zajatého kurf. saského Jana Bedřicha poslán do Jeny, aby tam založil nové vysoké učení (1548). S. ve svých výkladech přidržoval se Melanchtonova učení o spolupůsobeni lidské vůle pro spa sení (sy n e rg ism u s) a dostal se tím do sporu s Flaciem Illyrikem, jenž r. 1557 při šel též do Jeny. Ježto dvůr saský stál při straně Flaciově, byl S. r. 1559 pět měsíců uvězněn; pak povolena mu veřejná dispu tace s Flaciem, následkem níž dvůr začal o S-ovi příznivěji smýšleti, nařídil, aby ve sporu se dále nepokračovalo; když však flaciáni přes to rušili pokoj, byl Flacius r. 1561 vypověděn. S. byl úplně rehabilitován, nic méně necítě se tu volným, utekl do Lipska, kdež učil do r. 1567, kdy mu zakázáno bylo čisti pro kalvinistický výklad učení o svá tosti oltářni. Přestoupiv v Amberce ke kal vinismu našel útulek v Heidelberce jako professor éthiky. Jeho spisovatelská činnost je dosti rozsáhlá, nejdůležitější spisy jsou: Loci theologici (1581—84, 4 d.) a Hypomnemata in omneš libros Noví Testamenti (1565 až 1583). Srv. Zeumer, Vitae prof. Jenensium. Otto, De V. S-io (Jena, 1843). J.F. S tr ig e s viz S trig y . S trig ic e p a cineraceus, zool., viz Moták. — S. cyaneus, zool., viz Pilich. S trlg id a e , S trig in a e , viz Sovy. S tr ig o ljn io l (rus. strigoljniki), rušti rozkolníci; sekta tato vznikla ve XIV. stol. ve Pskově a sluje tak podle zakladatele býva lého jáhna K a rp a řeč. S tr ig o ljn ik , jenž učil, že pravá církev kvetla jen za dob apo štolských; řádni služebníci boží že maji býti nezištni a chudí; nemají sloužiti Bohu za penize. Chrámů není potřebí; svátosti od špat ných kněži lépe jest nepřijímati. Když pří vrženců Karpových přibývalo, byli vypuzeni ze Pskova, uchýlili se pak do Novgorodu, kdež však proti nim vzbouřil se lid a Karpa Strigoljnika s pomocníky jeho r. 1376 utopil ve Volchově, ale učení jejich nebylo tím vy kořeněno ani v Novgorodě ani v Pskově. Nejen moskevský metropolita, ale i cařihrad ský patriarcha vystupovali proti nim. Od pol. XV. stol. není zpráv o s-cích. Splynulif asi s novou sektou novgorodskou, totiž s »židovstvujuščími*; někteří vrátili se k pravo slaví, jiní konečně se vystěhovali. Podle do chovaných zpráv s. byli lidé života čestného.

249

Srv. stať Titova Sekta strigoljnikov, v »Missioner. Obozr.«, 1896, 3., 4. sv. Pp. S trig y , lat. Striges , v starořímské pověře zlovolné bytosti v ptačí podobě nočních dravfů, snad původně stařeny v tuto podobu proměněné, ohrožovaly prý za noci dítky, pi jíce jim krev a kojíce je vlastním jedovatým mlékem. Srv. S try g a a S trzy g a. klk. S tř ih při výrobě oděvu znamená t v a r předmětu, vyvozený z jeho účelu. S. při vý robě prádla řídí se p o m ě r y , totiž z objemu krku, na př. vypočítá se šiřka prsou, sedla atd. Při výrobě svrchního oděvu jest zákla dem s-u podrobná m íra , jež přesně udává rozměry jednotlivých části. Střihač a stři hačka mají býti dobrými kresliči, aby neto liko přesně, ale i ladně sestrojili z daných veličin žádoucí s. S ů m pro prádlo vyučuje se v nejvyšších ročnících dívčich škol obec ných i měšťanských, s ům oděvu ženského a mužského na školách odborných. — Srv. Srbová-Lužická, Škola ruč. prací, III. díl; Schnittmusterbuch des Wiener Frauenerwerbvereins. GP. S třih a n o v , S tř ib a n o v , ves v Čechách, hejtm. a okr. Vys. Mýto, fara Kniřov, pš. Řepníky; 26 d., 132 obyv. č. (1900). S třlh o m (pol. Striygtóiv, též Tr^ygáry nebo Str^y^ów, něm. Striegau), m. v prus. vlád. obvodě vratislavském, sev.-z. od Svidnice, má 12.853 obyv. (1900), zbytky starých opevněni, 4 katol. chrámy, z nichž kostel sv. Petra a Pavla s nejvyšsí klenbou ve Slez sku (30 m), progymnasium, vyšší dívčí školu, velikou trestnici a dosti značný průmysl, jako tov. na peněženkj, alba a kartonážové výrobky, cukrovary, tov. na porculán, biče, lišty, doutníky, kartáče, slévárny, strojírny a j. V okolí láme se rula a čedič. S třlh o m , S tř e h om, ves v Čechách, hejtm. Jičín, okr. a fara Sobotka, pš. Dol. Bousov; 20 d., 141 obyv. č. (1900), mlýny. S třih o v , ves v Čechách, hejtm. Podě brady, okr., fara a pš. Králův Městec; 86 d., 494 obyv. č. (1900), 2tř. šk. S třih o v ic e , nejsilnější houžve k svazo vání kmenů při plavbě vorů a prámů. črn. van S tr ij fstraj] A b rah am , malíř hollandský (* 1753 v Dordrechtě — f 1826 t.), ma loval genry z domácího života po způsobu Metsuově, podobizny, krajiny a domácí zví řata po způsobu Cuypově. — Jeho bratr J a c o b van S. (* 1756 — f 1815) přilnul k A. Cuypovi tak, že jeho krajiny a zvířata od Cuypových někdy ani nelze rozeznati. S tř ík a č k a jest tlaková pumpa, kterou se vrhá proud vody na dálku a do výšky. V nej jednodušším tvaru, bez větrníku, avšak o dvou válcích, známa byla již ve starověku, není však pravděpodobno, že by se ji bylo užívalo při požárech. Za vynálezce pokládán jest K tés i b i o s (v. t.), a jeho žák H é r ó n A l e x a n d r i j s k ý popisuje již s-ku s otáčivou proudnicí. Avšak v hasičství počalo se užívati s-ček teprve asi v XV. neb XVI. stol. R. 1518 uvádí se v stavebním účtě města Augšpurku s. P l a t n e r o v a , jež konstrukcí

250

Stříkačka.

podobala se Hérónově. Jak se zdá, zevšeobec něly *-ky znenáhla teprve ve stol. XVil. Zmínky zasluhuje 9. A s c h h a u s e n o v a z r. 1602 a s. H a u t s c h o v a z r. 1655, jichž užito bylo v Norimberce. S. Hautschova byla obsluho vána 28 lidmi a hnala silný proud do výše 30 m. Pumpové válce byly ležaté, proudnice otáčivá a celý stroj spočíval na saních. S*ky pojezdné vyskytují se koncem stol. XVII. ve Štrasburce a v Augšpurce. Tyto s-ky byly ještě bez větrníku, jejž ponejprv popisuje M a r i o t t e (v. t.) teprve r. 1696. V Nemecku

i cimu větrníku. Pohon ruční nahrazen byl ! v novější době i silou motorickou a sestroIjeny s-ky p a r n í , e l e k t r i c k é s motory | b e n z i n o v ý m i , p e t r o l e j o v ý mi a j . První s ku parní sestrojil r. 1829 B r a i t w a i t e za přispěni E r i c s o n a (v. t.). V době nejnovějši s. spojena byla i s au omobilem a kon strukce její zdokonalena tak, aby hotovost její při požáru byla co největší. Však i v ji ných oborech než v hasičstvi s-ky vyvinuly se ve značné dokonalosti a rozmanitosti, i Vzpomeňme jen lékařství a ranhojičstvi. S-l.

Č. 4012. Normální čtyřkotavá voiová stříkačka.

Č. 4013. Detaily normálni čtyřkolové vozové stříkačky.

užil větrníku u s-Ček poprvé J a k u b Leu* S-ky l é k a ř s k é jsou malé a jednočinné, p o l d z P l a n i e r. 1719 v Lipsku. Hollanďan s válcem skleněným nebo kovovým, s výstroji J a n v a n d e r H e y d e byl první, jenž užil buď z tvrzené pryže neb z kovu a nej rozma ohebných hadic r. 1673 v Amsterdamě. nitějšími násadci, nebo jsou to ballonky gumPrvní hadice byly kožené neb sešité z plach mové, kulovité nebo hruškovité, z nichž po toviny. Voda do s-ky dodávala se až potud i stisknuti kapalina vystřikuje. Sem náležejí způsobem zcela primitivním. V době Hey- stříkačky h r t a n o v é, r a n í é k a ř s k é , k p o d deově rozvinuli na př. hadici až k vodnímu | k o ž n í m a m a k r o s k o p i c k ý m i n j e k c í m , zdroji, tam k ni připojili plátěnou nálevku a s-ky m á z d ř i v k o v é , n o s o v é , uš ni , o č n í , zvedli ji do přiměřené výše na dřevěný s to - ' pro k a p a v k u , k l y s t é r y , k l y s o p o m p a ian. Voda vlévaná do této nálevky odtékala! a j. do s-ky přirozeným spádem. K témuž účelu i Nej obyčejnější jsou s-ky v o d n í , hlavně užívalo se zvláštních p u m p d o d á v a c í c h . i p o ž á r n í . Jsou podle své konstrukce pum jež se dnes ještě doporučuji jako t. zv. h y d r o - j pami jednočinnými neb dvojčinnými, s pístem fóry. S-ky samočinně nassávajici zave sem a tam se pohybujícím nebo r o t a č n í m deny byly teprve v polovici XVIII. století.1(viz Pu mp y ) , p ř e n o s n é nebo p ř e v o z n é Ohebná ssavice připojovala se později i k ssa- a pak d v o u k o l o v é nebo č t y ř k o l o v é .

Strike — Střílení.

251

S-ky na hasičských lodích přístavních neliší páky u Žerdi nesmi býti nikdy výše od země se v konstrukci vůbec od obyčejných pump | než 1900 mm a nikdy níže než 600 mm. Zdvih tlakových. Při s-kách pozemních upravuje se pistů nesmi býti menši než 150 mm a větší konstrukce pumpy podle toho, jak se děje !než 250 mm. Uprostřed nad stroiem umístěn přemisťováni s-ky a její pohon. Podle toho je n a v ijá k na hadice výtlačné a vzadu za rozeznáváme též s-ky r u č n í a s t r o j n í neb vodní nádržkou mezi ližinami iest schránka m o t o r o v é , při nichž pumpa žene se buď na náčiní. Obě pumpovaci žerdi umísťují se parním strojem nebo motorem elektrickým, na levé straně (výpustní) s-ky, po pravé straně připevňují se ssací hadice ye 3 dílech benzinovým atd. Ruční s-ky jsou zase buď jednoruční neb po 2 metrech se ssacím košem. Na posled viceručni, podíle toho, zdaž uvádějí se v po ním šroubeni připevněna bývá stále proudhyb jedním člověkem neb několika lidmi. Při !nice s hubicí, jejíž průměr bývá obyčejně as S-kách pístových mohou býti p u m p o v é 7« průměru pistu. K výstroji s-ky náleží též v á l c e čili b o t y svislé, šikmé neb ležaté. lopata a motyka, jež se upevňují řeménky na Zámičky jsou buď kulovité nebo se dělají do strany nádržky. společného kužele (klapky), buď po dvou nebo S-ky m o to r o v é neliší se v podstatě nijak všechny čtyři do jednoho kužele. Z hasič od s-ček ručních. Ušetři se jimi sil lidských ských s-ček jednoručních jsou nejoblíbeněj a nabývá se většího výkonu. Kotel staví se šími b e r lo v k y . Jsou to jednočinné pumpy u s-ček p a r n íc h mezi zadní kola, pumpa pístové s větrníkem neb bez něho, spojené !bývá často trojválcová, aby tlaky lépe se vys berlou, o niž opírá se levá ruka, mezi tim j rovnaly. U s-ček s m o t o r y v ý b u c h o v ý m i co pravou rukou se pumpuje. Přenosné jsou ijest výhodou, že odpadá zatápěni, tak že též s-ky p u t n o v é a d Ž b e ro v é , převozné Ispouštěni netrvá ani celé dvě minuty. Při jsou s-ky t r a k a ř o v é a k á r o v é , při nichž j s-kách e le k tr ic k ý c h motor výbuchový najiž jména vyznačují zvláštnost konstrukce. i hrazen jest elektromotorem. Větší s-ky zřídka bývají přenosné, jsou buď S-ky s k y s e l i n o u u h l i č i t o u jsou voz dvoukolové nebo čtyřkolové. Však ke dvou nice, na jejichž zadní části za vodní nádrž kolovým připojuje se přední vůz, za účelem kou umístěny jsou 3—4 kovové láhve s kysnadnější dopravy. 1selinou uhličitou, spojené s nádržkou trubČeské dobrovolné sbory hasičské přijaly | kami s kohouty. Kyselina vytlačuje vodu za normální čtyřkolovou vozovou s-ku, jež z nádržky do výtlačných hadic. Užívá se jich znázorněna je ve vyobr. č. 4012. a jeji de j při požárech, než je možno hydranty a jiné taily ve vyobr. č. 4013. Hlavní její součásti s-ky uvésti v činnost. jsou vůz, pumpový stroj a výstroj. Pumpový S. a u t o m o b i l n í a automobilní hasičské střikaci stroj skládá se ze dvou jednočiných vozy vytlačily upotřebeni koňských potahů čerpadel, jimiž čerpá se voda buď z nádržky, při větších hasičských sborech již skoro v niž stroj jest umístěn, nebo pomoci ssavice l úplně. Jsou buď p a r n í , e l e k t r i c k é nebo odjinud a žene se skrze větrník na libovolnou b e n z i n o v é a zařízeny tak, že vůz pojme vzdálenost. Hlavni jeho součásti jsou pum ■ nejen motor, pumpu a výstroj, nýbrž i čásť pové válce, písty, průlivy s kuželi klapko mužstva. Po přijezdě na požároviště auto vými, větrnik ssací, výpustný kohout a páka mobilní s. zahajuje ihned svou činnost, po JPok. s táhly. Pumpové válce jsou z tvrdého bronzu jednoduchém přesunutí páky. 100—145 mm v průměru. Jsou zpodnimi částmi S trik e fstrajk], angl., viz S táv k a. připevněny k průlivům a nahoře opatřeny S trik tn í, z lat., p ř e s n ý , d o c h v iln ý , plechovými viky, aby do nich nepadal prach p ř ís n ý . S trik tu ra , z lat., jest zúženina č. s te n o s a , a pod. Pisty jsou bronzové a jemně zabrou šeny. Těsněni provedeno je koženými man způsobená v rourovitých částech zvi. ústroji žetami. Mezi pumpovými válci a větrníkem zažívacího a močového zajízvenim po nejjsou v průlivech komory kuželové (a, b) j rozmanitějších pochodech chorobných. Podle s kuželi neprodyšně zabroušenými. Každý ' toho rozeznávají se zvláště s-ry jícnu, ža kužel opatřen je klapkou ssací a výtlačnou. ludku, pásma střevniho, konečníku, roury Při stříkáni otvírají a zavírají se klapky stří , močové a j . v., kteréž vesměs podle zvláštdavě tak jako u p u m p (v. t.). Větrnik k má | niho svého umístěni různé příznaky vyvolá zde týž účel jako u pump. Na přírubě prů vají a také přiměřeného léčení vyžaduji. livu ssací strany jest silnými šrouby připev S tříla viz L u m b ago . něn kohout s měděným ssacím větrníkem, S tříle n i jest užíváni střelné zbraně a koná zvaný r e g u l á t o r čili u p r a v o v a t e l . Ko se buď na s l e p o (pouze prachem beze střely) hout upravovatele je trojcestný. Jeden otvor při slavnostech (srv. D é c h a r g e 2), na p o vybíhá do průtoku ssací ho, druhý v hrdlo plach , na m a n é v r e c h a pod., nebo na pro ssavici a třetí slouží k čerpáni vody o s t r o pro c v ič e n í na střelnici, a pro s. z nádržky stroje. Rukojeť nasazená na ssa rázu polního (bitevního), na h o n b ě , při cím větrníku otočí se ve stranu, na kterou s o u b o ji , ve v á lc e , při vojenských p o otvor ssací jest otevřen. V průlivě výtlačném p ra v á c h , proti p o v s t a l c ů m a zbojníkům, jest rovněž trojcestý kohout výpustný. Páka vůbec v záležitostech vážných, s účelem s-ky je z kujného železa a na koncích roz usmrceni nebo poranění. Ve vojště pěším větvena v ramena s polooblouky, do nichž j v boji s. provádí se buď v šiku semknutém se zasazují pumpovaci žerdi. Nejvyšší bod ' hromadně, s a lv a , nebo po rôznu harcovníky

252

Střílení ku ptáku — Strindberg.

či různostřelci z r o j n i c e . Střelci mají podle i obvodu nebezpečenství. Kulochyt, postranní možnosti krýti se za předměty v území, do i náspy a úkryt pro pozorovací důstojníky a struh, za hromady země aj., za křoví a stromy tercovniky i tu je nutný podobně jako u střelFM. a pod. Kde takových věcí není, nebo kde jsou i nice. jen předměty nízké, střelec musí se zmenšiti, , S třílk y , město na Moravě, hejtm. Kroaby tak zmenšil i cíl pro střelbu nepřátel 1měříž. okr. Zdounky; 218 d., 1191 obyv. Č. skou, a to pak koná s. s e d ě a k l e č e za (1900), krásný far. kostel Nanebevzetí P. Marie, předměty nižšími, nebo le ž e na prázdné ro j 3tř. šk., pš., četn. stanice, 4 výroč. trhy, vině. Aby střelec mohl účelně stříleti kleče, zvláště na dobytek. Alod. panství S. se statklekniž na pravé koleno, podepři pravé hýždě i kem Cetechovicemi (2636*80 ha půdy), se o pravou patu a levý loket o levé koleno, I zámkem, dvorem, pískovými a vápen, lomy čímž nabude pevnosti postavy a klidu k mí ' a vápenicemi drží Albert hr. Herberstein. ření. Ke s. ležmo lehne si na břich poněkud Asi V* hod. od města na vrchu, kde se dona levou kyčli a podepře levý loket o zemi. | sud řiká na »hradě«, nepatrné zbytky pev S. ležmo a klečmo užívá se též ve případě, ného kdysi h r a d u S-lek. R. 1263 připomíná že dvé čety těsně za sebou stojící, tudíž čtyři se Petr Puklic, jenž jmenoval se podle hradu. pořadí mají stříleti současně, klečmo stříleti Hrad přešel r. 1320 v maietek pánů z Cimtřeba pořadi druhému přes první, které střílí burka a v XVI. stol. byl úplně v rumech. ležmo, a aby přes sebe umožnilo střelbu po R. 1358 S. byly znamenitou osadou, kde řadí třetímu a čtvrtému, oběma stojícím. provozovány trhy. V 1. 1730—60 Antonín Jezdectvo v boji jen málokdy střílí s koně, Petržvaldský založil zde znamenitý hřbitov, se sedla, nýbrž větším dilem o p ě š e n é. Dělo jenž zaujímá 400 Q sáhů. Na zdi stojí 22 střelectvo koná 3. na slepo na oslavu udá sochy geniův a na konci hřbitova kaple losti, na pozdrav a pod., na ostro pro cvičbu j s kryptou. na s t ř í l i š t i a v boji v batteriich v čelí roz-1 S tříln a : 1) S. viz P r ů s t ř e ln ý a B a tte vinutých, možno-li s postavení vyvýšeného j rie 1) (dělostřílna). — 2 ) S. viz Š tř e ln ic e . s dalekým rozhledem. FM. \ S tříln é , ves v Čechách, viz S t ř e 1n é. S. v h o r n ic tv í (v. t., str. 595—596). | S třim an y, ves v Čechách, viz T ř i m any. S tř í le n i k u p t á k u nazývala se zábava f S třim e lio e : 1) S. H ra d o v é , H r a d e c k é střelecká, která se konávala obyčejně o le t-. nebo D o le jší, ves v Čechách, hejtm. Čes. nicích (v pondělí svatodušní). Ze záp. Evropy Brod, okr. Kostelec n. Č. L.; 63 d., 366 dostala se přes Německo do Slezska, do Pol- j obyv. č. (1900), ltř. šk. Stával zde hrad, na ska i do Čech, kde již za věku Lucemburků něm připomínají se pánové ze S tř im e lic . 3. k. p. bylo obvyklé a udrželo se v někte Hrad zpustl na konci XV. nebo počátkem rých, zvláště v německých, městech až do XVI. stol. — 2 ) S. K o s t e l n í nebo H o nedávna. Zábavu tuto pořádaly spolky stře ř e j š í , ves t , fara a pš; Ondřejov, 61 d., lecké takto: na volném prostranství (na par- 388 obyv. č. (1900), íil. kostel sv. Martina káně, na louce a p.) postavena vysoká žerďj (ve XIV. stol. far.), ltř. šk. Stávala zde tvrz. a na ní nahoře zavěšen dřevěný pták, do S třim lo e viz S try m u z . kterého pak stříleli lučištníci z kuši o závod: | 8 třís n ila viz S t ř e m il y . kdo srazil křidlo pravé, vyhlášen za pravého , S trin d b e rg A u g u s t, spis. švéd. (* 1849 »maršálka« ptačího, kdo levé, byl levým m ar-1ve Štokholmě), žil ve vlasti až do r. 1883, šálkem, kdo sestřelil poslední zbytek s tyče, pak v Paříži, ve Švýcařich a v Německu na prohlášen za p ta č íh o k rá le pro příští rok! iezeře Bodamském (1883—88), potom opět a byl v slavném průvodu veden do města, | ve Skandinávii (1888—92), v Berlině, Rakousku, kdež v domě spolkovém střelecká slavnost Paříži a posléze trvale ve Švédsku (v Lundu, zakončena hostinou. O s. k. p., jež bylo o b - ! od r. 1899 ve Štokholmě). Dvojí sňatek jeho líbenou zábavou zvláště v XV. a XVI. stol., j s herečkou Siri z Essenu (1878 ve Štokholmě) máme zprávy z německých i z českých měst a s rakouskou autorkou Fridou Uhlovou v Čechách (Chomútova, Jablonného, Šluk-1(1893) rozveden. R. 1901 S. oženil se po nova, Benešova n. Pl., Krupky, České Lípy,! třetí se štokholmskou herečkou Harrietou Kutné Hory, Prahy, Plzně, Hradce Král., I Bosseovou, ale i s tou dal se rozvésti ke Loun, Čes. Brodu atd.). Srv. J. Svátek, Obrazy konci r. 1904. Z prvých prací jeho pozoruz kulturních dějin českých, díl I., str. 303 si.; I hodno reformační drama Master O/o/ (1872). Př. Sobotka ve *Světozoru«, 1883, str. 92. I Později zaujal společenský román štokholmS t ř i l l i t é (něm. Schiessplat\), místo m no-; ský Červený pokoj (Ráda rummet, 1879). hem rozsáhlejší než střelnice, sloužící střelbě i K němu druží se čtvero vypravování z po cvičební do terče, ale jen pro d ě lo s t ř e - | bytu švýcarského Utopier i verkligheten (1885), le c tv o ; vybíráno v rovině nebo v území jen novellistické důkazy uskutečnitelnosti utopii mírně vlnitém a pokud možná daleko od lid -1socialistických. Od sociálních problémů bás-' ských obydlí. Poněvadž tuto podmínku j e , nik pokročil k individualismu v dramatě Otec nesnadno najiti v zemích hustě obývaných,1a v románě Na širém moři. V polovině let třeba pro cvičební střelbu určiti jisté doby devadesátých S. věnoval se vědám přírod v roce, kdy v zemědělství se pracuje nej ním a prožil krisi vrcholící .málem v chorobu méně, tyto doby obyvatelstvu vůkolnimu duševní, ale zachránil se v, oživlých citech ohlásiti a za střílení rozestaviti kolem 3. vý mládí, v křesťanství. City ťý jevily se v jeho stražné stráže, aby nikoho nepouštěly do i pracích: Psanci (kol r. 1870), Gillets hemlighet

Stringendo — Střitež. (kol r. 1880) a žijí v transcendentálnich drama tech období kol r. 1900: Do Damašku; Advent; Opojení; Velikonoce; Tanec sm rti; Hra snu. S. jest klassický obrazitel poměru muže a ženy soudobé. Problém řešil v dramatě Choť pana Bengta (Herr Bengt hustru, kol r. 1880) něžně a smírně, v třiceti novellách a novelkách Giftas (Svatby, též francouzsky Les mariés, 1885—86) ostře satiricky v duchu Rusa Černýševského, v dramatech let 90tých (Otec; Slečna Julie; Věřitele) jako boj na život a na s m rt S. jevil zájem i pro dějiny již v předni práci svého mládi, »Mistru Olofovi*; později vydal kulturně-hútorický obraz Lidu švéd ského (1880, 2 sv.), z něhož vzešlo 17 novell: Švédské osudy a dobrodružství (1880—90) a 8 dramat královských z let 1900: Folkungasagan; Gustav Wasa; Erich XIV.; Gustav A dolf; Karel XII.; Engelbrecht; Kristina ; Gu stav /// . Přírodovědné spisy S-ovy vyšly v letech 90tých: Příroda švédská; Antibarbarus; Úvod v jednotnou chemii; Sylva Sylvarum; Jardin des Plantes; Typy a prototypy chemie neústrojné. Němci pořizují si soubor děl S-ových od r. 1900 (v Lipsku). Život S-ů v zobrazen v těchto pracích: Srn slufcin (1886—87, 4 sv.); Zpoviďbláznova (1887—88); Infem o (1897); Legendy (1897—98). — Srv. J. Brandes, Menschen und Werke (Frankf. n. M., 1894); Ola Hansson, Das neue Skandinavien (Dražď., 1891) a En bok om S . (Karlstád, 1894). Česky máme: Na břehu moře (přel. H. Kosterka), Mučednici (A. Straka, 1891), Život na Hemsů (A. N. Lucek, 1892), Radost života (1894), Manželství (H. Kosterka, 1894), Červený pokoj (1901), Věřitelé a j. S trln g sn do [strindžendo], ital., označeni hudebního přednesu, tolik co zry chlen ě, c h v a tn ě a s tá le ry ch leji. S trin g o o ep h a lu s jest vymřelý rod ra menonožců z devonského útvaru. Misky do sahuji až 6 em v průměru, břišní má vyni kající^ a často zatočený vrchol, pod nímž v políčku (area) uprostřed deltidia jest otvor pro stvol (Neue berlin. Mo- se záhy neobmezeným; král podepsal vše, natschrifu mnoho článků národohospodář co mu S. doporučil. S. hleděl svého vlivu ských, z nichž nejvýznamnější jsou kritiky užíti k tomu, aby zorganisoval Dánsko po francouzských financí v 1. 1788—90. R. 1789 dle zásad novodobých. Chtěje se zabezpe dostalo se mu z dánské strany zadostiuči- i čiti, aby žádný jeho protivník se nedostal nění za utrpěná příkoří; byl povýšen na šlech v přízeň královu, určil svého známého z Altictví s praedikátem >von Carlsbach*. R. 1791 tony, Enewolda Brandta, za správec král. S. stal se prus. ministrem a svěřena mu správa garderóby a za stálého společníka králova. celnictví, akcisu a obchodu, úřad tento za Pak přiměl krále k propuštění zasloužilého stával až do své smrti vykonávaje velký vliv ministra hr. Bernstorffa (13. září 1770). Od na krále. Byl však již stár a zklamal proto straniv tak svého nejhlavnějšího protivníka, naděje do něho kladené. Ač věděl dobře S. jal se sám říditi stát dánský, prozatím o vadách těžkopádného apparátu byrokratic bez jakéhokoli titulu. Dne 14. čce 1771 S.

Struga — Struhařov. byl jmenován tajným kabinetním ministrem s rozsáhlou pravomocí a 30. čce povýšen do stava hraběcího. Prostředkem kabinetnich rozkazů, jež král — ani jich nečta — pode psal, provedl v Dánska mnohé reformy ve smyslu tehdejšího osvícenství. Hned po pro puštěni Bernstorffově zrušil censuru a pro hlásil svobodu tisku (14. záři 1770). Ve správě státní S. jevil všude snahu po zjednodušeni a zlaciněni apparátu státního. Zredukoval pense, platy dvořanů i úředníků a zrušil podpory pro umění. Zřídil nové finanční koilegium, kamž povolal svého bratra Karla Augusta (viz S. 1), zcentralisoval správu financi, zrušil osvobozeni privilegovaných osob od dani, přikázal výnos ze sundskeho cla, jei dotud plynulo do soukromé pokladny královy, pokladně státní. Reorganisoval soud nictví, jež učinil nezávislým na moci státní; prohlásil rovnost před soudem, zrušil torturu, odstranil zastaralé, nelidské zákony a posta ral se o zjednodušení a urychleni řízení soud ního. Omezil pravomoc vrchností nad sed láky (20. ún. 1771), zrušil monopol solní; alkoholismu čelil zákazem výroby kořalky. Pečoval o reorganisaci nemocnic, zřídil nalezinec. Duchovenstvo popudil proti sobě zrušením mnohých svátků, jež v Dánsku i po reformaci potrvaly, zákazem nádherných po hřbů, toleranci vůči Ochranovským bratřím a zejména zastavením stavby kodaňského dómu, jenž již 18 let podle vzoru petrského chrámu v Římě s velikým nákladem byl sta věn. Dovoloval i v neděle a svátky všeliké světské zábavy, jako koncerty a divadla. Na pováženou bylo zavedeni loterie a uvolněni zákonů manželských. Šlechtu připravil o pri vilegované postavení v úřadech. Ačkoli re formy S-ovy směřovaly vesměs ku prospěchu občanských tříd, S. nebyl ani zde oblíben. Příčinou toho bylo uražené národní sebe vědomí, neboť S., který >neměl času« dán sky se naučiti, projevoval nevážnost k dánské řeči a všechny své reformní dekrety vydával německy. V politice zahraniční přichyloval se ke spolku s Francii a Švédském, násled kem čehož Rusko jalo se podporovati jeho protivníky, kteří snažili se o jeho sesazení. S. neopatrným svým jednáním popudil proti sobě i vojsko. Ze snahy po úsporách chtěl redukovati armádu dánskou na polovici a začal s rozpuštěním král. gardy, což však vedlo ke vzpouře. Slabost a nerozhodnost, kterou tenkráte S. projevil, dodala odvahy jehoprotivnikům. Působením královny-matky, Juliany Marie, smluveno bylo spiknuti, vichož čele stáli gen. Rantzau, dříve přítel S-ův, Guldberg, učitel mladšího bratra králova, pluk.Kčller, Eickstedt a Beringskjold. V noci z 16. na 17. led. 1772 král byl spiklenci do nucen podepsati několik dekretu, jež ani ne četl; královna Karolina Matilda zajata a od vezena do Kronborgu, S. pak zatčen od Kôllera a uvězněn; týž osud stihl jeho přátele Dne 20. ún. počal soud nad S-m; bylo mu 2a vinu kladeno, že nedůstojně nakládal s králem i korunním princem, že osvojil si

281

královskou pravomoc a že měl nedovolený poměr s královnou. S. brzy ztratil duševní rovnováhu a přiznal se k nedovolenému po měru ke královně, doufaje tím zlepšiti si svůj osud. Přes to byl 25. dub. odsouzen. Poprava vykonána 28. dub. na S-ovi i na Brandtovi. S-ovi uťata nejprve pravá ruka, pak byl sťat, jeho tělo čtvrceno a vpieteno do kola. Srv. K. Wittich, S. (1878). J, F. 3) von S. G u s ta v , romanopisec něm. (* 1803 — f 1875). Vystudovav práva vstou pil do státní služby v Pomořanech a zemřel jako vrchní vládni rada ve Vratislavi. Z jeho románů, jež uveřejňoval pod pseud. G u s ta v vom See, uvádíme: Rancé (Lip., 1845, 3 sv.); Die Belagerung v. Rheinýels (t., 1850, 2 sv.); Die Egoisten (t., 1853, 4 sv.); Her\ u. Wald (Vratisl., 1862, 3 sv.); Gráfin u. Síarquise (Vid., 1865, 4 sv.) a j. Výbor z jeho spisů vydán v 6 sv. r. 1876 ve Vratislavi. Š tr n g * (tur. Ustruga\ m. v tur. vilájetě bitolském (v Albánii), 9 km od Ochridy, blíže výtoku Černého Drinu z jez. Ochridského, na starodávné cestě Drač-Solun, má podle Gopčeviče as 5200 obyv. jednak křesťan ských a muhammedanských Slovanů, jednak katol. a muhammed. Albánců. Dvakrát do roka konají se tu hlučné trhy. S. připomíná se již v XI. stol. a chová upomínky na sv. Klimenta. S tr u g g le for life [strôgl for lajf], angl., b o j o ž iv o t, viz D a r w in o v a n a u k a , str. 62 a. S tr u g o v iů lk o v A l c k s a n d r N ik o l aj evič, básník rus. (* 1808 — f 1878), byl úřed níkem ministerstva vojenství a vydal o sobě: Rimskija elegiji (Petr., 1840); Stichotvorenija (t., 1845, s hojnými překlady z Goethc); Perevody (t., 1845); Vertér (t., 1865, monografie s překladem románu Goetheova) a j. Cenné jsou jeho memoiry o M. I. Glinkovi (>Rus. Starina*, 1874). S. náleží k lepším překlada telům rus. a Bělinskij jeho překladů vysoce si vážil. Nelpěl na slově, ale snažil se vystiknouti ducha díla a řidil se ohledy ryze lite rárními. Šnk, S tru h ad lo: 1) S .,S tr u h a d l y ,S tr h a d l y , ves v Čechách, hejtm. a okr. Klatovy, fara Bezděkov, pš. Dlažkov; 23 d., 124 obvv. č. (1900). — 2) S., S tr h a d lo , ves t., hejtm. Klatovy, okr. Planice, fara a pš. Němčíce; 39 d., 239 obyv. č. (1900), mlýn. Struhaře, S t r h a ř e, ves v Čechách, hejtm. Plzeň, okr. a fara Blovice, pš Spál. Poříčí; 53 d., 295 obyv. č. (1900), poblíž myslivna a rašeliniště. Stru h ařov, S t r h a ř o v : 1) S., ves v Če chách, hejtm., okr. a pš. Benešov, fara Okrouh lice; 39 d., 281 obyv. č. (1900), 2tř. šk., žel. zastávka na tř. Benešov-Dol. Královice, dvůr, mlýn. —2) S., ves t., hejtm. Čes. Brod, okr. Kostelec n. Č. L., fara a pš. Mnichovice; 72 d., 385 obyv. č. (1900), ltř. šk., dvůr. Stá vala zde tvrz. — 3) S , ves t., hejtm. Král. Vinohrady, okr. Jílové, fara Kostelec na Kříž kách, pš. Kamenice u Jílového, 1481 obyv. č. (1900), mlýn, pila.

282

Struhy — Striimpell.

S tru h y, ves v Čechách, hejtm. Ml. Bole slav, okr. Nové Benátky, fara Všejany, pš. Vlkava; 93 d., 560 obyv. č. (1900), fil. kostel sv. Petra a Pavla (ve XIV. stol. far.), 3tř. šk., pokrač. kurs hospodář., spořit, a zálož. spolek, dvůr a pískovcové lomy. Bývalá tvrz byla ve XIV. stol. kolébkou S t r u ž s k ý c h z C h ra s tu , po nichž tu seděli Mitrovští z Nemyšle (od r. 1547), Krištof Kvšperský z Vřesovic, po jehož smrti r. 1612 5. připojenv k Vlkavě. 8 trak (lomentum), bot., viz P lo d , str. 934b. S trak a, svrchní oděv Černohorců, po dobný piaidu, s třásněmi. S tru k o v , S t r o k o v, ves na Moravě, hejtm. a okr. Šternberk, fara a pš. Hnojice; 32 d., 189 obyv. č. (1900). S tru k tu ra (z lat.), s e s t r o j e n í , složení jednotlivých částek v celek. — V c h e m ii nazýváme s-ro u čili k o n s ti tu c í ch em ic k o u uspořádání atomů v molekule. Nestačí ku poznání sloučeniny seznati, z kterých prvků se skládá a kolik atomů obsaženo jest v molekuli, nýbrž musíme znáti i vzájemné postaveni a vazbu atomů těch v molekule; tak na př. složení Ct H^O přísluší jak ethyl alkoholu C7/j .CHfOH, tak i methylétheru CHt . O . C//s, látkám to od sebe velmi hlu boko se lišícím. Podklad nauky o s-uře tvoři nauka o valenci prvků, i vyjadřujeme s-rou uspořádání atomu v ro v in ě . U mno hých sloučenin shledáváme však vlastnosti odchylné, ačkoliv maji i stejné složení i stej nou konstituci; tu pak vysvětlujeme úkazy ty různým uspořádáním atomů v p r o s t o r u čili různou k o n f ig u r a c í atomů v molekule. Srv. F o r m u le ch em ick é, str. 382 si. Fr.Pl^ák. S. h o r n i n viz H o r n i n y . S. o f i t i c k á viz O f i t i c k á s t r u k t u r a . Strum a, lat., v o l e . Strum a (řec. Strymon, tur. Kara-su), řeka pram enící se v záp. Bulharsku, na již. svahu Vitoše, 17 km j. od Sofie, p ro ték á krajem Kystendilským obloukem k sz. obráceným , brzo v hlubokém údolí (při ústí Koňsky), brzo otevřenou rovinou (při ústí Blata a u K ystendilu), načež p řed hran. tureckou vstupuje op ě t do hluboké soutčskv a p ři javši s leva D žerm en opouští Bulharsko a u H. Džumaje vstupuje do M a k e d o n i e (v. t. str. 665 5). Největší p říto k je s prava S t r u m i c a , jež teče v délce 100 km přím o k východu dělíc Maleš Planinu od Belasice. P otom údolí S-m v naposled se zužuje a n e daleko Demir H isáru S. vstupuje do široké roviny S ěrské; tu přijímá s prava výtok jez. Butkova a pak sama rozlévá se v jez. Ta* chinské, načež obmývajíc zříceniny Amfipole vlévá se do zál. R endinského (O řtanského). Její tok měří 256 km a úvodí 15.132 km\ Splavná je pouze při ústi. StruměA viz S t r u m i c n . Strum loa, S t r u m n i c a (tur. Ustrumdja), m. v tur. vilájetě a sandžaku solunském na horním toku ř e k y t. jm. (v. S t r u m a ) , 30 km v. o d trati Solun-Skoplje, sídlo řeckého bi sk upa, má kol 8000 obyv. křesť. i muham-

m edán. Slovanů i T u rk ů , silný o bchod s obi lím, v okolí pěstěni bavlníku a tabáku. S. byl v d o b ě carství B ulharského důlež. tvrzí, k te ré se zmocnili r. 1018 B yzantínci; r. 1330 padla do rukou Sibům . Biskupství uvádí se tu již ve stol. XI., kdy bylo podřízeno arci biskupství och lidském u.

S tru m leú , S t r u m ě ň (Schwatjwasser), město ve Slezsku, v hejtm. bílském, blíže hranic prusko-slezských a nedaleko ř. Visly, má 180 d., 1505 obyv. větš. pol (1900), far. kostel sv. Barbory, zámek, filiálku chudých šk. sester s průmysl, div. šk., okr. soud, hl. cel. úřad, fin. stráž, četn. stanici, pš., telegraf, měst. nemocnici, lékárnu, spořitelnu, mlýn, pilu, lihovar, výr. mýdla a svíček a průmysl textilní. Jako jiná města slezská tak i město S. bývalo stavěno ze dřeva. Po dvakráte, a to r. 1688 a 1793, zničil zhoubný požár celé město, jen kostel, fara a škola byly ušetřeny. Povaha města se však nezměnila; na místě shořelých dřevěných domků vybudovány nové, ale opět dřevěné. R. 1620 přitáhlo sem 3000 kozáků, kteří vraždili na koho přišli a celé město vyloupili a zpustošili. Strum iR o J ó z e f , zahradnický o d b o rn ík pol. (* 1774 n a L itvě — f ve Vilně), byl od r. 1801 přes 25 let sekretářem šlechty vilenské gub. a založil později vzorné zahrad nictví ve Vilně, položiv takto první základ um ělém u zahradn. na Litvě. Hlavní jeh o spisy, velmi ceněné, js o u : Obrody pólnocne (Vilno, 1820, 7. vyd. t., 1880—83); Roc\n k ogrodnicqy (2. vyd. t., 1843); Ps\cielnict\vo ogrodnic^e

c^yli domowe (1837); Siownik kwiatowy (1834); Traktat C{yli nauka o georginjach (1845). S triim p ell: 1) S. L u d w i g , filosof a paedagog něm. (* 1812 — f 1899 v Lipsku). S tudoval v Královci, r. 1843 habilitoval se na universitě v D erptč, kdež se stal r. 1849 řádným professorem paedagogiky a filosofie. Vystoupiv r. 1870 z říšských služeb přesídlil se do Lipska, k de před nášel jako d o c e n t, později jako professor honorarius. Náležel k sto u pencům filosofie H erbartovy, jejíž zá klady theoretické a paedagogické kriticky v četných spisech rozváděl. Hlavní díla je h o j s o u : Hauptpunkte d. Herbartischcn Meta-

physik (1840); Die Paedagogik der Pltiiosophen Katit, Fichte, Herbart (1843); Die Geschichte d. griech. Philosophie (1854—61, 2 sv.); Der Causalitátsbegriff und scin metaph. Gebrauch in d. Natunvi*senschaft (1871); Die \eitliche Auteinanderfolge d. GeJanken (1872); Die Nátur und Entstehung d. Traume (1874); Die Geisteskräfte d. Menschen verglichen mit denen der Thiere (1878); Grundriss der Logik (1881); Grundriss d. Psychologie (1884); Die paedagogische Pathologie oder die Lehre von den Fehlern der Kinder (3 vyd. 1899'. 2) S. A d o l f , syn předl, lékař něm. (♦ 1853), jest od r. 1886 řád. professorem lékařské kliniky v Erlankách.

Hlavni jeho dilo je s t:

Lehrbuch der spec. Pathologie u. Therapie der inneren Krankheiten (14. vyd. 1902 v Lipsku). Mimo to napsal četná pojednáni zvi. z o bo ru nem oci nervových.

Strumpf — Struna.

283

S tr n m p f E d w a r d , botanik pol. (* 1873' až 8měsíčních), ale také kozích, kamzičích. ▼ Siedlcich — f 1901), studoval na univer srnčich, ba i kočičích. Největší továrnv na, sitě varšav. a v Bon ně. Několik let pobyl na s-ny střevné jsou ve Francii (Paříži a MontKavkáze. Bohatá jeho činnost literárni byla pellieru), Itálii (v Neapoli, Padově, Veroně,. předčasně přerušena prsni chorobou. Z prací Benátkách, Trevisu), v Německu i Rakousku* jeho jmenujeme: Z jakich c\ešci Madaja si% S-nám italským dává se obecně přednost. rosliny (1900); Z histolog)i sosny; O pr\yro- Střeva dávají se na 24 hodin do vody, načeí d\ie w Panu Tadeus\u (1899); Obraly Kau se očistí ode vši mastnoty, různých přívěsků, kazu a pod. a jiných nečistot a potom asi týden luhují 8 t r u n a jest vlákno nebo soustava vláken se v roztoku vinných kvasnic nebo potaše. hedvábných, střevových nebo kovových, která Než sc usuší, spletou se dohromady tak, že se napíná mezi dvěma pevnými místy, tak 1—2 střeva dávají s-ny nejjemnější, 3 houslo aby všechny části s-ny po celé jeji délce vou kvintu (s-nu e \ 4—5 s nu at 6—7 s-nu d+ schopny byly pohybu vlnivého. Jednotlivé | Nejsilnější s-ny basové obsahuji až 100 střev. části napiaté s-ny mohou kmitati jak napřič | Splétáni střev děje se přístrojem podobným k délce s-ny, tak i podél, vc směru délky [ přístroji provaznickému. Spletená střeva s-ny ; rozechvivá-li se s. smyčcem, jsou často ! napnou ss na rámec a suší se 24 hodin budT kmity jednotlivých jeji části složité a dějí se na slunci nebo lépe ve vytopených míst částečně podél a částečně napříč s-y. Obyčej nostech, načež se napouštějí sirou a po pří nější způsob rozechví vání s-ny jest n a p řič . padě pletou ještě pevněji. Aby byly hladké* Při tom výška tónu, který s. vydává, jest I trou se žíněmi a posléze natírají jemným určena vzorcem | olejem. Dobrá s. musí býti barvy jasné, prů svitná, pružná a zvláště stejnoměrně silná* což zkouši se zvláštním přístrojem (nejjedno dušší toho druhu t. zv. phonoskop sestrojil kde / značí délku s*ny, p jeji napětí (na př. Plassiart r. 1862). Hluboké s-ny střevové váhu závaží, kterým je s. zatížena) a m hmotu všech nástrojů ovij* jí se jemným drátem s-ny připadající na její jednotku délky. Při stříbrným nebo měděným drátem postříbře daném, stálém napěli lze tudíž na téže s ně ným, tby nabyly větší specifické váhy a tu vyluzovati tóny postupně vyšši zkracováním hosti, a při tom nepozbyly ničeho z potřebné s-ny (srv. M onochord). Hořejší vzorec po i pružnosti a poddajnosti. Tim způsobem lze učuje též o vlivu různého materiálu a prů : také kratším s-nám dodati větši hloubky, nel řezu s-ny na výšku tónu při stejném napěrí by jinak délka jejich připouštěla Toto oví a téže délce. S-ny většího průřezu vydávají jeni s-un vzniklo asi v Itálii v XVII. stol. Mimo to hotovi sc s-ny z k o v ů a to ze tóny hlubší než s ny tenči za stejných okol nosti, s. střevová drátkem obalená vydává jména z ocelového drátu, ač dříve užíváno tón hlubší než s. střevová bez tohoto obalu drátu mosazného nebo také měděného. Drát stejného průřezu, téhož napětí a téže délky. do náležité tloušťky vytažený uhladí se koží Uvedený vztah pro výšku tónu s-ny platí a jemným pískem, a podle čísel navine se na jen pro s-ny úplně ohebné, s-y, které mají cívky. S-ny ocelové vyráběli nejdiíve r. 1834 vlastní tuhost, vydávají tóny vyšši, než kterc v Anglii (Webster v Manchesteru), potom jim podle hořejšího vzoice příslušejí. Roz v Rakousku (Miller ve Vídni); s ny mosazné díly tyto vystupuji zvláště při tónech vyso hotovil Fuchs v Norimberce. — Také z ji kých, kdy délka s-ny je poměrně malá. Táž ných látek zvířecích než ze střev mohou hos. při témž napěti může vydávati několik toviti se s-ny, jako z kůže, žíní a vlasů, ze tónů tím, Že se utvoří po její délce místa jména však z hedvábí, jež samo o sobě dává uzlová. Těmito uzly rozdělí se s. na určitý houslovou kvintu, jsouc opředeno kovem počet stejných části, tak že tón povstávající struny hlubší. Divocí nebo polodivoci ná jest svou výškou v jednoduchém poměru rodové hotoví s-ny svých primitivních ná s tónem základním. Harmonické (svrchní) strojů z vláken rostlinných. Střevných s-un užívá se ke všem nástro tyto tóny s-ny slují v hudbě tóny flageoletovými. — Závislost výšky tónu s-ny na jům smyčcovým, ke kytaře, harfě, loutně a jeji délce znal již Pythagoras v VI. stol. z části i k citeře. Za starodávna byly střevné př. Kr. Podrobnější experimentálné studium s-ny vůbec skoro výhradně v užíváni, po s-ny provedl počátkem XVII. stol. M. Mer- něvadž tehda nedovedli ještě hotoviti dráty s e n ne. Týž pozorovatel nalezl u s-ny tóny tak dobře a lacino jako nyni. S-un kovovýcn harmonické. T a y l o r zpracoval theoretický užívají výhradně při pianě, částečně také při problém chvějící se s-ny a nalezl pro výšku citeře. Při klavírech starých bývalo užíváno tónu uvedený vzorec (1715). D u h a m e l a také s-un mosazných, nyni dávají přednost S e e b e c k navrhli methody k opravě tohoto ocelovým jakožto trvanlivějším. — V Praze vzorce vzhledem k vlastní tuhosti s-ny. Po | vyráběly se velmi dobré s-ny ještě ve sto drobnosti viz v učebnicích akustiky (srv. letí XIX., výroba však přestala od těch dob, A k u s ti k a ) , na př. Č. Strouhal, Akustika kdy střev, jež umělými potravinami stávají (•Sborník Jednoty českých mathematiků se příliš křehkými, užívají uzenáři na uzenky. Poslední pražští vyrabiielé s-un byli továr v Praze« č. VI., 1902). nvk. V ý ro b a . S-ny dělají se obyčejně ze s tř e v níci Loewiš a Hindi. Nyni dělají se v Če a to ovčích, zejména jehněčích (jehňat 6- chách stfevové s-ny ze surovin z Ruska a

284

Strunga drakului — Struá.

Anglie docházejících v Kraslicích a Schw aderb achu , ale jen nejlacinějši druhy, je i ne tře b a příliš bíliti; vedle to h o také s-n y h e d v ábné. red.

S. ve s t a v i t e l s t v í slove napiatý stukakérský drát na podbíjení stropu, pod kterou se rozprostírá stavební rákos, má-li strop se omítati. S. přichytá se po koncích rákpsniky, kolem kterých se oplete, a je-li rákos již mezi s-nu a mezi šalováni podstrkán, přibije se k němu ve vzdálenostech as 40 em od sebe. Ně kdy »táhnou« se a-ny po stropě křížem. Fka. š . h ř b e t n í viz C h o rd a dorsalis. S tru n ga drakului, Ď á b l o v a k o t l i n a , viz N e g o i .

Strunko v , viska v Čechách, hejtm . a okr. S ušice, fara a pš. P etrovice u S ušice; 6 d., 44 obyv. č. (1900), dvůr. S tru n k ovioe: 1) S., městečko v Čechách nad Blanicí a při želez. tř. Vodňany-Volary, hejtm. Písek, okr. Vodňany; 176 d., 960 obyv. č. (1900), far. kostel sv. Dominika (ve XIV. stol. far.), 4tř. šk., pš., telegraf, přádelna bavlny, mlýn, řešetářství a výroč. trhy. E rb městský (vyobr. č. 4033.): v modrém štítě stříbrná věž ze štukoví s branou otevřenou a mříží vyzdviženou; nad branou otevře nou spatřuje se čer vená růže. S. připo mínají se r. 1228 mezi zbožím kláštera sv. Jiří na hradě Praž ském; r. 1290 seděl zde Vok ze S tr u n ko vic. Podací ko stelní náleželo ve XIV. století pánům z Rožmberka. S. ve Č. 4033 Znak XIV. stol. příslušely městečka Strunkovic. k Helfenberku, od r. 1594 k Prachaticům a od r. 1628 kNetolicům. R. 1351 S. jmenují se městečkem. Zaniklá v XVII. stol. fara obnovena r. 1744 — 2) S., ves t., hejtm. Strakonice, okr. a pš. Volyně, fara Chlumčanské Hoštice; 41 d., 270 obyv. č. (1900), ltř. ák., spořit, a zálož. spolek, žel. stanice. Strunné n á stro je viz H u d e b n í n á s t r o j e str. 836 a. S tru n n ik ov A le k s ě j I v a n o v ic , spis. rus. (* 1859 — f 1894), byl žákem duchov, akademie moskev. a vedle dissertace Věra, kak uvěrennost, po učeniju pravoslavija (Sa mara, 1887) vydal dilo Načatki filosofiji (Moskva, 1888). Strunom ěr viz C ho rd o m e tr. S tru n ovoi ( Gordiidae), hlístové oblí, tv o řící p ro odchylnou ú stro jn o st zvláštní sk u p in u N e m a t o m o r p h a . T ělo mají strunovité, světle až tm avohnědé, několik e m dlouhé. S am ečkové vyznačuji se zadkem vidličnatě rozeklaným. S tě n a tělní má m ocnou vrstvu k utiku lárni, podkožka skládá se z bun ěk zře te ln ě znatelných, svalstvo je st p o d élné a není rozděleno pásem hřbetním a postranním i, jež vůbec scházejí. Nervstvo skládá se z p rsten ce

hltanového, břišně ztlustlého a z pásma břiš ního, u samečků na konci vidličnatě rozdě leného. Ústa jsou u dospělých zavřéna, jícen provazcovitý, žaludek střevní úzký, rovně pro bíhající a končící se na zadu kloakou. Ve stavu mladém jest dutina tělní vyplněna buň kami polygonálními. Tyto účastní se vytvo ření ústrojů pohlavních, jež vykazují poměry značně složité. Vývody žlaz pohlavních ústí do kloaky. Samičky kladou ve vodě vajíčka seřazená v útvary šňůro vité. Z vajíček líhnou se larvy, jež mají přední čásf těla příčně ry hovanou, zadní zúženou. Přidá ozbrojena jest ostnitými papillami a trojitým vyhlípitelným bodcem. Pomocí jeho zavrtávají se do larev hmyzů, na př. jepic, komárů, kdež žiji na útraty těla jejich. Tak napadené larvy stávají se kořistí různých dospělých dravých hmyzů, na př. brouků. V těle těchto larvy mění se v mladé s-ce, když pak v nich žlázy pohlavní se vyvinuly, stávají se dospělými, vylézají z těla svých hostitelů i setrvávají ve vodě, aby se pařili a vajíčka nakladli. Mladé stavy s-ců nalezeny byly nejen v těle různých čle novcův, ale i měkkýšův a obratlovců. Sku pina zahrnuje rod Gordius mající vice než sto druhů. Poznán byl též mořský zástupce, Nectonema agile Verr., jehož tělo opatřeno jest dvěma řadami osin, ale jehož ústrojnost, zejména pak vývoj posud málo jsou známy. Studiem s-ců nověji zejména se zabývali Vejdovský, v. Linstow, Camerano. Srv. The Cambridge Natural History, sv. II, 1896. Strup, s tr o u p e k , populární označení pro svrchní scvrklé škraíoupové vrstvy na poru šené kůži po případě sliznici, zvláště po po ranění, poleptáni (srv. E schara), na zasý chajících puchýřích a pod. Dříve v dobách před antisepsí nejčastější hojení ran dělo se pod s-em, dnes při tvoření granulací nepod poruje se vytvářeni s-u, poněvadž pod jeho povrchem zůstávají vrstvy hnisající, kteréž tvoří stálé nebezpečenství pro možnost nové nákazy ranné. Ďorostou-li pod s-em nové vrstvy epitheliální, sám se odlupuje a od padá nebo se může sloupnouti; slupováni sc usnadňuje náležitým naolejováním s-u. StrupÓioe (Trupschiti), ves v Čechách při žel. tř. Počeradce-Vrskmany, hejtm. C h o m ú tov, okr. Jirkov, fara Novosedly; 131 d., 894 obyv. n. (1900), fil. kostel sv. Václava (ve XIV. stol. far.), 3tř. šk., pš., četn. stanice, spoř. a zálož. spolek, dvůr, mlýn, výroba trativodních rour, hnědouhel. doly a chmel nice. S. bývaly městečkem a majetkem vladyk z Rvenic. Potom příslušely rozličným panstvím. V XVII. stol. zanikla zde fara. S tru p iin viz S tru b š in . S trn i Józef, též S t r u t h i u s Jo se f, lékař pol. (* 1510 v Poznani — f 1568 t.), vzdělal se v Krakově a v Padově, kam odebral sc r. 1532 za pomoci J. Laského a J. Chojeúského. Po čtyřech letech stal se tam profes sorem lékařství, načež král Sigmund August povolal jej ke své nemocné sestře Isabellc, královně uherské. Později S. byl tělesným lékařem Sigmundovým a rady jeho užívali

Struska sultán SoKman II. a španělský král Filip IL Vydal proslulé dílo Ars sphygmica s. pulsuum doctrina supra 2 0 0 0 annos perdita etc. Libri V (Basil., 1540 a čast.)} jež těšilo se úspěchu takovému, že ▼ Padově prodáno prvního dne 800 výtiskův. Počítá se mu za zásluhu, že zbavil lékařství mystického vlivu astrologie a uvedl diagnostiku na správnou cestu. 8trn ak a, tr u s k a , odpadky při rozpou štěni kovu, podobné sklu nebo smaltu. S. T h o m a s o v a

mletá

viz

Hnojivo

Struve.

285

(t., 1870); Pani Starošcina Horodelska (t.„ 1870); Obra^r X **tury (t., 1872); Gaw$dy (Krakov, 1873); Moskwa (t., 1873); Obraxki c{asu i lud\i (Varš., 1876) a j. V mnohých z nich podal vděčné obrázky, dojmy a upo mínky z mladistvých let v lehké formě po vídkové. šn k . S tr a v e , rodina hvězdářů něm., působících na Rusi. Z ni vynikli: 1) S. F r i e d r i c h G e o rg W ilh e lm (# 1793 v Altoně —f 23. list. 1864 v Petrohradě). Studoval na université v Derptě, kdež se stal r. 1817 ředitelem hvěz dárny, r. 1839 pak ředitelem nové hvězdárny v Pulkově u Petrohradu. R. 1862 odebral se na odpočinek a povýšen do stavu šlechtic kého. S. dovedl skrovných prostředků vy užitkovat! co nejlépe svým nadáním pozoro vatelským, jak o tom svědčí průchodní po zorování na stroji Dollondově a měření dvoj hvězd (od r. 1821 poč.) refraktorem Troughtonovým. Z pozorováni Herschelových a j*

Ottův slovník naučný T. 24 Staroženské Šyl. [PDF] - VDOC.TIPS (2024)